| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Bude někdy líp?

 Celkem 61 názorů.
 Karolína 
  • 

To je holt život... 

(7.4.2009 8:35:00)
možná potkáš někoho, kde tak jiskra bude, to se potom rychle zapomína a člověk je šťastný, jenže jak dlouho? Na tyhle věci člověk nezapomene nikdy, jizva se zacelí, ale bolí furt stejně, něco podobného mám za sebou 2x. Došla jsem k názoru, že je snad lepší do nikoho se nezamilovávat, už na to nemám sílu...
 Lizzie 


Re: To je holt život... 

(7.4.2009 8:42:21)
A stejně se pravděpodobně znovu zamiluješ.
 Karolína 
  • 

Re: To je holt život... 

(7.4.2009 8:48:05)
Vlastně v to tajně doufám, ale mám strach, nedokážu se uvolnit a dost nápadníků jsem už odmítla, nedokážu mít vztah na pár dní a jenom na sex, prostě mi to nejde, jsem divná, ale vím to o sobě, nestěžuji si :-)
 Lizzie 


Re: To je holt život... 

(7.4.2009 8:51:36)
:) Hodně štěstí.
 km 
  • 

nejsi! 

(7.4.2009 9:42:32)
proč bys byla divná? mně přijdou divný ženy, který vztah na 1 noc provozujou, podle mě samy sebe otupují..
manželovi jsi důvěřovala a on tě nechal plavat. není to už rok, je to TEPRVE rok. z toho, co píšeš, mám pocit, že ho ještě pořád máš ráda.
nevím, jestli pořízení současného přítele ti to spíš nekomplikuje, když ses od manžela ještě neodstřihla. to se prostě nedá přebít jiným vztahem. ty máš právo truchlit, vpodstatě tvůj manžel dobrovolně zabil váš vztah a tím i část tebe.
umožni si prožít tu ztrátu naplno, mluv o své bolesti s kamarádkami...
až to přebolí, přijde někdo,koho budeš opravdu milovat, uvidíš.
držím palce!
 Gabriela, 2 děti 
  • 

Re: nejsi! 

(4.8.2009 13:22:50)
Divná Karolínko určitě nejsi, jen je to moc krátká doba na to, abys zapoměla na člověka, kterého jsi milovala. Asi i proto, že ty jsi nebyla z těch, co se chtějí rozvést.
Nech tomu volný průběh, protože čas opravdu vše zahojí. Nebo spíš nezahojí, ale dokáže tu bolest odsunout dál a ty možná najdeš ve svém příteli hodnoty, které Tě postunou dál. Anebo také postupem času poznáš někoho jiného, kde "ta jiskra" proběhne.

Přeju Ti hodně štěstí a netrap se. Gabriela.
 Epepe 


Re: To je holt život... 

(7.4.2009 11:03:49)
Milá pisatelko, přečti si na lidovky.cz poradnu psychologa Jeronýma Klimeše. Zajímavé čtení přesně pro tvůj případ.
 Gabča, dcera 6/06 
  • 

trošku více času 

(7.4.2009 8:45:23)
Hrozně smutný příběh, ale bohužel jenom čas tohle dokáže zahojit. Ale myslím, že doba od rozvodu je pro to "zapomenutí" a přenesení se přes tuhlu věc u tebe ještě krátká. :( Přeji hodně sil do budoucna a hodného muže pro tebe a skvělého tátu pro malého!
 Jíťa 
  • 

Re: trošku více času 

(7.4.2009 15:04:34)
Souhlasím, někdo se z toho vzpamatuje dřív, jiný potřebuje toho času víc. Záleží na mnoha věcech. Pokud to bylo skutečně tak jak píšeš "blesk z čistého nebe" tak si myslím, že budeš potřebovat daleko více času se z toho vzpamatovat.

Věšet se na prvního chlapa, co se mi připlete do cesty nepovažuju za nejšťastnější. Mohla by sis taky pěkně naběhnout.
 Afima 


Trošku moc brzy 

(7.4.2009 8:55:10)
jsi začala nový vztah, navíc se k Tobě i nastěhoval. Já bych si dala s chlapama trochu oraz, zrovna něco podobného řeším a v případě rozchodu plánuju být sama. Ne na věky, ale nějakou dobu ano a jsem na to docela i zvědavá. Už jsem zapomněla, jaké to je, nekonzultovat každou zbytečnost s partnerem. Přeju Ti hodně štěstí.
 Natanela 


A budou jedním tělem. 

(7.4.2009 8:59:08)
Michaelo, když se spojí muž se ženou stanou se jedním tělem. To co teď prožíváš, je že když tvůj manžel odešel, urval násilím kus tvého srdce, rozbil ti všechno na čem ti záleželo. Nikdy už to nebude jako dřív.
Prožila jsem něco podobného, ale jako dcera. Když můj otec odešel od naší rodiny. Vím není to stejné, ale jako dceři mi to taky rozervalo srdce a změnilo to můj postoj k mužům. Když mohl přeci můj otec být nevětný, pak může být každý!
Pak jsem poznala Boha a poznala jsem, že největší neplechu v mém životě napáchalo neodpuštění. Díky Bohu jsem našla sílu a dokázala jsem mu z hlouby srdce odpustit, bylo to tak strašně těžké, ale dokázala jsem to. Věř mi, že se to podstatně projevilo v mém životě. Trvalo mi to 15 let, než jsem to dokázala, pořád jsem věřila, že mám právo si ho držet. Do té doby jsem měla dobré manželství, ale teď je skutečně požehnané. Neodpuštění v našich životech způsobuje víc bolesti než, si vůbec můžem představit.
Michaelo, není to lehké a nikdy to pro tebe lehké nebude, ale pokus se svému manželovi odpustit tu zradu, kterou se na tobě a tvém synovi dopustil. Odpuštění je jako kdybys ze seba sňala tu černotu, která v tobě po rozchodu zbyla a odeslala jí pryč ze svého života.
ODPUSŤ a věř brzy bude líp. Je to ta nejlepší cesta pro tvojí ztrápenou dušičku~;)
 Karolína 
  • 

Re: A budou jedním tělem. 

(7.4.2009 9:15:00)
Moc hezky napsané, ale napadlo mě, kolikrát za život je člověk schopen takto odpustit? Tobě to trvalo 15 let. Já měla taková zklamání dvě, proto už jaksi nemám sílu na další....
 Natanela 


Re: A budou jedním tělem. 

(7.4.2009 10:40:06)
Karolíno, trvalo mi to 15 let, protože jsem si to zklamání držela zuby nehty. Byla jsem uvnitř ublížená a myslela si, že je to tak správné. On přeci ublížil nám a ani nepovažoval za podstatné se nám za svůj odchod omluvit ( myslím teď mě, mé sestře a mamce). Něco jako je mi to líto, chápu, že je to pro vás těžké. Prostě nic a to do dnešního dne stále trvá. Otec žije v domnění, že měl právo na své vlastní štěstí, i když bylo vykoupeno třemi zklamanými a zraněnými lidmi. Čekala jsem, že mu to jednoho dne dojde a řekne, je mi líto a ono nic. To, že jsem dokázala odpustit bylo moje rozhodnutí. A je to moje rozhodnutí i nadále. Odpuštění není otázka síly, je to otázka rozhodnutí. Když se rozhodneš a odpustíš, pak příjde i uzdravení.
 macerno 


Natanelo 

(7.4.2009 11:05:31)
Nesouvisí to s příspěvkem autorky (za což se omlouvám), ale s odpuštěním ano. Jak odpustit tomu, koho si jako člověka nevážím, nechci mít s ním nic společného, ale současně nechci mít v sobě to ošklivé, co mi vztah s ním přinesl? Ptám se na "praktický návod", protože moc odpustit chci, ale neumím to. V boha nevěřím, takže to neumím "nechat na něm". Děkuji za odpověď.
 Natanela 


Macerno, 

(7.4.2009 13:15:30)
To, že si ho nevážíš, by mělo být dostatečný důvod k tomu, abys mu odpustila. Když si uvědomíš, že neodpuštěním si zaděláváš na své vlastní problémy, např. v oblasti zdraví nebo právě v partnerském vztahu, proč tedy dávat tomu dotyčnému takovou moc nad tvým životem?
Jak na to prakticky?
Neodpuštění je hluboko v srdci, je to tma, která pohlcuje tvojí duši. Víš, já když se modlím, tak mě Bůh očistí. Nevím, jak to funguje, když k Bohu nemluvíš, ale zkus to. Nebo zkus říst, Bože já sice v tebe nevěřím, ale jestli mě někde slyšíš, chci odpustit ........, protože mi udělal ........a mě to zranilo v ....., ublížilo ......... Všechno mu to řekni, všechny svoje pocity, musíš všechno vytáhnout na světlo, každý skrytý pocit a nakonec řekni:,, Bože já ti to všechno dávám a jestli jsi, věřím, že to poznám ve svém srdci.
Věř mi, že Bůh slyší upřímné srdce a odpoví.
 Míša+Tom 


Re: A budou jedním tělem. 

(7.4.2009 11:08:14)
Ahoj Natanelo!
Věřím tomu, že kdybych svému bývalému manželovi odpustila, tak by mi bylo určitě líp. Teď jde ale o to, jak to udělat, abych to cítila že je to vnitřně ono? Už jsem si několikrát myslela, že jsem mu odpustila, ale není to tak. Jen si to myslím, ale vnitřně necítím. A když se objeví, protože chce vidět syna, cítím, že taková ta lítost a částečně i vztek tam pořád v sobě mám.
 Natanela 


Re: A budou jedním tělem. 

(7.4.2009 12:18:14)
Míšo, naprosto tě chápu, taky jsem si tím prošla. Na jednu srtanu jsem si říkala odpustila jsem, ale pak přišlo nějaké další zklamání, třeba, když můj táta kritizoval moje syny, že jsou takový a makový.. Bylo to tam zase. Zase jsem na něho začala koukat skrz to své ublížení a vše se mi pořád vracelo. Věděla jsem, že neodpuštění je uvnitř a čeká na každou další příležitost.

Pak jsem si přečetla jednu křesťanskou knihu, která byla o odpuštění. Důsledky neodpuštění, které zasahují můj život, bylo to přesné.
Když jsem byla doma sama sedla jsem si postel a všechno jsem to řekla Bohu, opravdu jsem vytáhla všechny pocity, proč mě to bolí, co mě bolí, co mě nejvíc trápí. Tak jsem to všechno řekla Bohu a On byl se mnou. Probrečela jsem tehdy hodně kapesníků, ale když jsem skončila věděla jsem, že jsem všechno z temnoty svého srdce vytáhla na světlo a že už tam nic nezůstalo.
Ještě chvilinku trvalo, než jsem mohla skutečně říct, už jsem od toho svobodná - bylo to jako rekonvalescence po prodělané nemoci.
Ale teď se svému otci můžu podívat do očí a necítím vůči němu žádnou zášť, ať se chová jakoli a věřte mi, že mi to moc neulehčuje. Jedna změna se stala, najednou vidím, že se on cítí v mojí přítomnosti, tak nějak nesvůj, jinak je dost sebevědomý.
Odpuštění, znamená osvobodit sebe sama a mít možnost najít novou cestu.
Míšo, neznáš-li Boha, který tě provede každým údolím stínu, musíš spoléhat sama na sebe, že to zvládneš. Přála bych ti však, abys Ho našla, protože pro Boha není NIC nemožné. Drž se.
 Zuzuk 


Bože skoro jako kdybych psala já 

(7.4.2009 9:13:09)
......jen tedy s jedním rozdílem, můj manžel se hned po rozvodu oženil a pak vyšel s pravdou ven, miluju "tebe" , ale musel jsem se rozvést mám moc dluhů.... nechápala jsem o čem mluví, já měla partnera se kterým jsem si rozuměla , ale po každé návštěvě ex jsme se na se be s partnerem škaredě dívali... on žárlil a já milovala ex. Ex jezdil velmi často, až po roce rozvodu jsem se rozhodla, že už čekat nebudu, vyrazila jsem přítele, zůstala chvíli sama a pak si mě našel jiný muž, příjemný prostě opět láska na 100% a co ex po půl roce když se o něm dověděl? Rozloučil se s dcerkama, vyřídil si pár věcí u notářů, vysypal své nové ženě něco málo pravdy a v den výročí toho co nás opustil v hodinu naší svatby skočil pod vlak... a otevřel mi tím opět ránu v srdci. Závěr exmanželé nás ponamenávají, nemáme na ně celoživotní dekret, nejsou naším majetkem a holt osudy jsou různé.
 Kristýna 
  • 

Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 9:14:27)
Tvůj manžel je hajzl. Zamiloval se Íránské dívky - pravděpodobně jako muslimka bude ctít a poslouchat svého pána a to se mu asi líbí. Buď ráda že jsi se ho zbavila. Vím že to bolí a bude to bolet ještě nějaký čas, ale přejde to. Současného partnera asi milovat naplno nebudeš, ale to už asi nikdy nikoho. Opravdu se zamilovat lze tak jednou až dvakrát v životě, často ani to ne. Zamilovanost a emoce opravdu nejsou to nejdůležitejší. Uvidíš, že až se z toho dostaneš, začneš být šťastná i bez hormonální horské dráhy. Současného partnera si važ, není snadné najít dobrého partnera, kterému nevadí "cizí" dítě. Přeji hodně štěstí...
 Karolína 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 9:18:46)
S tím se dá souhlasit, je to hajzl! A ještě ke všemu není vyloučeno, že přileze a bude odprošovat, to bych ho nakopla do řiti...
 Ledersonka 


Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 10:36:13)
A já si zase nemyslím, že by byl hajzl. Protože třeba on Tebe tolik nemiloval. Myslím takovou tou láskou, kdy bys za partnera dýchala. A teď tu lásku našel. Tak za ní jde. Vím, že je to pro Tebe kruté, i pro syna, ale třeba nechtěl dalších 30 let žít s někým, koho prostě nemiluje.
Já vím, teď se na mě vrhnete, že se neměl ženit, atd..... já autorku neznám, nevím, jak dlouho spolu chodili, neznám jejich rodinou situaci. Nikdo do jejich soukromí nevidí, možná by to chtělo vyslechnout i názor toho ex. Já se kdysi hodně dávno taky vdala a z velké lásky to teda nebylo. Jo, měla jsem ho ráda, ale po čase jsme pochopila, že VELKÁ láska to rozhodně není. Možná i díky tomu jsem za několik let zjistila, že to prostě není ono, neklapalo nám to v sexu, bylo plno problémů. Jenže pak jsem se zamilovala, fakt strašně moc, rozvedla se po 15 letech a teď vím, že takhle to mělo být hned od začátku. No, prostě nebylo.
Dneska jsem spokojená já, exmanžel taky, protože už si konečně dělá co chce a nemusí se se mnou pořád dohadovat. Já se znovu vdala, ex má také partnerku. Děti jsou také v pohodě, s našimi partnery si rozumí...
Takže já bych pána z článku až tak rychle nesoudila, nikdo z nás jim na to nesvítil a třeba se prostě taky zamiloval a miluje....~x~
 Lea 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 10:54:00)
Tak ja jsem asi staromodni, ale muz, ktery opusti zenu tehotnou nebo na materske u me jako muz skoncil. Proste si myslim, ze jit za hlasem sveho srdce... no dobra, ale vlastni dite ma prednost.

Kdyby to bylo obracene, autorka si nasla uzasneho Irance, odjela za nim a nechala tady dite manzelovi na krku, tak by byla hodnocena a odsouzena jako krkavci matka. Chlap to ale z nejakeho zahadneho duvodu uelat muze a je to spolecensky prijatelne.
 Rydanie,2kulíšci+1? 


Re: Tvůj manžel je hajzl 

(8.4.2009 10:15:43)
Tak nevim, zda tvá slova chápu správně, ale znamenají to, že když už se muž ožení a zplodí děti nemá právo od rodiny odejít, i když k nim již nic necítí?? Osobně bych nemohla žít s někým, o kom bych věděla, že mě již nemiluje a je se mnou jen z povinnosti... děkuji, to raději budu sama. Jasně, nejde jen o mě, ale i o děti, jenže ony vnímají nefungující vztah mezi rodiči víc než si myslíme!
Mam za sebou podobný osud jako autorka článku, s tím rozdílem, že můj manžel odešel od dvou dětí...bolest, kterou nám způsobil nemusim snad líčit...z počátku se mi zdálo, že ani on sám neví, zda se nechce k nám vrátit, nechala jsem mu dveře otevřené, váhal a já po čase přišla na to, že je líp bez něj, než aby se vrátil a my se po zbytek života strachovali, zda se zas táta nááhodou nerozhodne, užívat si života bez nás. Bylo to těžký a pochopitelně, jako každá žena po takové zkušenosti, jsem se zařekla, že žádného chlapa nechci ani vidět.... haha, ve chvíli kdy jsem to nejmíň čekala, jsem potkala muže... muže, který miluje jak mě, tak i moje děti a ony jeho (už víc než biootce a neni divu, když je už půl roku ani nenavštívil). Jsme zas rodina a je nám uplně fuk, že náš taťka je vlastně náhradní:-)
A proč tohle vlastně píšu? Protože, když si uvědomim, že bych uprosila svého exmanžela, v době kdy od nás odešel, aby se vrátil a plnil roli otce, tak bych dnes nepslala příspěvek o tom jak jsem šťastná a jak lze začít znova, ale samostatný článek, na téma, Jak žít s manželem, který je s námi jen kvůli povinnostem??
Přeji všem, hodně štěstí a síly.~s~
 luca 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(12.4.2009 22:49:39)
No ale nenapsala to Lea přesně? žena má myslíš také právo opustit 2 leté dítě a rodinu a jít za hlasem svého srdce? Co myslíš?
 Hanka 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 13:34:20)
Lendersonko,

víš, já si myslím, že člověk za určitých okolností prostě nemá "právo jít za hlasem svého srdce". Někoho si vzít znamená něco slíbit, v dobrém i ve zlém a tak... nejsou to slova do větru a znamenají jistou odpovědnost. Když přijde dítě, odpovědnost se znásobí.
Když pak člověk zjistí, že manželství není takové, jak si představoval, má na něm makat a ne si hledat někoho lepšího.

Neříkám, že to vždycky jde a vyjde, ale irituje mě postoj "teď doopravdy miluji, takže tu, která mi porodila děti a které jsem toho spoustu slíbil, můžu opustit a vykročit vstříc šťastným zítřkům." A to nemluvím o dětech. Je to děsivě sobecké - samé JÁ a MOJE štěstí.

Ani pravá láska neznamená právo ubližovat ostatním. Všimni si, že ani pro pohádkové princezny nejezdil princ na bílém koni, když už měly manžela a dvě děti. A i v mizerných šestákových červených knihovnách obvykle "ne pravý" partner (pokud se tam vyskytuje) nějak bídně či nebídně zhyne, aby byla romantická hrdinka pro nový vztah volná.

 Ledersonka 


Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 18:41:40)
Hanko a já zase nerada někoho soudím, aniž ho znám. Přece nevíš, jak žili, jestli si rozumněli, jaký byl jejich vztah. POdle mě, kdyby jim to doma klapalo, tak spolu zůstanou a on si jinou nehledal. Nebo alespoň ne jako trvalý vztah. Takhle to spíš vypadá, že doma spokojenej nebyl a proto hledal jinde....
 Hanka 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 20:18:13)
Ledersonko,

já taky nehodnotím jejich vztah. Obecně prohlašuji, že mít manželku s dítětem znamená mít v prvé řadě závazek. A když už je situace nedobrá, tak ji mám řešit. A když ji nedokážu vyřešit jinak, tak třeba odejít (i když myslím, že by k tomu mělo docházet mnohem méně, než se dnes běžně děje).

(Ale na okraj, snáze uvěřím "špatné manželství, které nešlo vyřešit" někomu, kdo odejde a je SÁM, než někomu, kdo si při dlouhodobém služebním pobytu v zahraničí najde někoho jiného.)

A taky s tím "kdyby manželství klapalo, tak si nehledá...", to je IMHO kec. Jsou tací, co najdou milenku, když už se manželství opravdu nedá žít, jsou tací, co milenky hledají a opouštějí normální manželství (nebo taky neopouštějí manželství), případně jsou i tací, co své manželství přivedou "do hrobu" z valné části vlastní vinou a pak to završí tím, že si najdou milenku a vinu hodí na manželku - prostě možností je celá škála.
 Lavina 
  • 

Re: Hanko, souhlasím 

(10.4.2009 10:21:40)
Hanko, myslím, že jsi to vystihla velice trefně... když se člověk rozhlédne kolem sebe, je taková doba... věci jsou určené ke krátkodobé spotřebě, něco se ti pokazí a než to opravovat, je výhodnější koupit si nové... a bohužel mezi lidmi se mi zdá, že to funguje dost podobně... nejsem spokojený, nevyhovuje mi - nevadí, najdu si někoho jiného (nového)... budování vztahu vyžaduje občas značné úsilí a hodně lidem se nechce ho vynakládat...
 Jana, děti 5 a 2roky 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 22:36:23)
Dokonale sobecký názor! Jestli milujeme či nemilujeme bychom si měli rozmyslet nejpozději předtím než zplodíme děti. Jít za vlastním štěstím za cenu neštěstí vlastních dětí je pro mě neomluvitelné. Stejně jako když chlap po třiceti letech manželství zjistí že mu jeho žena nerozumí.
 Ledersonka 


Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 10:40:01)
Jo a ještě něco, jestli současného partnera nemiluješ, tak s ním nebuď. Třeba jemu dávaš stejné naděje, jako ex dával Tobě a až se pak zamiluješ, ublížíš mu. Navíc si myslím, že bez chlapa si to v hlavě srovnáš, zjistíš co chceš a co nechceš a budeš připravená na další vztah. Tohle vypadá spíš na to, že nechceš být sama a tak sis do baráku nastěhovala prvního přijatelnýho chlapa...
 Hanka 
  • 

Re: Tvůj manžel je hajzl 

(7.4.2009 13:38:00)
Tak s tímhle zcela souhlasím. Aby ses nakonec nechytila do pasti pocitu odpovědnosti a závazku. Abys nedávala naději na něco, co nemůžeš poskytnout.
A zřejmě to prostě není ten pravý. "Přijatelný" nestačí.
 jitucha 
  • 

michaelo, 

(7.4.2009 10:11:39)
říká se, že vzpamatovat se ze vztahu trvá přibližně třetinu doby, co trval. já jsem to nejhorší po rozchodu s přítelem po šesti letech měla za sebou za tři měsíce, mohli jsme spolu normálně mluvit, ale opravdu až po dvou letech jsem se na něj začala dívat jako na každého jiného kamaráda, a to jsme spolu neměli dítě a nikdo nikoho nepodrazil. máš ještě čas. souhlasím s tím, kdo napsal, že nastěhovat si nového přítele je předčasné. chápu, že chceš znovu mít to, o co jsi přišla, ale myslím, že plynule navázat bez delší pauzy se prostě nedá. moc ti držím palce!
 blabla 
  • 

Re: michaelo, 

(18.4.2009 0:25:40)
Prozivam to same... Pritel, ktereho jsem milovala ze vseho na svete nejvic a nedovedla si predstavit zivot bez nej, mi v listopadu rekl, ze uz me nemiluje. Byli jsme spolu pres 6 let. A vite co je na tom nejhorsi? On byl muj jedinej zivotni sen, on, my, jednou nase deti. Tak jsem byla stastna, jen tohle mi stacilo. Vzdycky jsem to vedela. A najednou tu neni... Je mi porad oporou, ale uz ho nesmim milovat. Asi ho miluju tolik, ze ho i chapu a proto ho proste necham jit a budu se tvarit statecne. Jenze je mi nejhur co mi kdy v zivote bylo... Miminko jsem s nim vzdycky chtela, on porad rikal, ze jeste ne. Vim, ze kdybych s nim uz mela dite, byla bych ted silnejsi. Takhle jsem zustala uplne sama a nic me netahne kupredu. Ztratila jsem vsechno, na cem mi kdy v zivote zalezelo. Pritom deti jsou pro me v zivote strasne dulezite, o jednoho drobecka jsem se 5 let starala a vim, co to je za pohon, kdyz nekomu delate stastne detstvi... Zkuste se soustredit na sve deti a hrajte si s nimi, vse bude hned mnohem snazsi...
 Liška s banem :) 


Buď ráda, že jsi se ho zbavila. 

(7.4.2009 10:43:08)
Takový chlap, který ač má ženu a malé děcko nechává své srdce otevřené, stále hledající tu pravou - ten ti opravdu za slzy nestojí. Proč se tedy ženil? Myslím si, že je to velký sobec. Ty potřebuješ čas a také sdílím názor, že začít tak brzy další vztah nebyl nejlepší nápad. Ještě jsi neměla čas pořádně se vybrečet. Ber to i z té lepší stránky - mohl ti třeba dělat problémy při svěřování syna do péče (např. tě očerňovat a žádat syna jen pro sebe). Naštěstí je dostatečně sobecký a chce svůj "nový život" začít bez starých závazků, což je pro něj i syn. Hlavně si nic nevyčítej, protože chlap, který dokáže tak lehko opustit vlastní krev neumí skutečně milovat.
 Jája 
  • 

Neboj, bude líp.  

(7.4.2009 13:44:49)
Líp bude, neboj. Teď je to jen zklamání z toho, že tě ex opustil. Mně kdysi nepomohl Bůh, mně pomohla práce. Prostě jsem se do něčeho zakousla a makala jako barevná, abych na to nemusela myslet. Taky jsem měla co dělat, samoživitelka s dítětem, bez babiček. Taky se to dá zmáknout, ale není to jednoduché.
Dneska mám hodné dítě, ex je sám a kdyby nešel do hospody, je úplně sám.
 marie 
  • 

bude lip 

(7.4.2009 16:17:39)
Miso, chce to cas.

Myslim, ze na dalsi vztah nejsi pripravena. Z toho plynou tve pocity. Myslim, ze byla chyba si tak brzy nekoho nastehovat domu, ale pises, ze mas hypoteku, pak je nocleznik plus.

Myslim, ze az se vzpamatujes, i sveho soucasneho ritele uvidis v jinych barvach a casem se objevi nekdo treti.Touz budes snad mit definovano koho vlastne hledas a nebudes mit ubrecene ruzove bryle.

Zacni se venovat vecem, ktere jsi vzdy chtela, ale ve svazku to nebylo mozne.Dej energii jinam, naz do reseni situace.Ta se vyresi "sama". Uvidis.

Vim, bude to znit hnusne, ale okud tvuj ex odesel na tvrdo a je stastny, pak to tak holt melo byt a pro tebe je cas posunout se jinam. Spis zkousnu, ze chlap hlt nasel tu pravou...a opustil me kvuli ni, nez kdyby me opustil z blbosti ci rozmaru
 andrea 
  • 

trochu brzo na dalsi vztah 

(7.4.2009 16:45:58)
Myslim,ze jsi se vrhla trochu moc brzo do dalsiho vztahu,kdyz evidentne nemas jeste doreseny ten minuly.Mela jsi zustat sama se synem a zjistit presne,co chces ty a co potrebuje Tvuj syn. I me manzel opustil,trvalo mi to vic jak rok,rekla bych,ze temer dva nez jsem se s tim vyrovnala a to jsme nemeli deti. Dej si cas,hlavne s novym pritelem na nic nechvatej,nemusi to byt TEN PRAVY.Nyni jsi vice emocionalni a mozna,ze jsi s nim jen proto,aby jsi se citila lepe,aby jsi mela pocit,ze te ma nekdo rad,kdyz ti manzel tolik ublizil.
 Lenka 
  • 

Nedůvěra 

(7.4.2009 22:04:38)
Myslím, že už budeš stále trochu nedůvěřivá a ostražitá. Vnitřně si budeš zakazovat se naplno zamilovat. Možná je i brzy po traumatickém rozvodu začínat nový vážný vztah, ale chápu, že nechceš být sama a chceš mít mužský vzor pro syna. Já po životním kotrmelci už své city taky kontroluji.
 Janule 
  • 

Muž jako záplata 

(7.4.2009 22:21:13)
Já to vnímám tak, že jsi nechtěla (nedokázala) prožít období, které je nutné pro smíření se s daným stavem věci. Korektní je si takovou dobu prožít sama. Je to těžký. Je to smutný. Ale pak se dá smysluplně vykročit dál...
Pokud si po konci vztahu, na kterém ještě lpíš, po měsíční známosti, se kterou si nejsi jistá, nastěhuješ dotyčného do domu a ještě k dítěti, přijde mi to prostě nezralé.
 Janice+Booba 
  • 

Bude líp 

(8.4.2009 8:36:22)
Potkalo mě něco podobného. Po narození syna se můj muž "zbláznil" - změnil, zamiloval, já to "nerozdýchala" a vztah šel do kytek. Před pár dny to byl rok, co bydlím sama s malým, v červenci to budou dva roky, co jsme oficiálně rozešli. Svého muže bohužel stále miluju a pořád ještě jsou noci, které probrečím, ale celkově je mi lépe a lépe. Čas to opravdu vyřeší.
 teta 
  • 

Re: Bude líp 

(8.4.2009 13:27:20)
Jak můžete MILOVAT někoho, o kom stoprocentně víte, jaký je to křivák - navíc po tom, co vás v citlivém období klidně opustil?
Trochu víc sebeúcty by neškodilo!!
Tím nemyslím vlastně jen vás osobně, spíš všechny podobně "postižené" :-)
 Míša+Tom 


Holky díky 

(8.4.2009 9:59:47)
Holky, všem vám moc děkuji za odpovědi na můj příspěvek... Asi jsem udělala chybu, když jsem si svého partnera, ač mi není lhostejný, nastěhovala po tak krátké době k sobě domů. Měla jsem si dát chvíli klid, bez partnera, naplno se věnovat synovi a "užít" si svobody.
Bude teď těžší se s přítelem tak nějak dohodnout, že bych potřebovala klid a být sama. On to chápat asi nebude a tak to pak předpokládám, že to bude na rozchod...
 Verča,2 děti 
  • 

Re: Holky díky 

(8.4.2009 11:59:57)
Vím že to zní hrozně ale apoň budeš vědět jak moc tě miluje,jestli počká a časem se k sobě vrátíte nebo se rozejdete.Myslím že čas ukáže a všechno se zlepší,znám to z rodiny,časem se oběví človíček do kterého se šíleně zamiluješ a budete spolu šťastní.Nikdy nezapomeneš,ale s novou láskou nebude tolik času vzpomínat :-)Hodně štěstí :-)
 Eva Juřična  
  • 

Re:bude nekdy lip 

(11.4.2009 21:08:54)
neboj bude mne opustil clovek ktereho jsem a porad miluju a jen diky tomu ze je sobec,chtela jsem po nem miminko a cekala jse celych 9 let kdyz jsem mu dala ultimatum tak rek ze si mam najit nekoho lepsiho nez je on a ze neni blbej a ze mam urcite jineho,tak jsem se nastvala a on uz nikdy neprijel jo prijit prvni ja a odprosit ho tak je vsechno v pohode a tak jsem cekala 3 mesice a kdyz se neozval zacala jsem chodit se super klukem ktery je sice mladsi ale miminko se mnou chce hned a ja i kdyz ho nikdy nebudu milovat jako sveho ex tak ho mam hrozne moc rada za to jakej je pro svou povahu a muj ex nemnel nikdy rad meho syna vzdy na nem hledal to nejhorsi a muj syn to citil odmital ho.tak udelej co chces ti nekdy je lepsi byt sama a urcite se objevi ten pravej,hodne stesti
 Helena 
  • 

Re: Holky díky 

(8.4.2009 14:22:25)
Přesně tak.Taky jsi k tomu sama došla. Nech si pár let, ve kterých se budeš radovat ze syna a sama ze sebe. Jak si co uděláš, tak to budeš mít. Přítele? Proč ne, ale určitě bych si tak brzo k sobě domů nikoho nenasáčkovala. To je tak akorát na další trápení.
 Jazzmamka 


Muž jako záplata 

(8.4.2009 15:54:35)
Naprosto souhlasím s Janulí ( Janulou?)!Proč byste měla toho muže ,co máte doma,milovat?On vám měl jen foukat na bolístku.Teď je to nejhorší pryč a vy najednou přemýšlíte(!),že to není na 100% láska.A vy ho na 100% milujete?Od začátku vašeho vztahu?
 sueno tropical 


ženáč si našel milenku-muslimku? 

(8.4.2009 16:20:40)
Pokud vím, muslimky nesmějí jít do milostného vztahu s nevěřícími. Nebo se pletu?
 Míša+Tom 


Re: ženáč si našel milenku-muslimku? 

(9.4.2009 8:16:38)
Ano, musí to být také muslim, proto se také kvůli ní stal muslimem. U nich je to jednoduché. Proneseš v jejich chrámu jednu větu a jsi muslim. Měl by ses pak chovat podle jejich pravidel, ale když on tam pořád nežije, kdo mu dokáže, že tak nečiní? Nebo může. Musí se zříci vepřového masa, pití alkoholku, 5x denně se minimálně modlit...
Kvůli ní přijal jejich víru.
 Agnes Lipertová, 3 děti 
  • 

Re: ženáč si našel milenku-muslimku? 

(9.4.2009 20:48:00)
tak tomu rozumím. Pokud mi na moji adresu santosova@volny.cz sdělíte svůj e-mail, pošlu Vám něco k přečtení.
 Eva 
  • 

život 

(8.4.2009 19:40:51)
Zažila jsem podobné a ne-li horší věci. Radím jediné, vydržet a nic nelámat přes koleno a rozhodně si nemyslet, že další dítě by celou situaci nějak zachránilo. A protože jsem už tři roky bez zamilovanosti a pět let bez chlapa v bytě, je horší žít s někým, kdo je jen do počtu, než být sama s dítětem. A raději sama zůstanu, než dělat ještě mnohem větší kompromisy, které mě, bohužel, kdysi dostaly až na hranici mojí důstojnosti a lásky ke mně samotné. Raději volím variantu ... jsem sama, na všechno jsem sama, na svoje dluhy, práci, děti, starosti a o radost ze života se občas podělím s někým, kdo o to stojí. Raději budu dva tři měsíce cítit spokojenost ve vztahu ve fázi randění a zbytek roku budu sama. Nechci to tak, ale chlapi jsou vypočítaví, umí oblbovat, tlachat nesmysly a mazat med kolem pusy a hle, jen co si myslí, že mají ženskou jistou, vyplují napovrch fakta ... práce není to, co tvrdili, bydlení není takové, jak tvrdili, peníze nejsou takové, o kterých básnili a vlastně, já bych nejraději k tobě do bytu ... a cože, že jsem ti neřekl, že jsem už podruhé rozvedený a nebo ... ale já myslel, že hledáš jen milence? O vztahu jsme se nebavili. Většinou to trvá dva tři měsíce a vyplují napovrch skutečnosti, které i sebemenší záchvěv zamilovanosti, který ve mně ještě zbyl, udusí. Popravdě, vlastně obdivuji tvoji odvahu nastěhovat si k sobě někoho po tak krátké době. Je mi víc, mám víc dětí, za sebou hodně hnusný rozvod, rozchod a dokonce i smrt člověka, který mi tvrdil, jak mě miluje a hle ... i on opomněl sdělit "drobnou" skutečnost, že má na prsteníku kroužek a děti. Kdysi jsem byla asi opravdu naivní, když jsem si myslela, že pokud jednám fér já, lze to samé očekávat i od jiných. Není tomu tak. Psycholožka, které pomoc jsem před třemi roky musela vyhledat, bo jsem nevěděla, jak dál, se tehdy obávala, že budu v pozici raněné ovce a najdou se další vlci, co mě budou chtít sežrat. Smála jsem se tomu, ironicky jsem se smála a nakonec jí, po několika letech dávám za pravdu. Kroužili kolem mě, ale stalo se zcela něco jiného. Stala jsem se raněnou vlčicí, co hodlá bránit sebe a svoje děti dokud to jen půjde a od každého čeká už jen to zlé. Dávala jsem hodně šancí a nadějí mužům, kteří se prezentovali, jakože o nás stojí. Mylně. Dnes už to nedokážu. Žiju si klidně, občas "ulovím" nějaké to nové maso a i když chci třeba doufat, že by to tentokrát mohlo vyjít, nevyjde. A mě to už netrápí a nebo spíš míň a míň. Zvykla jsem si. Ale na co bych si už nikdy nezvykla, je žití s někým jen proto, abych nebyla sama. Mít ráda sebe, je to, co člověk musí v první řadě. Pochybovat o sobě je to nejhorší a od toho se odvíjí všechno ostatní. Když mám období, že se nemám ráda, že si myslím, že jsem ten největší blb, beru tak i ostatní. Pokud se ráno na sebe ráda dívám, ráda se obleču a odejdu do zaměstnání, cítí i okolí, že jsem happy. Je jen velmi málo lidí, kteří ví, co všechno se mi honí hlavou a jaký je vlastně je můj život. Nikdo mě už neuvidí brečet kvůli chlapovi a zoufat si. Toho bylo dost a ani v té nejhorší chvíli mi nikdo neuměl pomoci. Musela jsem sama. Když mám těžké chvíle, a mívám je, zalezu, děti "vypudím" pod záminkou z domu a vyžeru si depku do dna. Brečení je ulevující, kňučení, nářky, hlasité vzdechy, jako raněné zvíře si připadám, ale je to ulevující, ale nesmí to trvat dlouho.
Všem radím, myslete nejprve na sebe a pokud vám v hlavě začne byť jen problikávat červená kontrolka, že se vám něco nezdá, zbystřete a zapněte záložní baterku. Vyplatí se to. Věřte instinktům, svému podvědomí, řeči těla, či jak to všechno šarlatáni nazývají. Jen nedejte na okolí. Nevěřím, že to s námi myslí dobře.
 AlaKs 


Re: život 

(9.4.2009 15:09:02)
Evo, hezky napsané, smutné, drsné, ale mluví mi to z duše. Jen mám někdy pocit, že moje okolí nechápe, jak můžu být spokojená bez chlapa. Nevím JAK, ale JSEM ~R^
 suvis 


Re: život 

(21.4.2009 9:57:43)
Jo, tlaky okolí... Je to 9 měsíců, co mi nečekaně odešel milovaný manžel a táta dvou dětí(v té době vlastně jen jednoho, Vojtík se narodil dva měsíce poté). Bydlíme na vsi, jsem za to moc vděčná, protože nám okolí moc pomohlo, ale už slýchám takové to "a měla by sis někoho najít, přece nezůstaněš pořád sama" a podobně. Už mě trochu štve všem vysvětlovat, že na Pepčovo místo jenom těžko dokážu někoho přijmout. Navíc s námi žije babička dětí, pro kterou jsou děti jediným hnacím motorem (Pepa byl jedináček). Tak se prostě tvářím neutrálně a jedu si po svém. Tím, že jsem dostala od života pořádně "na frak", jsem se dost osvobodila od pocitu "a co tomu řeknou lidi?". Navíc se mi příčí někoho cíleně hledat. Jestli budu mít to štěstí a potkám chlapa, který za to bude stát, tak proč ne? Ale zatím se snažím být samostatná a soběstačná.
 Lenďula 
  • 

Partner musí být nejlepší kamarád 

(8.4.2009 22:38:54)
Podle mě o zamilovanost po 7 letech vztahu není o čem mluvit, to je zvyk na toho člověka.
Já jsem se svým chlapem již téměř 14 let (od svých 15let) a myslím si, že jsem stále zamilovaná. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak je to tím, že jsem prostě na něho zvyklá, vím co od něho čekat, můžu se mu se vším svěřit, vím co má rád, co mu dělá dobře a to samé on ví o mě. Už nejde o to, že se před ním stydím, že se mi rozklepou kolena, když se jdeme milovat atd. Sice se na něho moc těším, když má přijet z práce, miluju klidné večery s ním (třeba při vínku), když už caparti spinkají.
Podle mě je k životu to nejdůležitější vědět, že se na něho mohu spolehnout a to podle článku pisatelky se na nového chlapa spolehnout může, jejího synka má taky rád, tak co víc si přát. Jen si na toho nového člověka opět zvyknout a užívat si klidný rodinný život s ním.
 pavla +3 


Re: Partner musí být nejlepší kamarád 

(9.4.2009 1:18:50)
Partner nemusí být nejlepší kamarád,i když bych si taky přála,aby byl~R^dokonce jsem do svého manžela ani nikdy nebyla super bláznivě zamilovaná,i když jsem ho ráda měla samozřejmě,ze začátku docela blbé manželství se postupne zlepšovalo(zapracoval také Bůh,kterého jsem přijala do svého života a sama se také snažila změnit k lepšímu a hlavně odpouštět~s~).Někdy to bylo horší,někdy dobré,někdy super,někdy na rozvod.Teď po zhruba 15-ti letech cítím,že si už jakžtakž rozumíme a dokážeme se i bez hádek domluvit.Ale bylo to těžké a dloooooouhé...jistě že nevím,jak to bude dál,ale vždycky říkám,že naše manželství vydrželo jen Božím zázrakem,když jsme tak úplně rozdílní.Prohádali jsme spoustu času a energie.Tím vším jsem vlastně chtěla říci,že kdybych si dnes měla vybírat svého budoucího životního partnera,tak buď stejně naladěného,jako jsem já,s hodně podobnými názory a s opravdovým zamilováním, nebo bych radši zatím zůstala sama a věřila,že to pravé opravdu jednou příde.Ale jinak jsem ráda,že jsme se nerozvedli,teď je to docela fajn,jen mi je líto těch prohádaných let,ale asi jsme se potřebovali obadva hodně změnit~o~a ještě jinak-myslím si ,že když někdo někoho opravdu miluje,tá láska v srdci zůstane napořád,i když třeba v jiné podobě,ty jsi ho milovala doopravdy,proto ji pořád cítíš,ale to je v pořádku,ani se nesnaž ji vypudit ze svého srdce,opravdu jde "jen" o to odpuštění,to je však někdy opravdu velice těžké,pro mnoho lidí. mně také manžel hodně krát ublížil,nemyslím teď nevěry,spíš lhostejnost,neporozumění,sobectví,nenáviděla jsem ale jenom to,co bylo na něm špatné,jeho jako člověka jsem měla pořád ráda.V samé podstatě jsem prostě a jednoduše nenáviděla jeho hříchy(stejně tak jako svoje)a neláska je vlastně ten největší hřích~q~.opravdu bude líp!!!!!
 Klára 
  • 

Jak kdybych to psala sama 

(12.4.2009 18:43:39)
Až mě z toho mrazí, ale jak kdybych to kromě některých detailů psala sama. I ty pocity. Jsem na tom občas stejně. Je to tak stejné....rozpad rodiny ze dne na den, syn, nový přítel, před víc jak rokem.....jen ten dům není můj.... a dívka není iránská.
Držím palce a přeji ti hodně sil. Nám přeji hodně sil. :-)
 Veronika 


Míšo, 

(13.4.2009 8:21:35)
myslím si, že rok je opravdu hodně málo času na rekonvalescenci srdce.
Já jsem se ze svého "pana opravdového" léčila téměř tři roky, a když už jsem si myslela, že jsem nad věcí a nechala se vytáhnout na přátelské posezení u kafe, byla jsem v tom zase až po uši. Kdybych neměla syna a k němu silné mateřské pudy, myslím, že bych ho zase vzala zpátky. Ale věděla jsem, že se s ním žít nedá (byl v tom chlast) a své dítě bych mu nikdy nesvěřila. V mezičase samozřejmě přišlo pár vztahů, více či méně vážných, ale nikdy jsem nemilovala tak jako jeho. Smiřovala jsem se s tím, že jsem nadosmrti poznamenaná, a že už nikdy nebudu schopna se doopravdy zamilovat. Ale minulý rok se nečekaně objevil někdo, kdo mě vyléčil. Tedy, je to zase trochu léčba šokem, ale to bych tu nerada rozebírala... Míšo, myslím si, že rozumět si s tím druhým prostě nestačí. Spousta ženských tady má názor, že k tomu, abys vedla spokojený vztah, stačí mít ráda a uměla si to dobře rozumově obhájit. Ale já jsem si jistá, že tohle může fungovat jen do té doby, než se objeví někdo, kdo má něco mezi srdcem a duší, co pasuje jen k tobě. Pokud jsi bývalého manžela opravdu milovala, a to srovnání ve svém věku už určitě máš, tak ti vztah, ve kterém převažuje rozum, pomůže zase jen po stránce pragmatický. Ale tvoje srdce nevyléčí. To vyléčí zase až další pan opravdový. Špatná zpráva je, že takových, které jsou jen pro tebe je na světě pár a nikdy nevíš jestli ho někdy potkáš. Takže měj oči otevřené, ať ho nepropásneš. Budu ti držet palce. Veronika
 Míša+Tom 


Re: Míšo, 

(14.4.2009 14:57:46)
Asi si také připadám, jako na dosmrti poznamenaná. Uvědomuji si, že si prvně musím udělat pořádek v sobě, abych tam měla místo pro dalšího. Protože jinak se mnou není k vydržení a největší problém je v tom, že pak mé nálady "vyžírá" buď ten současný přítel anebo syn. A to je blbý. Takže je mi jasné, že nejdříve musím zamést v mém srdci, a pak jít dál. Asi jsem to měla udělat už dávno, ale myslela jsem si, že to není potřeba. Ale je, protože bez toho se jít dál prostě nedá...
 Lili 
  • 

Možná 

(13.4.2009 11:35:16)
Možná, že žádná láska už nemůže být tak intenzívní jako ta skoro první.

A taky možná, že současný přítel "není ten pravý".

A do třetice možná - protože jsi pořád fixovaná na bývalého, nemůžeš dát plnou lásku někomu jinému.
Možná je pro tebe přítel jen náplast a to je pro něj špatně. Protože až se tvoje rána vyléčí, najdeš si třeba někoho úplně jiného. Tady toho máš možná jen proto, že je na tebe hodný a že někoho potřebuješ. Ale i kdyby se k tobě naprosto hodil, asi nejsi v současné době schopná ho milovat.

Těch možná je celá řada.
 Kochacka 


Naděje... 

(14.4.2009 10:22:52)
Myslím si, že by jsi neměla nic lámat. Rok odloučení od muže, se kterým máš krásné dítě a kterého jsi milovala je krátká doba. Je to těžké, chápu Tě, možná si to ale musíš déle odžít, ten smutek, zofalství a zlost na bývalého muže. Chce to hlavně čas, ono se to nějak posune dál a budeš mít jasněji a řeba se otec Tvého dítěte vrátí...Opatruj se
 Jarca, dcera 17 let 
  • 

Sveho nynejsiho partnera nemuzes milovat na 100%, 

(23.4.2009 22:26:06)
protoze jsi se jeste porad nesmirila s odchodem a zradou manzela.
Pises: "Chtěla bych svého nynějšího partnera milovat, ale..." - milovat nekoho, tak k tomu se proste neda prinutit vuli, protoze to laska neni otazkou vule (=rozumu), ale citu...

Bude lip. Budes zase stastna, ale... az TY budes chtit - az se rozhodnes, ze se s tim, co bylo, smiris a rozhodnes se nezit v minulosti, zacit se soustredit na pritomnost a vytvaret lepsi budoucnost. Musis to "nechat plavat"... coz je asi zatim tezke, rana je jeste cerstva... Manzel Te nemiluje, miluje jinou a odesel za ni - jakkoliv je to vuci Tobe krute a sobecke, stava se to - zamiloval se, to neni neco, co naplanujes...
A osobne bych se snazila prestat touzit po onom "necem", co jsem "mela" s ex-manzelem, protoze za prve je to ciste subjektivni pocit a druhe i kdyby on si myslel, ze nas vztah byl nejak "specialni", tak to zjevne nestacilo na to, aby ten vztah vydrzel a fungoval... a neztroskotal.
Preju Ti hodne sil.
 Míša+Tom 


Re: Sveho nynejsiho partnera nemuzes milovat na 100%, 

(24.4.2009 11:26:34)
Jarčo, máš samozřejmě pravdu. Uvědomuji si to po přečtení všech odpovědí, které mi pisatelky napsaly. Vím, že až se jednou smířím s odchodem bývalého partnera a začnu žít pro budoucnost, budu z toho venku. Vím, že toto všechno chce čas. Když jsem svého bývalého manžela viděla krátce po rozvodu, tak se mi chtělo pořád brečet. Dneska už se na něj dívám klidně, ale je fakt, že někdy mi tam v hlavě ty vzpomínky ještě vystoupí na povrch. Začala jsem se soustředit více na svého syna, své koníčky, zahradu, prostě se zabývat jakoukoliv činností, která by mě nenutila pořád přemýšlet nad minulostí. Někdy se to daří, jindy mě ještě popadne smutek, ale věřím, že se mi jednou podaří, abych si řekla: "Tak a už je líp". :-)
Díky za odpověď, ve Tvých slovech je vidět moudrost i určité zkušenosti a zážitky. Takže díky ještě jednou.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.