| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Čtení na dobrou noc

 Celkem 16 názorů.
 & 


Zlababo. 

(6.3.2009 9:38:36)
ja myslim, ze delate dobre. Ze ho podporujete i ve vecech, ktere mu jdou. Nas Marta, je taky na plinkach. Za to ma velkou snahu o sebeobsuznost. Tzn. ze se chodi sam prebalit. :o}}
 lacenka 


Re: Zlababo. 

(7.3.2009 22:12:02)
krásný článek, moc ráda si takové optimistické článečky čtu i když musím přiznat, že z příspěvku Markéty mi doslova naskočila husí kůže. Vážím si každého kdo si umí vážit štěstí a radostí z běžného života
 mamga 


Krásné 

(6.3.2009 10:29:19)
Píšete o svých dětech vždy tak krásně. Vás a Macešku si vždy moc ráda přečtu. Z vás sálá taková síla... Člověk má pocit, jaké má starosti, ale po přečtení vašich článků si uvědomí, že jeho starosti pominou a vyřeší se, ale u vás to je otázka let, ne-li celého života. Jste moc silné Vy i Maceška.
 Misa + 2 
  • 

Taky nám psychologové radili... 

(6.3.2009 10:35:51)
že se nemáme příliš věnovat činnostem, které syn vyžaduje (obrovskou chuť učit se písmena v 18-měsících, počítat ve dvou letech, malovat vlajky ve čtyřech letech - z celého světa uměl zpaměti, aj.), a že se máme zaměřit na dovednosti, které mu nejdou (bez plen byl až ve třech letech, protože posadit ho na nočník znamenalo neskutečné scény, tkaničky si pořádně neumí zavázat dodnes) . Jenže ve věku 2-5 let bylo nemožné odtrhávat ho od jeho oblíbených činností, byl přímo posedlý, hodiny u nich vydržel a potřeboval mě k nim, ještěže o rok mladší brácha takovou pozornost nevyžadoval. To, že se týden před čtvrtými narozeninami naučil číst, byl velký krok k jeho samostatnosti. Už jsem nad atlasy nemusela sedět hodiny s ním, přečetl si názvy států sám.
Stejní psychologové také vyvraceli v raném věku Aspergerům syndrom, na který jsem měla podezření, ten byl potvrzen až v sedmi letech, to už syn měl za sebou nepochopení ve školce pro znatelné vymykání se a přeskočení první třídy pro diagnostikované vysoké nadání. Toto všechno by se nejspíš dělo i se správnou včasnou diagnózou, ale výchova a každodenní zvládání synova chování v určitých situacích, typické pro poruchu autistického spektra, by byla se správnou diagnozou daleko lépe zvládnutelná pro celou rodinu.
Teď je mu 9,5, ve třídě v kolektivu dětí o 1,5 roku starších se cítí dobře, je nekonfliktní a neupozorňuje na sebe, i když jeho jinakost je nepřehlédnutelná, spolužáci ho "berou" a zatímco učivo jako takové je pro něj příliš jednoduché, sociální dovednosti získává pozvolna a jde mu to myslím velmi dobře. Letos se syn hlásí na osmileté gymnázium, uvidíme, jak to dopadne a jak to popřípadě bude zvládat v novém kolektivu.
 Winky 
  • 

Re: Taky nám psychologové radili... 

(6.3.2009 11:25:16)
Teda gratuluji k úspěšnému čtenáři, to je fantastické.
Docela mě zaráží to že "psychologové radili nepodporovat".... u vás i v předešlém příspěvku. Nejsem školený pedagog, psycholog ani jiný vědec, ale zásada že od jednoduchého ke složitějšímu(ne obecně ale pro toho jedince), od zajímavého k obyčejnému atp... kterou jsem získala na kurzu pro lektory cizího jazyka (a podle které mě vychovávali i moji rodiče nevěda zhola nic o pedagogických metodách) mi přijde naprosto jednoduchá a logická a hlavně funkční....
Vždyť je krásné jak si Ríša vlastně sám sobě pomáhá - a s chutí.
 Misa + 2 
  • 

Re: Taky nám psychologové radili... 

(6.3.2009 17:01:34)
Někdy mám pocit, že i psychologové stejně jako školský systém se snaží uvést děti do jakýchsi mezí blížících se průměru, že není žádoucí, aby nějak vyčuhovali. Naše děti "vyčuhují" hodně, každý jinak a mají s tím problémy - ve společnosti a především ve škole.
A jak píšeš, postupovat od jednoduchého ke složitému - starší syn postupuje od malička přesně naopak - baví ho učit se složité věci (např.vzorce chemických sloučenin) a postupně jakoby mimochodem dojde k věcem jednoduchým (např. chem.prvkům). Pro něho je to takhle jednodušší a hlavně zajímavější , dělá tímhle stylem víc věcí a klasická metoda učení ve škole ho nebaví ("je to nuda") i když výsledky má dobré. Ale to na tuhle diskusi asi nepatří.
 Veveruše 


"Normální" dítě 

(6.3.2009 23:35:47)
Tak nevím po přečtení příspěvku, jestli je můj starší syn "normální" - stále ale věřím tomu, že ano. První čtyři písmenka se naučil kolem 16. měsíce (M, T, B, D - podle členů rodiny), kompletní abecedu velkých písmen znal kolem 2 let, teď jsou na řadě čísla (je mu 3,5). Číslice čte už minimálně rok, teď piluje počítání do 12. Zajímavé je, že mu dělá ještě trošku potíže počítat po jedné, ale zato bez probémů vidí, že 3 a 3 obrázky vedle sebe je 6. Sám se oblékat a svlékat začal až po 3. narozeninách, ale stále to zvládne jen s dopomocí, totéž zouvání a obouvání (tkaničky jsem na něj ještě nezkoušela, nezavázal by ještě ani uzel). Ale manuálně zručný je, zvládne už složit některé drobné hračky z Kindervajíček. Když správně nerozumí, taky slova komolí. A zatím si neumí a ani nechce hrát s dětmi. Bez plenek je od 3. narozenin (fakt je, že by to bez nich býval zvládal přes den už o rok dříve, ale nedokázala jsem ho přesvědčit, aby chodil na nočník). A kdyby ho ještě viděl nějaký psycholog, jak se válí po zemi a ocumlává hračky (to si jen hraje na miminko, protože má půlročního brášku~p~), tak opravdu nevím~t~. Takže se po přečtení článku jen utvrzuji ve svém názoru, že hranice mezi "normálním" a patologickým je velmi, velmi tenká~k~
 Lucie + 2 
  • 

Re: Taky nám psychologové radili... 

(12.3.2009 20:54:48)
Míšo, nemáš strach, že to syn na gymplu nezvládne? Mám doma přesně to samé, synovi je 9, AS sice nemá ještě potvrzený, ale podezření je silné ze všech stran. Na gympl se letos nehlásí, protože by mu v době nástupu do primy bylo pořád ještě devět a nedovedu si představit, že při svém svérázném přístupu k životu bude velký kolektiv o dva roky starších spolužáků zvládat. Možná mu málo věřím, ale tak nějak si říkám, že když se přihlásí za rok (nebo taky vůbec), nic se nestane. Aktuálně chodí na Slovensku do třídy pro nadané děti, je jich ve třídě 12 a je velice spokojený. Osmiletý gympl u nás byla varianta k přesunu na Slovensko, ale právě z výše uvedených důvodů jsme ji zatím zamítli.
 komba 


slzy 

(6.3.2009 11:52:23)
Vaše líčení mě vehnalo až slzy do očí. Přeju silné nervy a dobrého psychologa.
 Tulka 


Žlababo 

(6.3.2009 12:15:52)
moc hezké čtení,jako ostatně všechny vaše články.A ten "králičí trus",ten mě vážně dostal.Hodně štěstí celé rodině.
 Kohnova 
  • 

Vazne moc hezke, 

(6.3.2009 12:57:39)
moc, dekuju.
Jsem toho nazoru, ze min. dobra polovina spisku, ktere dnes vyjdou knizne, by mela byt zverejne max. na portalu Grafoman.cz, ale to, co pises ty, Zlababo, by vydani zaslouzilo, protoze to prinasi docela zasadni sdeleni o zivote s handicapovanym ditetem. Zkusila bych OneWoman Press.
Sara.
 Raduza 


Moc hezké 

(6.3.2009 14:35:14)
Děkuji.
 Dani.K, K 05, P 09 


Krásné, jako vždycky :-) 

(6.3.2009 19:55:34)
Díky za článek, je krásný. Kubík (AS) před dvěma měsíci přečetl první slovo a teď už také čte všechno, co vidí. Nejoblíbenější je "Vařila myšička kašičku". Nedávno mi kamarádka řekla, že její o rok mladší holčička už umí celou básničku "Polámal se mraveneček", tak já jí na to můžu říct, že Kuba to umí celé přečíst :-). Nápis s čuráním do nočníku asi vyzkoušíme, protože na noc jsou u nás plíny pořád. Má slíbeno, že až mu budou čtyři, tak bude přeci velký na plíny... a já mám už připravenou rezervní nepropustnou podložku, přikrývku i polštář... Sebeobsluha taky nic moc, umí se skoro celý obléknout, umí se najíst, ale nedělá to, protože ho to nebaví, nedokáže se soustředit, musím mu říkat krok po kroku, co si má obléknout...
Ale je to moje sluníčko, kočička (v poslední době pořád leze po kolenou a mňouká) a já se přiznám, že to nijak nelámu přes koleno a doufám, že až půjde do školy, tak v plínkách nebude.
BTW: teď přiběhl z koupelny a hned "mamí, dneska jsem napsal fajfka a šipku pod to a jsem roztomilý koťátko", to že napsal znamená, že načmáral na zapářené zrcadlo... Tak já teď od taťky přebírám to naše koťátko a musím končit :-)
 markéta,2 děti z toho 1 s DMO 
  • 

koukání okolo 

(6.3.2009 22:04:28)
Ráda tu Vaše kousíčky ze života.Mám třináctiletou dceru s DMO a rok a půl zdravého chlapečka a každý den si uvědomuji ten zázrak že jen tak si začal pást hříbátka a usmívat se,vzpomínám si jak jsme byli s manželem u vytržení a jak jsme dokola stále probírali že najednou sedí a jak jsme trpělivě a rádi ho hlídali když si začal stoupat ,aby se neuhodil.Jsou nezapomenutelné první krůčky, když nám podal svoji tlapičku a šli jsme po cestě na procházku.Jen tak často sedím vedle něj,jsem vděčná a jsem sťastná že můžu jen tak koukat jak staví kostky a jeho prstíky to umí a že ho můžu honit a tahat od louží,do kterých tak rád šlape a jeho nohy to umí.Jen tak,bez cvičení a křiku,že umí takové věci jako rozkousat rohlík,vyndat si bonbon a vylézt a sednout si mi na klín.Raduška mi ukázala jaký je Matyáš zázrak a nic není jen tak,záleží jak se na to člověk kouká ale přes to takzvané obohacení a možná právě proto, sním o zázraku a odvíjím si v hlavě setkání s kouzelnou bytostí která plní přání..........Ahoj MSP
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: koukání okolo 

(8.3.2009 16:05:14)
Markéto, já zas zírám, když slyšim, jak náš mladší sám od sebe mluví a že chápe, co mu říkám :-)

Náš starší se smíšenou (receptivně - expresivní) dysfázií teď chodí do první třídy, ve škole má přístup přesně podle jeho potřeb, v matice počítá do tisíce (ne že by to uměl říct, ale umí to napsat, páč vztahy mezi pouhýma desíti číslicema pochopil velmi rychle), ale písmena jsou pro něj za trest (což se člověk nediví, když polovině textu nerozumí, polovinu neumí vyslovit - od autistů se liší tím, že říká jen to, čemu zaručeně rozumí). V úvahu pro něj přichází jedině globální čtení, který se na vejškách neučí a literatury je k němu jen minimum. Kdyby tu byl nějakej rodič nebo asistent dítěte, kterej má s globálním čtením zkušenosti, budu moc ráda, kdyby se mi ozval na mail pod nickem. A stejně ráda bude asistentka našeho syna, která už půl roku (podle mě teda dost zdařile) improvizuje. Hlavně jsme s asistentkou zatím nerozlouskly, jak se řeší přechod od slov v základním tvaru (třeba táta) ke slovům v jiném pádu (tátovi). Pro syna je to úplně jiný slovo - i v mluvený řeči to neumí spolehlivě použít, takže není moc o co se opřít.
 Boba 
  • 

Re: koukání okolo 

(9.3.2009 23:30:09)
zkuste napsat na www.detskarec.sk, je hodne velka sance, ze Vam poradi.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.