Mimina, děti, hory a smích

Slunko si poctivě odpracovává své letní povinnosti a ve městech se už téměř nedá dýchat. Takže balíme a vlakem ujíždíme vyhledat trochu stínu v horách. Líbí se nám na Slovensku, proto jsme i pro letošní putování zvolili tyto kraje a vybrali Bukovské hory na hranici s Polskem a Ukrajinou. Je to daleko a cesta vlakem nám zabere dva dny. Máme ale v zásobě Černého Petra, Mlsnou kozu, oblíbenou hru Na co myslím a nově také Dračí doupě, (nějak nám ty děti zase vyrostly). Také z okýnka je ledacos k vidění a ty bezva dlouhé tunely! A jé, tady nám přepřahají mašinu, protože tu končí elektrika. Poslední půlhodinka v motoráčku do Stakčína už ledacos vypovídá o koloritu místního kraje. V restauraci Pod brezou čerpáme informace a doplňujeme zásoby pitné vody, dokonce jsme dostali i panoramatickou mapu okolí. První noc trávíme na louce nedaleko říčky Cirochy, kde děti objevují kudlanku nábožnou a spousty dalšího zajímavého hmyzu, při jehož pozorovaní rychle ubíhá čas před večeří. I naše miminka jsou spokojená na dekách na bříšku v trávě. Ráno vyrážíme na snídani do vsi a po desáté už cpeme naše objemné batohy do autobusu, který nás popoveze posledních 30 km do Nové Sedlice, odkud už se vydáváme po svých. Naložené ruksaky ještě ztěžkly o doplněné zásoby jídla na tři dny. Při cestování s malými dětmi je třeba počítat s tím, že téměř vše potřebné naložíte na záda sami. Naše větší děti si sice už letos také nesly v batůžcích část oblečení, ale třeba spacáky, stan, jídlo a voda pro všechny zůstanou na vás.

Osvěženi nanukovým dortem a koupáním v říčce, sbíráme náklad, vážeme mrňata do šátků a zakusujeme se do prvního prudkého stoupání na hřeben hor. Děti poskakují okolo nás, cestou sbírají maliny a upozorňují nás na krásy a zajímavosti přírody kolem. Nad hlavami nám proletěl čáp.

Jaké bylo naše další putování, se můžete dozvědět jinde, (např. na www.livepla.net), zde bych ráda uvedla něco o tom, jak se toulat krajem s malými dětmi. Není to o mnoho složitější, než když jedete sami, jen je třeba se trochu více přizpůsobit. Zvyknout si na to, že rytmus dne určují děti. Chcete si pospat? Kdepak, Kuba vstává v šest. Chcete vyrazit brzy, aby jste unikli sžíravým slunečním paprskům? Kdepak, ještě je třeba natrhat trochu borůvek, přepočítat pulce v kaluži, uspat miminka unavená ranním vstáváním, najít zatoulaného plyšového nosorožce... A tak to jde každý den. Na dospělácké plány spolykaných kilometrů se tu nehraje. Pokud někdo potřebuje odpočinout, napít nebo vyčůrat, musí se udělat přestávka. A takových není během dne málo. Při plánování denní trasy proto všechny časy, které udávají turistické rozcestníky a mapy, raději zdvojnásobte. Vyhnete se tak problému se sháněním místa na spaní, když náhodou nedojdete včas.

Další záležitostí, která vám pobyt v horách usnadní a kterou jsme ocenily hlavně my maminky, je naučit miminka být bez plen. To ale vyžaduje přípravu již od narození (viz www.mokosha.info). Týden před odjezdem už to nedoženete. Princip spočívá v tom, že děťátko dáte vyčůrat, když si "řekne" anebo když se s ním "domluvíte". Během putování přírodou je vše ještě jednodušší, neboť děti tráví většinu času v šátku, takže se jejich signály dají jen těžko přehlédnout. A také nemusíte vymývat nočník. Stačí miminko přidržet nad travičkou kousek od cesty. S sebou si ale menší nočníček či jinou nádobku stejně vezměte, v noci se vám také určitě nebude chtít vylézat ze stanu a i ve vlaku přijde vhod. Hodí se i nepropustná pratelná podložka. Já jsem měla v batohu ještě pro jistotu 6 obyčejných bavlněných plen, (ty nakonec najdou i další využití) a 4 jednorázovky, což jsem ocenila, když v průběhu cesty začaly Jakubovi lézt zoubky a dostal teplotu. V takových případech většinou bezplenková metoda moc nefunguje, takže 2 papírovky vzaly za své. Vždy je ale snazší snést dolů do údolí dvě použité plenky než celou jejich horu. Na nošení je toho i beztak dost.

Neříkám, že takový výlet není namáhavý, rozhodně ale zajistí dobrou náladu a budete na něj s láskou vzpomínat. Při sledování dětí, užaslých nad pozorováním lovu kudlanky, cákajících se radostně v potoce či stavějících domečky v lese, ani na chvilku nezapochybujete o tom, že vzít i malé děti s sebou do hor byla správná volba. Možná si nebudou všechny zážitky po léta pamatovat, ale i kvůli té okamžité radosti to stojí za to!