| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mám strach o dítě

 Celkem 209 názorů.
 Janča N. 


nejsi sama 

(12.1.2010 8:46:11)
Ano, nejsi v tom sama. taky mám o děti strach. Bydlím na sídlišti s nemalou kriminalitou, ve městě s vysokou nezaměstaností. Zrovna včera v noci se na našem sídlišti strhla večer bitka a tak jsem si říkala, že to je děs, kde to žiju.
Jenže, peníze na odstěhování se někde do jiného, klidnějšího místa nemáme a tak mě ta představa o výchově dětí v tomhle svinstvu děsí o to víc:-(
Jenže nám asi nezbývá nic jiného, než v tomto světě žít, jinak bysme se mohly z toho dočista zcvoknout....
 MacaZ 


Re: nejsi sama 

(12.1.2010 9:31:19)
Nebydlíš náhodou v Mostě v sedmistovkách? :) byla jsem v klidu přibližně první rok, pak začaly úrazy, tu přelítl přes řídítka odrážedla, tu hlavou do futer... je trošku akční ~;) Jsem tak zaujatá snahou eliminovat riziko takových úrazů, že ke strachu z úchyláků se moc často nedostanu (o to horší je když si uvědomím že tyhle úrazy jsou vlastně to nejmenší zlo které nás může potkat)~d~
 ANNAHAM 


Re: nejsi sama 

(12.1.2010 13:00:54)
Mám dvě dospělé dcery.Když se té starší narodilo první dítě a dostala svůj první velký záchvat strachu o něj, zeptala se mne, jestli se teď už pořád bude bát. Musela jsem jí podle své zkušenosti odpovědět, že ano. Prostě to tak je. My lidské matky máme totiž kromě těch zvířecích instinktů, které slouží k zachování rodu, ještě další důvody, proč se bát, neboť myslíme a máme mnoho informací. Tedy je náš strach logický. Nesmíme ho ale nechat přerůst, nechat se jím ovládnout a řídit svůj život a vztah ke svým potomkům jenom tímto strachem. Snažme s ho eliminovat, ukrývat ho v sobě, netyranizovat jím své děti.
 Valkýra 


Re: nejsi sama 

(12.1.2010 13:10:50)
Za sebe mám pocit, že ty větší strachy ještě přijdou, že si do toho promítnu vlastní zkušenost. Asi bych se bála, kdyby dcera někam letěla (moje vlastní fobie~t~), ale třeba jsem se ani moc nebála, když jeli se školou polorozsypaným autobusem dva dny do Řecka. Brala jsem to tak, že řidič ví, že veze děti a že je s nimi personál, kterému naprosto důvěřuju. Cesty po ČR neřeším už vůbec.
Mnohem víc se obávám, aby nenatrefila na nějakého magora, který jí zkazí vztah k mužům a sexu (a vůbec to nemusí být úchyl) nebo který ji v rámci hojení si svých vlastních mindráků bude srážet sebevědomí. Proti tomu totiž už zakročit nemůžu, třeba se to ani nedozvím a musí si to vyřešit sama. A pak rozhoduje, jak pevně si stojí. ~d~ Jenže následky takových karambolů jsou na duši a ne na těle, nejsou vidět, ale často jsou mnohem těžší~;((
 petra 
  • 

Re:trochu jinak 

(12.1.2010 16:16:51)
Nevím, jestli ti nějak pomohu tím co napíší,ale píšeš , do jakého světa jsem přivedla své dítě ? Ale věř , že svět není o nic horší a nebezpečnější než byl třeba ve středověku , nebo ve starém Egyptě .... jen je jiný a víc se o všem mluví ! Nechtěla bych porodit dítě do doby ,kdy jistota , že se narodí zdravé a přežije 1 rok byla mizivá , do doby kdy byl svět zbidačeny válkou a bídou ,kde vycházet po setmění je jistá sebevražda .Ne nechci v žádném případě tvé pochybností zlehčovat mám také dceru a strach o ní mám stejný jako ty , to je přirozené ,ale chci abychom si všichni uvědommili, že dnes je u nás bezpečněji než kdekoli a kdykoli jinde ,jen strach o naše děti je možná větší a tak věřme v to ,že nás naše děti ve zdraví přežijou a my se se strachem o ně naučíme žít
 maminkainka 
  • 

Píšeš mi z duše 

(13.1.2010 15:30:59)
Ahojky, přesně tohle také pociťuju, především večer, když jde má dvouletá jediná dcerka spát a já mám čas přemýšlet.

Šílim ze zpráv které čtu nebo vidím. Naposledy ta prasečí chřipka, kterou tolik nafoukli. Když přišla návštěva a zakašlali si, tak jsem hned viděla potencionálního bacilonosiče této chřipky :-D

Svěřila jsem se i lékaři, že mám snad panickou hrůzu o svou dceru a že si nedovedu představit poslat jí o prázdninách k babičce, nechat jí samotnou ve školce, že jednou bude muset chodit sama ze školy a do školy...
ten mi sdělil, že trpím jen přehnanou úzkostí a strachem.

Nevím, jak je to u více dětí, jestli tím obrovským strachem trpím jen proto, že lpím na svém jedináčkovi, nebo jestli to tak mají i maminky 2,3... dětí?
Každopádně mám strach z budoucnosti, teď doma ji můžu před ledaským a ledasčím uhlídat. Ale né vždy ji budu mít na očích.
No jinak jsem ráda, že nejsem sama takovej strašpytel :-)
 sdafdsdf sydfsaf 


Re: Píšeš mi z duše 

(13.1.2010 21:36:54)
Muzu Te "uklidnit", mam dve deti, syny a take se tresu strachy ...
 maminkainka 
  • 

Dříve se miminka půjčovaly... 

(13.1.2010 15:59:53)
Nedavno jsem si zrovna vzpomněla, jak jsme s kamarádkama (bylo nám asi 7 let) vozily sousedovic miminka. Maminky nám děti bezobav půjčily. Před barákem nebyl žádný chodník jen silnice, ale dřív auta tolik nejezdila.

Dokonce jedna mamina půjčila kočárek úplně neznámé holce, která s ním jezdila až na druhý konec města. (Já bych snad hrůzou zešedivěla, ale dřív se to asi tolik neřešilo.)

Spolužačka si také vypůjčila asi půlroční mimčo (holčičku) z ulice a vyndala ji z kočárku, posadila na zídku před školou (půlroční dítě samozřejmě samo sedět bez opory neumí...) a šup, byla dole. Malá měla bouli, tak to naštěstí dopadlo ještě dobře. Přesto nechápu, jak dříve někdo mohl půjčit dítě na hraní 7-8 letým holkám :-O
 Astrit 


Re: Dříve se miminka půjčovaly... 

(13.1.2010 21:15:23)
Přesně tohle jsem taky zažila, též jsem v podobném věku vozila sousedovic miminka. Kamarádka a já jsme každá vyfasovaly jeden kočár. Dokonce jsem vozila novorozence. Kupodivu se nic nestalo, bylo to tehdy normální. Dnes bych ale mimčo nikomu nepůjčila, nechce se mi půjčit ani tchýni~n~
 maminkainka 
  • 

Re: Dříve se miminka půjčovaly... 

(14.1.2010 7:55:59)
Přesně tak, taky jsem takhle malý mimi nepůjčovala ani babičkám bez mého dozoru.
 mamča 
  • 

jo... 

(12.1.2010 8:47:08)
Santerio,pravděpodobně máš malé dítě (předpokládám, že nepozoruješ spícího puberťáka a nerozplýváš se nad tím zázrakem:-)))... možná tak, že přišel domů před půlnocí :-)) ). Neboj, měla jsem to také tak,v roce 1992 u první dcery mně nejvíc děsila ozonová díra, brečela jsem nad obrázkama osleplých ovcí v Austrálii a dávala si tytéž otázky, které si pokládáš ty. A to naštěstí nebyl internet... Neuměla jsem si představit, že někdy půjde sama ven, bude ve školce sama, půjde sama ze školy, poprvé přes město do lidovky, pojede někam sama vlakem, bude chodit domů po půlnoci,atd. Teď to všechno dělá, v létě (jako čerstvě 18letá) pojede "aupairovat" do Anglie nebo Francie. Bojím se, ale tak nějak jinak. Mám ještě další tři děti a věř, že s narůstajícím počtem a věkem dětí se to bude zlepšovat. A pokud tvé strachy a obavy budou stále stejné, případně se budou stupňovat, bude možná lepší se svěřit nějakému odborníkovi. Pak můžeš udělat peklo ze života dítěti, sobě i okolí. Přeju hodně štěstí. P
 Osamělá 


strach 

(12.1.2010 8:49:23)
Myslím,že můžeš být v klidu, já to cítím úplně stejně s tím rozdílem, že mám strach o svou dceru. ~R^ Taky si často říkám, jestli jí svět kolem ní neublíží... Dokonce jsem přestala i číst knihy, kde se objevuje násilí, protože jsem si to hned spojovala s dětmi, na televizi se dívám úplně vyjímečně a na nenásilné programy, protože bych se jinak zbláznila ~;(( Myslím, že kdyby se svět nad sebou zamyslel a místo žabomyších válek o ničem řešil ochranu dětí, bylo by to určitě užitečnější ~d~
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 8:58:45)
Myslím si, že svět byl nebezpečný vždycky. Naopak dřív byl nebezpečnější (války, hladomory, nemoci), ale lidi neměli čas nad tím moc přemýšlet a hlavně neměli tu spoustu informací, kterou mají dneska a která se nakolnec obrací proi nim.
Jediné, čeho se bojím víc, je automobilismus, protože to je denní součástí života a na silnici se fakt vyskytují kteréni, kteří to ovšem nemají napsáno na čele a nelze se jim vyhnout. Jít ovšem tou cestou, že budu dítě všude doprovázet, zakážu mu jednou řídit, to fakt nejde. Takže to je sázka do loterie~d~
 Osamělá 


Re: strach 

(12.1.2010 9:04:37)
Myslím, že máš pravdu, ona někdy nevědomost je lepší než vědět všechno. Jenomže ke spoustě informací se prostě dostáváme denně, i když nechceme. A co si budeme povídat spousta těch informací je tak zkreslená, že vyděsí i ty, kteří by se nad tím jinak ani nepozastavili. ~q~
Já se teda přiznám, že kromě automobilismu se fakt ještě dost bojím kriminálníků - pedofilové, vrazi - bohužel taky nemají na čele napsáno, jací jsou. A i když dítě poučím co a jak, jsou silnější a většinou dosáhnou svého ~n~
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 9:14:01)
Gabčo,
sexuálních zvrhlíků je pořád mnohem míň než blbců za volantem~;(( Do aut trochu dělám, takže vím, jaké typy lidí si kupují jaká auta a jak dlouho jim trvá, než způsobí první nehodu~;(( Proto taky nedoporučuju pro ženy s dětmi malá autíčka, to už je lepší starší model nějakého bezpečnějšího vozu v podobné ceně, je tedy potřeba počítat, že víc sežere, pojistka bude dražší a servis taky, ale je aspoň bezpečnější.
Nemyslící paka si svoji mentální nedostatečnost obvykle kompenzují silnými auty. A taky - zatímco zodpovědní až úzkostliví lidé se často bojí jezdit, ti méně duševně obdaření to vůbec neřeší, i když leckdy nejsou sto ani pochopit předpisy, ale "papíry" dneska dostane každý.~q~
 Osamělá 


Re: strach 

(12.1.2010 9:23:53)
Věříš, že totéž mi kdysi ve škole říkala moje učitelka psychologie, když se dověděla, že auto nikdy řídit nechci. ~:-D Myslím, že máš pravdu, já do aut teda moc nevidím, ale o té kompenzaci sebevědomí už jsem slyšela a o spoustě "idi..ů" za volantech taky. Bohužel ani u nás to není žádná vyjímka. Vůbec nechápu, jak člověku, který jednou nadýchá nechají řidičák. Já bych mu ho vzala i s autem na pořád. Já si myslím, že každý kdo dělal autoškolu předpisy musí znát a dodržovat, pokud to nedělá nemá mít možnost řídit, vlastnit auto a mít řidičák!!! Hned by na cestách bylo bezpečněji, takhle se každý akorát ohání svými právy a policie je pro smích. ~q~
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 9:41:44)
Gabčo,
ono to tak opravdu je~;)
Já už dneska taky jezdím v silném autě, abych měla aspoň srovnatelné vybavení s těmi potenciálními vrahy~:-D
Měla jsem ale období, kdy jsem z řízení měla blok, několik let jsem za volant nesedla. Měla jsem celkem blbou průpravu z autoškoly, naši mi auto nikdy nepůjčili, navíc mě vždycky kritizovali, že k řízení nejsem, že jim to šlo hned od začátku.~:-D Pak jsem se zdálky připletla ke smrtelné nehodě a už jsem za to nesedla, dobrých 10 let jsem neřídila. Jenže zrovna v té době bych to bývala dost potřebovala a hodně mi to sráželo sebevědomí, měla jsem s tím potíže v práci, manžel měl kecy, že jsem nschopná překonat problém...
Dneska jezdit prostě musím.
Jen nevím, jak to pojmout u dcery, aby si byla vědoma možných následků, ale aby ji to zároveň neodradilo.
 Osamělá 


Re: strach 

(12.1.2010 9:51:26)
Tak je fakt, že ani já se v silném velkém autě tak nebojím jako v našem favoritu, ale ten blok (a nevím proč) u mě stále trvá, i když by mi řízení auta ulehčilo život (lepší zaměstnání apod.) Já mám teda v tomhle ohledu chápající rodinu, která mě nepřesvědčuje. Manžel dokonce prohlásil, že je rád, že nejezdím (nevím jestli měl stach z půjčování auta ~t~), protože když mě viděl sedat za volant, tak se bál i on... Né, vážně já se začnu klepat, potit a je mi doslova špatně od žaludku a při představě, že mám takhle vyjet do provozu mezi ty idi.ty je to ještě horší. Nemám ani tak strach o sebe jako o druhé... Já vůbec, když se něčeho bojím, tak je mi hned špatně, myslím, že kdyby na mě někdo nečekaně vybafnul, tak ho asi pobliju :-© ~t~~t~~t~
 malaa 


Re: strach 

(12.1.2010 9:56:18)
Jé, to jsem ráda, že v tom, holky, nejsem sama. Už si tady mezi těmi sebevědomými řidiči připadám jak idiot. Mám to stejně jak Valkýra, s tím rozdílem, že jsem srab a řídit už v životě nebudu. A taky mi moje zodpovědnost velí, pokud si v tomhle nejsem jistá, radši se dobrovolně nestanu potencionálním vrahem za volantem:-)
 Ecim 


Re: strach 

(12.1.2010 10:22:03)
Říkám si, že letos konečně musím překonat strach a zase začít jezdit. Manžel dřív jezdil se mnou a velmi mě povzbuzoval. Zatím si alibisticky říkám, že kdo ví, k čemu to bylo a je dobré, že jsem tolik let nejezdila, protože jsem se bála...
 magggi synáček z léta09 


Re: strach 

(12.1.2010 11:34:08)
Ecim - měla jsem to stejně. Pak jsem se přestěhovala z rodné Prahy do hor a měla jsem 2 možnosti - buď po 10 letech vytáhnout řidičák a jezdit těch 9km do práce autem(v zimě v šílených kalamitách), nebo vstávat o hodinu dřív, uhánět 2km na bus (do krpálu!!!) a po příjezdu ještě běžet 500m, abych stihla začátek výuky - zpocená, v dešti, sněhu, vánici...
Hádej, co jsem zvolila ~:-D ~;)
A dnes je ze mě dobrý řidič - nikoli sebevědomý - to je cesta do pekel. Ale už se nebojím ~R^ ~y~

Jinak - kdybych měla myslet na to, co všechno mé dítě může potkat, hráblo by mi, takže se ničím podobným nezabývám. Věřím totiž, že když na něco člověk moc myslí, přivolává to - zbytečně ~n~ ~;((

Je fakt, že mám zatím jen jedno a půlroční, takže jsem prozatím ráda, když se učešu a vyčistím zuby, natož mít čas na černé myšlenky, ale pravda je, že stíhám brečet nad postýlkou se spícím nadělením a nad každým jeho úsměvem, jak mě to dítě dojímá ~s~ :-)
 Myšutka* 


Re: strach 

(12.1.2010 11:30:54)
Já jsem mívala šílený strach řídit. Autoškola a rodiče tomu výrazně napomohli. Manžel se hrozně snažil, byl trpělivost sama, povzbuzoval, chválil, radil, pomáhal. I auto mi koupil... A já nic, prostě to nešlo, sice jsem byla schopná přejet z ulice do ulice, ale odporem a hrůzou v očích.
Pak jsme jednou vyjeli s kamarády na týden do Paříže. Manžel a jeho kamarád jako řidiči, já a kamarádka jako spokojení cestující. A cestou zpátky se manželovi udělalo špatně, kamarádovi taky (jojo, večeřeli totéž), stáli jsme na odpočívadle a malovali si jak tam ještě dlouho stát budeme. Nakonec jsem se "pochlapila" a sedla za volant s tím, že dojedeme aspoň do nějakého města. Dojeli jsme až do Čech a tam si řízení zase převzal manžel.
A pak přišla nutnost řídit po městě, neb bych nestíhala práci a zvykla jsem si. Ale když můžu, tak řízení nechávám na jiných.
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 11:43:25)
Myšutko,
to je obvyklé, že až nutnost donutí člověka řídit.
Dobré je, když ta situace chvilku trvá (třeba zlomená noha obvyklého řidiče)~t~
Taky jsem ráda nechávala řízení na jiných, dneska jsem ve stadiu, že radši řídím já, s výjimkou situací, že se někde pije a domluví se, že budu pít já~t~ Řídím teď víc než manžel, ten ani v současné kalamitě nevyjel a označil mě za blázna, když jsem prohlásila, že zítra už vyjet musím, že mi to nedá~:-D
Ale pořád nerada řídím (a vůbec jezdím i jako spolujezdec) po dálnici, mám pocit, že tam se jezdí rychlostmi, že ani soustředění a rychlá reakce průser nevyřeší.
 Zuuuza 


Re: strach 

(12.1.2010 12:35:29)
Valkýro, souhlas s tou dálnicí. Já tam jezdím ráda, ale říkám si, že když už se něco na ní stane, tak je to fakt průser... Na druhou stranu mi teď taťka říkal, že dle statistik je nejméně mrtvých právě na dálnici. Takže svým způsobem je to možná bezpečnější než jiné silnice. Z.
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 12:43:50)
Zuuzo,
to je fakt. Jenže mně to nikdo nevymluví~t~ Prostě jak jedu nad 100 km/h a ostatní ještě mnohem víc, mám pocit, že se ani adekvátně zareagovat nedá.

To je jako s leteckou dopravou. Statisticky je nejbezpečnější, ale když něco, tak už je hotovo~d~
 Zuuuza 


Re: strach 

(12.1.2010 12:45:28)
Jojo, naprostý souhlas. Vidím to stejně. Když už se něco stane, tak je to konečná..
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 12:48:42)
Strach z létání jsem mimochodem ještě nepřekonala. Tam, kam potřebuju, se dostávám jen po zemi nebo po vodě statisticky mnohem nebezpečnějšími způsoby~t~
 Zuuuza 


Re: strach 

(12.1.2010 12:51:35)
~t~ Tak z letadla jsem nikdy strach neměla... Hele, jestli se má něco stát, tak se to stane. Jinak já teda řídím auto teprve 3/4 roku. Po 10 letech jsem se odhodlala. A fakt mě to baví. Tak doufám, že se s žádným idiotem nepotkám. Hlavně když vezu děti. To bych nerozdýchala.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: strach 

(12.1.2010 13:11:17)
Val, já dálnici ráda, ale tak do 180 km/h. Pokud se jen vezu, vyšší rychlost mi nevadí, ale při řízení už jo - pro mě je tohle hranice.
 Lassie66 


Re: strach 

(12.1.2010 13:16:43)
180 je na mě moc.
 Zuuuza 


Re: strach 

(12.1.2010 13:21:57)
Tak jelikož jsem v podstatě řidič-začátečník, tak max. pro mě na dálnici je tak 150, výjimečně 160. Nejlíp se mi asi jede 140 (pokud není hustý provoz, je dobrá viditelnost, sucho).
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 13:23:05)
180 nejezdím. Vyzkoušela jsem to, to jo, ale běžně jezdím těch 120 - 130 a i to je na mě už nějak moc. Auto to jede v pohodě, ale já už mám prostě blbý pocit, že neodhadnu v té rychlosti vzdálenosti, že je dlouhá brzdná dráha...
 Žžena 


Re: strach 

(12.1.2010 9:58:19)
Dneska jsem četla v novým časopisu Televize článek o té kampani Nemyslíš Zaplatíš a mj. je tam informace, že procentuálně nejvíc dopravních nehod způsobují "řidiči drahých aut - značek BMW, Audi, Alfa Romeo, Mercedes a Škoda Superb". Takže na tom něco asi fakt je.
No a rozepisovat se o tom, jak dopadne po kolizi s takovýmhle autem Felicie, to už asi fakt není třeba...
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 10:03:48)
Žženo,
je to tak. Ale moje osobní zkušenost je (možná je to lokální), že totální blb obvykle shání jako první VW Passat černé barvy~t~~t~~t~ To už mám vyzkoušeno, je to trošku dostupnější varianta a vlny v tom může házet taky. Zároveň se omlouvám normálním zodpovědným majitelům černého passata~:-D
 PEtra 
  • 

Re: strach 

(12.1.2010 11:04:56)
A doprčic. Manžel si v neděli přivezl černého Passata :-) . Ale on ho teda nesháněl, náhodou na něj dostal tip a má ho na dojíždění do práce a do lesa na dřevo. Takže s ním určitě 130 ve městě jezdit nebude :-)
Já bych teda spíš řekla, že mladý frajírci si jako první auto kupujou VW Golf.
 Valkýra 


Re: strach 

(12.1.2010 11:12:26)
Petro,
~t~
Jo, Golf taky, ale až po Passatu. Tady se Passat zdrží na bazaru jen tehdy, když je světlé barvy, ale i tak se dobře prodá. Leckdy je barva přednější než typ. Co se týče Škodovek, tak Octavie a Fabie se v černé moc nevyskytují, ale Superby jo, těch je černých hodně.
Požadavek, aby to auto bylo černé nebo aspoň hodně tmavé, je hodně častý~d~ A kromě toho, že neletí bílá, tak už taky neletí červená, což dřív byla u aut celkem oblíbená barva.
 Petra 
  • 

Re: strach 

(12.1.2010 11:59:33)
A víš, že jsem třeba ani červenýho Superba snad nikdy neviděla? Tady na vesnici jezděj dva, jeden černej a jeden modrej. Ale v tý černý, vypadá stejně nejlíp.
Jo a náš "novej" Passat má rok výroby 1993, takže to žádnej postrach silnic nebude :-) Bude to auto do lesa.
 Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 


Re: strach 

(12.1.2010 12:14:05)
kdybych si mohla vybrat jakékoliv auto, tak rozhodně černé, tmavé skla, nejlépe Audi Q7 ~:-D ... jelikož jsem si vybrat nemohla, respektive mohla, ale omezeně, tak mám světle modré Picasso ~;), ale jsem s ním spokojená
 Ecim 


Re: strach 

(12.1.2010 10:26:30)
Kampaň Nemyslíš, zaplatíš mi přišla jako dobrý nápad. Probíhala ale v době, kdy jsem byla těhotná, a tak jsem se nechtěla dívat. Bohužel jsem nedopatřením zhlédla ten šot se zabitým nenarozeným miminkem - náhodou jsem pustila televizi a mylně jsem se domnívala, že je to nějaký dokument o těhotenství. ~n~
 SnowWhite 


Re: strach 

(12.1.2010 15:09:28)
Bezva - taky jsem podle tvé definice nemyslící pako kompenzující si svoji nedostatečnost silnými auty. A já si doteď myslela, že jsme si jednotlivé vozy pořídili za jednotlivými účely. Např. ta rychlá auta, protože rádi řídíme :-), SUV protože občas jedeme terénem atd.... Není nad to když ti někdo otevře oči :-)
 Lassie66 


Re: strach 

(12.1.2010 15:16:21)
Snow White, nedávno byl zveřejněn nějaký výzkum, kde byly silné vozy(Audi, BMW, Mercedes) uvedeny jako auta, která vykazují nejvíce havárií. Lidé si myslí, že své auto ukočírují, ale náhoda je blbec. Možná myslíš ještě rychlejší auta, ale ty snad ani nejsou dělány na naše silnice...~d~
 SnowWhite 


Re: strach 

(12.1.2010 15:24:42)
Ale jo, já to beru - nejsem Leoš Mareš nebo jiný hovado, který má pocit, že musí světu ukázat, že je ještě větší hovado než si o něm všichni myslí. Já jen, že ráda řídím a mám ráda silné vozy, patrně ty, co nejsou stavěny na naše silnice. Nikdy jsem neměla nehodu kromě odření boku auta při yhýbání se v miniprostoru. Jistotu při ovládání vozu mám, snad mě neopustí :-). Jen mě vadí to zevšeobecňování - jen hovado si koupí silný auto, aby ohrožovalo ostatní, co jezdí 50km/hod. Mám pocit, že velké množství nehod zapříčiní právě vozy starší neuzpůsobené a řidiči nižších kvalit.... Jen mě to tak popíchlo :-)
 Lassie66 


Re: strach 

(12.1.2010 15:36:44)
Snow White - jasný. Já odřela bok, když jsem vyjížděla z garáže. Měli jsme to auto týden. Okamžitě jsem jela do servisu a povídám: "potřebuju, aby tyhle dveře vypadaly stejně, jako ty na druhé straně". Smáli se, chlapci, smáli. Ale prodali mi nějakou pastu a já leštila a leštila, až jsem to vyleštila. Byla to jen barva z těch vrat, škrábanečky, naštěstí, neviditelné. Ufff.~:-D
 SnowWhite 


Re: strach 

(12.1.2010 15:49:52)
Chlapci v servisu se většinou smějí. Mají jeden dar - když přijede ženská, mají pocit, že je zázrak, že tam to auto dostala. Takoví ti, co prodávají, ti zase mají většinou pocit, že k ženě se zsadně přistupuje se vzorníkem barev....ale co, klidně jim to nechme. Hlavně žes rozleštila :-)~R^
 Kamila+Eliška 
  • 

Re: strach 

(15.1.2010 18:44:33)
Víš, ono bát se kriminálníků a pedofilů je sice dobře, ale ve skutečnosti bývá většina dětí zneužita vlastními příbuznými. Bohužel. Nejvíce nebezpečí hrozí ve vlastní rodině, u příbuzných či známých rodiny. Kriminálníků a pedofilů, kteří by ohrožovali tvé dítě je v tomto poměru jen velmi málo.
 ANNAHAM 


Re: strach 

(12.1.2010 13:29:30)
Samozřejmě, že ve válce je ten strach asi hrozný. Ale teď je zase tolik všelijakých úchyláků, zločinů, teroru....Teď mě asi ukamenujete, ale musím napsat, že v předchozím režimu bylo daleko bezpečněji. Mě se narodily děti v roce 1976 a 1983. V té době běžně stávala před samoobsluhami řada kočárků bez dozoru. Když dítě spalo, nechala jsem ho tam a šla jsem nakoupit, když bylo vzhůru, tak jsem ho vzala do obchodu s sebou a prázdný kočárek jsem nechala venku. Všechny jsme to tak dělaly. Neslyšela jsem, že by v našem městě došlo k únosu dítěte nebo ke krádeži kočárku.Nechci tu dobu oslavovat, nic není černé ani bílé. Ale po stránce bezpečnosti dětí a lidí vůbec to bylo mnohem lepší.A žít v klidu a bezpečí mi připadá pro život vůbec to nejdůležitější. No, dneska je zase ta "svoboda". Můžete svobodně cestovat ( když na to máte), studovat na prestižních univerzitách (když na to máte) říkat si co chcete ( stejně je to každému jedno),nepracovat a žít třeba z renty ( když jí máte), nebo z toho co vyžebráte. Taky můžete svobodně zmrznout na ulici když jste bezdomovec.Naštěstí můžete své dítě odložit do babyboxu když se o něj nemůžete starat ...hrůza,to už jdu moc daleko. Přeju všem našim dětem klid a mír.


 Hilly. 


Re: strach 

(12.1.2010 17:27:23)
Annaham, zrovna to nechávání dětí před obchodem v kočárku, ač za komunistů, považuji za dost hloupé. Prostě to tak dělali všichni, tak to žádnou maminu nenapadlo dělat jinak.Prostě typické "stádní" jednání. Noviny a média byly přísně cenzurovány, tak si piš, že se v nich ti nahoře snažili udržet dojem perfektně fungujícího systému. O pedofilech a zločinech se zase až tak moc nepsalo, maximálně někde pod čarou v černé kronice. Ten pocit bezpečí byla jen iluze.
 magggi synáček z léta09 


Re: strach 

(12.1.2010 17:50:42)
Tak to je přesné! Taky neexistovali - aspoň u nás - homosexuálové, feťáci a další živlové, co vzbuzují moc otázek ~t~ ~2~
Ale s těmi kočárky - zřejmě někdo milosrdný v té době vymyslel městskou legendu, že po Praze chodí bába, co dává miminům před obchodem dudlíky namočené v žíravině - to bys koukala, jak mámy (aspoň teda na Letné) pílily do obchodů se zmeťuchama ~;)
 Hilly. 


Re: strach 

(12.1.2010 18:01:52)
Mě máma přestala nechávat před obchodem od té doby, co z něj přišla a visela jsem z kočáru na šrákách hlavou dolů, a hlavou narážela o chodník. Prý jsem ani neřvala, jen jsem tam tak půl hodiny visela a nikdo si mě nevšiml.Následky mám dodnes~t~
 ANNAHAM 


Re: strach 

(14.1.2010 9:15:21)
A kolik let bylo v roce 1976 Vám, že to tak dobře můžete posoudit? Skoro bych řekla, že jste v té době byla hodně malá, a že jste jenom přesvědčená dnešní propagandou, že jsme snad ani nebyli svéprávní, žili jsme v neustálém strachu a chovali se jako stádo.Už jenom schází, abyste nás poučila, že komunisti to tak nařídili a my jsme všechny na povel postavili kočárky na předurčené místo. Vždycky žasnu, když slyším třeba v televizi třicetiletého suveréna, který vypráví hlouposti o době před svým narozením. Nakonec se tomu vždycky s manželem zasmějeme, ale je to vlastně k pláči, co Vám mladým nakukali a jak tomu věříte. Měli byste používat vlastní rozum a nepapouškovat fráze. Trochu jsem se rozohnila. ~x~Ale nic ve zlém, vy za to nemůžete. Taková je prostě doba.
 jj 
  • 

Re: strach 

(13.1.2010 15:43:22)
to je fakt, tím, že se otevřely hranice a nedělají se kontroly, tak si každej může dělat co chce, dovážet a vyvážet co chce, nedej bože unášet a nikdo si toho ani nevšimne...
 dadlenka 


odvrácená strana 

(12.1.2010 8:51:52)
to je ta odvrácená strana rodičovství. Strachu se už nikdy nezbavíš. Maximálně bude slabší, nebo silnější, podle okolností.
I když mám o své děti strach, tak nechávám svého syna (7) chodit samotného s kamarádem do skauta (je to daleko, přes rušnou křižovatku), protože to chce zvládnout a zvládá to, je na sebe pyšný,narozdíl od své plašící matky, která trne, než tam dojde. Ale je mi jasné, že je mou povinností své děti pomalu vést do dospělosti a předávat jim zodpovědnost a samostatnost, mé pocity (řvou neééééé) jdou stranou, já nejsem důležitá, neustálá ochrana nic neřeší.
Syn je poučený, že s nikým cizím se nesmí bavit, nikam chodit, přes cestu přecházet opatrně apod., ale některým věcem se nedá zabránit a tak se bojím, ale snažím se svým strachem neovlivňovat syna.
 DENISA 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 9:02:51)
Musim rict, ze me tahle odvracena strana rodicovstvi velice zaskocila. Kdyz porovnam tu kladnou s touto odvraceonou, tak vzhledem k me uzkostlive povaze bych rekla, ze je ta odvracena vetsi a mozna bych dneska s timto poznanim volila deti nemit. Mam strach, ze uz to neni jen velky strach, ze uz je to fobie. Porad se mi v hlave mele, ze to nezvladnu jednou az dite povyroste a nekam pujde samo. Ted ho mam porad u sebe, takze jedinou panickou hruzu mam v aute, autobuse, letadle. Kdyz vidim tu dzungli na nasich silnicich, tak vyjizdim jen kdyz je to opravdu nutne, kdyz muzu dite u nekoho nechat, tak ho nevozim. Kdyz mame jet na vylet a je to daleko, tak radeji nikam nejedu, protoze to neni nutne a co kdyby. Ale takhle se zit neda a moje dite tim jednou bude trpet.
 Osamělá 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 9:10:27)
Já myslím, že s každým strachem se dá pracovat. Existují odborníci, kteří dokážou poradit a určitě se není za co stydět. Jinak já třeba taky výlety s malou moc nemusím, max. do určitého km, ale u mě je to tím, že auta prostě nemusím, dokonce jsem do dnes nepřekonala svůj strach z řízení a raději chodím pěšky. ~d~
 Dalila, kluk 4r + holčička 7m 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 9:11:59)
Denisko, taky jsem s tím cestováním měla problém. Tedy hlavně, když jsem měla první dítě. Celkem dobře jsem to zvládla tak, že jsem pořídila do auta značkové autosedačky, které vyhrály test bezpečnosti. A jsem klidnější. Nikdy bych nevezla děti bez sedaček. A už vůbec ne ve starých autech - ty prostě na dnešní provoz nejsou konstruované.
 PEtra 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 11:08:36)
No nevím, ale řekla bych, že i třeba 10 let starý auto s nadstandartní výbavou bude bezpečnější než fungl novej krám za 150 tis., kde jediným bezpečnostním prvkem jsou brzdy.
 Valkýra 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 11:16:17)
Petro,
přesně tak.
Rozhodující je tuhost karoserie, deformační vlastnosti, pasivní bezpečnostní prvky (airbagy), i aktivní (výkon, posilovač řízení, ABS). Větší auta jsou prostě bezpečnější, i když jsou starší. Autosedačky už zachrání jen ten zbytek. Pokud se auto zmačká na placku, jsou houby platné~;((
 DENISA 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 12:04:20)
To mas sice pravdu, ale me porizeni velikeho auta s nejlepsimi crasch testy a znackove autosedacky, kterou vozim uprostred (ta prace tam dite vubec dostat), absolutne neuklidnila. Co je mi to platne, kdyz se potkam na uzoucke a nekvalitni silnici s nakladakem rizenym opilim ci mladounkym nezkusenym ridicem. Nebo kdyz pujdu pres prechod, 100x se rozhlednu a pririti se ozrala v plne rychlosti. Kazdy muzeme (a meli bychom) udelat v ramci svych financnich moznosti maximum, ale.....
 Dalila, kluk 4r + holčička 7m 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 18:23:42)
měla jsem na mysli třeba škoda 120 apod. Tedy 20 let stará....
 Petra Neomi 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 9:50:09)
No, myslím, že je to fobie, nebo úzkostná stresová porucha.Čistě statisticky, většina lidí se přece jen stáří dožije a pedofilů a sadistických vrahů je v populaci poměrně malé procento.
 Dalila, kluk 4r + holčička 7m 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 9:55:17)
Máte pravdu. Ale já bych teda nerada, aby moje dítě bylo v té statistice. A proto se snažím snižovat riziko. Jak jsem už psala: ovlivnit ovlivnitelné.
 XYZ 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 11:35:36)
Čistě statisticky, moje dítě se s podobnou kreaturou potkalo. Není o co stát.
Bohužel, dospělý pokud se rozhodne, tak dítě oblbne. Já jsme měla dítě dobře poučené, chovající se podle pravidel a stejně to nepomohlo.
jediná šance by byla vychovat z dítěte přestrašenou příšerku s absolutní nedůvěrou k čemukoliv mimo byt. A to nejde.
 DENISA 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 11:57:58)
Tak to je mi velice lito, ze se vam to stalo. Mas naprostou pravdu, ze dite muzes poucit sebevic, uchyl vymysli neco, na co te ani nenapadlo dite upozornit. Viz. presmutny pripad maleho Simanka.
 Osamělá 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 12:00:26)
to je přesně to co si myslím, i když budu malé vtloukat do hlavy, že se nemá s nikým cizím bavit apod. stejně mi to nezaručí, že nepůjde za někým, kdo ji bude chtít oblbnout. Přeci jenom dospělí mívají více zkušeností a tudíž větší možnost, že uspějí... Navíc bydlíme na vesnici, kde každý zná každého a s každým se baví, takže vysvětlit jí, proč se s tím a tím nemá bavit je hrozně těžké, navíc úchyláci můžou být i mezi těmi, se kterými se normálně zná... ~;((
Jinak je mi líto, co se stalo tvému dítěti, jen doufám, že ten co to způsobil byl potrestán, i když si myslím, že žádný trest nevykoupí tu bolest... ~a~
 XYZ 
  • 

Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 12:07:44)
Holky, pravidla dětem dál vtloukejte do hlavy, to může hodně dětí zachránit.
Ale jinak jim ho lavy vlejte, že pokud se budou dospěláka bát, tak smí lhát, smí slíbit cokoliv, jenom aby je pustil. A hlavně, že takový slib pak ale neplatí. Že nejdůležitější je přežít a dostat se k mamince.

To moje dítko (promiňte, záměrně nepíšu dcery/syn) se na tohle naštěstí spolehlo a naslibovalo že nic neřekne, že bude mlčet a já nevím co ještě. To mu zachránilo život. A to, že se tvářilo, že dotyčného (souseda!!!!) nepoznalo.

Ten .... sedí, my se odstěhovali a řešíme postupně následky. mmch. muž předešel policii a musím říct, že než přijeli, tak moc nechybělo a museli řešit i těžké ublížení na těle. A to přijeli hodně rychle.
 Osamělá 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 12:25:18)
to je teda síla, úplně mi běhá mráz po zádech. Myslím, že můj manžel by to řešil podobně, i když jinak neublíží ani mouše. Doufám, že se z následku brzo dostanete, i když je mi jasné, že to nebude jednoduché. Držím Vám palečky ~x~
 Ecim 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 14:29:21)
XYZ, je mi také líto, co se Ti stalo. Je dobře, že máš tak chytré dítě a chápavého manžela. A všem třem Vám přeju, abyste se z toho v rámci možností co nejlépe vzpamatovali.

Jedna moje kamarádka (cizinka, takže nehrozí, že si to tu přečte!) měla kdysi jako malá u babičky na prázdninách na venkově také velmi nehezký zážitek s neznámým dospělým, naštěstí se jí se sestřinou pomocí nakonec podařilo utéci. Prarodiče ale řekli, že na policii se nepůjde, protože by byla po vsi ostuda. I když už je to skoro 20 let, tak má kamarádka dodnes ošklivé sny.
 malaa 


Re: odvrácená strana 

(12.1.2010 14:50:10)
~;((.......no můj chlap by reagoval naprosto přesně a ani se jim nedivím.
Vždyť to dítě se kvůli nějakému hovadu s tím může potýkat roky, ne-li celý život. Z těchto nelidí je mi na blití :-©.
A není to otázka této doby, jsem Husákovo dítě a už kdysi nám maminky říkaly, ať neberem od cizích lidí bonbónky, ať s nikým nikam nejdeme apod. Tehdy byl i nějaký film pro děti natočený na tohle téma, úchyla hrál Augusta, tuším.
 x x 


Myslím, že... 

(12.1.2010 8:58:19)
... jediný způsob jak se takového strachu uchránit, je nepořizovat si děti. Strach o dítě je přirozený a trvalý, bez ohledu na místo, kde žijeme. Myslím, že zrovna naše zemička je celkem klidný přístav, byť se tady dějí různé zvrhlosti a nepředloženosti. Představ si, že bys žila někde v Etiopii, Iráku nebo na podobných místech. Taky si myslím, že dnešní doba není zase až tak špatná, ve srovnání s jinými, nechtěla bych rodit ani vychovávat dítě někdy ve středověku, to teprv byla rizika úmrtí, panečku. Myslím, že bude nejlepší, když budeš normálně žít, radovat se ze syna a různých drobností, které život přináší, jinak prožiješ celý život ve strachu a křeči a to k ničemu nevede. A izolovat se od informací zvenčí s myšlenkou na to, že tím ochráníš své dítě, to je úplně postavené na hlavu, nemyslíš?
 Dalila, kluk 4r + holčička 7m 
  • 

Taky tak 

(12.1.2010 9:05:42)
Cítím to stejně. Nejstrašnější je představa, že by moje dítě mělo trpět. Ať fyzicky nebo psychicky. Už se u staršího snažím jednoduchou formou poukazovat na to, že ne všichni lidé jsou hodní. Že jsou také lidé zlí, že můžou ubližovat i dětem. Naučit je, že nesmí nikam s cizími chodit ať už jim budou říkat či nabízet cokoli.... A pak mi teda pořádně hne žlučí, když se dozvím z médií, že zase pustili "nějakýho takovýho šmejda". Snažím se ovlivnit ovlivnitelné. Na globální problémy lidstva jsem malý pán.
 Osamělá 


Re: Taky tak 

(12.1.2010 9:13:22)
jo pustí a ještě obhajujou jeho práva, jakoby jeho oběti žádné neměly ~o~~q~ Přitom těch pár let, co si u nás odsedí jsou v teple, pracovat nemusejí, TV mají ještě si i dodělají školu.... Do lomu s nimi štípat ručně kamení ~q~~q~
 Ekaterina 


Sice strach samozřejmě občas mám, ale 

(12.1.2010 9:20:25)
řekla bych, že jsem si k životu a porození dětí vlastně vybrala skoro ideální místo a dobu. Lékařská péče, výživa, bezpečnost, vše je u nás na v podstatě skvělé úrovni. Žít na území Česka třeba ve 13. století nebo v současnosti, ale třeba v Afghánistánu, měla bych pro strach sakra víc důvodů.
Samozřejmě není vyloučeno, že se s mými dětmi něco může stát, ale proč se užírat strachem předem? To radši budu v klidu žít a užívat si toho, že děti mám, dokud to jde.
 malaa 


Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 9:21:42)
Já tohle beru jako jediné negativum mateřství. To, že se u malého člověk nevyspí, nikam se nedostane, je omezený v zájmech a taky časově....to jsou všechno blbosti a taky je to dočasné.
Ale ten strach o dítě je nafurt. U malého, ať není nemocný, ať dobře roste, pak ať ho nepřejede auto, ať ho ne škole nešikanují, ať se nesetká s pedofilem, v pubertě " proboha, snad nefetuje", ať se dostane na školu, dále ať mu to manželství vyjde, snad dcera zvládne dobře porod......atd., atd. A člověk má vlastně celý život permanentní strach o své dítě a přeje si, ať je zdravé a šťastné....ať je mu 5 nebo 50.
Myslím ale, i když osobně s tím nemám ještě zkušenosti, že časem ten strach slábne a mění se.
Že s nějakou sebejistotou a zkušenostma dítěte slábne strach matky. I když, co se týče zdraví, boím se o celou rodinu furt stejně :-).
 cyann 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 9:59:39)
Souhlasím, i když nevím, jestli ten strach opravdu slábne... Pořád se objevují nová rizika, a s věkem může člověk být úzkostnější. Aspon naše babička a prababičky jsou po svých životních zkušenostech tak vyděšené, že se mému synovi něco stane, že ho pomalu nenechají nic dělat a pořád se strachují. Já mám tenhle strach taky, cítím to podobně jako autorka, ale kupodivu (nebo naštěstí) je to takový strach teoretický, nebrání mi v tom nechat synovi volnost. Ani ho nechci moc děsit vyprávěním o pedofilech. Ale jestli se mu něco stane, nejspíš to tu taky zabalím...
 malaa 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 10:07:59)
Jo, já jsem to myslela s věkem dítěte ne matky. Že o dospělé "dítě" už není ten strach tak permanentní. A věřím, že já jako babička budu zase po....á strachy o vnuky ~:-D......pokud se dožiju~;)
 Valkýra 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 10:18:58)
Já nevím...
Já mám strach spíš z běžných věcí souvisejících s touhle dobou a podmíněných mými osobními problémy a zkušenostmi - aby dcera obstála v životě, aby měla dostatek sebevědomí a dokázala se uplatnit, aby si našla dobrého partnera a pokud ne, tak aby natolik stála na vlastních nohou, aby ho dokázala kopnout do zadku včas, dřív než jí vymyje mozek... Zároveň chci, aby měla pohodové dětství a svobodu, ale zároveň mám strach, že na ni mám nízké nároky a že jednou neobstojí v konkurenci těch lidí, kteří od dětství byli tlačeni k maximálnímu výkonu...

Různé nehody a katastrofy se stávají a stávat budou, ale rozhodně nepotkají každého a hodně se ovlivnit nedá. Ovšem život v mindrákách, frustraci, nedůvěře ve schopnost to změnit a postupně se rozvíjející depresi je prostě naprd se stoprocentmí jistotou. ~;(( Ovšem iracionální strachy a jejich neustálé podsouvání dítěti a malování čerta na zeď je přímá cesta k tomu, aby se to stalo~d~
 malaa 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 10:28:04)
Já mám děti malé, takže zatím prožívám strachy současné, co se týče zdraví, nehodovosti atd. Nerada přemýšlím dopředu, ale je mi jasné, že jednou strach z toho, jak se dětičky uplatní v životě, nastopro přijde. Ostatně, která z nás je v tomhle jiná, že jo...~:-D
 Ecim 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 14:34:06)
Můj děda říká, že se strach rodiče, prarodiče a praprarodiče liší. Je to prý čím dál tím horší.
 Ecim 


Re: Chápu, co myslíš... 

(12.1.2010 10:43:18)
Když si zpětně uvědomím, jak jsem někdy jako dítě z nevědomosti riskovala, tak je mi z toho i po letech nanic.
Kdykoli jsem svědkem situace, kdy dospělí varují děti před nějakým nebezpečím a děti jsou z toho otrávené, tak ale celkem chápu obě strany.
 Carlin 


Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 9:58:02)
To co píšeš, zažívá asi každý ale ve velmi RŮZNÉ intenzitě. Záleží na vrozené povaze. Někdo je úzkostlivější a někdo zase větší kliďas a flegmatik. Ano, pokud o tom zapřemýšlím, taky se bojím, ale já o tom prostě moc často nepřemýšlím, nenapadá mě to a podněty zvenku (televize, noviny) mi neevokují souvislost s mými dětmi.

Chci mluvit jen za sebe, ale jak se ptáš, jestli setak strašně bojí i věřící matky, tipla bych si, že snad méně. Tam bych čekala jistou odevzdanost se do rukou Božích a víru, že na to (ochranu našich dětí) nejsme sami. Ale opakuji, že mluvím za sebe a ne za ostatní věřící matky.

Ale čeho se bojím možná víc je, aby tím vrahem nebo kre.enem za volantem nebylo jednou moje dítě. Myslím, že to by bylo pro mě ještě tisíckrát horší. A bohužel ani tuto jistotu mi nikdo nedá.
 Natanela 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 10:16:40)
Nebojím se o své děti, netvrdím, že se nemůže nikdy nic stát, ale prostě strach nemám. Dokonce jsem neměla strach ani ve chvíli, kdy nám odvážela syna RZTa z domu kvůli akutní bolesti břicha, uvnitř mě byl klid a ujištění, že vše dobře dopadne a dopadlo. Bůh zaslíbil, že těm, kteří v Něj uvěří dá ducha pokoje a klidu a ne ducha strachu a jeho zaslíbení se plní.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 10:24:06)
Natanelo, tohle jsou momenty, kdy věřícím lidem upřímně závidím. A to jinak závistivá nejsem.
 malaa 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 10:29:40)
Jo, tohleto cítíme stejně~R^
 Natanela 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 11:01:10)
No, vzhledem k tomu, že přirozeně jsem vždy byla hodně úzkostná (dokázala jsem i několik nocí kvůli i malému problému nespat), tak to, že mám v sobě nyní pokoj a klid, je pro mě věc naprosto nadpřirozená. Sama za sebe bych to nikdy nedokázala.
Bůh je totiž ten jediný, který dokáže člověka změnit.
 Carlin 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 10:44:55)
Hmmm,
taky už jsme dvakrát jeli RZ. Při akutní laryngitidě jsem taky byla relativně v klidu... Nicméně když jsme volali RZ když byla roční dcerka ve febrilních křečích, tak to ve mě fakt byla malinkatá dušička. Ale to bylo asi jedinkrát, kdy jsem sa fakt dost bála o život svého dítěte. Zažili jste to někdo?

Naštěstí jsem věděla, že ty křeče existují a že ač vypadají děsivě, nebývají vážné. Moje maminka vyprávěla, že moje starší sestra jako miminko taky měla febrilní křeče, jenže ona tenkrát vůbec netušila, co to je a měla pocit, že jí její miminko umírá v náručí.
 Marie-Ellena 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:36:53)
Carlin - taky jsme měli febrilní křeče a bylo to to nejhorší, co jsem kdy prožila. Ta bezmoc! Trvalo to tak strašně dlouho.....
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:45:37)
Můj syn měl v roce také jednou laryngytidu a museli jsme záchrankou do nemocnice. Naštěstí mu nešlo o život, jen mu bylo dost zle.

Opravdický strach o život svého dítěte jsem měla jen jednou a naprosto neoprávněně, a to ke konci druhého porodu. Trvalo to jen pár minut, ale do smrti na to nezapomenu. Ta hrozná bolest a iracionální strach, že jsem tak nemožná, že ani nedokážu tlačit a vlastní blbostí si zabiju dítě - hnus. Nikomu to nepřeju.
 Sisi + 2 + bříško 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 10:51:22)
Cítím to stejně, taky mám občas strach, v jakém světě to ty naše děti vyrůstají, ale uvnitř mám pokoj, protože vím, že se nestane nic, co by Bůh nezvládl.:-)
 Marie-Ellena 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:34:46)
Natanelo, hlava mi nebere - jak se nemůžeš bát o své dítě?~e~~e~~e~
 Theend 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:36:07)
Natanelo, v kostele, kam občas chodíme na bohoslužby, je "tablo" místní věřící obce. Nad lidmi na zemi se vznášejí ti již zemřelí s křídly. Nejmladšímu andílkovi je tam asi tak tři roky. Je to strašně smutné, ale zároveň se mi líbí, že má prostě své místo na té nástěnce a smutku tu nikdo neuhýbá. I tohle totiž patří k životu. Co se stane s tvou vírou, až ti něco dobře nedopadne? Nedávno jsem četla výrok nějakého teologa, snad Tomáše Halíka?, který se mi moc líbil. Bylo to něco v tom smyslu, že víra v Boha neznamená, že věříme, že nás budou potkávat jen dobré věci, ale že věříme, že i věci tragické mají svůj smysl. Nezlob se, ale mám dojem, že lidé jako ty o svou víru snadno přijdou právě v konfrontaci s nějakou životní tragédií. Už jsem to i ve svém okolí zažila. Tím, že věříš, podle mě nepožíváš žádné zvláštní Boží ochrany. Bůh přece miluje věřící i nevěřící.
 helena 
  • 

Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 11:05:50)
Som veriaca matka a o svoje deti sa bojím tiež, ale také silné pocity, ako popisuje autorka článku, som nemala nikdy.

Mám taký normálny ľudský strach zo zlých ľudí, úrazov, chorôb a pod..., preto sa snažím, aby deti neboli vystavené riskantným situáciám, nechodili po nejakých opustených miestach, nebehali popri ceste...

Mám pocit, že robím všetko, čo ja sama môžem robiť preto, aby sa im nič zlé nestalo, ale mám tiež jednoznačnú vieru, že moje deti sú v Božích rukách, takže nech by sa aj stalo čokoľvek, Boh sa o ne nakoniec postará. A tým nemyslím, že by nikdy nemali ochorieť, alebo že im v živote nikto neublíži, ale že nakoniec skončia pri Bohu, kde už žiadne utrpenie nebude.

A snažím sa tiež, aby im bol tento pocit blízky, aby to cítili podobne ako ja aj ony.
 XYZ 
  • 

Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 11:39:59)
Závidím ti. Já jsem o tohle přišla ve chvíli, kdy mé dítě nevýslovně trpělo díky jednomu XXXovi. Tchán mluvil o tom, že to byla vůle Boží. Jemu to možná pomohlo, mému dítku rozhodně ne.
 Natanela 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 12:16:10)
XYZ, Boží vůlí není a nikdy nebude, aby někdo trpěl. Je mi líto čím muselo projít tvoje dítě, ale rozhodně to nebyla Boží vůle.
Bůh je dobrý Bůh a není to žádný mizera, kterému by dělalo dobře lidské utrpení a natož dětské. On nečeká na naše chyby, aby je potrestal, ale naopak čeká na naše.... ano Pane, tady jsem, prosím jednej v mém životě.....
Je napsáno: Poddej se Bohu a vzepři se ďáblu.... a pak sleduj Boží jednání ve tvém životě, pak se bude dít Jeho vůle.
 ANNAHAM 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 13:51:05)
..boží vůlí není aby někdo trpěl?...Nerozumím tomu. Vždyť všechno se snad děje podle boží vůle, nebo ne? Sice je ta křesťanská věrouka už dost stará a propracovaná, ale tyhle nelogičnosti a vzájemně si odporující dogmata jsou právě příčinou, proč logicky myslící člověk tuto víru mít nemůže. Proč všemohoucí bůh nechá ve své neskonalé dobrotě trpět dítě? Proč ty výmysly o neposkvrněném početí, zmrtvýchvstání atd. atd.? Připojuji se k těm, které závidí věřícím jejich víru, ale věřit nemohou. ~s~
 Natanela 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:31:48)
ANNAHAM, Boží vůle se děje jen tam, kde je to Bohu dovoleno. Ano, máš pravdu v tom, že On je svrchovaný Bůh a mohl by zasáhnout všude, ale nedělá to a dělat nebude. Proč? Dal nám rozum a možnost volby mezi dobrem a zlem a řekl vyber si. Ty sama se rozhoduješ čí vůle se bude dít ve tvém životě a v životě tvých dětí. Když nedáš Bohu prostor ve svém životě, tak do něho nezván vstupovat nebude. Proto se dějou zlé věci, Bůh chce těmto věcem zabránit, ale nepůjde přes naši vůli.
Vždyť i sám Ježíš se modlil...buď vůle tvá, jako v NEBI tak i na ZEMI (dával Bohu prostor, aby se děla Jeho vůle na zemi).
A přesně tak to funguje i dnes. I my můžeme každé ráno říct - Bože dej, ať se dnes v mém životě a v životě mé rodiny děje Tvá vůle.....to rozhodnutí je na každém z nás, je to naše zodpovědnost.
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:35:23)
Nejsem praktikující křesťan, ani pokřtěná, ale věřící ano, dokonce i s titulem z teologické fakulty, ale nejsem ochotná bezhlavě věřit všem dogmatům a řídit se heslem opravdu ortodoxních katolíků: "Nediskutuj, nepochybuj, prostě tomu věř!"
Ohledně lidského utrpení bylo mnoho napsáno a neustále to někdo rozebírá, takže se o tom dá mnoho přečíst a nastudovat.
Bůh opravdu nechce, aby někdo trpěl, a kdyby mohl, ani to nepřipustí - je všemohoucí, že?
Je zvláštní, že to je nejčastější a asi i logický argument všech ateistů, nebo pochybujících - Proč to Bůh dopouští, když to není jeho vůle?
Lidé jsou Boží děti. Bůh má tedy podle všeho několik milard dětí. Ano, když je všemohoucí, teoreticky by měl zvládat provázet každého jednotlivého človíčka, jenže On je ve smyslu rodičovství otec jako každý jiný a žádný otec není schopen zajistit u svých dětí 100% štěstí, zdraví, dlouhá léta. To je jedna věc.
Další - zlé věci se dít musí, ale způsobují je lidé, nikoli Bůh. Kdyby každého psychopata sejmul Pánbůh bleskem, ocitáme se v Řeckých bájích, nikoli v reálném životě.
Zlé věci také mají učit člověka pokoře, ač je to občas dost drsné.

Na závěr doporučuji poslechnout si Krylovo Děkuji a přečíst si v Bibli knihu JOB...

A úplně na závěr - nikomu nevnucuji svůj názor. Ani já se totiž nedokážu dost dobře vyrovnat s utrpením, především dětí, zvířat a starých lidí...proto odjakživa hledám možnosti vysvětlení... Je to složitější než šmahem odmávnout věřící jako pomatené blázny a "odsoudit" Boha jako krutého vládce, který s jistým zadostiučiněním hledí na utrpení těch, které stvořil k obrazu svému, ale hodně to pomáhá v těžkých životních situacích... ~R^
 Carlin 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 12:47:12)
Tak to mě moc mrzí ~;((. Upřímně, sama nevím, co by s mou vírou udělalo utrpení mého dítěte. Chápu tě a názor tvého tchána mě pěkně irituje. Nemá pravdu.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:48:36)
Co takhle sleduji okolo sebe, tak někoho to ve víře utvrdí a někoho zase naopak od víry odvrátí.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 15:18:32)
to je fakt... ale pamatuju, jak jsem si, když jsme přišli o dítě, říkala, že vlastně nechápu, jak může někdo v takové chvíli od Boha odejít. Protože tím se zbavuje té jediné skutečné opory, kterou má... Neznamená to, že jsem si nemusela projít různými vlnami emocí, vzteku či beznaděje... ale dokonce i když jsem Pánu Bohu nadávala, tak On byl se mnou...
Jinak ne, že bych se někdy o své děti nebála, vím, že špatné věci se stávají i lidem, kteří na Boha plně spoléhají a žijí s ním - ale moje jistota není v tom, že se nic nestane, ale v tom, že Bůh je nad tím, že má věci pevně v rukou, prostě v Něm samotném... špatně se to vysvětluje, ale tenhle můj klid je ještě hlubší, než před tím, než jsme o dítě přišli. Jinak dlouho to bolelo, ale i to Bůh uzdravuje.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 15:32:39)
Ráchel, myslím, že Ti rozumím. :-) To je přesně ten hlavní důvod, proč nenapadám ničí víru. :-) Je logické, se věřícím lépe žije s vědomím, že jejich miminko je u Boha a je mu tam dobře. Vlastně chápu důvody obou reakcí, které jsem ve svém příspěvku popsala. :-)
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:12:35)
mně by se ještě lépe žilo s vědomím, že moje dítě si teď třeba hraje ve školce ~d~ Ale pamatuju si, že nejvíc mi pomohlo jednak to, že Bůh ví, jaké to je přijít o dítě (svého Syna), ví, co je to trpět... A taky jsem si uvědomila, že mi Bůh nic nedluží, že už mi všechno (svého Syna) dal.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:16:52)
Tak to je mi samozřejmě jasné. ~f~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:35:54)
Já jsem tím jen chtěla říct, že ani křesťani to nemají tak laciný
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:47:55)
To já pochopitelně vím, že ani křesťani to nemají tak laciné. Mám dojem, že v něčem to mají lehčí a v něčem těžší než nevěřící. :-)

Teď jsem si vzpomněla na jednoho věřícího kamaráda, kterému tekly nervy z toho, že jeho sestra čekala třetí dítě a měla v těhotenství velké komplikace. Abych ho potěšila, tak jsem mu řekla, že chápu, že je mu zle, ale že je dobře, že sestra už má dvě zdravé dcerky. Kamarád mi naštvaně odsekl, že tohle je ale JINÉ miminko a že teď jde o TOHLE miminko. Naštěstí to dopadlo dobře, ta sestra porodila třetí a naprosto zdravou dcerku. Jeho obavám jsem pochopitelně rozuměla. Mně šlo čistě o to nějak ho povzbudit po mém způsobu, který používám, když je mi zle. Snažím se najít na celé situaci cokoli kladného, z čeho je možné se radovat a co by zmírnilo moji bolest.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:05:38)
Já ale naprosto chápu, že mu to nepomohlo, nebo ho to dokonce rozčílilo. Mně to, že už jsem měla dvě děti a že můžu mít další, bolest nezmírnilo ani v nejmenším. ~d~ Zároveň si živě pamatuju na to, jak jsme pár týdnů potom (nebo spíš uprostřed celé té situace - stále se řešil můj zdravotní stav) slavili Díkůvzdání. Do hloubky jsem při tom prožila, že mám řadu věcí, za které jsem Bohu moc vděčná.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:19:22)
Mně pak taky došlo, že se mi to dvakrát nepovedlo. Ale kdo nikdy nešlápl vedle?
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:32:57)
akorát Pán Bůh ~;)
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:26:21)
Teď nic ve zlém, ale mě by zase velmi naštvalo, kdyby se mně nebo mým blízkým stalo nějaké neštěstí a někdo mi řekl, že to byla Boží vůle. Holt máme každý jiné vnímání a i když něco myslíme dobře, tak to někdy přináší opačný účinek. ~n~
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:31:05)
Écim - idealismu mám též na rozdávání ~:-D , ale nikdo mě nepřesvědčí, že neštěstí - jakékoli - je Boží vůle. Je to lidská vůle, vina, chyba, nešťastná náhoda... To všechno na světě je, ale Bůh je podle mě ztělesnění dobra a lásky každým utrpením, ať si ho Jeho děti zaviní nebo ne, trpí stejně jako ony...
Tak si to představuju já... ~d~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:36:05)
neštěstí je, alespoň jak já tomu rozumím, důsledek toho, že žijeme v porušeném světě. Zároveň věřím, že se stává, že Bůh zasáhne a někoho ochrání, zázračně uzdraví atp. Proč to někdy udělá a někdy ne, na to odpověď nemám.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:36:56)
Magggi, já to i jako nevěřící cítím podobně. Jen bych to v nějaké velmi kritické chvíli nikomu takhle neříkala. Raději bych neříkala nic. Často se mi stává, že tu na Rodince čtu nějaký velmi smutný a působivý článek, který mě velmi dojme. Nenapadají mě ale vhodná slova, kterými bych ho okomentovala, a tak třeba raději nenapíšu nic, než abych napsala něco hodně blbého. A ve skutečném životě se to snažím dělat stejně, jen mi to sem tam nikdy nevyjde. Ale říkám si, že když se snažím, tak ujedu jednou, když ne, ujedu mnohokrát, a tak té snahy nelituju.
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 18:13:39)
Ecim - nejsi Střelec nebo jiné ohnivé znamení? ~:-D
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 18:21:48)
Ne, jsem váha. Proč?
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 18:29:30)
Připadáš mi ohnivá, Váha je má sestra a kamarádka ~:-D
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 20:00:42)
V jakém smyslu?
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 21:37:53)
To nic, jen mi trochu připomínáš mě ~t~ ~z~ ~b~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:34:13)
to já taky nikomu nikdy neříkám
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:39:09)
Já si nemyslím, že bys to zrovna Ty někomu říkala. Ale někteří lidé to dělají.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 19:15:57)
Možná proto, že si myslí, že to pomůže... podobně jako ty, když jsi mluvila s tím kamarádem... Mně toho říkali lidi spoustu - někteří pomohli, někteří rány ještě rozedřeli - prostě lidský soucit je fajn, ale spoléhat se na něj nedá. I proto jsem ráda, že mám jistotu v soucitném Bohu. On mi rozumí vždycky - a taky mi vždycky umí říct to, co mi pomůže se vzpamatovat.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 20:14:38)
Ano, to já vím, že ti lidé chtějí člověku pomoci. A to mi právě pomáhá tyhle situace ustát. Kolikrát se mi stalo, že mi někdo řekl něco nevhodného a já bych nejraději vylétla z kůže, ale pak jsem si řekla: "Klídek, on to vlastně myslel dobře, tak na něj nebudu protivná." Ono jde často o to vycítit, co ten člověk v tu danou chvíli potřebuje - jestli nechat v klidu nebo slyšet něco povzbudivého, a pokud ano, tak co povzbudivého by to mělo být. Troufám si tvrdit, že mám na tohle většinou dobrý odhad, i mi to druzí často říkají, ale uznávám, že jsem to tehdy opravdu nevychytala. Ale už jsem se naučila, když má někdo nějaké potíže, se ho rovnou zeptat, jestli chce nechat v klidu nebo mu pomůže si popovídat. Ono kolikrát fakt stačí jenom vědět, že máš za kým jít, že tě ten druhý rád vyslechne. A ani pak člověk tu možnost nemusí využít.
 luca 
  • 

Re: Bojí se věřící matky méně? 

(22.1.2010 22:06:17)
řekla bych, že jestli to JE nebo NENÍ Boží vůle, nejlíp ví ten, koho se to týká. Jak již výše někdo zmínil, Job jasně pochopil, že Bůh to zlo dopustil (zcela vědomě, ikdyž ne rád, ale dopustil). Naopak Jobova žena toto naprosto nepochopila. A nebyla sama, kdo to chápal blbě.Zlo tu je z toho důvodu,že neni dobrý vytrhávat plevel zároveň s klíčícím obilím. Snadno bychom zničili zlé i s dobrým. Boží vůle není plevel, ale to,aby vyrostl a šlo ho rozeznat :-)
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 15:34:13)
Ráchel - je mi strašně líto, žes musela něčím podobným projít a nedokážu si něco takového vůbec představit, ale rozumím Ti a souhlasím s Tebou!
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:14:27)
Asi si myslíš, že nám zemřelo již starší dítě - tak to není, myslela jsem tím, že jsme přišli o dítě před jeho narozením; následně mi reálně hrozily další zdravotní komplikace (rakovina krve). Tím ale neporovnávám utrpení, protože to se nedá, jen jsem to chtěla uvést na pravou míru.
I tak to bylo velmi těžké, vyrovnávala jsem se s tím dlouho. Ale boží láska je naštěstí větší, než jakákoliv bolest.
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:33:13)
Ráchel - myslím, že je dost strašlivé přijít o dítě v jakémkoli věku či stádiu vývoje. Přijít o dítě starší je pro mě nepředstavitelná hrůza, a o nenarozené...jen pro příklad - přesně před rokem jsem zažila nejstrašnější chvíle mého života - čekající vymodlené dítě a před amniocentézou...
Dobře to dopadlo, ale už bych to zažít nechtěla.. ~;((
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:39:55)
Proto jsem psala, že nechci srovnávat utrpení. Někdo má pocit, že přijít o nenarozené dítě je automaticky jednodušší, ale má to svoje specifika - nikdy jsem svoje dítě neviděla, nemohla mu dát jméno, nemohla ho pohřbít, nic jsem s ním nezažila, nemám fotku, nikdo na něj nevzpomíná... Pamatuju si, jak mi krátce poté, co se nám to stalo, volala kamarádka, která o ničem nevěděla a začala mi líčit nějaké svoje trable. Pak se mě zeptala, jak se mám já. Když jsem jí to řekla, bylo jí trapně, omlouvala se, že to její trápení tedy není nic proti tomu mému. Tehdy jsem jí právě říkala, že utrpení se nedá srovnávat - pro každého je těžká právě ta jeho bolest.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:53:01)
Ráchel - hezky napsáno. Jednou jsem se - s prominutím, ale musím být sprostá - šíleně nas...., když jedněm známým zemřelo dítě a jedna osoba prohlásila, že matka musela trpět víc než otec. Nechápu, jak může někdo takhle idiotsky uvažovat a takovou ...... nahlas vyslovit?

A ještě k tomu kamarádovi, co jsem o něm psala. Vždy, když jsme spolu mluvili, jsem se ho zeptala, jak se sestře daří. Že na ni velmi myslím, ale že chápu, že mu to moc nepomůže. On odpověděl, že jo, že to aspoň trochu pomůže. A to je fakt. Ono je každé trápení aspoň o malinko menší, když víme, že jsou kolem nás lidé, kteří na nás myslí a kterým na nás záleží.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:07:52)
Bůh dal lidem schopnost soucitu - a to, že s námi někdou SOUcítí, to pomáhá. A ještě dál to jde, když vím, že se za mě v danou situaci spousta lidí modlí, v našem případě jsou to kolikrát lidi doslova po celým světě.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 17:20:39)
Tak téhle schopnosti jsem dostala pořádnou porci. Až mi to někdy komplikuje život.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:00:11)
Když zjistím, že něco nemůžu ovlivnit, tak mám smíšené pocity. Na jednu stranu cítím úlevu, že to tedy nemusím aktivně řešit a vinit se z toho, ale na druhou stranu mě štve ta bezmoc.

Ale jinak takovéto kdo ví / Bůh ví, k čemu je to dobré, moc dobře znám - ostatně jako každý člověk. Také jsem v životě mnohokrát byla ráda za nepříjemné věci, které mě potkaly. Tím ale samozřejmě nemyslím žádná neštěstí.

Když jsem byla malá, tak mi maminka říkala, že všechno špatné je pro něco dobré. Dlouho jsem o tom uvažovala a pak se jí zeptala, k čemu je dobré třeba to, že někoho přejede auto. Maminka mi odpověděla, že je to dobré k tomu, aby se nad tím ostatní zamysleli a dávali si větší pozor při přecházení silnice. Přišlo mi to jako velmi zajímavá odpověď, ale přesto jsem byla smutná, že lidé umírají na silnicích.

Jinak ještě k těm dětem - člověk se neustále snaží jak šílenec, aby byly šťastné, nic jim nechybělo a nic se jim nestalo, ale nikdy neví, co na ně život nachystá...
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:06:56)
Ecim - maminka je velmi moudrá ženská! ~R^ :-)
Jinak - možná se ti ortodoxní věřící na Boha spoléhají moc a nic aktivně neřeší, ale to je úplně špatně - proto nám dal Pánbůh rozum a vůli i emoce - abychom se uměli sami rozhodovat, vyhodnocovat, plakat, smát se a vztekat se...takové to Pánbůh dal, Pánbůh vzal, to se mi zrovna dvakrát nezamlouvá, i když je jasné, že vše na světě má nějaký smysl...
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:20:33)
Tuto otázku jsem probírala s jinými věřícími a usoudila, že hrozně záleží na interpretaci. Že mnozí - stejně jako já nevěřící - se řídí heslem, že Bůh pomůže těm, kteří si pomohou sami.
Příklad - když nemám partnera a chci si nějakého najít, tak není správné sedět a čekat na zázrak, ale být aktivní a opakovaně si podávat inzeráty, dokud se nezadaří.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:24:10)
Jenomže já jsem tehdy stejně brečela a chtěla umět čarovat a zařídit, aby nikdy nikoho žádné auto nezajelo. ~n~ A nejen to. Měla jsem úžasnou teorii o tom, co všechno bych chtěla zrušit - například války a nemoci. ~n~ Ale nemusím zdůrazňovat, co mi to bylo platné. ~a~
 magggi synáček z léta09 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:35:08)
Ecim - v tomto to mají nejlepší cyničtí optimisti - Tys pesimisticko-optimistický idealista...a to je dobře ~t~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 16:08:35)
V Bibli je napsáno, že "milujícím Boha vše napomáhá k dobrému", z toho to přísloví vychází. Moje zkušenost to potvrzuje. Zároveň souhlasím s Natanaelou - také si nemyslím, že to je Boží vůle, aby se našim dětem něco stalo.
 Ecim 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(12.1.2010 14:38:55)
Přiznám se, že kdyby mi někdo v tak vypjaté chvíli do očí řekl něco takového, tak bych byla nesmírně vulgární, i když to za normálních okolností nemám ve zvyku.
 Ráchel, 3 děti 


co to je být máma 

(12.1.2010 15:19:46)
připadá mi, že tenhle článek souvisí s debatou o pár článků níž - tohle je prostě něco, čemu rozumí skutečně jenom máma.
 Katka, capart 
  • 

U věřících 

(16.1.2010 20:36:34)
Ahoj,

za sebe mohu říct, že se věřící mámy taky bojí. Beze strachu určitě nejsme.

Ale je tu víc pohled typu: člověk by se měl snažit v rozumné míře zabezpečit to, co udělat může, a ponechat Pánu Bohu to, co nijak pojistit nemůže.

To platí nejen u dětí: Samozřejmě se budu snažit naučit děti, aby nevěřily cizím lidem, nebudu je vypouštět pozdě večer do pochybných ulic... Na druhé straně se ale oprostím od strachu, že se stane něco, čemu ani moje nejlepší péče nezabrání: náhle vyrazí zpoza rohu auto a moje dítě zabije, před školkou ho během pěti sekund narve do auta a unese pedofil...

Podobné je to i v jiných oblastech života. Třeba v práci se taky člověk snaží dobře plnit své povinnosti, ale na druhé straně je zbytečné trápit se představou, že se třeba náhle firma položí a já budu bez místa.

A pak: neštěstí jsou strašná... jakákoliv... ale pokud vím, že se po smrti žije dál a já své zesnulé drahé zase uvidím, je to přece jen pohled z jiné perspektivy.
 malá evža 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(22.1.2010 11:46:28)
ano je to na povaze a to bez ohledu zda je maminka věřící či ne
já jsem věřící již několik let a přiznávám ža ačkoli věřím že mě Bůh dá aspoň klid když né momentální záchranu přesto mě někdy popadne panika
vím že ho můžeme mít všichni ku pomoci ať maminka věří že je či ne ale jsou okamžiky kdy i ta nejméňě věřící v kritické chvilce zadoufá a potom sedujte co se stane ....
já se snažím využít maximální ochrany a to třeba tak že jsem objevila hlídaný výběh pro děti
když ho překročí přijdemi na mobla sms a nebo si sama pošlu sms a přijde mi mapa kde se dítko nachází
děti to mají u sebe a je to velokosti zápalak a sami mi můžou poslat sos v případě nebezpečí takže je to i pro úplná prťata
stojí to 4 tisíce a já to používám i když jsou ve školce
když mi popadne strach tak si pošlu sms a vím kde jsou
vřele doporučuji
evženie malá 736 675 272
 Oggová 


Re: Bojí se věřící matky méně? 

(22.1.2010 11:47:20)
Evženie, dej už s tou reklamou pokoj...
 fisperanda 


To je úplně přesný 

(12.1.2010 10:11:29)
Taky od sebe filtruju všechny špatný zprávy, nechcu se nechat rozhodit. Hrozně se mnou dokáže zacloumat násilí na dětech, to se pak dlouho nemůžu uklidnit. Bohužel to od sebe odfiltrovat nemůžu. Strašně se bojím toho zla, který je všude kolem, a připadám si hloupě a bezmocně, že dceru nemůžu zavřít do zlaté klece kam by za ní žádný zlo nemohlo.
Na druhý straně tetování, naušnice, to mi fakt příde jako sranda. Už proto že já sama mám tetování pět :) Je mi jedno co bude poslouchat za hudbu, jaký bude mít zájmy, hlavně ať je v pořádku.
Někdy je to takový paradox, jak vedle všech těch hrůz co se kolem dějou, mi kolegyně v kanclu zalomí rukama: "Proboha, moje dcera si nalakovala nehty, a to chodí teprve do třetí třídy!" Oči navrch hlavy, tragédie největší.
Lidi si dělají takový zbytečný problémy.
 Ecim 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 10:30:52)
Z nářků typu nalakované nehty v první třídě také nemůžu. Podobné reakce od příbuzných jsem zažila z pozice dítěte a byla to dost otrava. Kolegyně si tím akorát zadělává na to, aby utrpěl její vztah s dcerou. Nářky by si měl člověk nechat na věci, které za to opravdu stojí, a nekvílet kvůli pitomostem.
 Valkýra 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 10:42:42)
K tomu lakování nehtů ve třetí třídě - to samozřejmě není žádný problém. Ale u dcery ve třídě se to vyvíjelo tak, že holky v šesté třídě chodily namalované (spíš zmalované), v minisukních, s výstřihy a vycpanými podprsenkami. A chodily se tak vystavovat na místa, kde byla možnost se seznámit. Vypadaly o 10 let starší, matky jim to tolerovaly, ale hrozně se zděsily, když o jejich dcery začali jevit zájem třicetiletí chlapi, pak začaly řvát něco o pedofilech~t~ No, kdyby ten chlap tu holku svléknul a umyl, taky by si jako pedofil připadal~t~
 Ecim 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 10:46:20)
Tohle je přesně o rozeznání hranice, co je a co není nebezpečné. :-)
Já jsem si třeba nehty lakovala ještě mnohem dřív než v první třídě, ale ve vztahu k opačnému pohlaví jsem byla vždy dost pozadu. ~t~
Takže pokud budu mít někdy dceru, tak z nalakovaných nehtů (ale jen na doma, ne do školy) nebudu dělat vědu, ale to, co popisuješ ve svém příspěvku, bych jí rozhodně netolerovala.
 Valkýra 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 10:57:18)
Ecim,
u nás je to trošku ztížené tím, že to tolerují ve škole. Třídní učitelka řekla, že tohle je záležitost rodičů, sama se přitom nelíčí vůbec a obléká se sportovně. Chápu ji, protože mnozí rodiče by se bouřili, kdyby škola určovala nějaká pravidla,ale sami to jaksi nezvládají.
Dcera je v tomhle v pohodě, používá jen řasenku a lesk na rty, víc ne a v minisukních a výstřizích si nelibuje, byla by jí zima~t~ S vycpanou podprsenkou už ale začala. Trh je tomu už uzpůsobený, v Tescu jsem viděla vycpané podprsenky ve velikosti 128 - takže pro osmileté holky~a~~:-D

Beru, že je to záležitost rodičů, ale pak by si třeba mohli všimnout, že jejich dvanáctiletá holka se umí tak přistvořit, že vypadá na 25 a nedivit se, že se o ni zajímají třicátníci~t~
 bobtail 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 13:57:12)
Ve 12 jsem vypadala na šestnáct. Přetvářet jsem se nemusela, ale stejně jsem od chlápků měla klid. A to jsem nebyla ošklivá~:-D
Mnoho holek, které si ve 13 začnou s třicátníky k tomu fakt je, aniž by se musely malovat.
Znám slečny jak obrázek, které měly důstojnost a pak šmudly, co se nechaly už za skoro dětských let dobrovolně přeříznout~;)
Není to veselé, je to fakt.

 Ecim 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:14:22)
Také znám takové typy, jako popisuješ.
Já jsem vždy vypadala plus mínus na svůj věk (nadprůměrně vysoká, podprůměrně vyvinutá), malovala jsem se vždy málo, ale měla jsem vždy ráda upnuté oblečení. Párkrát jsem zažila nepříjemné projevy pozornosti, ale pravidelně to nebylo.
 bobtail 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:21:11)
Na debila můžeš narazit i když na sobě budeš mít nevýrazné nebo úplně out věci, zvlášť pokud budeš docela pohledná holka. Tady je dobré spíš naučit dceru opatrnosti a důstojnosti, než jí bránit lakovat si nehty.
Extrémy typu výstřih maximální, délka sukně (ve 13) minimální jsou samozřejmě hloupost, ale za prvé je ta kombinace nepohodlná a za druhé stejně out, takže klid.
A na druhou stranu - mám stále pocit, že se i tímto stále připisuje vina za různé obtěžování ženám. A já jako žena opravdu nemůžu za choutky úchyla, které bude mít poté, co mě uvidí v plavkách.
Ale to je na jinou diskusi.
Já sama preferuji hezké oblékání, chci aby mé děti byly pěkně a vkusně oblečené, tak snad se nebudou cukat a poselství převezmou:-)
A bláznit v pubertě z piercingů a obarvených vlasů je absurdní. Sama mám.
 Ecim 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:10:43)
"V Tescu jsem viděla vycpané podprsenky ve velikosti 128 - takže pro osmileté holky."

To je neskutečné, jaké ptákoviny obchodníci někdy vymyslí, aby vydělali peníze!

 bobtail 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:13:30)
Jo, je to hovadina. Ale zas záleží na matkách, zda to koupí nebo ne.
Vždyť existují i tanga pro šestileté holčičky.
 Ecim 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:15:29)
Co dodat? :-©:-©:-©:-©


 bobtail 


Re: To je úplně přesný 

(12.1.2010 14:24:54)
Také se mi to nelíbí. Ale oči v sloup zvednu spíš u matky, která do toho narve své dítě než v obchoďáku. Na světě je nabídka mnoha věcí. Nákup si ale člověk vybírá.
 Taodvedle 


strach 

(12.1.2010 10:23:40)
Nevim presne co chtela timhle vse pisatelka rici, to ze maji matky strach na celem svete je snad jasne. ale urcite nemame vsichni stejny strach. Ja nejsem silena strachy, ale obcas mam obavu.
spis silim ze spolecnosti, z lidi, kteri jdou pre mrtvoly, lidi kteri mysli jen a jen na sebe a na svuj zisk, lidi citove chladni jako kostka ledu. protoze na to aby se jim clovek ve zdravi ubranil, potrebuje hrosi kuzi. a to se bojim nemaji moje deti ani my s manzelem, nastesti ale existuje i neco jineho nez hrosi kuze a umet si ne vses pripoustet a brat veci moc osobne.
a vis co je to strach, jenom lez.
 Lea 
  • 

strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 10:24:19)
Kazda matka se boji, jde jen o to, jak to zvladne a co z toho preda diteti.

Kazde dite se rodi do nebezpecneho sveta. Tvoje matka se o tebe taky bala, tvoje dcera (syn) se taky budou bat o svoje deti. Je to normalni.

Co si ale myslim, ze neni normalni je paralyzujici strach. Znala jsem matky, ktere hruza o svoje deti vedla k tomu, ze detem vsugerovaly, ze svet je strasne nebezpecne misto, ve kterem lze prezit pouze a jedine tehdy, pokud se nikdy nepusti maminy sukne, coz je chyba.

Svet JE nebezpecne misto. A ukolem rodice podle me je, to diteti zprostredkovat, pripravit ho na to, ale zaroven v nem vypestovat jistotu, ze pri dodrzeni urcitych pravidel se nebezpecnost snizuje. Jiste, vliv nahody nelze vyloucit nikdy, ale to je proste zivot. Dite bude v tomhle svete zit, bude zit samostatne a my ho na to musime pripravit.

Rodic by nemel zavirat oci pred nebezpecim, mel by vedet, co hrozi (jiste, pedofila si predstavi kazdy, ale kdo pred 10-ti lety vedel neco o nebezpecich internetu... kdo vi, co bude za 10 let). Zaroven ale musi byt dostatecne dusevne vyspely na to, aby se z toho nehroutil a zbytecne neprenasel svoje desy na dite.

Nastesti dite roste postupne a rodic ma dost casu se pripravit, ujasnit si kde co, dozrat k nazorum apod.
 Valkýra 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 10:36:40)
Leo,
k těm nebezpečím internetu - já vidím větší nebezpečí jinde, než že dítě natrefí na úchyláka. To se samozřejmě stát může.
Ale větší riziko vidím v případě, že má dítě nějaký problém v komunikaci s okolím a začne se realizovat ve virtuálním světě, chatech, na sociálních serverech. Pak se snadno stane, že na netu je "ve svém živlu" a reálný svět a vztahy čím dál víc upadají. A rodiče, kteří jsou rádi, že jim dítě sedí doma a nemůže se mu nic stát, to ani nepoznají nebo tomu nepřikládají důležitost.
Ostatně i někteří ti vrazi, co najednou začali střílet ve škole, měli předtím tenhle problém. Existovali jen na internetu a v reálu je nikdo nebral~;((
 Lea 
  • 

Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 11:15:30)
To jsem blbe napsala - myslela jsem to tak, ze by rodic mel vedet jaka nebezpeci hrozi v tom smyslu, ze nektere stalice zustavaji (pedofil), jina mizi (dejme tomu popaleni pri manipulaci s kamnama), jina se objevuji zcela nova (internet). A pokud rodic od sebe bude vsechny negativni informace filtrovat pryc, tak se muze stat, ze o novych nebezpecich proste nebude vedet (pred 10 lety byl novym nebezpecim internet, buh vi, co bude za dalsich 10 let).
 withep 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 13:21:49)
Souhlasím s tebou. Obavy jsou asi normální, ale jistě je lze zvládnout. Jsem toho názoru, že dítě má vyrůstat v atmosféře důvěry. Rodiče (civilizovaní) mají tendenci děti podceňovat a příliš je chránit. Děti se pak těžko naučí dávat na sebe pozor a rozlišovat mezi tím, co je rodičovská paranoia a co skutečné nebezpečí.

Zrovna moje matka to přeháněla, neustále nás ujišťovala, že spadnem, že nesmíme s cizími lidmi do průchodu, že nesmíme cizím lidem otvírat... Výsledkem bylo, že jsem každý den po cestě ze školy trpěla panickou hrůzou při vcházení do paneláku, že na mě někdo ze sklepa vyběhne, apod. V 7 letech poprvé sama doma, slunečné nedělní odpoledne - a já v hysterickém řevu rozsvítila všechna světla a pustila rádio a televizi a třásla se v koutě, že teď se k nám určitě všichni ti násilníci vloupají. Možná ještě horší byl opačný postoj, který jsem zaujala v pubertě - žádný strach a vyhledávání možná zbyečně riskantních situací. Asi jsem to potřebovala nějak vykompenzovat, naštěstí se mi nic zlého nepřihodilo.

Líbí se mi přístup z Konceptu kontinua, že děti jsou přirozeně sociální a mají přirozenou schopnost dávat na sebe pozor. Rodiče to od nich očekávají a ony se tak chovají. Když od nich naopak očekávají, že si při každé příležitosti ublíží, evolučně zakódovaná tendence dětí naplnit očekávání je natolik silná, že se to stane. Tak se asi budu bát, svěřovat matce své děti na prázdniny... ~t~.

Ale strach je emoce a jako takový se špatně zvládá rozumem, nejspíš nepomůže "přečíst nějakou knížku". Snad by autorce pomohl odborník ~;).
 magggi synáček z léta09 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 13:44:44)
To je dot podobné, co už jsem psala někde výš - pokud na něco zlého moc myslím a bojím se, věřím, že to přivolávám! ~e~
 bobtail 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 14:27:02)
Taková malá obsese.
 magggi synáček z léta09 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 15:14:01)
Myslíš jako pověrčivost? ~:-D
 bobtail 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 15:30:35)
Ne. Obsese je nutkání nebo myšlenka, kdy si říkáš, že když na to budeš myslet, něco se stane.
 magggi synáček z léta09 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 15:38:09)
Sorry, ale definici obsese jsem se učila jinak a navíc to nebylo míněno zas až tak vážně - autorka příběhu je na tom, myslím, o něco hůř ~;)
Navíc nechápu, co je na tom divného - zkus si to někdy sama vyzkoušet - třeba na bruslích, nebo jen tak na chodníku - neustále si opakuj, že určitě upadneš, že to jinak nejde...na 90% jsi dřív či později na zemi ~t~ - to je psychologie, nikoli psychopatologie ~;)
 bobtail 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 15:59:00)
Znám i tuto definici. Občas se to asi stírá. Zkoušet to nehodlám. Vlastních starostí mám dost, nač si je uměle přidělávat.
 Zuuuza 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 16:36:17)
Maggi, s tím padáním... Občas mě štve, jak rodiče, prarodiče apod. mají tendence říkat dětem: Nelez tam, spadneš... apod. Myslím, že to pak může opravdu vést k tomu pádu a k tomu, že si dítě nebude věřit. Zásadně to nepoužívám. Myslím, že je lepší říct: Dávej pozor, ať nespadneš.
 magggi synáček z léta09 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 16:51:09)
Do extrému je to zahnané v Rozmarném létě, jak třese ctihodný občan koustrukcí, na níž provazochodí Arnoštěk a volá SLEZTE DOLŮ, SPADNETE, a když ho shodí VIDÍTE, JÁ VÁM TO ŘÍKAL, ŽE SPADNETE ~t~ ~t~
 Zuuuza 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 16:55:13)
~t~~t~~R^
 withep 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 17:40:29)
Přesně tak to dělám i já :-). Když už je nutno o tom padání mluvit. "Spadneš!" mi připadá jako výhružka, ne-li rovnou příkaz.
 Zuuuza 


Re: strach ano, paralyzujici hruza ne 

(12.1.2010 17:51:15)
Příkaz ~t~ To je přesné! ~t~
 Jana + 3 rošťáci 


Krásné - já se bojím 3x!!! 

(12.1.2010 10:26:40)
Krásný článek, cítím to také tak. Nejhorí je, když čtu něco o podobně starých dětech, jako jsou moje, to mi běhá mráz po zádech. Bojím se 3x - o první dceru asi nejvíce, u ní je vše poprvé - dojíždí do školy autobusem a já se bojím, že ji něco přejede, že ji někdo ublíží... i šikanu jsme už museli řešit, protože je to takový drobek. Bojím se o druhou dcerku, zatím nejezí busem, ale je to moc hezká holka, a pedofilové jsou všude..... A bojím se i o nejmladšího synka, že ho něco přejede, když je venku se sestrami, nebo že si zlomí nohu, když spadne... je to úděl nás matek, bát se o své poklady a jak píše autorka, je úplně jedno, odkud jsme....
 Liška s banem :) 


Mám to stejné, + pedofilové 

(12.1.2010 10:33:34)
Také mám hrozný strach, co všechno se dětem může stát a někdy lituju, že jsem je do tohoto světa porodila. Mluvila jsem o tom s tchýní a ta mi řekla, že to nikdy nepřestane, že si časem trochu zvyknu.

A s těmi pedofili - v létě se mi stala taková věc. Šla jsem s dcerkou (3 roky) a s manželem po městě, když jsem si všimla, že jeden chlap dcerku sjíždí takovými pohledy, jako by se koukal na prostitutku vystavenou někde ve výloze. Úplně se mi z toho zvedl žaludek. Když si všiml, že jsem si všimla, rychle se ztratil v davu.
 Kočanská 
  • 

pedofilové 

(13.1.2010 14:21:01)
.... no tak to já mám ještě horší zážitek. Byli jsme se v létě koupat na Lhotě (u Prahy) a vedle nás byla maminka se dvěma holčičkama tak kolem 7-mi let. Asi tak 10 metrů od nich postával takový dědula - pořád na ně koukal - až se mu postavil. To ho ale nevyvedlo z míry, stáli tam stále. Pokoušela jsem se nějak upozornit maminku - ta ale věnovala pozornost klábosení s kamarádkou a já tam měla svoje dvě malé děti, tak jsem tu rodinku nechala svému osudu :-( Jen je to o tom, všímat si co se kolem děje. Kdyby někdo takhle očumoval moje děti, tak bych mu udělala takový rodeo, že na to do smrti nezapomene.
 Anadar 


Strach o děti má každý 

(12.1.2010 10:39:17)
Je úplně normální se o dítě bát, dokonce je úplně jedno,v jaké době se dítko narodilo,protože "míra utrpení" zřejmě zůstává zachována.Teď se nebojíme,že nebude co do pusy, zato na nás působí média a nové pověsti české(černá sanitka) a zalidní náš prostor jinými strachy.Asi to jináč nejde.Ale příliš velký strach není taky v pořádku,možná by stálo za to promluvit si s odborníkem.
 Jana, 2 prckove 
  • 

Strach o děti 

(12.1.2010 10:57:18)
Líbí se mi a souhlasím s tím, co napsala výše Lea. Můžu děti připravit na to, co je a není bezpečné a jak se chovat, aby se nedostaly do průšvihu. Dále děj se vůle Boží. Já sice nejsem příslušník nějaké církve a do kostela jdu jednou za rok, ale párkrát za týden si vzpomenu a pošlu motlitbu tam nahoru, s díky, že jsou děti zdravé a poprosím o jejich ochranu. O děti se nebojím, kdybych si připouštěla, v čem žijeme, tak bych si je nemohla nikdy pořídit.

Autorko, na tvém místě bych se rozhodně potenciálními nebezpečími nezabývala, protože si je tak můžeš přitáhnout do svého života, takový je bohužel zákon akce a reakce - pokud budeš na něco moc myslet a bát se toho, tak se to nakonec může stát, mám ověřeno.
 Osamělá 


Re: Strach o děti 

(12.1.2010 11:07:25)
na zákon akce a reakce jsem úplně zapomněla. ~f~ Teď se budu navíc bát i toho, aby se mé strachy nevyplnily.. To je síla jaký je to nekonečný kruh strachů ~;)
 DaVinci 


Svět kolem nás 

(12.1.2010 12:46:54)
Určitě se nebojíš sama, na druhou stranu - kde čteš každý den o pedofilech, týrání, vraždách atd? Čtu každý den noviny, sleduji internet, ale takto zavalená katastrofickými zprávami nejsem. A pak je také důležité mít oči otevřené, všímat si svého okolí, nebýt netečný. Jinak já preferuji pozitivnější vnímání světa, nepodceňovat nebezpečí, děti varovat před zlými lidma, ale také zbytečně nevyšilovat. Není toho víc než když my jsme byly malé, jen je svět menší a veřejnost informovanější.
 Káča, dvě děti 
  • 

zprávy z médií 

(12.1.2010 13:46:01)
Řekla bych, že negativní informace z médií jsem schopná vstřebat. Ty týkající se týrání dětí, jejich zneužívání se ve mně drží déle, ale co mě fakt překvapilo, byla moje reakce na zprávu na netu, že v listopadu tohoto roku má vypuknout třetí světová válka. Žádný seriózní web to nebyl, rozumově je mi jasné, že se jen někdo snaží šokovat za každou cenu, ale ta "pachuť" z toho a z bezmoci, kterou jsem cítila, se mnou chvíli cloumala.
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Svět kolem nás 

(12.1.2010 14:43:00)
Takhle panickou hrůzu jsem také neměla. Ale je pravda, že jsem byla hodně odvážná, měla jsem ráda dobrodružství, adrenalin... Při prvním těhotenství se to změnilo, teď jsem mnohem opatrnější. A zprávy taky neposlouchám, člověk by z toho měl akorát depku.

Jak to říká můj manžel: dřív nebyla televize, tak každý znal dění akorát o dvě vesnice dál. A když by někdo řekl, že támhle někde v Afghánistánu se válčí a v Mexiku si mafie navzájem podřezávají hrdla, tak by každý řekl: "No a co, vždyť je to tak daleko." Zatímco takhle jsme díky technickým vymoženostem propojeni s celým světem, a ze zpráv se samozřejmě dozvíme hlavně to negativní, hrozné, šílené, nad čím rozum zůstane stát.

Řešení? Doma - vést děti k opatrnosti a prozíravosti. A duševně - pokud nejsi schopna najít víru, tak alespoň něco vyššího, dobrého, co přesahuje to zlo kolem.

Ještě k tomu zlu v životě křesťana - také si nemyslím, že by to Bůh dopouštěl jako požehnání. Ale věřím, že všechno zlé dokáže obrátit v dobro. A že dá člověku sílu všechno překonat. Nemluvě o tom, že dá pokoj do srdce, aby se člověk zbytečně nebál toho, co třeba vůbec nikdy nenastane...
 .vlad. 


mateřský strach 

(12.1.2010 13:43:02)
Vkládám hezký popis mateřského strachu:
Mám dvě Achillovy paty. Nejsou na mém těle, ale pochází z něj. Přiznám se, že Achillovi závidím, že jeho slabé místo má na sobě. Neustále má přehled, kde se nachází, v jakém je stavu a co potřebuje. V případě ohrožení ho může schovat do pevné boty a ví, že tak bude ve většině případů ochráněno. Když si ho náhodou otlačí, tak ho stačí namazat bylinkovou mastí, popřípadě zalepit a za pár dnů je zase fit.
Ta moje dvě slabá místa jsou na mě sice stále závislá, ale přitom už mají kus své osobní svobody. Né vždy mám přehled, jak se jim daří, kde se nacházejí a jestli se jim náhodou neděje nějaké příkoří. A to je právě to, co mě občas tíží. Je to strach, že ta moje dvě děťátka vlastně nemůžu dostatečně ochránit od všeho zlého. Možná, že ještě horší je vědomí, že právě bolest a překážky jsou na životní cestě nevyhnutelní společníci a že bych své děti vlastně ochudila, pokud bych je nenechala prožít obě polarity světa.
Od té doby, co jsem se stala matkou, si připadám jako otevřená perlorodka. Ochranná skořápka povolila a jsem tudíž velice zranitelná. Bráním svoje dvě perly, ale zároveň je musím nechat interagovat s okolním světem. A někdy to bolí. Stačí pár zakašlání naší starší, nebo chvíle pláče našeho mladšího a už se ve mně aktivují poplašná světélka. Zachránit, ochránit, schovat, uzavřít…a ono to nejde, ani kdybych chtěla.
Jinak souhlasím s výše uvedenými názory, že naše děti se narodily ve strovnání s jinými na bezpečném místě a v bezpečném čase. Není válka, hladomor, je úžasně dostupná lékařská péče, atd. Naše doba má jiná rizika, ale naše děti mají velkou šanci žít spokojeně.
 petra  
  • 

trochu jinak 

(12.1.2010 14:06:20)
Nevím, jestli ti nějak pomohu tím co napíší,ale píšeš , do jakého světa jsem přivedla své dítě ? Ale věř , že svět není o nic horší a nebezpečnější než byl třeba ve středověku , nebo ve starém Egyptě .... jen je jiný a víc se o všem mluví ! Nechtěla bych porodit dítě do doby ,kdy jistota , že se narodí zdravé a přežije 1 rok byla mizivá , do doby kdy byl svět zbidačeny válkou a bídou ,kde vycházet po setmění je jistá sebevražda .Ne nechci v žádném případě tvé pochybností zlehčovat mám také dceru a strach o ní mám stejný jako ty , to je přirozené ,ale chci abychom si všichni uvědommili, že dnes je u nás bezpečněji než kdekoli a kdykoli jinde ,jen strach o naše děti je možná větší a tak věřme v to ,že nás naše děti ve zdraví přežijou a my se se strachem o ně naučíme žít:-)
 Lassie66 


Nemoci 

(12.1.2010 14:46:13)
mě děsí ze všeho nejvíc. Dokonce jsem si i říkala, že znát ten pocit, když se o dítě opravdu bojím, asi bych děti ani neměla. A to nás nepostihlo, zaplaťpánbůh, nic, co by se nedalo léčit a vyléčit.
Obdivuji všechny, co s jakoukoliv chorobou bojují, ať už svou, nebo nemocí dětí. A smekám. Já jsem ráda, že odnesu sem tam vzorek moči, dám kapky, sirup, mast - to mi zcela stačí.
 Zuuuza 


Re: Nemoci 

(12.1.2010 16:41:17)
Přesně, Lassie. Syn momentálně druhý den kašle. A já se děsím noci, že z toho bude laryngitida... Už ji měl letos třikrát. Do toho má brácha problémy s játry, čeká ho biopsie. Navíc mu vyšlo špatné EKG, tak jde ještě na ECHO. A je mi z toho hrozně. Bojím se, co se dozví a co bude dál. Z.
 Lassie66 


Re: Nemoci 

(12.1.2010 17:09:58)
Zuuuzo, ať vše dobře dopadne. ~x~~s~
 Zuuuza 


Re: Nemoci 

(12.1.2010 17:52:06)
Dík moc! Co se týče bráchy, fakt je mi z toho těžko a mám strach..
 Gábi, 2 děti 


Nebezpečná planeta pro žití? 

(12.1.2010 14:47:20)
Santerio, jak vlastně dnes posuzujeme "nebezpečnost" žití? Podle zpráv v TV či tisku? Objektivně vzato se bezpečnost zvyšuje ... Spíš, než nad "strašlivostí" světa bych se zamýšlela na svým strachem, zda jde o normální rodičovské prožívání či zda to ovlivňuje běžné fungování. Případným panickým či ochromujícím strachem, přehnanou touhou chránit a snahou ovlivňovat veškeré dění svým dětem děláme medvědí službu. A ad "pedofilie": většina případů nějakého dětského zneužití (a pachatelem nemusí být skutečný pedofil) se děje ve "známých vodách", v rodině, mezi přáteli apod. To, co můžeme udělat je, že dětem dáme sebedůvěru a rozhled "co je a není normální". Děti musí např. vědět, že jsou samostatné svéprávné bytosti a ne majetek svých rodičů, že neexistuje nic jako jediná pravda, že strach je dobrý sluha, ale zlý pán ...
 Jíťa 
  • 

Asi normální stav po porodu. 

(12.1.2010 15:09:41)
Tipla bych si, že máš velmi malé dítě, nejspíš jste teprve pár dní/týdnů doma z porodnice. Je to doba plná emocí a hormonální nestability. Takže to, co píšeš je normální a časem se to trošku zmírní.

Svět je zlej, je tu plno násilníků, pedofilů a machrů za volantem. Ale kdyby se udělal nějaký poměr, tak je skutečně jen mizivé procento dětí/lidí, které skončí rukou násilníka. To by se člověk musel bát úplně všeho, protože nebezpečné je i jíst a pít, dýchat ten náš vzduch a při normální procházce můžeš upadnout tak, že si zlomíš vaz.

Pokud se pletu a už máš přece jen o trošičku větší dítko, tak to normální není a bylo by dobré zauvažovat o nějaké odborné pomoci, protože takovýto až panický strach určitě nebude dobrým rádcem při výchově dítěte, nehledě na to, že je asi i dost nepříjemné s tím žít.
 Vaal 


Taky se bojím 

(12.1.2010 16:11:55)
Dokud je dítě malé, tak mě uklidňuje, že můžu alespoň něco ovlivnit, mám ho pořád u sebe.Až bude chodit do školky, školy, jezdit na tábory...no to snad hrůzou zešedivím
 Theend 


Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 17:56:06)
Vždycky jsem věděla, že když si pořídím děti, budu se o ně hrozně bát. To se tedy potvrdilo. Poprvé jsem se po prvním porodu rozbrečela, když jsem svému dvoudennímu synkovi zpívala Černé oči, jděte spát. Nikdy předtím jsem si to vlastně neuvědomila, že je to píseň o válce.
 magggi synáček z léta09 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 18:16:49)
To není nic proti tomu, když jsem se rozbrečela já při mojí nejoblíbenější ukolébavce zpívané týdennímu synovi, LETĚLA BĚLOUNKÁ HOLUBIČKA, což je píseň z Hubičky, kde umře šestinedělka, andělíček si s ní povídá a utěšuje ji, jak bude kolíbat děťátko místo ní... ~n~
Ale je miminí nejoblíbenější...:-)
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 18:25:59)
Staršímu synovi jsem dřív zpívala dvě morbidní písničky - než začal rozumět.
Jinak já jsem nenáviděla písničku Plavala husička po Dunaji. Takovéto písničky mají na psychiku dětí velmi špatný vliv. Svět je dost zlý, a proto chci svým dětem zpívat jen veselé písničky a vyprávět veselé pohádky.
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 18:23:54)
Martino, já tuhle písničku zpívám dětem také, ale jen ty optimistické sloky - až po ... nese chlapcům novinku. Bohužel se starší syn někde dopídil i těch dalších slok a občas je vyžaduje.
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 18:26:47)
Bez úspěchu.
 magggi synáček z léta09 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 18:33:39)
No, zrovna u téhle jsem ocenila množství slok, když nezabralo na uřvance 6 ukolébavek. Černé oči jsem začala ze zoufalství, jiná mě už nenapadala, a ač jsem ji zpívala po cca 20letech, pamatovala jsem si ji celou a při pokusu skončit to moje zvíře ječelo ja tur...čekalo, jak to špatně dopadne ~t~ ~p~
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 20:34:26)
Doporučuji Ti písničku Na kopečku v Africe - ta je ještě delší a navzdory morbidnímu obsahu má aspoň veselu melodii. Můj prvorozený ji miloval. ~t~
 Theend 


Re: Černé oči, jděte spát 

(13.1.2010 18:18:31)
Kamarádka, která pracuje v domově důchodců, přišla s jednou další slokou (naučila se to od starých lidí). Zpívá se úplně nakonec Černých očí a myslím, že není všeobecně známá: "Ty mladý nám zabijou. Ty mladý nám zabijou a ty starý zůstanou, a ty starý zůstanou".
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(13.1.2010 18:53:09)
~n~~n~
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: Černé oči, jděte spát 

(12.1.2010 22:59:03)
Co mám kluky, tak čím dál hůř snáším válečné filmy. Promítám si do těch vojáků svoje chlapečky a brečím z představy, jak je jejich matky piplaly a teď se tam tak hloupě masakrujou...
 Bez vypínače 


Re: Černé oči, jděte spát 

(13.1.2010 7:31:12)
Já jsem četla po porodu Sophiinu volbu. ~n~ To byl teda nápad!~q~~q~~q~
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(13.1.2010 9:08:18)
Tu jsem četla naštěstí ještě hodně dlouho před porodem. Byla to síla.
 Ecim 


Re: Černé oči, jděte spát 

(13.1.2010 9:07:12)
Mám to stejně. A nedivím se svým rodičům, že kvůli tomu kdysi chtěli jenom dcery.
 Mili+5 


Bojím se míň než dřív 

(12.1.2010 18:45:13)
Samozřejmě se bojím, ale kupodivu bojím se míň než dřív. Tolik ten strach neřeším, nechávám to víc osudu. Myslela jsem si, jak se budu bát o Tomíka, ale když se dívám do svého nitra, musím říct, že se o něj nebojím víc než jsem se dřív bála o ostatní děti. Neumím přesně pojmenovat, čím to je, možná je to určitá rezignace a neochota se ještě trápit strachem z něčeho, co je velmi hypotetické. Možná kdyby hrozilo něco zcela určitého, tak by se ten strach znovu objevil, ale momentálně cítím spíš odevzdanost do rukou Božích neb osudu, jak kdo chce.
 eva 
  • 

Přestaň se bát! Žij láskou a radostí, pro své dítě! 

(12.1.2010 20:11:38)
Ahoj, dovolte malý příspěvek starší osoby. Tímto si prochází každá matka. Ale miluj své dítě a věř tomu, že to co ve své mysli, pro dítě vytvoříš a ty chceš pro své dítě to nejlepší, to bude mít. Takže vychovávej své dítě beze strachu a tvoř mu pěknou budoucnost. Důležitá je pohoda, kterou dítě kolem sebe cítí (žádný strach) a ty chceš, aby bylo spokojené a jetliže Tvé dítě cití kolem sebe pohodu, lásku, radost je to mnohem víc co mu dáš jako dárek do života, podle toho se utváří jeho budoucnost. Takže se přestaň strachovat co z něho jednou bude nebo co by mu jednou mohl někdo udělat. Nekaz sobě i dítěti ty krásné chvílky, které s Tebou prožívá. Nemysli na to co bude a žij současností - nevkládej mu už nyní strachy do duše - žij svobodně a radostně. Kdo Ti dává takové strachy do srdce? Kdo Ti okrádá o každou pěknou chvíli? Pokud jsi věřící tak víš! Takže hlavu vzhůru a mysli to pěkné co Tebe a dítě čeká a uvidíš, že se to stane - nenech se ovládat strachem, přenášíš ho i na dítě. Dost jsem prožila i vychovala 3 děti a jsou to slušné děti. Nevpomínám si, že bych něco takového prožívala - možná by bylo vhodné literaturu, filmy, noviny zvážit zda je to to správné co čtu nebo na co se dívám - je pravda je jiná doba je mnoho násilí, ale vždy byla nějaká forma zla a je nás čím žijeme, čím se necháme strašit nebo co nechceme, co se nám nelíbí dokážeme odmítnout! Člověk má vždy nějakou formu volby. Zvol to správné a nenech se již sužovat, vždyť mateřství je něco krásného a nenech se o tyto radosti okrádat strachem. Přeji Tobě i všem ostatním, aby našli řešení, to krásné řešení výchova dítěte, kterému musím do srdce vkládat pouze to dobré a až bude dospělé nebo v nějaké vážné situaci určitě si dokáže vybrat to správné! Náhodou jsem uviděla článek a odezvy zběžně prohlédla, děvčata to není správné žijte radostí a ne strahem - strach člověka zotročuje. To co jsem napsala bylo myšleno upřímně a je na Vás matkách jak tento příspěvek vezmete. Eva
 Ecim 


Re: Přestaň se bát! Žij láskou a radostí, pro své dítě! 

(12.1.2010 20:33:02)
Krásný příspěvek, Evo. Když jsem ho četla, tak jsem si vzpomněla, jak jsem kdysi viděla dokument o nějaké těžce nemocné mamince dvou malých dětí. A ona tam řekla něco, na co často vzpomínám: "Snažím se radovat z každé hezké chvilky a čerpat z ní sílu, kterou budu potřebovat v těch chvílích, kdy se mi přitíží."
 magggi synáček z léta09 


Re: Přestaň se bát! Žij láskou a radostí, pro své dítě! 

(12.1.2010 21:41:48)
Evo - díky! Tvá slova pohladila a mluví mi z duše :-) ~s~
 lucyová (kluci 07/2006 + 05/2008) 
  • 

Re: Přestaň se bát! Žij láskou a radostí, pro své dítě! 

(12.1.2010 23:12:11)
Krásný příspěvek! Vidím to stejně - proto přece děti máme, abychom se z nich a s nimi radovali, byla to naše volba, a zvolit si trápení, to je trochu masochismus, ne? :-)
A strachy, že se jim něco stane, nemají smysl, když jsou až takhle přehnané. Samozřejmě je potřeba děti vést k opatrnosti, ale jsou věci, co neovlivníme, prostě sázka do loterie, jako život sám :-)
Navíc přehnaný strach rodičů dost ubližuje dětem. V lepším případě je to pro ně pruda, v horším můžou být až přehnaně úzkostlivé.
Můj táta je takhle šíleně opatrný (na jeho obranu musím říct, že i na sebe :-)), pro mě to bylo většinou spíš v oblasti prudy, ale vzpomínám si třeba, že ve mě vzbudil takovou hrůzu z autonehody, že až jsem pak svou první někdy v 16 zažila, tak ačkoli se nikomu nic nestalo, já se úplně sesypala, rozklepala, rozbrečela... Což není moc praktická reakce, kdyby třeba bylo potřeba někmu pomoct, asi bych tehdy nebyla ničeho schopna (nutno říct, že všechny další mačkanice plechů, co mě kdy potkaly, už mě nechávají ledově klidnou :-) Klepu na dřevo).
Takže shrnutí: strachy vytěsnit. Je to k ničemu. A už úplně k ničemu je, když autorka chce slyšet, jak se takhle klepou i jiní, aby se v tom svém strachu mohla rochnit. To je fakt slepá ulička.
 Helena, tři dospělé děti 
  • 

Re: Přestaň se bát! Žij láskou a radostí, pro své dítě! 

(15.1.2010 18:56:02)
Děkuji, něco podobného jsem chtěla také napsat, ještě že jsem došla v diskusi až sem, abych se neopakovala. V mém věku už vím jistě - o své děti se budete bát vždycky, i když vyrostou. A pak ještě o jejich partnery, o vnoučata a tak pořád dokola. A ještě k tomu čím dál víc, protože se zkušenostmi přijdou i myšlenky na věci, které nás dříve vůbec nenapadly. Máme dvě možnosti, buď žít v neustálém strachu o své blízké nebo se těšit z každého dne, kdy je všechno v pořádku.
 jurodiva +3 


ano + recept a litanie proti strachu 

(16.1.2010 14:15:02)
Strach je dobrý sluha, ale zlý pán. Je prima, když nás upozorní na něco, s čím můžeme pohnout. Ale když nás ovládá a ne "navádí", je to škůdce.

Moje matka se vždycky hrozně bála, je to jistě i tím, že jsem jedináček. A já jsem se zas bála jejích hysterických záchvátů, při kterých mi hrozila, že vyskočí z okna, pokud ještě někdy přijdu o půl hodiny pozdě .. ona se bála o sebe (co by s ní bylo, kdybych nebyla .. světlo jejího života by pohaslo) a ne o mně.

Proto: matky, zabavte se i jinak než dětma! děti se pokuste co nejlíp vychovat + "co mohu, to mohu, co nemohu nechám bohu" (nebo koňovi, jak chcete)+ když na vás přijde panická ataka, co se dítěti může stát, tak na mně funguje taková legrace : představím si, co se může stát nejpřekvapivějšího, nebo nejlegračnějšího (se stejnýma kulisama, jen teda vymejšlím jinej konec) a pak mám jednu představu, která na mě zabere vždycky (přijďte na tu svou!) ~x~

a nakonec recept Franka Herberta
"Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.
"Litanie proti strachu" - Frank Herbert, Duna
 plha 


Povídání jen tak. 

(13.1.2010 9:37:26)
Strach,je asi normální,ve všem co máme,milujeme a potřebujeme je i přítomný strach,že o to můžeme přijít.
Také se o své děti bojím,ale říkám si,čeho víc.........vždyť ten můj teď tolik opečovaný kluk,může i přes výchovu,vzdělání se stát bezohledným řidičem,co přejede cizí děcko,a nebo co když by mé dítě,třeba kvůli genetické vadě bylo sexuálním sadistou...............nechtěla bych být rodičem dítěte,co provede něco opravdu otřesného.............a musí s tím žít do konce života,oběť alespoň veřejné mínění polituje...........
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Santerio 

(13.1.2010 12:05:04)
Ještě mě napadlo - neprožila ty sis něco ošklivého v dětství? Nebo nezůstal v tobě nějaký pocit nepřijetí, nevyléčené bolesti...? Možná, že se to projevuje právě takhle, v době, kdy máš děti. Každý problém se musí řešit od kořene, a jestli tvůj strach vyvěrá z podvědomí, nestačí si jen říct "Nebudu se bát". Třeba má tvůj strach konkrétní důvody, a těmi by asi nebylo marné se zabývat... (pokud tam jsou)
 Astrit 


Pseudostrach 

(13.1.2010 13:49:41)
Autorce bych chtěla říct, že tohle opravdu prožívají skoro všechny matky. Ale je to jen pseudostrach, představa o strachu....představy o tom, jak to zvládnu, když se malému nebo malé něco stane. Ale ten opravdový strach, který se vžírá až do morku kostí, ta opravdová bezmoc si myslím začíná až v okamžiku, kdy se DOOPRAVDY něco stane. Když je dítě nemocné a lékaři si neví rady nebo je nemocné nevyléčitelně, když se dítě ztratí nebo mu někdo ublíží a tak bych mohla pokračovat. Je tedy strach a strach. Ale ten strach, který popisuje autorka jsou spíš obavy. Jen já osobně narozdíl od autorky nemedituju nad tím, do jakého světa jsem děti přivedla, to je ztráta času, svět je takový jaký je a jiný nebude a musíme žít život, který máme, co nejlíp.
 Peta@Naty@Katy 


existuje zlo? 

(14.1.2010 15:23:16)
… ZLO NEEXISTUJE !

Profesor na univerzite polozil svojim studentom otazku:
- Je vsetko co existuje stvorene Bohom ?
Jeden zo studentov nesmelo odpovedal :
- Ano je to stvorene Bohom
- Stvoril Boh vsetko? - spytal sa profesor
- Ano, pane! - odpovedal student.
Profesor sa teda spytal:
- Ak Boh stvoril vsetko, to znamena ze Boh stvoril aj zlo, ktore
existuje. A vdaka tomuto principu, nasa cinnost urcuje nas samotnych , Boh je zlo.
Akonahle to pocul student tak stichol.
Profesor bol sam so sebou spokojny.
Zrazu zdvihol ruku iny student :
- Pan profesor mozem Vam polozit otazku ?
- Samozrejme, - povedal profesor.
Student sa postavil a spytal :
- Existuje chlad ?
- Co je to za otazku, samozrejme ze ano, tebe nikdy nebolo chladno ?
Studenti sa zasmiali otazke spoluziaka, ale ten pokracoval :
- V skutocnosti pane chlad neexistuje , v sulade so zakonmi fyziky je v skutocnosti chlad iba nepritomnost tepla. Cloveka a predmety mozeme popisat a urcit ich energiu na zaklade pritomnosti, alebo vytvorenia tepla , ale nikdy nie na zaklade pritomnosti ci vytvorenia chladu. Chlad nema svoju jednotku v ktorej ho mozeme merat. Slovo chlad sme si vytvorili my ludia , aby sme popisali to co citime v nepritomnosti tepla.
Student pokracoval :
- Pan profesor, existuje tma ?
- Samozrejme ze existuje - odpovedal profesor.
- Znovu nemate pravdu , tma tak isto neexistuje. V skutocnosti je tma vdaka tomu ze je nepritomnost svetla. Mozeme skumat svetlo , ale nie tmu. Svetlo sa da rozlozit, skumat luc za lucom , ale tma sa zmerat neda. Tma nema svoju jednotku v ktorej ju mozeme merat. Tma je iba pojem ktory si vytvorili ludia aby pomenovali nepritomnost svetla.
Nasledne po tom sa mladik spytal :
- Pane existuje zlo ?
Tentokrat profesor neiste odpovedal :
- Samozrejme, vidime to kazdy den, brutalita vo vztahoch , medzi ludmi , trestne ciny , nasilie , vsetko toto nie je nic ine ako prejav zla .
Na to student odpovedal :
- Zlo neexistuje , pane. Zlo je iba nepritomnost dobra , teda Boha. Zlo je vysledok nepritomnosti bozskej lasky v srdci cloveka . Zlo prichadza vtedy ako ked prichadza tma, alebo chlad - teda v nepritomnosti svetla a tepla a lasky.
Profesor si sadol . Ten student bol mlady Albert Einstein.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.