| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přestávka. Oponu už bolí ručičky

 Celkem 25 názorů.
 Rena a Raďulka 


Fikce x realita 

(1.8.2008 11:57:34)
Moc hezké a pravdivé... Chtěla bych se zeptat ostatních maminek, jak to mají jejich ratolesti v tomto věku s rozlišováním reality. Syn si často "opepřuje" skutečnost fantazií a vypráví o tom. Nechci říct, že lže, ale bájí a přesvědčuje o tom ostatní. Nevím zda-li tomu co vypráví věří, je to jakoby nějaká hra jak nachytat dospělé, ale nechá je při tom, a občas z toho vznikají ne úplně příjemné situace.
Vím, že trochu odbočuji, ale prosím o vaše zkušenosti. malému byli v květnu 4 roky.
Děkuji.
 Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 


Re: Fikce x realita 

(1.8.2008 13:01:34)
Já mám 3,5 letého syna. U nás tohle občas proběhne. Zatím mu fantazii nechávám, občas pokud je to hodně vážné téma, tak se mu to snažím vysvětlit.
Pokud jsme s více lidma, tak ho nechám povídat. A když se zabaví nějakou hračkou nebo odběhne, tak ostatním vysvětlím jak to je. Zatím to nikdy nedělám před ním. Nevím, jestli je to chyba nebo ne, ale připadá mi, že ještě na nějaké věci je malý a že mu to vše začnu vysvětlovat, až tak kolem pátého věku, bude to stačit. Ale každé dítě je jiné.
 sally 


Re: Fikce x realita 

(2.8.2008 4:26:25)
Reno,
jojo, taky už jsem vysvětlovala... syn dostal novou instruktorku na plavání, taková mladá bázlivá holčina... takže jí řekl že plavat nebude.... nějak jsme to vyřešili - ale precendens (že ona mu všechno zbaští) byl na světě.
Na další hodině jí řekl, že plavat nemůže, protože má hrozný hlad, že jsme mu nedali snídani. No a milá slečna to vyřešila tím, že povolala ředitelku plavecké školy, která šla sprdnout přítomného rodiče (tatínka), že se nestará o ubohé dítě.
A to můj syn moc fantazie nemá rád (dětský naučný film o popelářích, letadlech, vlacích nebo podmořském životě ho vždycky zajímal víc než všichni krtečci a rákosníčci) - ale v nějakém okamžiku zjistil, že když si něco vymýšlí, má celá akce velezajímavý průbeh.
Pár týdnů s tím experimentoval, ale zdá se, že tento koncept zase opustil... doufám!!! Nerada bych se doma setkala se sociálkou ~k~
 JiBi* 


Re: Fikce x realita 

(2.8.2008 20:04:06)
Reno, náš syn si taky začal skutečnosti "dotahovat", nejhorší je, že měly vždycky reálný základ a pak už pokračoval jaksi podle fantazie, takže nakonec mu nevěřil nikdo nic, ani to co bylo pravda.
Bohužel, z těchto svých pohádek dlouho nemohl vyrůst...teď je mu 16 a ještě vloni nás překvapil nepříjemnými důsledky tohoto bájení...
Takže tobě i synovi přeji, ať se daří lépe než u nás.
 Ledule 


Dětská "logika" :-) 

(1.8.2008 13:13:44)
Naš mamča byla s naší dcerou zalévat na hřbitově. Povídali si o tom, kdo všecho v hrobečku leží. A pak se dcera zeptala: "Až umřeš taky budeš tady?" Mamča odpověděla, že asi ano. Dcera na to: "To je dobře aspoň to k tobě budu mít blízko". "Ale to už si spolu nebudeme moct hrát a povídat si". "To je fuk, hlavně, že budeš blízko".

"Mami, proč je ráno sluníčko červený?" "Protože je od nás daleko a nám se to jenom zdá, ve skutečnosti je pořád stejné." "A já myslela, že je ospalý."

 Škrábalka 


Re: Dětská "logika" :-) 

(1.8.2008 13:29:52)
Jojo, náš prcek intenzivně hovoří s babičkou, kterou nukdy neviděl...ještě několik dní po návštěvě hřbitova, zapojuje ji do hry - sám v pokoji...někdy mně z toho mrazí...ale ten článeček mně trochu uklidnil...
Teda starší v roce a něco kdy jeho slovní zásoba byla ham, mama a haf, přistoupil k aqárku a sdělil zřetelně: fiš! Ale to sem asi nepatří :-D
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Re: Dětská "logika" :-) 

(1.8.2008 15:56:59)
Ja mam 2 dcerky-starsi ma ted 7,5 roku a s tou jsem nikdy nic takoveho nezazila. Fantazii ma taky velikou, ale uz od mala zkratka rozlisila skutecnost a vysnene veci. Zato s tou mladsi (necelych 5 let) si ted uzivame :-D Treba kazdemu vypravi, jak jsem s ni byla na navsteve u kamaradky ze skolky(nikdy jsme tam nebyly), jak si hrala s jejim bratrickem(ma jenom sestry) a jak bydli v domecku, ktery ma vez s velkym zvonem - a neda si to vymluvit ;)

Nebo jak je v clanku, ze dite podrobne nerozpozna lidi, tak to se nam stalo. Obe holky chodi plavat a jako instruktora maji mladeho kluka, ktereho hlavne ta mladsi miluje. Jednou nemohl prijit a tak za neho plavani vzal kamarad. Po plavani jsem se Alenky ptala, jak se ten jejich novy trener jmenuje a ona mi rekla, ze Ryan. Ja ji rikam, ze Ryan to byt nemuze, protoze dnes neprisel a taky ji to rekli dalsi maminky okolo. Alenka se na nas podivala a vazne pronesla: "Je to Ryan, jenom si dnes vzal jinou hlavu!" :-):-):-)

Mladsi si porad neco vymysli a dela to s opravdovym presvedcenim-ted dokonce zblbla i svoji starsi sestru a ta ji to zere i s navijakem :-) U nas po zahrade ted totiz behaji trpaslici a kradou nam ovoce. Minule si jeden drzy trpaslik dokonce dovezl kolecka a nalozil i maly meloun~j~ Holky jim nachystaly i nejake jidlo za dvere a taky zmizlo - trpaslici si to vzali-no spis to byla nejaka veverka a nebo medvidek myval. Tak ted zijeme cela rodina s trpaslikama. Mladsi je vidi kazdou chvilku, ale ta starsi si muze oci vykoukat a porad nic ;) Ale sve mladsi sestre bezmezne veri a kdyz ma trochu pochyby, tak rekne mladsi, at prisaha, jestli trpaslika opravdu videla a ta prisaha jako o zivot. Jsem zvedava, kdy se trpaslici ztrati ;):-)
 Molly Weasley 
  • 

Re: Dětská "logika" :-) 

(1.8.2008 17:20:57)
Dítě si na hřišti rvalo žížalu do kapsy. "Paní učitelko, ta žížala ztratila rodiče a je sama, vezmu ji domů."
"Ne, Martinko, nech ji tady. Budeš mít špinavou bundu a kdo ví, co maminka řekne, až uvidí, co máš v kapse."
"Ale ona je sama a ostatní žížaly se s ní nechcou bavit!"
 Jíťa 
  • 

Re: Dětská "logika" :-) 

(1.8.2008 19:52:32)
Kamarádky syn přitáhl domů chcíplou kočku se slovy: "Maminko, necháme si ho, ono je mu zima."

A hláška od jiné kamarádky, když si dovezla z porodnice druhý mimčo, tak to první se po chvíli zeptalo: "A kdy ho zase odvezete?"
 Blanimour 


nebyl to sen? 

(17.8.2008 22:39:06)
Vždycky jsem měla hodně živé sny - natolik, že v raném dětství (okolo tří až čtyř let) jsem prostě považovala za události, které se skutečně staly. O některých dnes vím, že to byl opravdu jen sen(buď šlo o nesmysly, nebo mi je vyvrátili ti, co věděli, jak to bylo), ale dodnes mám několik "vzpomínek", které jsou velmi živé, a o nichž přesto vůbec netuším, jestli se opravdu staly. Možná, že některé děti si prostě nevymýšlí, ale prostě považují sen za skutečnost.
Mimochodem, má dcera ve dvou letech, kdy ještě prakticky žádnou fantazii neprojevovala, všem tvrdila, že nám "zlá prodavačka okousala naše auto".
 Léna 
  • 

neviditelný přítel 

(1.8.2008 13:36:37)
Psychologové také často mluví o "neviditelném kamarádovi". Nemusí to nutně znamenat, že dítě má nějakou frustraci a z osamělosti přilne k neexistujícímu dědovi. Prostě je to strašně pohodlné. Takový kamarád si s vámi hraje přesně podle vašich přání :o)) Časem sám vymizí.
Náš dva a půl letý syn neustále nachází po bytě slony, hady, panáčky. Krmí je a vozí v autech. Muž se nestačí divit, když přijde z práce, kdo všechno s námi bydlí.
 Winky 
  • 

Re: neviditelný přítel 

(2.8.2008 10:05:43)
Jojo,ta fantazie. U naší dcery se teďka projevuje "změna identity" - chvíli tvrdí že je Sněhurka, pak Popelka, pak Koníková princezna (má hodně figurek koníků)... a když ji někdo osloví jménem (třeba babičky nebo známí na ulici) tak začne ječet a kvičet že není Dita, že je ...... no ale v tom řevu jí stejně není rozumět, takže okolí moc nechápe :-(
No a ta fikce vs. realita - asi to souvisí i s tím že děti v tomhle věku neumí moc vyprávět o tom co bylo, žijí přítomností. Takže když byla poprvé s babičkou na chalupě a za tři dny se vrátila, položila jsem několik (pravda dost tupých :-) ) otázek - co jste tam dělaly (nic), měli jste něco dobrýho (nic jsme nejedly), spala jsi ve spacáku nebo pod peřinou (nespaly jsme vůbec) atp....
A teď mě hlavně dost prudí s jídlem, přijde, jablko v ruce - maminko omyješ mi to, mám hrooooznou chuť na jablíčko.... jablko omyto, kousne si jednou, položí ho na stůl a nezájem. Můžu se ptát třeba desetkrát jestli to opravdu sní, jestli má hlad, jestli má na to chuť... všechno odkýve, pak jedna lžíce/sousto a je konec...grrrr
 maw 


Re: neviditelný přítel 

(2.8.2008 19:14:03)
S jídlem je to jednoduché: chybí hlad a konkurence ostatních jedlíků.
Kdo zaváhá, nemá, a to bys viděla, jak to zbaští, pokud chce.
Tím spíš, kdyby se někdo chtěl chopit jí nakousnutého jabka.

A co takhle, když si něco vybere, že to taky dojí?
Jestli si může dát libovolně to a pak zas tamto - proč by to nedělala?
 Winky 
  • 

Re: neviditelný přítel 

(3.8.2008 22:16:44)
nojo, když ono to není takhle černobílé.... vždycky totiž jedla krásně, fakt už od mimina, u všeho mlaskala a pochvalovala si že je to dobrota, jednu dobu byla až nesnesitelná se svojí x-krát za den vyslovenou větou "já mám hlad"... A teď tohle - ty říkáš "musí dojídat"... taky jsem si to původně myslela, ale řekni mi, jak dítě nad talířem donutíš aby to dojedlo. To to do ní mám nacpat násilím i když brečí? Je pravda, že asi nemá teda hlad, ale ten skok z jedlíka na nejedlíka byl tak rychlý, že to prostě nechápu. No a s vybíráním - ano, dám jí na výběr jestli chce k snídani jogurt nebo rohlík se sýrem (např.), vybere si jedno z toho, ujišťuju se že to bude jíst, všechno odkýve, jednou dvakrát kousne a dost, buď začne bulet že jí to nechutná (i když to den předtím jedla) nebo že už nemůže... tak jí oznámím že do oběda nic nedostane, maximálně suchou housku. U oběda to samé, polívku dvě lžíce (teď už jsem teda polívky vzdala), u druhýho sní třeba půlku talířku a pak zase scéna že jí to nechutná :-( (tohle mě vytáčí do vrtule), a u večeře to taky není lepší, nebo třeba kňourá abych ji krmila - přitom už skoro rok jí hezky sama, když řeknu že ne, najde si důvod že nebude jíst :-( Táta jí vždycky řekne že bude mít zákaz sušenek a sladkýho, to vezme jako hotovou věc a babičkám předem hlásí - "nic mi babi nedávej, já jsem zlobila"... nicméně ke kladnému výsledku co se jedení týče to nevede.
Nechci to nějak dramatizovat, jen se snažím vysvětlit že prostě není tak jednoduchý dát najíst umanutýmu děcku, který navíc zapojí fantazii ve vymýšlení 100 a 1 důvodu proč to či ono nebude.
 Sylvia+Alžbetka (15.9.2004) 


Re: Jiná příčina? 

(3.8.2008 22:54:04)
Z toho si nic nerob. My sme takto s dcerou bojovali asi pol roka. Zila len na chlebe s maslom, surovej kapuste a krupicovej kasi. Vsetko ostatne bolo pricinou k hroznemu vystupu. Nepomohlo vobec nic, len sa na to vykaslat a preslo to same. Aby si nevyhadzovala vela jedla, odporucam dat jej na tanier fakt dva kusky zemiaku, dva kusky masa a ak bude chciet, sama si prida (a asi neprida, ako to poznam podla dcery). Prekvapivo to prezila bez ujmy na zdravi a asi po pol roku sa zase normalne rozjedla.
 Xantipa. 


Re: neviditelný přítel 

(3.8.2008 23:07:40)
rozhodně bych dítě nenutila, aby dojedlo. Já taky malému dávám na talíř pidiporce, aby se nevyděsil. Ale nemá na výběr - teď jíme tohle a hotovo, dám Ti jen malinko, víc už nemusíš. A hodně hlídám, aby si nikde nemohl vzít něco jiného - třeba rohlík. Cca hoďku nebo hoďku a půl před jídlem mu nabídnu jablko nakrájené na tenké měsíčky, protože prý po jablkách tráví. Nevím ale, jestli to funguje. Nedávám mu pít žádné sladké nápoje, džusy apod. Je zvyklý na vodu nebo ovocný čaj. Dřív jedl krásně a hodně a najednou se to změnilo. Doktorka říká, že je sice hodně hubený, ale je prý zdravý a nemusíme se bát, že by nám snad hlady umřel. Tak aspoň hlídám pití. Ale je fakt, že teď přes ta vedra někdy nesní ani tu pidiporci. Prostě asi nemá hlad.:-)
 Xantipa. 


Re: neviditelný přítel 

(3.8.2008 23:08:20)
rozhodně bych dítě nenutila, aby dojedlo. Já taky malému dávám na talíř pidiporce, aby se nevyděsil. Ale nemá na výběr - teď jíme tohle a hotovo, dám Ti jen malinko, víc už nemusíš. A hodně hlídám, aby si nikde nemohl vzít něco jiného - třeba rohlík. Cca hoďku nebo hoďku a půl před jídlem mu nabídnu jablko nakrájené na tenké měsíčky, protože prý po jablkách tráví. Nevím ale, jestli to funguje. Nedávám mu pít žádné sladké nápoje, džusy apod. Je zvyklý na vodu nebo ovocný čaj. Dřív jedl krásně a hodně a najednou se to změnilo. Doktorka říká, že je sice hodně hubený, ale je prý zdravý a nemusíme se bát, že by nám snad hlady umřel. Tak aspoň hlídám pití. Ale je fakt, že teď přes ta vedra někdy nesní ani tu pidiporci. Prostě asi nemá hlad.:-)
 maw 


Re: neviditelný přítel 

(3.8.2008 23:56:09)
Myslím, že chápu. Znám dvě sestry, o 14 měs. Mladší jíst moc nepotřebovala, starší s chutí jedla za ni, matka musela hlídat, aby se nedohodly, že starší dá jídlo mladší a mladší to slupne - dílo okamžiku. Netrvalo dlouho, a byly jak dvojčata. A bylo to tak odvždy a pořád - stejní rodiče, stejná výchova, jen prostě jiný apetit.

Jedna z reálu: Takhle jednou dvě sestřičky byly dány na opatrování k tetě a strejdovi, co měli holčičku a chlapečka, věkem podobně (všem tehdy mezi 4-6) s upozorněním: "Prosím, ale dohlédni na to, aby fakt něco jedly, ony se v tom rýpou a nechtějí jíst atp." Nebylo to vůbec potřeba. Sestřičky když viděly ty dva druhý, jak se na jídlo vrhli, tak pochopily, že kdo bude váhat, jeho příděl bude ohrožen. Papaly hezky a bez potíží. Než si je vyzvedla maminka.
Dělají to hodně i starší lidé, aby přitáhli pozornost. Když se ale objeví někdo, kdo místo přemlouvání nabídne, že se teda obětuje a sní to, aby babičce nebo dědovi nebylo špatně, tak to bys někdy viděla, co - kolik a čeho v jakých kombinacích zbaští.

Většina lidí má nějakou potravinu, která jim fakt dělá zle, ale to je tak jedna až tři věci. Tam to působí zažívací potíže a víc.

U nás se osvědčilo: nechceš nejez. V nabídce je nic, nebo to jídlo, nebo suchý chleba. Hlad udělá svoje. Hlavně když ti ostatní mají už večeři, a je něco dobrýho.
 Slunecnice.el 


Re: neviditelný přítel 

(2.8.2008 20:57:28)
Tak sláva - nejsme sami! Můj syn (za měsíc mu budou 4 roky) je taky každou chvíli nějaká pohádková postava. NENEEEEEEEEE, JÁ NEJSEM MICHÁLEK, JÁ JSEM KOCOUR V BOTÁCH, RYTÍŘ, HURVÍNEK, .... každou chvíli někdo jiný :-D
 Magda 
  • 

Re: neviditelný přítel 

(6.8.2008 17:41:26)
My to máme taky:)) A když je třeba kuřátko, tak jí musím říkat, ukaž křidýlka (nikoli ručičky!), a tatínek pak je kouhout a já slepice, když je kočička, tak má packy a drápky a my jsme s tátou kocour a kočka.... Nebo je Fiona, já královna a táta je Shrek, ... Když už tak komplet:) Kolikrát se lidi na ulici otáčejí, nenechává si samozřejmě ty fantazie jen na doma:)
 Eva + kluci (02,03,06) 


Re: neviditelný přítel 

(7.8.2008 11:52:44)
Náš prostřední syn byl jednu doby taky každý den nějaké zvířátko a maminka příslušná zvířecí matka. Nejradši byl kočička, někdy lvíček (maminka lvice), nebo sloníček a maminka bohužel slonice... jen jsem se bála, kdy mě tak osloví na veřejnosti, neb tělesnou konstituci na to mám.

Nejlepší bylo, když byl krteček, to totiž maminka byla jeho HLÍNA! A když se na mě z nějakého důvodu urazil, vykřikoval "A ty nejsi moje HLÍNA!" (To jsem fakt truchlila :-D )

Jednou zapomněl, co je za zvíře (určoval si to vždycky ráno) a odpoledně pravil: "Maminko, co jsem dneska za zvířátko?" Ta krize identity u 4letého prcka byla k sežrání :-)
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Fantas Bekynky 

(3.8.2008 8:18:22)
Naše Bekynka (2,5 r.) je na tom podobně, má OBROVSKOU fantazii. Už několik měsíců si hraje s imaginárníma panenkama, chodí na imaginární nákupy (většinou jde někam do kouta v koupelně nebo na předsíni a předtím se mě zeptá, co má koupit, pak mi ty "rohlíky" přinese) atd... Teď ale už začíná trochu prudit. Třeba někam jdeme, a ona musí pro panenku, která je tam sama, nebo se musí vrátit pro baťůžek apod. A to vše jenom imaginárně. Někdy zabere, když jí řeknu: "Hele, já jsem Ti ten baťůžek vzala, je tady" a "nandám" jí ho na záda, ale někdy se na mě oboří: "Ne, já jsem ho nechala doma" a vzteká se... Naštěstí to není moc často, protože pak si to (narozdíl od obyčejné neposlušnosti) nedá vymluvit.
 Drima 


Re: Fantas Bekynky 

(4.8.2008 18:58:15)
Moje dcera žila tři roky s (neviditelným) knížetem Bruncvíkem - meč si odkládal v předsíni, lev spal pod postelí. Pro Bruncvíka se dával na stůl talíř i s příborem. Ručník a mýdlo nepotřeboval, neb měl brnění.Jednoho dne odešel a už se nevrátil, bylo nám řečeno, že šel bojovat s draky a bude to dlouho trvat.Této fantazii jsme nebránili, byli jsme rádi, že si dítě umí představit bájný svět. Ono to bylo asi dědičné - já jsem si taky vymýšlela (třeba že jel v tramvají medvěd a ten mluvil) a moje maminka mě v tom podporovala (k tomu medvědovi mi neřekla, že to nesmysl, leč zeptala se, co říkal!)a následek? Stala jsem se spisovatelkou... Nevím, zda je to pro matky dětí s velkou fantazií útěcha, ale copak je realita tak krásná? Někdy je lepší zahledět se do pohádkových krajin... :-)
 Marcela(dcera 4,5let ) 
  • 

Re: Fantas Bekynky 

(6.8.2008 12:10:38)
Moje dcera má od 2.5let,3 neviditelné kamarády. Mají jména a ona si s nimi neustále povídá, hraje v pokoji a všude s námi chodí i u stolu s námi jí. Když zrovna nejsou s námi, jsou třeba v Praze,Brně nebo na dovolené a ona jim často telefonuje.
Bylo mi řečeno psycholožkou, že do věku 5let je to zcela normální. Nesmí,ale na ně svádět průšvihy a lhát, že to udělali oni. To už netolerovat. Jinak jsou to prý citlivější, hravější a děti s bujnou fantazií. Blíží se pátý rok a oni pomalu mizí. Marcela
 bosorbaba 


pakoně 

(5.8.2008 16:22:43)
část dialogu s mojí tehdy asi 17 ti měsíční dcerou: Já:Esterko, jaktože je v obýváku všude na podlaze tolik vody? Dcera:Pakoně rozšlapali. Já:Jací pakoně, já tu žádné nevidím. Dcera:Esterka najde.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.