jo, empatie je hezká věc,
moc hezká, mám doma dítko, které se o hračky automaticky dělí, o půjčení cizích prosí, nikomu nic násilím nebere a když někdo pláče, hladí ho po vláskách. Bohužel se z hřiště často vrací potlučené, většinou stojí opodál opuštěné a bez hraček svých a cizích a dost často se mě ptá na věty typu: Mami, a proč mi to nechce půjčit??? Já jsem se s ním rozdělila a řekla jsem prosím .... a jak mám vysvětlovat, že některé děti jsou prostě sobci a k sobectví vychovávané?? Bohužel jsou na tom ve finále líp než moje obětavá, soucitná a spolupracující dcerka. Ona je teorie prima věc, bohužel realita vypadá často pro soucitné jedince dost drsně.
Odpovědět