Názory k článku Přeje štěstí připraveným tátům?

Jo, nepolevovat, matky!!! Můj manžel by měl taky únikové tendence, navíc podporované tchýní /jakože žena dělá vše od A_Z, chlap se popvaluje../, ale já od počátku stála na svým, dávala mu dceru na hodinu denně i přes odpor...dnes je jako otec skvělý. No né, že by se hrnul do hlídání, ale nedělá mu to sebemenší problém. JE TO BOJ. Je jistě pravda, že chlapi mají s identifikací své role dnes problémy. Už neorají, nevláčí, hranice mužské role je neostrá. Myslím, že jim dělá jen dobře, když jsou NUCENI se do starosti o díě zapojit.

jo, kde se ty vzorce berou: moje tchýně manžela nabádala, když se mimi narodilo, at se chodí vyspinkat do vedlejšího pokoje (manžel). Že já jsem byla jak zombie, neb se mimi budilo co hodinu, přešla bez povšimnutí. Dodnes, když jsme u tchánů na návštěvě a má malou chvíli hlídat manžel sám, tchýně mu ji nenechá minutu, aby ho to nezmohlo. (Doma manžel funguje jako otec skvěle...by si moh zkusit, nefungovat...ale bydlet s tchánama, rozvedem se do týdne.

Každý prožíva porod jinak-někdo lepe někdo hůře-no ale co si budeme povídat-je to masakr který stojí za to!

Já jsem se hrozně těšila pokaždé. Poprvé jsem navíc byla HROZNĚ ZVĚDAVÁ na porod. (Ano, může to znít šíleně.) Při prvním porodu se prvních 24 hodin nic nedělo, pak jsem dostala kapačku s oxytocinem, bolesti jsem měla asi 6 hodin a ještě k tomu jsem byla silně nachlazená. Bylo mi také nepříjemné, že jsem se kvůli kapačce nemohla hýbat.
Podruhé jsme dojeli do porodnice skoro na poslední chvíli. Porod byl tentokrát o dost méně bolestivý - tedy až na poslední půlhodinu, kdy to byla hotová jatka. Vzpamatovala jsem se ale rychle, jen mě mrzelo, že jsem první 2 dny kvůli nedostatku lůžek nemohla mít miminko u sebe.

.... jsem už něco psala tady