Názory k článku Přestávka. Oponu už bolí ručičky

Vždycky jsem měla hodně živé sny - natolik, že v raném dětství (okolo tří až čtyř let) jsem prostě považovala za události, které se skutečně staly. O některých dnes vím, že to byl opravdu jen sen(buď šlo o nesmysly, nebo mi je vyvrátili ti, co věděli, jak to bylo), ale dodnes mám několik "vzpomínek", které jsou velmi živé, a o nichž přesto vůbec netuším, jestli se opravdu staly. Možná, že některé děti si prostě nevymýšlí, ale prostě považují sen za skutečnost.
Mimochodem, má dcera ve dvou letech, kdy ještě prakticky žádnou fantazii neprojevovala, všem tvrdila, že nám "zlá prodavačka okousala naše auto".

My to máme taky:)) A když je třeba kuřátko, tak jí musím říkat, ukaž křidýlka (nikoli ručičky!), a tatínek pak je kouhout a já slepice, když je kočička, tak má packy a drápky a my jsme s tátou kocour a kočka.... Nebo je Fiona, já královna a táta je Shrek, ... Když už tak komplet:) Kolikrát se lidi na ulici otáčejí, nenechává si samozřejmě ty fantazie jen na doma:)

část dialogu s mojí tehdy asi 17 ti měsíční dcerou: Já:Esterko, jaktože je v obýváku všude na podlaze tolik vody? Dcera:Pakoně rozšlapali. Já:Jací pakoně, já tu žádné nevidím. Dcera:Esterka najde.

Myslím, že chápu. Znám dvě sestry, o 14 měs. Mladší jíst moc nepotřebovala, starší s chutí jedla za ni, matka musela hlídat, aby se nedohodly, že starší dá jídlo mladší a mladší to slupne - dílo okamžiku. Netrvalo dlouho, a byly jak dvojčata. A bylo to tak odvždy a pořád - stejní rodiče, stejná výchova, jen prostě jiný apetit.

Jedna z reálu: Takhle jednou dvě sestřičky byly dány na opatrování k tetě a strejdovi, co měli holčičku a chlapečka, věkem podobně (všem tehdy mezi 4-6) s upozorněním: "Prosím, ale dohlédni na to, aby fakt něco jedly, ony se v tom rýpou a nechtějí jíst atp." Nebylo to vůbec potřeba. Sestřičky když viděly ty dva druhý, jak se na jídlo vrhli, tak pochopily, že kdo bude váhat, jeho příděl bude ohrožen. Papaly hezky a bez potíží. Než si je vyzvedla maminka.
Dělají to hodně i starší lidé, aby přitáhli pozornost. Když se ale objeví někdo, kdo místo přemlouvání nabídne, že se teda obětuje a sní to, aby babičce nebo dědovi nebylo špatně, tak to bys někdy viděla, co - kolik a čeho v jakých kombinacích zbaští.

Většina lidí má nějakou potravinu, která jim fakt dělá zle, ale to je tak jedna až tři věci. Tam to působí zažívací potíže a víc.

U nás se osvědčilo: nechceš nejez. V nabídce je nic, nebo to jídlo, nebo suchý chleba. Hlad udělá svoje. Hlavně když ti ostatní mají už večeři, a je něco dobrýho.

rozhodně bych dítě nenutila, aby dojedlo. Já taky malému dávám na talíř pidiporce, aby se nevyděsil. Ale nemá na výběr - teď jíme tohle a hotovo, dám Ti jen malinko, víc už nemusíš. A hodně hlídám, aby si nikde nemohl vzít něco jiného - třeba rohlík. Cca hoďku nebo hoďku a půl před jídlem mu nabídnu jablko nakrájené na tenké měsíčky, protože prý po jablkách tráví. Nevím ale, jestli to funguje. Nedávám mu pít žádné sladké nápoje, džusy apod. Je zvyklý na vodu nebo ovocný čaj. Dřív jedl krásně a hodně a najednou se to změnilo. Doktorka říká, že je sice hodně hubený, ale je prý zdravý a nemusíme se bát, že by nám snad hlady umřel. Tak aspoň hlídám pití. Ale je fakt, že teď přes ta vedra někdy nesní ani tu pidiporci. Prostě asi nemá hlad.