| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Křeček v kleci

 Celkem 133 názorů.
 Ananta 


Normopatie 

(18.2.2011 8:52:51)
To je smutné, jak může člověk mechanicky přežívat podle diktátu a norem, dělat co se očekává, naštěstí přišlo vysvobození. Zanechává to ve mě dobrý dojem, že volba žít po svém a nenechat se od začátku lapit do konzervativních schémat je životní výhrou. Zároveň je obdivuhdný, že vydržel tak dlouho a dostál povinnostem.
 EvaMarie 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 9:50:48)
Mno, celé to působí dost nevěrohodně, dikce příspěvku mi nesedí, asi to bude z nějakého osvětového časopisu jako Chvilka pro tebe . Nebo to si opravdu někdo myslí, že CEO může být taková ovce,že si zásluhy vysedí? Ještě tak vedoucí nějakého menšího oddělení, který může všem nejméně vadit,ale takhle~a~
 Cimbur 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 9:55:38)
To je pravda, takoví lidi jsou dravci celou svou osobností.
 Ananta 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:04:50)
Na mě to nepůsobí že si to vyseděl. Spoustu manažerů jednoduše vyhoří a zabalí to, nebyl by to první případ. Jsi x let ve vleku (rodina, finance....) a pak se to jednoho dne zlomí.
 Katla 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:12:56)
útěk není vymanění se. Cesta ke svobodě je trnitější a delší.

Nevyrovnal se závazky, které na sebe vzal, neodešel od čistého stolu, nezahrnul do svého rozhodnutí ty, které byli součástí jeho starého života.

 Cimbur 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:14:25)
~R^~s~
 Katla 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:17:41)
velká část lidí mívá popisované pocity,

Nostalgie po dětství a dětských snech čas od času přepadne každýho, kdo neměl detství úplně zpackaný.

Já nevidím nic obdivuhodnýho činit rozhodnutí na základě momentálních návalů emocí.

To už bych měla za sebou životních zvratů!

Tím neříkám, že se člověk má smířit s tím, že je křeček v kleci .
 Ananta 


Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:16:53)
Nesouhlasím, děti byly dospělé, žít pseudoživot s někým, kdo tě např. potřebuje hlavně jako peběženku a vyžaduje abys zůstal ve stejné práci, když chceš odejít volá na tebe psychiatra tě myslím opravňuje cosi změnit.
 Sova a dvě sůvata 
  • 

Re: Normopatie 

(18.2.2011 10:59:20)
Taky to tak vidím. Je to sice zřejmě fiktivní příběh, ale chlap si JEN našel práci, kterou jiní dělají celoživotně a nejsou považování za loosery.
Jeho životní standard se pravděpodobně posunul jinam, ale je to jeho volba. Stejně jako když si vyberete na několik let full-time mateřství - taky velmi ztrácíte ekonomicky. Ale získáte něco jiného.
 Kristýna 
  • 

Re: Normopatie 

(18.2.2011 19:37:09)
Má teta už od malička chtěla být veterinářkou.Její otec s tím však nesouhlasil a tak šla teta na peďák.Celý svůj život měla od svého despotického otce nalajnovaný.Dřela na 150%.Do práce přišla ráno v 7 odcházela večer v 7.Svůj život žila ve škole.Ano.Její výsledky byly skvělé.Děti -školní jí milovaly a ještě po letech za ní chodily a děkovaly za to co je dokázala naučit.Jenže její osobní život se rovnal nule.Stále jen práce a práce.V 68 letech stále učila.Nikdy v práci nechyběla.A když náhle v 68 letech zemřela tak škola byla první,kdo nás upozornil,že teta nepřišla do práce a telefon,že padá do hlasové schránky.Dodnes mám husí kůži,když slyším v rádiu tu známou melodii.Okamžitě jsme se sebrali a jeli k ní domů.Teta schoulená na pohovce už byla mrtvá.Jen její pes jí věrně strážil.Přesto,že je to už několik let,tak jsem se s tím nějak nedokázala vyrovnat.Vloni takhle nečekaně zemřel i její pes v náručí mé dcery.Prostě z ničeho nic.On měl jediné štěstí.Nikdo ho despoticky nevychovával a na sklonku života žil obklopen fenkami,které miloval.Byl rád,že není doma sám,že si může prohnat kočku.Postarali jsme se mu o šťastný život.Jen doufám,že teď je se svou paničkou a ona se konečně stala veterinářkou.
 Ananta 


Re: Normopatie 

(20.2.2011 11:32:46)
Teta neměla rodinu? Nechtěla? Nebo taky vliv otce?
 Ecim 


Re: Normopatie 

(20.2.2011 20:29:19)
Ananto, vůbec bych se nedivila, kdyby výše popisovaný otec byl takový ten typ rodiče jako matka z Pianistky od Elfriede Jelinekové, který dokáže dítě tak zašlapat, že s ním dítě zůstane natrvalo žít v jedné domácnosti a nikdy si nenajde partnera nebo partnerku. ~n~
 JankaP 


Rozumný člověk 

(18.2.2011 9:01:33)
Rozumný člověk. Pracujeme proto, abychom žili, ne obráceně.
(Jo, já vím, že hodně lidí žije "z ruky do huby". Ale často je to proto, že "potřebují" plno věcí. Kritikům rovnou přiznávám, že já toho taky "potřebuju" hodně a taky už mě napadlo, jestli nedělám blbost...)
 Efs 
  • 

Jak pravil ekonom Tomáš Sedláček: 

(18.2.2011 9:18:32)
„Chodíme do práce, kterou nesnášíme, abychom si mohli pořídit věci, které nepotřebujeme.“

Pohoda, hezký den a příjemný víkend
 Dee Dee+2 kluci 


Re: Jak pravil ekonom Tomáš Sedláček: 

(18.2.2011 20:04:50)
To je bonmot.Nic víc.Není to pravda.Třeba na mě nesedí.

Já chodím do práce, kterou bezmezně miluju. Jsem placená průměrně,ale jsem s tím spokojená. K mým koníčkům patří právě práce, syn , lezení po horách, četba-na to nepotřebuju astronomický prachy. Pracuju, protože mám úžasnou práci.
 Ecim 


Re: Jak pravil ekonom Tomáš Sedláček: 

(18.2.2011 20:46:13)
Na mě to třeba také nesedí. K tomu, abych v životě byla šťastná, také nepotřebuji astronomické výdělky. Potřebuji ale práci, kterou budu dělat nejen pro peníze, ale také proto, že mě baví. Na to, abych dlouhodobě dělala práci, která mě nebaví, se mám příliš ráda. ~t~ (Krátkodobě to vydržím, protože to bude lepší než nepracovat vůbec.)

A myslím si, že tenhle bonmot nesedí ani na jeho autora Tomáše Sedláčka, protože jakožto špička ve svém oboru bude nejspíš nejen nesmírně vytížený, ale i dobře finančně ohodnocený. ~t~ (Pouze to konstatuji, není v tom ani špetka závisti, protože s Tomášem Sedláčkem bych neměnila. :-))
 Mirka, 2 deti 
  • 

Re: Jak pravil ekonom Tomáš Sedláček: 

(19.2.2011 0:36:59)
ten citat pokračuje "...aby nam zavideli ludia, ktorych neznasame"
 Cimbur 


Zbabělost 

(18.2.2011 9:47:41)
Ne, mě se to nelíbí.
Proč byl celý život neupřímný k sobě a k druhým a nechal se životem vléct a přizpůsoboval se požadavkům ostatních? Věděli to jeho blízcí? Pak najednou opustí ty, kteří s ním strávili kus života a jde si začínat nanovo? Přeju mu to, ale jak se asi cítí manželka?
Taky tu nechám manželovi děcka a všechno a půjdu pracovat s delfíny do delfinária. Určitě by mi to šlo... ~q~
 Ananta 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 9:55:35)
Ale on odešel od velkých děti jestli jsem to správně pochopila, svou úlohu dohrál až do konce.
 Cimbur 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 9:56:16)
Ehm? Úlohu dohrál do konce? Takže najednou nikomu nechybí? No, stejně je to pohádka.
 Ananta 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 10:03:02)
S dětmi se stýká, podle článku, pak odešel... komu by měl chybět? Možná manželce, ale to působí tak, že se jelo celý život podle toho co chtěli rodiče a žena, rodina a on se v tom úplně spokojeně necítil.
 Theend 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 11:40:25)
Ani se tam nepíše, že by o rozvod požádat on. On chtěl prostě změnit zaměstnání. Takže si představuji, že to byla manželka, kdo podal žádost o rozvod, protože se školníkem žít nebude. Z článku tohle nevyplývá, pokud jsem dobře četla.
 BBaarca 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 11:00:11)
Hm... a ta manželka co??? Těší mně ta představa, že mě po čtyřícítce opustí můj manžel... děti budou odrostlé, a já zůstanu sama. :-( Ale hlavně, že si muž uvědomí, že to, co dělal nějakou řádku let, ho vlastně nebaví. Včetně manželky.
Na druhou stranu, třeba kdyby ho manželka pochopila, vůbec k rozvodu nemuselo dojít, a mohli být stále spolu. I když už ne s panem inženýrem, ale "pouhým" malířem. O to nejspíš ani ona neměla zájem. Těžko soudit. :-(
 Ananta 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 11:05:14)
Jo, tak nějak, mě se z toho článku nabízela spíš ta druhá varianta co popisuješ :-) vyděšená manželka co přichází o pana inženýra a finanční vatu.
 Marie, 2 děti 
  • 

Re: Zbabělost 

(21.2.2011 22:37:48)
Ano, také mám někdy chuť zabalit do jednoho svého kufru Samsonite pár spoďárů, nějaké ty džíny a trika a odkráčet čelem k zapadajícímu slunci - tam kde se neustále nepřekřikují a neperou děti, neválí se po bytě drobky, ponožky a jiné další kusy oblečení. Tam, kde nebude manžel fňukat, že má rýmičku, bolavá záda, věčně nespokojené podřízené a jiné další radosti. Tam, kde nebudu muset lítat mezi školkou, školou, prací a domácností. Někam do teplých krajů, abych nemusela řešit,jestli moje nekonzumní a vysoce společensky užitečná činnost mě dokáže zajistit dostatek tepla na zimu.
No nic, asi se zachovám jako čestný muž a šlechtic a počkám, až budou děti vystudované a manžel třeba podlehne nějaké krásné mladinké slečně :-)
To abych si nepřipadala jako sobec :-)))
 Efs 
  • 

Re: Zbabělost 

(18.2.2011 9:57:13)
Neříkal bych tomu zbabělost. Naopak, takové rozhodnutí a jeho provedení vyžaduje hodně odhodlání, odvahy a síly. Jedině by se dalo mluvit o určité míře (ne)odpovědnosti. Je to ovšem mnohem složitější.
 Insula 


Re: Zbabělost 

(18.2.2011 13:37:23)
Co je zbabělost??? Přestat se honit za hmotnými statky a konečně vypnout??? Děti byly dospělé, manželka zajištěná. Možná kdyby odešel za milenkou, tak by to lidi "omluvili" snadněji.
Já ho naprosto chápu. Od začátku příběhu mi jeho život přišel nezajímavý.
 Diva.Bara 


Re: Zbabělost 

(19.2.2011 14:16:55)
Tak asi jsme četly každá jiný článek, ale já jsem vyčetla, že chtěl jen změnit zaměstnání, opustit místo ředitele a jít dělat školníka. O opuštění rodiny tam nebylo ani slovo, naopak, rozvedla se manželka, které nechal peníze a dům. Děti už byly dospělé. A to, že si někdo uvědomí, že nežije tak, jak by si představoval, a chce to změnit, neznamená, že je hned sobec. Ale chápu, že pro ambiciozní vzdělanou paní generální ředitelovou může taková změna zaměstnání manžela znamenat jistý společenský propad a s tím se velmi těžko smiřuje.
 Ivusa-liska 


Re: Zbabělost 

(23.2.2011 9:33:48)
Souhlasím s tím, nechat ženě domácnost a vkladní knížky není nic moc. Ti synové ho taky potřebovali a jako školník jim jistě mohl poskytnout podporu. Normální jednice stíhá reklaxovat i při práci. Jsem rouvedená samoživitelka se dvěma studenty gymnázia a doufám, že půjdou na VŚ. Kromě práce chodím sloužit do nemocnice- 16 a 24 hod a taky na orientální tance, na francouzštinu, stíhám domácnost a tak. nemám zapotřebí se vším praštit a jít třeba radostně batikovat s postiženými za pár šupů. Moje děti taky potřebují pomoc a podporu. jinak pomáhat chodím o svém volném času
Iva
 Ála+3 


Pohádka 

(18.2.2011 9:56:49)
Samozřejmě nevěrohodné, pohádka...
Chudáček pan ředitel, ha ha...~;)
 Ananta 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:14:52)
Nemusí to být pohádka, známá psychoterapeutka by ti podobných příběhů odvyprávěla dost. Jedná se o velmi zodpovědné muže, kteří dělají to co je správné a pod pokličnou si žijou vlastní vnitřní život, který jednou pustí ven a je konec s "taháním" ve jménu společenských a rodinných požadavků. Chce se po nich x let aby hlavně vydělávali, vztah se na to postupně redukuje, muž živitel, náročná manželka, barák, auto, dovolené... Spoustu z nich to v průběhu řeší nevěrama. To nemám ze své hlavy. Hodně jsme se na toto téma bavili právě s tou terapeutkou.
 Cimbur 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:17:22)
No já zodpovědnost a zralost vidím právě v tom, s těmi požadavky se ztotožnit. Pokud dělal celý život něco proti svému přesvědčení, nenazývala bych to zodpovědností.
 Katla 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:18:58)
život se dá zmenit i postupně.

Jinak samozřejmě diskutujeme o blbosti - v normálním zdravém vztahu by na rozvod kvůli tomuto nedošlo.

 Ananta 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:23:18)
Jo, ještě mohl utéc dřív, od malých dětí... kdyby člověk měl tu moudrost když je mladej. On se do toho nehrnul, dostal ultimátum od té slečny, asi ji měl fakt rád, ona jeho? Pochybuju, spíš po něm cosi chtěla. Je to dost typické.
 Katla 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:25:55)
no a? já po svým muži taky něco chtěla - konkrétně ty děti ~t~~t~~t~. Ano, typické. ~t~
~t~~t~
Rovnou říkám, že kdyby je mít se mnou nechtěl, tak bych si našla jinýho, který by je se mnou mít chtěl.


 Ananta 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:46:56)
Na to bys měla samozřejmě plné právo :-) člověk by neměl nikdy kupčit, on se tak trochu prodal za lásku k slečně, tak to dotáhl až do konce, nevím co mu vyčítat, děti vychoval, živil.
 Jája 
  • 

Re: Pohádka 

(19.2.2011 19:01:20)
A co kdyby to udělala pro změnu jeho žena? Byla to ona, kdo byl s dětmi doma a mohla se cítit frustrovaná. Takže se sebrala, odešla od dospělých dětí a teď pěstuje v zahradnictví fuchsie, čímž se konečně cítí býti naplněná.
 Ananta 


Re: Pohádka 

(20.2.2011 11:37:54)
Mohla to udělat, ale ona ty děti chtěla, on do toho byl natlačený pod hrozbou rozchodu. Takhle je to často a pak se ty ženy strašně diví... jenže síla touhy mateřství přec racionální filtr většinou neprojde, takže se za to nelze na ně zlobit.
 Katla 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:23:58)
problém je v tom, že dost často jsou to oni, kdo tento model z počátku nastaví - jedou po prestiži - reprezentativní žena, vybrané školy pro děti, statusové auto a adresa - dost často jsou to oni, kdo určí toto směřování, doma to pak zákonitě začně drhnout, tak to, jak říkáš , řeší milenkama, čímž to doma totálně doposerou, načež dojde k prozření a útěku.

Člověk, který prozří včas, najede prostě pomalu na jiný model - přestane každý tři roky potřebovat nový mercedes, po večerech hraje s dětma společenské hry, místo aby je vláčel do luxusního tesnisového či golfového klubu jako dorost, začne s manželkou doma hovořit, místo aby hovořil s milenkou o tom, jaká je manželka strašná ....prostě pracuje na změně.
 Ananta 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:47:47)
To máš pravdu.
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 11:01:03)
Kattlo bingo, pokud se opravdu cítil jako kreček v kleci, měl se pokusit život změnit dřív. Ono to není tak vyhrocené, nejsou přece dvě jen možnosti. K postu málem ředitele zeměkoule, který žije v toltálním luxusu, ale vlasně prázdně a nespokojeně není přece alternativou poustevník žijící naplno podle svých představ a je spokojený při okusování kořínků, je spousta jiných možností mezi tím.
A ve vztahu s manželkou asi cosi vázlo, asi komunikace.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Pohádka 

(19.2.2011 18:55:04)
Je to takový plakátový příběh, pochybuju, že něco takového se opravdu odehrálo. Mmch, žiju s výtvarníkem a znám spoustu lidí, kteří "mají sen", jenže většina z nich prostě musí dělat něco jiného, pokud se nemají pást. Není to rozhodování mezi vilou a skromnou chaloupkou plnou lásky, ale mezi normálním životem a totálním průserem s návštěvami exekutorů.
 mellie 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:34:58)
Souhlasím s Álou, je to hloupě napsaná pohádka, jak do levného časopisu typu Pestrý život, nebo jak se tyhle věci jmenují. Možná to může mít reálný základ, ale je to nesmírně černobíle vyprávěné, absolutně nereálně podané. Brr, při pátku mě to teda dost znechutilo.
 lenkalienka 


Pohádka 

(18.2.2011 10:07:42)
A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
 Katla 


Re: Pohádka 

(18.2.2011 10:14:31)
oni to tihle vyhpořelí vetšino řeší jen nových vztahem a novým barákem.~k~
 Katla 


pěkně pitomý  

(18.2.2011 10:11:13)
Miluju lidi, kteří "prozří" ve chvíli, kdy jsou zavalení závazky - mylé děti, půjčky, hypotéka, ale třeba i závazky vůči zaměstnavateli ,zákazníkům.

Ano, takovýhle řešení si může dovolit jen chlap, který ve skutečnosti, byl byť zdánlivě děsně zodpovědný, tak má rád jen sebe.

Ono takový prozření , opravdový, je ve skutečnosti velmi tvrdá dřina - aby člověk mohl dosáhnout své nové vize a nezradit svoje starý závazky - to je třeba přesvědčit okolí, vybiudovat někde jinou, pokojnější existenci, prostě je to dlouhodobý projekt - a ne vše hodit za hlavu, zmizet, holt okolí nesouhlasí, jeho problém, a nakonec si narazit chápavější babu.

Jestli totpo měla být poučná storry hodá napodobění, tak Pánbůh s námi.
 Gertruda 


O rybáři a zlé ženě. 

(18.2.2011 10:24:52)
Schematicky vykreslená nebohá Zuzana jako skrytá příčina všeho zla v Petrově životě.

Prozření nespočívá v tom, že se manažer zadívá do stromů a pochopí, že má být jinde, sám a bez ohledu na všechny kolem sebe. Kdyby něco řešil postupně, od začátku a hlavně se svými blízkými, nemusel by je pak všechny zradit, protože to je přesně to, co udělal. Svým dětem vštípil, že takhle se má žít a najednou se od nich odvrátil, že vlastně žijí špatně a šel si po svých.

Zdrhnout prostě umí každej.
 Cimbur 


Re: O rybáři a zlé ženě. 

(18.2.2011 10:28:39)
~s~
 Kopřiva Dvoudomá 


Re: O rybáři a zlé ženě. 

(21.2.2011 16:09:59)
Jo, Gertrudo, přesně tak bych to formulovala. Též Kattla mi mluví z duše.

Chudák malej, on si musel pořídit děti, luxusní barák a auto a manažerskou kariéru, a za celej život k tomu nesměl nic říct. Není to forma domácího násilí? ~:-D

Chápu, že někdo pocítí potřebu radikální změny života, ale řešení tímto způsobem je tak katastrofálně blbé, že se to ani nemohlo odehrát.
 Ráchel, 3 děti 


Slohové cvičení 

(18.2.2011 10:33:00)
nebo článek do Chvilky pro tebe? ~8~
 Katla 


Re: Slohové cvičení 

(18.2.2011 10:40:05)
možná

ale oni se lidi právě rádi nechávají inspirovat různejma rychlej řešeníma

takže úúúplně neškodný takovýhle cancy nejou
 Margot+1 


Re: Slohové cvičení 

(19.2.2011 19:19:25)
Po přečtení mě jako první napadlo totéž, co Ráchel, a k tomu musím souhlasit i s Katlou. ~R^
 Martina, 2 kluci 


Re: Slohové cvičení 

(18.2.2011 12:46:43)
Tipuju spíš "Napsáno životem" ~:-D
Netušila jsem, že na hlavní straně rodiny.cz budu někdy číst takový výplod.
 Theend 


Křeček v kleci 

(18.2.2011 11:43:04)
Hezké přirovnání, taky si tak připadám. Ale tou klecí jsou mé malé děti, takže se mi vlastně líbí a vystupovat z ní nehodlám. Akorát ten jazyk na vestě ~8~
 Veveruše 


Jsem taky křeček v kleci 

(19.2.2011 1:08:15)
Jsem zatím doma s dětmi a právě tady se cítím celkem svobodně. Rodičovská dovolená se ale chýlí ke konci a ze mě se opět stane křeček v kleci~:(
Utéct do lesů, začít něco nového - divadlo, malování - úžasný nápad. Ale jak žít se 2 malými dětmi bez peněz? Manžel sice vydělává, ale přece nehodím své VŠ vzdělání za hlavu a nenechám ho se udřít? (I když jeho dřina má tu výhodu, že je jeho vysněnou prací, prosadil se, přestože ho zejména rodiče odrazovali.) Není to můj vysněný obor - jak s oblibou říkám, jinam než na práva mě nevzali~t~ - ale stále inklinuju spíš k tomu, dělat něco v oboru. Bohužel nemám žhavé zaujetí pro cokoliv, co by mě víc bavilo, a když už bych něco takového našla, podráží mi neustále nohy vědomí, že v tom nikdy (už) nebudu dost dobrá...
Jo, jsem ukázkový křeček v kleci~n~
Přestože příběh je evidentně smyšlený a svým způsobem asi i trochu naivní, jeho základ je reálný (aspoň pro ty z nás, co jsme patrně také trochu naivní~;)).
Jak moc mi už řadu let mluví z duše Nohavicův text "Já chi mít čapku s bambulí nahoře..."~g~
 Anna 
  • 

Chápu tu alergii 

(18.2.2011 11:55:28)
na obrázky na oblečení. Všude se dávají s odpuštěním blbiny, za syna hodně frčel pikaču (žlutá tlustá koule), už mi to lezlo na nervy.
Já mám ráda věci bez nápisů, bez obrázků. Sehnat něco takového jak na dítě, tak na sebe začíná být obtížný problém. Zrovna včera jsem vyrazila na nákupy, hledala jsem jednobarevná trička do kostýmu, na ceně mi nezáleželo a sehnat něco takového mi trvalo pouhé 4,5 hodiny. Na všem je buď nápis firmy nebo kytičky (to teď asi letí). Takže když už jsem narazila na něco takového, raději jsem se předzásobila a koupila si několik úplně stejných trik (5x bílé, 5x červené a 3x zelené). Kam se poděly nepotištěné věci?
 Ines 
  • 

Re: Chápu tu alergii 

(18.2.2011 12:20:24)
solidní nepotištěná trika má Marks a Spencer
 Pruhovaná 


Propánajána 

(18.2.2011 12:46:55)
Chudák chlapec...
takhle donucenej celej život trpět, ještě že to tak dobře dopadlo. A jak ho osud donutil usednout do toho koženýho křesla, to jsem úplně zaplakala. Ta zlá manželka si nic jinýho než zůstat sama nezasloužila, potvora, strčit děti chůvě, fujtajxl.
 Pawlla 


Re: Propánajána 

(18.2.2011 12:51:10)
~t~~t~~t~
 Petrajda 


Re: Propánajána 

(20.2.2011 23:15:18)
~t~~R^
 adelaide k. 


PB ty to vidíš... 

(18.2.2011 13:10:16)
Na hlavní stránce Rodiny? Co bude příště? Květinka Marta?
 Katla 


né, příště bude pokračování. To si vezmu na starosti třeba já:  

(18.2.2011 13:36:25)
zatím jen rámcově:

Tak si tam tak žil, mladá učitelka chodila jeho obrazy obdivovat častěji a častěji, zůstávala stále déle a déle, rozhovory byly stále důvěrnější a důvěrnější ...splynutí duší a soulad hodnot dokonalý ... čas plynul, pak již nebyla tak mladá, přišlo děťátko, vzápětí druhé, rodina se do malého školnického bytečku nevměstnala, doprava autobusem začala být namáhavá a zdlouhavá, náklady rostly, děti odmítaly pojídat knihy s antikvariátu a hrát si výhradně s odřezky ze školní dílny, rozpočet byl čím dál napjatější ...jednoho krásného dne si milá paní učitelka-maminka postěžovala na rodina.cz , že to s nima je finančně dost bledý, manžel je neuživý, má svoji práci rád a má krásné hobby, ale z čeho že má ona platit účty ---a místní rada starších jí dá dvě obvyklá doporučení:
- pokud chce mít manžel práci jak hobby, musí si najít další práci, aby vás uživil nebo alespon malilinkatou brigádu
- najdi si hlídání a bež taky makat.
Neb: bez práce nejsou koláče.
 Ecim 


Re: né, příště bude pokračování. To si vezmu na starosti třeba já:  

(18.2.2011 14:01:18)
Katlo, máš lietární talent. ~R^~t~

A na Tvém příběhu je vidět, jak peníze v životě člověka vůbec, ale vůbec nejsou důležité. ~t~~t~
 Katla 


Re: né, příště bude pokračování. To si vezmu na starosti třeba já:  

(18.2.2011 14:16:12)
No až to budu sepisovat, tak se také hodlám využít na rozdíl od Tenny přímou řeč, např. chystám takový peprnější manželský rozhovor o tom, proč manžel utratil poslední peníze na za malířské náčiní, když mladší dítě nemá boty a starší potřebuje ve školce zaplati obědy.
 Ecim 


Re: né, příště bude pokračování. To si vezmu na starosti třeba já:  

(18.2.2011 14:18:59)
Katlo, tak to sepiš hlavně co nejdříve, už se nemůžu dočkat, jak si počtu a jak se přitom budu cítit jako hnusná zlatokopka, která při výběru partnera - ó hrůzo - hleděla mimo jiné i na to, jestli je schopen a ochoten řádně uživit rodinu. ~t~~t~
 Tereza, 2 dcery 
  • 

Re: né, příště bude pokračování. To si vezmu na starosti třeba já:  

(19.2.2011 19:12:41)
:-))) diky, moc jsem se pobavila!
 Irena 
  • 

Jejda 

(18.2.2011 13:27:12)
Jejda, další rádoby intelektuální zamyšlení nad spěchem dnešní doby, který je k ničemu. Ale Zuzana přece byla spokojená a zářila štěstím? Nestalo se prostě jen to, že si vzal tu nepravou?
 janna001 


O čem to je? 

(18.2.2011 14:18:27)
Tak nějak nechápu, co tím chtěl básník říci. Jak byl ubohý Petr vláčen životem, rodiči a partnerkou kamsi, kam ale vůbec nechtěl? Kdyby dokázal dospět dřív, mohl si malovat klidně ve třiceti...
 Ecim 


Re: O čem to je? 

(18.2.2011 14:21:45)
Já si myslím, že by ke štěstí všech zúčastněných stačilo, kdyby si Petr našel trochu méně náročné zaměstnání, při kterém by měl trochu víc času na malování. Vyhněme se extrémům, vždy jde o to najít pravou míru. Kdybych byla potenciální manželkou, také bych raději volila "meziverzi" mezi "Petrem před zázračnou proměnou" a "Petrem po zázračné proměně".
 Cimbur 


Re: O čem to je? 

(18.2.2011 14:23:58)
~R^
 Klarisanek 


A jeste 

(18.2.2011 14:38:35)
tu o Karkulce, prosiiiim. ~a~
 Ecim 


Pointa není špatná, ale příběh je dost přitažený za vlasy 

(18.2.2011 15:42:58)
Chápu, že smyslem článku je sdělit čtenářům, že peníze nejsou v životě všechno a že bychom si umět najít čas na to, co nás baví, že bychom měli mít svoji životní koncepci a nenechat se vmanévrovat do pozice loutky na provázku. Příběh jako takový mi ale přijde extrémní. Mnohem víc by se mi líbilo vyprávění ve stylu: "Petr byl nadějný, inteligentní mladík. Rodiče a manželka sice snili o tom, že z něj budou mít top managera, který bude trávit v práci 14 hodin denně a vydělávat statisíce, ale on svůj život viděl jinak, i když nijak diametrálně. Nestal se z něj sice top manažer se statisícovými příjmy, ale přesto si našel pěknou, obstojně ohodnocenou a zajímavou práci v oboru, který vystudoval. Rodina sice neměla vilu a bourák, ale i tak byl její životní standard nadprůměrný (i díky tomu, že manželka také dost vydělávala) a Petrovi kromě práce zbylo dost času třeba na děti nebo na jeho oblíbený koníček malování. Petr sice nebyl tak profesionálně úspěšný jako jeho otec, ale byl se svým životem spokojený a s otcem by neměnil."
 Ecim 


další verze 

(18.2.2011 15:45:13)
A nebo například: "Petr toho top manažera sice chvíli dělal, ale pak mu takový životní styl přestal vyhovovat, protože mu vadilo, že je přepracovaný a má zdravotní problémy, a tak si našel sice o něco méně placenou, ale i méně náročnou práci, která ho po všech stránkách uspokojovala více než práce předchozí."
 Ecim 


Re: Pointa není špatná, ale příběh je dost přitažený za vlasy 

(18.2.2011 16:14:51)
Souhlasím.
 Ecim 


Re: Pointa není špatná, ale příběh je dost přitažený za vlasy 

(18.2.2011 16:22:25)
Nepřijde mi zas tak neobvyklé, když člověk během své kariéry změní obor nebo vymění náročnější práci za méně náročnou, ale také mi přijde divné, že by bývalého manažera naplňovala takováto práce. (Možná je to dané i mojí osobní zkušeností, kdy jsem si při první brigádě, kdy jsem dělala nekvalifikovanou práci, svatosvatě umiňovala, že se musím ve škole hodně učit, abych jednou mohla dělat něco zajímavého. ~t~)
 štěpánkaa 


americká krása 

(18.2.2011 16:00:03)
viděli jste? Hrozně mi to tahle povídka (pochybuju, že je to životní příběh, jestli ano, tak pardon~;))
Nevím koho litovat muže, který až teprve v půlce života přišel na to, co vlastně chce nebo jeho ženu, která neměla ani tušení, jak je nespokojený? Děti ne, ty vyrostly a jsou už velké.~d~
 štěpánkaa 


Re: americká krása 

(18.2.2011 16:01:06)
vypadlo mi slovo "připomněla".~f~
Ta povídka mi hrozně připomněla film "Americká krása"
 Tizi 


nevěrohodné 

(18.2.2011 16:08:06)
Dělala jsem ve více velkých firmách s prestižními ředitelskými posty a vždy ti, co seděli nahoře to místo CHTĚLI, tam to fakt nebylo o tom, že by je tam dokopali rodiče či společnost. Místo ředitele u velké firmy chce opravdu dost lidí, nevěřím ani za mák, že by se tam Petr dostal aniž by o to místo sám bojoval. Neodešel spíš, že tam měl nějaký průser?
 stormer 


Podobenství 

(18.2.2011 19:07:22)
Já ten příběh nechápu jako realitu, ale jako podobenství o otročení konzumní společnosti. Pokud někdo žije v honbě za penězi ochotně a rád, je to jeho volba, ale proč to vnucovat všem? V dnešní době je velký tlak na lidi a na muže především, aby vydělávali hodně peněz pro zajištění životního "Standartu". Bohužel, standart se stále posouvá.
Já kladu na 1.místo rodinu a spokojené manželství. Kdyby manžel vydělával jen minimum, asi by byl život o dost těžší, ale horentní sumy také domů nenosí. Trávíme každý den čas spolu a já bych nechtěla žít jinak - čekat na něj až do večera a nevídat ho ani o víkendech.
Moje tchýně zastává názor, že finanční zabezpečení rodiny je ze všeho nejdůležitější. Nevadilo jí, že tchán jako voják z povolání nebyl doma i pár měsíců. Hlavně že nosil hodně peněz. Já si myslím, že pokud manželé netráví společný čas na živení vzájemných citů, zajde jejich vztah s největší pravděpodobností na "úbytě".
A když jeden z partnerů miluje a přítomnost druhého potřebuje k životu, zatímco dalšímu stačí být ukotven a mít se materiálně dobře...
 Ecim 


Re: Podobenství 

(18.2.2011 19:27:07)
"V dnešní době je velký tlak na lidi a na muže především, aby vydělávali hodně peněz pro zajištění životního "Standartu". Bohužel, standart se stále posouvá."

Já bych neřekla, že je to výsadou dnešní doby. A hlavně se s tímto mýtem setkávám často. Sama píšeš, že Tvoje tchyně se k životnímu standardu stavěla podstatně "materiálněji" než ty.

Otevřeně přiznávám, že peníze jsou pro mě důležité, ale zdaleka ne nejdůležitější. Oproti předchozímu vztahu jsem šla finančně hodně dolů, ale nelituji.
 Ecim 


Re: Podobenství 

(18.2.2011 19:33:35)
Já jsem pochopila, že je to podobenství, jen mi to přijde docela nešťastně a příliš extrémně napsané. A hlavně - ono těch lidí, kteří jsou ochotní se oddávat výhradně honbě za penězi, až zas tolik není. ~;)
 stormer 


Re: Podobenství 

(18.2.2011 19:52:57)
Jasně, šlo to napsat líp... ale já oceňuju už ten potenciální záměr ~;). Peníze jsou pro mě taky hodně důležité, až se někdy stydím ~t~, ale "čas pro lásku", jakkoliv to zní pateticky a blbě, je pro mě důležitější. Jinak máš samozřejmě pravdu v tom, že živ. standart se posouvá jaksi přirozeně - evolučně. Asi mám smůlu, že jsem nucena se s tchýní a jejími názory často střetávat. Jsem díky tomu na toto téma poněkud citlivější ~f~. A nejde mi o ni - ať si smýšlí jak chce. Jde mi o to, že mi svůj postoj vnucuje jako jediný správný, ve smyslu - je to tak, všichni to tak dnes dělají a ty jsi divná ~a~.
 AUTORKA 
  • 

Záměr 

(18.2.2011 19:32:57)
Budete se možná divit, ale zrovna to nejméně pravděpodobné z článku je založené na realitě :-) Inspiroval mne případ manažera, který se nechal zaměstnat jako zahradník a správce. Ale tak, jak je příběh popsaný, se samozřejmě nestal. To, jak jsem ho já popsala, ani nemá ambice tvářit se jako realita, schematičnost textu je záměrná, detaily v podobě různých klišé jsou použité jen jako symboly. Nejde v prvním plánu o moralitku na téma „peníze nejsou všechno“. Šlo mi více o případ člověka, který je odmalička veden dělat všechno „správně“, být „dobrý“, „uspět“, a on tomu upřímně chce dostát, věří tomu. Trvá mu léta, než z jeho podvědomí vypluje zřetelně na povrch zjištění, že takhle vlastně žít nemusel. Myslím si, že takových je nás spousta, kteří děláme některé věci jenom proto, že si myslíme, že je to tak správně, že to tak prostě musí být. Někomu je to možná jasné odjakživa, někdo nad tím začne přemýšlet dříve, někdo později, někdo třeba nikdy. Někdo se k tomu postaví tak, někdo onak. Nedávám žádný recept, neříkám, co je správné, je to jen úplně banální zamyšlení. Každý to může vnímat jinak a každý si v tom může vidět, co chce :-)
 Ecim 


Re: Záměr 

(18.2.2011 19:47:03)
Autorko, ráda bych dodala, že ono je kolikrát těžké si uvědomit, co ve skutečnosti chceme my sami a co po nás chce naše okolí. :-) Teď jsem si vzpomněla na takové ty klasické mezigenerační spory, které jsem jako většina školní mládeže vedla se svými příbuznými ohledně učení. ~t~ Nešlo o to, že já bych se nechtěla učit vůbec a příbuzní chtěli, abych se učila pořád, na tom, že bych se měla učit, jsme se shodli, kámen úrazu byl v rozdílných představách o tom, jak přesně by ta školní příprava měla probíhat. ~t~ (A časem jsme si ty názory paradoxně prohodili.)

U nás doma sice nikdy nebyly peníze na prvním místě, ale byli jsme vedeni k tomu, že se musíme učit, abychom jednou měli nejen dost peněz, ale i zajímavou práci, abychom se dostali mezi lidi, se kterými si budeme více rozumět atd. A já to se svými dětmi chci jednou dělat stejně.

Je pro mě zajímavé sledovat kolem sebe, jakou životní cestu si volí děti ve srovnání se svými rodiči. A vídám okolo sebe různé případy. Znám děti, které si umínily, že to musejí dotáhnout dál než rodiče (bez ohledu na to, zda na to přišly samy nebo je k tomu rodiče cíleně vedli), znám naopak děti, které sice měly svoje ambice, ale nechtěly dopadnout jako rodiče - vyhořelí workoholici, znám člověka, který se díky finančnímu zabezpečení od bohatých rodičů rozhodl vystudovat obor, díky kterému vykonává sice užitečnou, ale špatně placenou práci... Opravdu pestré složení.
 Ecim 


Re: Záměr 

(18.2.2011 19:51:16)
Také existují lidé, kteří si své profesní úspěchy velmi tvrdě vybojují naopak proti zájmu rodiny.
 stormer 


Re: Záměr 

(18.2.2011 19:56:14)
Já jsem to tak pochopila... Osobně jsem ten typ člověka, který sebou nechal orat v pubertě (rodiči). Hodně mi to zkomplikovalo život. Byla bych bývala
 stormer 


Re: Záměr 

(18.2.2011 19:59:11)
( sorry, dcera mi to odklikla...~t~ )
Byla bych bývala ráda, kdyby mi někdo v mých 14 letech řekl to, co vím dnes. Že není povinností člověka zapadat do vzorců a někomu se zavděčovat, byť by to byli rodiče.
 Ecim 


Re: Záměr 

(18.2.2011 20:48:40)
Já jsem měla sice rozumnou výchovu, ale problémy se vzorci jsem měla také - respektive s jejich vytvářením. Ale vytvořila jsem si je a dnes si na ně nenechám sáhnout - hlavně od lidí, kteří mi dávají nevyžádané rady, třebaže jejich názory považuji za naprosto nesměrodatné. :-)
 stormer 


Re: Záměr 

(18.2.2011 21:27:13)
Tak to ti gratuluju a závidím ~:-D. Nevyžádané rady mě neskutečně deptají, protože na ně většinou nedokážu adekvátně reagovat. Když jsem byla sama za sebe, získala jsem jisté sebevědomí, bohužel, po porodu se vše zase obrátilo... Jako "prvomatka" jsem snadný terč.. Ale snažím se, pracuji na sobě a každý další incident mi pomáhá k získání hroší kůže ~t~.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Záměr 

(19.2.2011 4:57:49)
Nic ve zlém, ale klišé na klišé.
 AUTORKA 
  • 

Naposledy: 

(19.2.2011 16:48:12)
Ano. Ta klišé JSOU TAM ZÁMĚRNĚ. Záměrně jsou tam ta nejtypičtější, záměrně všechna pohromadě. NEMÁ TO BÝT OBRAZ REALITY (tak jednoduchá zase skutečně nejsem ;-) ), není to červená knihovna, je to SYMBOLIKA. Když to budete brát doslova a dumat nad jednotlivými detaily v reálných souvislostech, vyjde vám pochopitelně hloupost. Ten "příběh" je jen schematickým pozadím pro nějakou úvahu.
 Tvoje horší já 


Re: Naposledy: 

(19.2.2011 17:02:01)
Autorko, ale umění je a má být obrazem reality. A pokud potřebuje k pochopení tvůj výklad, tak se někde stala chyba.
 AUTORKA 
  • 

Re: Naposledy: 

(19.2.2011 17:18:47)
No tak umění je úplně jiná kategorie :-), na umění já si žádné ambice nedělám, to by bylo troufalé. Tady je to maximálně o amatérské lidové tvořivosti a tak je potřeba to brát. Chyba se stát jednoznačně mohla, s tím nemám problém, to je riziko podnikání, ale co se pochopení obecenstva týče - tam nemá vždy záruku ani to opravdové umění ~;)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Naposledy: 

(19.2.2011 18:56:46)
Není to symbolika, je to podobné jako článek z OnaDnes, určený k tomu, aby se čtenáři v diskusi pohádali :)Příště buď bajku, nebo naopak text, kde jsou vztahy uvěřitelné. Tohle je jak Květinka Marta :)
 AUTORKA 
  • 

Re: Naposledy: 

(19.2.2011 19:09:27)
No k tomu, aby se čtenáři v diskuzi pohádali, to trochu bylo, to musím přiznat :-)) Ale oni se hádali málo, nelíbí se jim ta forma a nechtějí žádné kontroverze hledat :-( :-)) Tak holt příště jak radíš ;-)
 Petra Neomi 
  • 

Re: Naposledy: 

(19.2.2011 19:20:45)
Nojo, na idnes píšou profesionálové, každý začátek je těžký :D
 . 
  • 

Re: Naposledy: 

(19.2.2011 19:41:13)
když ona ta forma byla fakt klišoidní. A nerozmím tomu, proč by se čtenáři měli v diskuzi hádat - článek moc nástřelů nenabízel, aspoň pokud člověk není čtenářem OnaDnes. :-)
 Ecim 


Re: Naposledy: 

(19.2.2011 19:52:20)
Autorko, problém je v tom, že lidé na klišé reagují zpravidla velmi podrážděně a místo snahy hledat skrytý smysl v nich vyvolávají potřebu se proti příběhu bouřit.

Po jistých životních zkušenostech také nesu velmi nelibě, když se mě někdo snaží přesvědčovat, jak peníze v životě vlastně vůbec nejsou důležité.
 Pawlla 


Re: Naposledy: 

(20.2.2011 8:44:04)
Ecim,pokud jich máš dost,důležité nejsou.~;)
 štěpánkaa 


Re: Naposledy: 

(20.2.2011 11:07:15)
přesně tak, Pawlo~g~
 Ecim 


Re: Naposledy: 

(20.2.2011 17:18:45)
Pawllo, já vím, psala jsem ironicky. ~;) Znám i lidi, kteří mají peněz dost, ale vyměnili by je za něco mnohem důležitějšího, kdyby měli možnost volby, ale oni ji třeba nemají. Díky osobním zkušenostem s hmotnou nouzí jsem dospěla k názoru, že peníze sice nejsou nejdůležitější, ale svoji významnou váhu v životě člověka mají. ~;)
 Medunka_ 


Re: Záměr - pro autorku 

(19.2.2011 8:58:25)
Myslím, že pravděpodobnost toho, že by člověk více než 50 let (předpokládám, že přes padesát - pokud měl dospělé děti, které měl po 30) dělal soustavně JEN to co je "spravné", je dost malá.

- Život přináší různé etapy, jejichž cílem je konfrontace sebe sama s okolím světem např. puberta. Pokud projevy puberty potlačí okolí, člověk bývá jak urvaný, když se vymaní z rodičovské péče. To bývá dost vidět třeba na začátku studentského života v jiném městě.

- Žije-li člověk dlouhodobě v nesouladu s vlastním já, může "zasáhnout" nemoc. Pokud ne přímo nemoc, tak minimálně se člověk dopracuje k psychosomatickým potížím. Já osobně věřím, že by asi zasáhl i "osud" - třeba úraz, který by mu dovolil odpočinout, přehodnotit.

- Pokud byl skutečně tak dobrý v profesi a disciplinovaný, v době důchodu byl byl pravděpodobně "za vodou" - možná rentiér a maloval by mohl, aniž by krkolomně opouštěl své účty, domy, manželku.

- Anebo mu to všechno začalo lézt na nervy a měl potřebu se toho zbavit. To chápu, ano člověk v přemíře všeho, může odejít do kláštěra, jít sekat kytky. Ale to se nedá svádět na to, že mu rodiče vštěpovali, že se má dobře učit. To je alibismus. V tomto případě by bylo poctivé říct, jo měl jsem toho plné kecky, potřebuji vydechnout.

Je to co ty píšeš, to nejméně pravděpodobné se stalo, ale já v tom vidím těch příběhu víc.


 Medunka_ 


Re: Záměr - pro autorku 

(19.2.2011 9:05:14)
Omlouvám sza překlepy, píšu jednou rukou,skáčou mi tu děti...~f~~x~
 Ananta 


Re: Záměr 

(20.2.2011 11:43:21)
Tak jsem to pochopila dobře :-) ta strojenost mi přišla záměrná, nahrávalo to přímo tomu pocitu schematičnosti...
 AUTORKA 
  • 

Re: Záměr 

(20.2.2011 13:35:03)
;-)
 Veveruše 


Učit se... 

(19.2.2011 1:25:42)
Taky mě rociče vedli k tomu, že s mám učit... Koníčky, které mě jako dítě lákaly, mi rozmlouvali. Chodila jsem v 11 letech rok do dramatického kroužku. Moc mě to bavilo. Kroužek zanikl. Rodiče vůbec nenapadlo, že by mohli zapátrat, jestli neexistuje poblíž jiný... Toužila jsem asi od 5 let hrát na piáno. Argument byl: piáno jsme prodali, nevěděli jsme, že paní, co bydlí cca 100 metrů od našeho domu, bude ještě učit. (Podotýkám, že jsem z Prahy, z části, kterou lze dnes považovat už téměř za centrum.) Ve 12 letech - chceš jezdit na koni? Ale to je nebezpečné. Přihlaš se radši na volejbal (což jsem se svým odporem ke kolektivním sportům neudělala). Vybrali Tě ve 2. třídě na jazykovou školu? A jazyky Tě zajímají? Ale kdo by Tě tam vodil? (Máma na RD s maldší sestrou, táta jezdil ráno do práce podobným směrem). Tak jsem zůstala na klasické základce. Tohle všechno ve mně roky vytvářelo pocit, že ostatní můžou (hrát na hudební nástroje, mít zajímavé koníčky) a já ne. Zavřela jsem se na dlouhé roky do sebe a do knížek... Až v 18 jsem začala chodit na kytaru, dělat sport, který mě bavil. Ale třeba to hudební vzdělání už jsem nedohnala - připadalo mi to, jako bych se v těch 18 teprve učila číst. S VŠ se ještě koníčky skloubit lehce daly, s prací jakž takž, i s rodičovskou by to šlo, ale práce + děti se mi zdá být ďábelskou kombinací...
Ale utekla jsem poněkud od toho, co jsem chtěla říct - až relativně nedávno jsem zjistila, že k získání práce, po jaké skutečně vnitřně toužíme, nám mnohem víc pomůže rozvíjení koníčků, než vyznamenání na vysvědčení... Takže "hlavně se uč" nemusí být vždy tím nejlepším řešením...
 Veveruše 


Re: Učit se... 

(19.2.2011 1:27:53)
Byla to reakce na Ecim, omylem jsem to dala jako samostatný příspěvek.
 Ecim 


Re: Učit se... 

(19.2.2011 18:26:37)
"k získání práce, po jaké skutečně vnitřně toužíme, nám mnohem víc pomůže rozvíjení koníčků, než vyznamenání na vysvědčení... Takže "hlavně se uč" nemusí být vždy tím nejlepším řešením...

Veveruše, ano, může to tak skutečně být. Já jsem v tomhle měla štěstí, nikdo mě nenutil dělat něco, co jsem nechtěla. Většina mých koníčků je vyloženě "intelektuální", opakovaně se mi podařilo volbou koníčku zabít dvě mouchy jednou ranou ~t~ (učení i koníček). ~t~
 KoproFka 


Re: Učit se... 

(13.3.2011 23:26:19)
Tybrďo... my jsme snad klony???
Koně, piáno... a u mně tedy matematické nadání, vybrali mě na základě matematické olympiády ve (4. třídě)do matematické třídy, jenže to znamenalo změnit ŽŠ a dojíždět 15 km daleko busem, sama...
A až na to, že já pocházím z maličkaté vesničky...

Naši ne že by vyloženě odrazovali, ale asi si nějak mysleli, že si to zařídím sama, pokud budu chtít... Jenže já jako dítě - plachá, citlivka, stydlivka, celkem zakomplexované ošklivé káče...~a~

Jednoduše mi řekli - hudebka je 15km daleko, musela bys tam jezdit busem sama a pak taky sama zpátky, a to až od 5-té třídy. Pak z vesnice, kam by přijel autobus, pěšky 2km až do naší vesničky, chceš to? Navíc, to piáno ani doma nemáme kam dát...
No nechtěla jsem, že jo... měla jsem strach.

Koně - paradoxně ještě rodiče mého taťky měli doma koně, když jsem se narodila já - byl mi rok, když je dali pryč... koně chovali v našem JZD, taťka (jako skoro všichni) tam dělal, naši věděli, že jsem po nich jako litá, ale ... nikdo z nich dvou mě nevzal za ruku, aby mě tam odvedl... a já se fakt styděla, neměla jsem prostě na to, abych tam šla sama... (chodila jsem tajně u babičky na půdu, hladila jsem chomouty a probírala se v ohlávkách...)

Mě vysvobodila puberta - a hlavně moje rozhodnutí, které nikdo z rodiny a okoli (a vlastně zpětně ani já) nechápal... odejít po maturitě do Prahy (100 km daleko). Na vysněnou historii na VŠ mě nevzali pro velký zájem - přijímačky jsem sice udělala, ale skončila asi 3-tí pod čarou, no, neměla jsem ani žádnou protekci.. Na to jsem ale taky pyšná, z ekonomky -matura s vyznamenáním- jsem se na humanitní obor učila komplet vše sama bez jakéhokoli vedení (dějepis byl jen v prváku a druháku 1hodinu)...

Hlavně ale - relativně brzo mi došlo, že to co nebudu chtít, nebudu mít, o co se já nepostarám, to nebude - tak to mám se vším - jak bude vypadat můj život, to záleží fakt jen na mně...
Takže: mám práci, kterou miluju kterou jsem si našla sama v 18-ti (hned po maturitě jsem nastoupila u začínajícího advokáta - jen já a on, všechno v práci musela oběhat, vyjednat sama, sama na vše přijít, nebylo se prostě koho zeptat - já byla na sebe tak pyšná, že dokážu všechno sama zvládnout - jó, to byla škola k nezaplacení!!), jako svobodná jsem se postarala o svůj byt, mám manžela (o kterém občas v nadsázce, občas vážně říkám, že mě stejně jednou přivede do hrobu), mám krásné, chytré a zdravé dítě- ŤUK, ŤUK, ŤUK (které taky nepřišlo jen tak, mimochodem nebylo to miminko za odměnu), koupili jsme byt, o který jsem musela hodně bojovat...nemáme existenční starosti a já jsem za to vděčná!! a jsem šťastná jako blecha...a jsem na sebe pyšná, protože fakt 80% z toho co je teď je jen a jen moje vůle a úsilí, zbytek je štěstí, kterému jsem ale vždycky!! musela pomoci... a navíc - z ošklivého káčete se v Praze vyloupla celkem atraktivní sebevědomá mladá žena... (a to jsem těsně před maturou - a to zcela vážně~l~ počítala - no, je mi teď 18, umřu ta v 70-ti, tak těch padesát let+-, to snad nějak překlepu, přežiju...fakt jeden velký chodící mindrák!)

Jo, zcela určitě by můj život byl jiný, kdyby mě rodiče více poslouchali a podporovali... ale ... možná, či zcela určitě - znám se - bych si toho nevážila tolik, jako teď...
Faktem ale taky je, že jsem s věkem zjistila, že mám hodně silnou vůli a jako bonus šťastnou povahu (neplést se štěstím v životě).

Z mé zkušenosti - ono to všechno je totiž hlavně o tom, neumetat těm dětem tolik cestičku a nelajnovat jim tolik život - protože jinak se fakt může stát, že dospějí až v 45-ti (nebo tak nějak), a to je pak leckdy velký prů*er....

Příběh toho Petra, či jak se jmenuje, mě nijak nedojímá - lituju ty všechny okolo něj - manželku, děti...on je pro mě slaboch, tyhle lidi a chlapy tohoto typu obzvlášť prostě nemám ráda a nechápu je...! Taky jich pár znám... "Oni za nic nemůžou, on to tak jiný chtěl...já jsem "bezmozek", že, já umím plnit jen to, se mi řekne a když pak ten mozek v 45-ti objevím, tak to je potom VĚC...!"

 terka78 


Přesně jako z dívčího románu z první republiky - aneb Večery pod lampou 

(19.2.2011 14:27:29)
Nejvíc mě dostal ten kufřík značky SAMSONITE:-)
 Maisto 


opravdu.... 

(19.2.2011 15:07:26)
já se tomu článku musím smát ~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~
 angielie 


kdo neprožil, nevěří... 

(20.2.2011 11:12:50)
K některým zde diskutujícím bych jen chtěla říci, že se jim ani nedivím, že to považují za nereálný článek, pokud se k podobné situaci nepřiblížili....tady jde o určitý typ člověka - který se ve zlomovém okamžiku (pro někoho by možná byl nejlepší špička jeho života) začne zamýšlet nad tím, za čím se to vlastně honí. Co to je tak důležitého, že kvůli tomu tráví nad počítačem a čísly celé dny...!Nejde o vyhoření, jde o pochopení života, lásky, přírody. Jde o pochopení životní cesty. Momentálně jsem na špici své kariéry a rovněž na stejném rozcestí. Tady nejde jen o peníze. Jde o nalezení smyslu života a radosti z něho. Kdo nezažije, neuvěří...opravdu je to realita.~x~ A u mě například návrat k přírodě!~;((
 Ananta 


Re: kdo neprožil, nevěří... 

(20.2.2011 11:58:29)
Já tomu rozumím a taky jsem to zažila v reálu u svých známých, prostě přišel pro ostatní nepochopitelný zlom a zásadní životní změna.
 Ludmila 
  • 

Re: kdo neprožil, nevěří... 

(21.2.2011 20:30:46)
No, to je pěkné, že se mu podařilo navrátit se k přírodně a jednoduchému životu. Ale pochybuju, že jeho děti někdy pochopí, že pro něj bylo důležitější vyrábět poličky a zametat sníh, nežli se o ně starat.
 Panímáma 
  • 

Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 14:08:00)
Tento článek není žádné sci-fi.Moje kolegyně naplánovala čtyřleté dceři budoucnost. Už jako tříleté dítě chodila do dvou nebo tří kroužků, do školy musela nastoupit v pěti letech, aby ve školce nezaostávala a neztratila zbytečně rok. Holčička totiž bude studovat medicínu a převezme po mámě MUDr.ordinaci a vše je nutné naplánovat tak, aby stihla první dítě před třicítkou. V ped.psych. poradně přitom odsouhlasili nástup na ZŠ až na druhý pokus, protože dítě neprošlo některými testy. Holčička chodí do 1. třídy, vede si dobře a zvládá balet, hudebku i výtvarku, doma se učí angličtinu. Někdy se ptám sama sebe jak tohle skončí. Musí být strašně těžké být pod takovým tlakem a ještě horší je mít v podvědomí, že hlavně nesmí zklamat rodiče. Kdybych tohle neslyšela na vlastní uši, nevěřila bych, že je to možné. Myslím, že takovým ambiciózním rodičům by měl někdo nakopnout zadek. Já jen doufám, že ta holčička se v osmnácti šprajcne a půjde si vlastní cestou. Jen aby ta cesta byla dobrá. Právě takové děti často končí na drogách pro pocit selhání nebo z čisté revolty...anebo končí v padesáti jako školníci:-))
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 17:13:03)
"Myslím, že takovým ambiciózním rodičům by měl někdo nakopnout zadek."

~g~~R^~x~

A to podotýkám, že jsem ambiciózní člověk. Se svými ambicemi začínám ale nejdřív sama u sebe. Moje děti na kroužky ještě nechodí a pokud můj mladší syn, který je narozený koncem jara, nebude v 6 letech zralý na školu, tak do ní prostě nepůjde. Uvítala bych, kdyby moje děti vystudovaly VŠ, ale pokud se rozhodnou jinak, tak se z toho věšet nebudu. Povolání si budou vybírat samy, protože to bude jejich život, ale ne můj.

Párkrát jsem se tu o podobně postižených dětech zmiňovala a byly to většinou dost smutné příběhy. ~n~
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 17:21:22)
"aby ve školce nezaostávala a neztratila zbytečně rok."

I když mě řada lidí považuje za akčního workoholika, tak z tohoto způsobu uvažování je mi na blití. :-©:-©:-©:-© Vždyť hry, odpočinek a prostor pro přirozený vývoj mají důležitou roli i v životě úspěšného člověka. A na to, aby byl někdo v dospělosti úspěšný, nemusí mít po***né dětství. ~Rv~l~~a~
 Panímáma 
  • 

Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 20:39:52)
Děkuji za komentář, naprostý souhlas!!!
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 20:53:31)
Panímámo, tak to jsem ráda, že se shodneme. :-) Na svých dětech v jejich útlém věku (necelé 4 roky a 21 měsíců) krásně vidím, že se nejlépe rozvíjejí, když se (většinou s mojí asistencí) můžou věnovat zábavě, která je zrovna zaujme a zalíbí se jim. ~R^ Vymyslím například, že si uděláme dlouhou zajímavou procházku, ale pak skončíme kousek od domu třeba hraním na schovávanou nebo prohlížením aut a souvisejícími "intelektuálními" diskusemi. ~t~ A přijde mi to tak správné. Vždyť kdy jindy mají mít děti dostatek volnosti než v útlém dětství? Kroužky jim časem ráda dopřeju, ale zatím se bez nich obejdeme. My jsme s manželem v jejich věku také na žádné nechodili a dnes si neúspěšní nepřipadáme (a to manžel dokonce "trapně" proflákal ve školce o rok déle, což mu velmi prospělo ~t~), ale top manažeři z nás nejsou a nikdy nebudou. ~t~ Můžeme si za to ale sami, protože je to naše volba. ~t~
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 20:55:02)
Když si jen vzpomenu, kolik mi toho jako dítěti do života daly ty chvíle, kdy jsem si doma ve svém volnu třeba četla nějakou hezkou dětskou knížku...
 Panímáma 
  • 

Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 21:47:08)
Ecim, mám stejně staré děti:-)) Starší dcera nechodí do žádných kroužků, vidím že ji naplňuje, ale i unavuje školka, kde má spoustu rozvojových aktivit a kamarádů. Co se týká kroužků, o nějakém prvním uvažuju tak ve druhé, třetí třídě nejdříve. Jako prvňáček bude mít dcerka co dělat, aby si zvykla na nový režim a na povinnosti. Dcerka je velmi inteligentní a zvídavé dítě a všímám si, že miluje knížky, tak čteme, nebo si "čte" sama a ráda si sama hraje s panenkami, stříhá, maluje...prostě žádný kroužek momentálně nepotřebuje, protože na ni mám dost času. Syn se narodil v létě a pokud usoudíme, že není zralý na školu, tak požádáme o odklad. O odkladu ale uvažujeme na 90%, protože malý je takový ten typ pohodáře, který má všechno fůru času:-))
A taky jsem zastáncem názoru, že děcka mají dětství jenom jedno a to má být plné her, radosti a odpočinku. Namakají se v životě dost a povinnosti se jim nevyhnou. Chtěla bych, aby vzpomínali na dětství tak jako já.
Já jsem si dětství užila nádherně a taky jsem nechodila do žádných kroužků, snad jenom do "pincku" tj. do Pionýra:-D
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 21:51:28)
člověk by je klidně nerozvíjel a ony potvory furt žebraj "mamííí, a když už konečně pojedeme na keramikůůůů" ~t~
 Markéta, kluci 9 a 2 
  • 

Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 22:29:37)
Tak snad kroužky spadají do kategorie her, radosti a odpočinku, ne? Pokud teda nervu dítě na kroužek, který nenávidí. Starší syn chodí teď, ve třetí třídě na florbal, sokol a do ochránců přírody a velmi ho to těší, podobnou skladbu kroužků má od první třídy. Ve školce chodil na sokol a do dramatického kroužku, předtím místo dramaťáku měl pěvecký kroužek. Jo, a jeden rok ve školce flétničku. Já si teda nemyslím, že zárukou šťastného dětství je absence kroužků.

 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 23:04:42)
Proboha, takhle jsem to nemyslela. ~8~ Jako dítě jsem také měla oblíbené kroužky. A znám a znala jsem i řadu jiných dětí, co měli a mají oblíbené kroužky. ~t~ Od určitého věku naopak kroužky považuji za vhodné a žádoucí - pokud se postupuje vhodně a s mírou. Přijde mi ale šílené, když rodič malému dítěti takhle nalajnuje život a tahá ho z jedné aktivity na druhou, i když o to to dítě nestojí, a nedopřeje dítěti žádný nebo skoro žádný volný čas. O to mi šlo, ne o brojení proti kroužkům.
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 23:09:10)
On je veliký rozdíl, pokud školnímu nebo předškolnímu dítěti zařídíš rozumný počet kroužků, které ho těší, a pokud si umíníš, že tvoje batole "nesmí ztrácet čas" a musí lítat z jedné "smysluplné" aktivity na druhou, ať se mu chce nebo ne.
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(20.2.2011 23:12:45)
Já jsem měla první kroužek někdy v pěti letech a bavil mě. ~t~
 Jája 
  • 

Re: Další adept na křečka v kleci 

(21.2.2011 8:18:35)
Já bych to zas tak nezavrhovala. Moje dcera by tu zátěž např. zvládla levou zadní. Do školky šla ve 2,5 roce, protože potřebovala společnost dětí a za dětmi utíkala. když chodila školka na louku za naši zahradu, chodila mi ji učitelka vracet, když se děti do školky vracely a náš dvouleťák s nimi jít nemohl. Číst se naučila ve 4 letech, v 5 zvládla matematiku. Neučili jsme ji, jsem odpůrce učení, ale když se dítě zeptá, odpovím. Jediné, co neuměla, bylo psaní, a taky ji absolutně nebavilo. Po první třídě škola navrhla přeskočení ročníku a umístění dítka do 3. třídy. Na to byla nutné pedagogicko-psychologická poradna. Tam jsme se shodly v tom, že ani přeskočení třídy nic neřeší, to do půl roku dožene a jsme tam, kde jsme byly. Jediným řešením bylo umístění dítka na náročnější školu, v jejím případě na jazykovou ZŠ. Ta byla ale až od 3. ročníku. 2. třídu školní docházky dítko i já doslova přetrpělo. Dítě se ve škole nudilo a poflakovalo. Až 3. třída ho postavila na nohy, protože mu začala konečně dávat dostatek podnětů. Nejlepší na tom bylo to, že se tam sešly děti, které do té doby školu zvládaly levou zadní, ale tady byly všechny na stejné startovní čáře a byly najednou nuceny zabrat a začít se učit.
Ono jde hlavně o to, co dítku prospívá. Dítě s normální inteligencí ten nápor zvládnout nemusí, dítko bystřejší problém nemá. Stejně tak může mít problém dítko poněkud opožděnější, hravější, které dozraje později.
 Ecim 


Re: Další adept na křečka v kleci 

(21.2.2011 9:57:47)
Jájo, ano. Jenomže Ty jsi postupovala operativně v souladu s osobností Tvé dcerky, což je rozdíl. Nemá cenu dítě brzdit, ale ani na něj neúměrně tlačit. Když se můj syn zeptá na něco, o co se zajímají starší děti, tak mu také odpovím.
 Panímáma 
  • 

Re: Další adept na křečka v kleci 

(21.2.2011 11:14:38)
Jájo, tvoje dcerka je naprůměrně inteligentní dítě, v běžné populaci spíš extrém. Tvůj postup byl správný.
Já jsem narážela na děti, které jsou přirozeně inteligentní, a rodiče na ně vyvíjejí nátlak a očekávají od nich, že jim splní jejich vlastní ambice. Plánovat čtyřletému děcku medicínu a dokonce i to, že by mělo porodit do třiceti, je hrozné.
Možná můj předchozí příspěvek vypadal jakože jsem proti kroužkům, ale to ne, jen by se dítě nemělo přetěžovat a mělo by mít prostor na hraní a odpočinek. Některé děti chodí do kroužku rády, jiné proto, že si to přejí rodiče. Někdy rodiče kroužky řeší to, že na děti nemají čas, protože musí pracovat. Uznávám, že tohle je lepší řešení, než nechat děcko bezprizorně se poflakovat.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


No, 

(21.2.2011 8:53:47)
na jednu stranu bych takového muže i chápala. Na druhou stranu mi to opavdu přijde dost sobecké a nezodpovědné.
Myslím, že v krizi středního věku má spousta z nás poict, že děláme něco jiného, než bychom dělat chtěli. To je přece normální. Kvůli tomu se nemusí rozbíjet rodina. Myslím, že by stačilo přistavět si malířskou dílnu u baráčku a malovat si tam ve volném čase. (Taky by mě zajímal ten příběh ústy exmanželky - to už by asi tak romanticky neznělo.)

A taková maličkost na závěr. Myslím, že bychom jako rodiče neměli dětem předem nalajnovat život. Ale naopak bychom jim měli pomoct najít sami sebe. Myslím, že už tam byl v případě Petra "zakopanej pes". Kdyby trochu víc našel sám sebe ještě v dospívání, neměl by pak potřebu utíkat ze zajetých kolejí, které se mu nelíbily, ale možná by se celý jeho život mohl odvíjet jinak (anebo mohl od mládí malovat a vyžít se v tom jako v doplňkové činnosti, a nemusel později úplně přehodit výhybku s pocitem, že mu něco uteklo mezi prsty).
 Ecim 


Re: No, 

(21.2.2011 9:55:13)
~R^
 Binturongg 


Není to pohádka 

(21.2.2011 18:37:18)
Jednoho takového znám. Nedělá tedy školníka, ale zčásti spálil mosty a začal znovu.

Stejně tak znám dva další, kteří jsou na to zralí - myslím vzepřít se tomu, jak se mají chovat v očích příbuzných aj. a začít se chovat konečně "sobecky" - tj. "svobodně."

Často to dělají i ženy.

Je zvláštní že si omyl/y člověk uvědomí asi až v krizi středního věku.

Chápu ty pohnutky, přesto považuju za sobectví opustit malé děti a všechny, kdo mají "prozřevšího" rádi, tudíž bych doporučovala zmagořit až v pokročilejším věku - ovšem ne tak pokročilém aby neměl partner šanci najítsi někoho, kdo ví, co chce... ~:-D
 mati.h 


Štěstí 

(23.2.2011 16:58:36)
Každý vidí štěstí v něčem jiném, Petra přepych dusil,
tak proč nedýchat s málem, ale zdravě a štěstně! ~;((~R^

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.