| Kristýna | •
 |
(7.4.2009 9:14:27)
Tvůj manžel je hajzl. Zamiloval se Íránské dívky - pravděpodobně jako muslimka bude ctít a poslouchat svého pána a to se mu asi líbí. Buď ráda že jsi se ho zbavila. Vím že to bolí a bude to bolet ještě nějaký čas, ale přejde to. Současného partnera asi milovat naplno nebudeš, ale to už asi nikdy nikoho. Opravdu se zamilovat lze tak jednou až dvakrát v životě, často ani to ne. Zamilovanost a emoce opravdu nejsou to nejdůležitejší. Uvidíš, že až se z toho dostaneš, začneš být šťastná i bez hormonální horské dráhy. Současného partnera si važ, není snadné najít dobrého partnera, kterému nevadí "cizí" dítě. Přeji hodně štěstí...
|
| Karolína | •
|
(7.4.2009 9:18:46)
S tím se dá souhlasit, je to hajzl! A ještě ke všemu není vyloučeno, že přileze a bude odprošovat, to bych ho nakopla do řiti...
|
| Ledersonka | 
|
(7.4.2009 10:36:13)
A já si zase nemyslím, že by byl hajzl. Protože třeba on Tebe tolik nemiloval. Myslím takovou tou láskou, kdy bys za partnera dýchala. A teď tu lásku našel. Tak za ní jde. Vím, že je to pro Tebe kruté, i pro syna, ale třeba nechtěl dalších 30 let žít s někým, koho prostě nemiluje.
Já vím, teď se na mě vrhnete, že se neměl ženit, atd..... já autorku neznám, nevím, jak dlouho spolu chodili, neznám jejich rodinou situaci. Nikdo do jejich soukromí nevidí, možná by to chtělo vyslechnout i názor toho ex. Já se kdysi hodně dávno taky vdala a z velké lásky to teda nebylo. Jo, měla jsem ho ráda, ale po čase jsme pochopila, že VELKÁ láska to rozhodně není. Možná i díky tomu jsem za několik let zjistila, že to prostě není ono, neklapalo nám to v sexu, bylo plno problémů. Jenže pak jsem se zamilovala, fakt strašně moc, rozvedla se po 15 letech a teď vím, že takhle to mělo být hned od začátku. No, prostě nebylo.
Dneska jsem spokojená já, exmanžel taky, protože už si konečně dělá co chce a nemusí se se mnou pořád dohadovat. Já se znovu vdala, ex má také partnerku. Děti jsou také v pohodě, s našimi partnery si rozumí...
Takže já bych pána z článku až tak rychle nesoudila, nikdo z nás jim na to nesvítil a třeba se prostě taky zamiloval a miluje....
|
| Lea | •
|
(7.4.2009 10:54:00)
Tak ja jsem asi staromodni, ale muz, ktery opusti zenu tehotnou nebo na materske u me jako muz skoncil. Proste si myslim, ze jit za hlasem sveho srdce... no dobra, ale vlastni dite ma prednost.
Kdyby to bylo obracene, autorka si nasla uzasneho Irance, odjela za nim a nechala tady dite manzelovi na krku, tak by byla hodnocena a odsouzena jako krkavci matka. Chlap to ale z nejakeho zahadneho duvodu uelat muze a je to spolecensky prijatelne.
|
| Rydanie,2kulíšci+1? | 
|
(8.4.2009 10:15:43)
Tak nevim, zda tvá slova chápu správně, ale znamenají to, že když už se muž ožení a zplodí děti nemá právo od rodiny odejít, i když k nim již nic necítí?? Osobně bych nemohla žít s někým, o kom bych věděla, že mě již nemiluje a je se mnou jen z povinnosti... děkuji, to raději budu sama. Jasně, nejde jen o mě, ale i o děti, jenže ony vnímají nefungující vztah mezi rodiči víc než si myslíme!
Mam za sebou podobný osud jako autorka článku, s tím rozdílem, že můj manžel odešel od dvou dětí...bolest, kterou nám způsobil nemusim snad líčit...z počátku se mi zdálo, že ani on sám neví, zda se nechce k nám vrátit, nechala jsem mu dveře otevřené, váhal a já po čase přišla na to, že je líp bez něj, než aby se vrátil a my se po zbytek života strachovali, zda se zas táta nááhodou nerozhodne, užívat si života bez nás. Bylo to těžký a pochopitelně, jako každá žena po takové zkušenosti, jsem se zařekla, že žádného chlapa nechci ani vidět.... haha, ve chvíli kdy jsem to nejmíň čekala, jsem potkala muže... muže, který miluje jak mě, tak i moje děti a ony jeho (už víc než biootce a neni divu, když je už půl roku ani nenavštívil). Jsme zas rodina a je nám uplně fuk, že náš taťka je vlastně náhradní
A proč tohle vlastně píšu? Protože, když si uvědomim, že bych uprosila svého exmanžela, v době kdy od nás odešel, aby se vrátil a plnil roli otce, tak bych dnes nepslala příspěvek o tom jak jsem šťastná a jak lze začít znova, ale samostatný článek, na téma, Jak žít s manželem, který je s námi jen kvůli povinnostem??
Přeji všem, hodně štěstí a síly.
|
| luca | •
|
(12.4.2009 22:49:39)
No ale nenapsala to Lea přesně? žena má myslíš také právo opustit 2 leté dítě a rodinu a jít za hlasem svého srdce? Co myslíš?
|
|
|
|
| Hanka | •
|
(7.4.2009 13:34:20)
Lendersonko,
víš, já si myslím, že člověk za určitých okolností prostě nemá "právo jít za hlasem svého srdce". Někoho si vzít znamená něco slíbit, v dobrém i ve zlém a tak... nejsou to slova do větru a znamenají jistou odpovědnost. Když přijde dítě, odpovědnost se znásobí.
Když pak člověk zjistí, že manželství není takové, jak si představoval, má na něm makat a ne si hledat někoho lepšího.
Neříkám, že to vždycky jde a vyjde, ale irituje mě postoj "teď doopravdy miluji, takže tu, která mi porodila děti a které jsem toho spoustu slíbil, můžu opustit a vykročit vstříc šťastným zítřkům." A to nemluvím o dětech. Je to děsivě sobecké - samé JÁ a MOJE štěstí.
Ani pravá láska neznamená právo ubližovat ostatním. Všimni si, že ani pro pohádkové princezny nejezdil princ na bílém koni, když už měly manžela a dvě děti. A i v mizerných šestákových červených knihovnách obvykle "ne pravý" partner (pokud se tam vyskytuje) nějak bídně či nebídně zhyne, aby byla romantická hrdinka pro nový vztah volná.
|
| Ledersonka |
|
(7.4.2009 18:41:40)
Hanko a já zase nerada někoho soudím, aniž ho znám. Přece nevíš, jak žili, jestli si rozumněli, jaký byl jejich vztah. POdle mě, kdyby jim to doma klapalo, tak spolu zůstanou a on si jinou nehledal. Nebo alespoň ne jako trvalý vztah. Takhle to spíš vypadá, že doma spokojenej nebyl a proto hledal jinde....
|
| Hanka | •
|
(7.4.2009 20:18:13)
Ledersonko,
já taky nehodnotím jejich vztah. Obecně prohlašuji, že mít manželku s dítětem znamená mít v prvé řadě závazek. A když už je situace nedobrá, tak ji mám řešit. A když ji nedokážu vyřešit jinak, tak třeba odejít (i když myslím, že by k tomu mělo docházet mnohem méně, než se dnes běžně děje).
(Ale na okraj, snáze uvěřím "špatné manželství, které nešlo vyřešit" někomu, kdo odejde a je SÁM, než někomu, kdo si při dlouhodobém služebním pobytu v zahraničí najde někoho jiného.)
A taky s tím "kdyby manželství klapalo, tak si nehledá...", to je IMHO kec. Jsou tací, co najdou milenku, když už se manželství opravdu nedá žít, jsou tací, co milenky hledají a opouštějí normální manželství (nebo taky neopouštějí manželství), případně jsou i tací, co své manželství přivedou "do hrobu" z valné části vlastní vinou a pak to završí tím, že si najdou milenku a vinu hodí na manželku - prostě možností je celá škála.
|
|
|
| Lavina | •
|
(10.4.2009 10:21:40)
Hanko, myslím, že jsi to vystihla velice trefně... když se člověk rozhlédne kolem sebe, je taková doba... věci jsou určené ke krátkodobé spotřebě, něco se ti pokazí a než to opravovat, je výhodnější koupit si nové... a bohužel mezi lidmi se mi zdá, že to funguje dost podobně... nejsem spokojený, nevyhovuje mi - nevadí, najdu si někoho jiného (nového)... budování vztahu vyžaduje občas značné úsilí a hodně lidem se nechce ho vynakládat...
|
|
|
| Jana, děti 5 a 2roky | •
|
(7.4.2009 22:36:23)
Dokonale sobecký názor! Jestli milujeme či nemilujeme bychom si měli rozmyslet nejpozději předtím než zplodíme děti. Jít za vlastním štěstím za cenu neštěstí vlastních dětí je pro mě neomluvitelné. Stejně jako když chlap po třiceti letech manželství zjistí že mu jeho žena nerozumí.
|
|
|
|
| Ledersonka |
|
(7.4.2009 10:40:01)
Jo a ještě něco, jestli současného partnera nemiluješ, tak s ním nebuď. Třeba jemu dávaš stejné naděje, jako ex dával Tobě a až se pak zamiluješ, ublížíš mu. Navíc si myslím, že bez chlapa si to v hlavě srovnáš, zjistíš co chceš a co nechceš a budeš připravená na další vztah. Tohle vypadá spíš na to, že nechceš být sama a tak sis do baráku nastěhovala prvního přijatelnýho chlapa...
|
| Hanka | •
|
(7.4.2009 13:38:00)
Tak s tímhle zcela souhlasím. Aby ses nakonec nechytila do pasti pocitu odpovědnosti a závazku. Abys nedávala naději na něco, co nemůžeš poskytnout.
A zřejmě to prostě není ten pravý. "Přijatelný" nestačí.
|
|
|
|
a ještě jinak-myslím si ,že když někdo někoho opravdu miluje,tá láska v srdci zůstane napořád,i když třeba v jiné podobě,ty jsi ho milovala doopravdy,proto ji pořád cítíš,ale to je v pořádku,ani se nesnaž ji vypudit ze svého srdce,opravdu jde "jen" o to odpuštění,to je však někdy opravdu velice těžké,pro mnoho lidí. mně také manžel hodně krát ublížil,nemyslím teď nevěry,spíš lhostejnost,neporozumění,sobectví,nenáviděla jsem ale jenom to,co bylo na něm špatné,jeho jako člověka jsem měla pořád ráda.V samé podstatě jsem prostě a jednoduše nenáviděla jeho hříchy(stejně tak jako svoje)a neláska je vlastně ten největší hřích
.opravdu bude líp!!!!!
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)