Překážky sexuální intimity

V knize Tajemství milování vyjadřují Ed a Gaye Wheatovi přesvědčení, že stále častěji dochází k neosobnímu sexu nejen mezi náhodnými partnery, ale i mezi stálými partnery v manželství. Sexuální intimita má přitom moc vytvářet jednotu, která vztah stále obnovuje a rozvíjí. Jaké překážky mohou být sexuální intimitě kladeny?

Bezděčná kritika

Mnohé dvojice nejen neustále kritizují jeden druhého v naději, že zdokonalí partnerův vzhled nebo chování, ale zvyknou si také na jakousi bezděčnou kritiku – neustálé hledání malých chyb – kterou nevědomky zaplétají do své denní konverzace. To ovšem není prostředí, kde by vzájemná intimita mohla růst.

Každý z nás by měl někdy zkusit víc poslouchat sám sebe, a pokud zjistí, že má sklon kritizovat, měl by se pokusit úplně se této kritiky zdržet, bez ohledu na to, jak moc se mu chce ozvat. Pokud dokáže naopak každé takové nutkání ke kritice nahradit nějakým povzbuzením druhého, celková atmosféra vztahu se může zcela změnit. Pak teprve je možné si sednout a od srdce si popovídat.

Skrytý hněv

Potlačovaný hněv a zlost může milostnou intimitu úplně zničit, taková je zkušenost mnoha manželství. Dochází k tomu, když partneři nedokážou řešit problémy hned, jakmile se objeví. Rozhodnou se raději pro jakousi napjatou přívětivost a příčinou nastalého napětí se raději nezabývají. Někdy dokonce oba navzájem předstírají, že mezi nimi žádná hádka nikdy neproběhla, přestože v nich stále dřímají potlačené negativní pocity. Ty jen čekají, aby je potrápily o chvíli později.

I když se člověku zdá hádka nechutná, bývá lepší než mrazivé mlčení. Potlačení vlastní názorů totiž může vést až k lhostejnosti, a vedle ní láska nemá místo. Hlasitě projevený spor oproti tomu může být vždy alespoň jakýmsi tápáním směrem k druhému člověku. Hádky mohou vnést do vztahu nové porozumění. Je jen třeba vydržet v naslouchání a důsledně se omezit pouze na současný konflikt, a ne zabíhat k minulým selháním obou stran.

Selhání komunikace

Žádná intimita nemůže vzniknout bez komunikace. Ta ovšem nezahrnuje jen rozhovory, ve kterých je člověk schopen přiznat své city a ohodnotit toho druhého, ale také láskyplná gesta, tělesné doteky a něžnosti. Někdy se jeden z partnerů může pokoušet nějaký druh komunikace potlačit, protože se bojí intimity a sjednocení s druhým, ať už proto, že nemá dost důvěry v sebe sama a zdá se mu, že nemá druhému co nabídnout, nebo proto, že byl v blízkém vztahu kdysi (nejčastěji v dětství) zraněn.

Většina lidí je však schopna se naučit navzájem komunikovat na všech úrovních, pokud si to opravdu přejí. Toto umění ovšem vyžaduje ochotu ukázat druhému svou zranitelnost, to znamená snažit se vyjádřit slovy, co cítím, a tato slova svěřit partnerovu pochopení. Nemůžeme budovat vzájemnou intimitu, pokud se snažíme chránit sebe sama, pokud náš partner není tím, s kým se cítíme citově i tělesně bezpečněji než s kýmkoli jiným na světě.

Obavy z vlastního vzhledu

Svobodnou sexuální intimitu nebo dokonce intimitu společné ložnice si nemůže radostně prožít ten, koho uvádí do rozpaků vlastní tělo, takže je chce mít za všech okolností zakryté. Mezi negativním vnímání svého těla a zábranami, které má člověk vůči sexuální intimitě, existuje přímá souvislost. Takový člověk pociťuje rozpaky i ze svých přirozených sexuálních reakcí. Při vzájemném tělesném sbližování se pak soustředí na své vlastní tělesné nedostatky, místo aby vnímal erotičnost situace.

Je to s podivem, ale někteří lidé mají skutečně pocit, že je nikdo nemůže milovat kvůli některému aspektu jejich tělesného vzhledu, a jsou přesvědčeni, že jejich partner má k jejich vzezření stejné výtky jako oni sami. V takové situaci může udělat partner jediné: slovně chválit každou částečku těla toho druhého.

Diváctví při milování

Diváctví je termín pro jednání, při němž člověk starostlivě sleduje své chování při milování, protože má strach o to, aby jednal sexuálně na výši. Intimita je ovšem vzájemný prožitek ze sdílení a těžko se jí může otevřít ten, kdo je soustředěný sám na sebe. Takového chování je možné se zbavit, když druhý pomůže obavami spoutanému partnerovi zaměřit pozornost na smyslové prožitky z nezávazného tělesného laskání. Také tehdy, když partner, který diváctvím trpí, zaměří svou pozornost především na to, aby potěšil svého partnera, a bude se radovat z jeho potěšení, může se svého úzkostného sebezkoumání zbavit.

Nedostatek citlivosti

Intimita roste, když ukážeme svou citlivost k potřebám partnera. Necitlivost k jeho touhám a přáním, zvlášť v sexuálním životě, může být pro rozvoj intimity katastrofou. Jako příklad se uvádí manžel, který se chce milovat hned po nedořešené hádce, nebo manželka, která přeruší manželovo milování, protože musí vyndat maso z mrazáku. Terapeuti takové chování, které zabraňuje dosažení vrcholných prožitků při sexu, nazývají sexuální sabotáží. Pokud chceme rozvíjet vzájemnou intimitu, budeme partnerovým přáním věnovat plnou pozornost, jakou potřebují.

Také po skončení soulože je třeba citlivosti. Většina mužů touží v tu chvíli po ujištění, že byli dobrými milenci, a většina žen chce slyšet, že muž byl okouzlen a uspokojen. Chtějí zůstat blízko sebe a udržet hřejivou atmosféru zvláštním rozhovorem o sobě navzájem, o svých touhách a snech, o nichž by se jindy nezmínili. Je to doba pro intimní smích i pro poděkování za výborný výkon.

Absence nesexuálních tělesných dotyků

Jestliže se máme těšit z pravé intimity, musíme také pěstovat vzájemné láskyplné tělesné dotyky bez sexuálního podtextu. Potřebujeme je, abychom si uchovali pocit, že jsme milováni. Emocionální a sexuální intimita nemůže narůstat, jestliže se jeden druhého často nedotýká – něžně, citlivě, svobodně a beze strachu z odmítnutí a nepochopení. Sednout si těsně vedle sebe, držet se za ruce a tulit se, to všechno vyžaduje intimita, aby se mohla projevit jako součást každodenního života.

Příliš často se stává, že manželé po svatbě používají doteku pouze jako sexuálního signálu. Tak by to ale být nemělo. Nelze očekávat, že samotný sex uspokojí všechny touhy člověka po tělesném kontaktu, blízkosti a náklonnosti. Při budování intimity spolu dvojice musejí zůstávat v tělesném kontaktu každý den.

Příliš mnoho televize

Televize může člověka tak zhypnotizovat, že si ani neuvědomuje, kolik času sledování televizních pořadů věnuje. Lidé závislí na televizi nemají ani motivaci, ani energii vytvořit si intimní vztah s druhým člověkem. Sledování televizních programů se tak může proměnit ve zdroj skutečných problémů. Jeden partner sleduje noční vysílání a potom, když jde spát, očekává, že ten druhý bude stále ještě bdělý a připravený na milování. Někdy zase naopak může jeden z partnerů využívat sledování televize k tomu, aby se sexu vyhnul.

Přijdou pak situace, kdy se člověk musí rozhodnout, co by měl raději: zda život strávený sledováním obrazovky, nebo intimní vztah se svým protějškem.

Skryté rezervy

Dobří milenci odmítají ve sbližování nudnou rutinu. Snaží se o co největší rozmanitost a těší se jeden z druhého jako z muže a ženy. Jezdí spolu sami pryč na noc nebo na víkend či na několik dní, aby nabrali nové síly a obnovili svůj vztah. Učí se jemně nebo přímočaře vyjadřovat své touhy dlouho před samotným milováním, aby měli oba čas citově se připravit, aby mohli naplnit svou mysl vzrušujícími představami, jak své milování vylepšit a prodloužit.

Možná jste si až doteď s partnerem vybudovali jen zlomek intimity, které jste schopni. Poohlédněte se tedy po svém dosud nevyužitém potenciálu vřelosti, péče a něžného sdílení, protože je to oblast, kde se můžete oba rozvíjet a vědomě pracovat. Trvalá intimita se nevytvoří ze dne na den, ale postupně, tak jak lidé sami duchovně rostou. Odměnou je zjištění, že intimní poznávání milovaného partnera člověka nikdy neomrzí.