| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Dobíjím se a nemám výčitky

 Celkem 75 názorů.
 Insula 


obdivuji 

(9.2.2009 8:56:16)
Obdivuji maminku, která se čtyřmi dětmi ještě studuje, resp. končí studium. Asi jsem špatný organizátor. :-D Nezvládla bych to.
 Hana 
  • 

Re: obdivuji 

(9.2.2009 9:28:48)
děkuji za povzbuzení, snad budu také schopná dopsat diplomku do konce února a připravit se na červnové státnice. teď, když máme tři broučky už je toho moc.Ale také jsem to brala jako zpestření k péči o děti a domácnost a pokud se najde příhodná forma studia, tak to mohu jen doporučit. Opravdu sebevzdělávání slouží jako dobíječ, aspoň pro mne.
 Červená řepa 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 9:33:02)
Insulo, já si myslím totéž co autorka - že práce se udělá tím víc, čím víc jí má být uděláno ~:-D, rezervy jsou , věř tomu ~;). Když je vůle a dobrý důvod ( v tomto případě zachování zdravého rozumu, větrání mozku a dobíjení baterek při x letech na mateřské ) jde toho zvládnout víc, než by od sebe člověk čekal. Zvládla bys to taky! ~;).
(studuju při třech předškolních dětech, takže mi článek kápl do noty :-))
 Markéta 
  • 

Re: obdivuji 

(9.2.2009 9:39:55)
Nojo, jenže pak vás studium zavede na místa, kde jsou mateřská faux pas zvlášť nápadná. Já takhle jednou stojím v Národní knihovně u výpůjčního pultu, přede mnou profesor, za mnou profesor (podotýkám, že jsem tam byla sama, bez dětí), knihy mi spadnou na zem a já nahlas povídám "Bác".
 Insula 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 9:45:30)
~t~~R^ Jsem se zasmála.
 Liška s banem :) 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 14:32:01)
Já se také ze samé nudy na mateřské (s jedním miminkem byla docela nuda)dala na další studia a občas řeknu spolužákům: "Ty ty ty, to se nedělá!"
 10.5Libik12 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 14:55:55)
Já zase občas řeknu spolužákům, "ukliď si ten pokoj, nebo jdeš z domu", mám nárok, synátora zastřešuje stejná Alma Mater~:-D
 bleděmodrý vamp 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 16:35:17)
Já jsem měla "jenom" tři děti, ale zato rychle po sobě. Vzpomínám si, že když jsem po několika letech jednou šla sama bez kočárku, tak jsem měla pocit, že spadnu na zem, když se ničeho nedržím. Horší ale bylo, že jsem nebyla schopná komunikovat s lidmi, jeden pán se mě zeptal na cestu, a já jsem nemohla ze sebe vypravit ani hlásku, místo toho mi vyhrkly slzy. Pak jsem také dálkově vystudovala VŠ, ale už jsem nikdy nebyla schopná prosadit se jako zaměstnanec, musela jsme začít podnikat.
 Magda & 2 
  • 

Re: postreh 

(10.2.2009 9:58:26)
Bledemodry vamp, mam pro tebe jeden postreh. Co se tyka otupeni komunikacnich schopnosti matek na rodicovske dovolene: je znamym jevem, ze zensky, ktere jsou delsi dobu s detma doma, ztraceji resistenci vuci komplimentum a slovnimu flirtu obecne...Proste kvuli socialni izolaci neumeji komplimenty prijimat, ale i na ne adekvatne reagovat. Takze bud rada, ze se te pan ptal jenom na cestu....;-) Nechci timto postrehem vubec zobecnovat, ale je pravda, ze ja jsem se po narozeni prvniho ditete na jedne manzelove firemni party nestacila pri konverzaci ani usmivat, pryc byla lehkost vyjadrovani, fantazie a nadhled, zustala jsem uplne "beze slov", jenom v mozku se mi mlelo porad dokola "kakat, bumbat, haji" - no hruza! Byl to sileny pocit a ja jsem si uvedomila, ze jde do tuheho a ze na sobe musim intelektualne zapracovat....Ted mam deti dve a studuju obor, ktery je mym zivotnim konickem a je to naprosto supeeeer!!! Kdybych si ale neprozila tuhle "krizi", nikdy by me asi studovat pri detech nenapadlo....
 med 


Re: postreh 

(15.2.2009 22:59:28)
Taky plánuju začít se studiem ještě dřív než odložím druhé bříško abych při čekání na třetí~z~ a při přípravě zneuchuceného předškoláka~o~ zjistila na co vše ještě stačím. Ani mne nenapadne ptát se jak při ranním vstávání na roznášku novin budu večer pročítat skripta, když při čtení večerní nebo odpolední pohádky slyším:"Mami, mě už to fakt nebaví, ty pořád spíš." Nepochybuju o tom, že rezervy najdu, nebo je vytvořím. A na otázku manžela přebýrajícího ochotně v sobotu péči o domácnost. "Jak mám asi zvládnout dohlížet na správné malování synka, který nic nechápe a přitom škrábat brambory" odpovím. "Já to musím zvládat dalších pár let, nepochybuji o tom, že si poradíš.A tak když jsou místo sekané karbanátky a syn má obrázek dodělaný a tatínkův dohled přežil. Uleví se mi.
 Insula 


Mumín, 

(9.2.2009 9:47:52)
asi ano. Ale já když vidím svůj neskutečný a neustálý nepořádek v bytě, tak si to neumím představit (děti dvě). ~t~ Navíc já bych chtěla studovat úplně jiný obor a vůbec netuším, kde bych měla začít. ~:-D Určitě bych musela nejdřív spoustu znalostí doplnit, abych byla vůbec schopná se někam dostat. ~t~
 kreditka 


Re: obdivuji 

(9.2.2009 11:26:46)
Já bych nezvládla studovat ani s jednou divoškou co mám doma, klobouk dolů před autorkou!
 Radka, syn 4 měsíce 
  • 

Re: obdivuji 

(9.2.2009 12:33:29)
Tak jsem se zastyděla, protože už od narození syna si říkám že budu chodit na angličtinu. Mám vyhlídnutý kurz pro maminky s hlídáním dětí, Zatím se ale jenom vymlouvám proč to nejde i když je mi jasný že jediný důvod je moje lenost. Tak snad mě tenhle článek popostrčí už konečně začít.
 Lucka+Zuzka 2r 
  • 

Re: obdivuji 

(9.2.2009 13:15:55)
Autorce gratuluji. Taky jsem se pustila do studia, a je to docela dobrý, jen to učení ve vaně si musím odpustit, studuju techniku a rýsovat se tam prostě nedá, stejně jako topit kalkulačku.~:( , ale musím říct, že mě to baví mnohem víc než před 10-ti lety, kdy jsem to zkoušela poprvé. Mám za sebou první semestr , chtěla bych další dítě, tak uvidíme jak to půjde dál.
 Fairy 
  • 

Re: obdivuji 

(10.2.2009 14:01:34)
Mě dost pomáhají aktivity v mateřském centru a možnost též se aktivně podílet na organizaci a činnostech, tím vlastně dělat i něco jiného než lítat doma kolem dětí, nákupy, úklid atd.. Sice doma to občas vypadá jako na bojišti, ale v rámci duševní pohody se to dá vydržet :-)
 Luďka 


Máš můj obdiv 

(9.2.2009 9:38:44)
Studium, čtyři děti, pěkný přístup k nim. Obdivuju. Tvoje názory jsou mi blízké a sympatické. Taky jsem vždycky snila o velké rodině. Byla jsem čtyřikrát těhotná, z toho mám dvě děti. Naposledy jsem potratila před 6 týdny :-( Se studováním na MD mám moc dobré zkušenosti, i když to byl někdy velký stres a sebezapření, ve výsledku byly vždycky příjemné pocity. Na MD nehrozí vyhoření atd., ale o tom už se tu napsalo hodně. Tak si užívej titul i dětičky!
 vendyna (Janinka + Alenka) 


Smekám! 

(9.2.2009 9:44:16)
Chci co nejdříve druhé dítko a někdy se bojím, jak to zvládnu. Ale tenhle článek mě krásně pohladil, ono to nějak půjde.
 Dagmar Bartůšková 


:-D 

(9.2.2009 9:45:33)
Nádhera, taky mi už hodně lidí řeklo, že jsem dobrá, že studuju při dětech a já pořád odpovídám, že je to pro mně odpočinek, únik někam jinam....
Moc hezky napsáno, s láskou a nadhledem...
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


Krásný článek 

(9.2.2009 10:01:04)
Moc krásný článek, děkuji!!! Jen se dobíjej a užívej života dál.
 helena + veverčátka 


Smekám! 

(9.2.2009 10:11:31)
Já mám jiný názor. Studuji -dodělávám bc, a mám jedno dítko. Někdy toho mám po krk a dobré pocity se dostaví vždy až nakonec, což mi kazí právě ta únava a ten stres. A hlavně, období pohody je kratší než období nepohody.
Bohužel nikdo nehlídá, vyjma manžela, který je věčně pracovně mimo. Takže pomoc veškerá žádná (i na zkoušky chodíme s dcerkou spolu). A malá je ještě nespavec domácí :-D. Spí přes den prakticky jen v kočárku i když poslední týden se možná blýská na lepší časy. Nejvíce vzpomínek na své studium mám jako vyvíjení velkého sebezapření. :-(
A pocit z toho celkově mám naprosto opačný - ne příliš dobrý. Místo toho abych si užívala mateřské aktivity a návštěvy maminek, tak trpím tím, že jsem se zrovna mohla učit. Večer nad tím usínám a ráno mám výčitky svědomí. Pravda je, že já jsem typ s krátkodobou pamětí, takže se učím nejvíce ve zkouškovém. Možná by to chtělo opravdu lepší organizaci, ale asi jsem ještě nedozrála.
OBdivuji autorku, protože já se rozmýšlím nad magisterským studiem. I když mít více dětí, asi bych svou situaci neviděla tak zle.
 10.5Libik12 


Re: Smekám! 

(9.2.2009 10:50:46)
Já se tedy hrdě po skončení 1.~t~ semestru také řadím mezi studenty a musím říct, že akademický svět svou odvislostí od trapného reálu složenek a jiných každodenností doslova miluji. Je to jak z Marzu, bavit se sněkým o substančním pojetí času nebo novém institucionalismu. Pokud jde o mě, funguje to lépe než fitnes nebo psychoterapeut. Hodlám si své študování podržet do hodně pozdního věku.



 Raduza 


Re: Smekám! 

(9.2.2009 13:24:25)
TAky mi bývalo ouzko, zvláště ve zkouškovém, teda vlastně jen ve zkouškovém :-). Mimo zkouškové to bylo super ve škole. Odpočinek. Pak diplomka, učení na státnice, byla jsem hotová, neznala skoro nic jiného než učení a psaní, neměla čas na kamarádky :-(. Ale ted je mi zase smutno po tom stresu, asi mi schází. Doma vidím jen nepořádek a pokakaný zadek. Asi si dodělám doktorát, či co ~t~
 Markéta 
  • 

Re: Smekám! 

(9.2.2009 13:59:05)
Udělej, doktorát je velká pohoda :-), minimálně docházka do školy není tak časově náročná; a trvá řadu let, než dostuduješ, začnou studovat děti.
 Raduza 


Re: Smekám! 

(9.2.2009 18:39:59)
Mně by stačilo napsat práci, obhájit a udělat zkoušku. Ale nenapadá mě pořád žádné téma :-(.
 Lůca+Josífek 1/07 
  • 

Re: Smekám! 

(9.2.2009 13:52:53)
Ahoj.
Do školy jsem nastoupila v 5. měsíci. Končit jsem měla loni v červnu, ale protože jsem se synem nestíhala, tak jsem si o půl roku protáhla. Před 14 dny jsem obhájila DP a složila SZZ. Ze všeho toho stresu mi vyrazil pásový opar. Jsem nyní taková "prázdná". Ne, že bych měla víc času, ale nějak mi to chybí. A ke všemu jsem se po nocích pěkně vykrmila, jak jsem potřebovala fungovat při tom psaní a učení.
Zatím jsem se vrhla na totální úklid a vymýšlím, co dál.
 Kač. ♀ + ♂ 


mě stačí dvě dítka a stejně nezvládám nic... 

(9.2.2009 10:12:28)
S prvním jsem všechno zvládala levou zadní. DOmácnost dítko, sebe manžela azbýval i čas na koníčky a občasnou zábavu. Dům byl v rámci možmostí docela uklizen. A já ještě stíhala 1x týdně chodit do školy a trochu pracovat....a všechno mi přišlo jako absolutní pohoda
A teď ... už rok a půl mám 2 děti a nezvládám nic.... doma "bordel jak v tanku", přistihuju se že ani v poledne nejsme umytá a učesaná, malá chodí so školky soustavně pozdě. Děti občas vypadají špinavě a zanedbaně.....já si vezmu na sebe co právě najdu, že bych dům opustila nalíčená s perfektně ladícím oblečením je snad scifi.
A i přes to už asi rok jedu na nějakouzáhadnou rezervu. Ovšem rezerva se ztenčuje a se přstihuji že jsem schopná usnout i v čekárně u zubaře.... blbý je že to že jedu z rezerv se mi začíná odrážet na zdraví...

takže klobpouk dolů před zakaldatelkou, pokud má systém kterým dokáže zvládnout toli věcí i dětí :-)

Kač.
 kopretina, dcera 4 roky 
  • 

Re: mě stačí dvě dítka a stejně nezvládám nic... 

(9.2.2009 11:21:17)
Taky studuji, pracuji, mám 4letou dceru. Bc. jsem zvládla a teď končím mgr. studium. V červnu mám mít státnice. Budu ráda, když budou za mnou. Nějak mi dochází energie. Dcera je už druhý měsíc nemocná, vždy zajde na týden do školky a pak to odleží 14 dnů doma. Hlídání nic moc.
Ale když se tak zpětně na to dívám, mozek mi na mateřské nezakrněl, ve škole pozná člověk spoustu nových lidí (ikdyž já tam zas tak moc nechodila, 1x za 2 měsíce, když manža nemusel do práce( na přednáškách jsem si odpočinula od domácnosti a práce. Nejhorší je pro mne konec- zpracování dipl.práce a ty státnice. Jednotlivé zkoušky a zpracování sem. prací, to se po večerech dala zmáknout.
Ale se 4 dětma, tak to bych nezvládla. Autorka má můj obdiv.
 natyska 


Dobíjím se a nemám výčitky 

(9.2.2009 11:27:28)
Musím říct, že paní obdivuji.Také bych chtěla studovat, ale asi bych to nezvládla.Napadá mě ovšem, jestli bych měla stejné podmínky.Moje dcerka je chronicky nemocná-2,5 roku, má atop.ekzém, potrav.alergii, takže jí musím vařit zvlášť, a nemám absolutně nikdy žádné hlídání, přítel chodí až večer a sám studuje VŠ při zaměstnání.Nechci se vůbec vymlouvat,taky mám určitě rezervy, ale vím dle kamarádek,které mají babičky, které se o vnoučata rvou, že mají i při 3 dětech víc času než já, protože:babičky uklidí, navaří, hlídají, nakoupí atd....neříkám, že je to tak všude, ale v mém okolí tedy skoro všude, to se pak studuje nebo chodí při mateřské do práce...
 kopretina, dcera 4 roky 
  • 

Re: Dobíjím se a nemám výčitky 

(9.2.2009 12:05:48)
Natysko, zkus to! Za to nic nedáš. Nejlépe, kdybys studovala, to co tvůj manžel. Měla bys už stud. materiál a návod, jak co.
A když bys studovala něco jiného, jednou za dva měsíce by musel manža pohlídat. Ve třídě se seznámíš a oni Ti pak děcka pošlou mailem stud. materiál nebo nějaké informace, kdybys do školy nedojela. Spoustu jich tam je svobodných, bezdětných a ochotných nám studijícím s dětmi pomoc. Pak už jen záleží na tvém samostudiu po večerech a nocích.
Jinak, já taky vařím na dvakrát. Tak vím, o čem je řeč. Ale když je míň času před zkouškou, navařím třeba jeden den dopředu dva jídla. Pak mám další den čas.
Tak jestli se někdy rozhodneš studovat, tak hodně štěstí.
 mona 
  • 

Re: Dobíjím se a nemám výčitky 

(11.2.2009 23:46:44)
Souhlas, babičky (hlídací) jsou poklad. Vyvážit zlatem. Já mám taky známou - 2 děti, čekají další, ale jsou naprosto v pohodě, protože holky má u jedněch babiček, pak u druhých, přes víkend, když jsou nemocný, prostě skoro pořád. V klidu si chodí na koncerty, večer si sednout s kamarády,není problém. Naše babičky hlídají sporadicky, takže vše leží na mně, příp. se s mužem střídáme. S první dcerkou jsem aspoň chodila 1x týdně na němčinu, s druhým to už asi nepůjde, přeci jen je těch povinností víc. Ale bylo to bezva, mozek spolehlivě vyčištěn a baterky nabity. Doporučuju aspoň to.
 jirkajurka 


díky 

(9.2.2009 11:45:58)
Moc hezký článek, psaný s láskou, moudrostí a nadhledem. Díky!
 Petra+Ríša 
  • 

Re: díky 

(9.2.2009 12:38:53)
Krásný článek,padl do noty.Mám 10měsíčního chlapečka a také bych chtěla studovat.Mám ekonomku,ale minula jsem se povoláním.Strašně toužím pracovat ve zdravotnictví,pomáhat lidem.Chtěla jsem začít studovat VOŠ sociální péče,ale je to na 4 roky a bojím se,že bych to při zaměstnání,až se za 2 roky vrátím do práce nezvládla.Vy všechny,co studujete při dětech jste šikulky a moc vás obdivuji.
 akinab 


Re: díky 

(14.2.2009 20:27:40)
Chci poděkovat této paní, umí nádherně popsat situace které obnáší mateřství. Moc mě to nabilo. Nevím jestli půjdu studovat, ale určitě vím, že opět sáhnu po nové knížce nebo si zopakuji nějaká ta slovíčka, no prostě něco začnu pro sebe zase dělat.Paní moc obdivují a chci jí popřát pro celou její rodinu jen to nejhezčí a hlavně hodně zdravíčka. A až vás zase něco napadne, tak nám všem opět něco povzbuzujícího ze života napište. Píšete nádherně a hlavně povzbudivě a to asi každý človíček potřebuje, ať už je nebo není na mateřské. Iva :-):-):-)~R^
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

jen tiše závidím 

(9.2.2009 13:13:57)
jen tiše závidím,jak to autorka zvládá,4 děti a studuje.Mám 2 a dost často nestíhám,sice to u nás nevypadá jak po výbuchu,ale někdy žádná sláva.Chodím už druhým rokem na angličtinu,naštěstí je to jen 1x týdně a v mírnějším tempu,tak jsem i něco pochytila.Nejhorší je to s ukoly,přes den mě do toho dítka nenechají kouknout a večer mi do hlavy nic neleze.Nejvíc mě dobíjí moje výtvory,mám radost,když tím mohu někoho potěšit a on si zkrášlí domov.Jsou na www.decoupage.kvalitne.cz Obdivuji každou maminu,co si na mateřské zvládne doplnit vzdělání
 Dobra1 


Re: jen tiše závidím 

(9.2.2009 14:53:05)
Kazdeho dobiji neco jineho. Ja si uceni uzila driv az az a zatim me to k tomu netahne. Me spis dobije pleteni, pleteni kosiku z papiru, kuteni (policky a pod. si delam rada sama), mam 2 deti 3a ctvrt a 1 a pul a cekam dalsi. Mozna se casem dostanu taky k nejakemu vzdelavani, pokud narazim na neco, co by me bavilo.
Jinak souhlasim, cim vic toho musis zvladnout, tim vic zvladnes. Az na to chozeni vcas, ale to je muj stary problem, jako hodinky dojdu vsude se ctvrthodinovym zpozdenim. Jo starsi dceru do skolky nedavam, zbytecne bych tim komplikovala zivot nam vsem. bez skolky se to zvlada lip.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: jen tiše závidím 

(9.2.2009 17:00:43)
se školkou bych to taky neřešila,navíc naše doktorka mi řekla,že pokud můžu dát dítě do školky ve 4 letech,bude jen dobře,pokud se matka dítěti věnuje,tak mu nic neuteče.S chozením včas je snad problém všude a čím menší dítě je to horší,když jsem musela jet s dětma autobusem chyslali jsme se hodinu a půl předem,neb autobus nečeká.Košíky z papíru se mi líbí,už jsem se dívala jak se to dělá,ale počkám,až budou děti větší,malovala jsem i na sklo,ale to taky se 2 dětma moc nejde,tak dělám jen z ubrousků,těší mě,když tím dělám radost jiným,stránky jsem napsala v 1 příspěvku,já navíc i obdivuju,když má někdo děti s tak malým odstupem.Já bycjh to určitě nezvládla.Děti jsou radost
 Sisi+3 


Mám podobné pocity 

(9.2.2009 13:16:10)
Mluvíš mi z duše :-). Děti mám sice zatím jen tři (i když manžel čím dál víc mluví o čtvrtém - ale já tomu dám ještě čas - nejmenší jsou 3 měsíce), ale pocity mám podobné.
U prvního dítka jsem nestíhala, byla naprosto vystresovaná a připadala si, že už nikdy nebudu normálně žít. Dodělávala jsem školu a chtěla se vším seknout. Po čase si to sedlo. Pořídili jsme si druhé. Zlaté miminko a já měla pocit, že se začínám nudit. Založila jsem si firmu a začala podnikat. Přes poledne, když spala, po večerech... Bavilo mě to, těšila jsem se na večer, až začnu pracovat.
A pak nám nečekaně přibylo třetí :-). A mám pocit, že se moc nezměnilo, jen to chce víc organizace a na synovy hokejové tréninky tahám 2 prcky místo jednoho. Pracuju stále po večerech (jen končím v noci o něco později, protože přes den toho zvládnu méně, ale i to se určitě časem zlepší).
Moje heslo je: "Čím více máš dětí, tím více máš času :-)."
Před porody mě přepadaly podobné pocity jako tebe - nebudou ten/ti starší šizeni, zvládnu to všechno a zachovám si duševní zdraví?
Jenže, jak psal někdo výše, já byla těhotná celkem 6x, tři těhotenství skončily samovolnými potraty. A to je to, čeho se nejvíc bojím, že každé miminko je vykoupené jedním ztraceným a já momentálně nemám sílu snášet případný další potrat. Takže to čtvrté asi nebudu riskovat, i když si při pohledu na malou říkávám, že přece není možné, že už nebudu mít žádné další. A jsem ráda, že nejsem sama, mé okolí se na mě kvůli počtu současných, příp. zamýšlených dítek, dívá občas divně :-(.
 Mapik+Betka+Fili 


nadhera 

(9.2.2009 14:05:28)
Nadherne napsane. Hodne stesti s detma!
 bobinaxx 
  • 

obdivuji a tiše závidím... 

(9.2.2009 15:34:27)
Moc autorku i další schopné maminky obdivuji. Já sama mám jedno dítě (chlapeček, 3 roky) a právě mi končí mateřská. Syn byl plánovaný, chtěný a já jsem si jako těhotná připadala nejskvěleji v životě. Jako matka ale už ne. Když to shrnu : nervy, nestíhání ničeho, deprese, vztek... Na mateřskou jsem se moc těšila, ale vlastně celou jsem ji prožila ve výčitkách, že nejsem dobrá máma a nezvládám to jako ostatní. Teď se už konečně chystám do práce - hurá - , ale musím se přiznat, že můj dřívější plán mít dvě děti, vzal za své.
Všechny Vás schopné matky obdivuji a přeji Vám, ať Vám ta energie a nadšení vydží co nejdéle.
 marulinka 


nereálné 

(9.2.2009 16:52:55)
Taky obdivuji všechny maminky, které se starají o tak početnou rodinu. A nechápu ty, které se dobrovolně vzdají více dětí,než jednoho a spěchají do práce.Také se říká, že se lépe vychovávají dvě a více dětí, než jedno. Ale v tomto případě obdivuji spíše autorčinýho manžela. Mít 4 děti a platit manželce studia, to se mi ani nechce věřit,že takový chlapi jsou. Mám 3 děti a manžel musí být pořád v práci,abychom mohli všechno dětem dopřát. Tady autorka zapomněla napsat, kdo ji pomáhá s dětmi, možná ne manžel, ale babička. Samotné to určitě nejde i kdyby se rozkrájela.Vždyť malé děti nás potřebují neustále. Nevím, nějak mi to celé připadá,nereálné.
 Týna, tři děti 
  • 

Re: nereálné 

(9.2.2009 17:43:49)
Ahoj, mám tři děti a studuji dálkově bakaláře. Dá se to, i když někdy je to na hlavu...ale řeknu vám, že ty moje pátky jednou za 14dní - ve škole - jsou super dobíjecí. Manžel moc nepomáhá, spíš taky dost pracuje. Přesto je to možné zvládnout a ještě si to užívat (s občasnými výpadky :-D ).
Hezký den všem na rodině.
 Levandulka+3 


Re: nereálné 

(12.2.2009 11:35:37)
Já myslím, že je to asi hlavně o autorčině pozitivním postoji:-). I když s těma babičkama a manželem by mě to taky docela zajímalo....Já mám třeba za manžela doktora, který dost slouží nebo se jezdí vzdělávat do Prahy(nemá ještě atestaci)a na různé konference, celou rodinu máme 260 km daleko a žijeme na vesnici a i když se pořád snažím duševně udržovat (učím soukromě 2 jazykové kurzy + jednou týdně na gymplu, snažím se číst a občas zajít do divadla), abych tu úplně nezblbla, musím, říct, že jsem občas docela vyčerpaná~;(( a přemýšlím, jestli bych se teď neměla věnovat jen dětem...Asi mě to ale čeká příští rok, protože čekáme další mimi...Utěšuju se aspoň tím, že třeba až manžel udělá atestaci, budu mít zase více prostoru vzdělávat se a pracovat, já....jestli mezitím úplně nezhloupnu.....~d~
 Levandulka+3 


dodatek 

(12.2.2009 11:37:01)
Jo, synům jsou 2 a 4 a půl..
 manica,4 děti 


když se chce,všechno jde 

(16.2.2009 8:43:27)
ale jo,jde to Marulinko.Když se chce,všechno jde.Já mám sama čtyři děti.Ty starší se postarají o mladší,babičky jsou daleko,spíš k nim jedou děti na střídačku o víkendu.Manžel je učitel,já jsem pracovala ve zdravotnictví,nejsme žádní boháči,ale dcery hrají na klavír,chodí cvičit,na výtvarku,chodíme plavat,do divadla,na keramiku...~z~ a neoblékáme se u vietnamců...a já si dopřeju kurs bubnování-doporučuju..skvěle se při tom odreagujete,aromamasáže,každou chvíli nějaký vzdělávací kurs...a těší mě to,mít tak velkou rodinu a zároveň se věnovat sama sobě.Dětem je 16,14,5 a půl roku.Zdravím a doporučuju-pečujte i o sebe milé maminky.
 hopkirk71 


Re: nereálné 

(8.6.2009 23:16:31)
Až tak nereálné mi to nepřipadá a matku studentku obdivuji. Mám 3 děti - 9,7 a 1,5, občas chodím do práce (našla jsem si hlídání) a jako tlumočnici mi nezbývá nic jiného, než se samovzdělávat téměř neustále. A jak je vidět podle toho, že se zúčastňuji této diskuze, tak trochu volného času mi přeci jen, při všech kroužcích, vyzvedávání dětí (každé chodí do jiné školy - nápad tatínka ~;) ), mateřském centru etc., zbývá. Podle mých osobních měřítek máme doma docela uklizeno, děti ani manžel netrpí hlady, ba i televizi občas zapneme na jiné než "dětské" pořady a bez knihy si nedokážu představit den. Je to jen otázka priorit a hlavně kompromisů. Článek mi ale mluvil z duše. I já si připadám jak na houpačce. Jeden den super a druhý den bych chodila kanálama. Deprese a euforie jsou jako Dr. Jackyll a Mr. Hyde. Pořád pospolu a nikdy nevíš, kdo zrovna zvítězí. Vám všem, které zvládáte rodinu, studium, práci a spoustu dalšího držím palce a vám všem ostatním taky, myslím, že to potřebujem všichni.
 enny 


Závidím:) 

(9.2.2009 17:16:04)
.. ač nemáme dosud dítě žádné, tolik dětí bych také brala .. všema deseti:).. sama jsem ze 4 dětí.. mám jen takový dotaz, jak při tolika dětech funguje vztah s manželem.. Abych vysvětlila, proč se ptám.. když jsem se nedávno bavila s kamarádkou na téma "o čem si povídají s mužem".. bylo mi - sic s úsměvem - řečeno "ať se vzpamatuju".. mno, prostě nemaj čas.. jak už jsem psala, my jsme byly doma 4 děti.. a naši čas měli.. na nás i na sebe.. jenže je pravda, že už toho jinak moc nstíhali.. mou mamku jste třeba nikdy neviděli s knížkou.. chodili na směny, ať nejsme doma samotní (děti) a zároveň tak, aby se viděli.. mou mamku jste nikdy neviděli s knížkou.. je pravda, že čas na sebe si udělat dokázali.. my jsme vyrostli a mamka si už zase čte:).. podotýkám, že můj táta doma nepomáhal!.. on prostě dělal to samé, co moje mamka.. vařil, pral, dokonce i šil:)..dá se stíhat ovídat i o něčem jiném než odětech?:).. jen zvědavá:).. jka píšu, tak bych t y 4 děti brala:).. Vzpomínám si na scénku ze Shreka, když jim usnou děti, tak se Shrek (nebo jeho žena?:) zeptá: "A co budeme dělat teď?".. následuje střih a oni poctivě (a zničeně:) spí rozvalení v posteli:)
 Nella+2 


Re: Závidím:) 

(9.2.2009 18:30:00)
Já jsem teda ráda že mám dostudováno dávno před MD a do školy bych se dobrovolně nevrátila:-) U6 jsem doma skoro 2 roky a pořád čekám kdy to přijde - ten stereotyp a potřeba jít do práce apod. A ono nic~:-D Nejradši bych zůstala v domácnosti~:-D Dobíjím se knížkou, sportem, případně kosmetikou nebo kafíčkem s kamarádkou~:-D
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Závidím:) 

(9.2.2009 19:12:29)
už teď se bojím,jak to budem dělat až nastoupím do práce,nejen to jak vše stihnu,když mě ta mladší nenechá za celý den vydechnout a to už má 2.5,zdá se nám dost marná,nechce se jí učit běžné věci,jako nočník,samostatné jídlo a další,ve 3 letech si ji ve školce vůbec neumím představit.Taky manžel dělá 12 a to i víkendy,jediná babička co nám pomáhá má 7 let do důchodu.Placené hlídání je dost drahé,tak jsem zvědavá co budem dělat
 Markéta P., Adámek 5, Kubík 3měs. 
  • 

Re: Závidím:) 

(9.2.2009 20:49:22)
Jo, začátek v práci při dětech je drsný, ale já jsem to měla super. Po 1.MD jsme jeste bydleli u nasich, tak kdyz jsem odesla rano do práce, babička (v duchode) hlídala a nemusela jsem syna rano budit a nekam tahat. Pak jsme se prestehovali a to uz bylo horsi- tahat 3leté dítě v 6 z postele do skolky nebo k babicce kdyz byl nemocny.Chudak a on byl nemocny skoro porad, jesteze byla po ruce babicka, asi bych to nezvladla, protoze manzel do prace dojizdi daleko a dela 12. Nez jsem nastoupila na druhou MD, tak jsem byla na rizikovem a to jsme si uzili, a ted po porodu, je to taky super. Studování při MD bych asi nezvládla, jsem rada, že je to za mnou. To si to na kolejich clovek jinak uziva nez doma pri detech, neumim si to predstavit. Nase 1.ditě prořvalo cely první rok, vůbec nespalo a doted je nespavec, nevím, jak bych studovala. Byli jsme z neho vycerpani vsichni vcetne prarodicu,- pul h. spal, 2h rval a v noci spal 2h a 2h rval, tak se to opakovalo do peti do rana- to uz pak nespal. Hrůza!!! Bala jsme se 2.MD, proto jsem sla do prace.
 Ivona,Klára 6,Tereza 2.5 
  • 

Re: Závidím:) 

(9.2.2009 21:25:20)
Klárka řvala pouze na začátku,protože jí bolelo břicho,celou noc spala od 3 měsíců sama od sebe,o zubech jsme ani nevěděli,je hrozně hodné dítě,když měla 2.5 tak jsme se s ní na všem domluvili,ostatní mamky co jsme s nima chodili na hřiště,z ní byly hotové,že tak poslouchá,nějaké bití jako v článku o tělesných trestech jsme vůbec neřešili,na 2 dítě jsem se hrozně těšila.Terezka byla od porodu hrozně hodné miminko,jedla spala a tak pořád dokola,bohužel to dlouho nevydrželo,od 2 měsíců řvala jak pominutá někdy i celý den,byly dny,kdy jsem byla tak vyřízená,že jsme nešli ani ven,když malá usla já jsem šla taky,abych vydržela noční manévry.Kvůli zubům řvala od 5 měsíců a v 1 byl konečně první na světě,teď má 2.5 a já pořád vstávám co 2 hodiny,někdy se vzbudí v 11 a chce si hrát,už jsme zkoušeli nechat ji pořvat,ale vždy vyhrála,řvát 4 hodiny se dvěma 10 minutovýma přestávkama co usne pro ni nic není,to že do školky musí být bez plínek,mě přímo děsí,nemůžeme se jich zbavit,je to malý vzteklín,no uplný opak prvního dítěte,shodli jsme se s manželem,že kdyby se narodila jako první,tak bysme asi další dítě neměli
 Markéta P., Adámek 5, Kubík 3měs. 
  • 

Re: Závidím:) 

(11.2.2009 22:01:19)
Adámek byl šíleně uřvaný už od porodu- přičítám to jednak těm komplikacím při porodu a hlavně jsem se v těhotenství dost nervačila s jedním klukem ve třídě, který byl na 3 z chování. Nic mu nebylo a řval z přemíry energie- čím více se hýbal a zabavil se pohybem- tím to bylo lepší. Myslím, že to bylo zatím moje nejhorší obd. v životě. Teď je úplný opak- ráno ho nemůžu zbudit do školky a je moc hodný, dobrý ve všech sport. aktivitách. Po této zkušenosti jsme 2. dítě odložili. Kubík - blbé těhotenství, ale super porod během 10min. a je moc hodný. Sice začíná zkoušet, ale řvát moc neumí - jen tak heká a když řve, tak na Adamka nema (ten zustaval bez dechu jak řval). Uplne neco jineho stejne jako u vas, člověk tomu ani nemuže uvěřit, že? My jsme byli připraveni i po druhé na nejhorší a byli jsme překvapeni. Takže to určitě zvládnete i ty plíny a později školku. Držím palce!
 lklasinka 


tak tohle ti vážně závidím 

(11.2.2009 6:49:20)
já chci taky babičku~n~~n~~n~
mám 2 děti 5 a 3 a ještě je nikdo nikdy nehlídal, teda jo staršího hlídal manžel když jsem byla v porodnici
 Markéta P., Adámek 5, Kubík 3měs. 
  • 

Re: tak tohle ti vážně závidím 

(11.2.2009 21:52:31)
Naše babička (moje matka) je super, ikdyž už má problémy s klouby, atd., ráda pohlídá. Kdyby jsme ji nemeli, tak bychom snad ani nepostavili dům. Já jsem byla dopoledne v práci a odp. na stavbě uklízela, atd. Ještě stíhala navařit pro zedníky. Fakt super!!! Muj první syn řval příšerně a ona v 5ráno přišla, vzala ho a zpívala mu. Já jsem dospávala bouřlivou noc.A to děti nerozmazluje- umí i plácnou po zadku a sladkosti kupuje s mírou a výborně vaří a peče. Už má 5 vnuků a 4 vnučky.
 Markéta P., Adámek 5, Kubík 3měs. 
  • 

Re: tak tohle ti vážně závidím 

(11.2.2009 22:03:39)
Kde bydlíš, já Ti pohlídám, mám ráda hodně dětí když jsou spolu, jedno je o ničem.Jen teď s tím miminem je trochu víc práce.Já mám 5let a 3měs.
 any+7 


Čtu si a dobíjím se 

(9.2.2009 23:42:18)
Když jsem promovala, bylo naší Aničce 9 měsíců. A protože bylo jasné, že mi teď přibude dost času (:-))pořídili jsme si Magdalénku. Když měla Aňulka 3 a půl roku a Madlenka oslavila druhé narozeniny, na svět přisli Tobiášek a Kačenka. Musím se přiznat, že dvojčata nám na nějaký čas baterky úplně vybila. Dobíjela nás četba. Bez knihovny bychom s manželem nepřežili, byli a jsme na knihách totálně závislí.
Autorku obdivuji, chce to opravdu vůli a píli studovat při dětech (to bych nezvládla). Líbí se mi její postřehy (často mi mluví z duše) a taky její milý styl. Sama po studiu už netoužím, vyžívám se v lepení, barvení, stříhání a jiném hračičkování s dětmi. No, prostě konečně si můžu hrát (a dokonce i kupovat hračky) a nikomu to nepřijde divné!!! Dětem a maminkám (i tatínkům) zdar!
PS: Aby mi to ještě chvíli vydrželo, tak nám v postýlce spí 8 měsíční Kristýnka. Takže ty hračky opravdu využijeme :-)!
 jandula a holčičky 


úžasné 

(10.2.2009 9:25:05)
začínám psát i když ještě mačkám v ruce kapesník a brečím,vím, nejspíš proto , že ted měsíc před porodem našeho čtvrtého dítka se mé hormony rozhodli ze mne udělat neustále plačící stvoření i když k tomu kolikrát není ani důvod.Ale tento článek jsem potřebovala číst,mám obavy ,že nic už nebude jako dřív i když 3 dětičky zvládám bez problémů,ale taky na mi na stole leží čerstvá přihláška do večerní školy a každý druhý den měním své rozhodnutí zda v září nastoupit či ne abych snad zlatíčka včetně manžela neokrádala o péči a čas maminky a manželky.mooooooooooc děkuji za tento příspěvek a doufám že pro mne bude škola také dobíjecím prostředkem a vytržením z kolotoče i když krásného kolem dětiček,mnohdy mám totiž pocit ,že jestli nezačnu něco dělat a nedostanu se mezi dospělé,budu "šišlat" už na věky.díky a spozdravem Jana
 Pája 6 


Re: úžasné 

(10.2.2009 9:42:43)
Souhlasím s tím, že dělat při dětech dálkově VŠ je dost náročné, ale současně je to moc fajn, relax, důvod odcházet od dětí, přijít mezi jiné lidi, něco dokázat, mít po mateřské lepší uplatnění .... Až na to zkouškový, uf, dobře to dopadlo :-).
 terezka123 
  • 

Re: úžasné 

(11.2.2009 9:01:30)
Mám 9 dětí, studuji dálkově, dělám keramiku, nejsem žádná supermanka, babičky fungují tak normálně, manžel taky, děti jsou většinou skvělé. Je to zvláštní, ale je to tak, že čas, prostor i síly se nějakým záhadným způsobem rozšiřují - když musíš a chceš.
 ssassanka 


Re: úžasné 

(11.2.2009 12:42:07)
terezko, prosimte a kam uložíš devět dětí????? je to super,ale předpkládá to asi bydlení na hradě, pokud člověk nechce,aby se na něj přišla kouknout nějaká úřední osoba ze sociálního odboru.....nebo se pletu? momentálně totiž řešíme, kam se přesěhovat, když chceme ještě další děti(mám dvě) a žijeme ve 2+1....už teď je to někdy "taktak", když např.jeden v noci brečí a nechceme, aby vzbudil toho druhého....
 Jazzmamka 


Žůžo 

(10.2.2009 19:37:13)
Aleno,také jsem studovala vysokou školu,chodíc přitom do práce a majíc tři dítka a rostoucí bříško.Jak jsem se těšila,kolik volného času budu mít,až zazní Gaudeamus a já budu mít v ruce diplom!
Marně jsem potom vzpomínala,kdyže jsem se to vlastně učila?Všechen čas byl opět do poslední chviličky vyplněný.
Dneska mám už jen jedno "dítko",jinak samé "klacky" a jsem v očekávání prvního vnoučka.Ale času mám pořád tolik,kolik ho na co chci chci.
Držte se,všechny mamky,a užívejte si čas i výhradně pro sebe.Opravdu musíme "dobíjet",abychom mohly být zase my zdrojem světla a tepla pro naše milé nejbližší.
 tina 
  • 

super 

(10.2.2009 21:29:01)
Diky za clanek, byl inspirujici a osvezujici:-))Zvladate to s neuveritelnou lehkosti, skutecne obdivuhodne!!!Deti maji krasna jmena!Kompliment!P.S.planujete dalsi?
 ssassanka 


inspirace? 

(10.2.2009 21:43:14)
Bezva:)Momentálně mám "jenom" dvě děti, rok a čtvrt od sebe a asi i relativně dost času na spoustu dalších...:))...To jsem vždycky chtěla, ale mám dotaz na finanční straánku věci....nevím, jak to máte s rodinným rozpočtem, ale já pořád váhám, jestli mít tolik dětí není nezodpovědnost....pokud člověk nemá partnera s nadstandardními příjmy..nebo je to jen o úhlu pohledu a prioritách?
 tina 
  • 

Re: inspirace? 

(11.2.2009 11:19:19)
Sasanko,taky si to rikam...ja jsem inspirujici myslela, jak to ta mamka hezky zvlada....mam taky jedny kamarady, ty maji 3 deti a cekaji 4 dite. prijmy maji spis podprumerne.Deti dedi veci po sobe a dovolena v rozpoctu nelezi vubec..ale jsou skvely rodice,kamarad prijde z prace a hned se vrha na deti, hraje si s nima, a blbne s nima az do vecera.... a tvrdi, kdyz si na to tema vykladame, ze spousta deti by radeji chodila v roztrhanejch teplacich a mela doma milujici a starajici se rodice,nez luxus a nezajem rodicu...s cimz souhlasim...jen snad.:)).ty teplaky by nemusely byt roztrahany.)-))jo a nemaj televizi...coz znamena deticky bavit celej den...cimz nechci rict, ze "parkovat deti pred bednou"je dobry, ale ja si tu pulhodku uzivam, kdyz se koukaji na krtka...
 Petra a dvě cácorky 
  • 

KRITIKA 

(12.2.2009 9:07:29)
Teda já zírám,to je snad první článek na rodině v jehož diskusi není kritika. Klobouk dolů autorce i pravidelným rýpalkám, které nenašly nic k rýpnutí :)
Článek mě samotné dodal odvahu mít další děti, které jsme i tak plánovali, ale poslední dobou mi docházela odvaha. Cítím se hned po ránu líp a nepřipadám si už tolik jako služka.
Třeba včera jsem musela naší tříleté kromě každodenní obsluhy ve všech praktických směrech taky na doboru noc číst celé 4 pohádkové knížky o cca 15 stránkách textu a až bylo dočtelo, řvala po další pohádce a budila tím mladšího sourozence. Byla jsem bezradná, další knížka by mě zabila a ustupovat se mi nechtělo z výchovných důvodů. Tak takové chvilky fakt nemusím (ale asi je to převážně tím, že nerada čtu pohádky - děti to ale netuší)
No nic, článek je super, díky.
 Ivona 
  • 

Re: KRITIKA 

(12.2.2009 9:27:53)
ke článku o Muchlínkovi taky nebyla kritika,to jsou články pohodové,rýpalky se vyřádí jinde,stačí pár článků o porodech,toť konfliktní téma,autorka by zasloužila obdiv za tolik dětí a jěště studuje
 brabi 


S úsměvem vzpomínám... 

(13.2.2009 8:17:51)
Jste správná mamka, děti vás budou milovat a všechno se vám vrátí. Mám sice jen tři děti, ale všechno o čem tady píšete je svatá pravda. Měla jsem kromě dětí zaměstnání, spoustu aktivit, 3x týdně cvičení s "cizíma" dětma, kroužky, které jsem vedla, když nebyl jiný vedoucí, pořádání různých akcí pro všechny děti, dům, zahradu, psy a různou zvěř, co dotáhly děti a pod. Všechno se dá zvládnout, neříkám, že vždycky dokonale, sem tam s vyplazeným jazykem. Pobavily mě matky jedináčků, které si mezi sebou stěžovaly, jak nezvládají časově tu práci kolem dítěte... Nutno ještě podotknout, že my maminky, jsme neměly žádné hotové pokrmy pro mimina, kromě výživ a Pribináčků, zavařovaly jsme si ovoce, marmelády, masa na dovolenou, praly a žehlily plínky (denně), pletly a šily oblečení.
Dnes jsou děti dospělé, mám tři vnuky a čtvrtého čekáme a jsem šťastná. Vycházíme spolu hezky a dokonce mě občas potomci mile překvapí, co všechno si z dětství pamatují. Velice vám přeji, abyste byli hlavně zdraví a to ostatní se s vámi jistě povede zařídit.
 manica,4 děti 


U prvního dítěte dudlík vyvaříte,když upadne,u druhého opláchnete,u třetího olíznete a čtvrtému ho olízne pes... 

(14.2.2009 20:19:43)
Děkuji za moc hezký článek.Mám také čtyři děti,jen v opačném pořadí-nejstarší je syn a pak tři princezny.Synovi už bude 16 a nejmladší dceři je půl roku.Až nyní si vychutnávám děťátko,nikam nespěchám...mluvíte mi z duše :)
 Fillette 


Re: U prvního dítěte dudlík vyvaříte,když upadne,u druhého opláchnete,u třetího olíznete a čtvrtému ho olízne pes... 

(14.2.2009 21:08:47)
Supr titulek. U nás trochu upravíme: první 3 měsíce jsme vyvařovali, dalších šest oplachovali a od té doby se duddlíky válí všude a pes jich má v pelechu několik.
 Anja1979 


Neuvěřitelné 

(14.2.2009 22:34:30)
Musím konstatovat, že vás bezmezně obdivuji, zatím mám jedno děťátko a doufám, že u něho nezůstane, ale život si s tolika dětmi neumím představit, to co píšete vypovídá o vaší bezmezné energii, která je neuvěřitelná, ale co je ještě neuvěřitelnější je váš optimismus!Moc vám přeji ať vám zůstane a život si užíváte stále tak pěkně, je to radost číst :-)
 Katka, 2 deti 
  • 

Dakujem 

(16.2.2009 12:27:51)
Alenka, dakujem za krasny clanok. Malokedy vidim tak optimistickeho cloveka ako ste vy. Dodala ste mi odvahu k dalsiemu dietatu. Dakujem a prajem vam z celeho srdca, nech vam ten optimizmus vydrzi cely zivot. :-)
 Máří 


Díky 

(16.2.2009 22:46:11)
Díky za krásně napsaný příspěvek a velmi výstižně popsaný život se 4 ratolestmi. Ač jsme nesložila státnici, tak přesto s popisem životních zkušeností plně sdílím. Taktéž mám tři princezny s jedním princátkem :-) Děkuji za vaše slova. Máří S.
 Pampela 


Těším se! 

(16.2.2009 23:41:08)
Já se tak těším, až dostuduju! Taky teď doklepávám pátý rok na fakultě, se třemi dětmi... A hrozně se těším, až taky budu číst a číst a číst a šít a malovat a dělat s dětmi všechno možné... Už aby to bylo! :-) Jste skvělá a držím Vám palce do dalšího života!
 Petra-4děti(15,12,8let a 3roky 


Dobíjím se a nemám výčitky 

(19.2.2009 2:14:51)
Když jsem četla tento příběh,zcela jsem se v něm nacházela.Tedy kromě té školy,tu bych nezvládla. Mám také 4děti,3kluky a 1dceru, nejstaršímu bude na podzim 15 a nejmladšímu za chvíli 2r.Manžel se ze začátku moc do chodu domácnosti nezapojoval,nebylo ani proč a když přibývali děti,měl práci v jiném městě od rána do večera. Takže ani neměl jak.Jen ranní buzení a snídaně a odchod do školy a školky byl na něm,ale pro mně to byla ta největší pomoc. Ostatní vždy bylo na mně, vyřizování po úřadech, kroužky, nemoce atd..Někdy jsem z toho šílela, mezitím děti stále v obležení, stále se na něco ptali.Někdy jsem se přistihla, že s nimi mluvím jako s dospělými a někdy později zase, že s větším jako s miminem.A při každých narozeninách myslím na to jak moc vyrostly a jak se moje péče odráží v jejich charakteru a skvělých školních výsledcích a že to za to moc stojí.
Nejvíc jsem to pocítila letos v lednu.Druhý syn 1.9. měl nasoupit do 5.třídy, bohužel týden před školou měl úraz a zlomil si nohu. Operaci a týden v nemocnici v dalekém městě jsme jen tak tak přežili (myslím to odloučení a dálku) a pak nastal šílený kolotoč doma, který jsem myslela, že bude horor nad horor. Teď musím říci:Super zvládli jsme to a ani to nebolelo.Syn byl 2 měs.zcela ležící,nesměl se pohnout ani o 5mm.Takže hygiena,vyprázdňování,rhb, učení....
Nemohla jsem se hnout ani na krok, kdyby potřeboval..(Podotýkám, že dcera začala chodit do 1.tř.).Ve škole vyšli vstříc s individuálním učením, takže bylo na mně co se naučí.Poptm to byla chůze o berlích s pomocí, sám....a pak to přišlo první den do školy, který můj syn absolvoval místo 1.9. až 12.1.a blížící se vysvědčení.Ředitel mně upozornil, že nemám očekávat skvělé známky (předtím byl syn nejlepší žák,měl samé jedničky) a vysvědčení mu poposunuli až na březen.
První den ve škole první hodinu psal pololetní písenku z Čj a tak to pokračovalo 3dny. Potom si mě třídní zavolala, že se všichni učitelé dohodli, že nemá cenu čekat s vysvědčením do března, protože zjistili, že syn toho umí více jak děti, co tam ten půl rok seděli.
Vysvědčení dostal jako ostatní a měl samé jedničky. A já vím,že to z velké většiny je má zásluha a velmi mně to těší.Protože je vidět, že čas věnovaný dětem je to nejlepší co můžeme svým dětem dát.A vím už, že když přijdou zlé časy dá se vše zvládnout.Babičku využíváme 1-2 za měs.a to maximálně.Takže ikdyž je dětí plný byt dá se to zvládnout a to i s tím kafíčkem a knížkou někdy.A lidi okolo jsou opravdu někdy jen přítěž. Na nás se koukají taky jako na socky(jak už to tady někdo psal)a přitom nemají sebemenší důvod.Jakmile vidí více dětí myslí si .....Já chtěla vždycky velkou rodinu a mé děti jsou plánované a né jen tak nečekané.A ikdyby byli, hlavní přeci je, že je mám a mám je ráda a staram se o ně. A né je pohodit někde v pytli,že to nezvládám.
 HanaZ19 


to by se dalo tesat do kamene 

(19.2.2009 22:45:41)
Já mám děti jen tři, ale zas mi chybí ta výhoda nabytých zkušeností - moje první tři děti se mi narodily v rozmezí 10 minut, takže jsem poněkud nezvykle jako matka 3 dětí pořád nezkušená. Tedy, kamarádkám, to se to radí, to jo, ale když přijde něco nového u nás... tak dojde na rady známých, Internet, knihy a nakonec to většinou skončí u známé vědecké metody pokus-omyl. A s dobíjením a energií jste to vystihla přesně. Taky jsem se na mateřské trochu bála o mozek, a tak jsem po večerech překládala knížky. Málem mě to zabilo. Udělala bych to znova? Jo. Tenhle měsíc jedu v mnoutakzvaném "krizovém modu" - panika nad tím, že nemůžu v daných termínech stihnout všechno, co bych měla ustoupila stavu, kdy nemyslím do budoucnosti - jako brontosaurus. Prostě "jedu jako fretka" a když se něco nestihne a nastane průšvih, zabývám se tím, až když to nastane, a ne za bezesných nocí měsíc předem. A ano, stíhám toho čím dál víc. A ne, nemyslím, si, že lidi, co mají jedno dítě a nestíhají jsou líní nebo neschopní. Čas a energie jsou prostě podivné fyzikální veličiny, které se podivuhodně smršťují, natahují, explodují, implodují, a tak. Hlavní výhodou toho, že jsme to všechno přežily je, že už nás jen tak něco nerozhází.A teď zpátky do práce. Zdravím, přeju hodně štěstí, energie, legrace a... čeho je zrovna potřeba.
 melden 


Prosba o vyplnění dotazníku k bakalařské práci  

(13.4.2011 19:50:59)
Dobrý den
Jmenuji se Jana Nosková, jsem studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, 3. ročník. Píši nyní bakalářskou práci na téma DMO. Obracím se na Vás s prosbou, jestli by byl prosím někdo ochotný z rodičů k vyplnění mého dotazníku pro výzkumné účely do mé bakalářské práce? Popřípadě jestli by někoho napadla otázka, která je pro Vás ...důležitá a zásadní a měla by se objevit ráda ji uvítám. Ráda bych skutečně položila otázky, které jsou ze života a dala prostor k vyjádření. Dotazník bych Vám emailem odeslala. Mnohokrát děkuji

Jana:)

melden@centrum.cz

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.