Pár otázek pro civilní soudkyni

1. Jak lze požádat o výživné ještě za trvání manželství?

Podle §50 odst. 1 zákona o rodině, nežijí-li rodiče spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Stejným způsobem soud postupuje, žijí-li rodiče spolu, avšak jeden z nich neplní dobrovolně své povinnosti k nezletilému dítěti (§ 86 odst. 2).

V praxi to znamená, že není-li mezi rodiči shoda a jeden z nich se nepodílí na výživě a výchově dětí, je možné přiznat výživné na takové děti, není zde nutnou podmínkou oddělené bydlení rodičů. Rozhodujícím je okamžik, kdy došlo ke změně skutečností, tedy od kdy se jeden z rodičů na plnění svých povinností nepodílí. Výživné lze přiznat u nezletilých dokonce až tři roky zpětně od podání návrhu. Protože jde o opatrovnické řízení, mohou rodiče využít možnosti sepsání takového návrhu soudním tajemníkem pro opatrovnické věci.

Pokud jde o zletilé dítě, které se však dosud připravuje na povolání a není tedy zaopatřené, takové dítě musí podat svým vlastním jménem návrh k soudu a v případě zletilých dětí je možné přiznat výživné nebo je zvýšit až ode dne, kdy byl návrh doručen soudu.

Rodiče mají nejen vyživovací povinnost ke svým dětem, ale i vůči sobě navzájem, tedy za trvání manželství je možné žádat výživné pro nerozvedeného manžela či manželku. Postup je stejný jako u předchozích případů s tím, že výživné se přiznává od podání žaloby a návrh nebude sepisován pracovníkem soudu, což je možné využít pouze v opatrovnickém řízení. Všechny tři žaloby jsou však ze zákona osvobozeny od placení soudních poplatků.

2. Jaká jsou kritéria soudu pro rozhodování, že manželství je trvale rozvráceno?

Stejné události a stejná fakta nemusejí v různých rodinách svědčit o shodné míře rozvratu manželství - manželské krizi. Chod rodiny, její harmonii, případně nesoulad ovlivňují vedle objektivních skutečností zejména povahové vlastnosti partnerů. Každý z nich může mít různou schopnost tolerance, pochopení, přizpůsobení se druhému, ale každý může mít i jiné představy o rozdělení rolí v rodině a o podílu partnera na chodu domácnosti.

Je tedy třeba v každém řízení vycházet z konkrétních zjištění. Obecně lze říci, že trvalý rozvrat je situace, za níž selhává komunikace, schopnost dohody o každodenních i zásadních otázkách, situace, kdy je manželsví jen formální, manželé nejsou schopni obnovit soužití ve všech směrech, tedy spolu např. nehospodaří, manželsky se nestýkají, rodina přestává být zdravým výchovným prostředím pro děti apod. Je na soudci, aby posoudil, zda konkrétní stav v určité rodině je pro ty konkrétní manžele situací, ze které již není cesty zpět.

3. Jak soud posuzuje, pokud se jeden z rodičů osobně stará a druhý rodič nejeví zájem?

Zaplacení konkrétní částky výživného je tou nejzákladnější, ale zároveň nejjednodušší povinností. Děti ve skutečnosti potřebují daleko více, ať už jde o poměrně značnou osobní péči a pomoc dětem útlého věku, nebo podporu dětí při řešení jejich problémů apod. Jde o děti, které jsou schopny se podílet vlastní prací na zajištění chodu domácnosti (mohou a měly by pomáhat např. s úklidem, nákupy, přepráním, péčí o mladší sourozence apod.), ale s přibývajícím věkem zároveň hledají své místo ve společnosti, hledají sebe sama a nejvíce potřebují kontakt s rodiči, trpělivost a čas. Je-li třeba se dětem v určitém období věnovat osobně více, je to samozřejmě v jejich zájmu. Např. zkrácení pracovního úvazku toho z rodičů, který má dítě svěřeno do péče, se jistě projeví ve snížení jeho příjmu. Je však zároveň i změnou poměrů, na základě které lze druhému z rodičů výživné od tohoto okamžiku zvýšit.

4. Jak se projeví při rozhodování o výživném skutečnost, že rodič - podnikatel je v „minusu“?

Opět je třeba zvážit vše, co v konkrétním případě vyšlo najevo. Je třeba zkoumat, zda jde o dlouhodobou záležitost, pak je na místě otázka, proč rodič u podnikání zůstává po celou tuto dobu, když je prodělečný. Je třeba zjistit, jakou má profesi, jakých výdělků dosahoval před podnikatelskou činností apod.

Rozhodně je vhodné provést důkaz nejen daňovým přiznáním takového rodiče, ale též pokladním deníkem a zjistit, do čeho bylo investováno. Zda jde o investice skutečně nutné a související s podnikáním, nebo jde jen o to snížit základ daně. Nákup výtvarného díla např. za 50 000 Kč, televizoru, ledničky, automobilů i splácení leesingových splátek mnohdy s podnikáním nemá mnoho společného a není-li rodič – podnikatel schopen platit výživné, neměl by si takové nákupy dovolit. Výživné dětí má rozhodně přednost. Soud má možnost požádat o přezkum účetnictví i soudního znalce. Soud vychází nejen ze zjištěných příjmů či zisku rodičů, ale zohledňuje i majetkové možnosti rodičů, tedy přihlíží k jejich životní úrovni, na které mají děti bezpochyby právo se podílet.

5. Mají soudy možnost zajistit dětem kontakt s oběma rodiči, když jeden z nich se odmítá na výchově podílet?

Je to smutné, ale jde v podstatě o oprávnění rodiče a nikoliv povinnost. Nebude-li chtít rodič svého oprávnění využívat, jde sice o morálně zavrženíhodné jednání, avšak soudce zde ničeho nezmůže. Snažíme se při jednání apelovat na oba rodiče, že když se rodina rozpadá, o to více je děti potřebují. Dokonce potřebují určitý čas, aby jim rodiče dokázali, že ve vztahu k nim, dětem, se nic nezměnilo, že dítě má stále rodiče nablízku a bude-li je potřebovat, budou připraveni mu pomoci. Toto však nelze vtěsnat do výroku žádného rozhodnutí soudu, natož pak vymoci.

6. Jak by měli být rodiče připraveni, než vstoupí do jednací síně.

Především je třeba vědět, že zákon č. 91/98 Sb., který novelizoval mimo jiné i zákon o rodině, zrušil ustanovení 113 občanského soudního řádu, a tudíž zavedl oddělené soudní řízení pro úpravu poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu manželství a pro rozvod samotný. Pokud jde o řízení o určení výchovy a výživy dětí, nejzákladnějšími důkazy budou rodné listy nezletilých, zprávy o výdělcích rodičů, případně jejich daňová přiznání a v konkrétních řízeních možná zprávy o zdravotních problémech dětí apod. Základním důkazem je pak zpráva o poměrech dítěte zpracovaná kolizním opatrovníkem, tedy městskou částí, konkrétně pak prostřednictvím odboru péče o děti.

Pokud jde o rozvod manželství jako takový, často si účastníci neuvědomují, že je třeba prokázat uzavření manželství, tedy předložit soudu oddací list. Rozhodnutí o rozvodu manželství musí předcházet rozhodnutí o úpravě poměrů dětí pro dobu po rozvodu. Splňují-li účastníci podmínky §24a zákona o rodině, pak je třeba se v této otázce dohodnout a požádat o schválení dohody soudem. Dohoda rodičů, která však není v zájmu dětí, tedy neodpovídá jejich výdělkovým a majetkovým schopnostem a možnostem nebo oprávněným potřebám dětí, nemůže být soudem schválena.

Pro tzv. zrychlený rozvod, kdy se nezjišťují příčiny rozvratu manželství a rozvrat se presumuje, je třeba ještě dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a otázek společného bydlení. Nedohodnu-li se manželé, není třeba mít obavy, návrh bude projednán tak, jak tomu bývalo dosud, a prokáží-li trvalý rozvrat, je možné návrhu vyhovět. Důkazní břemeno tu však leží na navrhovateli.

Otázky sestavila Věra Bechyňová.