Obecná škola - výzkum po pátém roce výuky

Výzkum byl ve školním roce 1997/98 veden na 59 Obecných školách (dále jen OŠ) a 26 Základních školách (rozuměj: vzdělávací program Základní škola, dále jen ZŠ). Celkem bylo testováno 1737 žáků, z toho 1021 žáků z OŠ a 536 žáků ze ZŠ (kontrolní vzorek).

Předmětem výzkumu bylo především ověřování funkčnosti a efektivnosti vzdělávacího programu OŠ a zkoumání toho, zda a jak rozdíly ve výkonech dětí souvisí s místem školy a typem vzdělávacího programu. Výzkum dále sledoval, zda a do jaké míry jsou žáci připraveni k úspěšnému vzdělávání na 2. stupni základního vzdělávání, resp. v primách víceletých gymnázií.

Mimoto bylo v závěrečném roce výzkumu zjišťováno:

• jak vzdělávací program OŠ přispěl k rozvoji dovedností a schopností aplikovat získané vědomosti při řešení běžných životních situací;

• jaká je celková úroveň dovednostní, komunikativní a poznatková (v českém jazyce, matematice, vlastivědě), naplňování Standardu základního vzdělávání, souvislosti mezi typem používaných učebnic a dosahovanou vědomostní a dovednostní úrovní;

• jaká je závislost dosahované úrovně na velikosti sídla školy;

• jak se v OŠ podařilo položit základy pro orientaci dítěte ve světe a co je předpokladem dalšího rozvoje;

• zda a jak se liší výsledky žáků s vývojovými poruchami učení od žáků obou sledovaných souborů (OŠ a ZŠ) jako celku;

• jak se odlišuje učitelovo pojetí výuky od tradičních přístupů, jakými pedagogickými prostředky by učitelé cíle OŠ upravili či co považují za pozitiva;

• jak rodiče hodnotí vzdělávání svých dětí podle programu OŠ po 5. roce výuky a srovnání s jejich názory po 1. ročníku;

• jaký je přínos a funkčnost programu OŠ v rámci transformace české výchovně vzdělávací soustavy v kontextu progresivních tendencí, základního smyslu a funkcí vzdělávání a měnícímu se sociokulturnímu kontextu společnosti.

Pro testování byly vypracovány dvě varianty pracovních listů, délka testu odpovídala věkovým zvláštnostem a schopnosti koncentrace dětí při současném respektování osnov a kurikul OŠ a ZŠ nejen ve smyslu obsahu, ale i celkového pojetí.

Český jazyk

V českém jazyce byl testován nejen rozsah vědomostí, ale i pozornost a důslednost žáků při řešení úkolů v morfologii (gramatické kategorie podstatných a přídavných jmen a sloves), rozsah aktivní slovní zásoby a její aplikace. Dále byla zjišťování úroveň syntaxe (rozvíjení podmětové a přísudkové části). Pro ověřování čtenářské gramotnosti bylo vybráno vyprávění souvislého textu, který sloužil k ověřování schopností s ním operovat (reprodukce, parafráze, dedukce, orientace v textu, dovednost vyhledávat informace a být schopen s informací pracovat).

Výsledky v oblasti morfologické ukazují na větší orientaci osnov OŠ na praktické využití a aplikaci vědomostí při vyvozování a upevňování gramatického učiva (a tím i trvalejší osvojení). V oblasti slovní zásoby výzkum neprokázal statisticky významné rozdíly mezi žáky OŠ a ZŠ v jejich schopnosti parafrázovat a tvořit nové věty. Úkol, který byl zaměřen na rozsah a využití aktivní slovní zásoby žáků, byl v souboru OŠ řešen vyčerpávajícím způsobem (s plným počtem bodů) 47,8 % žáků OŠ a 21,7 % žáků ZŠ. Komunikativní dovednosti jsou v programech OŠ a ZŠ deklarovány jako základní, neboť jsou potřebné jak pro život, tak pro další úspěšné vzdělávání. Výsledky ukázaly na některé problémy žáků v oblasti tvorby slov, což se týká žáků obou sledovaných souborů.

Oblast syntaxe byla úspěšněji zvládnuta žáky OŠ (rozvíjení podmětové a přísudkové části vět jednoduchých). Maximální počet bodů získalo 52,4 % žáků OŠ a 48,3 % žáků ZŠ. Pozornost je třeba věnovat tomu, že úkol vypracovalo chybně či jej vůbec nebylo schopno zvládnout 23,3 % žáků ZŠ a dalších 10,8 % žáků ZŠ pracovalo nedostatečně vzhledem k požadavkům osnov i pojetí výuky českého jazyka v programu ZŠ. V souboru OŠ takových žáků bylo 7,8 %, resp. 8,4 %.

Úlohy, které ověřovaly čtenářské dovednosti, odhalily jistou stagnaci a srovnatelnost výsledků žáků OŠ a ZŠ. Stagnace až regrese v oblasti čtení s porozuměním může být způsobena skutečností, že v souvislosti s preferováním gramatických dovedností při přijímacích zkouškách na víceletá gymnázia učitelé upřednostňují gramatiku na úkor čtenářských dovedností. Dalším důvodem může být snížení hodinové dotace v programu ZŠ.

Výzkum věnoval pozornost i kvantitativnímu vyhodnocení žáků s vývojovými poruchami učení, kdy někteří žáci v subtestech z českého jazyka dosáhli téměř maxima (21 z 22 bodů). Většina pole pracovala v oblasti průměru.

Výsledky výzkumu a jejich analýza ukázaly, že na některých sledovaných školách je i nadále preferována orientace na vědomostní základ učiva. Přes tradičně dobrou faktografickou přípravu žáků 1. stupně základní školy zvládají žáci učivo především pamětně a navíc je rozvoj jejich dovednostních kompetencí omezen konkrétním okruhem otázek, které jsou preferovány jak učiteli, tak i v mnoha učebnicích, což se pak projevuje i v dalším strukturování myšlení žáků.

Matematika

Test z matematiky obsahoval 10 úkolů, jejichž bezchybné řešení předpokládalo:

• pozorné a uvědomělé čtení textu, správnou představu popsané situace a kreativitu

• schopnost představit si zlomek jako část celku a současně tuto představu umět využít při výpočtu

• schopnost pracovat s tabulkou i sloupcovým diagramem

• představu kolmosti a rovnoběžnosti včetně případů, kdy strany neleží v horizontálním či vertikálním směru

• znalosti v oblasti osové souměrnosti, znalosti sčítání a odčítání desetinných čísel, řešení úloh dělením nebo aplikace znaku dělitelnosti pěti

• schopnost orientace v oblasti přirozených čísel, představu o jejich velikosti pro požadované početní úkony

• schopnost nahradit jeden početní úkon jiným (násobení sčítáním)

Současně úlohy sledovaly, do jaké míry jsou žáci schopni výsledky zdůvodňovat, verbálně popisovat matematické postupy, konfrontovat matematický výsledek se skutečností, případně hledat alternativní řešení.

Žáci OŠ si s úlohami, které souvisejí s konkrétní realitou, dovedli poradit lépe. Svá řešení se snažili zdůvodnit a celkově projevili více tvořivosti. Nejvyššího dosaženého počtu bodů (23 z 30 možných) dosáhlo pouze 15 žáků souboru OŠ a 2 žáci souboru ZŠ. Oproti předchozím rokům test neobjevil výrazné matematické talenty.

Dosažené výsledky a nižší úspěšnost žáků (49,9 % OŠ a 47 % ZŠ) při řešení úloh s alternativou, ale i dovednost svá řešení zdůvodnit a odpovědět na zadanou úlohu zřejmě souvisí s tím, že žáci ke zdůvodňování výsledků a verbálnímu popisu matematických postupů nejsou dostatečně vedeni. Dále pak lze důvody spatřovat i ve způsobu zadávání úkolů v učebnicích a pracovních sešitech, kde žáci pouze doplňují číselné údaje a nemusí užívat slovní formulace a tvořit věty. Úlohy, kde se bodovala numerická správnost, vyzněly naopak mírně ve prospěch žáků souboru ZŠ.

Celkově lze říci, že podíl úspěšných řešitelů v obou souborech (OŠ i ZŠ) se oproti předchozím rokům posunul k průměrnosti, což zřejmě souvisí s věkovými zvláštnostmi, snahou vyřešit úkol jakkoli a v co nejkratším čase. Přesto dosažené výsledky odpovídají jak požadavkům osnov, tak Standardu základního vzdělávání.

Vlastivěda

Test ve složkách geografické i historické sledoval především rozvoj myšlení žáků. V úlohách žáci mohli uplatnit nejen vědomosti a dovednosti získané ve škole, ale i vlastní poznatky z mimoškolní činnosti. Řešení úkolů vyžadovalo od žáků zvládání náročných myšlenkových operací, schopnost analyzovat a syntetizovat velké množství vědomostí, orientovat se na časové ose.

Analýza testů ukazuje, že žáci obou sledovaných souborů (OŠ i ZŠ) jsou schopni používat své znalosti a dovednosti při řešení aplikovaných úloh, včetně žáků s vývojovými poruchami učení. Výsledky těchto žáků významně neovlivnily celkové výsledky šetření.

Úlohy, které sledovaly obecnější intelektuální dovednosti (myšlenkové operace, práci s realistickým nákresem, analýzu a syntézu kresby, zaznamenání do kresby), a dosažené výsledky svědčí o tom, že žáci jsou dobře připraveni jak ve složce vědomostní, tak dovednostní.

Problémy měli žáci s úlohou, která vyžadovala chápání historického času (dříve než, později než...). Tento nedostatek je spjat zřejmě s tradičně pojímanou koncepcí předcházejících ročníků v předmětu prvouka. V úloze, v níž měli žáci pracovat s přesnými názvy povolání (instalatér, automechanik, sklenář, lékař, architekt...), rozpoznali z osmi povolání v průměru pouze pět. Problémy dělaly především výrazy instalatér (děti uváděly: vodař, vodník, vodnář...) a sklenář (uváděn sklář, skleník...). Naopak módní slovo podnikatel se u dětí objevovalo často, přestože nespecifikuje profesi. Také pojmy archeolog, politik, ministr byly žáky používány bez problémů, což je zřejmě důsledek mediálního působení a nového strukturování společnosti.

Učitelovo pojetí výuky

Vyhodnocení dotazníků 86 učitelů OŠ a ZŠ ukázalo, že současný učitel dnes vnímá jinak klíčové dovednosti žáků, které ve srovnání s minulostí vidí jako důležitější cíle vzdělávání než vědomosti.

Pojetí vyučování učitelů programu OŠ se projevuje ústupem od tradičně koncipované výuky, která pouze v nepatrné míře podporuje adaptabilitu člověka a nedostatečně i neodpovídajícím způsobem reaguje na potřeby okolního prostředí.

Zcela zásadní změnou je dle názoru učitelů změna klimatu školy a třídy. Se změnou klimatu třídy souvisí i hodnocení žáků. Bohužel variabilita používaných alternativních metod a forem je do značné míry omezována rodičovskou veřejností (fetišismus známek) a vyššími typy škol, kde přežívají tradiční kritéria a požadavky (včetně požadavků na encyklopedické vědomosti).

Přes převažující kladné hodnocení OŠ upozorňují učitelé na některé problémy, se kterými se musejí potýkat. Patří mezi ně zejména vysoké počty žáků ve třídách, pevně stanovené přestávky a zvonění, rozdílnost v časovém rozvržení učiva při přechodu žáků na školu s jiným vzdělávacím programem a v neposlední řadě také malá informovanost veřejnosti o vzdělávacím programu OŠ a neoprávněná nedůvěra v jeho výsledky.

Za největší pozitiva OŠ učitelé považují změnu role učitele a jeho osobnostní kompetence. Zásadním přínosem OŠ jsou dle jejich názoru cíle programu OŠ, který vede k rozvoji širší vzdělanosti, kulturnosti a občanskému rozhledu.

Názory rodičů na program Obecná škola

Pozitivní vnímání žáků učitelem, změna klimatu školy, třídy, výsledky žáků a spolupráce s rodinou se odráží i v názorech 1076 rodičů dětí, které pracují dle OŠ, a 424 rodičů dětí programu ZŠ. Rodiče byli dotázáni (administrace byla anonymní) na:

• spokojenost s výsledky dítěte a názor na náročnost přípravy;

• názor na organizaci vzdělávacího programu;

• infrastrukturu školy (učebnice, pomůcky, estetická úroveň učení);

• péči a spolupráci školy s rodiči a řešení problémových situací;

• identifikaci s danou školou;

Kladné hodnocení ve všech oblastech výrazně převažuje nad negativním a téměř ve všech oblastech lehce převažuje kladné hodnocení u rodičů žáků OŠ ve srovnání s hodnocením rodičů žáků ZŠ.

Porovnání současných odpovědí rodičů s jejich názory z roku 1994 ukazuje, že příznivé očekávání nebylo pětiletou zkušeností znehodnoceno, rodiče naopak potvrzují, že jejich děti se do školy (OŠ) těší, děti jsou pro další vzdělávání dobře připraveny, výuka je přiměřeně náročná, učitelé se zajímají i o osobní pohodu dětí, s rodiči spolupracují...

Závěrem lze tedy shrnout, že i v letošním roce výzkum přinesl nesporné důkazy o velkém výchovném potenciálu a didaktických přednostech programu OŠ, který zdaleka není doceněn jak řadou škol a učitelů, ale z důvodů nedostatečných či pokřivených informací i rodičovskou veřejností.

Zpracováno na základě Zprávy o výzkumu na šk. r. 1997 – 1998, CDVU MU Brno a Laboratoře pro výzkum dětí a mládeže MU Brno.