Analfabeta | •
|
(29.9.2015 22:02:06) Syn se odmítá učit? Pošli ho do praxe! Doma nedostane najíst. Pomohl jsi s večeří? Ne? Tak nedostaneš nic, protože maminka není rodinná služka. Chceš čisté oblečení? Tak vyneseš koš (nebo pověs prádlo). Chceš nové boty? Tak hybaj roznášet noviny. On by rychle pochopil, že učení smysl má.
|
holka anonymka |
|
(30.9.2015 12:15:43) přesně tak.. plus to odstranění počítače. Mému synovi je 15 a sám přišel s tím, že má horší známky (hrozila mu jedna trojka na vysvědčení na gymplu) a ať mu odnesu počítač. Stačilo samozřejmě heslo, odheslovala jsem jen na určitou chvíli a až poté, co se připravil do školy. V horších případech bych PC odnesla z domu úplně. To není trest, to je pomoc!!! Vím, jaké to je, být závislý na PC..
|
|
pet + A+D+G+J+M |
|
(30.9.2015 13:48:03) Navrhuji synovi projevit důvěru. Dobře, nechceš se učit - neuč se. I za cenu že si zopakuješ ročník. Nebo že si vezmeš pár týdnů volno ze školy. Mám tě ráda, záleží mi na tobě a na tom, jak se cítíš. Ano, bojím se o tvou budoucnost, ale to je můj strach. Jsem tu pro tebe a podpořím tě, když budeš chtít.
Nevím, zda provoz PC pro vás znamená zvýšení nákladů - podobně jako u ostatních činností v domácnosti, bylo by jen spravedlivé, aby se na nich, podle svých schopností, podílel. Možná to samé i u manžela ...
Štestí a spokojenost je vnitřní postoj - a z vás se přelévá dál na vaše blízké.
|
Analfabeta | •
|
(4.10.2015 13:11:50) Jaképak "podílel se na chodu domácnosti? A totéž u manžela"? Copak je ta domácnost jen ženy? Manžel a syn v ní nebydlí? Nikoli PODÍLEL, ale makal jako všichni ostatní. Kurňa, když učíme dvouleťáky po sobě uklidit nádobí, oblečení, boty, jak to, že se pořád najde někdo, kdo nechápe, že u starších dětí by to měla být naprostá samorřejmost? Kde to chlapec žije, když má dojem, že rodiče budou makat a on bude čučet do fejsbúku? A že se nechce učit? No a? Tak ať se neučí, jeho problém. Ale důsledkům ať se pak nediví. Klidně může skončit své vzdělání absolvováním 9. nebo i nižší třídy a pak celý život vyvážet popelnice.
|
Barbara | •
|
(5.10.2015 8:06:00) Ono by se vam jinak mluvilo, kdyby to bylo vase ditko. Neznam matku, ktere by byla lhostejna budoucnost vlastniho ditete a zadna nechce videt dite jako flakace a bez prace. Ta prace u popelnic je taky prace a je potreba, to by jeste slo. Ja bych spis mela strach z toho nezajmu o okolni svet. To bude v tom PC.
|
Analfabeta | •
|
(5.10.2015 12:38:17) To si myslíš, že jsem bezdětná stará panna? Taky mám děti, dokonce jsem působila nějaký čas ve školství. Pravda, to ještě nebyly počítače a hlavně fejsbůk, to je fakt mor a žrout času. I moje děti trávily hodiny a hodiny na počítači. Ale já jsem brala počítač jako dobrého pomocníka, sama jsem na něm v práci jela 8 hodin. Myslíš, že mne práce vždycky bavila? Taky ne, taky jsem si hrála. Ale jde o to, aby i děti pochopily, že PC je pracovní nástroj, že hodně umí, ale že nemá smysl do něj hodiny a hodiny čumět a číst pitominy typu "měl jsem dneska k obědu" a ještě s fotkou, "seděl jsem půl hodiny na WC", to naštěstí bez fotky výsledného produktu. Ano, občas se taky podívám na Rodinu, zpravodajství, pustím si film, zahraju si hru, ale počítač není a nemůže být středobodem života, protože prostě je třeba doma uvařit, uklidit, vyprat, dále máme zahradu a dům, domácí zvířata - to všechno nemůže čekat, až se na FB dozvím, co měla Anča k obědu a s kým chodí Pavel. Já chápu, že máš snahu dětem poskytnout svobodu a možnost být sám sebou, ale to má to dítě taky, třeba když jde kydat hnůj domácím zvířatům nebo je musí nakrmit. Virtuální žrádlo naštěstí ještě neexistuje, stejně tak bobky jsou skutečné, nikoli virtuální.
|
|
|
|
|
|