Re: neviditelný přítel
Náš prostřední syn byl jednu doby taky každý den nějaké zvířátko a maminka příslušná zvířecí matka. Nejradši byl kočička, někdy lvíček (maminka lvice), nebo sloníček a maminka bohužel slonice... jen jsem se bála, kdy mě tak osloví na veřejnosti, neb tělesnou konstituci na to mám.
Nejlepší bylo, když byl krteček, to totiž maminka byla jeho HLÍNA! A když se na mě z nějakého důvodu urazil, vykřikoval "A ty nejsi moje HLÍNA!" (To jsem fakt truchlila
)
Jednou zapomněl, co je za zvíře (určoval si to vždycky ráno) a odpoledně pravil: "Maminko, co jsem dneska za zvířátko?" Ta krize identity u 4letého prcka byla k sežrání
Odpovědět