Terinka4444 |
|
(24.11.2009 22:49:53) Už to vidím, jak ten partner, který opustil rodinu kvůli někomu jinému, řekne:já jsem odešel(a) , ty si nech kamarády a já se stáhnu, ať ti ještě víc nebližuju. Já tedy prošla rozvodem našich, když mi bylo 26. Už je to 8let a stejně je to noční můra, táta si našel mladou, odešel a ještě řekl, buď jste se mnou nebo s mámou a protože jsem neopustila mámu, tak mne odstřihl. Snažil se sebrat vše jen pro sebe, a to je realita spousty rozvodů kolem mě. Vlastně neznám jediný poklidný rozvod, kdy by ten odcházející bral ohledy na opouštěného.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(24.11.2009 23:08:59) Tak už znáš, rozváděla jsem se dvakrát a vždycky jsem brala ohledy na opouštěného... až takové, že jsem před většinou svých přátel a známých za pitomce.
|
Ecim |
|
(25.11.2009 9:55:27) U nás to bylo zase tak, že moje maminka brala ohledy na otce, který nás opouštěl, a pitomce z ní pak udělal on i jeho rodina (a příbuzní jeho nové manželky) a my s bráchou jsme se v tom pak pěkně vymáchali. Nicméně s těmi tátovými příbuznými, kteří to ustáli, si maminka dodnes zachovala hezký vztah. Já ji za to obdivuji, protože tohle by dokázal málokdo.
|
|
|
ANNAHAM |
|
(25.11.2009 15:47:05) Monty tady napsal(a?), že rozvod přece není nic nedovoleného nabo nemorálního.Já teda nevím.Opravdu jen velmi výjimečně to obě strany zvládnou se ctí.Ve velké většině je jednomu z páru skutečně ublíženo - psychicky, majetkově, stane se, že dokonce i fyzicky. Ale vžy!(až na vyjímky, kdy je rozvod cestou ke zbavení se příživníka či násilníka) je ublíženo dětem. A ubližovat dětem JE nemorální. A nemusí to být vždy děti malé. Znám případ, kdy otec opustil rodinu s 15ti letou dcerou a 18ti letým synem a ti pro něj přestali na 18 let existovat. Měl novou mladou ženu a nového syna.A jak svým dětem ublížil? Hlavně tím, že zmizel z jejich života stejně, jako kdyby zemřel. Bylo to vlastně ještě horší, protože si to zvolil sám.Nechtěl s nimi žít, nechtěl je vidět, přestaly pro něho existovat jako lidé a styly se jen nepříjemným závazkem k placení alimentů.Navíc se ty děti musely postarat o zhroucenou matku, která snad do smrti nepochopila, proč se to všechno stalo.A to nemluvím o materiální újmě, viděla jsem ten skoro prázdný byt, když si otec odvezl zařízení.Peníze na hotovsti jaksi žádné nezbyly, matka onemocněla a syn, který byl přijat na VŠ, musel studia nechat a podílet se finančně na domácnosti.Děti, které byly zvyklé nakupovat hezké oblečení, jezdit k moři a na hory na dovolené, pobývat na chatě a plánovat si studia v cizině, najednou zůstaly samy s matkou, která nechtěla upomínat otce o zaplacení výživného, ačkoliv doma bylo sotva co jíst.
|
Ecim |
|
(25.11.2009 16:03:50) Annaham, s rozvodem je spojena samozřejmě spousta problémů. Ale v některých případech je rozvod doslova a do písmene "menší zlo" pro všechny zúčastněné. Existuje na světě hodně dětí, které by dali první poslední za to, kdyby se jejich rodiče rozvedli. A najde se i velké množství lidí, kteří se nerozvedou, ačkoli se nenávidí a dělají si ze života peklo. Znám takových případů osobně docela dost. Podle mě je úspěch, pokud fungující rodina zůstane pohromadě a pokud se nefungující rodina rozpadne. Velmi stojím o to, aby mé děti vyrostly ve fungující rodině s oběma rodiči, a jsem ochotná pro to udělat maximum. Sama ovšem rozvod svých rodičů s odstupem času považuji za jednu z nejlepších věcí, která mě kdy potkala. Myslíme si to všichni - včetně mojí maminky, která se nám kdysi snažila rodinu udržet stůj co stůj, byla ochotná kvůli tomu překousnout veliké nechutnosti a dost to odnesla i zdravotně. Dnes ale tvrdí, že ničeho nelituje.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(25.11.2009 16:18:31) Annaham, moji rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky. Svého otce jsem od té doby viděla asi 3x a předpokládám, že už ho nikdy v životě neuvidím - a ani ho vidět nechci. Mně matka neublížila tím, že se rozvedla, ale tím, že mne zplodila s asociálním pitomcem. Problém není v rozvodu jako takovém. Rozvod je spíše pozitivní výdobytek civilizace. Problém je prostě v tom prvotním výběru partnera. Resp. výběru... ono v generaci našich rodičů, při tehdejší úrovni antikoncepce to mnohdy vůbec o žádném výběru nebylo, co si budeme povídat. Zkrátka, jako ve většině životních situací - je to o prachobyčejným štěstí. Někdo ho má a někdo nemá. Sama jsem rozvedená, nevím jestli tím syn vyloženě trpí, ale určitě by měl rád maminku i tatínka pohromadě. Jenže já prostě neobětuju svůj život přetvářce "kvůli dítěti". Jeho otec sice není nijak extrémně "špatný", nicméně se mnou naprosto nekompatibilní a nevím, proč bych měla synovi dávat do budoucna jako vzor chování, že se člověk neustále musí něčemu a ve prospěch něčeho obětovat, i když je nespokojený. Myslím, že nespokojenost se má řešit a ne v ní tupě setrvávat. Jednou ty saze prostě bouchnou. Samozřejmě je důležité nejdřív se pokusit řešit a pak až přistoupit k radikálnímu řešení (rozvodu), jenže někdy to prostě jinak nejde.
|
Ecim |
|
(25.11.2009 17:06:06) Kdysi jsem už v jedné diskusi napsala toto: Dřív sice bylo méně rozvodů, ale určitě bylo více nešťastných manželství. Takže si nemyslím, že by lidé byli dříve "morálnější" než dnes. A hlavně člověk nikdy neví, kdy se co v jeho životě - slušně řečeno - pokazí.
|
|
remus |
|
(25.11.2009 17:06:50) Monty, já o rozvodu právě uvažuju, jenomže nemám dítě jedno, ale už dvě, zrovna dnes jsem se rozhodla, že to udělám, do večera mě to zase přešlo, manžel není zlý nebo tak něco, ale domu se chodí jen najíst a vyspat, dnes jsem mu položila tři otázky - jestli ví, jaké nové písmenko se dcera ve škole učí, co se učí psát a jestli zná alespoň jednu písničku, ketrou se tento rok naučila v hudebce, kam s ní chodím, nevěděl ani jednu odpověď, tak nebylo by lepší, kdyby nám poslal každý měsíc peníza na účet a nezatěžoval nás svou přítomností? Je totiž hrozný bordelář a vyžaduje každý den teplou večeři...Tak nevím
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(25.11.2009 17:09:06) Tinus, mně kdybys v příslušné době položila stejné otázky, taky bych to nevěděla... Trošku divný kritérium.
|
remus |
|
(25.11.2009 17:15:25) Já to nenapsala celé, on se totiž v práci strašně chlubí tím, že se s malou doma učí jen a jen on, také prý luxuje, uklízí nádobí a podob. Nedávno jsem se to dozvěděla, no byla jsem v šoku a celkem mě chytl vztek, všechno dělám já a ještě skáču kolem něj a on někde vykládá takovéhle kraviny
|
Hanka | •
|
(25.11.2009 22:17:01) Tinus,
tak s tím dovětkem chápu,
jinak musím přiznat, že totálně netuším, co se kdy mé děti ve škole učí, a zapomínala jsem to i v době, kdy jsem podepisovala DÚ. Umím jen přezpívat melodie, které hraje mladší dcera na klavír Někdy se cítím jako blb. Včera jsem byla na gymplu na třídních schůzkách a teprve při sdělení, že v chemii nikdo nemá problém, jsem zjistila, že už letos mají chemii.
|
remus |
|
(26.11.2009 9:31:55) to je super, dcerka je ale v první třídě, tak je to něco jiného, učit se s ní musíme, dokud se sama nenaučí číst apsát, pak už se snad bude učit sama , ale docela jsem se pobavila, dík
|
Lída,3 kluci a holka |
|
(26.11.2009 10:45:01) A to jako proč že se s ní musíte učit??? Do školy chodí ona, a úkoly by měly být zadávané tak, aby je dítě zvládlo samo. Nanejvýš dohlídnout na začátku první třídy, aby si dítě zvyklo, že si na úkoly má pamatovat.
|
Ecim |
|
(26.11.2009 11:28:20) Lído, spousta dětí potřebuje, aby se s nimi rodiče učili a dohlíželi na ně. A vůbec to nemusí být tím, že by to byly hloupé děti. Znám ze svého okolí děti, které měly třeba nějaké problémy (např. dysfunkce) nebo ještě neměly dostatečnou sebekázeň(každé dítě zraje jinak), ale díky tomu, že se jim rodiče hodně věnovali, to pak ty děti dotáhly daleko. Naproti tomu znám děti, na které rodiče nedohlédli, a ony díky tomu prospívaly s mnohem horšími výsledky, než na jaké měly schopnosti. Samozřejmě netvrdím, že je to Tvůj případ, jen se snažím vysvětlit, že některé děti potřebují míň dohledu a některé víc. Vidím to sama na sobě, učení mi sice vždycky šlo, ale kdybych neměla nad sebou dohled, tak nevím nevím... Každé dítě zkráta potřebuje trošku jiný přístup.
|
remus |
|
(26.11.2009 12:22:17) Tak teď jsi odepsala za mě! Dcerka je hodně psychicky labilní, už se tak prostě narodila, psychiku s ní cvičím, bylo jí 6 těsně před prázdninami, tak jsem zvažovala i odklad, ale nakonec jí psychotesty dopadly na výbornou a škola byla doporučena, potřebuje ale, abych se s ní denně učila a probrala to, co dělaly ve škole, dává jí to prostě psychickou rovnováhu a do škly se hrozně moc těší! Já jsem hrozně ráda, že to takhle zvládla a učitelka jí taky chválí, dcerka je chytrá, tak jí od učení nechci odradit špatnými výsledky, s věkem by se její psychika měla srovnat, tak v to doufám.
|
Ecim |
|
(26.11.2009 12:40:08) Tinus, tak to jsem ráda, že Tě můj příspěvek potěšil. Pro psychickou labilitu mám pochopení, taky jsem byla dost nervózní dítě, ale čím jsem starší, tím jsem klidnější. (Pokud budu pokračovat tímhle tempem, tak až mi bude 150 let, nerozhází mě už vůbec nic. ) Ono je to s dětmi složité, každé potřebuje něco trochu jiného. Třeba od jedné své kamarádky jsem opakovaně slyšela větu: "Tohle a tohle dělám se svým dítětem tak a tak, ale s tím tvým by to takhle určitě nešlo."
|
remus |
|
(26.11.2009 13:07:28) Druhé dítě mám kluka a ačkoliv jsou z jednoho vrhu, tak je pravý opak, naprostý pohodář a ve dvou a půl vyrovnané dítě, které je všude doma a s každým si hned rozumí, s dcerkou je to také lepší a lepší, ale musí se s ní prostě pracovat, brácha byl také takový a vyrostl z toho, tak z toho strach nemám, hlavně že není žádný blbec, to by změnit nešlo, každopádně dík za příspěvek
|
Ecim |
|
(26.11.2009 13:11:49) Baví mě úvahy na téma, jak se povahově liší sourozenci. Tak třeba my s mým bratrem jsme velmi zajímavá kapitola. Byla jsem první a dlouho jediné dítě v rodině, jako malinká jsem si rozuměla spíš s dospělými než s dětmi. Bratr byl společenštější a nebojácnější než já. Časem jsme si ale některé vlastnosti prohodili. Dnes je z něj velký samotář, zatímco já jsem velmi společenská, navíc mám pocit, že se obklopuji někdy trochu pasivními přáteli, mezi kterými jsem si získala pozici takového toho aktivního článku, který neustále něco organizuje a vymýšlí.
|
remus |
|
(26.11.2009 13:15:06) Tak u nás je to to samé, každý jsem úplně jiné, já to mám u dětí také tak, vizuelně jsou si hrozně podobní, ale povahu mají každý jinou, no nic, venku je krásně, úkoly máme napsané, tak mažeme na procházku
|
Ecim |
|
(26.11.2009 13:18:28) Také jsme se chystali na procházku, ale děti místo ní tvrdě usnuly. Už se nemůžu dočkat ven, internetové diskuse mají něco do sebe, ale procházka je procházka...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
remus |
|
(25.11.2009 17:12:50) Jo, to asi nikdo, tohle si opravdu musím vyřešit sama, nechce se mi vůbec trhat rodinu, ale má strach z toho, že se za pár leto hlédnu a bude mě mrzet, že jsem vztah neukončila..
|
Ecim |
|
(25.11.2009 17:14:21) Ono se v tomhle ohledu hrozně těžko se radí.
|
remus |
|
(25.11.2009 17:17:36) Já vím, no nic, jdu dát večeři na plotnu, ať bídně nezhyneme hlady, třeba přijdu na jiné myšlenky...
|
|
|
|
|
Hanka 75 |
|
(25.11.2009 22:00:35) Můj manžel by tohle myslím také nevěděl, včetně té písničky. Ale je to vzorný otec, jen má časově náročnou práci a vím, že o víkendu bude s dětmi všechno dohánět. Ale tohle asi není tvůj případ, nejde jen o splnění toho kvízu, ale že ani vědět nechce že ?
|
Hanka 75 |
|
(25.11.2009 22:01:18) Jo a teplé večeře nevyžaduje ani náhodou... to nevím jak bych snášela. Vařím ráda, ale každý den teplou večeři, to musí být hodně náročné.
|
Ecim |
|
(25.11.2009 22:55:10) Hanko, tak to máme stejně. Můj manžel to naštěstí vidí také tak. Teplá večeře je sice fajn, ale 2x - 3x týdně to stačí. Lepší kombinace teplá večeře obden nebo ob dva dny a maminka v pohodě než teplá večeře denně a maminka padající na ústa.
|
Hanka 75 |
|
(26.11.2009 9:29:36) "Ecim" odkud jsi, nejsi z Prahy ?
|
Ecim |
|
(26.11.2009 9:34:18) Jsem. Proč se ptáš?
|
Hanka 75 |
|
(26.11.2009 20:54:59) Kdyby ses náhodou někdy chtěla setkat, tvoje názory se mi moc líbí... jsem z Prahy. Mám dvě roční děti, a vlastně by to bylo výhledově, protože ted s nimi nikam moc nechodím a "jsem ráda, že jsem ráda" (ale štastná, to zase jo).. měj se hezky Hanka
|
Ecim |
|
(26.11.2009 21:49:16) Aha! Mám teď dost blázinec, ale až bude volněji a méně infekcí (kvůli cestování v MHD), tak proč ne? Je to docela dobrý nápad. Mně se Tvoje názory také líbí. Přiznám se, že mě Tvůj dotaz zaskočil, říkala jsem si, jestli se třeba odněkud neznáme, ale dost jsem to vylučovala, protože maminky od dvojčátek znám jen dvě a žádná nemá dvě holčičky.
|
Hanka 75 |
|
(30.11.2009 20:59:45) Tak se těším ! Určitě až se ti to bude hodit, a já jak jsem psala hned určitě také nemůžu. Máme svůj režim a stále jsem jaksi "ráda, že jsem ráda"... o víkendu jsme objevili v hospodě na Klamovce (píšu konkrétně, když jsi pražanda, třeba znáš) pěkný dětský koutek, o kterém jsem si myslela, že bude splňovat vysoké požadavky "vhodný dětský koutek pro dvojčata"-zatím jediný, kterému jsem dala tuto důvěru, ale stejně to "nefungovalo" a děti si hráli nejvíce s kamínky u palmy u vchodu do restaurace, lozili po špinavé zemi, jedli kamínky...., takže myšlenky, že se s dětmi někde venku vklidu v nejbližším době najíme jsem se zcela vzdala napiš mi prosím na můj mail 75han@seznam.cz, ať si tam příp. můžeme někdy domluvit ten srazík... měj se hezky a ať to chřipkové období prožijete bez nemocí, já v to u nás také mocně doufám...
|
aachje skunk a tři holky |
|
(30.11.2009 21:13:42) to by mě zajímalo,kde má autorka článku svoje nohshledy
|
|
|
|
|
|
|
|
|
remus |
|
(26.11.2009 12:26:47) Přesně tak, nechce vědět, na teplé jídlo jsem si ho zvykla sama, děti taky, tak vařím obědy i večeře, manžel má ale pracovné dobu do 3, tak bych v tom vaření neviděla problém, kdyby se po příchodu z práce věnoval dětem, místo sezení u novin! No včera jsme měli velmi dlouhý rozhovor, dokonce si dnes vzal půl dne volno, abychom to doprobrali, hodně toho nasliboval, ale jak jsem mu řekla, dokud neuvidím, neuvěřím
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.11.2009 12:28:50) Slibem nezarmoutíš, mně všichni chlapi slibovali jak pionýři před rozvinutou zástavou SSM, a prd z toho, rozvedená jsem už 2x.
|
remus |
|
(26.11.2009 12:38:24) V tom případě pionýra zabalím, nakopnu do zadní části těla, posadím do auta, pošlu zpátky k rodičům a budu rozvedená jednou!
|
Ecim |
|
(26.11.2009 12:42:59) Tinus, a proč tedy pionýr nevaří, když pracuje jen do 3 hodin?
|
remus |
|
(26.11.2009 12:50:30) maximálně čaj, včera v záchvatu polepšení chtěl uvařit alespoň rýži k masu, no jíst se to nedalo a to byla předvařená v pytlíku! Jinak pracuje 8 hodin denně, jen dnes měl půl dne volno, vaření mu prostě nejde, tak to po něm nechci, ale vysavač by do ruky vzít mohl, topíme dřívím, takže vysávání je prostě každodenní nutnost, nebyl schopný koupit ani pytlíky do vysavače, no tak uvidíme jaké budou ty slíbené změny!
|
Ecim |
|
(26.11.2009 13:07:57) Tak držím palce, aby se to povedlo.
|
remus |
|
(26.11.2009 18:51:33) Jo, dík, snad to vyjde, on to asi není někdy med s žádným chlapem , no a procházka byla super, kapku jsme to protáhli a byla jsem doma s dětmi až do 6, fakt super!
|
|
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(26.11.2009 12:43:20) Někdy to nejde jinak. Paradoxní na tom je, že v okamžiku, kdy jsem opravdu odešla to najednou chtěli měnit a byli i schopni vyvíjet nějakou snahu. Ale to už bylo pozdě. Jsem zvědavá, jak to vyjde do třetice. Našlápnuto má dobře, panáček.
|
remus |
|
(26.11.2009 12:52:15) Tak ať si to nezkazí, já mám sejně takový pocit, že bych si musela vzít ženskou, aby pochopila, co od ní vlastně chci! Chudák synáček, odmala ho péruju a uklízí jako divej
|
remus |
|
(26.11.2009 13:10:45) aha, no tak hlavně že není na světě jediný , já také včera drahouškovi řekla, že deset na jeho místo,no koukal jako sůva z nudlí, jen teda nevím, kde bych těch deset chlapů splašila
|
|
Ecim |
|
(26.11.2009 13:15:11) Jo takhle! Mně ten Tvůj předchozí příspěvek udivil, nějak mi nekorespondoval s tím, co jsi tu v jiné diskusi psala před pár dny. Takže už chápu.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ecim |
|
(25.11.2009 17:13:03) Monty, já Tě chápu. Ono by se Ti pak taky mohlo stát, že by Ti syn vyčetl PRÁVĚ TO, že ses mu takzvaně "OBĚTOVALA".
|
|
|
|
sovice |
|
(25.11.2009 22:26:13) Terinko,
tak u nás to podobně proběhlo. Exík odešel za svou pravou láskou a přátele mi přenechal.
(Ale kromě toho, že byl šlechetný, mu asi ani nic jiného nezbývalo, neboť jeho pravá láska s ním mezi naše společné přátele nechtěla. Ani se nedivím; základ tvořili lidi z kostela, kteří se jednotně postavili za mne a na něj a na ni tím tuplem hleděli někteří hodně přes prsty - paradoxně víc než já. Ale stejně se mi ulevilo, že se s ním na této půdě nemusím setkávat.)
Zvláštní taky je to, co už tu někdo zmínil; někteří lidi, hlavně ti, se kterými se nevídám až tak často, se ještě teď, po víc než pěti letech, v rozhovoru se mnou staví na mou stranu a snaží se mě podepřít, což je někdy komické a někdy lehce otravné, protože já už to fakt nepotřebuju a nemám chuť ho řešit, je to pryč, nezapomenuto, ale snad odpuštěno, nechci se v tom jeho odchodu už hrabat.
|
Ecim |
|
(25.11.2009 22:58:02) Oni to ti lidé určitě myslejí dobře, ale člověku to zákonitě nemusí být příjemné. Proto jsem raději čekala, až o tom kamarádka začne sama a pak jí řekla, že když bude chtít, tak to s ní ráda proberu, ale pokud o tom mluvit nechce, tak o tom nebudu začínat.
|
sovice |
|
(25.11.2009 23:16:44) Ecim,
myslím, že to je dobrý postup. Je to jako s každou emocionálně napjatou situací - někdy je toho člověk tak plný, že to prostě musí ven, a přátelé jsou "terčem" (je lepší proklínat toho mizeru, co tě opustil, před přáteli, než doma před dětmi, že jo), jindy je člověk rád, že může myslet na něco jiného, a nemá chuť začínat...
|
Ecim |
|
(26.11.2009 8:56:49) Sovice, to je přesně ono. Každý reaguje na vypjatou situaci jinak, někdo si o tom potřebuje povídat, někomu je to nepříjemné. A nemusí jít nutně o rozpad vztahu, ale v podstatě o jakýkoli problém. Jednou jsem volala kamarádce, abych ji i s jejím novorozeným chlapečkem pozvala na návštěvu a ukázalo se, že chlapeček je v nemocnici a čeká na operaci. Dost mě to vzalo (byla jsem v té době těhotná a několik týdnů předtím jsem proležela), ale nedala jsem to najevo a zeptala se kamarádky, jestli jí teď pomůže si spíš povídat nebo jestli ji mám radši nechat v klidu. K mému velkému překvapení si chtěla povídat, a tak jsme si povídaly. Jak jsem si pak ověřila, tak to byla jednoduchá operace, ale stejně je z toho člověk bez nálady. Jeden můj kamarád byl zase sám na operaci a nechtěl nikomu říct, s čím byl operovaný. Tak jsem mu odpověděla, že se ho nebudu vyptávat, že je to výhradně jeho věc a ať mi říká jenom to, co chce, a byl klid. Jinak mi Tvůj příspěvek připomněl, že znám i páry, které spolu mají konflikty, ale zatímco jeden z nich to navenek neventiluje téměř vůbec, tak ten druhý do těch konfliktů zatahuje kdekoho a hlasitě se dovolává podpory druhých. Pak z toho mohou vznikat zajímavé závěry...
|
|
|
|
ANNAHAM |
|
(26.11.2009 14:45:55) Zmiňuješ se o lidech z kostela,předpokládám, že jsi věřící a třeba jsi i sňatek v kostele uzavřela, tak bych se tě chtěla zeptat, jak to je v takovém případě vlastně s rozvodem.Manželství rozvede soud a církrv se do toho vůbec neplete? A považuje církev to manželství automaticky za rozvedené? Nebo jsi pro církev stále vdaná a podruhé se v kostele vdávat nemůžeš? Takže se podruhé vdáš na úřadě a pro církev jsi manželkou toho prvního a úředně jsi manželkou toho druhého? Mám v tom zmatek, vysvětlil by mi to někdo?
|
sovice |
|
(26.11.2009 16:09:42) ANNAHAM,
vdávala jsem se na úřadě několik let předtím, než jsem uvěřila. Pokřtěna jsem byla už jako vdaná. Patřím k jedné z protestantských církví, která netrvá na sňatku v kostele a civilní sňatek i rozvod jako takový respektuje. Oddali by mě znovu.
Oddala by mě nejspíš v kostele i katolická církev (ale smíšené protestantsko-katolické páry musí mít něco jako biskupské svolení), protože exmanžel byl křtěný katolík, i když nepraktikující (a v době, kdy jsme se brali, nevěřící; pak jsme byli v protestantském sboru společně) - z hlediska ŘKC takový sňatek není platný, jako by nebyl (IMHO). Takže by oddali i manžela.
Když je ale někdo katolík, uzavře svatbu v kostele a rozvede se civilně, katolická církev už ho znovu neoddá a považuje za platný původní církevní sňatek. Takový člověk pak může být podruhé oddán jen na úřadě. Existují způsoby, jak dosáhnout i katolického "rozvodu" - říká se tomu zneplatnění manželství - ale není toho vůbec snadné dosáhnout, je to mnohem složitější než civilní rozvod. Hlavním viditelným důsledkem toho, když je katolík rozvedený a znovu oddaný jen civilně, je, že nemá přístup ke sv. přijímání (eucharistii), což je pro věřícího, praktikujícího člověka často hodně bolestný důsledek.
|
ANNAHAM |
|
(27.11.2009 9:29:47) sovice, děkuju moc za vysvětlení.Šlo mi hlavně o pojetí katolíků. Tedy je to skutečně tak jak jsem si myslela, totiž že z hlediska církve i po rozvodu původní manželský svazek trvá i když je soudem rozveden a dokonce i když pak ten člověk na úřadě uzavře další manželství. V tom případě jde jistě o veliký hřích, když věřící poruší manželský slib a žije s někým jiným. Já k žádné církvi nepatřím a jsem 33 let vdaná ( na úřadě). Věřící respektuji, ale štvou mě pokrytci, kteří se tváří jako katolíci jen proto, že se jim líbí obřady v kostele.Takových případů je dneska hodně.
|
|
|
|
|
|