| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přeje štěstí připraveným tátům?

 Celkem 52 názorů.
 Osamělá 


Vzorce chování 

(19.10.2009 9:40:06)
Já myslím, že některé vzorce chování, které se můj muž naučil ve své rodině by stály za to, mu "vybít" z hlavy. Opravdu v některých případech jsou on i jeho sourozenci věrné kopie svých rodičů. Otec nepřebaloval - nepřebaluje nikdo z nich, otec nebyl u porodu - proč já bych se obtěžoval, proč by se otec namáhal, přece je celý den v práci... Otec při hlídání klidně usne a ještě vesele líčí, jak pak museli jet s manželem na pohotovost, protože si něco rozbil... Ale on přece vychoval tři děti!!! Dá to hodně práce manžela donutit zapojit se do výchovy a i dnes se mi to nedaří, tak jak bych chtěla. :(
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 10:03:38)
Překvapivě zatímco můj tchán se malými dětmi prakticky nezabýval, řešil si svoje koníčky a filsofocké meditace a syn my začal být partnerem až pobral dostatek rozumu a fyzické kondice, aby s ním jel na hory, na vodu a bastlil elektroniku, je můj manžel skvělý a pečující otec svých dětí od novorozeného miminka. Takže naštěstí se ty vzory někdy po cestě upraví.
 Osamělá 


Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 10:16:40)
Tak to závidím :) Né myslím, že pokud mají něco společného, tak ten vztah mezi rodičem a dítětem se utuží, ale moje dcera má tu "smůlu", že s tatínkem nemají kromě vzhledu a chování nic společného. Manžel nemá žádné záliby, teda kromě hraní her na počítači a tak se k němu dcera nemůže ani nijak přidat. ~;(( Je to složité a hrozně mě to mrzí, na druhou stranu jsem ráda, že mám dceru, protože jí zabavím aspoň já - pečeme, vyrábíme, kreslíme... atd. Mít kluka mám strach, že bych to nezvládla. Nemám moc představu, čím bych kluka zabavovala. ~d~
 Petul 
  • 

Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 11:31:22)
Gabco, moc se tim netrap. Manzel se taky k peci o miminko nejak moc nema, jeste tak si s ni pohrat (vetsinou kdyz JEMU se to hodi a JEMU se chce), ale zaroven si rikam, ze ma spoustu jinych kvalit - nemuzeme mit vsechno.
Ja to asi beru s nedhledem, protoze muj otec se o nas taky extra nestaral a nezajimal , ale ted s nim mam vyborne vztahy. Proste nektery chlapy to tak maji, a to neznamena, ze by svoje potomky nemilovali.
 Terinka4444 


Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 15:14:51)
jen aby ti potomci pochopili, že to tak chlapi mají, ale že je stejně milujou, jen aby si to nepřebrali, že jsou jim dobří, jen když mají taťkové zrovna náladu. Děti vidí svět jinak než dospělí, neberou ho rozumem, ale citem.
 Ecim 


Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 19:44:36)
Markéto, tak to klobouk domů před manželem, že si to dokázal takhle pěkně srovnat v hlavě a chovat se jinak než jeho otec. ~x~ Je to hezké, že máš tak hodného manžela a Tvé děti tak vydařeného tatínka. ~x~~z~
 Ivule 
  • 

Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 21:20:09)
Tak musím říct, že mě naopak manžel dost překvapil tím, jak si vzorce chování ve vztahu k fungování rodiny převzal od svých rodičů.
A myslím to teď v širším pojetí rodinného modelu, ne pouze ve vztahu k péči o děti.

Tak kupříkladu zatímco jsme za bezdětna byli normálně fungující "dvoukariérový" pár (to slovo nemám ráda, ale neznám jiné..), po narození dítěte manžel najednou začal jaksi automaticky předpokládat, že najedeme na tradiční rodinný model.. No a já zase automaticky předpokládala, že i on přizpůsobí stejně jako já svojí pracovní angažovanost dítěti, abych se mohla i já při péči o mimino věnovat profesi...

No byli to těžké boje, než jsem pochopila, že on prostě jen automaticky předpokládal, že to s dítětem bude fungovat u nás tak jak byl zvyklý z domova, zatímco já jsem si (rovněž automaticky) představovala úplně jiný model..

Teď se tomu už směju, ale to období, než jsme to oba rozdýchali, nebylo jednoduché..

 Maci1 


Re: Vzorce chování 

(20.10.2009 15:39:47)
Markéto, jako bys psala o mém tchánovi a manželovi ~R^. Díky bohu za výjimky (a za to, že jedna "vyšla" zrovna na mě ~;)).
 Ufonka 


Re: Vzorce chování 

(19.10.2009 22:20:55)
no, a ještě když v těch vzorcích synáčka utužuje ještě jeho maminka, že ~o~~o~~o~~o~~o~~o~

Jak důvěrně tohle znám! Manžel má obr ruce, neumí to s dětma, miminek se bojí, to na miminko nesáhne, dokud mu nebude rok... Jak jsem si vduchu myslela opak. Pak, když se Eliška narodila, se ukázalo, jak měla tchýně pravdu. Navíc Elis byla strašně uplakané miminko závislé na mamince, takže tatínek byl vlastně rád, že nic nemusí... A já blbá mu/jim na to skočila...

S Jolí to bylo už mnohem lepší, a teď už mu prostě nedám šanci ~b~~b~~b~
 karma 


Re: Vzorce chování 

(20.10.2009 13:52:35)
jo, kde se ty vzorce berou: moje tchýně manžela nabádala, když se mimi narodilo, at se chodí vyspinkat do vedlejšího pokoje (manžel). Že já jsem byla jak zombie, neb se mimi budilo co hodinu, přešla bez povšimnutí. Dodnes, když jsme u tchánů na návštěvě a má malou chvíli hlídat manžel sám, tchýně mu ji nenechá minutu, aby ho to nezmohlo. (Doma manžel funguje jako otec skvěle...by si moh zkusit, nefungovat...ale bydlet s tchánama, rozvedem se do týdne.
 Terinka4444 


No jistě 

(19.10.2009 10:23:25)
Já nevím, tenhle článek o chudácích otcích, co jim dítě ožižlá filmotéku a sebere pracovnu a jak se musí naučit být otcem a když nerezignují, tak jsou v druhé pasti dokonalých otců. Zdá se mi to divné. né ve vztahu manželky, ale k tomu dítěti, dítě se neprosilo, abyste si ho dělali, ale když je tady, tak k němu prostě máte povinnost, špatné slovo, lepší jsem nevymyslela, a tou nejhlavnějšší je bezmezná láska. Milujete-li ho víc než sebe, vše se zvládne i uslintaná chlouba v podobě filmotéky nebo mahagonového stolu. A na větu typu, vždyť chodím do práce a co ty celý den děláš, mám alergii. Můj vzorný manžel ji nikdy nepoužil a ve skrytu duše doufám, že si to ani nemyslel. Ale na to je osvědčená rada, kterou málokterá z nás dokáže, nechat andílka otcovi a odjet. To pak bude otec rád, že může do práce. Ani matka to neumí automaticky, u mně byla pvní dva týdny mamma a byla jsem šťastná, měla jsem pocit, že ta to vše zvládne, setstřenice na to byla sam a první měsíc byla její nejčastější věta, proč k miminům nedostáváme návody. A to je skvělá mám. Takže tak...
 Osamělá 


Re: No jistě 

(19.10.2009 10:32:54)
Přesně, mi v porodnici taky návod nedali. Naštěstí jsem si mohla "péči" aspoň částečnou nacvičit na mém o 12 let mladším bráchovi a na kamarádčiných dětech ~t~ Takže trocha cviku a šlo to, ale co bude třeba dělat moje švagrová, která nikdy dítě nedržela v ruce a nad vším se pošklebuje, to fakt nevím, zvlášť když ani její matka neumí dodnes vzít na ruce malé miminko. ~;((
 Katka,kluci 7 a 10 
  • 

Re: No jistě 

(19.10.2009 10:54:10)
Co by dělala,až to příjde, naučí se to taky... já jsem mimino chovala asi 2 x v životě, než jsem měla svoje, neměla jsem takové ty chůvičkovské pudy, že bych jako někomu jako holka vozila mimino, mladší sourozence taky ne.Zase to tak nepřeceňujte, vzít mimino na ruku se za pár dní naučí každý.....
 Osamělá 


Re: No jistě 

(19.10.2009 11:29:35)
Nejde o to, že by se to nenaučila, ale o to, že to bude muse dělat, i když nebude chtít, to je to, co jí zatím nedochází. ~2~ No snad to bude v klidu, kdoví jestli vůbec někdy bude děti chtít.. ~;)
 Nyota 


Re: No jistě 

(19.10.2009 13:52:40)
A jak víte, že nebude chtít? Já nikdy děti nechtěla. Do pětadvaceti jsem prohlašovala, že ani náhodou. Dělala jsem kariéru. Pak jsem se vdala a najednou bylo přirozený mít dítě. Dneska mám dvě cácorky a chci ještě třetí. Tu první jsem neuměla ani pochovat, když se narodila. První noc jsem ji vrátila sestrám na sesternu. Nestydím se za to. Bylo nás šest na pokoji, všechny ostatní maminy spaly s dětma, protože už další den měly jít domů, a moje malá ječela, i když jsem ji chovala. Neměla jsem jí co nabídnout, mlíko jsem ještě neměla a nechtěla jsem budit tu spoustu mimin na pokoji. Sestra, co vykoukla ze sesterny, mi tehdy řekla, že jsem si měla koupit plyšovýho medvídka, když nechci, aby to brečelo. Asi čekala, že se budu stydět nebo se rozbrečím a dítě si vezmu. Ráno mi ji přinesli a přestěhovali nás na pokoj, kde jsme byly samy. Vzala jsem toho mrňouska do náručí a povídám jí: "Hele, v noci jsme se moc nevytáhly. Uděláme dohodu. Zvládnem to spolu, jo? Ty nebudeš ječet a já zjistím, jak je to s tím mlíkem, jestli už nám funguje mlíkárna." ~p~ Zafungovalo to. Malá najednou přestala brečet a já už jsem ji sestrám nechtěla ani odevzdat na kontrolu. Když jsem měla druhý mimčo, moje prsa si vzpomněly na 13 měsíců kojení, které už zažily, a malá se přisála hned na sále a nakojila 5 ml". Tak jsem jí řekla: "No vida, mlíko by bylo, tak sosej, zavrtej se do zavinovačky a pospi si, ať můžem vyrazit za ségrou." Za 72 hodin nás pustili domů. Kojily jsme pak 23 měsíců a obě holky jsou moji mazánci. Jsou to nejkrásnější, co mě v životě potkalo, a taky to nejdůležitější. To, jak se někdo chová před dětma nebo ještě v šestinedělí, nevypovídá lautr nic o tom, jaká to bude máma. A myslím, že pro táty to platí taky.
 Osamělá 


Re: No jistě 

(19.10.2009 21:53:54)
Já jen, že zatím není ani těhu a ani o tom neuvažuje, takže je zbytečné to řešit. ~2~
 Ecim 


Re: No jistě 

(19.10.2009 19:47:58)
Jedna známá, která měla první dítě asi rok přede mnou, mi řekla: "Neboj se toho, bude to tvé dítě a najednou ti to s ním půjde automaticky." Úplně bez problému to sice nebylo, ale šlo mi všechno tak nějak snáze než s dětmi mých kamarádek.
 Červená řepa 


Re: No jistě 

(19.10.2009 11:09:15)
ožižlaná filmotéka ~t~ , to je výstižné, pobavila jsem se
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: No jistě 

(19.10.2009 11:13:56)
U tlupových zvířat, keterým patříme i my, se péče o mladé odkoukává od ostatních členů tlupy - matky, tet, sester, případně nepříbuzných. Stačí si vzpomenou na všechny ty případy šimpanzů a goril odchovávaných uměle, kteří se pak nedokázali postarat o své mladé, neměli se to kde naučit. Naše smůla je, ža nše současné tlupy jsou příliš malé, abychom ve věku, kdy jsem to schopní pobírat a nasávat, měli okolo sebe nějaké matky pečující o novorozeňata a malá miminka. A tak nám nezbývá než plakat po manuálech :(
 Vaal 


Re: No jistě 

(19.10.2009 20:22:43)
Já bych tedy o žádné zaučení tlupou nestála...stačí někdy poslouchat co mě radí v péči o dítě mí rodiče, nebo manželovi, ještě bych to opravdu potom musela dělat podle nich~o~
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: No jistě 

(19.10.2009 23:48:43)
Vaal, nejde o rady, jde o to, že prostě koukáš, vidíš, žiješ to. Nikdo to pak nemusí dávat rady, protože prostě víš.
 Ecim 


Re: No jistě 

(19.10.2009 19:55:14)
Můj manžel je skvělý otec, ale tvrdí, že kdyby měl být rok s dětmi doma, tak mu z toho hrábne. A já si vážím toho, že to dokáže takhle natvrdo říct.
 Insula 


neexistuje příprava 

(19.10.2009 10:49:51)
Podle mě se nejde připravit. :-) A to ani matka, ani otec. Realita bývá často velmi odlišná od teorie. A stokrát vám může někdo říkat, jak vás dítě "omezí" a co všechno to obnáší, ale když nezažijete na vlastní kůži, tak si to představit neumíte. :-D
 DENISA 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 11:18:02)
Presne tak, pravdu dis. Takove ty moje predstavy, ze jako znami co maji dite neprisli na party, takze to je jiste omezeni, haha. Az kdyz clovek dite ma, tak vidi, ze to neni jen o nejakem utlumenejsim kulturnim zivote, ale treba i o tom, ze si v klidu par let nedojde ani na WC. A jak muz tak zena se musi sve nove rodicovske roli postupne ucit, znam jich dost, co chodili na kursy a cetli tuny knih, nakonec je jim to stejne houbec platne a placaji se v tom stejne, jako ti "nestudujici".
 albert1 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 13:58:43)
... tuny knih nectu, ctu Rodinu.cz a dozvim se vse, co potrebuji ~:-D
 Ecim 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 19:56:41)
Lituju, že jsem Rodinu nezačala číst mnohem dřív :-)
 Ecim 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 19:53:59)
Vybavuji si, jak když mi sestřička přinesla miminko (ležela jsem na jednolůžáku), tak jsem řekla: "A sakra. Tolik knížek jsem přečetla a teď mám stejně strach." Samozřejmě to nešlo úplně samo, ale bylo to přeci jen lepší, než jsem čekala.
 Ecim 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 19:51:50)
Můj manžel říká, že "sebelepší teorie praxi nenahradí", a má pravdu. Kdykoli jsem jela do porodnice, tak jsem se zároveň hrozně těšila a zároveň měla trému z toho, že "ještě nejsem připravená". Ale dokonale připravený se člověk necítí fakt nikdy.
 KKarolina 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 21:59:40)
Když jsem jela poprve do porodnice-tak jsem se hrozně těšila.A byl to děs-rodila jsem dlouho a v hrozných bolestech-po druhe jsem měla takovou depku-že jsem jela na poslední chvíli jak jsem se bala.No a ted s odstupem vím,že jsem stejně skoro vše dělala jinak,než jsem četla v knížce...
 Ecim 


Re: neexistuje příprava 

(19.10.2009 22:39:18)
Já jsem se hrozně těšila pokaždé. Poprvé jsem navíc byla HROZNĚ ZVĚDAVÁ na porod. (Ano, může to znít šíleně.) Při prvním porodu se prvních 24 hodin nic nedělo, pak jsem dostala kapačku s oxytocinem, bolesti jsem měla asi 6 hodin a ještě k tomu jsem byla silně nachlazená. Bylo mi také nepříjemné, že jsem se kvůli kapačce nemohla hýbat.
Podruhé jsme dojeli do porodnice skoro na poslední chvíli. Porod byl tentokrát o dost méně bolestivý - tedy až na poslední půlhodinu, kdy to byla hotová jatka. Vzpamatovala jsem se ale rychle, jen mě mrzelo, že jsem první 2 dny kvůli nedostatku lůžek nemohla mít miminko u sebe.
 KKarolina 


Re: neexistuje příprava 

(20.10.2009 9:43:17)
Každý prožíva porod jinak-někdo lepe někdo hůře-no ale co si budeme povídat-je to masakr který stojí za to!~p~
 Ecim 


Re: neexistuje příprava 

(20.10.2009 10:24:38)
To teda jo!
 Astrit 


Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 14:02:20)
ať si tento článek na internetu přečte. A víte jaká byla jeho první reakce? "Ježišmarijá, co zase...". Prostě můj muž je už alergický na články typu "dokonalý otec":-))
Ale tento článek je jiný, říká otcům, že za nic nemůžou, že to příroda sama je tak naprogramovala. Jak jsem tohle manžovi řekla, hned se v telefonu rozzářil a že si to jako přečte! Alibista jeden:-))
Ale článek je to pravdivý, tak to holt je, můj manžel není z řady "dokonalých otců" a ví to o sobě a myslím, že občas se s tím snaží něco udělat. Těhotenství opravdu moc neprožíval, porod taky ne a děti do jednoho roku taky ne. A už rok s námi nespí v ložnici. Prý musí vstávat do práce....kde jsem to před chvílí četla? I když se snažím být chápavá, stejně mě ta jeho otcovská neohrabanost mrzí:-( A je fakt, že ho podvědomě srovnávám se svým taťkou, který s námi dělal blbinky a taky s námi filozofoval o vesmíru, fyzice, záhadách, o životě....jak já jsem tohle milovala:-))
 albert1 


Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 14:19:21)
Zrovna vcera jsem se dohadovala s manzelem, kolikrat zatim vymenoval nasi mlade plinku, je ji 6,5M, dosli jsme k zaveru, ze 3-4x, samozrejme ze nikdy ne pokakanou, to mizi z detskeho pokoje treti kosmickou. Ja mela predstavu, ze by si to mohl trenovat "pravidelne" 1x denne, potom jsem slevila na 1x v tydnu, no ted uz si ani nic nepredstavuju ...

A nejlepsi byla jeho zaverecna hlaska na toto tema: " Neboj, ja te jistim ... ~j~ ... horky kandidat na Hlasku roku v nasi rodine~y~
 Petul 
  • 

Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 14:43:16)
Tak to vedete !! Gratuluju. Maly je 4,5 mesice a zatim nevymenoval plinu ani jednou ! Chi chi.
Ja se z toho teda nevesim. Mam pocit, ze se mimina boji - jako ze by mu neco udelal nesikovnosti atd... Na druhou stranu o vikendu zase uvari, pripadne pomuze s uklidem, takze si nestezuju. Kazdej k tomu neni.
 Astrit 


Re: Pokaděné plíny 

(19.10.2009 15:05:30)
Můj manžel reaguje na pokaděné plíny tak nechutně, že ačkoliv jsem absolutně nezvracecí typ, přísahám Bohu, že v tu chvíli mám chuť kosit. Manžel už několikrát sehrál divadelní scénku "pomóóc zvracím!" a dělal k tomu všechny ty doprovodné zvuky a pohyby tak sugestivně, že i to mimino na něj zíralo jak z jara a uvažovalo o výhodách zácpy..... i když bych byla velmi ráda škodolibá a nechala pěkně manžu přebalovat pokaděné plíny, tak v zájmu svém i svých dětí to raději nedělám!:-))))
Ale když jsem teď ležela s dcerou v nemocnici a malého hlídal manžel, tak přebaloval i ty pokaděné plíny. Nejdříve si na pomoc zavolal maminku, která bydlí o patro výš, ale ta odmítla a nechala jej, ať se v tom pěkně vyráchá!!!~j~~j~~j~ Moudrá to žena~t~~t~
 Ecim 


Re: Pokaděné plíny 

(19.10.2009 20:01:10)
Astrit, teď jsem si vybavila tu scénu z Kdopak to mluví I., kdy matka přijde otce navštívit do práce, přebaluje dítě na jeho pracovním stole a když otec řekne, ať ho jde přebalit vedle, tak vztekle připlácne tu pokaděnou plínu špinavou stranou na ten luxusní pracovní stůl :-).
 Terinka4444 


Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 15:33:34)
ono zase o výměně plenek to není, když nechtějí, ať nemění, kdyby museli, tak by to také zvládli. trénink výměny plenek mi přijde zbytečný. nutit ho měnit pleny, když mně to nevadí, není potřeba. Ale co je dle mého názoru absolutní nutnost, je posadit přebaléné voňavé mimi na tátův klín, ať si spolu čtou, ať si hrají, ať se mazlí, to je to, oč tu jde, čert vem plenky. A když to nemají automaticky ti pánové v sobě, tak nenásilnou formou( nebo i násilnou~j~)budovat láskyplný vztah táty a dítěte. Dítě by mělo cítit, že ho táta miluje stejně jako máma.A kdo ho přebaluje, je mu fuk.
 Astrit 


Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 15:56:29)
Máš svatosvatou pravdu. Ale přesto z praktických důvodů je dobré, když tatínek ví, jak se přebaluje, protože maminka může ležet v nemocnici a někdo se postarat musí. A když taťka nebude vědět jak miminko namazat, tak se mu oprudí a když nebude vědět, že holky se čistí jen jedním směrem, tak holčička může dostat gynekologický zánět. Prostě, kdo je připraven, není ohrožen~;)
 albert1 


Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 18:12:43)
... s tema plinkama jsem to myslela spis v legraci, musela jsem nutne odskocit na hodku za dedeckem na LDN, mlada se doma probudila neplanovane o trochu driv a manzel se ji pokusil prebalit a nejak se do toho zamotal, mlada je trochu akrobat :-) Jinak mi pomaha hodne, zajistuje nakupy, je hlavni kuchar a uklizi~R^
 marketa 
  • 

Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 21:03:43)
neverim vlastnim usim, ze neprebaluje? a kdyz tak u toho dela ksichty? tak pred padesati lety, kdyz byly jen ctvercovky a chtelo to cvik, ale dneska??? s pamperskama?
no oni mu to mozna deti vrati, az sam bude potrebovat prebalit ...
 Markéta, kluci 7 a 1 
  • 

Re: Volala jsem manželovi 

(19.10.2009 22:12:39)
Astrit, a jak máš velké děti? Jestli máte kam a děti jsou v přiměřeném věku, nebylo by lepší vystěhovat je než manžela. Já už se docela těším, až malému přesuneme postýlku k bratrovi, ale vidím to tak na jaro, podzim zima = choroby a ani toho "velkého" s horečkou nerada nechávám spát samotného, tak bychom je stejně pořád stěhovali...
 Astrit 


Re: Volala jsem manželovi 

(20.10.2009 13:57:10)
No...holčička má tři roky a chlapeček rok. Malé už chystáme pokojík, ale hloupé je, že děcák je na druhé straně domu, daleko od ložnice. Dcera teĎ měla v noci laryngitidu, nevím jak by to dopadlo, kdybych ji neslyšela, budu muset i tak používat chůvičku. Za takových pět let budu ve vzdálené ložnici spatřovat výhodu, ale teď ne.... Prcek pěkně spí, skoro se nebudí. Manžel si vyhnanství naordinoval sám, pelíšek má připravený, ale když on se chudák tak bojí, že se nevyspí.....
 Kika 
  • 

vzájemné vztahy 

(19.10.2009 14:53:37)
Můj manžel to moc s dětmi neumí a smutnou pravdou je, že ani on jim moc nechybí. Je mi z toho smutno a myslím na to, jaký budou mít spolu v budoucnu vztah. Jsem přesvědčená, že láska rodiče k dítěti je nepodmíněná, dítě si jeho lásku nemusí zasloužit, tu lásku mámy a táty má mít automaticky ať je to dítě hodné nebo občas zlobivé. A rodič by měl umět tu lásku projevit. Je na nic, když děti miluje naprosto nezřetelně.
Zajímavvé je, že obráceně to nefunguje. Dítě rodiče může mít rádo, ale taky nemusí. Nejvíc se to projeví v dospělosti. Malé dítě je na rodiči citově závislé ať je takový či makový, ale jak odroste, začne rodič sklízet to co do dítěte zasel. Znám tolik případů, kdy si dcery nerozumí s matkami, které to s nimi nikdy neuměly a s otci, co k nim měli chladný citový vztah. Takové rodiče v dospělosti děti opouštějí a je jim jedno, že jsou staří a že už nemůžou. Tam, kde jsou pěkné vztahy od malička, to většinou klape celý život. A děti "chladných" rodičů jdou do vlastních vztahů i do rodičovství s nedůvěrou, protože nevědí, jestli budou umět mít rády.
 Terinka4444 


Re: vzájemné vztahy 

(19.10.2009 15:11:47)
kiko, přesně jste to vystihla. Chlapi jsou na to většinou alergičtí, když se po nich chce, aby byli tatínky a ne jen živitelé rodiny, ale děti jsou jejich úplně stejně, né? A jak se má dítě naučit, co je láska dítěte k rodiči a naopak, když jim to táta neukáže? Můj táta si s námi nikdy nehrál, bráchu nenaučil zalepit kolo, nic nic, prostě živil rodinu. A dnes k němu máme zvláštní vztah, je to táta, zabezpečil nás v dětství finančně, ale to je snad jeho povinnost, ne? Ale jinak když ho dva měsíce nevidím, nestrádám. Nechtěla bych dopustit, aby tohle jednou bylo mezi manželem a dcerou. Naštěstí náš taťka je skvělej už co byla malá miminko a ostatním maminkám, nepolevujte a nuťte( zase takové né moc dobré slovo) jim ty báječné dětičky, ať se chlapi starají, děláte to pro jejich dobro, aby je děti milovaly a mohly si v dospělosti říct, táta mě miloval a byl jsem pro něj na prvním místě a nemuselo jim být líto, že ten cit tam nebyl, když ho totiž táta neukáže, dítě ho nenajde a tu dušičku to ovlivní. takže ožižlávat filmotéku a polévat mahagonové stoly džusíkem, vlézt ráno tátovi do postele, ať tátové vědí, co mají doma za poklady.
 karma 


Re: vzájemné vztahy 

(20.10.2009 14:04:33)
Jo, nepolevovat, matky!!! Můj manžel by měl taky únikové tendence, navíc podporované tchýní /jakože žena dělá vše od A_Z, chlap se popvaluje../, ale já od počátku stála na svým, dávala mu dceru na hodinu denně i přes odpor...dnes je jako otec skvělý. No né, že by se hrnul do hlídání, ale nedělá mu to sebemenší problém. JE TO BOJ. Je jistě pravda, že chlapi mají s identifikací své role dnes problémy. Už neorají, nevláčí, hranice mužské role je neostrá. Myslím, že jim dělá jen dobře, když jsou NUCENI se do starosti o díě zapojit.
 Vaal 


Solidní panika 

(19.10.2009 20:12:40)
Je to zvláštní, ale já tak nějak neměla čas přemýšlet, jestli se bojím, jestli to zvládnu...
Před porodem jsem chodila na různé kurzy a hodně četla, takže nějakou tu představu, jak se o mimi postarat, jsem měla.

Občas zachvátila panika manžela ..z toho bezbranného malého tvorečka...a celou mou rodinu, jestli se vůbec dokáži o drobka postarat..trochu mě ta nedůvěra mrzela.

Navíc jsem zjistila, že se v péči o domácnost na něj vůbec nemohu spolehnout...pokud je mi zle a já třeba nemůžu(po císaři, mám nějakou nemoc)..Je to smutné...Můj manžel je ještě takové nedospělé dítě, který si na všechno musí volat maminku..
 M + 1 
  • 

Re: Solidní panika 

(19.10.2009 22:17:39)
Když jsem přišla z porodnice byli jsme na tom s partnerem stejně a já navíc s rozpáraným břichem po císaři a ještě s přetrvávajícími problémy, které k císaři vedly. Takže vysílená, nevyspalá se zdravotními problémy. Když jsme spolu poprvé po příchodu koupali, říkám ať to zkusí...on na mě, že ne, že to neumí ať to udělám. Jediné spásné co mě v tu chvíli napadlo bylo mu říct, je naše, nás obou, já ji koupala tak napůl jednou v porodnici, neumím to, jsme na tom stejně a tebe nic nebolí, takže to prostě musíš skusit a nezabít nám naše miminko. A bylo to, měl strach, já taky. Ale spolu jsme to zvládli, já si u toho pobrečela... a tak to bylo se vším. Mě taky nikdo nedal k miminku návod (a jak by se hodil), nikdo mě to neučil, taky jsem nevěděla jak dát plínku, že se zadeček musí mazat atd. ale postupně jsme se to oba naučili. Příteli šlo líp nošení (ono s břichem v pořádku se to líp chodí a houpá, než s dva měsíce bolícím břichem, že :-) ) a mě zase takové ty přebalovací a zabavovací. Takže jsme si vyměňovali zkušenosti. Navíc u mě díky nemoci hrozí kdykoliv nemocnice, takže vždy říkám, že se musí umět postarat o malou, tak jak roste, podle aktuálních potřeb. Musí vědět jaké má plíny, co jí, kdy jí. Kupodivu tohle zabralo, ale taky nechtěl. Jenže v době kdy já řídím štreky (taková ta mužská práce) a v podstatě v práci dělám stejnou práci jako on, tak se musí on naučit přebalovat dítě a obstarat ho a argumenty, že on je chlap a neumí to neobstály hned na začátku. Asi to nejde s každým chlapem, ale zase jsem si říkala: Jaký si to uděláš takový to máš. Teď spolu vycházejí báječně.
 Ufonka 


Re: Solidní panika 

(19.10.2009 22:22:33)
Sakra ti chlapi jsou fakt kloni. Ten můj taky tvrdil, "že mu nikdo nedal k miminku návod, kde se zapíná a vypíná...." Kamsi bych ho za to byla nakopala, ale tenkrát jsem byla trdlo, tak jsem to neudělala...
 KKarolina 


Neřešila jsem to 

(19.10.2009 21:54:11)
Tak nějak jsem věci jako je přebalovani a tak u manžela neřešila,ale pamatuji si když jsem přijela z porodnice s dcerkou(první dětatko)tak jsem se hrozně bala ji vykoupat-v porodnici nas nenechali a manžel mě říkal:"prosímtě prostě ji čapni a umej."Vzal si ji drobečka(měla 2.60kg)a už ji koupal,byl sladký a udělal mě radost-jinak ji moc nehlídal jako malinkou až u druheho se víc angažuje-asi potřeboval,aby mu to trošku došlo.Někdy mě to u dcerky mrzelo-ale nehrotila jsem to,ted je super jako tata.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Na toto téma... 

(19.10.2009 22:33:14)
.... jsem už něco psala tady
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Na toto téma... 

(19.10.2009 22:33:19)
.... jsem už něco psala tady

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.