| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Ach, ta snacha

 Celkem 25 názorů.
 Dagmar, 24 let 
  • 

Děkuji, stačilo! 

(2.10.2000 13:53:42)
O tom, jaká jsem byla snacha by mohla říct více moje (brzo již bývalá) tchýně než já sama. Ale musím přiznat, že jsem ji za pět let trvání mého manželství neřekla maminko ani jednou. A jestli mě teď něco těší, tak vědomí, že s ní nebudu muset už nikdy pobývat v jedné místnosti, natož mluvit. Bohužel, nebo bohudík, nevím co je vhodnější, ale nikdy jsme se neměly rádi. Já propagovala zdravou výživu (v mezích zdravého rozumu) mezi lidmi, co vyrostli na chlebu se sádlem, neměla jsem ráda špínu, ve které jejich rodina byla za ta léta zvyklá žít a byla jsem velice tolerantní vůči dceři (nebila jsem ji podle hesla "škoda každé rány, která padne vedle", kdykoliv dcera zazlobila). Ona byla závistivá (uměla jsem vařit, stihla jsem si doma uklidit, mám dosti bohaté rodiče, kteří nás finančně podporovali), pomlouvačná, neschopná říci co ji vadí a co ne. Takže naše láska neměla ani tu nejmenší šanci vyklíčit, natož vyrazit lísteček. Tchán je dosti agresivní typ (bije kozu, když mu uteče, protože nezavřel vrátka), jí (konzumuje) s velikou chutí psy a jeho názor, že každá ženská je slepice k dětem a plotně mě ujistil, že náš vztah bude dosti podobný, jako s "maminkou". Musím přiznat, že o rodiče svého bývalého manžela bych si "neopřela ani kolo". A pokaždé, když jede dcera s tatínkem na návštěvu k rodičům, mám strach, aby se vrátili v pořádku. Třeba už z toho důvodu, že tchýně vychovávala děti tím způsobem, že je vyšoupla ráno před barák a starejte se o sebe sami.
Možná, že jsem příliš úzkostlivá (dceru vychovávám dle hesla vyzkoušej si cokoli, hlavně si neubliž, strojení se vypere) a čistotná (občas doma uklidim, ale raději si přečtu dobrou knížku, než abych drhla každý měsíc okna), ale snad i trochu normální ženská, která si nepadla s tchýní a tchánem do oka. Pokud jsou rodiče vašeho partnera stejné nátury, přeji mnoho trpělivosti a "dobrý žaludek".
 Pavla,2děti 
  • 

Re: Děkuji, stačilo! 

(2.10.2000 22:29:49)
Dagmar ,
nedá mi to , abych se nezeptala. Byl Váš manžel úplně jiný , než jeho rodiče ? To snad ani není možné , něco si přece z původní rodiny doneseme všichni . Pak nechápu , jak jste si mohli rozumět . Ale Vaši tchýni bych taky nechtěla...
 Dagmar, 24 let 
  • 

Re: Re: Děkuji, stačilo! 

(3.10.2000 14:43:45)
Ahoj, manžel byl opravdu jiný než jeho rodiče. Snad i vzhledem k tomu v čem vyrost věděl čemu se v manželství vyhnout. Neměl rád nepořádek, nesnášel násilí (zkuste si však zažalovat vlastního otce, že bije zvířata násadou od lopaty),ale bohužel přece něco si z rodiny donesl. Názor, že každý si své problémy řeší sám a nic se nikomu neříká. Nesdělují se starosti a radosti, protože to je obtěžování ostatních. Což byl nakonec asi jeden z našich největších problémů. To je ale už k jinému tématu. D.
 Helena, dva synové 
  • 

Pro Dagmar, co měla tchána , co žere psy. 

(6.10.2000 10:47:29)
Nebo možná ještě máš tchána, co používá lopatu ? Pardon,neubránila jsem se popsat konzumaci psů , jako žraní.Ale chci vás jen ve zkratce pozdravit, a popřát vám hodně štěstí , vím, co to je žít vedle mužskýho, vychovaného v takovéto rodině. Kde starosti, radosti a projevení svých citů je bráno jako věc nepřípustná.
Přeji vám hodně odvahy . A to, že tchýni do smrti neuvidíte , mi přijde jako zasloužená odměna.
 Eva 
  • 

Re: Děkuji, stačilo! 

(27.10.2000 20:38:28)
Ahoj Dagmar.Jen ten kdo tohle peklo prozil to dokaze pochopit.Muj tchan a tchyne jsou s tvymi asi dvojcata.Jsem vdana jiz 27 let,ale za poslednich 12 let jde nas vztah velice s kopce.Pohadali jsme vzdycky k vuli tchyni!Coz vedlo 4 krat k rozdelenym loznicim.Poprve 3 mesice,pak pet,osm..nyni zase .Pred 12 lety umrel tchan a jako by nam ze skrine vyskocil kostlivec.Tchyne sveho syna citove vydira,porad do jejich vztahu zatahuje mne.Priklad-prijeli jsme na dovolenou z Toronta. Lhala svemu synovi,ze kdyz umrel tatinek tak jsem ji 6 krat polozila telefon,aby se nemohla dovolat.Pritom me nerekla ani slovo.Muj muz stal na jeji strane "Vzdyt mi prece moje maminka nebude lhat" Lharem jsem tedy ja.Ji veri ale se mnou zije."Ta tvoje Evicka si tak strasne vymesli.."Chce jen jeho lasku,a jeho vzpominku,od jeho rodiny nic nepotrebuje.Zkusila jsem tchyni napsat,prosila jsem ji aby neublizovala.Dokonce jsem ji a zavolala.Rekla mi ze jsem blazen a patrim zavrit do blazince,pry se mel se mnou jeji syn rozvest uz davno.Zrovna jsme oslavili 20 vyroci nasi svatby.Jsem hloupa,mela jsem tohle manzelstvi ukoncit uz davno.Misto toho dalsich 7 let jen vegetuji.
 Šárka Dostálková, 2 děti v druhé a třetí třídě, 27 let 
  • 

Odpověď 

(4.10.2000 12:05:34)
článek je to sice pěkný a poučný, ale je na něm přece jenom znát, že ho psal muž. Souhlasím plně, že oslovování "maminko, tatínku" opravdu nejde přes rty, mně osobně ani "babičko, dědečku". Bydlíme už 9 let s manželovými rodiči na jedné hromádce, resp. mají domek přes dvůr. Dvojbytový rodinný dům, ve kterém bydlíme, stavěli oni kdysi pro svou dceru a pro sebe. Oni si tam nikdy nezvykli žít a dcera se s manželem po třech letech s manželem i s malým dítětem odstěhovala na druhý konec republiky, protože se se svou matkou nesnesla. Pak jsem teprve přišla já. S tchýní mám vztahy velmi studené, protože jinak to nejde. U nás platí pravidlo: Podej prst a příjdeš o celou ruku. Resp. kdykoliv jsem se v minulosti snažila oteplit naše vztahy, tchýně byla velmi ráda, ale za chvíli jsem ji měla doma pečenou vařenou, když jsem byla v práci, tak mi lezla do bytu a uklízela. Hrozně mě to rozčilovalo (a rozčiluje) a tak jsem se vždycky ohradila a ona se naštvala a pak se mnou nemluvila. Jednou mi dokonce vyčetla, že jsem zlá, když jí nenechám zasahovat do našeho soukromého života. Nemusím dodávat, že manžel nemá na ní žádný vliv, a já také žádnou pomoc od něj nečekám, myslím, že by se s tím měla každá snacha vyrovnat sama. Pečlivě pozoruji a analyzuji náš vztah, a beru si z toho ponaučení, co v žádném případě své budoucí snaše dělat nebudu. Dalším třecím kamenem jsou děti. Pokusi o diskreditaci mé osoby se vyskytly z její strany, kdy například syn přišel od babičky, že prej brzo umřu, babička to říkala (protože kouřím). Dále náboženské problémy, od malička, kdy mohla, brala děti do kostela čí na hřbitov, dětem v tom nebráním, dcera chodí na náboženství. Jsem tolerantní, ale postrádám tolerantnost od ní. Kdykoliv vysloví nějakou radu (a to je velice často) a já to neudělám, tak to nepochopí. Řekne: udělej to takhle, je to lepší! Ale nepochopí že já se ještě víc zatvrdím. Je zvyklá, že můj muž ji na slovo poslouchá. No, ale jsem tam už 9 let a žiju, a teď, co chodím do práce, a moc často se nevídáme, je to lepší.

Děkuji za podobné články, jen houšť!!!
Šárka
 lenka, Klárka 
  • 

Re: Odpověď 

(26.12.2005 23:56:56)
Řeknu Ti, ve stejném problému jsem již 6 rok. Z toho 3 roky jsem byla na mateřské. Místo toho, aby to byly pro mě nejhezčí 3 roky v životě - nejraději bych je vymazala ze svého života! Po tom, co se narodila dcera, začalo hotové peklo!!! Bydlíme v jednom baráku - ke všemu na vesnici, tchyně na důchodě, takže si to dovedeš představit. Ty určitě ano, ale kdo to nazažil na vlastní kůži - nepochopí....
Díky jejímu psychickému vydírání a ponižování jsem shodila během roku, kdy jsem ke všemu kojila 10 kilo.
Když jsme měli dopoledne nějaký konflikt (a že jich bylo) když byl manžel v práci - a věř, ona si vždycky něco našla - počkala si na manžela až přijde z práce - a hned ve dveřích si ho ochytla a vylíčila problém tak, abych já byla ta nejhorší a ona samozřejmě ta největší chudinka na světě... manžel samozřejmě věřil jí, takže k nám do patra (bydlíme v poschodí) přišel pro jistotu už naštvaný, a já ani nevěděla proč ...No jo "kdo se psa bít - hůl si najde". Jenže jak to doopravdy je, se manžel nikdy nezajímal. Vždycky věřil jí. Jak jsem ji začala nenávidět! Došlo to až tak daleko, že jsem se rozhodla jít v našem městě do krizového centra . Jsem jedináček, vychovávaná k samostatnosti, ale v tomle problému jsem si nedovedla poradit sama. Potřebovala jsem něčí pomoc. Nebo alespoň znát názor někoho nezávislého, který mi řekne, jestli jsem fakt tak "divná" (tak mi to bylo 4 roky předhazováno, protože jsem samostatná a oni si tak přáli mít nějakou puťku, která bude skákat, jak si písknou...). Řeknu Vám, první co mi paní v KC řekla " a vy tam ještě bydlíte? V takovém stresu přece nemůžete vychovávat šťastné dítě. Musíte buď pryč nebo si prostě hledět svého a jak se říká " jedním uchem dovnitř, druhým ven". Musíte dělat, jako by neexistovala" A poněvadž nemám kde jít (matka bydlí s přítelem v garsonce), začala jsem praktikovat druhý způsob. A řeknu Ti, chce to trpělivost, ale funguje to !!! Teď - vlastně po 3 letech od té největší krize si dělám to, co já považuji za to nejlepší, nenechám se nijak omezovat, či vydírat, v klidu počítám do deseti a pak si řeknu, že je to stejně kráva a je mi dobře. Jenže nastal druhý problém - ona si je této situace vědoma, že se mnou nic nenadělá - takže začala štvát proti mě dceru, které je 5 let a z některých otázek babiččiných otázek je úplně paf ...Dokonce se mě dcera zeptala, proč je babička pořád tak na všechno zvědavá ...Chce naši dceru prostě dostat na svou stranu, takže jak se říká "leze jí naž někam ...." Už mám strach tam Klárku posílat. Vždycky čekám s čím zase od babičky přijde a co jí zase nakecala ... No řekni, kdo by stál o takovou babičku - jedině vůl .....Když něco řeknu manželovi skrz tady tom - o ničem - zase jsem si dovolila něco říct proti jeho mamince. Někdy fakt uvažuju, že mě má jen na sex. S ničím nepomůže, nic nudělá a když už tak s kecama. Ale když chce něco babička - se vším praští a už utíká... jako pejsek ...Kdybych měla všechno vyprávět, jsme tu dalších 14 dní. Shrnu to - já svoji tchýni nenávidím. Ona si ještě ani neuvědomuje, kdo koho bude v životě víc potřebovat. Dá se říci, že já takovou tchyni ani babičku nepotřebuju. Jen nevím, kdo se bude o ni a o tchána (ten je jakž takž) v budoucnu starat. Je jim 65 a 64 let. Samozřejmě se to bude čekat ode mě - jsme v jednom baráku a ještě ke všemu na vesnici, takže se to očekává. Jenže nevím, jestli budu chtít já, po tom všem jaké peklo dělají....Mám chuť se na ně vykašlat. Je to hrozné, ale člověk se z takové situace buď sesype nebo vzpruží. Já největší krizi snad překonala. Vždycky jsem chtěla pevnou rodinu, dcera je mi nade vše, manžel už méně, skrz tady ty problémy. Někdy přemýšlím, k čemu ho vlastně mám, když všechem svůj čas věnuje stejně mamince. A ty problémy jsou vždycky ty nejbanálnější hovadiny, které normální člověk ani neřeší. Ale tím, jak jsme pořád pod drobnohledem se ví všechno a vadí jim už úplné prkotiny....Ale opakuji - kdo nezažil takové ponižování - a teď ke všemu do toho zamotané 5 leté dítě - nepochopí. Nebo snad jo??? 3 roky už naštěstí chodím do práce, takže dopoledne nic a odpoledne má dcera 3 do týdne ve vedlějším městě kroužky, takže domů jezdíme k večeru - takže zase jsme pořád v pracu, takže jsou zase narážky, ale říkám si : ať si trhnou .....
 pozitivni mysleni 


Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 0:22:32)
Leni rekla, bych, ze tvoje dcera to pochopi, ale asi az v dospelejsi.
Jsem takovym ditetem.Moji rodice ziji v baraku s tatovo rodici(deda nezije 26 let).Babicka mamu nemuze vystat a hodne se snazily s jeji dcerou ji pred tatou pospinit.Dlouho se nedelo nic mama si to dost resila sama(od patnacti je sirotek jen se strasima sourozencema), ale jednoho dne to prehnaly a ona proste v klidu prisla k tatovi a rekla mu:Bud s tim neco udela a nebo se rozvadi.A tohle je ten nejdulezitejsi moment, ktery u vas nefunguje.Tata se postavil za mamu.A tem dvema nahore zavrel huby.
Bylo obdobi kdy jsem mamu strasne nesnasela jaka je zla na babicku.Ona mi hodne postrojovala a na brachu(Je vic podobnej mame)sra.., divim se, ze v nem nevypestovala nenavist vuci me.
Vsechno jsem pochopila kolem sestnacteho roku.A priznam se, ze babicku neberu a absolutne ji nerespaktuju a nevazim si.Nemam proc....

Preju ti hodne sily a jestli se manzel v boji neda na tvoji stranu tak ver , ze na svete je spousta chlapu co to udelaj a budou te mit radi i s malou.Drzim palce.
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 0:53:52)
Ahoj Andrejko,
tak teď mám úplně slzy v očích, když jsem si přečetla to, co jsi napsala. Fakt.
Děkuji Ti moc za tvou podporu...
Já mám pocit, že malá to trochu chápe už teď. A je mi jí moc líto, že musí i ona řešit takové věci - že ji ta babka zatahuje do problému, který je jen mezi mnou a tchýní.
Malá si na ni za celý týden nevzpomene, je prostě ráda se mnou. Jenže tchyně zřejmě na mě žárlí. Ona chce mít všechny v baráku pod palcem, jenže nedovede pochopit, že malá je NAŠE. Dělá si na stejné nároky jako kdyby byla rodič ona. Ona sama totiž nevychovala své děcka (manžela a švagrovou- ta je v Praze), takže má asi někde v sobě výčitky a chce to splácet tím, že nám teda vychová dceru. Nebo taková je zřejmě její představa... jenže tohle jí prostě nedovolím !!!A už vůbec o to nestojím!!!
A Andrejko věř mi, že je pro mě to nejhezčí, když mi dcera večer v postýlce řekne " maminko, já tě tak miluju, ty si moje největší sluníčko a jiné nádherné slovíčka..." To mě tak hřeje u srdíčka!!!
Takové slovíčka mi říká i manžel, ale od něho mi to tyto slova nic neříkají. Řekla bych, že mě miluje, jen když mě potřebuje ....Myslím si taky, že tímhle si tchyně docela ubližuje, jenže ona si myslí svoje a hotovo .... Vše si zdůvodní tím, že malou za ní nechci pouštět na návštěvy a jiné podobné bláboly ... Prostě za vším vidí mě. No řekni, je to normální???
 pozitivni mysleni 


Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 2:02:07)
Tak vidis mas malyho spojence.Ja si myslim, ze kdyz v tom nejsi uplne sama tak se to lip zvlada.
Ja tim, ze jsem v tom vetsi cast zila bych nikdy nepristoupila zit s prarodicema a to ani se svymi.A muzu ti rict, ze oba moji rodice jsou v pohode, ale pro mlady je vzdycky lepsi byt daleko na to aby to bylo blizko.
Pravda ja, ze my jsme hodne daleko takze muj kontakt s tchyni je jen po telefonu.Vychazim s ni v pohode.Videly jsem se dvakrat.Ani nemam nejak strach, ze by jsem mely mit problem, ale jak rikam nezila bych s ni v jednom baraku.A u manzela vim, ze by stal za mnou proti ni.
Ja krasny kdyz uz ti taklhe maly decko rekne co citi.Ja mam tady v New Yorku ceskou kamaradku s temer rocnim chlapeckem a ten je posledni dobou tam mazlivy, ze normalne sam natehne rucicky a obejme ji.Neni nic hezciho.

Drzim vam s Klarkou palce.
A jedna otazka.Chcete mit druhy?
Ty uz asi budes ted spat, ale ja se zitra az dorazim z prace mrknu.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 12:22:41)
naprosto souhlasim .... my se kvuli tomu souziti pravdepodobne rozvedeme ... a to mame vse samostatne, vcetne vchodu, elektromeru atd. kdyz mi nekdo dneska rika, ze bude zit s partnerem a rodici, tak mu jen rikam, at to honem rychle prehodnoti ... opravdu neznam ve svem okoli pripad, kde by to klapalo.
 lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 19:56:51)
Ahoj Andrejko,
zdravím Tě až teď, protože manžel byl celý den doma,takže nešlo Ti odepsat.Promiň. Teď jsem sama, takže jsem ráda, že To můžu napravit. Ale řeknu Ti, netušila jsem teda, že píšu až do USA. To je vynikající !!!
Odpovím Ti, že se v současné době snažíme o druhé dítě, i když možná tuším, že dělám špatně, ale já to dělám hlavně kvůli Klárce. Já sama jsem jedináček, takže právě v těchto těžkých chvílích bych dala všechno za sourozence, kterému bych se mohla "vykecat". A proto nechci, aby Klárka byla jedináček .... A protože ve všech chvílích myslím hlavně na ni, než na to, jaké mám problémy s tchýní. Řeknu Ti, že malá je pro mě opravdu všechno, a to je asi hlavní problém sváru. Ale pro mě je to prostě normální - vše pro děti...
Ale já furt tu tchýni nechápu - ona sama je přece taky ráda, když může být se svým synáčkem (a to je denně!!!). Ale když chce být Klárka se mnou a ne s ní, tak je to divné, je na mě závislá apod.. Takže fakt nechápu ten její přístup. Vždyť dítě si myslím vždycky tíhne více k mamince než k tátovi, či k jiným příbuzným. Já to fakt nechápu!!! Asi jsem divná (podle nich(. Prostě závist je hrozná!!!
A co jsem Ti neřekla : a to je hlavní důvod, proč vůbec s ní nekomunikuju : když jsem si kdysi v zimě zatopila plynem, protože jsme měli v obýváku 15 stupňů a považovala jsem za vhodné 1,5 ročnímu děcku zatopit - víš jak mě označila? Že jsem "pi.a zkur...á, co si myslí, že si tu bude topit jak chce?" (nechci to tu doslova psát, ale snad Ti to dojde). Já to bohužel slyšela na vlastní uši!!! No řeknu Ti - třepala jsem se jak blázen. Říkala jsem si, za co jako to bylo - za to, že chci dceři zatopit? Problém je v tom, že jsem zatopila já, a ne ona. Kdyby topila ona, je to v pohodě. Prostě ať udělám cokoliv jakkoliv, vždycky je to špatně. Ta nejhorší jsem vždycky já. A nejhorší na tom bylo to, že když přišel manžel z práce, a viděl, jak jsem z toho hotová - ona to všechno před ním ZAPŘELA! Že ona to vůbec neříkala. No co bys tomu řekla! No nevím, jak to tu dlouho vydržím. To je fakt pro silné nervy...Furt nevím, co po mě chtějí:za chlapa nechodím, nepiju, o rodinu se starám, manžel má navařeno, vypráno - prostě všechno ...
Že mají všichni proti mě něco, to už mě fakt netrápí - já si taky myslím o nich svoje. Ale vůbec teda nevím, jak řešit to, že pořád "drbe" do té malé. To fakt nevím, jak řešit. Tchyni to prostě dělá dobře, když používá tu malou k tomu, aby mě přes ni naštvala a ponížila...
Andrejko (a všichni, kteří mají stejný problém a chápou mě). Děkuji Vám všem, kteří tady se mnou diskutujete, protože pro mě to moc znamená a je to pro mě náznak, že aspoň někdo stojí při mě, i když vůbec nikoho z Vás osobně neznám. Ale znáte to - cizí Vám kolikrát více pomůžou, než Ti, které považujete za nejbližší a s kterými chcete vycházet, ale ono to prostě nejde, ani, kdyby jste se stavěli na hlavu... Všem moc díky a napište! Všem hezké vánoce a šťasný nový rok 2006!
 pozitivni mysleni 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(28.12.2005 4:34:32)
Leni to vubec neres, ja jsem si to stejne precetla az ve dve tveho nocniho casu.

Nevim jak te vic podporit, jen jednu radu, nechovej se stejne jako tvoje tchyne.Nenavadej malou.Jen to vsechno ignoruj.Byt na tvem miste tak si dam s manzel schuzku i treba nekde venku aby nemel sanci prejit pres tchyni a promluvit s snim.
Ja verim,ze to pro moji mamu bylo taky dost tezky, protoze takovyhle naschvaly ji delali tatovo rodice taky.Treba s tim topenim to mam podobnou historku.mamca si vzdycky na moje koupani zapla topeni v koupelne a dedek to zas chodil vypinat.
Tatovo segra na mame taky nenchala nit suchou.Ja jsem s tatovo segry dcerou hodne dobra kamaradka.Je to pro me dulezity clovek takze jsem k nim jezdila na prazdniny a musela poslouchat ty jeji vyjevy na mamu.Jako sedmileta jsem se moc neumela branit.O to vic jsem pak protezovala mamu pred tatou.Mam je oba moc rada, ale ke kazdymu mam jiny vztah.
Je to hrozne tezky a ja proste nedokazu pochopit proc si to lidi delaj.Vzdyt zivot je tak kratkej.
 Lipka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(5.7.2006 23:00:49)
Tak to je opravdu síla a obdivuji! Zároveň chápu. Před pár dny mi moje skoro pětiletá dcera oznámila, že se chce odstěhovat k babičce (tchyni) napořád, protože u babičky nemusí dělat co nechce, babička se na ni nikdy nezlobí, babička dělá všechno, jak chce ona atd. S tímhle přišla poté, co jsme spolu stárvili podle mého pěkný den, akorát, že mezi hodinovým vystřihováním leporel jsem na deset minut chtěla, aby mi podávala přádlo při věšení, po půlhodinovém čtení pohádky jsem chtěla, aby se mnou šla do kuchyně uvařit oběd a po hodinové procházce jsem chtěla, aby si uklidila hračky rozházené po zahradě. Jsem s dcerou doma (pracuji jen den v týdnu), věnuji se jí naplno, ale tchýně je lepší, neboť jí dobvolí všechno.... Maminka mého muže chce, aby dcera měla ráda jí, protože se jí život nevydařil. Druhá snacha jí děti nepůjčuje, s manželem si nerozumí atd. Snažila jsem se ji vzít do rodiny, jezdí k nám každých čtrnáct dní na několik dní, dceru si bere k sobě téměř kdykoliv chce, ale došlo mi, že její ideál je, aby jí má dcera měla radši než kdokoliv jiného. Jsme s mým mužem spolu už jedenáct let a celou tu dobu se opravdu snažím s tchýmí vyhcázet, ale mám pocit, že pokud ustoupím, mám dobrou vůli, stejně to nestačí, stejně jsem špatná, nedostatečná, málo trpělivá, nedostatečně citlivá atd. Nevím, co mé dceři říká, ale tohle mě vyděsilo. Moje velká výhoda je, že manžel stojí při mě. Toho si strašně vážím a obdivuji všechny, kdo to tak nemají.
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(10.7.2006 8:32:38)
Tak to je tedy síla, myslím že by sis měla dávat na babičku pozor a zkusit ji upozornit, že tohle je tvé dítě, ona už své vychovala tak at respektuje vaši výchovu a zbytečně malou nerozmazluje.Obdivuji žes nevylítla, sice ještě žádné dítě nemám, ale už teď vím, že s budoucí tchýní budu bojovat a co se týká dětí budu neústupná. Mám děti strašně ráda, s přítelem máme složitou situaci, hodně pomáhal svým rodičům, ted jsme se osamostatnili, pomáháme jak jen to jde, jeho maminka si pořád stěžuje že se vnoučátka nedočká, že se vymlouvám na peníze, že se děti rodí i bez peněz. No nevím jak bych jim to vysvětlila až bych jim neměla ani dát co jíst, nemáme vlastní bydlení jen podnájem, ale mám skvělou práci, ráda bych si tu upevnila místo. Tchýně mi také jednou řekla, že by se mnou chtěla mít vztah jako její sestra se svou dcerou až budu mít dítě (což znamená, že mi ho dá akorát na ojení, bude ho k nám chit denně koupat, říkat mi co mu mám obléct, jaký kočárek si mám koupit apod.) Má jen syny, asi to je tím, ale já mám téměř na všechno jiný názor, jiný vkus, děti chci abych se o ně starala abych jim dopřála to nejlepší.S mou mamkou máme hezký vztah, bohužel myslím že je přiozené, že o radu jdu požádat ji. Tchýni mám ráda, je to hodná paní, ale chtěla by aby jí někdo porodil dítě a ona se o něj mohla starat. Takže z toho mám docela strach, promluvit si s ní je zbytenčé jen se rozbrečí a řekne že z ní děláme tu nejhorší, nikdy se za nic neomluví, nepřizná chybu. Až budu mít miminko a dám jí najevo, že se o něj chci starat sama a že je mi jedno jaký kočárek se líbí jí, urazí se a bude čekat omluvu. Také mám štěstí, že přítel stojí při mně. na miminko se těší, děláme všehcno proto abychom si upevnili zázemí a měli našim dětem co nabídnout, aby se měli lépe než my. Je to snad hloupé? Občas tu šílím ani nemůžu říct, že je mi špatně hned se ptá jestli nejsem těhotná, přitom ví, že užívám antkoncepci. Snažím se jí chápat, ale občas mi to fakt nejde a do mé rodiny se nikdo plést nebude,at se s vnoučátkem potěší kdy se jí zachce, proti radám se neuzavřu, ale sama uvážím co je pro naše děti dobré. Bohužel asi máš tchyni která se také vidí ve vnoučeti, syn jí neposlouchá na tebe si mu poádně postěžovat nemůže nebot stojí při tobě. tak si to chce vynahradit u vaší dcerky. Opravdu jí radši vykaž do určitých mezí.
 Lipka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(18.7.2006 21:33:48)
Děkuju za odpověď a za podporu. Je to těžké, ale dochází mi, že důležité je určit hranice hned na začátku, což v tvém případě ještě přichází v úvahu. U nás s maminkou mého muže začaly problémy ve větší míře až po narození dcery. Protože jsem bývala hodně unavená a vyčerpaná, neměla jsem na hádky čas a spíš jsem ustupovala a snažila se věci nehrotit a nedělat zbytečné problémy. Ale asi máš pravdu, že ji přeci jen, i když nerada, budu muset vykázat do patřičných mezí. Jak, to pořádně nevím. Ono tohle bylo jenom vyvrcholení obdobných problémů.
Doufám, že si brzo vybudujete zázemí a miminko se podaří. Držím palce.
 Lipka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(18.7.2006 21:33:56)
Děkuju za odpověď a za podporu. Je to těžké, ale dochází mi, že důležité je určit hranice hned na začátku, což v tvém případě ještě přichází v úvahu. U nás s maminkou mého muže začaly problémy ve větší míře až po narození dcery. Protože jsem bývala hodně unavená a vyčerpaná, neměla jsem na hádky čas a spíš jsem ustupovala a snažila se věci nehrotit a nedělat zbytečné problémy. Ale asi máš pravdu, že ji přeci jen, i když nerada, budu muset vykázat do patřičných mezí. Jak, to pořádně nevím. Ono tohle bylo jenom vyvrcholení obdobných problémů.
Doufám, že si brzo vybudujete zázemí a miminko se podaří. Držím palce.
 Pavlína 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpověď 

(20.7.2006 7:46:54)
Ahoj, také ti děkuju. Určitě to dobře dopadne i vám, i když se člověk snaží být trpělivý a vyhýbat se sporům někdy to jinak nejde, kvůli spokojenosti tchýně přeci neohrozíš svůj vztah s dcerkou, tchýni nezbyde než se přizpůsobit. Určitě je lepší říct vše dřív než se celá situace vyhrotí do velké hádky, malé neshody se totiž v lidech hromadí a přerůstají pak ve velký problém. Držím palce aby to šlo aspon trošku v klidu vyřešit k vaší spokojenosti.
 Kacka + Matyasek 5/04 
  • 

Re: Re: Odpověď 

(27.12.2005 12:44:19)
Lenko, jezis jak ja ti rozumim !! Ja zazivam neco podobneho, az na to, ze manzel byl vzdy na me strane, avsak pred dvema mesici se sebral a se slovy, ze uz tady nechce byt a me uz nemiluje , odesel. Ja zustala na tu gardu tady / ziji tady jeste taky svagrova, jeji deti a jeji pritel/ uplne sama. Taky jsem si myslela, ze jsem divna ja, ale ted vim, ze i manzelova ex tady mela peklo a nenavidela ji, ja ji taky nenavidim, je tezky to vubec vyslovit, tohle jsem nikdy k nikomu necitila. Ta zenska je zla, zavistiva, nespokojena sama se sebou a tak si to kompenzuje na me. Taky uz celkem obstojne ignoruju, o moje dite nastesti nejevi moc zajem a vsude kolem rika, jak je to pro ni cizi dite - o to je to smutnejsi. Jak rikas, kdo si tohle neprozije, nemuze vubec pochopit co to je za teror. Ani si nevzpominam kolik jsem probrecela noci a kolik v nervozite vykourila cigaret, ale bylo jich dost! Ja to mam o to tezsi, ze ted nemuzu nikam jit, u nasich bydli bracha, ktery stavi barak a manzel nema na to aby me vyplatil. Ja vsechny penize co jsem mela za prodej sveho bytu dala sem, do podlah, vybaveni atd. Proto kazdymu rikam, at mysli, nez se sestehuje dohromady.
 Dana (take snacha) 
  • 

hadky kolem prince 

(21.11.2000 18:59:17)
Vztahy mezi tchyni a snachou vetsinou nejsou dobre tam, kde se povazuje manzel za jakehosi maleho prince o ktereho se ty dve perou.
Presne z tohoto uhlu to vidi i autor clanku. Ze by princ?

Drahe matky (tchyne) trpitelky,
pokud vam vadi jak se vase snacha "stara" o sveho manzela, uvedomte si ze casy se meni. Proc by se o nej mela starat?
Jestli sveho syna rozmazlila, necekejte ze v tom bude vase snacha pokracovat. A vubec - co je spatneho na muzi ktery dela polovinu domacich praci?

Mam velke stesti,moje tchyne je bajecna dama, kterou vidim jednou za tri mesice. Tim vice ji mam rada. Vychovala meho manzela k samostatnosti, za coz ji timto dekuji.

 lenka 
  • 

Re: hadky kolem prince 

(27.12.2005 1:12:02)
dtto u nás doma.
Rozdíl jen v jedné věci - kéž bych i já mohla poděkovat své tchýni, že ji uvidím 1x za tři měsíce a hlavně - že vychovala svého syna k samostatnosti ! U nás to takhle bohužel není...Synáček princ se bez maminky ani ....
 Renáta, snacha 
  • 

Tchýně 

(17.3.2005 15:03:12)
Raději popište tchýně, protože já se můžu ztrhat, snažit a zatínat zuby jak chci, ale stejně jsem nejhorší já. Měla o budoucí nevěstě jiné představy (předtavovala si vysokou, tlustou fanatickou katoličku, která jí bude každý den lítat po akcích v obchodňáku,jezdit s ní na předváděčky, řešit problémy v telenovelách a přežírat se z jejích jídel - ani v jednom jí nevyhovuji, jsem přesný opak, nejvíc jí vadí moje víra). Pořád se mě snaží nějak předělat, ale aby se aspoň trochu změnila ona,nebo mě nechala na pokoji,to ji ani nenapadne. Už 5 roků se to snažím přecházet, ale je to čím dál tím horší.
Teď po oznámení,že se chceme s jejím synem brát, to jde už do extrému. Mám chuť se na celou svatbu vykašlat, když si představím, že ji budu mít pořád za zadkem s jejími "radami".
 lenka  
  • 

Re: Tchýně 

(6.4.2005 9:21:16)
tchyne je uz stara ji ji 80 let bydlim u nich 14let deti mi nepohlidaji porad jen by hospodarili maji kraliky slepice seji burku pritom porad narikaji co je boli .TCayne mela kytky kolem plotu jenze se mi to nelibilo tak jsme to s manzelem vykopaly a udelaly podle sveho .A ona s nami nemluvi a to je pokazde kdyz neco predelame UZ mam chut odejit proteze si nemohu nic udelat podle sveho .A deti si nikdy moc nevsimala jen jim davaoplatky kdyz chce aby pro ni neco udelaly .JSEm uz s detmi doma 14 let a ona me moc stve .POradte mi prosim co mam delat .
 lenka  
  • 

Re: Tchýně 

(6.4.2005 9:21:18)
tchyne je uz stara ji ji 80 let bydlim u nich 14let deti mi nepohlidaji porad jen by hospodarili maji kraliky slepice seji burku pritom porad narikaji co je boli .TCayne mela kytky kolem plotu jenze se mi to nelibilo tak jsme to s manzelem vykopaly a udelaly podle sveho .A ona s nami nemluvi a to je pokazde kdyz neco predelame UZ mam chut odejit proteze si nemohu nic udelat podle sveho .A deti si nikdy moc nevsimala jen jim davaoplatky kdyz chce aby pro ni neco udelaly .JSEm uz s detmi doma 14 let a ona me moc stve .POradte mi prosim co mam delat .
 iveta 
  • 

Re: Re: Tchýně 

(31.12.2005 12:16:39)
Ahoj Lenko,
ja osobne bych videla jedno vychodisko a to jit do prace.I kdyby to melo byt jenom na par hodin denne,nebo jenom par dnu v tydnu.Deti uz mas zrejmne vetsi,tak proc se trosku neseberealizovat.A zabijes hned dve mouchy jednou ranou!Hodne stesti!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.