Jak a kde rodit

Kdo si přečte tento článek, konstatuje, že jsem neobjevila a neřekla nic nového. Jak již napsaly mnohé z vás, problém je v tom, že nemáme mnoho možností na výběr. A asi hlavně v tom, že muži nerodí. Kdyby rodili, už dávno si přes politiku prosadí vše, co by k tomu potřebovali. Takto porody nikdo neřeší. Vždyť ženy rodí odjakživa, je to normální a přirozené, ač stále méně přirozeně.

Mám za sebou jako mnoho z vás dvě zásadně odlišné zkušenosti. První porod před 4 roky, velké dítě (syn) na prvorodičku, hlavně s velkou hlavou (jiní do ní dorostou v 6 měsících), porod trval asi 30 hodin, neotevírala jsem se, obrovské bolesti, klistýr, holení, monitor, prasknutí vody, neustálé vyšetřování, epidurál píchaný na dvakrát, poprvé byl špatně a nezabral, žádné soukromí, natož intimní prostředí. Protiváhou tomu všemu absolutní důvěra v mou paní doktorku, která mě znala celé těhotenství a domluvily jsme se spolu i na porod a vděk, když mě celou dobu sledovala, věnovala se mi a náhle mě donutila přes všechnu bolest a vyčerpání malého rychle vytlačit (bez ohledu na to, jaká poloha je mi příjemná) se dvěma nástřihy, aby prošel, protože mu náhle klesly srdeční ozvy. Ještě že mě monitorovali, děkuji. Mám báječného zdravého kluka. Po porodu jsem byla naprosto vyčerpaná, dlouho a bolestivě jsem se hojila, potrhaná vně i uvnitř a žádné štěstí mě nezaplavilo, ale vyčerpáním jsem usnula (nespala jsem 2 noci). Ještě dalších 12 hodin jsem nebyla schopná chodit, natož se postarat o malého a manželovi jsem se vyčerpáním zhroutila. Až ustaly bolesti (dával mi ledové obklady, sestry se na to vykašlaly) a znovu jsem si zdřímla a nabyla síly, vzala jsem si malého a vše bylo zase v pořádku.

Druhý porod. Stejná paní doktorka, stejná porodnice, obdobné podmínky. Ráno v 9 hodin jsem zavolala paní doktorce, že dnes budeme rodit, stahy jsem měla cca po 15 minutách (byla už v porodnici s jinou klientkou, tak jsem měla přijet podle vlastního uvážení). Dala jsem si na hodinku vanu. Stahy jsem si opravdu prožívala se vším všudy a dobře jsem se uvolňovala. V 11 jsem vylezla z vany, naměřili jsme 3 stahy po 5-7 minutách, tak abychom snad radši jeli do porodnice. Stahy začaly být stále častější a silnější, problém se osušit, obléct, sejít schody v domě, vlézt do auta ..., jak jen vydržím tu 30 minutovou cestu do porodnice. Neujeli jsme ani 1,5 km, praskla mi voda, okamžitě nato vylezla hlavička (manžel prudce zabrzdil) a v dalším stahu manžel malou chytil (vytáhl). Byl červenec, venku 30 stupňů a malá se narodila ve 12.15. Byla menší než syn a ten jí tam asi rok a půl předtím zanechal pěkný tobogán, takže vyklouzla naprosto přirozeně, skoro až nádherně. Byl to překotný porod (v autě). Porodem pro mě vše zlé skončilo, malou jsem měla na břiše, nic mě nebolelo (ani jsem necítila, jak mě malinko natrhla), byla jsem šťastná, plná síly, schopná chodit, při porodu placenty jsem si v nemocnici povídala s paní doktorkou a malou jsem už měla pořád u sebe.

Když oba dva porody porovnám, tak s možností veškerého lékařského zázemí bych ten druhý (rychlý, bez cizích zásahů a sice se silnou, ale relativně krátkodobou bolestí) přála každé rodičce.

Čekáme třetí dítě. Porod opět v červenci. Jak a kde bych po těchto dvou tak diametrálně odlišných zkušenostech měla rodit? Také nechci trávit 4-6 dní mimo ostatní rodinu v porodnici, kde se mi bude jen stýskat a budu se vlastně i dost nudit, ale co když zase budeme mít „velkou hlavu“ a klesnou ozvy? Nebojím se ničeho tak, jako zbytečného přidušení při porodu. Moc to tedy neřeším a říkám si, že to budu muset „přežít“ v porodnici. Asi si to natáhnu a zablokuji už jen psychikou, opravdu by soukromí a intimní atmosféra byly jen ku prospěchu věci, když jsou boxy vedle sebe jako stáje pro dobytek a my pod plnou palbou reflektorů, tak to fakt není nic moc, člověk si po svém ani „nezaheká“. Ještě že tam se mnou bude zase moje paní doktorka. Tak si přeji a modlím se, aby to bylo v jistém smyslu zase rychlé – překotné. Ale tentokrát už žádná pohoda doma, pojedu do porodnice hned po prvním stahu. Třetí děti jsou prý statisticky největší a porody s komplikacemi. Tak to se mám na co těšit, to si doma „nelajstnu“, ale kdybych k tomu měla ideální podmínky, tak bych si nic jiného nepřála. Jak jsme na tom vlastně v Praze a kolem Prahy s ambulantními porody? S porodními domy? Co byste udělali na mém místě vy?