Je také vaším koníčkem stěhování...?

Kdyz jsem ale pred deviti lety potkala medika, ktery byl zamilovany nejen do me, ale i do vedy, mohla jsem tusit, ze muj zivot nebude nudny.

Po svatbe jsme zacali bydlet v Hradci, obema nam tam jeste chybel posledni rok skoly, a kdyz prisla na radu otazka budouciho zamestnani, moji rodice se primlouvali, abychom volili mesto, ktere bude stejne vzdalene od nich jako od manzelovych rodicu (Hradec byl pro ne "moc daleko"). Myslim, ze jsme jejich prani vyhoveli, kdyz manzel prijal misto ve state Maryland na vychodnim pobrezi Spojenych Statu. Kdyz mate za vnoucaty letet pres pul zemekoule, tak uz ta vzdalenost na Ruzynske letiste nehraje takovou roli.

Tak to bylo nase druhe stehovani. Meli jsme jeste vlhke promocni diplomy, letenky, ctyri kufry a ctyrmesicniho Honzu (jen tenkrat jsme mu jeste rikali Alzbeta, protoze jsme si mysleli, ze cekame holcicku). To bylo relativne snadne stehovani.

Treti stehovani prislo dalsi leto. Myslela jsem si, ze se vracime do Cech, jak jsem mela slibeno, ale bylo to jen stehovani do vetsiho bytu. To se uz neobeslo bez nakladaku a pomoci pratel.

V novem byte jsme oslavili troje vanoce (to je nas dosavadni rekord) a narodila se nam druha Alzbeta.(Opet jsme se spletli a misto holcicky prisel na svet Matysek). A pak jsme si zacali prat treti miminko a kamaradka me presvedcila, ze by se nam mnohem lepe bydlelo v domku. A mela pravdu!! Dum se zahradkou byl rajem nejen pro kluky, ale i pro nas vsechny, takze jsem tech nekolika tydnu, ktere jsem zase stravila u baleni a pak vybalovani krabic, tolik nelitovala. A tam jsme taky privezli z nemocnice nase treti miminko.

Takze se nam krasne bydlelo a nic nam nechybelo, az prisel cas hledat nove zamestnani. A manzel opet "netroskaril"; nebylo to jen nove zamestnani, ale i nova zeme (alespon ze kontinent zustal tentokrat stejny!). Podivali jsme se na mapu, Montreal neni zase tak daleko, co je to tisic kilometru, to zvladnem sami. Takze jsme prodali nabytek, ktery bychom ve dvou neunesli,

zbytek jsme nalozili do nakladaku a vydali se na sever. Samotne pripravy na stehovani prinesly starosti bohate a druha polovina starosti nas cekala pak v Kanade, takze jsme si rekli, ze alespon cestu si nicim pokazit nedame. Vlastne to ani nebylo tak tezke splnit - po tydnech baleni, uklizeni a dojidani zbytku z lednice bylo hezke bydlet v hotelu a jist v restauracich.

Take krajina byla zajimava (ja jsem poprve alespon zahledla New York). Kdo nase pate stehovani ale uplne jinak prozival byli oboje rodice v Cechach.

Diky predstave - Pavel za volantem nakladaku s nasim veskerym majetkem a ja za volantem naseho auta s tremi malymi detmi vzadu (Terezce bylo sotva osm mesicu) - se jim ten vikend dobre nespalo.

Stehovani sice s sebou prinasi nejake neprijemnosti, ale na druhe strane cloveka obohati (tim vubec nemyslim finance, tam to plati presne naopak).

Kdyz pri stehovani prekrocite hracice statu, snaze si uvedomite, ze Stredni Evropa neni stredem sveta, a ze i kdyz ceska politicka scena chvilemi vypada zajimave, najdou se podobne problemy i v jinych zemych, mozna dokonce jeste vetsi. A kdyz pri stehovani prekrocite jen hranici mestske ctvrti, cekaji Vas prinejmensim novi sousede a novi pratele, par novych zkusenosti a to take stoji za to.

Ja jsem v dobe pred nasim (zatim!) nejnarocnejsim stehovanim cetla serii knizek Maly dum na prerii od Laury Ingalls Wilder. Pokud je nahodou neznate, tak Vas musim upozornit, ze je to klasika z detske literatury. (Ne, nebyla jsem na to psychicky tak spatne, ze bych detinstela, jsem jen knihomol a zjistuji, ze mi uteklo spousta krasnych knizek jen proto, ze nebyly prelozene do cestiny a nebo jen zkratka nebyly v osmdesatych letech ve verejnych knihovnach.) Je to pribeh z konce devatenacteho stoleti o osidlovani Zapadu - rodina se tremi malymi detmi se stehuje stale zapadneji a zapadneji. Par nejnutnejsich veci na voze a zkratka jedou, postavi si srub, preckaji tam rok a jedou dal...... Z pohledu ditete to vypada jako prima dobrodruzstni, kdyz si to vsechno ale clovek uvedomi z pohledu rodice - starosti o jidlo a pohodli pro deti, k tomu drava zvirata, indiani, nejaka ta vaznejsi nemoc a urazy, prerijni pozar, neuroda, prekracovani rek, kruta zima..... tomu se rika STAROSTI!! To nejsou problemy, ktere by vyresila

kreditni karta nebo dva telefonaty a cesta na urad.

Blizi se ted nejpopularnejsi doba na stehovani - prelom jara a leta.

Takze jestli vas to letos ceka, preji Vam trochu nadhledu a smyslu pro humor. Obojiho je treba, at uz se stehujete jen o par bloku a nebo k protinozcum. A az se budete pri baleni krabic nudit, zkuste si precist Maly dum na prerii.

Hodne stesti!

PS: My zatim sice zustavame, ale ukladam si do sklepa prazdne krabice. Jeden nikdy nevi....