| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Bilancování

 Celkem 94 názorů.
 stará Marie 


Brečím 

(23.6.2008 9:09:53)
...to je něco, tedy. Úžasně napsaný. "Státe, teď už můžeme...". JA jsem ráda a moc ti přeju, že můžeš a dokážeš napsat "udělali jsme to dobře". Kéž bych mohla také, až mé děti dosáhnout plnoletosti, říci "vychovali jsme je dobře".
 maceška 


Re: Brečím 

(24.6.2008 9:43:43)
Je to hodně odvážné tvrzení, viď? Vždyť kdo může u osmnáctiletého člověka říct, jaký bude jeho další život? Chtěla jsem jen říct, že nekrade, nefetuje, nechová se asociálně, má své plány do budoucna, profesní i osobní...prostě v tuto chvíli se nám jeví jako velmi rozumná mladá holka :-)
 Lorina 


Máte můj obdiv 

(23.6.2008 9:22:14)
Maceško,
máte už navždy můj obdiv.

Naše dcera ve svých 10.letech začíná být pěkná puberťačka, ale sleduji ji vždy s úsměvem a jejího tatínka krotím, protože ten už asi nepamatuje na tu svoji... Mám radost z našich dětí a zatím nám opravdu tu radost dělají oba dva.Doufám, že jednou si budu moci říct, ano, vychovali jsme je dobře...a oni nám tu lásku teď vrací...
 Berrinkaa 


Re: Máte můj obdiv 

(23.6.2008 11:28:26)
maceško, jako vždy úžasnéR^tečou mi z toho až slzy dojetí. Jste skvělá rodina!
 Líza 


A má velikou kliku 

(23.6.2008 9:45:17)
A vy máte veliká srdce ;)
 Teraza Horáková 


Re: A má velikou kliku 

(23.6.2008 10:40:00)
Maceško, jako vždycky - krásný...... jste skvělí.
 madlenka07 


Re: A má velikou kliku 

(23.6.2008 21:41:13)
Maceško,moc děkuji za krásný článek.Přeji vám všem hodně štěstí a lásky.~s~
 Ledule 


:-) 

(23.6.2008 10:42:28)
Maceško, normálně mi vyhrkly slzy. To co píšeš je moc krásné. Ať, vám všechny veše děti dělají radost. Smekám před vámi, za to, co jim dokážete dát.

Když jsem tenhle laskavý článek přečetla, hned jsem se musela jít potulit s naším Máťou.

~s~:-)
 Jana 
  • 

Gratuluji!!!!!!!!!!! 

(23.6.2008 11:10:10)
Gratuluji!!!!!!!!!!!!!
 Lenka, 1 dcera 
  • 

Maceško, krásný... 

(23.6.2008 12:09:56)
tohle prostě chytne za srdce, protože z článku je ta láska cítit. A tohle určitě cítí i všechny vaše děti.
Jsem přesvědčená, že ti největší profíci jsou proto největší,že někdy dají přednost citu místo toho, aby se slepě drželi všech možných profesionálních zásad, které samy o sobě nejsou špatné, jen nemohou nikdy postihnout všechno.
Hodně štěstí!
P.S. Nevím, proč jsem se zobrazila jako neregistrovaná?
 Hanka,Rebeka 12/05,Miriam 4/07 


Re: Maceško, krásný... 

(23.6.2008 15:36:06)
Připojuju se. Je to krásný a dojemný. Nejkrásnější na tom je ta vaše láska, která je nepřehlédnutelná. ~s~ Přeju hodně štěstí celé rodince a i nadále tak krásné vztahy.
Mimochodem, možná leckteří rodiče můžou závidět takový vztah s 18-tiletou dcerou ;)
 Dana, 1 dcera 
  • 

Bilancování 

(23.6.2008 12:20:03)
Krásně napsaný článek, ale hlavně jeho obsah! Brečím, že ani nevidím na klávesnici. Je to nádherné a plně Vás chápu, že jste udělali "mnoho chyb", které pěstouni dělat nemají, ale ty chyby jsou právě to krásné a moc Vám přeji, že jste se nezklamali a takhle se Vám to vrátilo! Také bych se nemohla k dítěti v pěstounské péči chovat jako k cizímu s tím, že stejně odejde. To přece vlastní dítě také! Mé dceři je 19 let a já mám pocit, že se narodila včera. Nedávno jsme s manželem říkali, že jsme ji měli jen na chvilku půjčenou a brzy se rozletí do světa. A protože jsme jí dali hlavně hodně lásky, doufáme, že se k nám vždycky bude vracet. Rodič není ten, kdo dítě zplodil a porodil, ale ten, kdo tu byl vždycky, když dítě potřebovalo. Přeji Vám hodně radosti a lásky.
 VeraMicek 


krásný článek 

(23.6.2008 12:54:15)
teda, já zatlačuji slzu, to je opravdu nádherný článek. autorce gratuluji, jsem si jistá, že svou dceru vychovali určitě skvěle
 Zuzka+Filípek2/05+Julinka12/06 


úžasné 

(23.6.2008 13:54:34)
Opravdu nádherný článek. Opravdu jste skvělí rodiče. Přeji celé vaší rodině hodně radostí.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Nejsem si jistá 

(23.6.2008 13:54:17)
Maceško - přečetla jsem tvůj článek a jako vždy mne dojal k slzám.
Ale pak jsem se zamyslela a slzy nějak vyschly.
Nejsem si totiž jistá, kdo tady udělal chybu, zda pěstouni, kteří dovolili dítěti, aby milovalo, aby ubližovalo, aby zkoušelo.... Kteří mu dovolili mít někoho, komu mohlo říkat mamko a taťko. Kteří odpouštěli a dávali naději. Kteří mu dali pocit jistoty, že má někoho, komu na něm záleží a kdo ho miluje - rodiče. Protože jen tak z dítěte může vyrůst citlivý člověk, který sám bude umět lásku dávat i příjma a vychovávat svoje děti, jako rodič. Kdo udělal tedy chybu - tito pěstouni - a nebo stát a odborníci, kteří toto zapovídají? Jímá mne hrůza, že se najdou pěstouni, kteří se budou přesně řídit "návody" odborníků...
A nebo že by se odborníci obávali, že příliš láskyplná výchova v pěstounských rodinách sníží počet dětí, které tyto děti, až dorostou, odloží do DD???
S.
 Krucipísek 


Jej! 

(23.6.2008 13:57:55)
To jsem se dojala, teď tu sedím v práci a nenápadně si utírám slzy. Děkuju za tak krásný článek moc moc moc!!! Úplně z toho mám husí kůži. Nádhera!!!
 Rosina 
  • 

Určitě rodiče 

(23.6.2008 14:07:24)
I když profesionalita je úžasná věc, pěstouni by podle mě měli být rodiče. Jak psal už profesor Matějček, rodič je ten, kterému bytostně záleží na dobru jeho dítěte, pro to dítě se angažuje a až do konce života zůstane se svým dítětem spojen a bude mu ochoten poskytnout podporu. To je to, co dělá rodiče rodiči a co dělá rodinu lepším prostředím pro výchovu dítěte než je ústav. Chápu vhodnost profesionálního odstupu, pokud by dítě bylo v pěstounské péči jen dočasně a mělo se později vrátit do původní rodiny (např. až se rodič vrátí z vězení nebo až si sežene práci a bydlení). Ale pokud se rodiče dítěte zřekli, nebo byli zbaveni rodičovských práv, měli by pěstouni vnímat sami sebe jako náhradní rodiče, kteří toto "své" dítě už nikdy neopustí. Byli a jste jako rodiče skvělí. I díky vám sbírám odvahu jít do toho taky, i když si stále nejsem jistá, jestli jsem pro to dost zralá.
 Lenka 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 15:26:35)
Udělali jste to dobře!!!!!
 Teraza Horáková 


Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 16:36:55)
Madel - Rok kohouta.... jedním dechem, dost mne to sebralo...... pak jsem si říkala, že mohli mít prostě smůlu. Leckdy jsou problémy s dětmi vlastními a tam je genetická výbava daná....

četla jsem i názory na ni, i na knihu, jsou dost rozporuplné
 Hanka 75 


Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 21:30:41)
Na té knížce je hodně vidět, kdy byla psaná. I když autorka je přesvědčená a dost si za knížkou stojí, myslím, že za 10, 20 let by jí napsala a věci viděla jinak. Ještě se ten příběh bude i dál vyvíjet. Těm klukům stejně moc dali, i když si prošli tak těžkým odobím s nimi.
Mě osobně to tam přišlo trošku zacyklené. A navíc, možná v dnešní době by odborníci (ne "odborníci";) nedoporučili do adopce, dvě tak handicapované děti stejného pohlaví.
Nerozuměla jsem např. tomu proč druhému synovi dávali kapesné a doufali, že dojede na fotbal. Proč místo odměny-kapesného ho na fotbal nevozili nebo nedoprovázeli. Nechci být rýpavá, ale vím, že mě to tehdy napadlo.
Knížku jsem si koupila, abych autorku podpořila, ale upřímně mě příliš nenadchla. I když vysílení a rozpoložení autorky chápu, myslím, že měla s vydání knížky počkat a ještě jednou jí přepsat. Nicméně i takto má hodnotu.
 Teraza Horáková 


Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 22:05:51)
Hani, jen osobní dojem, možná počkat mohla, ale pocit, že z toho stejně nevypadne nic moc pozitivního, ve mně zůstane (přesto ji obdivuji, i když asi neměla mnoho možností na výběr). Ten dojem, který popisuje je nejspíš momentální, proto jsem začala shánět Indiánské léto, abych se dopídila začátku, tam asi byla nadšená.

Ne, nemyslím si, že by to byla objektivní pravda pro všechny (jak jsem psala, četla jsem názory na knihu i na ni), ale mysím, že subjektivní dojem mohl a může pomoci rodičům, kteří se snažili a měli dojem selhání. Nechtěla bych, aby odradila rodiče potenciální a to je jí, myslím, vytýkáno, ale popsala jen své pocity.
 Teraza Horáková 


Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 23:03:50)
Běh hledám.... nabízely mi kamarádky, že mi půjčí, ale já jsem magor přes vlastnictví knížek.... negativní i pozitiní reakce - odkaz na ně, mohu poslat (hodně je ve wikipedii), ale neutvořila jsem si z jejích názorů dogma, naopak jsem ji obdivovala..... s bídou zvládáme vlastní děti - a fakt doufáme, že budou v pohodě...... a Maceška je pro mne něco jako živý zázrak....
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 23:25:13)
Já když jsem to četla, tak mi došlo, že matka o děcku jako o debilovi nepřemýšlí, byť by stokrát bylo.

Indiánskej běh mě potěšil formou, nicméně Kohoutovic špinavý prádlo mě až tak nezajímalo. V části o adopci jsem ji ale obdivovala, syrovost rozčarování z nových chlapečků mi přišla poctivá.

V jednom rozhovoru uvedla, že nemá k dětem stejně fyzicky blízko, ale dbá o to, aby všem krájela stejně mazlení. Promluvila o tom, že jí není příjemné, když jí Marián funí za krk, takže jí tam nefuní ani ten první ani ten vlastní.

To mě fascinovalo a řekla jsem si, že to teda lehký nemá, ale..
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(23.6.2008 23:54:04)
Já ji chápu, prožívam něco podobného se synem. Kdo to nezažil nikdy nepochopí tu bezmocnost matky, která aby se z toho nezbláznila raději všemu flegmaticky přihlíží ( po té co domlouvala, vyhrožovala, vozila........)



 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 0:05:23)
Já bych pro tvé povzbuzení propíchla na svého syna toto:
16 let: záškoláctví, lehké drogy, vyhozen z učiliště, z Panasoniku, z Tesca.
18 let: zápis do jiného učiliště, zaviněná autonehoda, čtyřky z milosti
20 let: zápis do maturitní nástavby (všichni si mysleli, že mě přeskočilo, , absolvoval s dobrým prospěchem v řádném čase.(
22 let. přijímačky na VŠ, úspěch, momentálně 2 semestry za sebou v normální době.

Já jsem nikdy nekoukala bezmocně, jenom nevěřícně, protože jsem si byla jistá, že v podstatě je to genius:) Ale svého času jsem si to myslela fakt jenom já.
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 0:22:49)
Libíku gratuluji, že si to zvládla.
U nás je to tak:

15 let nastup na učiliště.

15-19 několikrát změněno učiliště, neomluvené hodiny, lehké drogy, drzosti, drobné krádeže. Učiliště nedokončeno, pry nepotřebuje výučák.;((

19-22 vegetuje u nás, živí se pravděpodobně prodejem marjánky, nepracuje, na pracáku hlášeny není, neplatí si zdravotní pojištění ( na co platí ho rodiče), drobné krádeže doma ( teda doufám, že pouze doma).

Musím dodat, že jsem zdárně vychovala dvě další perfektní děti. Takže výchovou to asi nebude.

Vyzkoušeli jsme už vše, až na absolutní vyhazov z domu a od rodiny.

Momentálně se ho snažím ignorovat a užívat si každé hodiny klidu. Není to řešení, ale nevím co jiného dělat.
;((
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 0:29:55)
ajaj:(

Náš mladej měl nějakou hrdost s níž šel coby absolvent ZŠ do práce, abychom jako čuměli, jakej je borec, že se uživí, no a on těžce narazil, hoch. Stejně teda potom ještě dělal kraviny, ale pak to nějak přešlo, skoro jako když narazíš v poušti na oázu.

Dle mého, má váš malej ještě čas, marihuana(pokud na to nemáš skleník) ho dlouhodobě neuživí. Bav se s ním jako s velkým a normálním, předpokládej, že bude v pohodě, tak to prošlo u nás. Hodně štěstí
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 11:33:34)
Teda Lili - obdivuji tvou trpělivost.

Tři roky nechat dítě vegetovat, nepracovat, nedávt žádné peníze na domácnost.... a ještě mu trpět, že si neplatí zdravotní pojištění (tedy že se alespoň nepřihlásí na pracáku....)....

No nevím, možná bych to nenazvala trpělivostí, ale - promiň - blbostí.

A hned další myšlenka, která mne napadla, byla: musí na to ti rodiče mít.

Moje starší dcera se po dvou semestrech VŠ a prvním vyhazovu od zkoušky rozhodla, že jí za ty nervy, které se studiem má, ta škola nestojí a že přestane studovat. Tak jsme jí na to sdělili v podstatě 5 bodů
1) jsi dospělá, je to tvé rozhodnutí
2) nám se to nelíbí, ale pokud ty budeš takto spokojená, je to OK
3) máme tě rádi i když děláš věci, se kterými nesouhlasíme
4) pokud nebudeš studovat, předpokládáme, že se uživíš
5) pokud budeš bydlet doma (momentálně během studia byla na privátě v Brně), budeš se podílet na nákladech na domácnost.

Je to dáno jednoduchou rovnicí - my nemáme tolik peněz, abychom ji živili, pokud by se flákala. Ano, byli jsme ochotni ji živit na VŠ, ale znamenalo to pro nás dost velké zatížení. Byli jsme ochotni pro její vzdělání leccos obětovat (oba s mužem máme 3 práce a tedy nulový volný čas, abychom to utáhli), ale pokud studovat nebude, tak není pro co se obětovat...

Mohu se zeptat, co vás vede k rozhodnutí takto svého syna šanovat?
Simča
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 11:46:01)
Simčo, není to tak jednoduchá rovnice.

Jak jsem psala, domlouvala jsem, vozila jsem do školy ( bez výsledků, bo zdrhnu druhým vchodem), naštěvovala jsem výchovné poradce ( bez výsledků, synátor se nechce změnít, měl z nich srandu), psychology ( stejné jako poradci), na pracák jsem ho dovezla stejně se nepřihlásil. Vyhrožovala jsem, plakala jsem. Manžel dělal to samé.

Jak by si to řešila ty, vyhodila by si ho na ulici? Přes to všechno je to moje dítě. To nedokážu.

Kdo to nezažil nepochopí.

 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 12:37:59)
Lili - píšeš, že kdo nezažil, ten nepochopí.... Jo, to máš pravdu, je velice těžké říct, co bych dělala, kdyby...

Já ale vím, že bych na to prostě neměla. Prostě NE. Nevím, jak to vysvětlit. Třeba tak - v obchodě musím řešit, jestli mohu koupit jogurty všem 4, nebo je koupím jen dětem na svačinu. A moje dcery v tomto žijí a vyrůstají. Ví, že pokud chtějí jet na tábor (třeba malá), nebo jít studovat (velká) znamená to pro celou rodinu, že se musí uskromnit.
Tak, jako ty říkáš, že kdo nezažil, nepochopí, s tímto je to podobné. Já bych prostě dceři musela říct, že pokud nebude ALESPOŇ hlášena na pracáku, tak prostě na placení jejího soc. a zdrav. pojištění nemáme.
Myslím si, že tak jako vždy dodnes, bychom i v této situaci jednali s dětmi na rovinu: otevřně, láskyplně ale důsledně. Sedneme si s nimi, probrali možnosti naše i její, stanovit pravidla (Např: dobře, chceš si rozmyslet, co dál, ale my chceme taky žít trochu jako lidi. Takže se přihlásíš na pracák a doma budeš zajišťovat to a to - a my tě nevudeme nutit se teď hned rozhodnout, co budeš dělat. Atd...) a pak bychom to skutečně důsledně vyžadovali. Je to hrozné, ael jsem přesvědčena, až do takových důsledků, že pokud bychom řekli" ...a pokud to dělat nebuděš, tak tu s nmi nemůžeš bydlet....", tak bychom na tom trvali. Hodně bych zvažovala, ZDA toto vyslovit a jeké podmínky stanovit, ale už proto, že bych prostě NEMÉLA prostředky na to, dítě živit, kdyby se ono flákalo, musela bych být důsledná. Aneb - dotaženo do extrémů: Přece bych nenechyly tu menší hladovět proto, aby se ta starší mohla flákat.

Jenže u nás tohle prostě nemůže nastat. To proto, že holky ví, že naše výchova je důsledná, ví, nemáme peněz nazbyt, starší dcera si i při studiu přivydělávala (my jí prostě nemohli zajistit více, než bydlení + 3 tisíce měsíčně na obědy v menze, 1 měsíčně cestu domů a jízdenku na městskou). Takže pokud si chtěla koupit něco na sebe, nebo jít do kina, šla na brigádu. Stejně tak, jako byla na brigádě už 3 minulé prázdniny a z peněz takto vydělaných si financovala svoje oblečení, zábavy, maturitní ples nebo notebook, který potřebuje ke studiu. Taková situace u nás prostě je, naše děti vyrůstají s touto realitou a jinou neznají....
říct, jak by to bylo, kdybychom měli peněz nazbyt, nevím. Ale obávám se, že stejně. Pravda, koupila bych dětem asi více, než nyní, ale nechala bych je, aby se také samy přičinili (MMCH - malá si třeba už vydělala na foťák, po kterém toužila)

S.
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 13:14:55)
Platime za něj zdravotní pojištění, ale to neznamená, že na to máme.

Jemu je šumák, jestli má nebo nemá zakoný pojištění zaplacený. Dokud jsme neplatili, chodili upomínky a synáček na ně nereagoval. Já dostala strach z toho, že dluh naroste a bude na nás uvalena exekuce. Tak platíme a on o tom asi ani neví, možná ví a mávl nad tím rukou.
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 11:47:14)
Simčo, jenže co uděláš, pokud se synátot nechytne?
Představa o vyhazovu, aby se dítko naučilo o sebe starat je dle mého názoru naprostý konec. Ulice posytne prostor ke krádežím, fetu, kuplířství, prostituci. Pohádka o líném Honzovi, jak šel do světa, je dle mého názoru velmi mimo.

A já si taky myslím, že neúspěchy nejsou schválnost, to jen mládežníci dělají ramena (jakože jim ten blbec za to nestojí, že titul je na nic, že nebudou někde dělat za 60,-). Většinou je to tak, že je nikde z objektivních nebo náhodných důvodů nechtějí.

Já mám tu prožitou zkušenost s obráceným malého příživníka na geniálního studenta, který si paralelně vydělává na život a doporučila bych jediné, nedělat z dítěte většího outsidera než je, řešit konkrétní jednotlivé problémy, nevracet se ke starým, nevyčítat a dít najevo, že s ním já(i svět) stejně počítá.
 MSteflova 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 12:32:14)
Libiku, to já zase na Honzu, co šel do světa, nedám dopustit. Sama jsem šla na ubytovnu v 18 letech a pak se protloukala sama - a jak mi to prospělo. I u velké části mých známých vidím, jak moc je to změní, pokud se začnou starat o sebe, ať už se jedná o pobyty v zahraničí v podobě Au-pair, či pouhém odstěhováním se od rodičů. Klasičtí mamánci, co sedí doma jako buchty, kritizují studené večeři a pravidelně natahují ruce směrem k rodičům u mě outsideři jsou a často i u svých vrstevníků.
Pokud matky dopustí, aby na nich byli jejich dospělé děti závislé jako batolata(téměř doslova-strava, péče, bezpečí domova), pak tím svým vlastním potomkům službu neprokážou a už vůbec ne jejich budoucím partnerům.
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 13:19:55)
Ono hodně záleží na Honzově povaze. Já kdybych svého Honzu vyhodila tak se nebude živit jen prodejem marjánky, ale sklouzne k něčemu ostřejšímu a pochybuji, že bude mít sílu ( nebo bude chtít) se z toho vyhrabat.
 ZuziP 


Re: Určitě rodiče 

(27.6.2008 21:21:12)
Lili, a takto kam smeruje?
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 20:54:50)
Jenže Lassie, nešla jsi coby neschopnej Honza nébrž schopná Lassie. Já mluvím o tom, že pokud se postpubescentovi nedaří život,nikdo ho nebere, kdekdo s ním vytře a on se zmůže zatím pouze na to, že občas něco zkrade, vyhulí a nebo se porve, aby si nepřipadal tak nicotný, tak vyhodit ho, je konec.

I dospělý člověk se zkušenostmi a zázemím poměrně těžko stoupá ode dna, když něco provaří(nemo není úplně talentovanej, což není žádná vina, natož pak něco tak bylbýho, divnýho a zranitelnýho jako je dvacetiletý puboš:);)
 MSteflova 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 21:04:34)
Libiku, nouze naučila Dalibora housti...
Nebyla jsem schopná, ani samostatná, ani vyzrálá. Přišli jsme o bydlení, rodiče se rozvedli, neměla jsem možnost sehnat práci v místě bydliště atd.
Ale nejde jen o mě. Poznala jsem spoustu lidí, kteří si před odchodem z domova ani neudělali čaj - a hle, zkušenost je zázračně proměnila v téměř dospělé lidi, schopné si poradit. A nejsem jediná, kdo říká - zaplaťpánbůh že jsem byla hozena do vody. Je možné, že bych se za lepších rodinných podmínek neodhodlala a přišla tak o spoustu zážitků, zkušeností a přátel.
Jinak jsem během své práce v PL narazila na spoustu narkomanů - mamánků, sponzorovanýcj rodiči a nudících se tak, že kromě drog je nic jiného nenapadlo. Naopak bych řekla, že ti, co se musí otáčet, aby zaplatili podnájem, mají tolik práce, že je tyhle věci sotva napadnou...
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 21:54:44)
Jenže pokud jsi vyhozená z učňáku a z podřadnýho pracoviště a zbývá ti dát si občas špeka, aby jsi zapomněla, tak jsi jaksi bez motivace.
Vyhodit dítě, kterému se nedaří, je prostě špatně. Kdo jinej mu má věřit, když ne matka?
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 22:58:55)
Libíku - určtě mu musí věřit právě rodiče.
Tedy rodiče s ním jednají jako se sobě rovným (nejen práva, ale i povinnosti).
Rodiče s ním domluví nějaký modus operandi, aby to fungovalo - co kdo dá do společného rance, kolik peněz či práce (nijak se nebráním tomu, aby se dvacetileté dítě/nedítě třeba rok hledalo a tudíž ani nestudovalo, ani nepracovalo, ale třeba obstarávalo rodnnou zahradu, což je práce od jara do podzimu cca 2 - 3 hodiny denně).
Rodiče s ním mluví o fungování (financování) rodiny.

A pokud ono OPAKOVANÉ selže, musí mu opět RODIČE ukázat, že takhle to ve světě dospělých NEFUNGUJE a za chyby se platí.
Nevím zda je to tak správně, ale já to tak za správné cítím.
Simča
 10.5Libik12 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 23:26:22)
Já neříkám, že jsem zhovadilého puberťáka oprašovala a vařila mu svíčkovou. Já jsem jenom řešila každý den a nekopala jsem do mrtvol,nežil s představou, že když si dá dneska jedno pivo, tak už je zase všechno v háji, neplánovala jsem, stačilo mi, že se den poved a od toho jsem šla dál, až se vrátil ke studování a mezi normální lidi.
Já jsem ho tak nějak vydržela bez slz a prorockých řečí.
Kdybych stanovila ultrapevné mantinely, neklaplo by to, protože buď bych je musela změnit(zpočátku) nebo ho musela zabít. Myslím si, že se nejde "polepšit" během 2 dnů.

Zdůrazňuji, že je jeho "obrácení na víru" je časem poměrně prověřené (4 roky, 2 stupně vzdělání a teď VŠ, navíc je to miláček a umí vařit:))
 lili 
  • 

Re: Určitě rodiče 

(25.6.2008 9:38:09)
Láskyplná výchova, určit mantinely, jednad jako sobě rovným....... To jsou fráze jak z příručky pro rodiče.

Taky jsme tak děti snažili vychovat, tady to prostě selhalo. To není věc výchovy, těžko říci, kdo za to může.

Představ si, že by ti dcera najednou začala všechny jednoduché rovnice a mantinely ignorovat. Jak by si to řešila, jediné konečné řešení je ten hloupý Honza co šel do světa. A u nás by to bylo konečné řešení pro obě strany.
 maceška 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 21:53:49)
Madelaine, od včerejška přemýšlím, jak odpovědět. Jedině snad - že nevím. Nemůžu vytvářet teorie o někom, koho neznám jinak než v roli, kterou prezentuje světu.
Rok kohouta čtu teď. Nemám Tereze Boučkové za zlé její rozčarování, kdoví, jak bychom žili my život v její kůži - teda my bychom nikdy nebyli v její kůži :-) každý žijeme svůj život po svém, neopakovatelně... ale mrzí mě, že vše prezentuje jako zkušenost, které se prostě žádný náhradní rodič nevyhne (mám na mysli pasáž, kde píše o dětech Slámových, resp. o filmu Štěstí: Jestli režisér svůj vlastní příběh vydrží, scénárista pozná, v čem byl jeho filmový příběh falešný.)
Kvůli nešťastnému příběhu Terezy Boučkové je teď dvojnásob důležité, abychom my méně slavní adoptivní a pěstounští rodiče přinášeli svědectví o tom, že NEJSOU VŠECHNY DĚTI PŘEDURČENY. Znám rodiny, kde je několik dětí z nejrůznějších kořenů, a všechny prima :-)
 maceška 


Re: Určitě rodiče 

(25.6.2008 17:48:27)
Vidím v tom ještě jeden rozměr - generalizace jedné osobní zkušenosti ovlivňuje nejen žadatele a budoucí žadatele, ale i děti samotné. Naše děcka jsou už z principu velmi citlivé na kritiku, mají pochroumané sebevědomí, jsou více závislé na názorech okolí o jejich osobě, atd. Samozřejmě, že čtou i tyhle knížky! Když před lety vyšel v Marianne rozhovor s T.B., byla naše Zuzka úplně pobouřená, rozhořčená - jak může někdo napsat takové věci o romských dětech v NRP jako celku?! Dobře, neměli to snadné, ano, nepřibarvuje těžkosti, které prožívají, to je v pořádku. Ale dělat z toho nějaké všeobecné závěry, to už je silné kafe.

Takže tak. Když to čtu, vím, že v každičké jedné situaci bych reagovala jinak - protože JSEM jiná, moje děti jsou jiné, máme jinak rozdané karty, jinak nastavená pravidla, jiné priority. Ale to je celkem jedno, protože prostě žádné dvě rodiny nejsou stejné. Pro mě osobně je z celého jejího osudu nejsilnější svědectví o hloubce ústavní deprivace. Kéž by na TOHLE slyšeli ti, kteří o dětech rozhodují!

 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Určitě rodiče 

(26.6.2008 9:26:31)
Velká škoda, že ty příběhy, kde NRP funguje v pohodě nejsou tak mediálně zajímavé. Zkrátka lidi zajímá hlavně "černá kronika", bohužel.
Od paní Boučkové jsem četla jen rozhovor v Marianne, na knížku se chystám.
V tom rozhovoru mi vadí generalizace, vyznívá mi jako:"Nám to nevyšlo, nevyjde to nikomu." Netvrdím, že to autorka vysloveně říká, ale cítím to tak.
Dál mi vadí zdůraňování etnika. Na problémech s přijatými syny paní Boučkové mohou mít podíl genetické předpokladů a deprivace z prvních měsíců života (zdůrazňuju mohou a jen podíl), ale určitě ne etnický původ.
Vím, že ani láskyplná a vzorná výchova nezabrání úplně pubertálním úletům, a někdy úletům dost dramatickým. Věřím, že při dostatku lásky a pochopení v rodině si převážná většina dětí správnou cestu životem nakonec najde - třeba značnými oklíkami, ale najde. A je jedno, jestli jsou to děti biologické nebo přijaté.
Možná šla paní Boučková do adopce s iluzemi, možná je problém v tom, že má od počátku k biologickému synovi jiný vztah než synům přijatým (je to jen spekulace ale někde jsem četla, její vyjádření, které mi tak vyznělo), možná měla jen smůlu. Nebo je příčina někde úplně jinde, nemám dost informací, abych to mohla posoudit. Ale jsem přesvědčená, že ti kluci k problémovému chování nebyli předurčeni už svým původem.
Příběh synů paní Boučkové by ale žadatelé o NRP určitě znát měli, stejně jako příběhy se šťasným koncem.



 maceška 


Re: Určitě rodiče 

(25.6.2008 17:49:31)
Vidím v tom ještě jeden rozměr - generalizace jedné osobní zkušenosti ovlivňuje nejen žadatele a budoucí žadatele, ale i děti samotné. Naše děcka jsou už z principu velmi citlivé na kritiku, mají pochroumané sebevědomí, jsou více závislé na názorech okolí o jejich osobě, atd. Samozřejmě, že čtou i tyhle knížky! Když před lety vyšel v Marianne rozhovor s T.B., byla naše Zuzka úplně pobouřená, rozhořčená - jak může někdo napsat takové věci o romských dětech v NRP jako celku?! Dobře, neměli to snadné, ano, nepřibarvuje těžkosti, které prožívají, to je v pořádku. Ale dělat z toho nějaké všeobecné závěry, to už je silné kafe.

Takže tak. Když to čtu, vím, že v každičké jedné situaci bych reagovala jinak - protože JSEM jiná, moje děti jsou jiné, máme jinak rozdané karty, jinak nastavená pravidla, jiné priority. Ale to je celkem jedno, protože prostě žádné dvě rodiny nejsou stejné. Pro mě osobně je z celého jejího osudu nejsilnější svědectví o hloubce ústavní deprivace. Kéž by na TOHLE slyšeli ti, kteří o dětech rozhodují!

 HanaZ19 


Re: Určitě rodiče 

(6.7.2008 0:55:15)
Já nemám zkušenost s adopcí ani pěstounskou péčí, ale dost velkou možnost srovnávat podíl vrozených a výchovou vypěstovaných vlastností, vzorců chování aj. Mám totiž trojčata, navíc všechny kluky, takže skoro laboratorní srovnávací podmínky (aby to byo dokonalé, dvě jsou jednovaječná, třetí z druhého vajíčka) - prokazatelně vyrůstají ve stejném prostředí a jsou vystavováni stejným vlivům. Musím říct, že podíl vrozeného mě překvapil. Než se děti narodily, byla bych to odhadovala tak 60:40 ve prospěch výchovy, dnes tvrdím nejmíň 60:40 ve prospěch vrozených vlastností. Biologičtí rodiče sice možná mohou mít větší přehled o tom, z čeho všeho může být genetický materiál namixovaný, ale tím to tak končí. Prostě, i dítě dobře vychované v báječné rodině se může dostat na zcestí. Ovšem taky dítě vychované v naprosto nevyhovujících podmínkách to může překonat. Abych to shrnula - my všichni jako rodiče můžeme a máme se ze všech sil snažit, abychom dali dítěti do vínku co nejvíc lásky a pocitu bezpečí. A ono pak se sebou nějak naloží. Spoléhat na to, že když já udělám A, dítě udělá B nejde. Určitě ale kvůli tomu nikdo z nás nehodí flintu do žita. Závěrem velký dík Vám všem, kdo máte doma děti narozené někomu jinému - ať to dopadne jak chce, děláte svět lepším.
 maceška 


Re: Určitě rodiče 

(24.6.2008 21:32:28)
Profesionalita se zdůrazňuje právě pro tu možnou krátkodobost pěstounské péče.
Jenže ono to není tak jednoduché. Vždyť jaké děti se umisťují do PP? Děti, které nejsou právně volné pro adopci - takže návrat do biologické rodiny není a priori vyloučen NIKDY. Jenže dovedete si to představit? To dítě, které přichází do rodiny, přece musíte přijímat od prvního okamžiku, každičký den musíte budovat jeho pocit bezpečí a jistoty. Nemůžete pár let čekat, jestli to teda bude pěstounka dlouhodobá nebo jenom na chvíli. Takových dětí, kde je rodič dlouhodobě hospitalizován, a o dítě se nemá kdo postarat, je jako šafránu. PP pro tyto děti rozhodně situaci trn z paty nevytrhne.
 Gabča, Adélka 12/02 


štěstí 

(23.6.2008 15:28:36)
Jímá mě až hrůza, když si představím, že do jejích 18ti by mohl nějaký úředník z nějakého popudu, rozhodnout o navrácení zpět do bio rodiny, nebo do ústavu. Brr.


Vždy se na Váše články těším. Vždy je vnich hodně citu. Často vzpomínám na holčičku, která se musela od Vás vrátit zpět k rodině a pokaždé mě z toho mrazí.

Je krásné, že v tomto případě se Vaší žabce nic takového nestalo.

Ano teď už je opravdu vaše :o)
 néni 


Krásné 

(23.6.2008 18:09:47)
Maceško, to je krásný článek. Jste moc šikovní rodiče - to co dcera řekla bylo jistě největší odměnou, kterou nikde jinde nedostaneš. Jen tak dál, ať jsi jednou i tak skvělou babičkou dětem od tvé již dospělé dcery.
 Hanka 75 


Dotaz 

(23.6.2008 18:38:39)
Zajímalo by mne, kde je k nahlédnutí moderní pojetí pěstounské péče ? Jak si to stát, odborníci představují ?
Samozřejmě znám pozadí právní, do pěstounské péče jsou svěřovány děti, kde adopce není možná nebo vhodná, např. existují i původní rodiče, děti se s nimi stýkají... zde chápu, že nemusí být vhodné, aby i pěstouni byli oslovování mámo, táto. Ale nerozumím tomu, v dalších situacích. Jak by tedy měla probíhat výchova dítěte v pěstounské péči, když jak upozorňuje i vaše dcera, jsou v rodině i další děti pro, které "mají být" rodiče rodiče, tj. máma a táta ? Jak to má být řešeno dle odborníků, když některé děti budou rodičům říkat mámo, táto a děti v pěstounské péči mají pěstouny oslovavat jak ? Jak mají být začleněny do rodiny ?

Vím, že pojetí a praxe náhradní rodin. péče se liší i stát od státu, i evropský stát např. Francie od Švédska. Nicméně, jaká je tedy v současné době ta nejuznávanější koncepce, nejméně problematická.., jakou hlásají naši odborníci... a zřejmě ji nějakým způsobem i chtějí od pěstounů. Jde se o tom někde dočíst... Třeba problém s oslovováním mě naprosto překvapil a to si nepřipadám v této oblasti jako naprostý laik.

 Sára 
  • 

Re: Dotaz 

(23.6.2008 19:30:19)
Myslím si, že všechny děti, i ty v pěstounské péči, potřebují maminku a tatínka, kteří se o ně budou denodenně starat, mazlit se s nimi, povídat si..... Tyto děti se nechtějí se odlišovat od svých vrstevníků.Chtějí patřit do rodiny, kde biologické děti pěstounů oslovují své rodiře taky mamko a taťko. Jak by se asi děti v pěst. péči u nich cítily? Jako na návštěvě? Komu z nás by se taková dlouhodobá návštěva asi líbila?
A kde mají tyto děti zázemí, svou rodinu která za nimi stojí? I tak už měly těžký start, i tak už jsou odlišné. Tak proč jim to ještě ztěžovat!
Ano, pokud dítě samo chce oslovovat své pěstouny jinak než mámo a táto, pokud má silné citové vazby na své biologické rodiče, je to vpořádku.
Naše děti, které máme v pěstounské péči nás oslovují taky maminko a tatínku. A myslím si, že si toho i váží, protože o všem s nimi mluvíme otevřeně. A spolužáci se jim i přesto občas smějí, že jsou z děcáku. Taky s dětmi plánujeme budoucnost. Bydlení,zaměstnání, vnoučata...Prostě jako v normální rodině.
Byla bych moc ráda, kdyby se odborníci nad změnami v PP občas i zamysleli a mysleli HLAVNĚ na děti, na jejich citový vývoj.
 Járina 


Proč někde ano a jinde ne? 

(23.6.2008 18:55:22)
Ahojte všichni,
jak už tu zaznělo, i já jsem svoje srdíčko potěšila dalším článkem od Macešky. Byla bych moc ráda, kdyby se mi tohle povedlo u vlastních dětí a přemýšlím čím dál víc, jak se připojit k péči o ty další. Zatím se bojím, protože když se zkoumám do hloubi duše, je uvnitř pořád pocit "zachraňovatele" a to by do budoucna asi nebylo dobré - obávám se, že podvědomě by to mohlo vést k očekávání vděčnosti a tímpádem k průšvihu. Už se tu v diskuzi pod jiným Maceščiným článkem objevil odkaz na následující textík: http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/identita.pdf
Nelekněte se té délky (14 stránek) a přečtěte! Včetně testíku "Víte?". Vážně to stojí za to, našla jsem tam mnohé odpovědi na otázky proč někde ano a jinde ne.
Pěkný den!
 Teraza Horáková 


Re: Proč někde ano a jinde ne? 

(23.6.2008 19:02:47)
Járino, spoj se přímo s maceškou nebo s odkazem, který je v článku, který sem dala nedávno..... určitě na něco přijde.
 Gladya, bývalá dasa, 


slzy a podiv 

(23.6.2008 19:53:25)
Slzy v očích jsem měla při čtení článku taky. Mám adoptované dítě a myslela jsem, že něco vím i o pěstounské péči. Doporučení "odborníku" mě docela šokovala. K čemu je jakákoli forma NRP než k tomu, aby dítě, o které se biorodiče nechtějí nebo nemohou starat, mělo rodiče?
Přeju hodně štěstí a mám dotaz:"Píšeš o té dceři, s kterou si sis užia i nějaké ty výraznější pubertální úlety?" Vybavuju si některé zvoje články...
 maceška 


Re: slzy a podiv 

(24.6.2008 9:51:39)
Jojo, to je ona :-)
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: slzy a podiv 

(24.6.2008 21:41:33)
Tak to mě těší dvojnásob. Hodně štěstí celé rodině.

Mimochodem, možná se pletu, ale nenapsala si ty nějakou knížku? Mám pocit, že jsem někde něco takvého zaregistrovala.
 Mateřídouška, jedno pěstouňátko 
  • 

Re: slzy a podiv 

(25.6.2008 19:36:20)
Čekala jsem, jestli to Maceška napíše sama, ale zatím nic, tak to musím napsat já, protože ta knížka si zaslouží reklamu. Měl by si jí přečíst každý kdo se rozhodl pro pěstounství.
Ta knížka co Maceška napsala se jmenuje Domov je místo odkud tě nevyhodí.Jsou to příběhy ze života jejich netypické rodiny. Je to moc pěkné čtení. Veselé i vážné a hlavně pravdivé ze života. Knížku lze objednat u vydavatele: V.U.G. spol. s.r.o. Stojí 120 Kč + 80 Kč poštovné. (Já jsem si objednala hned tři. Je to skvělý dárek.)
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: slzy a podiv 

(26.6.2008 8:40:56)
díky za informaci
 Lidka 
  • 

profi pěstounská péče 

(23.6.2008 20:00:10)
Jsem taky pěstoun, s aktivní účastí bio rodiny. Zcela upřímně říkám, že bych měla život jednodušší, kdyby mě rodina mých dětí nesledovala ostřížím zrakem a nemusela bych navíc řešit potíže vyplývající z rozdílů, který bio rodina dělá (asi logicky) mezi našimi bio a přijatými dětmi. Ale to je můj problém, s nímž se musím poprat sama v sobě, není to problém našich dětí.

Takže teoreticky jsem profesionální pěstoun, byť není péče o naše děti mou profesí. Fakt by mě ovšem zajímalo, co se tím profesionálním pěstounstvím v reálu, nikoli teoreticky, myslí. Natama začala profesionální pěstounství prosazovat před pěti, šesti lety, dnes často tento pojem slyšíme.

Opravdu nechci být profesionální pěstoun v pojetí, které nám předkládají, mám z toho osypky. Holt jsem asi sobec, své děti, přijaté i porozené, miluji stejnou láskou a naše děti si ji projevují vzájemně a já jsem na to pyšná.

Asi si umím představit profesionálního vychovatele, který si dokáže udržet od přijatých dětí odstup. Otázkou pak je, jak přijaté děti, které trpí obrovskou nejistotou, proč je nemilují vlastní rodiče, takový odstup zvládnou.

Nedokázala bych to a hlavně nechci. Takže naprosto souhlasím s tím, co tak krásně napsala Maceška. Jsem máma svých dětí, a to, že právně pěstoun, je mi úplně jedno.
 Ivule+Hony 


Už?! 

(24.6.2008 7:20:52)
No týýý jo,to to uteklo.. Ale je fakt, že my jsme měli čtvrté přivezeniny na začátku června, šíleně to uteklo..
Hodně štěstí vám všem :) Však víš :)
 Iwica 
  • 

jen někteří odborníci 

(24.6.2008 8:49:18)
Protože pracuji jako psycholožka několik let v oblasti NRP, musím upozornit na to, že lidé, kteří se kolem náhradky pohybují, nejsou zdaleka jednotní v tomto "moderním" pojetí. Jen některé je víc slyšet a mají podporu v prezentaci různých mediálních kauz, či kanceláři ombudsmana apod. Maceško, zazněl tenhle Tvůj názor i na setkání v Ostravě? Dostali tam přednášející tuhle zpětnou vazbu? A jak na ni reagovali?
 maceška 


Re: jen někteří odborníci 

(24.6.2008 9:25:49)
Ano, zazněl. Zaznělo tam mnoho názorů, které by se daly shrnout "chtějí po nás nemožné - abychom vychovali zdravě sebevědomé mladé lidi se schopností samostatného života v dospělosti, ale bez vstupních podmínek, které k tomuto cíli rodina potřebuje." Mnoho diskutujících se setkalo s neprofesionálním přístupem úředníků, který narušuje důvěru dětí v rodinu, ve které vyrůstá - to je na samostatnou diskusi. Závěr byl asi ten, že je potřeba definovat pěstounskou péči jako "společenskou zakázku", a teprve potom je možné specifikovat jednotlivé vstupy.
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: jen někteří odborníci 

(24.6.2008 12:56:51)
Přidám pohled z druhé strany. Celé dětství svých dětí jsem řešila, co by s nimi bylo, kdyby se se námi rodiči něco stalo. Vymyslela jsem to tak, že nejstarší půjde k mojí matce, prostřední k sestře a nejmladší k dobré kamarádce. Fungovalo by to, ale byli by rozděleni a to na velké vzdálenosti. Všechny tři najednou by je nikdo nezvládl, ani technicky, organizačně. Vzhledem k silným citovým vazbám, které mezi sebou mají by to pro ně bylo další silné citové trauma, ale jinak by to nešlo. Proto bych uvítala existenci profesionálních pěstounů, kteří by celé sourozenecké skupině poskytli zázemí a péči a já přitom mohla zůstat jejich matkou - i mrtvá, ochrnutá, v komatu, v kriminále, nezvěstná...
 maceška 


Re: jen někteří odborníci 

(24.6.2008 15:01:04)
Myslím, Martino, že pěstounskou péči (tu neprofesionální) chápeš zkresleně. Samozřejmě že lze přijmout i sourozeneckou skupinu, a mnoho pěstounů sourozenecké skupiny v PP má. Kromě toho - to, že milujeme své děti, ještě neznamená, že bychom nectili jejich vlastní rodiče. Zuzčina maminka umřela, když jí bylo 10 let. Do poslední chvíle jí každý večer telefonovala, velice živě se zajímala o její svět... vůbec nepochybujeme o tom, že mezi nimi byla silná citová vazba. Máme doma její fotografie, chodíme na hřbitov, vzpomínáme, zapalujeme svíčky. Přesto mi Zuzka říká "mami". Mezi náma je v tomto bodě jasno - já jsem ta druhá, ale neméně důležitá maminka.
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: jen někteří odborníci 

(25.6.2008 8:52:36)
Mě právě šlo o to, jestli by nějaká rodina byla schopna přijmout děti např. 8-13-15 let, aby nedošlo k jejich rozdělení a přitom zachovat vazby na bio babičky a tety.
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Re: jen někteří odborníci 

(25.6.2008 13:17:31)
já si jenom dost dobře nedokáži představit širší rodinu, která by si nevzala všechny děti,kdyby se s vámi nedej bože něco přihodilo. To potom není rodina, ale sobci. Pro mě je naprosto přirozené, samozřejmé a normální, že bych si za takovýchto okolností vzala neteře a synovce všechny. Co na tom, že by to možná pro "mě" bylo nepohodlné ? Kde jinde ale mají ty děti hledat zázemí než v rodině ?? I když zase na druhou stranu, než rodinu, která by děti rozdělovala a rozstrkávala si je takto mezi sebe, tak bych volila "macesšinu" rodinu mnohem raději. Maceško, kdyby se s námi něco stalo, vezmeš si naše děti ? :-)))
 maceška 


Re: jen někteří odborníci 

(25.6.2008 17:58:50)
Oukej, Pett, můžeš s tím počítat ;)
 Martina, 3 synové 
  • 

Re: jen někteří odborníci 

(25.6.2008 19:21:21)
Právě že nikdo z mých příbuzných nebydlí v rezidenci a ubytovat 3 dospívající děti v bytě disponovaném pro stávající rodinu je nesnadné. Není to otázka pohodlí, ale technických možností. Ti lidé si zodpovědně pořídili takovou rodinu, kterou jsou schopni zvládnout, jedno dítě navíc je v pohodě, ale tři, to je hodně.
Tenhle můj dotaz je naprosto teoretický, moji synové jsou dospělí, a já jsem dosud zdravá a funguju v pohodě. Jen mě zajímalo, jestli jsou zkušenosti s umístěním sourozeneckých skupin, kde jsou děti různého věku se silnou citovou vazbou.
 maceška 


Re: jen někteří odborníci 

(28.6.2008 11:43:17)
Tomu rozumím, Martino. Ale víš, znám mnoho pěstounských rodin, které právě kvůli tomu, aby mohli přijmout více dětí (třeba sourozence dítěte, které měli v PP), změnili bydliště, přistavěli další místnosti, apod. Nakonec my taky. Kdyby šlo o to postarat se bráchovy tři děti nebo švagrovy čtyři děti, určitě bychom cestu našli - třeba bychom zrušili garáž a vytvořili další obytnou místnost nebo bychom prostě hledali takové řešení, aby děti mohly zůstat pohromadě. Prostě věci, které člověk řeší teoreticky, můžou vypadat jinak než když je před konkrétní situaci postaven.
 maceška 


Re: jen někteří odborníci 

(25.6.2008 17:57:13)
Martino, ty určitě víš a chápeš, že nikdo ti nemůže slíbit něco v této hypotetické rovině. Vždyť žadatelé o NRP se stále mění, a i děti, které rodinu potřebují, se mění. Bude-li v registru sourozenecká trojice, pro kterou se hledá rodina, a bude nutné zachovat vztahy k babičce a tetě, tak teprve můžeš dostat odpověď, zda takoví žadatelé jsou či nikoliv. Obecně řečeno lze umístit do PP i sourozeneckou skupinu v uvedeném věku se zachováním vazeb k širší rodině, ale záruku ti na to nikdo v tuhle chvíli nedá. A nezměnilo by se to ani tehdy, kdyby místo "klasických" pěstounských rodin zde fungovaly ty "profesionální".
 Marcela 
  • 

Jaký je rozdíl mezi klasickou pěstounskou rodinou a profesionální pěstounskou rodinou? 

(26.6.2008 7:56:32)
Ahoj holky,
článek je úžasný. Maceško moc děkuju za Tvoje příspěvky a náměty k zamyšlení.
čtu tady tu diskuzi a jsem možná trochu mimo - jaký je rozdíl mezi klasickou pěstounskou rodinou a profesionální pěstounskou rodinou?
Přeju hezký den
Marcela
 maceška 


Re: Jaký je rozdíl mezi klasickou pěstounskou rodinou a profesionální pěstounskou rodinou? 

(26.6.2008 19:02:57)
Marcelo,
jde v podstatě o to, že se pěstounská péče, ta, kterou jsem nazvala klasickou, velice podobá adopci, co se týká vztahu rodiny k dítěti. Uskutečňuje se u dětí, které nemohou být adoptovány, pěstouni nejsou zákonní zástupci dítěte, ale využívá se v případech dětí, u kterých není šance návratu k vlastním rodičům žádná nebo je jen velmi malá. Děti pěstouny oslovují jako rodiče, někteří mají příjmení své nové rodiny, identifikují se s pěstounskou rodinou a chovají se k sobě vzájemně jako rodiče s dětmi.
Tento model kritizují zastánci moderního pojetí PP (ale ve skutečnosti není jednotná ani představa o tom, co vlastně má tato forma PP splňovat, ani pojmenování - můžeš se setkat s termínem terapeutická PP, krátkodobá PP, ptofesionální PP, atd.), neboť podle nich mají být děti buď umístěny do adopce, a pokud nejsou právně volné, má být pobyt v pěstounské rodině co nejkratší a dítě se má co nejdříve vrátit do biologické rodiny. Pokud to není možné, má být pěstounská péče vedena tak, aby děti nepřijímaly pěstouny jako rodiče, ale aby se posiloval jejich vztah k původním rodičům, ke kterým se mají vrátit po skončení PP. Tedy přístup k dětem v pěstounské péči má být profesionální, neboť pěstouni nejsou rodiči dítěte, jenom jej vychovávají, mají být v co největší míře respektována práva rodičů a posilován vztah dětí a rodičů, pěstouni mají mít povinná školení a vzdělávání, supervize, atd.

Problém je, že představ je hodně, leckdo vystupuje jako odborník, zastánce určitého názoru, ale stále nejsou vytvořeny podmínky pro to, aby něco takového mohlo skutečně fungovat - tzn. nejsou všechny děti, u kterých je splněn kvalifikovaný nezájem, právně uvolněny do adopce (rychle), s biologickou rodinou se nepracuje, požadavky a nároky, které jsou kladeny na "moderní" pěstouny, nejsou vyváženy nabídkou služeb, osobní ochrany, apod.

 Marcela 
  • 

Re: Jaký je rozdíl mezi klasickou pěstounskou rodinou a profesionální pěstounskou rodinou? 

(26.6.2008 20:48:02)
Děkuji za vysvětlení, ted to celé chápu mnohem lépe. Je to docela síla..

To, že se nepracuje s původní rodinou, je asi docela škoda. Taky si myslím, že by bylo fajn, pomoci lidem i třeba dřív, než se dostanou do extrémní situace. Určitě by se dalo spoustě věcí předejít.
Já sama jsem měla období, kdy jsem si fakt nevěděla rady s výchovou, a docela dost jsem hledala někoho, kdo by mi pomohl a poradil. A překvapilo mě, že jsem nikoho takového nenašla - prostě pomoc nebo poradenství tohoto typu neexistuje. Pamatuju si, že mi sestra a ostatní příbuzní furt říkali, že musím být přísná a důsledná, já jsem se snažila, používala jsem i fyzické tresty (někdy jsem dala dceři na zadek) - ale nějak se to neosvědčilo (naštěstí).
Možná je to tak, že univerzální rady ve skutečnosti neexistují a každý tak nějak dělá, co umí..

Přeji hezký den a těším se na další články od tebe.
 Janina a Maty 


BILANCOVÁNÍ 

(24.6.2008 9:02:13)
Milá Maceško na mě to velmi zapůsobilo.Způsob jak je to napsané a slova která jsou volená je to prostě úžasné.Láska a něha je cítit z každého slova.I já mám oči plné slz.Také proto že moje vlastní dítě, moje dcera jako matka selhala a já mám teď u sebe jejího syna a mého zlatého malého vnoučka.Vědomí jestli jsem tenkrát někde neudělala chybu, a snaha aby jsem ji neopakovala mě provází životem. Myslím že láska se nedá dělat jen na půl.
Přeji hodně štěstí a mnoho krásných a laskavých chvil Tobě i Tvé RODINĚ...
Krásný sluníčkový den....
 Jitka 
  • 

Odměna 

(24.6.2008 12:04:36)
Když si pěstouni berou děti do výchovy,určitě to nedělají pro peníze,které za to dostanou.Jejich největší odměnou je láska "jejich"dětí.
Obdivuji tyto lidi,Já tak moc široké srdce nemám ani odvahu.
 Margita 


No tak jasne ze tady buliiiim! 

(24.6.2008 15:33:09)
Teda Macesko, dej pokoj, kdo tohle ma cist poranu? Ja chci chutnat caj a ne svoje slzy ;-) ;-D

Napsalas to nejen (jako obvykle) nadherne, ale je to i velice pusobivy argument proti kritice pestounu jako rodicu. Ja si teda myslim, ze "profesionalni" pestounska pece jako treba ta americka ma sve misto, mela by se podporovat a obzvlast tito pestouni by meli byt poradne skoleni, ale rozhodne ne tak, ze se detem budou za kazdou cenu upirat nahradni mamy a tatove, kteri v tom maji patricnou citovou investici. Myslim, ze Tvoje Helca to vystihla fakt vyborne.

Ja mam nekdy pocit, ze ani u te adopce to spousta lidi proste nechape...nechapou, jak muzu svym detem rikat "vlastni." Ja vim, ze se to komplikuje kdyz tam je ucast bio rodiny (a ja jsem v principu rozhodne PRO ucast bio rodiny, pokud to je schudne, v mnohych pripadech i u adopce, coz je v CR neslychane), ale porad mi nejak nesedi to slovo "nahradni." Ne protoze bych sama nebyla schopna akceptovat, ze jsem opravdu nahradni matkou a ze idealne by deti byly u svych biorodin, ale protoze pro okoli tak tim spis zustanu "nahradni" a tudiz ne "opravdickou" matkou se SVYMI detmi. Takze jeste minimalne deset let budu slychat: "A kdyby budete mit svoje?," jako kdyby moje deti byly vzduch.

Mely bychom z Tveho clanku vyrobit samolepky a lepit je lidem...no, nevim kam, ale pripadalo mi to jako vhodne gesto :-D
 maceška 


Re: No tak jasne ze tady buliiiim! 

(24.6.2008 17:50:37)
Margitko :-))

No já mám s termínem "náhradní" taky problém. Být náhradní znamená, že to původní skončilo, mi to tak alespoň zní. Ale ono to původní rodičovství neskončilo, žeano, ono pokračuje, a je pro naše děti strašlivě důležité. Takže já jsem si pro sebe vytvořila termín "paralelní rodičovství". Jako že obě existujou vedle sebe, víš, a obě jsou pro dítě důležité, z obou čerpá. Není to jako že my jsme ti lepší, chápeš. My jenom máme v životě dítěte jinou roli než oni. Oba vztahy můžou vznikat a existovat nezávisle na sobě nebo se můžou potkávat, to je jedno, ale nemusí se nejprve jeden zlikvidovat a pak teprve druhý vytvořit. Skoro bych řekla, že to já jsem učila Helču, aby měla ráda svoji mámu. Nakonec i proto jsem na světě, ne? :-)

 Margita 


Re: No tak jasne ze tady buliiiim! 

(24.6.2008 20:22:28)
Paralelni rodicovstvi - tak to docela beru.
MMCH kdy das dalsi clanek na blog? :-)
 Jeronym Klimes 
  • 

Pestouni jsou rodice az na vyjimky 

(24.6.2008 16:58:08)
Ja osobne se priklanim k tomu, ze pokud se nejedna na pestounskou peci na kratkou, prechodnou dobu - treba po dobu nemoci biologickeho rodice - a pestounska pece zretelne supluje rodicovsky vztah, tak nevidim duvod, proc branit detem v uzivani slova tata - mama. Neco jineho je hostitelska pece - tam je treba dusledne dbat na to, aby dite nerikalo hostitelum tato mamo.
 Cow :-) 


...kus cesty....matka-cesta? :-))) 

(24.6.2008 23:03:15)
Mačeško, nemám slov...
Nebyla to procházka růžovou alejí, ušli sjte spolu pěkný kus cesty, došli jste ke krásnému cíli!
Tak si to užijte, buďte dál rodiče a dcera ať je vám dál dcerou:-)

P.S.: Škoda, že jsem tě prošvihla v květnu ve Fucidii:-(((
 JANINA 
  • 

I JÁ BREČÍM 

(25.6.2008 1:49:36)
TAK TOHLE MĚ DOSTALO. NÁDHERNĚ NAPSANÝ A KE VŠEMU TAK REÁLNÝ. JSTE SILNÁ ŽENA A TAKOVÝCH JE MÁLO. KLOBOUK DOLŮ A HODNĚ ŠTĚSTÍ!
J.
 Mecháček 


Pozdrav 

(26.6.2008 13:39:14)
Ahoj Maceško, četl jsem tu úvahu o Helče až dnes, jsem poslední dobou nějak zpozdilý v reakcích, tak asi budu poslední i tady.

Stejně toho moc říct neumím, snad jen tolik, že s vědomím toho všeho, čím jste si museli na té společné cestě všichni projít, hluboce přehluboce smekám, je úžasné, že jste nakonec došli až sem. Dál už to nejde, věřím, že kdyby šlo, tak půjdete. Na té cestě jste se nikdy před ničím neschovávali, a to ani když občas lilo jak z konve a někdy přešla i bouřka, a asi právě proto jdou po těch stopách dnes mnozí další a jistě ještě i další o tom uvažují.

Tak nevím, nakolik jsem rodič třeba já, dá se to něčím změřit ? Možná ano - základní mírou rodičovství by mohla být zrovna jedna "maceška", vše o čem píšeš a v minulosti jsi psala je v tom zahrnuto.

Dobrý rodič = 1,0 macešky.
Sám sebe realisticky vidím tak na hodnotě 0,4...
Žádné další kriterium, zda je dítě vlastní, či nikoliv, tam už rozhodně nevidím.

Tak ať Vám to s tím dospěláčkem doma klape, přeju jí úspěšný start do života !!
 Gladya, bývalá dasa, 


Re: Pozdrav 

(26.6.2008 13:58:29)
To nové měření rodičovství se mi líbí. No, kdybych to dotáhla až na 0,75 macešky, byla bych na sebe pyšná. R^, snad jsem alespoň to 0,4...
 Lucka, ročník 73 


Re: Pozdrav 

(26.6.2008 16:22:30)
Nádhernej a dojímavej článek. Jen čtu a říkám si - kéž bych dokázala zvládnout dospívání svých dětí jako Maceška.....
Kéž bych si pak mohla říst, že jsem to zvládla aspoň na 0,75 macešky.

Kdo ví......

Protože jsem si zároveň přečetla diskuzi -hlavně Libika a Simči a říkám si tohle je přeci neřešitelný - NENÍ žádnej 100%tní recept, jak to zvládnout. Každý dítko je jiný, na každýho něco jinýho platí.....

Takže zcela slabošsky - moc bych si přála, aby se nám velký starosti vyhnuly.... No a když už nějaký budou, aby jsme měli sílu a jednotu a lásku a pevnost to zvládnout......


A Maceško - vám patří velikej dík!!! Za to, jak všechno zvládáte!!!
 maceška 


Re: Pozdrav 

(26.6.2008 19:10:36)
Teda Mecháčku, ty máš ale nápady! Abych na tebe nevyplázla jazyk!!!
Víš dobře (víme to všichni), že žádný univerzálně dobrý rodič neexistuje. Prostě některý věci se povedou a některý ne. Záleží na tolika okolnostech, že by mi bylo před ostatními hanba plácat se po zádech, jaká jsem já 1,0 maceška!
Tak mě, prosím tě, nezlob!

 Mecháček 


Re: Pozdrav 

(27.6.2008 11:04:35)
No snad jsem tolik neřekl, ne :-D ? Co je špatného na stanovení stupnice úspěšného rodiče ? Každý se přeci potřebujeme čas od času ujistit, jak na tom jsme a to lze prakticky pouze a jen porovnáním. Třeba se sousedem, jehož nezvedenci nám každý rok, jaksi neplánovaně, sklízí úrodu na zahradě (!!!), anebo třeba s Maceškou, která hledá (a nachází) cesty ve výchově i tam, kde my bychom už dávno zlomili hůl (nad nimi, či o ně...:(). Stejnak jsem přesvědčen, že si v duchu každý nějaké to srovnání dělá, jen tak, samozřejmě, sám pro sebe, tak proč tomu nedat nějakou možnost vyjádření vlastní (ne)úspěšnosti ?

Nebuď taková, to nám přeci nemůžeš vzít ;). A po zádech se klidně, myslím, plácat můžeš, ostatně já to dělám dnes a denně...~j~.

A jestli si tím trošku vylepším skóre, vyhlašuji tímto výchovný index MPK - čti Mecháčkův Průšvihový Koeficient - což by mohl být pro některé rodiče také zajímavý ukazatel, zvlášť mají-li potomstvo "poněkud méně vychovatelné" :-D !!! Myslím, že standardní hodnota by se měla pohybovat max. na 0,1 - 0,2 MPK, kdo dosáhne více jak 0,5, měl by si asi koupit větší rákosku ;). Případné abonenty, s hodnotami 0,8 - 1,0 MPK rád uvítám v klubu zoufalců a na vyžádání vystavím členský průkaz (bude na něj 30% sleva k hospitalizaci v Bohnicích...:-D:-D:-D).
 maceška 


Re: Pozdrav 

(28.6.2008 11:54:09)
Mecháčku :-)))

Ty asi mnohem líp než kdokoliv jiný víš, že mnoho věcí nemůže ovlivnit ani člověk, který má skóre 3 macešky ... prostě nepřeceňuji vliv výchovy, vím velmi dobře, že mnoho je v dětech samých. Chtěla jsem spíš než na naše báječné výchovné schopnosti poukázat na to, že děti z negativního sociálního výběru nejsou automaticky předurčeny k neúspěchu! a že tedy určitě stojí za to stát jim po boku, přijmout je, povzbuzovat, doprovázet, věřit jim ... a to i tehdy, když "blbnou" (u nás krádeže, útěky, záškoláctví, špatná parta)

Nakonec kolik právě nám chybělo, aby se vše obrátilo jiným směrem? a kde byl ten důležitý moment, ten okamžik, kdy se Helča vzpamatovala? To jsou otázky, na které neumím odpovědět.
 Dorki 


jak je to dal? 

(2.7.2008 19:45:53)
Moc me tesi, ze se vam vztah s Helou tak krasne vydaril!
Zajimalo by me ale, jak je to z praktickeho hlediska - co se stane, kdyz Hela bude mit uraz (doufam, ze ne!) a vy jako "cizi" lide nebudete mit k ni pristup? Nebo naopak, neco bude s vami atp.??
Da se vas vztah osetrit i nejak pravne? Treba uzavrenim nejake partnerske smlouvy... o spolecnem bydleni...?

Jinak preji vse nejlepsi...a casem treba uplne cizi vnoucatka :-)))

D.
 maedita + 1 pubiška 


SLZY 

(3.7.2008 7:58:23)
Milá Maceško, tečou mi slzy a vůbec se za to nestydím, je to krásně napsané a myslím že pravdivé, je to totiž od srdce :-), docela chápu Tvé city. Můj přítel je vdovec a má tři děti ve věku od 13 - do 18 let, já mám dvě dcery 13 a 23 let, ta starší má už svoji rodinu, takže nás je spusta. Přítelovy děti mi říkají jménem a jsme myslím si dobří kamarádi, ale hrozně mě potěšilo, když si ten jeho nejmladší dával do mobilu číslo na mně a napsal si tam MAMKA, a to fakt sám od sebe, je to krásnej pocit, no uvidíme co bude až dorostoua vyletí z hnízda ....
A máš pravdu... nikdo nám je nevezme :-)
 Karen 


Milá Maceško 

(6.7.2008 7:27:31)
Jsem šťastná, že Ti můžu poděkovat za další článek-v tomto případě opět radostný, milý, povzbuzující, hladivý, inspirující ....a s ještě mnoha dalšími přívlastky. Zkrátka takový, na jaký jsme od Tebe zvyklí a na jaký se týden co týden třesme :-)

Musím se přiznat, že poslední dobou tvé články takové nebyly a já jsem se o Vás strašně bála. Snad si dovedu alespoň trochu představit, ším jste poslední rok procházeli a moc jsem držela všechny palce, aby se to urovnalo a Tobě se vrátil Tvůj tak osobitý a tak krásný humor a šmrnc.

Se slzou štěstí v srdci si uvědomuji, že to co jsem Vám ze srdce přála se stalo skutkem-Vaším skutkem,který jste si prožili a protrpěli až do dna!!!

O to snad je to teď krásnější

~s~~s~
 Mediana 


Re: Milá Maceško 

(6.7.2008 9:38:10)
Karen nebo ostatní,
Maceška má někde každý týden článek? Poradíte, kde??? Jak ta ženská to stíhá... ;)
 Karen 


Re: Milá Maceško 

(6.7.2008 15:17:35)
Mediano, každý týden ho nemá, ale každý týden, když přijdou Novinky z Rodinky se těším, že tam bude právě od ní...dodává mi to sílu :-)R^
 Mateřídouška+1 pěstouňátko 
  • 

Novinky z Rodinky 

(7.7.2008 14:48:42)
No jo, ale co jsou to ty Novinky z Rodinky? Články od Macešky se mi taky moc líbí. Ráda bych si od ní přečetla něco častěji.
 Karen 


milá Maceško - pokračování 

(6.7.2008 8:01:33)
jsem to chomout- jak se tu dojetím rozplývám, tak se mi to odeslalo v půlce:-)

Zkusím navázat nit-snad už méně pateticky :-):-):-)

V sobotu jsme si domů přivezli třináctikilový raneček štěstí.
Je to jedno z těch kuřátek, které vypadlo z hnízda hned po narození a šance na jakékoli stmelení je nulová. Neumím si představit, že bych se k němu chovala jako profi vychovatelka a odepřela mu tu radost a potřebu říkat mami.
Vždyť už při třetí návštěvě mi říkal teto- maminko, jak to slyšel od našich dětí.

Každý, komu jsem se zmínila o jeho zdrav. stavu, mi ten krok okamžitě rozmlouval (snad kromě Tebe).Většinou to byli ti, kteří si neumí představit tu záplavu síly, když se takové dítě s důvěrou přimáčkne k osobě, kterou považuje za svůj opěrný bod. A je fuk, zda je s ním spřízněna geny či ne! A je mi šumafuk, jestli neumí mluvit, chová se podivně, má nejistou prognozu, šišatou hlavu nebo jestli prodrandí svůj život na čtyřech kolech.

Nedávno tu o naší rodině někdo vyvěsil oslavný článek. Nemyslím, že bychom si už zasloužili tolik chvály, která pod ním byla.
Ale jestli za 13 let, až všechny naše děti zplnoletí, budu moct říct, že jsem obstála coby jejich máma jako ty, pak hrdě přijmu od Mecháčka diplom s ohodnocením 1 macešky.:-):-):-)

Maceško, jsi můj velký vzor a vždy, když je mi ouvej, tak přemýšlím, jak bys to asi řešila TY. Tedy když Tě rovnou neotravuji po kabelu :-)

Jsem ráda, že jsi a přeji Ti do dalšího života velemandel Lásky - to ostatní už přijde samo!!!



~s~~s~~s~R^~s~~s~~s~

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.