| Carlin | 
 |
(12.1.2010 9:58:02)
To co píšeš, zažívá asi každý ale ve velmi RŮZNÉ intenzitě. Záleží na vrozené povaze. Někdo je úzkostlivější a někdo zase větší kliďas a flegmatik. Ano, pokud o tom zapřemýšlím, taky se bojím, ale já o tom prostě moc často nepřemýšlím, nenapadá mě to a podněty zvenku (televize, noviny) mi neevokují souvislost s mými dětmi.
Chci mluvit jen za sebe, ale jak se ptáš, jestli setak strašně bojí i věřící matky, tipla bych si, že snad méně. Tam bych čekala jistou odevzdanost se do rukou Božích a víru, že na to (ochranu našich dětí) nejsme sami. Ale opakuji, že mluvím za sebe a ne za ostatní věřící matky.
Ale čeho se bojím možná víc je, aby tím vrahem nebo kre.enem za volantem nebylo jednou moje dítě. Myslím, že to by bylo pro mě ještě tisíckrát horší. A bohužel ani tuto jistotu mi nikdo nedá.
|
| Natanela | 
|
(12.1.2010 10:16:40)
Nebojím se o své děti, netvrdím, že se nemůže nikdy nic stát, ale prostě strach nemám. Dokonce jsem neměla strach ani ve chvíli, kdy nám odvážela syna RZTa z domu kvůli akutní bolesti břicha, uvnitř mě byl klid a ujištění, že vše dobře dopadne a dopadlo. Bůh zaslíbil, že těm, kteří v Něj uvěří dá ducha pokoje a klidu a ne ducha strachu a jeho zaslíbení se plní.
|
| Ecim | 
|
(12.1.2010 10:24:06)
Natanelo, tohle jsou momenty, kdy věřícím lidem upřímně závidím. A to jinak závistivá nejsem.
|
| malaa | 
|
(12.1.2010 10:29:40)
Jo, tohleto cítíme stejně
|
|
| Natanela |
|
(12.1.2010 11:01:10)
No, vzhledem k tomu, že přirozeně jsem vždy byla hodně úzkostná (dokázala jsem i několik nocí kvůli i malému problému nespat), tak to, že mám v sobě nyní pokoj a klid, je pro mě věc naprosto nadpřirozená. Sama za sebe bych to nikdy nedokázala.
Bůh je totiž ten jediný, který dokáže člověka změnit.
|
|
|
| Carlin |
|
(12.1.2010 10:44:55)
Hmmm,
taky už jsme dvakrát jeli RZ. Při akutní laryngitidě jsem taky byla relativně v klidu... Nicméně když jsme volali RZ když byla roční dcerka ve febrilních křečích, tak to ve mě fakt byla malinkatá dušička. Ale to bylo asi jedinkrát, kdy jsem sa fakt dost bála o život svého dítěte. Zažili jste to někdo?
Naštěstí jsem věděla, že ty křeče existují a že ač vypadají děsivě, nebývají vážné. Moje maminka vyprávěla, že moje starší sestra jako miminko taky měla febrilní křeče, jenže ona tenkrát vůbec netušila, co to je a měla pocit, že jí její miminko umírá v náručí.
|
| Marie-Ellena | 
|
(12.1.2010 14:36:53)
Carlin - taky jsme měli febrilní křeče a bylo to to nejhorší, co jsem kdy prožila. Ta bezmoc! Trvalo to tak strašně dlouho.....
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 14:45:37)
Můj syn měl v roce také jednou laryngytidu a museli jsme záchrankou do nemocnice. Naštěstí mu nešlo o život, jen mu bylo dost zle.
Opravdický strach o život svého dítěte jsem měla jen jednou a naprosto neoprávněně, a to ke konci druhého porodu. Trvalo to jen pár minut, ale do smrti na to nezapomenu. Ta hrozná bolest a iracionální strach, že jsem tak nemožná, že ani nedokážu tlačit a vlastní blbostí si zabiju dítě - hnus. Nikomu to nepřeju.
|
|
|
| Sisi + 2 + bříško |
|
(12.1.2010 10:51:22)
Cítím to stejně, taky mám občas strach, v jakém světě to ty naše děti vyrůstají, ale uvnitř mám pokoj, protože vím, že se nestane nic, co by Bůh nezvládl.
|
|
| Marie-Ellena |
|
(12.1.2010 14:34:46)
Natanelo, hlava mi nebere - jak se nemůžeš bát o své dítě?
|
|
| Theend |
|
(12.1.2010 17:36:07)
Natanelo, v kostele, kam občas chodíme na bohoslužby, je "tablo" místní věřící obce. Nad lidmi na zemi se vznášejí ti již zemřelí s křídly. Nejmladšímu andílkovi je tam asi tak tři roky. Je to strašně smutné, ale zároveň se mi líbí, že má prostě své místo na té nástěnce a smutku tu nikdo neuhýbá. I tohle totiž patří k životu. Co se stane s tvou vírou, až ti něco dobře nedopadne? Nedávno jsem četla výrok nějakého teologa, snad Tomáše Halíka?, který se mi moc líbil. Bylo to něco v tom smyslu, že víra v Boha neznamená, že věříme, že nás budou potkávat jen dobré věci, ale že věříme, že i věci tragické mají svůj smysl. Nezlob se, ale mám dojem, že lidé jako ty o svou víru snadno přijdou právě v konfrontaci s nějakou životní tragédií. Už jsem to i ve svém okolí zažila. Tím, že věříš, podle mě nepožíváš žádné zvláštní Boží ochrany. Bůh přece miluje věřící i nevěřící.
|
|
|
| helena | •
|
(12.1.2010 11:05:50)
Som veriaca matka a o svoje deti sa bojím tiež, ale také silné pocity, ako popisuje autorka článku, som nemala nikdy.
Mám taký normálny ľudský strach zo zlých ľudí, úrazov, chorôb a pod..., preto sa snažím, aby deti neboli vystavené riskantným situáciám, nechodili po nejakých opustených miestach, nebehali popri ceste...
Mám pocit, že robím všetko, čo ja sama môžem robiť preto, aby sa im nič zlé nestalo, ale mám tiež jednoznačnú vieru, že moje deti sú v Božích rukách, takže nech by sa aj stalo čokoľvek, Boh sa o ne nakoniec postará. A tým nemyslím, že by nikdy nemali ochorieť, alebo že im v živote nikto neublíži, ale že nakoniec skončia pri Bohu, kde už žiadne utrpenie nebude.
A snažím sa tiež, aby im bol tento pocit blízky, aby to cítili podobne ako ja aj ony.
|
| XYZ | •
|
(12.1.2010 11:39:59)
Závidím ti. Já jsem o tohle přišla ve chvíli, kdy mé dítě nevýslovně trpělo díky jednomu XXXovi. Tchán mluvil o tom, že to byla vůle Boží. Jemu to možná pomohlo, mému dítku rozhodně ne.
|
| Natanela |
|
(12.1.2010 12:16:10)
XYZ, Boží vůlí není a nikdy nebude, aby někdo trpěl. Je mi líto čím muselo projít tvoje dítě, ale rozhodně to nebyla Boží vůle.
Bůh je dobrý Bůh a není to žádný mizera, kterému by dělalo dobře lidské utrpení a natož dětské. On nečeká na naše chyby, aby je potrestal, ale naopak čeká na naše.... ano Pane, tady jsem, prosím jednej v mém životě.....
Je napsáno: Poddej se Bohu a vzepři se ďáblu.... a pak sleduj Boží jednání ve tvém životě, pak se bude dít Jeho vůle.
|
| ANNAHAM | 
|
(12.1.2010 13:51:05)
..boží vůlí není aby někdo trpěl?...Nerozumím tomu. Vždyť všechno se snad děje podle boží vůle, nebo ne? Sice je ta křesťanská věrouka už dost stará a propracovaná, ale tyhle nelogičnosti a vzájemně si odporující dogmata jsou právě příčinou, proč logicky myslící člověk tuto víru mít nemůže. Proč všemohoucí bůh nechá ve své neskonalé dobrotě trpět dítě? Proč ty výmysly o neposkvrněném početí, zmrtvýchvstání atd. atd.? Připojuji se k těm, které závidí věřícím jejich víru, ale věřit nemohou. 
|
| Natanela |
|
(12.1.2010 14:31:48)
ANNAHAM, Boží vůle se děje jen tam, kde je to Bohu dovoleno. Ano, máš pravdu v tom, že On je svrchovaný Bůh a mohl by zasáhnout všude, ale nedělá to a dělat nebude. Proč? Dal nám rozum a možnost volby mezi dobrem a zlem a řekl vyber si. Ty sama se rozhoduješ čí vůle se bude dít ve tvém životě a v životě tvých dětí. Když nedáš Bohu prostor ve svém životě, tak do něho nezván vstupovat nebude. Proto se dějou zlé věci, Bůh chce těmto věcem zabránit, ale nepůjde přes naši vůli.
Vždyť i sám Ježíš se modlil...buď vůle tvá, jako v NEBI tak i na ZEMI (dával Bohu prostor, aby se děla Jeho vůle na zemi).
A přesně tak to funguje i dnes. I my můžeme každé ráno říct - Bože dej, ať se dnes v mém životě a v životě mé rodiny děje Tvá vůle.....to rozhodnutí je na každém z nás, je to naše zodpovědnost.
|
|
| magggi synáček z léta09 | 
|
(12.1.2010 14:35:23)
Nejsem praktikující křesťan, ani pokřtěná, ale věřící ano, dokonce i s titulem z teologické fakulty, ale nejsem ochotná bezhlavě věřit všem dogmatům a řídit se heslem opravdu ortodoxních katolíků: "Nediskutuj, nepochybuj, prostě tomu věř!"
Ohledně lidského utrpení bylo mnoho napsáno a neustále to někdo rozebírá, takže se o tom dá mnoho přečíst a nastudovat.
Bůh opravdu nechce, aby někdo trpěl, a kdyby mohl, ani to nepřipustí - je všemohoucí, že?
Je zvláštní, že to je nejčastější a asi i logický argument všech ateistů, nebo pochybujících - Proč to Bůh dopouští, když to není jeho vůle?
Lidé jsou Boží děti. Bůh má tedy podle všeho několik milard dětí. Ano, když je všemohoucí, teoreticky by měl zvládat provázet každého jednotlivého človíčka, jenže On je ve smyslu rodičovství otec jako každý jiný a žádný otec není schopen zajistit u svých dětí 100% štěstí, zdraví, dlouhá léta. To je jedna věc.
Další - zlé věci se dít musí, ale způsobují je lidé, nikoli Bůh. Kdyby každého psychopata sejmul Pánbůh bleskem, ocitáme se v Řeckých bájích, nikoli v reálném životě.
Zlé věci také mají učit člověka pokoře, ač je to občas dost drsné.
Na závěr doporučuji poslechnout si Krylovo Děkuji a přečíst si v Bibli knihu JOB...
A úplně na závěr - nikomu nevnucuji svůj názor. Ani já se totiž nedokážu dost dobře vyrovnat s utrpením, především dětí, zvířat a starých lidí...proto odjakživa hledám možnosti vysvětlení... Je to složitější než šmahem odmávnout věřící jako pomatené blázny a "odsoudit" Boha jako krutého vládce, který s jistým zadostiučiněním hledí na utrpení těch, které stvořil k obrazu svému, ale hodně to pomáhá v těžkých životních situacích...
|
|
|
|
| Carlin |
|
(12.1.2010 12:47:12)
Tak to mě moc mrzí  . Upřímně, sama nevím, co by s mou vírou udělalo utrpení mého dítěte. Chápu tě a názor tvého tchána mě pěkně irituje. Nemá pravdu.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 14:48:36)
Co takhle sleduji okolo sebe, tak někoho to ve víře utvrdí a někoho zase naopak od víry odvrátí.
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(12.1.2010 15:18:32)
to je fakt... ale pamatuju, jak jsem si, když jsme přišli o dítě, říkala, že vlastně nechápu, jak může někdo v takové chvíli od Boha odejít. Protože tím se zbavuje té jediné skutečné opory, kterou má... Neznamená to, že jsem si nemusela projít různými vlnami emocí, vzteku či beznaděje... ale dokonce i když jsem Pánu Bohu nadávala, tak On byl se mnou...
Jinak ne, že bych se někdy o své děti nebála, vím, že špatné věci se stávají i lidem, kteří na Boha plně spoléhají a žijí s ním - ale moje jistota není v tom, že se nic nestane, ale v tom, že Bůh je nad tím, že má věci pevně v rukou, prostě v Něm samotném... špatně se to vysvětluje, ale tenhle můj klid je ještě hlubší, než před tím, než jsme o dítě přišli. Jinak dlouho to bolelo, ale i to Bůh uzdravuje.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 15:32:39)
Ráchel, myslím, že Ti rozumím. To je přesně ten hlavní důvod, proč nenapadám ničí víru. Je logické, se věřícím lépe žije s vědomím, že jejich miminko je u Boha a je mu tam dobře. Vlastně chápu důvody obou reakcí, které jsem ve svém příspěvku popsala.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 16:12:35)
mně by se ještě lépe žilo s vědomím, že moje dítě si teď třeba hraje ve školce  Ale pamatuju si, že nejvíc mi pomohlo jednak to, že Bůh ví, jaké to je přijít o dítě (svého Syna), ví, co je to trpět... A taky jsem si uvědomila, že mi Bůh nic nedluží, že už mi všechno (svého Syna) dal.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:16:52)
Tak to je mi samozřejmě jasné. 
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 16:35:54)
Já jsem tím jen chtěla říct, že ani křesťani to nemají tak laciný
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:47:55)
To já pochopitelně vím, že ani křesťani to nemají tak laciné. Mám dojem, že v něčem to mají lehčí a v něčem těžší než nevěřící.
Teď jsem si vzpomněla na jednoho věřícího kamaráda, kterému tekly nervy z toho, že jeho sestra čekala třetí dítě a měla v těhotenství velké komplikace. Abych ho potěšila, tak jsem mu řekla, že chápu, že je mu zle, ale že je dobře, že sestra už má dvě zdravé dcerky. Kamarád mi naštvaně odsekl, že tohle je ale JINÉ miminko a že teď jde o TOHLE miminko. Naštěstí to dopadlo dobře, ta sestra porodila třetí a naprosto zdravou dcerku. Jeho obavám jsem pochopitelně rozuměla. Mně šlo čistě o to nějak ho povzbudit po mém způsobu, který používám, když je mi zle. Snažím se najít na celé situaci cokoli kladného, z čeho je možné se radovat a co by zmírnilo moji bolest.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 17:05:38)
Já ale naprosto chápu, že mu to nepomohlo, nebo ho to dokonce rozčílilo. Mně to, že už jsem měla dvě děti a že můžu mít další, bolest nezmírnilo ani v nejmenším. Zároveň si živě pamatuju na to, jak jsme pár týdnů potom (nebo spíš uprostřed celé té situace - stále se řešil můj zdravotní stav) slavili Díkůvzdání. Do hloubky jsem při tom prožila, že mám řadu věcí, za které jsem Bohu moc vděčná.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 17:19:22)
Mně pak taky došlo, že se mi to dvakrát nepovedlo. Ale kdo nikdy nešlápl vedle?
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 17:32:57)
akorát Pán Bůh 
|
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 17:26:21)
Teď nic ve zlém, ale mě by zase velmi naštvalo, kdyby se mně nebo mým blízkým stalo nějaké neštěstí a někdo mi řekl, že to byla Boží vůle. Holt máme každý jiné vnímání a i když něco myslíme dobře, tak to někdy přináší opačný účinek. 
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 17:31:05)
Écim - idealismu mám též na rozdávání  , ale nikdo mě nepřesvědčí, že neštěstí - jakékoli - je Boží vůle. Je to lidská vůle, vina, chyba, nešťastná náhoda... To všechno na světě je, ale Bůh je podle mě ztělesnění dobra a lásky každým utrpením, ať si ho Jeho děti zaviní nebo ne, trpí stejně jako ony...
Tak si to představuju já...
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 17:36:05)
neštěstí je, alespoň jak já tomu rozumím, důsledek toho, že žijeme v porušeném světě. Zároveň věřím, že se stává, že Bůh zasáhne a někoho ochrání, zázračně uzdraví atp. Proč to někdy udělá a někdy ne, na to odpověď nemám.
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 17:36:56)
Magggi, já to i jako nevěřící cítím podobně. Jen bych to v nějaké velmi kritické chvíli nikomu takhle neříkala. Raději bych neříkala nic. Často se mi stává, že tu na Rodince čtu nějaký velmi smutný a působivý článek, který mě velmi dojme. Nenapadají mě ale vhodná slova, kterými bych ho okomentovala, a tak třeba raději nenapíšu nic, než abych napsala něco hodně blbého. A ve skutečném životě se to snažím dělat stejně, jen mi to sem tam nikdy nevyjde. Ale říkám si, že když se snažím, tak ujedu jednou, když ne, ujedu mnohokrát, a tak té snahy nelituju.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 18:13:39)
Ecim - nejsi Střelec nebo jiné ohnivé znamení?
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 18:21:48)
Ne, jsem váha. Proč?
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 18:29:30)
Připadáš mi ohnivá, Váha je má sestra a kamarádka
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 20:00:42)
V jakém smyslu?
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 21:37:53)
To nic, jen mi trochu připomínáš mě   
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 17:34:13)
to já taky nikomu nikdy neříkám
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 17:39:09)
Já si nemyslím, že bys to zrovna Ty někomu říkala. Ale někteří lidé to dělají.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 19:15:57)
Možná proto, že si myslí, že to pomůže... podobně jako ty, když jsi mluvila s tím kamarádem... Mně toho říkali lidi spoustu - někteří pomohli, někteří rány ještě rozedřeli - prostě lidský soucit je fajn, ale spoléhat se na něj nedá. I proto jsem ráda, že mám jistotu v soucitném Bohu. On mi rozumí vždycky - a taky mi vždycky umí říct to, co mi pomůže se vzpamatovat.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 20:14:38)
Ano, to já vím, že ti lidé chtějí člověku pomoci. A to mi právě pomáhá tyhle situace ustát. Kolikrát se mi stalo, že mi někdo řekl něco nevhodného a já bych nejraději vylétla z kůže, ale pak jsem si řekla: "Klídek, on to vlastně myslel dobře, tak na něj nebudu protivná." Ono jde často o to vycítit, co ten člověk v tu danou chvíli potřebuje - jestli nechat v klidu nebo slyšet něco povzbudivého, a pokud ano, tak co povzbudivého by to mělo být. Troufám si tvrdit, že mám na tohle většinou dobrý odhad, i mi to druzí často říkají, ale uznávám, že jsem to tehdy opravdu nevychytala. Ale už jsem se naučila, když má někdo nějaké potíže, se ho rovnou zeptat, jestli chce nechat v klidu nebo mu pomůže si popovídat. Ono kolikrát fakt stačí jenom vědět, že máš za kým jít, že tě ten druhý rád vyslechne. A ani pak člověk tu možnost nemusí využít.
|
|
|
|
|
| luca | •
|
(22.1.2010 22:06:17)
řekla bych, že jestli to JE nebo NENÍ Boží vůle, nejlíp ví ten, koho se to týká. Jak již výše někdo zmínil, Job jasně pochopil, že Bůh to zlo dopustil (zcela vědomě, ikdyž ne rád, ale dopustil). Naopak Jobova žena toto naprosto nepochopila. A nebyla sama, kdo to chápal blbě.Zlo tu je z toho důvodu,že neni dobrý vytrhávat plevel zároveň s klíčícím obilím. Snadno bychom zničili zlé i s dobrým. Boží vůle není plevel, ale to,aby vyrostl a šlo ho rozeznat
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 15:34:13)
Ráchel - je mi strašně líto, žes musela něčím podobným projít a nedokážu si něco takového vůbec představit, ale rozumím Ti a souhlasím s Tebou!
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 16:14:27)
Asi si myslíš, že nám zemřelo již starší dítě - tak to není, myslela jsem tím, že jsme přišli o dítě před jeho narozením; následně mi reálně hrozily další zdravotní komplikace (rakovina krve). Tím ale neporovnávám utrpení, protože to se nedá, jen jsem to chtěla uvést na pravou míru.
I tak to bylo velmi těžké, vyrovnávala jsem se s tím dlouho. Ale boží láska je naštěstí větší, než jakákoliv bolest.
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 16:33:13)
Ráchel - myslím, že je dost strašlivé přijít o dítě v jakémkoli věku či stádiu vývoje. Přijít o dítě starší je pro mě nepředstavitelná hrůza, a o nenarozené...jen pro příklad - přesně před rokem jsem zažila nejstrašnější chvíle mého života - čekající vymodlené dítě a před amniocentézou...
Dobře to dopadlo, ale už bych to zažít nechtěla..
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 16:39:55)
Proto jsem psala, že nechci srovnávat utrpení. Někdo má pocit, že přijít o nenarozené dítě je automaticky jednodušší, ale má to svoje specifika - nikdy jsem svoje dítě neviděla, nemohla mu dát jméno, nemohla ho pohřbít, nic jsem s ním nezažila, nemám fotku, nikdo na něj nevzpomíná... Pamatuju si, jak mi krátce poté, co se nám to stalo, volala kamarádka, která o ničem nevěděla a začala mi líčit nějaké svoje trable. Pak se mě zeptala, jak se mám já. Když jsem jí to řekla, bylo jí trapně, omlouvala se, že to její trápení tedy není nic proti tomu mému. Tehdy jsem jí právě říkala, že utrpení se nedá srovnávat - pro každého je těžká právě ta jeho bolest.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:53:01)
Ráchel - hezky napsáno. Jednou jsem se - s prominutím, ale musím být sprostá - šíleně nas...., když jedněm známým zemřelo dítě a jedna osoba prohlásila, že matka musela trpět víc než otec. Nechápu, jak může někdo takhle idiotsky uvažovat a takovou ...... nahlas vyslovit?
A ještě k tomu kamarádovi, co jsem o něm psala. Vždy, když jsme spolu mluvili, jsem se ho zeptala, jak se sestře daří. Že na ni velmi myslím, ale že chápu, že mu to moc nepomůže. On odpověděl, že jo, že to aspoň trochu pomůže. A to je fakt. Ono je každé trápení aspoň o malinko menší, když víme, že jsou kolem nás lidé, kteří na nás myslí a kterým na nás záleží.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 17:07:52)
Bůh dal lidem schopnost soucitu - a to, že s námi někdou SOUcítí, to pomáhá. A ještě dál to jde, když vím, že se za mě v danou situaci spousta lidí modlí, v našem případě jsou to kolikrát lidi doslova po celým světě.
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 17:20:39)
Tak téhle schopnosti jsem dostala pořádnou porci. Až mi to někdy komplikuje život.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:00:11)
Když zjistím, že něco nemůžu ovlivnit, tak mám smíšené pocity. Na jednu stranu cítím úlevu, že to tedy nemusím aktivně řešit a vinit se z toho, ale na druhou stranu mě štve ta bezmoc.
Ale jinak takovéto kdo ví / Bůh ví, k čemu je to dobré, moc dobře znám - ostatně jako každý člověk. Také jsem v životě mnohokrát byla ráda za nepříjemné věci, které mě potkaly. Tím ale samozřejmě nemyslím žádná neštěstí.
Když jsem byla malá, tak mi maminka říkala, že všechno špatné je pro něco dobré. Dlouho jsem o tom uvažovala a pak se jí zeptala, k čemu je dobré třeba to, že někoho přejede auto. Maminka mi odpověděla, že je to dobré k tomu, aby se nad tím ostatní zamysleli a dávali si větší pozor při přecházení silnice. Přišlo mi to jako velmi zajímavá odpověď, ale přesto jsem byla smutná, že lidé umírají na silnicích.
Jinak ještě k těm dětem - člověk se neustále snaží jak šílenec, aby byly šťastné, nic jim nechybělo a nic se jim nestalo, ale nikdy neví, co na ně život nachystá...
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 16:06:56)
Ecim - maminka je velmi moudrá ženská!
Jinak - možná se ti ortodoxní věřící na Boha spoléhají moc a nic aktivně neřeší, ale to je úplně špatně - proto nám dal Pánbůh rozum a vůli i emoce - abychom se uměli sami rozhodovat, vyhodnocovat, plakat, smát se a vztekat se...takové to Pánbůh dal, Pánbůh vzal, to se mi zrovna dvakrát nezamlouvá, i když je jasné, že vše na světě má nějaký smysl...
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:20:33)
Tuto otázku jsem probírala s jinými věřícími a usoudila, že hrozně záleží na interpretaci. Že mnozí - stejně jako já nevěřící - se řídí heslem, že Bůh pomůže těm, kteří si pomohou sami.
Příklad - když nemám partnera a chci si nějakého najít, tak není správné sedět a čekat na zázrak, ale být aktivní a opakovaně si podávat inzeráty, dokud se nezadaří.
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 16:24:10)
Jenomže já jsem tehdy stejně brečela a chtěla umět čarovat a zařídit, aby nikdy nikoho žádné auto nezajelo. A nejen to. Měla jsem úžasnou teorii o tom, co všechno bych chtěla zrušit - například války a nemoci. Ale nemusím zdůrazňovat, co mi to bylo platné. 
|
| magggi synáček z léta09 |
|
(12.1.2010 16:35:08)
Ecim - v tomto to mají nejlepší cyničtí optimisti - Tys pesimisticko-optimistický idealista...a to je dobře
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 16:08:35)
V Bibli je napsáno, že "milujícím Boha vše napomáhá k dobrému", z toho to přísloví vychází. Moje zkušenost to potvrzuje. Zároveň souhlasím s Natanaelou - také si nemyslím, že to je Boží vůle, aby se našim dětem něco stalo.
|
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(12.1.2010 14:38:55)
Přiznám se, že kdyby mi někdo v tak vypjaté chvíli do očí řekl něco takového, tak bych byla nesmírně vulgární, i když to za normálních okolností nemám ve zvyku.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(12.1.2010 15:19:46)
připadá mi, že tenhle článek souvisí s debatou o pár článků níž - tohle je prostě něco, čemu rozumí skutečně jenom máma.
|
|
| Katka, capart | •
|
(16.1.2010 20:36:34)
Ahoj,
za sebe mohu říct, že se věřící mámy taky bojí. Beze strachu určitě nejsme.
Ale je tu víc pohled typu: člověk by se měl snažit v rozumné míře zabezpečit to, co udělat může, a ponechat Pánu Bohu to, co nijak pojistit nemůže.
To platí nejen u dětí: Samozřejmě se budu snažit naučit děti, aby nevěřily cizím lidem, nebudu je vypouštět pozdě večer do pochybných ulic... Na druhé straně se ale oprostím od strachu, že se stane něco, čemu ani moje nejlepší péče nezabrání: náhle vyrazí zpoza rohu auto a moje dítě zabije, před školkou ho během pěti sekund narve do auta a unese pedofil...
Podobné je to i v jiných oblastech života. Třeba v práci se taky člověk snaží dobře plnit své povinnosti, ale na druhé straně je zbytečné trápit se představou, že se třeba náhle firma položí a já budu bez místa.
A pak: neštěstí jsou strašná... jakákoliv... ale pokud vím, že se po smrti žije dál a já své zesnulé drahé zase uvidím, je to přece jen pohled z jiné perspektivy.
|
|
| malá evža | 
|
(22.1.2010 11:46:28)
ano je to na povaze a to bez ohledu zda je maminka věřící či ne
já jsem věřící již několik let a přiznávám ža ačkoli věřím že mě Bůh dá aspoň klid když né momentální záchranu přesto mě někdy popadne panika
vím že ho můžeme mít všichni ku pomoci ať maminka věří že je či ne ale jsou okamžiky kdy i ta nejméňě věřící v kritické chvilce zadoufá a potom sedujte co se stane ....
já se snažím využít maximální ochrany a to třeba tak že jsem objevila hlídaný výběh pro děti
když ho překročí přijdemi na mobla sms a nebo si sama pošlu sms a přijde mi mapa kde se dítko nachází
děti to mají u sebe a je to velokosti zápalak a sami mi můžou poslat sos v případě nebezpečí takže je to i pro úplná prťata
stojí to 4 tisíce a já to používám i když jsou ve školce
když mi popadne strach tak si pošlu sms a vím kde jsou
vřele doporučuji
evženie malá 736 675 272
|
| Oggová | 
|
(22.1.2010 11:47:20)
Evženie, dej už s tou reklamou pokoj...
|
|
|
|
Ale nic ve zlém, vy za to nemůžete. Taková je prostě doba. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)