Tato matka je tady v prvé řadě pro své děti; vaří, uklízí a udržuje pro děti všechno v pořádku.

Láska této matky se vztahuje jen na malé dítě. Dokud jsou děti malé a bezmocné, dělá pro ně matka všechno; čím větší děti jsou, tím více ubývá matčiny náklonnosti.

Na pečlivou výchovu dětí a na příkladnou domácnost obětuje tato matka svůj čas i svobodu. Ve své oběti je šťastná a zapomíná v ní sama na sebe a na své zájmy. Později od svých dětí očekává vděčnost a uznání.

Tato matka je přespříliš opatrná a pokouší se odstranit svým dětem z cesty všechny těžkosti. Ve všem vidí nebezpečí a něco negativního.

Pro tuto matku je výchova jejích dětí povinností. Je při ní nadmíru přesná, drží se přísně plánů a knih, chybí jí však přirozená náklonnost a láska.

Tato matka svým dětem neukazuje, že je má ráda. Jen tajně během spánku je k nim něžná. Jinak je její výchovný styl sterilní a perfekcionistický.

Je kamarádka svých dětí, přistupuje na všechny jejich potřeby a ztotožňuje se s nimi. Neumí ovšem nic odmítnout a stanovit hranice, přesunuje výchovu na později.

Když se děti osamostatňují a pomalu se oddělují, bývá tato matka neklidná, připadá si zbytečná a předhazuje dětem nevděčnost. Pokouší se utvrdit svou pozici tím, že se i dospělým dětem vměšuje do všech záležitostí.

Kvůli vytížení v práci nebo jiným činnostem zanedbává výchovu dětí. Občas - když pak přijde večer domů - se tato matka pokouší všechno dohonit a často své děti zasypává náklonností a hračkami.

Různé typy otců

Tento otec se vůči dětem jeví starostlivý, je trpělivý a dává jim citovou podporu. Problémům se však spíš vyhýbá.

Slova jsou jeho silnou stránkou, činy nejsou jeho záležitostí. Vychovává zásadově, méně přitom dbá na jedinečnost dítěte.

Jeho děti mají pracovat, nikoli hrát si, aby něčeho dosáhly a měly úspěch. Tvrdošíjně určuje, co děti musí dělat a co dělat nesmí. Tento otec nepřipouští svobodu a volný prostor pro vlastní aktivity.

Cepuje své děti jako vojáky. S přísnou disciplínou a s požadavkem na bezpodmínečnou poslušnost hájí pořádek, píli, dochvilnost a spořivost. Ve svém nejhlubším nitru je často dobrosrdečný, neumí však sjednotit mírnost a přísnost. Trvá na dodržování pravidel, i když připouští určitý malý svobodný prostor.

Nechává dětem úplnou svobodu a dovoluje jim všechno, když se mu to právě hodí. Děti považují svého otce za ideálního kamaráda pro hru, zatímco ostatní leží na matce.

Jedná se svými dětmi jako s dospělými; nechválí je ani nekárá. Tento otec věří, že už svou pouhou přítomností dokáže děti vychovat a že své povinnosti vychovatele dostojí jako "němý sluha".

Z knihy N. Peseschkiana Příběhy jako klíč k dětské duši (Portál 1999)