Petr, 3 děti | •
 |
(21.3.2001 11:37:26) http://www.portal.cz/psycho/clanek5.htm Co na to rikate. Snad mi vyjde cas, abych na to reagoval. Mejte se hezky, drzim vam palce. Petr
|
Lenka 27 | •
 |
(21.3.2001 14:57:51) Petře, tak tenhle odkaz jsi snad ani neměl zveřejňovat :-)) To je tedy fakt síla a myslím, že nemá cenu reagovat vůbec nijak, jenom se nechovat tak, jako 2/3 či 75% lidí. Statistika je v některých věcech opravdu pro kočku... Lenka
|
|
Katerina | •
 |
(22.3.2001 3:39:52) Mily Petre,
Nestudovala jsem psychologii, ale vychzim ze svych vlastnich zkusenosti a ze zkusenosti rodin, ktere znam. Rozhodne jsem nepsala o tom, kolikrat tydne by mel manzel utirat nadobi a nebo dokonce, ze by nemel vzit uterku do ruky vubec. Mimochodem, zda se mi, ze manzelstvi zalozena na principu "ja jsem vymenovala posledni plinu, ted je rada na tobe" nemaji dlouha trvani. Manzelstvi neni smlouva 50/50, kdy kazdy dela polovinu. Manzelsvi je o darovani sebe sama ( a to neni fraze, i kdyz to tak vypada). Spise mi bylo lito, ze je v mediich tak malo pozitivnich clanku o maminkach doma. Je tu podvedomi, ze to jsou bud "chudinky", ktere nic jineho neumi, nez zustat doma, a nebo na druhe strane spektra je to nazor, ze to je nekdo, kdo ze sebe "chudinku" dela, protoze se "obetuje". Malokoho napadne, ze vychovat deti muze byt svobodnou volbou, a ze to zenu tesi a naplnuje radosti. A ze vysledky sve prace vidi. Dobre, chce to trochu casu, nez se z miminka stane rozumny clovek, ale krok za krokem tu jsou uspechy. Slysime o lidech (casto jsou to treba umelci), kterym ze zemestnani stalo konickem, necim, co delaji opravdu s laskou. Proc by totez nemohlo platit o povolani "mamy"? Vzdyt deti jsou hned po manzelovi temi, na kterych mi nejvic zalezi a ktere mam nevic rada. Chci tedy pro ne to nejlepsi. Clanek uvadi, zena v domacnosti prestava byt v kontaktu s beznym zivotem dospelych". Co to znamena? Mam pocit, ze mam naopak vetsi prilezitost kontaktu s "realnym zivotem", nez kdybych byla odkazana na jednu kancelar pet dnu v tydnu. To, ze jsem doma, neznamena, ze opravdu cely den sedim doma. Pak tu je zajimava otazka seberealizace. Kdyz se prace neda zmerit platem a povysenim, tak to neznamena nic?! Podle autoru clanku to tak je. Takze kdyz pani ucitelka nauci dite cist, ma pocit sebeuspokojeni, protoze za to dostane zaplaceno a ma nadeji, ze se jednoho dne stane reditelkou skoly. A kdyz naucim svoje dite cist ja, tak to ma nulovou hodnotu?! Podivila jsem se vyzkumu, ktery srovnava pojmenovani "slepice" a "strazkyne rodinnehu krbu" a "prekvapive" zjistuje, ze prirovnani k slepici 81% zen vadi. Ano, jsem zena a ne slepice, a jsem hrda na svoji rodinu. A na zaver uvadim jeste jednu citaci z clanku: "Pruzkumy prokazuji, ze si zeny v domacnosti hraji s detmi mene, mene jim kazdy den predcitaji a venuji se jim kratsi dobu." Az priste uslysite o nekom, kdo chce provadet podobny prozkum, poslete ho prosim k nam domu. Diky!
Katerina
|
|
Simona, dcery 3 a 13 let | •
 |
(22.3.2001 8:52:47) Popravdě řečeno mne to o ničem nepřesvědčilo. Jak si rozvrhnou práce v domácnosti záleží jen na konkrétním páru a jejich možnostech. Mám od roku 1991 soukromou firmu a to v podstatě přinutilo manžela aby se o rodinu i děti staral mnohem více, než si kdy uměl představit. Ale naše životní realita nás k tomu donutila. Popravdě řečeno jsem s první dcrou byla na klasické mateřské a "jenom" se staral o domácnost a o dítě. Druhá dcera byla nucena vyrůstat ve firmě ale to neznamená, že bych se jí věnovala méně, než té starší. Bylo to pravda na úkor mého volného času či mého spánku, protože jsem spoustu papírové práce doháněla po nocích...... Ale o tom, kolik času dítěti věnuji nerozhodlo to, zda jsem doma nebo v práci, ale to, jak jsem přesvědčena, kolik času by se dítěti věbnovat mělo. (známmaminy na MD, které dítě ve 2 -3 letech zavírají na dlouhé hodiny do postýlky, aby si v klidu popovídaly s kamarádkou či dívaly se na televizi stejně, jako obětavé maminky, které se dítěti věnují v každou dobu jeho bdělého stavu). A ještě jedna věc mne ve zmíněném článku "nadzvedla". Pokud si muž bude stavět modely lodí, pěstovat rajčata nebo montovat motokáry, má koníčka. Pokud se žena na mateřské či v domácnosti baví tím, že plete nebo zavařuje marmelády, je to frustrovaná slepice, která trpí pocitem viny, že nic pořádného nedělá a tak se snaží běžné věci dělat lépe, než dobře a ručně doma vyrábí věci, které lze snadno koupit. Ale pánové, tak to vám koupíme k nedělnímu obědu v polotovarech hotový knedlík a omáčku z konzervy! Vžyť to není třeba dělat ručně! Napadne vás třeba, že to tu ženu baví a že do kažedé skleničky mamrmelády vmíchá kousek lásky k těm, pro které ji připravuje? Mimochodem - ruční práce jsou úžesná relaxace zejména v případě, kdy mně doma někdo vytočí. Pustím si pěknou hudbu, vezmu do ruky vyšívání a tvořím KRÁSU! Tak nám to neberte!
|
Alena, syn 4 roky | •
 |
(23.3.2001 8:30:27) Respektuji rozhodnuti kazde zeny, ktera se rozhodne zustat s detmi doma, ale ja jsem se rozhodla do prace jit. Momentalne pracuji na polovicni uvazek, ale za tri mesice budu pracovat uz na uvazek plny. Rozhodla jsem se tak navzdory tomu, ze ziji ve Spojenych statech a tady zustava v domacnosti jeste stale zhruba polovina vdanych zen a neni to tudiz nic vyjimecneho. Nedomnivam se, ze jako pracujici matka nebudu schopna se svemi diteti venovat. Moje matka taky pracovala a nikdy jsem nemela pocit, ze se nam rodice malo venuji, nebo ze by nebyli "k mani", kdyz jsem je potrebovala. Rovnez si nemyslim, ze zena v domacnosti se automaticky venuje vice svym detem. Rozhodne me o tom nepresvedcily ty prumerne americke matky, ktere vidim kolem sebe. Cest vyjimkam, samozrejme. Spis to na mne dela dojem, ze tyto mnohdy vysokoskolsky vzdelane zeny, zustaly doma jen "na par let", jen co deti trosku povyrostou a najednou zjistily, ze deti jsou uz v pubertalnim veku, vidi je stejne jenom odpoledne, ale do prace uz proste nejdou, protze je to jednak pohodlne a jednak proto, ze se neciti na to, aby soutezili s mladou konkurenci na trhu prace. Mnohokrat se skutecne relizuji v ruznych zastupnych cinnostech, ktere je ovsem natolik nesvazuji jako zamestnani. Postesknuti nad ztratou idnetity neni rovnez nicim vyjimecnym. V soucasnosti, kdy rozvodem konci priblizne 50% manzelstvi, neni take neobvykle, ze tyto zeny, donuceny okolnostmi, zacinaji pracovat ve svych 35 - 40 letech na uplne nejnizsim stupinku sve profesionalni kariery. Sve dite miluji a nemyslim si, ze kdyz ted oba vykrocime do velkeho sveta, nejak mu tim ublizim. Vlastne jsme to uz vyzkouseli a naopak mam dojem, ze samostatny kontakt s detmi a jinymi dospelymi nez jsou rodice, mu jenom prospiva.
|
|
|
Anna | •
 |
(23.3.2001 21:18:59) Ahoj Petře, článek mi připadal docela vtipný dýchly na mě 70tá léta, která jsou teď obecně v módě. Myslím, že ho ti milí mládežníci opajcli z materiálů na základě kterých nás naši milí rodičové umístili do jeslí bez mrknutí oka. Ať žije Osvobozená domácnost a Vitana vaří sama! Nechci si jenom dělat legraci, ani nemám čas se zdlouhavě rozepisovat, jenom chci připojit svůj postřeh na téma izolace žen v domácnosti: kdykoli se zeptám svých kamarádek pracujících v tom správném dynamickém, mezinárodním týmu lidí na jejich názor na libovolnou otázku z oblasti mezinárodní politiky, naší politické scény, geneticky modifikovaných organismů, knižní novinky, rasismus, životní prostředí..., vždy moc neví, o co vlastně jde, podstatně častěji než ženy v domácnosti mávnou rukou se slovy "raději nevědět, nemám čas.." Řekla bych, že spíš ony jsou v zajetí svých důležitých pracovních úkolů bez větších kontaktů s vnějším světem, společenský život pro ně znamená často jen návštěvu supermarketu, či hypermarketu. Jsou prostě utahané, po práci nemají na nic moc chuť, představa návštěvy koncertu nebo vůbec něčeho, co by udělaly pro sebe je pro ně utopií častěji, než pro ženy, které si jako svoji kariéru vybraly být v domácnosti. Zatím ahoj Anna
|
|
|