Mám strach o dítě

Možná se budu opakovat......možná již po milionté řeknu to, co jste si už mnohokrát přečetli a mysleli sami..... Ale nemůžu se tomu ubránit. Přestože se záměrně vyhýbám sledování běžného denního tisku, bulváru i večerních televizních zpráv, nejsem ušetřena násilnických historek z naší země i celého světa.

Mám malého syna a den ze dne mě děsí víc a víc, do jakého světa jsem své dítě porodila. Cloumá mnou bezmoc s jakou se musím dívat na to, co se děje kolem. Dostávají se ke mně - ať chci nebo nechci - zprávy o každodenním vraždění dětí, jejich týrání, sexuálním zneužívání, hladovění......A i kdybych dělala nevím co, jsem si jistá, že své dítě nedokážu uchránit před tím vším.

Umírám strachy, že někdy někde potká nějakého pedofila, který mé dítě brutálně zneužije, zničí život spoustě lidem a za pár let ho pustí na svobodu, aby to mohl v pohodě udělat znovu. Nikdy nebude muset chodit do práce, odevzdávat daně, bude kolem sebe na svobodě šířit jen strach, hrůzu a paniku....

Bojím se toho, že přestože své dítě naučím dopravní značky a jak správě chodit po přechodu, půjde jednou do školky a setká se se sobeckým bezohledným machrem v silném autě, který si opět svůj trest odpyká možná z poloviny, a bude se smát světu.

Směju se myšlence, že v pubertě si oholí vlasy a nastřelí desítky´náušnit a nechá se potetovat.....Někteří rodiče šílí....Mě děsí představa, že moje dítě se "neubrání" a sáhne na drogy. Vím, co to s lidmi dokáže udělat.

A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Jistě by to mohlo rozvířit debatu na téma kriminality, trestu smrti, legislativy, morálky společnosti....Ale já bych se chtěla jen ujistit, že nejsem sama, kdo má takovéhle pocity a že je to běžné. Že i Vy...ano Vy...cítíte totéž. Že totéž cítí matka v Brně, Českém Krumlově, Počátkách, Hradci Králové, Bratislavě, Tokiu nebo v Horní Dolní. Že totéž cítí matka, která je "za vodou" i matka, která neví, za co zítra koupí snídani. Že totéž cítí matka, která se chodí denně modlit do kostela i matka, co chodí do mešity. Že stejné pocity má matka uklízečka i kadidátka věd. Že se stejně cítí nad tou postýlkou Britka, žena z Filipín nebo anglická královna.

Že Vy také, když Vaše dítě spí a Vy se na něj díváte, chce se Vám láskou plakat nad tím zázrakem a na druhé straně umíráte hrůzou, co se všechno může stát.....a co Vy nemůžete ovlivnit.....