No jistě

Já nevím, tenhle článek o chudácích otcích, co jim dítě ožižlá filmotéku a sebere pracovnu a jak se musí naučit být otcem a když nerezignují, tak jsou v druhé pasti dokonalých otců. Zdá se mi to divné. né ve vztahu manželky, ale k tomu dítěti, dítě se neprosilo, abyste si ho dělali, ale když je tady, tak k němu prostě máte povinnost, špatné slovo, lepší jsem nevymyslela, a tou nejhlavnějšší je bezmezná láska. Milujete-li ho víc než sebe, vše se zvládne i uslintaná chlouba v podobě filmotéky nebo mahagonového stolu. A na větu typu, vždyť chodím do práce a co ty celý den děláš, mám alergii. Můj vzorný manžel ji nikdy nepoužil a ve skrytu duše doufám, že si to ani nemyslel. Ale na to je osvědčená rada, kterou málokterá z nás dokáže, nechat andílka otcovi a odjet. To pak bude otec rád, že může do práce. Ani matka to neumí automaticky, u mně byla pvní dva týdny mamma a byla jsem šťastná, měla jsem pocit, že ta to vše zvládne, setstřenice na to byla sam a první měsíc byla její nejčastější věta, proč k miminům nedostáváme návody. A to je skvělá mám. Takže tak...