Dobíjím se a nemám výčitky
Když jsem četla tento příběh,zcela jsem se v něm nacházela.Tedy kromě té školy,tu bych nezvládla. Mám také 4děti,3kluky a 1dceru, nejstaršímu bude na podzim 15 a nejmladšímu za chvíli 2r.Manžel se ze začátku moc do chodu domácnosti nezapojoval,nebylo ani proč a když přibývali děti,měl práci v jiném městě od rána do večera. Takže ani neměl jak.Jen ranní buzení a snídaně a odchod do školy a školky byl na něm,ale pro mně to byla ta největší pomoc. Ostatní vždy bylo na mně, vyřizování po úřadech, kroužky, nemoce atd..Někdy jsem z toho šílela, mezitím děti stále v obležení, stále se na něco ptali.Někdy jsem se přistihla, že s nimi mluvím jako s dospělými a někdy později zase, že s větším jako s miminem.A při každých narozeninách myslím na to jak moc vyrostly a jak se moje péče odráží v jejich charakteru a skvělých školních výsledcích a že to za to moc stojí.
Nejvíc jsem to pocítila letos v lednu.Druhý syn 1.9. měl nasoupit do 5.třídy, bohužel týden před školou měl úraz a zlomil si nohu. Operaci a týden v nemocnici v dalekém městě jsme jen tak tak přežili (myslím to odloučení a dálku) a pak nastal šílený kolotoč doma, který jsem myslela, že bude horor nad horor. Teď musím říci:Super zvládli jsme to a ani to nebolelo.Syn byl 2 měs.zcela ležící,nesměl se pohnout ani o 5mm.Takže hygiena,vyprázdňování,rhb, učení....
Nemohla jsem se hnout ani na krok, kdyby potřeboval..(Podotýkám, že dcera začala chodit do 1.tř.).Ve škole vyšli vstříc s individuálním učením, takže bylo na mně co se naučí.Poptm to byla chůze o berlích s pomocí, sám....a pak to přišlo první den do školy, který můj syn absolvoval místo 1.9. až 12.1.a blížící se vysvědčení.Ředitel mně upozornil, že nemám očekávat skvělé známky (předtím byl syn nejlepší žák,měl samé jedničky) a vysvědčení mu poposunuli až na březen.
První den ve škole první hodinu psal pololetní písenku z Čj a tak to pokračovalo 3dny. Potom si mě třídní zavolala, že se všichni učitelé dohodli, že nemá cenu čekat s vysvědčením do března, protože zjistili, že syn toho umí více jak děti, co tam ten půl rok seděli.
Vysvědčení dostal jako ostatní a měl samé jedničky. A já vím,že to z velké většiny je má zásluha a velmi mně to těší.Protože je vidět, že čas věnovaný dětem je to nejlepší co můžeme svým dětem dát.A vím už, že když přijdou zlé časy dá se vše zvládnout.Babičku využíváme 1-2 za měs.a to maximálně.Takže ikdyž je dětí plný byt dá se to zvládnout a to i s tím kafíčkem a knížkou někdy.A lidi okolo jsou opravdu někdy jen přítěž. Na nás se koukají taky jako na socky(jak už to tady někdo psal)a přitom nemají sebemenší důvod.Jakmile vidí více dětí myslí si .....Já chtěla vždycky velkou rodinu a mé děti jsou plánované a né jen tak nečekané.A ikdyby byli, hlavní přeci je, že je mám a mám je ráda a staram se o ně. A né je pohodit někde v pytli,že to nezvládám.
Odpovědět