| Léna | •
 |
(1.8.2008 13:36:37)
Psychologové také často mluví o "neviditelném kamarádovi". Nemusí to nutně znamenat, že dítě má nějakou frustraci a z osamělosti přilne k neexistujícímu dědovi. Prostě je to strašně pohodlné. Takový kamarád si s vámi hraje přesně podle vašich přání :o)) Časem sám vymizí.
Náš dva a půl letý syn neustále nachází po bytě slony, hady, panáčky. Krmí je a vozí v autech. Muž se nestačí divit, když přijde z práce, kdo všechno s námi bydlí.
|
| Winky | •
|
(2.8.2008 10:05:43)
Jojo,ta fantazie. U naší dcery se teďka projevuje "změna identity" - chvíli tvrdí že je Sněhurka, pak Popelka, pak Koníková princezna (má hodně figurek koníků)... a když ji někdo osloví jménem (třeba babičky nebo známí na ulici) tak začne ječet a kvičet že není Dita, že je ...... no ale v tom řevu jí stejně není rozumět, takže okolí moc nechápe :-(
No a ta fikce vs. realita - asi to souvisí i s tím že děti v tomhle věku neumí moc vyprávět o tom co bylo, žijí přítomností. Takže když byla poprvé s babičkou na chalupě a za tři dny se vrátila, položila jsem několik (pravda dost tupých  ) otázek - co jste tam dělaly (nic), měli jste něco dobrýho (nic jsme nejedly), spala jsi ve spacáku nebo pod peřinou (nespaly jsme vůbec) atp....
A teď mě hlavně dost prudí s jídlem, přijde, jablko v ruce - maminko omyješ mi to, mám hrooooznou chuť na jablíčko.... jablko omyto, kousne si jednou, položí ho na stůl a nezájem. Můžu se ptát třeba desetkrát jestli to opravdu sní, jestli má hlad, jestli má na to chuť... všechno odkýve, pak jedna lžíce/sousto a je konec...grrrr
|
| maw | 
|
(2.8.2008 19:14:03)
S jídlem je to jednoduché: chybí hlad a konkurence ostatních jedlíků.
Kdo zaváhá, nemá, a to bys viděla, jak to zbaští, pokud chce.
Tím spíš, kdyby se někdo chtěl chopit jí nakousnutého jabka.
A co takhle, když si něco vybere, že to taky dojí?
Jestli si může dát libovolně to a pak zas tamto - proč by to nedělala?
|
| Winky | •
|
(3.8.2008 22:16:44)
nojo, když ono to není takhle černobílé.... vždycky totiž jedla krásně, fakt už od mimina, u všeho mlaskala a pochvalovala si že je to dobrota, jednu dobu byla až nesnesitelná se svojí x-krát za den vyslovenou větou "já mám hlad"... A teď tohle - ty říkáš "musí dojídat"... taky jsem si to původně myslela, ale řekni mi, jak dítě nad talířem donutíš aby to dojedlo. To to do ní mám nacpat násilím i když brečí? Je pravda, že asi nemá teda hlad, ale ten skok z jedlíka na nejedlíka byl tak rychlý, že to prostě nechápu. No a s vybíráním - ano, dám jí na výběr jestli chce k snídani jogurt nebo rohlík se sýrem (např.), vybere si jedno z toho, ujišťuju se že to bude jíst, všechno odkýve, jednou dvakrát kousne a dost, buď začne bulet že jí to nechutná (i když to den předtím jedla) nebo že už nemůže... tak jí oznámím že do oběda nic nedostane, maximálně suchou housku. U oběda to samé, polívku dvě lžíce (teď už jsem teda polívky vzdala), u druhýho sní třeba půlku talířku a pak zase scéna že jí to nechutná :-( (tohle mě vytáčí do vrtule), a u večeře to taky není lepší, nebo třeba kňourá abych ji krmila - přitom už skoro rok jí hezky sama, když řeknu že ne, najde si důvod že nebude jíst :-( Táta jí vždycky řekne že bude mít zákaz sušenek a sladkýho, to vezme jako hotovou věc a babičkám předem hlásí - "nic mi babi nedávej, já jsem zlobila"... nicméně ke kladnému výsledku co se jedení týče to nevede.
Nechci to nějak dramatizovat, jen se snažím vysvětlit že prostě není tak jednoduchý dát najíst umanutýmu děcku, který navíc zapojí fantazii ve vymýšlení 100 a 1 důvodu proč to či ono nebude.
|
| Sylvia+Alžbetka (15.9.2004) | 
|
(3.8.2008 22:54:04)
Z toho si nic nerob. My sme takto s dcerou bojovali asi pol roka. Zila len na chlebe s maslom, surovej kapuste a krupicovej kasi. Vsetko ostatne bolo pricinou k hroznemu vystupu. Nepomohlo vobec nic, len sa na to vykaslat a preslo to same. Aby si nevyhadzovala vela jedla, odporucam dat jej na tanier fakt dva kusky zemiaku, dva kusky masa a ak bude chciet, sama si prida (a asi neprida, ako to poznam podla dcery). Prekvapivo to prezila bez ujmy na zdravi a asi po pol roku sa zase normalne rozjedla.
|
|
| Xantipa. | 
|
(3.8.2008 23:07:40)
rozhodně bych dítě nenutila, aby dojedlo. Já taky malému dávám na talíř pidiporce, aby se nevyděsil. Ale nemá na výběr - teď jíme tohle a hotovo, dám Ti jen malinko, víc už nemusíš. A hodně hlídám, aby si nikde nemohl vzít něco jiného - třeba rohlík. Cca hoďku nebo hoďku a půl před jídlem mu nabídnu jablko nakrájené na tenké měsíčky, protože prý po jablkách tráví. Nevím ale, jestli to funguje. Nedávám mu pít žádné sladké nápoje, džusy apod. Je zvyklý na vodu nebo ovocný čaj. Dřív jedl krásně a hodně a najednou se to změnilo. Doktorka říká, že je sice hodně hubený, ale je prý zdravý a nemusíme se bát, že by nám snad hlady umřel. Tak aspoň hlídám pití. Ale je fakt, že teď přes ta vedra někdy nesní ani tu pidiporci. Prostě asi nemá hlad.
|
|
| Xantipa. |
|
(3.8.2008 23:08:20)
rozhodně bych dítě nenutila, aby dojedlo. Já taky malému dávám na talíř pidiporce, aby se nevyděsil. Ale nemá na výběr - teď jíme tohle a hotovo, dám Ti jen malinko, víc už nemusíš. A hodně hlídám, aby si nikde nemohl vzít něco jiného - třeba rohlík. Cca hoďku nebo hoďku a půl před jídlem mu nabídnu jablko nakrájené na tenké měsíčky, protože prý po jablkách tráví. Nevím ale, jestli to funguje. Nedávám mu pít žádné sladké nápoje, džusy apod. Je zvyklý na vodu nebo ovocný čaj. Dřív jedl krásně a hodně a najednou se to změnilo. Doktorka říká, že je sice hodně hubený, ale je prý zdravý a nemusíme se bát, že by nám snad hlady umřel. Tak aspoň hlídám pití. Ale je fakt, že teď přes ta vedra někdy nesní ani tu pidiporci. Prostě asi nemá hlad.
|
|
| maw |
|
(3.8.2008 23:56:09)
Myslím, že chápu. Znám dvě sestry, o 14 měs. Mladší jíst moc nepotřebovala, starší s chutí jedla za ni, matka musela hlídat, aby se nedohodly, že starší dá jídlo mladší a mladší to slupne - dílo okamžiku. Netrvalo dlouho, a byly jak dvojčata. A bylo to tak odvždy a pořád - stejní rodiče, stejná výchova, jen prostě jiný apetit.
Jedna z reálu: Takhle jednou dvě sestřičky byly dány na opatrování k tetě a strejdovi, co měli holčičku a chlapečka, věkem podobně (všem tehdy mezi 4-6) s upozorněním: "Prosím, ale dohlédni na to, aby fakt něco jedly, ony se v tom rýpou a nechtějí jíst atp." Nebylo to vůbec potřeba. Sestřičky když viděly ty dva druhý, jak se na jídlo vrhli, tak pochopily, že kdo bude váhat, jeho příděl bude ohrožen. Papaly hezky a bez potíží. Než si je vyzvedla maminka.
Dělají to hodně i starší lidé, aby přitáhli pozornost. Když se ale objeví někdo, kdo místo přemlouvání nabídne, že se teda obětuje a sní to, aby babičce nebo dědovi nebylo špatně, tak to bys někdy viděla, co - kolik a čeho v jakých kombinacích zbaští.
Většina lidí má nějakou potravinu, která jim fakt dělá zle, ale to je tak jedna až tři věci. Tam to působí zažívací potíže a víc.
U nás se osvědčilo: nechceš nejez. V nabídce je nic, nebo to jídlo, nebo suchý chleba. Hlad udělá svoje. Hlavně když ti ostatní mají už večeři, a je něco dobrýho.
|
|
|
|
| Slunecnice.el | 
|
(2.8.2008 20:57:28)
Tak sláva - nejsme sami! Můj syn (za měsíc mu budou 4 roky) je taky každou chvíli nějaká pohádková postava. NENEEEEEEEEE, JÁ NEJSEM MICHÁLEK, JÁ JSEM KOCOUR V BOTÁCH, RYTÍŘ, HURVÍNEK, .... každou chvíli někdo jiný 
|
| Magda | •
|
(6.8.2008 17:41:26)
My to máme taky:)) A když je třeba kuřátko, tak jí musím říkat, ukaž křidýlka (nikoli ručičky!), a tatínek pak je kouhout a já slepice, když je kočička, tak má packy a drápky a my jsme s tátou kocour a kočka.... Nebo je Fiona, já královna a táta je Shrek, ... Když už tak komplet:) Kolikrát se lidi na ulici otáčejí, nenechává si samozřejmě ty fantazie jen na doma:)
|
| Eva + kluci (02,03,06) | 
|
(7.8.2008 11:52:44)
Náš prostřední syn byl jednu doby taky každý den nějaké zvířátko a maminka příslušná zvířecí matka. Nejradši byl kočička, někdy lvíček (maminka lvice), nebo sloníček a maminka bohužel slonice... jen jsem se bála, kdy mě tak osloví na veřejnosti, neb tělesnou konstituci na to mám.
Nejlepší bylo, když byl krteček, to totiž maminka byla jeho HLÍNA! A když se na mě z nějakého důvodu urazil, vykřikoval "A ty nejsi moje HLÍNA!" (To jsem fakt truchlila )
Jednou zapomněl, co je za zvíře (určoval si to vždycky ráno) a odpoledně pravil: "Maminko, co jsem dneska za zvířátko?" Ta krize identity u 4letého prcka byla k sežrání
|
|
|
|
|
|
Holky jim nachystaly i nejake jidlo za dvere a taky zmizlo - trpaslici si to vzali-no spis to byla nejaka veverka a nebo medvidek myval. Tak ted zijeme cela rodina s trpaslikama. Mladsi je vidi kazdou chvilku, ale ta starsi si muze oci vykoukat a porad nic 
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)