Když je paní učitelka nespravedlivá

indy si opětovně stěžuje, že paní učitelka měla zase špatnou náladu a svoji zlobu si „vylévala“ na celou třídu.

Není divu, že se občas co by rodič začnete cítit, jako když sedíte na dvou židlích. Vaše dítě si stěžuje na svého pedagoga a vy máte zasáhnout v zájmu svého dítěte a nechcete nepodlomit autoritu školy, s kterou jste konec konců, co se týče výchovy vašeho potomka, na jedné lodi.

Je dobré vyposlechnout si aspoň ještě jednou z úst svého dítěte celou stížnost a zajímat se o další okolnosti problému. Často se stává, že dítě se cítí být poškozeno, aniž by k tomu mělo sebemenší příčinu. Mnohdy je důvodem i skrytá snaha získat větší pozornost rodičů.

Nepříliš dobré naladění učitele, pokud se nestává koloritem vyučovací hodiny, jsou žáci schopni tu a tam snést. Vždyť učitelskou profesi vykonávají také jenom lidé, kteří do svého povolání vkládají své osobnosti jako celek včetně svých nedostatků. A děti to vycítí a do určité míry vezmou jako fakt, s kterým se nedá nic dělat.

Pokud ale paní učitelka s vytrvalou pravidelností jedná prchlivě a nespravedlivě a dcera či syn vás o tom ujišťuje dennodenně, zdá se být kritika oprávněná. Když dospěje k tomu, že vaše dítě trpí tím, co se ve škole děje, a není jiné cesty k prosazení jeho nároku než zásahu ze strany rodičů, přichází na řadu rozhovor s učitelem. Váš potomek by měl vědět, že jeho táta nebo máma stojí při něm a zastupují jeho zájmy. Získá-li dítě zkušenost, že na svůj problém zůstalo samo, je dost pravděpodobné že veškeré další svízele si nechá už jen pro sebe a bude s nimi zoufale zápolit.

Je jisté, že vést takový rozhovor s učiteli není jednoduchá záležitost. Úspěch celého jeho průběhu závisí na tom, jakým způsobem je veden. S předsudky a obviňováním se příliš daleko nedostaneme – nikdo není rád označován za viníka. Snažte se zřetelně o to, že se chcete informovat a společně hledat příčiny a řešení celé situace. Pokuste se popsat pocity svého dítěte. Mnozí rodiče se obávají, že podobný rozhovor by mohl jejich dítěti spíše uškodit než pomoci. Zkušenosti ukazují, že tento názor je mylný – podle mých zkušeností zpravidla došlo na základě komunikace mezi učitelem a rodičem k ozdravění. Mlčením se nic nespraví a každá zkouška může být cennou.

V každém případě vaše dítě získalo drahocennou zkušenost, že bylo vyposlechnuto a nezůstalo se svým problémem opuštěné.