Re: život

Jo, tlaky okolí... Je to 9 měsíců, co mi nečekaně odešel milovaný manžel a táta dvou dětí(v té době vlastně jen jednoho, Vojtík se narodil dva měsíce poté). Bydlíme na vsi, jsem za to moc vděčná, protože nám okolí moc pomohlo, ale už slýchám takové to "a měla by sis někoho najít, přece nezůstaněš pořád sama" a podobně. Už mě trochu štve všem vysvětlovat, že na Pepčovo místo jenom těžko dokážu někoho přijmout. Navíc s námi žije babička dětí, pro kterou jsou děti jediným hnacím motorem (Pepa byl jedináček). Tak se prostě tvářím neutrálně a jedu si po svém. Tím, že jsem dostala od života pořádně "na frak", jsem se dost osvobodila od pocitu "a co tomu řeknou lidi?". Navíc se mi příčí někoho cíleně hledat. Jestli budu mít to štěstí a potkám chlapa, který za to bude stát, tak proč ne? Ale zatím se snažím být samostatná a soběstačná.