Poradna: Syn se odmítá učit

Mám velký problém se školním prospěchem svého třináctiletého syna. Už od minulého školního roku spolu bojujeme kvůli učení. Odmítá se podívat na učebnici, nosí čtyřky a pětky. Tvrdí, že mu to je úplně jedno. Už nic nezmůžu, ať vysvětluju, slibuju nebo vyhrožuju.

Čas tráví u počítače a nic jiného ho nebaví. Když mu ho vypnu, je z toho taková scéna, že si sousedé stěžují na křik – to křičí on. Jeho otec, který s námi nežije, se tím ještě baví. Když ho prosím, aby zasáhl, tak v synově přítomnosti prohlásí, že má pravdu. Prý „když se nechce učit, je to jeho problém“. Došlo už i na opravný termín v srpnu, ale syna to vůbec nevyvedlo z míry. Nevím, co s tím. Nechci po něm žádné velké výkony. Nemusí přece nosit jedničky. Stačilo by mi, aby si aspoň dopsal sešit, když je nemocný, a nepropadal. Už to tak nejde dál. Bojím se, co bude za pár let.

Slabší školní prospěch, ať už celkově nebo v jednotlivých předmětech, patří k nejčastějším problémům, které v pedagogicko psychologických poradnách řešíme. Abych vám mohl poradit, potřeboval bych znát řadu dalších podstatných informací.

Vždy je např. nezbytné posoudit, jak se prospěch u konkrétního žáka v minulosti vyvíjel. Některé děti mají známky docela pěkné, a pak se ve škole zhorší prudce a výrazně. Jiným se naopak prospěch kazí postupně, protože ve vyšších ročnících rostou výukové nároky a obtížnost probíraného učiva.

Z psychologického a pedagogického hlediska jsou známky poměrně složitým jevem.

Vedle celkové úrovně rozumových schopností se do prospěchu promítá motivace, pozornost, volní vlastnosti i schopnost učit se a získávat informace a tento proces refl ektovat, to znamená přemýšlet o něm a plánovat jej. Záleží proto i na stylu, kterým se dítě učí a jestli se dovede učit efektivně. Náš školský systém je rovněž tradičně postaven na podpoře rodiny a spolupráci se školou. V praxi se proto setkáváme se žáky s nadprůměrnými intelektovými předpoklady, ale s relativně špatným prospěchem. Jiné děti se oproti tomu i při slabším nadání učí překvapivě dobře.

V případě vašeho syna hraje jistě velkou roli i vývojové období puberty, kterým právě prochází. Podle jeho věku usuzuji, že chodí zřejmě do sedmé třídy. Ta bývá, podle mých zkušeností, z druhého stupně základní školy nejkomplikovanější. Dospívání a s ním spojený vzdor, někdy až odpor k autoritám, je v plném proudu. Přitažlivější než rodiče a učitelé jsou nyní vrstevníci. Motivace zdůrazňováním vztahu dobrých známek s přijetím na střední školu nebo budoucím životním úspěchem přitom zpravidla nezabírá. Děti mnohdy nerozumí, proč by se měly učit a k čemu jim získané poznatky budou.

Doporučuji vám se synem navštívit nejbližší pedagogicko psychologickou poradnu a jeho potíže konzultovat s psychologem. Ten by udělal komplexní psychologické vyšetření zaměřené na zjištění příčin jeho zhoršení ve škole. Jistě byste potom lépe porozuměla celé situaci a většího vhledu do problému by se dostalo i učitelům. Možná se jedná o poruchu pozornosti, celkově slabší úroveň intelektových schopností nebo o jejich nerovnoměrný vývoj. Méně pravděpodobná je potom včas neodhalená specifi cká porucha učení. Někdy je zhoršení v prospěchu odrazem komplikované rodinné situace, méně často i příznakem vážnějšího duševního onemocnění, např. deprese.

Psycholog by si mohl promluvit i s otcem, abyste oba směrem k učení a známkám postupovali ve shodě. Vám i synovi by se také dostalo rad, jak se učit a jak čas strávený učením co nejlépe využít. Snažte se uzavřít se synem dohodu o vhodném rozdělení doby mezi učením, počítačem a volným časem.

Pokud to nezvládnete sami, i k tomu využijte služeb odborníka.

Nezbytná bude jistě i úzká spolupráce se školou. Radím zajít za učiteli předmětů, v nichž má chlapec největší obtíže. Také oni mohou mít dobré nápady, jak mu s učením pomoci. Domluvte se, kterou učební látku a v jakém čase bude muset syn zvládnout, aby si mezery v učivu doplnil a známky si popřípadě opravil. Doporučuji využívat všechny možnosti, které vám a synovi škola nabídne. Jde např. o konzultace s vyučujícími nebo doučování.

Ukazuje se, že i když je chlapci už 13 let, stále ještě potřebuje pomáhat s učením. Bez vaší citlivé kontroly a důsledného dohledu nad plněním školních povinností to prozatím ještě nepůjde. Dávejte si spíše menší a realistické cíle. Za stávajícího stavu bude opravdu úspěchem, jestliže syn nepropadne. O jedničkách raději vůbec neuvažujte.

Platí, že s dítětem by se měl učit člověk, který k tomu má nejlepší předpoklady a trpělivost. Občas je učivo ve vyšších třídách, třeba v cizích jazycích, matematice nebo fyzice, nad naše rodičovské síly. Zařídit proto dítěti doučování může být velice prospěšný a promyšlený tah.

Profesionál je totiž ve věci jinak citově angažován než rodič. Doporučuji vybrat někoho synovi věkově blízkého, nejlépe nějakého studenta nebo studentku. Když se vše povede, poslouží zároveň jako určitý vzor, před kterým se chlapec nebude chtít shodit.

Rozumím tomu, že někdy jste již ze syna zoufalá a ztrácíte optimismus. Jak však ukazuje životní praxe, úvahy o jeho černé budoucnosti jsou v jeho věku přinejmenším předčasné. I vy asi znáte lidi, jimž to ve škole moc nešlo, ale nakonec byli v životě docela úspěšní.