Co chytrá ženská jako ty dělá stále ještě doma?

Namitala jsem, jestli to na smysl, vzdyt kazda z nas mame svoje duvody, proc jsme se tak rozhodly. Ano, vime proc jsme s detmi 24 hodin denne, ale nekdy prijde den, kdy se nic nedari, nebo uslysime neprijemnou poznamku znameho, pridaji se financni problemy, a neskodi uvedomit si znova: ANO, ma to vsechno smysl.

Takze pro nas vsechny, ktere mame za sebou nejaky ten "cerny" den, i pro Vas, ktere se prave ted rozhodujete, jestli uz neni cas zacit zase pracovat za penize misto jen za uslintane pusinky deti a obcasnou kytku od manzela, tady jsou moje duvody:

Kdyz jsme se pred sedmi lety prestehovali do Spojenych Statu, zapasila jsem s anglictinou (zapasila je mozna jeste eufemismus). Nebyla jsem schopna odpovedet na otazku, co je mym zamestnanim. Pletly se mi dva pojmy - HOUSEKEEPER a HOMEMAKER. Housekeeper je ten, kdo udrzuje dum, tedy uklizec, na druhe strane homemaker je ten, kdo tvori domov, je to tedy spravne oznaceni pro zenu v domacnosti. I kdyz ale ovladate anglictinu perfektne, muzete se snadno splest v tom, jakou skutecnou roli zena v domacnosti ma. Snadno se role "homemakera" omezi jen na praci "houskeepra" - vyzehlene pradlo, nalestena koupelna a tepla vecere na stole v okamziku, kdyz manzel vejde do dveri. To je sice hezke, ale to vsechno by mohl pro nasi rodinu udelat nekdo jiny, a verte mi, ze mnohem lepe. Takze to asi neni ten pravy duvod proc jsem doma.

Pak tu jsou deti. Muzete se pokusit najit profesionala, ktery by dal tu nejlepsi peci vasim detem. Nekoho, kdo je bude s laskou ucit vsechno, co maji znat, kdo je bude milovat, i kdyz posledni dve noci nespal. Nekoho, kdo bude stale nablizku, aby pofoukal rozbite koleno, a potesil, kdyz je tomu malemu clovickovi jen tak smutno, nekoho, kdo odpovi denne na sto otazek zacinajicich sluvkem "Proc?". Nekoho, kdo citlivym zpusobem vysvetli, jak se rodi miminka a proc jsou na svete valky. Nekoho, kdo bude sedet u postele a zahanet osklive sny, kdo bude mit cas na cetni pohadek nejen deset minut pred spanim. Nekoho, kdo si preje radeji vsechnu bolest snaset sam nez videt trpet dite. Nekoho, kdo dovede sedm a sedmdesatkrat odpoustet, a kdo se nestydi rici i diteti: "Promin, udelal jsem chybu." Nekoho, kdo pozna, kdy staci zvednute oboci a kdy se musi zvysit i hlas, kdo vi, kdy byt shovivavy a kdy by shovivavost ublizila. Nekoho, kdo vi, v cem muze dat diteti svobodu, a v jakych situaci uplatnit svoji autoritu...Cloveka, ktery dite vidi jako dar, ktery se prijima s pokorou a odpovednosti.

Takovy clovek by byl opravdu k nezaplaceni, souhlasite? A je nemozne ho najit. Takze jsme se s manzelem dohodli, ze se nekym takovym pokusime stat sami. Ja mam proti manzelovi obrovskou vyhodu - zatimco jemu zbyvaji jen vikendy a kratke vecery, ja mam na trenovani celych 24 hodin denne!!!

A co vy? Co odpovíte, až se vás bývalý spolužák na třídním srazu zeptá: "Co chytrá ženská jako ty dela stale jeste doma?!"