| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak se dítě učí empatii

 Celkem 13 názorů.
 Kukajs (Mája+Jožka+Tom) 


jo, empatie je hezká věc, 

(18.2.2009 11:56:11)
moc hezká, mám doma dítko, které se o hračky automaticky dělí, o půjčení cizích prosí, nikomu nic násilím nebere a když někdo pláče, hladí ho po vláskách. Bohužel se z hřiště často vrací potlučené, většinou stojí opodál opuštěné a bez hraček svých a cizích a dost často se mě ptá na věty typu: Mami, a proč mi to nechce půjčit??? Já jsem se s ním rozdělila a řekla jsem prosím .... a jak mám vysvětlovat, že některé děti jsou prostě sobci a k sobectví vychovávané?? Bohužel jsou na tom ve finále líp než moje obětavá, soucitná a spolupracující dcerka. Ona je teorie prima věc, bohužel realita vypadá často pro soucitné jedince dost drsně.
 Cimbur 


Re: jo, empatie je hezká věc, 

(18.2.2009 12:17:32)
Myslím, že empatie a soucit není totéž. Empatický jedinec vůbec nemusí být "měkký" a ustupovat požadavkům druhých. Naopak může tuto schopnost dovedně využít ve svůj prospěch.
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: jo, empatie je hezká věc, 

(18.2.2009 19:33:58)
Vela zavisi od povahy. Mam dve deti a každe ine. Dcera 9 ročna je presne ta subtilna, stojaca opodial a ku hre ju musi niekto priviest, oslovit ju inak sa neodvaži. Je citliva, pokojna a empaticka, nikdy neudrela cudzie dieťa alebo mu neubližila. Syn 3 ročny je uplne iny, odvažny, priamy, zhovorčivy. Ale na druhej strane sobecky a chamtivy, vyvolava konflikty, je hlučny, tvrdohlavy. Principy vychovy su u nas rovnake na obidve deti, syna sa snažim priviesť k tomu aby sa o hračky podelil ale zatial bez uspechu, dceru aby bola odvažnejšia a spontannejšia.
 Krucipísek 


Re: jo, empatie je hezká věc, 

(19.2.2009 0:01:41)
Mám taky doma takové empatické dítko, taky myslí na všechny, s každým se rozdělí, co si chce půjčit o to poprosí... a když jí někdo něco sebere, nebo jí někdo nepozdraví, nepoděkuje nebo když vidíme že někdo v autobuse nevstane aby pustil baličku sednout, tak si říkáme: To je ale balvan! A my balvani nejsme. Společně onoho balvana politujeme a to nám pomáhá cítit se lépe, protože my víme jak to má správně být. Je teda taky ukecaná šíleně, takže v kolektivu asi strhne děti i na svou stranu. Musím říct, že slovo balvan (v podstatě zastupuje blbce, hulváta) se u nás hodně ujalo a stát se balvanem je velká hrozba ~t~
 Krucipísek 


Re: jo, empatie je hezká věc, 

(19.2.2009 0:03:56)
baličku, jasně! ~2~
 Ivule 
  • 

Re: jo, empatie je hezká věc, 

(20.2.2009 16:14:25)
Kukajs,
já nevím, jestli je zrovna vhodné nazývat dítě, které nechce půjčit hračku, sobcem.. Hračka je jeho a má nárok o ni rozhodovat jak chce. To že mu jiné dítě nabízí svoji hračku (o kterou třeba ani nestojí), přeci neznamená automatickou povinnost půjčit svojí hračku...

Více než půjčovat svoje hračky dcerku učím to, aby ctila vlastnictví jiných. Holčička na pískovišti má hračku, kterou by moje dcerka chtěla, tak jí jde vnutit svoji hračku a čeká, že jí holčička půjčí tu svojí.. No dobrá, zkusit to může, ale když holčička nepůjčí, tak se na ni za to nemůže nikdo zlobit.. Má přeci stoprocentní právo se svoji hračkou rozhodovat po svém.
 Myss 


Re: jo, empatie je hezká věc, 

(22.2.2009 23:52:37)
naprosty souhlas
 Tatramelka+3 


Krásný příspěvek 

(18.2.2009 21:30:21)
Dobrý den,

děkuji za podnětný, krásně a citlivě psaný článek.
 Efka 


Re: Krásný příspěvek 

(18.2.2009 23:26:26)
Souhlasim a dekuji za uzitecny clanek. Skoda ze se tady nerozproudila zivejsi diskuze s radama od maminek, kterym se uspesne podarilo empatii zakorenit. Moc by me to zajimalo. Ale vypada to, ze nejohnivejsi diskuze probihaji tam, kde se da neco vycitat nebo nekoho napominat.. http://www.rodina.cz/g/s/6.gif
 Cimbur 


Re: Krásný příspěvek 

(19.2.2009 7:03:05)
Ono se v tom článku musí rodit, aby se rozpoutala diskuze :-).
 Ivka (kluci 8 a 3 roky) 
  • 

Jak u nás 

(20.2.2009 18:12:54)
Kluci jsou oba neústupní paličáci. Doma máme striktní rozdělení věcí na MOJE, TVOJE a VŠECH. S MÝMI věcmi smí kdokoli manipulovat jen s mým svolením (i když si s nimi zrovna nehraju), pokud chci TVÉ věci, musím si vyžádat tvé svolení. Pokud ho nedostanu, mám smůlu. Věc VŠECH je zrovna toho, kdo si ji vzal první. Sámo že jsou u nás tahanice a křik na denním pořádku. Ale taky někdy to funguje :-). Potíž je jak do toho vstoupí další děti, zejména jejich matky, které ctí pravidlo "tak mu to přeci půjč, vždyť je malej" (to NIKDY nevypouštím z úst jako prevenci žárlení).
 Táňulka 


Geny hrají větší roli 

(21.2.2009 19:38:55)
Myslím, že 25% geny je značně podhodnocené tvrzení.
Mám 2 děti, syna 2 a dceru skoro 5iletou. Byla dost stydlivá a i teď ji vždy chvilku trvá, než začne komunikovat (pak jí je slyšet až dost :-)). Bohužel k empatii nemá moc buňky, tak se jí vše snažím vysvětlovat a učit.
Její bratříček už od malička k ní jde, kdykoliv pláče, a objímá jí. I když třeba příčina jejího pláče už byla i to, že mu něco provedla a já jsem jí za to napomenula. Když bylo synovi asi 20 měsíců, měli jsme období, kdy běhal za každým kočárkem, kde plakalo dítě, a chtěl dělat malá. Také se dělí snadněji než dcera, i když už také méně než dřív :-)
Na druhou stranu je ale introvert. Když byl malý a spadl, nesnesl, abych ho chovala-utěšovala. To už jsem ho dost odnaučila, chci, aby věděl, že může své emoce svěřit/ventilovat.
Ale když ho chce například sestřička utěšit stejně jako on jí, tak se stále nenechá. Jsem moc ráda, že se tohle od sebe učí!

Ve školce má dcera 2 kamarádky - sestřičky, které mají věčně nějaké chůvy, máma se s nima moc nepáře... Přesto mladší z nich je neuvěřitelně dobrosrdečná a empatická, podobné dítě jsem asi nezažila.

Takže výchova je důležitá, ale geny mají lví podíl, bohužel.
 kili 
  • 

Re: Geny hrají větší roli 

(22.2.2009 10:12:43)
Naopak, 25 % podíl vrozené vlohy je pro danou věc silně nadhodnoceny. Z historie i pradávné je zřejmé, že sociální projevy jsou dominantně dány prostředím a výchovou a vzděláním v něm získanými. Pokusy svést
sociální projevy na vrozené určení byly rasantně prováděny za čínskou zdí v dávných dobách se žalostným výsledkem, podobně kněžími v Egyptě za Ramsese, charakter vztahu k věcem druhých se ukázal jako zásadně závislý na stupni poznání té které společnosti při misionářské činnosti. Krom toho se různí míra empatie za různých aktuálních okolností.

Krom toho si nemyslím, že empatii je možno vnímat jen jako soucit ve smyslu účastenství na neštěstí druhého, alebrž jako schopnost člověka vcítit se do pocitů a motivů jednání druhého coby projekci lidského já (duše) do bytostí, událostí, doby a věcí, jež může vést až k ztotožnění se s nimi, k oživení, ke zpřítomnění či znovuprožití minulých dob, cizích osudů. Je to intuitivní komunikace vedoucí k emocionálnímu splynutí.

Diskuse o věci se vedou od pradávna, nově bezmála sto let od uvedení tzv. filosofie života a střetávají se v nich náhledy různémo filosofického základu - behavioristů, existencionalistů, humanistů

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.