milá Maceško - pokračování

jsem to chomout- jak se tu dojetím rozplývám, tak se mi to odeslalo v půlce

Zkusím navázat nit-snad už méně pateticky

V sobotu jsme si domů přivezli třináctikilový raneček štěstí.
Je to jedno z těch kuřátek, které vypadlo z hnízda hned po narození a šance na jakékoli stmelení je nulová. Neumím si představit, že bych se k němu chovala jako profi vychovatelka a odepřela mu tu radost a potřebu říkat mami.
Vždyť už při třetí návštěvě mi říkal teto- maminko, jak to slyšel od našich dětí.

Každý, komu jsem se zmínila o jeho zdrav. stavu, mi ten krok okamžitě rozmlouval (snad kromě Tebe).Většinou to byli ti, kteří si neumí představit tu záplavu síly, když se takové dítě s důvěrou přimáčkne k osobě, kterou považuje za svůj opěrný bod. A je fuk, zda je s ním spřízněna geny či ne! A je mi šumafuk, jestli neumí mluvit, chová se podivně, má nejistou prognozu, šišatou hlavu nebo jestli prodrandí svůj život na čtyřech kolech.

Nedávno tu o naší rodině někdo vyvěsil oslavný článek. Nemyslím, že bychom si už zasloužili tolik chvály, která pod ním byla.
Ale jestli za 13 let, až všechny naše děti zplnoletí, budu moct říct, že jsem obstála coby jejich máma jako ty, pak hrdě přijmu od Mecháčka diplom s ohodnocením 1 macešky.

Maceško, jsi můj velký vzor a vždy, když je mi ouvej, tak přemýšlím, jak bys to asi řešila TY. Tedy když Tě rovnou neotravuji po kabelu

Jsem ráda, že jsi a přeji Ti do dalšího života velemandel Lásky - to ostatní už přijde samo!!!