Dítě je, ať se nám to líbí nebo ne, naším zrcadlem

Dítě se učí podle toho, jak žije:

1. Žije-li dítě s kritikou, učí se odsuzovat.

2. Žije-li s nevraživostí, učí se bojovat.

3. Žije-li s posměchem, učí se být ostýchavé.

4. Žije-li s hanbou, učí se být vinným.

5. Žije-li s tolerancí, učí se být trpělivým.

6. Žije-li s povzbuzením, učí se sebedůvěře.

7. Žije-li s chválou, učí se ocenění.

8. Žije-li v bezpečí, učí se důvěře.

9. Žije-li s čestností, učí se spravedlnosti.

10. Žije-li se souhlasem, učí se mít rádo sebe.

11. Žije-li s přijetím a přátelstvím, učí se nacházet ve světě lásku.

Co dodat, nejde o stručný návod k výchově, jde o seznam témat k uvažování. Ani ne tak o dítěti, jako o sobě, o rodiči.

Z toho vyplývá, že dítě nevychováváme ve chvíli, kdy mu domlouváme a ono přitom myslí na zmrzlinu. Vychováváme je vlastním příkladem, tedy ve chvíli, kdy se např. hádáme s opravářem, vyčítáme mužovi, ironicky hodnotíme sousedčin účes, někoho chválíme, děkujeme za podanou věc, omlouváme se při uznání své chyby,...