Re: A budou jedním tělem.

Míšo, naprosto tě chápu, taky jsem si tím prošla. Na jednu srtanu jsem si říkala odpustila jsem, ale pak přišlo nějaké další zklamání, třeba, když můj táta kritizoval moje syny, že jsou takový a makový.. Bylo to tam zase. Zase jsem na něho začala koukat skrz to své ublížení a vše se mi pořád vracelo. Věděla jsem, že neodpuštění je uvnitř a čeká na každou další příležitost.

Pak jsem si přečetla jednu křesťanskou knihu, která byla o odpuštění. Důsledky neodpuštění, které zasahují můj život, bylo to přesné.
Když jsem byla doma sama sedla jsem si postel a všechno jsem to řekla Bohu, opravdu jsem vytáhla všechny pocity, proč mě to bolí, co mě bolí, co mě nejvíc trápí. Tak jsem to všechno řekla Bohu a On byl se mnou. Probrečela jsem tehdy hodně kapesníků, ale když jsem skončila věděla jsem, že jsem všechno z temnoty svého srdce vytáhla na světlo a že už tam nic nezůstalo.
Ještě chvilinku trvalo, než jsem mohla skutečně říct, už jsem od toho svobodná - bylo to jako rekonvalescence po prodělané nemoci.
Ale teď se svému otci můžu podívat do očí a necítím vůči němu žádnou zášť, ať se chová jakoli a věřte mi, že mi to moc neulehčuje. Jedna změna se stala, najednou vidím, že se on cítí v mojí přítomnosti, tak nějak nesvůj, jinak je dost sebevědomý.
Odpuštění, znamená osvobodit sebe sama a mít možnost najít novou cestu.
Míšo, neznáš-li Boha, který tě provede každým údolím stínu, musíš spoléhat sama na sebe, že to zvládneš. Přála bych ti však, abys Ho našla, protože pro Boha není NIC nemožné. Drž se.