Re: Odpověď

Řeknu Ti, ve stejném problému jsem již 6 rok. Z toho 3 roky jsem byla na mateřské. Místo toho, aby to byly pro mě nejhezčí 3 roky v životě - nejraději bych je vymazala ze svého života! Po tom, co se narodila dcera, začalo hotové peklo!!! Bydlíme v jednom baráku - ke všemu na vesnici, tchyně na důchodě, takže si to dovedeš představit. Ty určitě ano, ale kdo to nazažil na vlastní kůži - nepochopí....
Díky jejímu psychickému vydírání a ponižování jsem shodila během roku, kdy jsem ke všemu kojila 10 kilo.
Když jsme měli dopoledne nějaký konflikt (a že jich bylo) když byl manžel v práci - a věř, ona si vždycky něco našla - počkala si na manžela až přijde z práce - a hned ve dveřích si ho ochytla a vylíčila problém tak, abych já byla ta nejhorší a ona samozřejmě ta největší chudinka na světě... manžel samozřejmě věřil jí, takže k nám do patra (bydlíme v poschodí) přišel pro jistotu už naštvaný, a já ani nevěděla proč ...No jo "kdo se psa bít - hůl si najde". Jenže jak to doopravdy je, se manžel nikdy nezajímal. Vždycky věřil jí. Jak jsem ji začala nenávidět! Došlo to až tak daleko, že jsem se rozhodla jít v našem městě do krizového centra . Jsem jedináček, vychovávaná k samostatnosti, ale v tomle problému jsem si nedovedla poradit sama. Potřebovala jsem něčí pomoc. Nebo alespoň znát názor někoho nezávislého, který mi řekne, jestli jsem fakt tak "divná" (tak mi to bylo 4 roky předhazováno, protože jsem samostatná a oni si tak přáli mít nějakou puťku, která bude skákat, jak si písknou...). Řeknu Vám, první co mi paní v KC řekla " a vy tam ještě bydlíte? V takovém stresu přece nemůžete vychovávat šťastné dítě. Musíte buď pryč nebo si prostě hledět svého a jak se říká " jedním uchem dovnitř, druhým ven". Musíte dělat, jako by neexistovala" A poněvadž nemám kde jít (matka bydlí s přítelem v garsonce), začala jsem praktikovat druhý způsob. A řeknu Ti, chce to trpělivost, ale funguje to !!! Teď - vlastně po 3 letech od té největší krize si dělám to, co já považuji za to nejlepší, nenechám se nijak omezovat, či vydírat, v klidu počítám do deseti a pak si řeknu, že je to stejně kráva a je mi dobře. Jenže nastal druhý problém - ona si je této situace vědoma, že se mnou nic nenadělá - takže začala štvát proti mě dceru, které je 5 let a z některých otázek babiččiných otázek je úplně paf ...Dokonce se mě dcera zeptala, proč je babička pořád tak na všechno zvědavá ...Chce naši dceru prostě dostat na svou stranu, takže jak se říká "leze jí naž někam ...." Už mám strach tam Klárku posílat. Vždycky čekám s čím zase od babičky přijde a co jí zase nakecala ... No řekni, kdo by stál o takovou babičku - jedině vůl .....Když něco řeknu manželovi skrz tady tom - o ničem - zase jsem si dovolila něco říct proti jeho mamince. Někdy fakt uvažuju, že mě má jen na sex. S ničím nepomůže, nic nudělá a když už tak s kecama. Ale když chce něco babička - se vším praští a už utíká... jako pejsek ...Kdybych měla všechno vyprávět, jsme tu dalších 14 dní. Shrnu to - já svoji tchýni nenávidím. Ona si ještě ani neuvědomuje, kdo koho bude v životě víc potřebovat. Dá se říci, že já takovou tchyni ani babičku nepotřebuju. Jen nevím, kdo se bude o ni a o tchána (ten je jakž takž) v budoucnu starat. Je jim 65 a 64 let. Samozřejmě se to bude čekat ode mě - jsme v jednom baráku a ještě ke všemu na vesnici, takže se to očekává. Jenže nevím, jestli budu chtít já, po tom všem jaké peklo dělají....Mám chuť se na ně vykašlat. Je to hrozné, ale člověk se z takové situace buď sesype nebo vzpruží. Já největší krizi snad překonala. Vždycky jsem chtěla pevnou rodinu, dcera je mi nade vše, manžel už méně, skrz tady ty problémy. Někdy přemýšlím, k čemu ho vlastně mám, když všechem svůj čas věnuje stejně mamince. A ty problémy jsou vždycky ty nejbanálnější hovadiny, které normální člověk ani neřeší. Ale tím, jak jsme pořád pod drobnohledem se ví všechno a vadí jim už úplné prkotiny....Ale opakuji - kdo nezažil takové ponižování - a teď ke všemu do toho zamotané 5 leté dítě - nepochopí. Nebo snad jo??? 3 roky už naštěstí chodím do práce, takže dopoledne nic a odpoledne má dcera 3 do týdne ve vedlějším městě kroužky, takže domů jezdíme k večeru - takže zase jsme pořád v pracu, takže jsou zase narážky, ale říkám si : ať si trhnou .....