| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jsem podruhé vdaná…

 Celkem 120 názorů.
 NikaXS 


Laska nekdy zaskoci 

(12.6.2008 8:01:45)
To se nekdy stava, ze laska vznikne znenadani a rychle. Ze toho cloveka sotva stacis poznat a uz milujes. Ja to tak mela s mym manzelem taky. Bylo to z obou stran neco tak neuveritelne silneho, co jsme ani jeden jeste nezazili, ze jsme uz po dvou mesicich vedeli, ze se jednou vezmeme a budeme mit dite.
U nas to nedopadlo, presto si myslim, ze to byla pro nas pro oba osudova laska.

Tobe preju, aby vam to skutecne vyslo a byli jste spolu stastní.
 čtenář 
  • 

Re: Laska nekdy zaskoci 

(12.6.2008 11:42:40)
Já jsem na tom podobně, svatba 4 měsíce po seznámení. Jen s tím rozdílem, že je to už 18 let. Doma nás obšťastňují dva puberťáci a zatím klape vše tak jak má.
 satty 


Re: Laska nekdy zaskoci 

(12.6.2008 21:54:37)
Ono je jedno jestli je to po 5letech nebo po 5 měsících, tohle je hodně indivudální a podle mě i o štěstí, protože člověka, když to neumíš nepoznáš ani po 5 měsících, ale někdo ani za 5let. Já zažila oboje a i moje mamka se vdávála ani né do roka co se seznámila a stačila si ještě pořídit i mě a jsou spolu do teď. Tohle téma není na diskuzi, každá máme své individuální zážitky, tak téma, zda je porod radost či utrpení. Každá prostě soudíme podle vlastních zkušeností. Každopádně všem ženskejm přeju fajn chlapa, co je bude mít opravdu rád.
 enny 


Je to na Tobě 

(12.6.2008 8:01:47)
Né, nejsi blázen:) ... existuje tolik možností prožít život.. Jen se musíš připravit na to, že existuje skupinka lidí (jak je jen pojmenovat:), kterým ten Tvůj bude připadat jako nepochopitelný.. Ale já říkám - dělej si... co chceš:) - i kdyby Tvým vroucím přáním bylo vzít si příslušníka nějakého eskymáckého kmene a bydlet s ním bydlet v iglú - já říkám dělej si co chceš:)
 citronek 
  • 

Mnoho podob lásky 

(12.6.2008 8:32:27)
Člověk se nikdy nezavděčí všem,ale proot jsou lidé natolik odlišní aby si nezevšedněli. Co je komu do toho jeslti si vezmeš chlapa po 4letech nebo po 4 měsících.Je to tvůj život a nikdo jiný ho za tebe neodžije.A ti co tohle odsuzují by si měli nejprve zamést před vlastním prahem.
Taky jsem si brala manžela po 6 měsících známosti a zatím to funguje.Co bude,budu řešit až to příjde,zatím si užívám to že jsem spokojená a zamilovaná i po 5 letech manželství.
Takže i tobě hodně štěstí
 citronek 
  • 

Mnoho podob lásky 

(12.6.2008 8:32:55)
Člověk se nikdy nezavděčí všem,ale proot jsou lidé natolik odlišní aby si nezevšedněli. Co je komu do toho jeslti si vezmeš chlapa po 4letech nebo po 4 měsících.Je to tvůj život a nikdo jiný ho za tebe neodžije.A ti co tohle odsuzují by si měli nejprve zamést před vlastním prahem.
Taky jsem si brala manžela po 6 měsících známosti a zatím to funguje.Co bude,budu řešit až to příjde,zatím si užívám to že jsem spokojená a zamilovaná i po 5 letech manželství.
Takže i tobě hodně štěstí
 citronek 
  • 

Mnoho podob lásky 

(12.6.2008 8:32:55)
Člověk se nikdy nezavděčí všem,ale proot jsou lidé natolik odlišní aby si nezevšedněli. Co je komu do toho jeslti si vezmeš chlapa po 4letech nebo po 4 měsících.Je to tvůj život a nikdo jiný ho za tebe neodžije.A ti co tohle odsuzují by si měli nejprve zamést před vlastním prahem.
Taky jsem si brala manžela po 6 měsících známosti a zatím to funguje.Co bude,budu řešit až to příjde,zatím si užívám to že jsem spokojená a zamilovaná i po 5 letech manželství.
Takže i tobě hodně štěstí
 Insula 


nejsi blázen 

(12.6.2008 8:36:31)
Já jsem se sice vdávala po 3 letech známosti a stejně máme problémy. A to jsme spolu bydleli prakticky od začátku. Stejně mám pocit, že už to není ten člověk, kterého jsem si brala. :-( Takže já si myslím, že nejsi blázen. Nezáleží na tom, jak dlouho se partneři znají. To je moje zkušenost.
 mopika 
  • 

Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 10:01:17)
Přesně, u nás taky....
brali jsme se po 6 letech a teď skoro po 10 (jsme tedy stále spolu ) mám pocit, že toho pána někdy nepoznávám :) Dřív jsme se shodli na všem, poslední dobou skoro na ničem....až včera ......jsme se shodli na tom, že kdybychom se nevzali a byli spolu jen tak, tak nám to nejspíš klape lépe - takže jsme asi šiblí oba :)
 gabi 
  • 

Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 10:26:17)
ja to vidim tak, ze riziko "rychlovky" spociva v tom, ze za 4 mesiace neodhalis tyrana, alkoholika, gamblera a podobne typky.
To, ci si budete rozumiet vo vychove deti a v tom, kto vynesie kos, bohuzial zistis az vtedy, ked tomu dojde (deti, spol.domacnost). cize ta nezachrani ani 10 rocne "chodenie".
my sme spolu chodili 4 roky a 12. rok sme svoji.
A napriek tomu prvy rok mnzelstva bol tazka skuska a rucanie iluzii. Asi to suvisi s tym, ze 4 mes. po svadbe sa nam narodila dcerka...
 Insula 


Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 13:09:48)
Gabi, a ty věříš, že za delší dobu něco odhalíš??? Já za tři roky taky neodhalila nic z toho. :-(
 gabi 
  • 

Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 19:06:33)
Insula, a co si neodhalila? Ze je alkoholik ci gambler? to by si za 3 roky urcite odhalila. Co vsak nezistis, je to, ze sa nim stane neskor, to je jasne...vzdy je to loteria, len si mysim, ze pri kratsom vztahu podstupujes vacsie riziko.
 Insula 


Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 22:07:24)
Ne, že je tyran.
 Luca 
  • 

tak tak 

(12.6.2008 23:02:01)
Asi tak, lidi se mění, tak i když je znáš, není nic jistý. A když znáš někoho, do koho jsi se zamilovala déle, aspoň je šance, že spadnou ty růžové brylky.
 kambala 


domácího násilníka nemusíš odhalit ani po letech 

(12.6.2008 23:31:00)
Ahoj, souhlas s Insulou....já byla se svým v budoucnu maniodepresivním tyranem a násilníkem pět let před svatbou a nepoznala jsem naprosto nic, přestože se problematice domácího násilí dlouhodobě věnuji na odborné úrovni....no, alespoň jsem ale včas věděla, kdy už se o domácí násilí jedná a ukončila jsem to na obvyklé poměry docela rychle:-D
 Šárka, bez dětí 
  • 

Re: nejsi blázen 

(12.6.2008 13:21:05)
U nás to bylo podobné. 2 roky jsme spolu chodili, 2 roky jsme spolu bydleli a po dalších 2 letech to byla katastrofa... Člověk si nevybere a myslím, že je jedno, jestli se lidé berou po několikaletém vztahu nebo po krátké známosti...
 *Niki* 


Taky... 

(12.6.2008 8:36:43)
Taky nepotřebuju s nikým roky chodit a "poznávat" ho. Beztak to, na čem stojí realita všednch dnů poznáš až právě se společnou realitou všedních dnů. Já věděla po týdnu, že můj muž je ten, koho si vezmu a budu s ním, dokud nás smrt nerozdělí :-) Jemu trvalo ještě půl roku, než se do mě vůbec zamiloval... brali jsme se po roce, společné soužití jsem odmítla (před svatbou, prostě nemám potřebu s muži žít - s výjimkou mého manžela). Nějak jsem si jistá, že je to první a poslední muž, se kterým budu žít (i kdyby jsme se rozešli). Pro mě je zase neskousnutelné, abych s někým roky žila, chodila... na co? Už mi dávno není dvacet a věděla jsem, co chci a co ne. Společným soužitím se na tom nic nemění. Zatím jsme manželé 5 let, takže z toho nelze nic vyvozovat, je to krátká doba. Ale neměnila bych. Mezi svými kamarády mám různé kosntelace: od těch, co se brali jako autorka článku po 4 měsících přes ty, co nedávno po 10 letech chození až po ty, co spolu už 7 let žijí a manželé nejsou... každému, co jeho jest... :-)
 Soninda 


Re: Taky... 

(12.6.2008 8:40:51)
Znám jednu, co po 14 dnech věděla, že je to otec jejích dětí, tak si ho asi za 5 měsíců vzala a ted se už asi rok a půl rozvádí, vydrželo jim to tedy asi rok od svatby. Takže já bych se nikam nehnala. Navíc nechápu, proč si dotyčního musim hned vzít a nestačí spolu jen tak žít - ale to je jiná
 Soninda 


Re: Taky... 

(12.6.2008 8:42:27)
Jinak chci jen dodat, že on je extrémní případ magora, takže , že to nedopadne viděli fakt všichni, jen ona na to musela přijít sama...
 Dana 
  • 

cítit.... 

(12.6.2008 14:41:38)
Já si brala svého muže po pěti měsících. po dvou mě žádal o ruku a za další tři nám už zvonily zvony. A nelituju. Taky lidi kroutili hlavami,ale tak jsem to cítila.Nejde totiž o to,za jak dlouho z partnerem jste. To je totiž podle mne blbost. Byla jsem přes pět let s přítelem a když mě po třech letech žádal o ruku,tak jsem mu bez lhaní řekla NE. Prostě jsem cítila,že to neni ten "pravý". Za dva roky jsem ho opouštěla. Takže nikoho nesoudim,za jak dlouho má s kym svatbu.
 mamule1 


Re: Taky... 

(13.6.2008 8:49:48)
Souhlasím.S mým manželem to bylo podobný.Znali jsme se 4 měsíce,když jsme se rozhodli pro první mimi.Brali jsme se tedy později(malé bylo půl roku).Ale bylo to o penězích,jinak bysme se brali hned.Takže po roce jsme se vzali ,jsme spolu 9 let,máme tři děti a myslím že je to v pohodě.Moje švagrová chodila se svým manželem pět let pak se vzali a za dva roky se rozváděli.Takže to není o tom,jak dlouho se znáte a chodíte spolu,ale co od toho vztahu očekáváte a s jakou do toho jdete.
 Inka 
  • 

Pořád jsem vdaná poprvé 

(12.6.2008 8:45:36)
My spolu chodili před svatbou 7 let a letos máme výročí 17 let od svatby a pořád OK. Z toho plyne, že je celkem jedno, jak spolu lidi dlouho chodí, prostě někdy to dopadne a někdy ne.
 Jarka 
  • 

Re: Pořád jsem vdaná poprvé 

(12.6.2008 11:22:32)
No, vidíte, já chodila se svým mužem od 13 let a tento rok oslavíme 30 let. A mám pocit, že ta láska nikam neutekla.
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


Re: Pořád jsem vdaná poprvé 

(13.6.2008 7:38:13)
Ja se hlasim do party "stale poprve"
s manzelem jsem chodila od sestnacti, po 10ti letech svatba. Ted jsme 8let manzele ...
sumarum 18 let spolu a stale to klape
a nemenila bych

a zpetne: nehrnula bych se do vztahu po kratke dobe, proste nehrnula
 Jája, dvě dospívající děti 
  • 

Re: Pořád jsem vdaná poprvé 

(1.7.2008 11:08:34)
Myslím si, že je jedno jak dloho s přítelem chodíš. Vdávala jsem se po 3 měsísících známosti, jsme spolu přes 16 let, doma to klape v pohodě a svého manžela miluji stále.
 16.5Salám&Lajka14 


Jo, 

(12.6.2008 9:00:32)
já to taky věděla hned, ale menší problém byl v tom, že ten dotyčný byl v té době už třiadvacet let ženatý s jinou. :o)
 Drima 


Jde to i za kratší dobu 

(12.6.2008 10:01:36)
Měsíc jsme spolu pracovali, tři týdny jsme spolu chodili... a pak jsme se (tajně, jen se svědky) vzali. Odjeli jsme na víkend a potom jsme pozvali všechny příbuzné na večírek, aby se seznámili s faktem, i jedni s druhými - neboť už nám do toho nemohli mluvit.Rozumí se, že nás odsuzoval kdekdo. A že spolu vydržíme déle než rok, tomu nevěřil nikdo, kromě mojí maminky. Nikdo neuvažoval o tom, že jsme oba předtím prošli několika vztahy a že jsme měli dost jasno v tom, co jeden od druhého čekáme.Náš dosavadní život tomu odpovídá: máme podobné profese, takže víme, jaké problémy nás mohou postihnout, prošli jsme mnoha potížemi (s bydlením,dětmi a starými příbuznými), ale nikdy jsme se spolu nenudili. Máme se pořád rádi (a možná čím dál radši, právě proto, že se můžeme jeden na druhého spolehnout). Takže si myslím: není to o délce vztahu, spíš o tom, vyznat se sami v sobě - co chceme, co čekáme... a zároveň nebýt striktní, tolerovat, pominout to, co vážně není důležité. Funguje to - mně už 35 let.

Jo, a ještě jedno hezké moravské ponaučení do manželství (od mé babičky) : Jedno minout, druhé svinout, ke třetímu pomlčet...
 Gladya, bývalá dasa, 


A proč ne? 

(12.6.2008 10:18:48)
Blázen nejsi, je to jen tvoje věc. Já davám přednost tomu před svatbou něco spolu prožít: jak nějakou tu dovolenou, tak všední soužití (bydlet spolu). Dobré je zažít i trošku "krizovější" situace. Ale vím, že dékla známosti o perspektivě manželství nic neříká.

Hodně štěstí.

Jen dodám: já jsem vdaná 20 let, brali jsme se s maželem po dvouleté známosti
 Lillu+B&J 


Re: A proč ne? 

(12.6.2008 10:54:21)
Ahoj,
můj názor je,že to s tím jestli se vezmete nebo ne prostě nesouvisí,buď to funguje nebo ne.my jsme s manželem přes 11 let,bydlet jsme spolu začali po 3 měsících a brali se po 6 a půl letech.prožili jsme špatné i dobré a jsem š´tastná,že ho mám!
 janna111 
  • 

Ten pocit 

(12.6.2008 10:57:30)
Chápu tvůj pocit, sice jsem si svého muže vzala až po třech letech, ale ten pocit, že je to prostě ON, jsem měla už krátce poté, co jsme se poznali. Nikdy jsem přitom na žádný "ty pravý" nevěřila, ale zažila jsem to fakt jak z červený knihovny, seděli jsme s partou lidí (to jsme spolu ještě nechodili a znali jsme se pár dní), on mi něco naprosto banálního povídal a najednou jako by se mi v hlavě rozsvítilo světlo a chňapla mě myšlenka: to je ON. A jelikož jsem normálně uvažující rozumná ženská, hned jsem jí zahnala a říkala jsem si, že mi pěkně hrabe. A byl to ON.
 Monika,syn 6,mimi 36TT 
  • 

jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 12:06:36)
Ahojky,
nejsi blázen a pokud to tak cítíš,stůj si zatím a vykašli se na okolí.Důležitá je vnitřní intuice.
Já jsme svého druhého manžela poznala,když jsem byla už rok vdaná za hodného,ale nudného inteligentního introverta.Věděla jsem od první chvíle,že tohle je ten chlap,kterýho jsem celý život hledala.
Nechtěla jsem hrát dvojhru a být nevěrná,tak jsem manžela opustila a po třech týdnech! známosti jsme se nastěhovala ke svému současnému manželovi na druhý konec republiky a začali jsme spolu žít bez všech randění,námluv a poznávání.Byl to skok volným pádem proti chápání a přesvědčení celého okolí.Brali jsme se po osmi měsících společného bydlení a to už jsme byla v pátém měsíci těhotenství.Za celou tu dobu jsem ani jednou nelitovala, vyhovujeme si ve všem,i okolí časem uznalo,že se k sobě hodíme víc a to že za pár týdnů čekáme druhé mimčo je toho důkazem...
Takže kašli na všechny rádobyradili,je to Tvůj život.
 Soninda 


Re: jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 12:11:45)
bez randění,námluv a poznávání ? to si se možná ochudila ne, přeskočit takovou pěknou dobu
já myslim, že vše má svůj čas a každý má svůj rozum
je jasný, že není pravidlem, že to po 4 měsících nevydrží ale ta pravděpodobnost mi přijde vyšší než když spolu lidi žijí a doopravdy se poznají v reálu
 *Niki* 


Re: jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 13:26:40)
Vidíš, a pravděpodobnost je právě přesně opačná. Na to jsou i statistiky. Že ti to vydrží máš větší šanci, pokud s dotyčným před svatbou bydlet nebudeš a chodit příliš dlouho taky ne. Myslím, že tady není řeč o někom, komu je 16 a vezme si po měsíci první lásku. Ale pokud si pár láskami projdeš, tak v 25 nebo ve 30 už víš přesně, co chceš nebo ne. Já tedy neodmítala společné soužití kvůli statistikám, ale prostě nemám potřebu společného soužití s kdekým jen proto, že jsem zamilovaná. A pokud už si myslím, že to je napořád, tak mi vůbec nevadí "ten papír", že je to "napořád" :-)
 Soninda 


Re: jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 13:33:03)
aha já jelikož nejsem vdaná tak vůbec neumim hodnotit vztah po svatbě a před, pro mě se může vztah vyvíjet i bez svatby a papíru, já v tom nevidim nějakou převratnou změnu nebo taková nastane?

já můžu jen hodnotit vypozorované z okolí, tam kde byla brzká svatba byl i brzký rozvod(ne vždy!), pravděpodobně by se rozešli i bez svatby,ale ten obřad jim to potom poměrně dost komplikoval
 *Niki* 


Re: jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 18:57:27)
No, ona ta změna nepřijde, samozřejmě. Jen někdo ji očekává a pak je zklamán. Zvlᚡněkteré mé kamarádky očekávají, že po svatbě bude jejich spolužití tak nějak "opravdovější". A pak přijde rozčarování...
 huhu 
  • 

Re: jsem podruhé vdaná... 

(12.6.2008 13:54:04)
o takovych statistikach jsem v zivote neslysela. Bude sem hod odkaz nebo to je jenom ""jedna pani povidala""...
 Róza 
  • 

Všechno chce svůj čas 

(12.6.2008 13:25:42)
Přijde mi, že tak jako je škoda přeskočit randění a poznávání se, není dobré vztah "přechodit". I vztah se musí vyvíjet, jinak se začneme nudit a budeme vymýšlet hlouposti, jen abychom ten stereotyp nějak oživili.
 *Niki* 


Re: Všechno chce svůj čas 

(12.6.2008 13:29:05)
... jo jo, a potom se jen tak pro oživení vezmou - i takové páry znám. Není se pak čemu divit, že to často nevyjde...
Ale prostě každému vyhovuje něco jiného - někomu stačí chození, někomu spolubydlení, někomu svatba. Někomu týden, někdo potřebuje 10 let...
 Mače 


Re: Všechno chce svůj čas 

(13.6.2008 9:24:33)
Přesně mám kamarádku, která se svým přítelem tvořila dle všech ideální pár, chodili spolu asi 10 let, vzali se na jaře 2003 a v prosinci 2003 už byli rozvedení a to splu pčřed svatbou i tři roky žili, takže o tom to jen určo není....
 zuni 


díky 

(12.6.2008 13:58:40)
díky za tento článek a toto téma, jsem taky jedna z těch exotů, vdala jsem se ve 20 po 5 měsících známosti, nejsem zastánkyně "žití na hromádce" nesouhlasím s názorem "nemusíš se vdát, můžete spolu jen žít" (podle mě je to to samé, pokud je něco špatně, tak rozchod je stejné utrpení jako rozvod...)a jsem ráda takhle brzo vdaná :-).
 Soninda 


Re: díky 

(12.6.2008 14:02:31)
Já si suzann taky myslim, že je to to samé, proto sem se nevdávala.
Navíc si myslim, že rozvod je o dost komplikovanější než rozchod.
 zuni 


Re: díky 

(12.6.2008 14:13:31)
z formálního hlediska určitě, ale psychika a podobně to odnese dost stejně.
Já mám za to, že kdybyste nebyli vzatý, tak spolu už nebudem. Začátek byl dost těžký. Ale teď sme šťastný
 katka+katka 
  • 

Re: díky 

(12.6.2008 14:22:24)
Nechci být zlá, ale rozvod je podle mě mnohem komplikovanější, už jenom kvůli právní stránce věci. Svatba totiž není jen obřad, hezký šaty apod., ale také řada právních předpisů s tím spojená. Článek naráží na jiný článek, kde autorka díky manželovi splácí hromadu dluhů - riziko společného jmění manželů
 Magda & 2 
  • 

Dobry postreh... 

(12.6.2008 19:34:04)
Dobry a hlavne trefny postreh, Katko.

Vsichni mluvi o svatbe, jako by to bylo POUZE nejake "vyznani lasky zpecetene do konce zivota", ale tak to neni. Je to hlavne pravni uzavreni svazku, souvisi s otazkama ekonomickyma, ale i socialnima, s dedickyma pravama, s automatickym narokem na informace o zdravotnim stavu partnera...atd. Manzelstvi je instituce, kterou si "vymyslela" spolecnost proto, aby mohla fungovat.....Manzelstvi proto neni o lasce na prvnim miste. Laska je jenom pridana hodnota, takovej ideal, po kterem touzime a ktery se ze vsech sil snazime naplnovat. Ani laska totiz neni automaticka a nemenna hodnota ve vztahu.....

Absolutne neodsuzuju ty/ti, ktere/i se nechteji vdavat/zenit- je to fakt kazdeho vec. Jedno ale totalne nechapu. V pripadech nesezdanych paru, ktere znam osobne, vzdycky narozene dite nese prijmeni po otci....Prijde mi to uplne ujety, pokud nejsou partneri sezdani, melo by mit jejich dite prijmeni po obou rodicich, ne? Co si o tom myslite?
 Cindule - 1 ještěrka (18 m) 
  • 

Tak tak 

(14.6.2008 21:12:01)
Také mi to přijde divné, že děti v nesezdaných párech téměř vždy nesou příjmení po svých otcích a ne po matkách.
To bych já nikdy nepřipustila. Buď se všichni budeme jmenovat stejně (a tedy svatba) nebo budem spolu jen žít, ale děti budou mít mé jméno. To jsem říkala i mému bývalému příteli a velmi se mu to nelíbilo. Nechápu proč. Já ho do svatby nenutila, jen jsem právě nechtěla mít jiné jméno, než by měly naše případné děti.
Naštěstí jsme se rozešli (ale nikoli kvůli tomuto faktu, bylo z důvodů mnohem vážnějších - ovšem to by bylo na jinou diskusi).
Teď jsem vdaná za muže, který se sám chtěl ženit a víceméně popud ke sňatku šel od něj, já jsem to po určitém čase, kdy jsme spolu bydleli, odsouhlasila. A na videu ze svatby je zřetelně vidět, jak si oddechl, když jsem řekla "ano". :-)
 Cindule - 1 ještěrka (18 m) 
  • 

Tak tak 

(14.6.2008 21:12:22)
Také mi to přijde divné, že děti v nesezdaných párech téměř vždy nesou příjmení po svých otcích a ne po matkách.
To bych já nikdy nepřipustila. Buď se všichni budeme jmenovat stejně (a tedy svatba) nebo budem spolu jen žít, ale děti budou mít mé jméno. To jsem říkala i mému bývalému příteli a velmi se mu to nelíbilo. Nechápu proč. Já ho do svatby nenutila, jen jsem právě nechtěla mít jiné jméno, než by měly naše případné děti.
Naštěstí jsme se rozešli (ale nikoli kvůli tomuto faktu, bylo z důvodů mnohem vážnějších - ovšem to by bylo na jinou diskusi).
Teď jsem vdaná za muže, který se sám chtěl ženit a víceméně popud ke sňatku šel od něj, já jsem to po určitém čase, kdy jsme spolu bydleli, odsouhlasila. A na videu ze svatby je zřetelně vidět, jak si oddechl, když jsem řekla "ano". :-)
 Katka. 


Taky jsem podruhé vdaná! 

(12.6.2008 14:04:03)
Svého prvního manžela jsem poznala v 15 letech.
Chodit jsme spolu začali, když mě bylo 18 let, od mých 19 jsme spolu žili a v 21 letech jsem se vdávala.
O svatební noci mi manžel řekl, že sex nebude, že už mě má jistou, tak proč by se namáhal?
Doma mi přestal s čímkoliv pomáhat a i když jsem ležela ve 40st horečkách, chtěl po mě teplou večeři.
Nechápala jsem, jak se může člověk, kterého znám 6 let, ze dne na den tak změnit.
Navrhovala jsem manželskou poradu, ale on mi říkal, že jemu takovej život vyhovuje....
Po roce a půl jsem dala žádost o rozvod.
Rozvedli nás na první stání.

Se svým druhým manželem jsem se seznámila na chatu, vídali jsme se 2x do měsíce a já jsem si po půl roce zabalila věci a odstěhovala se za ním na druhej konec republiky.
Jsme spolu už 5 let, máme 2,5 letýho klučinu, milujeme se, ještě jsme se nikdy nepohádali a vím, že toto je muž, kterej při mě stojí za všech okolností a podporuje mě, stejně jako já jeho.....
 Lizzie 


Skvělý článek.. 

(12.6.2008 14:18:17)
..ač se vdávat nehodlám (zatím určitě) tak se mi moc líbí slova: ,,věděla jsem, že s ním chci být, mít rodinu děti...i kdyby to nemělo trvat věčně". Upřímně, to je tak trochu můj přístup k životu. I v tom, že chci být s někým teď...ač to nemá (alespoň v současnosti viditelnou) budoucnost.
Moc moc fajn článek.
 Monča 
  • 

Re: Skvělý článek.. 

(12.6.2008 14:47:44)
S prvním manželem jsme se brali po skoro tříletém chození (z toho 2 roky bydlení spolu) a přesně ani ne za 2,5 roku jsme byli rozvedeni (z toho 3/4 roku trval rozvod, kdy už jsme spolu nežili). Ač jsem ho milovala, dítě jsem pořád "odkládala" jaksi jsem asi podvědomě cítila, že to není pro dítko ono. Nyní přítelem po třičtvrtě roce čekáme miminko, prostě jsme si padli a doufám, že to vydrží. Ale už taky žiju s názorem, že člověk si nemůže být jistý co mu život přinese v příštím roce, hodině nebo vteřině přinese a tak si užíváme toho co je a jsme šťastní.
 Lizzie 


Re: Skvělý článek.. 

(12.6.2008 15:00:07)
Mončo,

já teď děti vůbec neřeším a doufám, že v brzké době je ani nebudu muset řešit (resp. řeším, jak se proti nim dobře ochránit), jsem ve stavu, kdy přemýšlím nad tím, k čemu je vlastně svatba a zda po ní v životě toužím (čímž nevylučuju, že se jednou vdám), ale fakt si užívám ten život ,,okamžikem"..Pravdou je, že v době, kdy se spousta mých spolužaček ze základní i střední školy pomaličku usazuje, působím já a pár mě podobných (plus mí nynější nejbližší přátelé) dost exoticky, ale je mi to fuk. Buď mi zamrzla puberta nebo už budu taková povaha:)
..to podvědomé odkládání má něco do sebe.
 Žžena 


Re: Skvělý článek.. 

(12.6.2008 19:19:32)
Lizzie,
ono to není o tom jestli řešíš nebo neřešíš, jestli jsi taková nabo maková, ono je to o tom protějšku. Člověk si říká, jak se nikdy nevdá a jak žije nezávazně pro kouzlo okamžiku do té doby, než se objeví ON. Pak se najednou všechno "vyřeší" a člověku přijde jako naprostá samozřejmost a životní přirozenost naopak ta vázanost (ať už s oddacím listem nebo "pouze" se společnýma dětma a bydlením).
Nikdy neříkej nikdy ~k~
 Lizzie 


Re: Skvělý článek.. 

(13.6.2008 8:29:25)
No jo..já právě nevím jestli se vdávat budu nebo nebudu, mě je to dost dobře fuk. Takže nevylučuju, že do toho s někým, s kým to klapne praštím po půl roce nebo - naopak - budu někdy v pětatřiceti na hromádce s chlapem a třeba i tím děckem.
Abych pravdu řekla, čím dál víc mi lezou na nervy všechny ty hlášky o stereotypech..možná proto, že je vídám i u lidí mě věkově blízkých, ne - li stejně starých...takže jsem asi nějaká přecitlivělá či co.
 Žžena 


Re: Skvělý článek.. 

(13.6.2008 10:45:05)
No jo, Lizzie,
on ten stereotyp nemusí být jen negativní věc. Lidi se neberou jen proto, že to tak dělá většina společnosti :o)
Mně třeba náš domácí stereotyp náramně baví. Že se každý den probudím vedle svého muže, že každý můj den začíná i končí jeho polibkem a úsměvem, že s ním coby s nejlepším přítelem sdílím všechny radosti i strasti, že spolu navzájem počítáme do budoucna a děláme společně větší i menší životní kroky, ten stereotyp fakt není tak hroznej :o)))
Nikdo mne nenutil si ho vzít, už vůbec ne společnost (naopak, vzhledem k našemu věku v době sňatku a vzhledem k tomu, že jsme "nemuseli", si všichni klepali na čelo, proč se proboha berem a neužíváme dál života). A neztratila jsem vůbec nic ze své svobody či nezávislosti. Naopak. Nyní se cítím svobodná (mnohem víc než kdy dřív) a dělám to, co skutečně sama chci a cítím, ne to, co před pěti lety kamarádi v hospodě prohlašovali za nekonformní a nestereotypní způsob života (ačkoli ve skutečnosti to stereotyp byl taky) :o) Teď mám od manžela stoprocentní podporu ve veškerém svém konání, ve snech a cílech a skutečně je realizuji, nikde o nich neplkám. A o tom ta svoboda je.
Stereotyp, který mne osobně hněte, jsou kecy typu "no a po svatbě budeš mít se svými koníčky utrum", "proč lezeš do chomoutu, vždyť by sis měl užívat svobody!", "chudák, oženil se, to s ním už nebude kloudná zábava" nebo "no počkej až přijdou děti, to už si pak nic neužiješ" a vůbec celé démonizování manželství či dětnosti ve smyslu že člověk si užívá jen dokud je mladý, svobodný a bezdětný, a změna stavu znamená automaticky uvržení do doživotního průseru, "konec veškeré srandy", náběh na stáří a páprdovitost atd.
 Lizzie 


Re: Skvělý článek.. 

(13.6.2008 11:44:31)
Já nemyslím to, co popisuješ ty - to je dobrý a fajn, ostatně v leččems si připadám tradiční až dost. Mě hněte to, že dost lidí mýho věku už má nalinkovanou budoucnost se vším všudy, což jim nevyčítám (ani nezávidím) a akceptuju to, byť můj šálek kafe to tak úplně není...ale přijedu mezi ně a jsem za exota, prostě divná. Naopak druhá skupina současných přátel to bere jako samozřejmost (ten můj přístup) a cítím se s nimi dobře.
Ale to tak bylo odjakživa...o klukovi neví půlka příbuzenstva, takže je ta holka divná (oni občas nevěděli ani rodiče), když nebudu mít v 27 děcko budu opět podezřelá apod..V konečném (a praktickém důsledku) jsou mi ty názory srdečně jedno a nevím, co bude za rok, ovšem člověka do občas naštve. Zvlášť při občasných návštěvách prostředí, kde jsem vyrostla.
Prostředí, kde by i podruhé vdaná autorka byla řekněmě trochu podezřelá...(nedejkoště podruhé rozvedená..).
 Žžena 


Re: Skvělý článek.. 

(13.6.2008 11:51:38)
Jo, s tou podezřelostí to znám osobně :o)
Taky mne rodina litovala, že nikoho nemám (a já jsem měla :o)) a spolužáci mne považovali za nespárovatelného exota. No nepovažovala jsem za nutné se jim svěřovat se svým intimním životem. Pak se strašně divili, kde se ten chlap, kterýho jsem si vzala, "najednou" vyloupnul. No já jsem ho znala už 7 let ~j~
 Lizzie 


Re: Skvělý článek.. 

(13.6.2008 11:56:10)
Jj, v těchto ohledech taky nejsem příliš sdílná. Ale nestěžuju si, není proč. O mých vztazích ví pár blízkých lidí, což bohatě stačí.
A..proč dělat některým na čele vrásky, že.
 Tvoje horší já 


Známost může být "přechozená" 

(12.6.2008 19:12:58)
U nás se říká, když spolu dva dlouho chodí a pořád se neberou (řekla bych, že déle než dva roky), že je jejich známost takzvaně přechozená. Těžko říct, v čem ta přechozenost spočívá, ale často to tak funguje.
 huhu 
  • 

Re: Známost může být "přechozená" 

(12.6.2008 19:30:57)
prechozena znamost? po dvou letech? opravdu zajimave :-) Jedni moji znami spolu chodi od 18-ti, vzali se, kdyz skoncili vejsku - nic neprechodili. Ja se vdavala po 5-ti letech znamosti.

Chceme si tu ukazovat protipriklady? Ono je to o jiste davce stesti a jiste davce obou byt k sobe vstricni a ochotni na sobe a na vztahu pracovat. To je cele.

Ti, co tu udavaji, ze jim stacil pomalu 1 den a VEDELI, meli proste stesti. kdyby jim to nevyslo, tak o tom takhle nebasni - lehce se to mohlo stat. Jenze stesti maji/nemaji i ti, co se berou po mnoha letech - zaruka neni nikde. Ackoliv si myslim, ze vetsi sance (nikoliv pravidlo) je delsi znamost, spolecne aktivity apod..
 Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 


Re: Známost může být "přechozená" 

(12.6.2008 23:35:10)
To znám. Rozešli jsme se po 5 letech i když já jsem čekala spíše svatbu.
 Jana (Sara, 21 mesicu) 
  • 

Vyzkumy! 

(12.6.2008 21:28:34)
Uz nevim kdo a kdy ale vysledek vedeckych (tedy statistickych) vyzkumu byl:

Nejstabilnejsi manzelstvi jsou ta, ktera byla uravrena relativne rychle - a sice do jednoho roku!!!

Kdyz clovek vi, tak to vi brzo.
Kdyz si neni jisty, tak se na to chce "podivat" dele.
A pak "to teda udela..."


PS: Nemluvim o lidech, kteri se zenou do manzelstvi z jinych duvodu (utect z rodiny, financni veci atd...)
PS PS: Podruhe vdana, chtene dite jsme pocali po 4 tydnech znamosti ;-))
 huhu 
  • 

Re: Vyzkumy! 

(12.6.2008 21:47:31)
promin, ale tos klidne mohla cist v nejakem platku jako jsou aha nebo blesk nebo nejaky casak pro zeny jako je Betynka, Maminka apod.

Statistika zavisi mj na vzorku na kterem je vyzkum provedeny. A nejeden vyzkum byl zpochybneny prave kvuli chybnemu vyberu vzorku populace ;-). Navic - muselo byt uvedeno, co je chapano jako stabilni manzelstvi - po kolika letech souziti, pocet hadek na rok nebo neco takoveho.
Navic zaver mohl byt, ze vysledky byly prakticky srovnatelne, ale jedna skupinka, kapanek na tom lepe a snazivy redaktor z toho hned udela nejaky zaver.

Kdyz uz se ohanis vedeckymi vyzkumy, tak prosim nejak na urovni - mej trochu uctu k vedcum ;-). Dik.
 Jíťa 
  • 

Re: Vyzkumy! 

(14.6.2008 15:48:17)
Nevím, jaké jsou statistické výzkumy, ale odborníci na rodinu - psychologové (např. dr. Plzák, ale i jiní) se víceméně shodují v tom, že druhého člověka lze poměrně dobře poznat během 3 měsíců známosti a 1 společného týdne (třebas dovolená).

(Viz. příslušná literatura zabývající se problematikou partnerských vztahů)
 Jana (Sara, 21 mesicu) 
  • 

Re: Vyzkumy! 

(15.6.2008 0:27:27)
Aspon ze takhle ;-) !
Hihihi
Diky!
 Jana (Sara, 21 mesicu) 
  • 

Prominte, prominte!! 

(15.6.2008 0:38:48)
To se tedy moc omlouvam!
Ja nevedela, ze tady se diskutuje na vysoke VEDECKE urovni:
kdybych to jenom tusila...!
- pridala bych samozrejmne vsechny zdroje se vsemi tabulkami, grafy a Gaussovym rozdelenim...

Uz si jiste nikdy nedovolim takto zjednodusit vysledky prace neumornych VEDCU!

Ja blba zena v domacnosti.
RODINA.CZ je prece VEDECKE forum na nejvyssi urovni... ;-o

:-))


 huhu 
  • 

kdo tedy ma pravdy...? Nikdo :-) 

(13.6.2008 7:12:36)
autorko, premyslim nad tim, co vlastne chces clankem rici. Hlavne vetou "KDO MÁ PRÁVO SOUDIT co je v pořádku? Manželství po 4 letech, nebo po 4 měsících?" . Proc by mel nekdo soudit, ktere co je v poradku? Manzelstvi je v poradku, kdyz funguje, ne? Tobe uz par let funguje, tak moc nechapu, proc jsi tak pobourena. Kdyby existoval jednoznacny navod na stastne manzelstvi, tak se polovina lidi nerozvadi.

Pises, ze jsi v prvnim pripade chodila s manzelem 4 roky a ve 20-ti se vdavala. No - uprime - takhle mlada holka si myslim ani nema moc sanci rozpoznat, kdo je "vhodny" pro partnersky zivot a s kym by mohly byt problemy - nema proste ty zivotni zkusenosti. Po 3 letech se rozvadis, uz vis co partnersky zivot obnasi, uz ty zkusenosti mas. A hlavne - mas stesti. Protoze - klidne se ti mohlo stat, ze se ti opet srdce rozbusi nad nejakym podobnym typem jako prvni manzel.

Takze - nevidim duvod zobecnovat, bud rada, ze jsi mela kliku, kazdy ji nema.

Take jsem znala jednu takovou, co se takhle vdala, dokonce mela i stesti s druhym partnerem, ale ma problemy se sebou - prestala duverovat. Jeji druhy manzel je v mych ocich svaty, ze vydrzel. Autorko - bud rada. Bud rada, ze ti to funguje, bud rada, ze mas fajn manzela, bud rada, ze si neneses zadne sramy. Nech jinym jejich nazory - nekdo da prednost tomu spolu dlouho chodit a svatba pro nej neni dulezita, jiny si je jisty po par okamzicich, ze nasel praveho - ono se to stejne vsechno ukaze az po 10-ti, 20-ti nebo 40-ti letech manzelstvi. Jestlize mame za sebou par let manzelstvi, pak je trochu nesmyslne machrovat, jak nam to funguje a mame navod na spaseni sveta.

mej se a uzivej si pohodu
 Lenka 


Re: kdo tedy ma pravdy...? Nikdo :-) 

(13.6.2008 8:32:56)
Mandelinko, měla jsem to podobné..první manželství jsem uzavírala v necelých 21 letech asi po 2,5leté známosti, byli jsme spolu ale 11let, narodily se nám 3děti a rozvedla jsem se, protože jsem přišla na jeho 7let trvající nevěru..dalo by se říci absolutní ztráta důvěry...po 2letech jsem poznala mladšího, svobodného kluka, který si mě i holky po 4měs známosti vzal a už čekáme druhou holčičku (celkem jich bude v červenci5) a jsme spolu 2,5roku...Asi tedy neexistuje pravidlo, jak dlouho spolu chodit, ale taky zatím mohu jen doufat a věřit., že toto manželství bude šťastnější
 citronek 
  • 

Re: kdo tedy ma pravdy...? Nikdo :-) 

(16.6.2008 9:37:31)
Huhu,nezlob se na mě,ale dala jsem si tu práci a přečetla všechny tvé reakce. A méně pozitivního člověka,jsem nikdy neviděla.
TAkže bud jsi natolik zklamaná životem,že máš potřebu ho otravovat i ostatním anebo potřebuješ být pořád v opozici,aby sis dokázala,že všichni ostatní jsou ""tupci"" (omlouvám se všem přítomným)a jen tvůj názor je nejlepší.
Tohle,pokud sis nevšimla,je diskuze o normálním životě běžných lidí.Žádné filozofické úvahy,statistické tabulky(které ty vyžaduješ) apod.
 brzobohatka 


mandelinko 

(13.6.2008 9:56:34)
nikdo přece nechce soudit, co je v pořádku, jestli manželství po 4 měsících, nebo 4 letech. nějak sis špatně přebrala. konkrétně šlo o to, aby 24 letá Varanka podruhé nenaletěla nějakýmu týpkovi, co se chce nechat živit a kůli tomu si ji vezme za manželku. to přece s tebou a tvým manželstvím nemá nic společného. hezký den.
 majdaleenka +07+11 


Nejsi blázen 

(13.6.2008 10:28:54)
mandelinko, fajn článek, nečetla jsem jediný příspěvek, tak možná napíšu totéž, jako někdo přede mnou:o) Po 3 letech a narození dítěte jsem konečně zjistila, že můj partner je sobecký Lev, jinak slušně to napsat nejde:o) Někdo tu někdy tvrdil, že tím shazujeme samy sebe, když pak odsuzujeme partnera, ale ono to dřív opravdu tak nevyniklo... A po 4 měsících svatba, asi bych do toho nešla, ale proč ne? Pokud to tak člověk cítí a nevdává se ze zoufalství, jen honem někam patřit, proč ne. Přeju lásku a štěstí i nadále a dětí jako smetí:o)
 varanka 
  • 

Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:35:01)
Chtěla bych jen autorce poděkovat, že se mě zastala (samozřejmě nejen ona v diskusi pod mým článkem)

Tomu co prožívá rozumím velmi dobře.Já se rozváděla nejen kvůli neschodám s manželem, ale hlavně proto, že manžel toužil po miminku a se mnou se mu to ani po 2 letech nedařilo, a tak si našel slečnu už s dítětem. Rozhodla jsem se zůstat sama a sama jsem i byla. Odešla jsem do Prahy, kde jsem si našla novou práci, začala znova studovat, začala nový život. A pak jsem potkala JEHO!!! Naprosto ve všem mi rozuměl, shodovali se naše koníčky, naše názory, naše touhy! To, že on je zvyklý žít u rodičů není sice ideální, ale každý sme jednou začínal a učil se žít na vlastní pěst. Každému občas něco nedochází, nebo nepřipadá ideální. A to co jsem o něm do článku napsala, nebylo nijak hanlivé! Bylo to spíš poukázání na smutnou skutečnost, že dnes mladí lidě (přiznávám, nejen muži) nemají potřebu se osamostatňovat, dokud si někoho nenajdou a i tak je spousta párů s dětmi, žíjících u jedněch, nebo druhých rodičů. Ať už z finančních důvodů, nebo z pohodlnosti.
Pustila jsem svůj pronájem, bydlíme v bytě jeho rodičů oba. Alespoň tady v Praze. Je to levnější a hlavně klidnější. Dokud nemáme dítě, nemusíme se o spoustu věcí starat. A až to dítě příjde, máme přeci NÁŠ dům!
Nerozešla jsem se s ním, podle vašich reakcí, rozhodla jsem se bojovat za vztah z čistého nebe! A DÁMY, KTERÁ Z VÁS SI NA SVÉHO CHLAPA NEPONADÁVÁ, AŤ HODÍ KAMENEM!!!
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:40:39)
:-D
ale kamenem házet nebudu, nestojí mi to za to....
 Žžena 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:46:36)
Opět si odporuješ. Jednou větou kritizuješ lidi co bylí u rodičů a ve druhé dodáš, že Ty taky, že je to tak přece jednodušší. Jaký je teda přesně rozdíl mezi Tvým bydlením u partnerovo rodičů a mezi bydlením jiných lidí u rodičů?:-D
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:50:01)
Asi ten, že my máme svůj pokoj, svoji koupelnu a staráme se sami o sebe. Vaříme si, pereme si, nakupujeme si. Víš, ono platit hypotéku a ještě nájem je docela nákladné. Ale neboj, zadarmo tam taky nejsme.
 jak 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:51:49)
Varanko, potkavas divne muze. A dost si protirecis, ach jo.
 Žžena 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:53:05)
No a kde bereš tu jistotu, že všichni ostatní jsou tam jenom za vyžírky?
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:57:44)
Můžu mít jeden dotaz na vás dvě? Zajímalo by mě, jak dokážete vycházet s lidma, když cokoli řeknu, myslím hned jako urážka na všechny. Mynule jsem mluvila o určitém druhu mužů a hned jsem byla za chudinku, která NENÁVIDÍ VŠECHNY MUŽE. Dnes jsem připustila, že mamánci jsou nejen muži a hle! Já vlastně nenávidím celé listvo, co? Udělejte mi laskavost a nereágujte na mé příspěvky. Je tu spousta žen, které DISKUTUJÍ a pokud někdo reáguje agresivně, nerad to slyší od někoho, kdo aniž by se snažil pochopit, co tím ten dotyčný chce říct, osočí ho z bůh ví čeho. Přeji vám štěstí ve vaší dokonalosti a naivitě!
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 11:57:48)
"Proč by žena měla být ten, kdo má touhu po rodinném krbu a muž ten, kdo si tento krb jen užívá? Copak muži, starající se o rodinu, skutečně vymřeli nebo už jsou všichni zadaní? Proč muži nedokáží ocenit ženu, která se stará o domácnost, chodí do práce a snaží se být perfektní společnicí? Je snad údělem ženy přetrpět na cestě za vytouženým dítětem mužovy rozmary?" tak tohle jsi napsala, zdá se mi to, nebo je to stížnost?
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:03:25)
Nezdá, pochopila jsi správně, že je to stížnost. Je to stejná stížnost, jako " Ten můj zas přišel až ráno, ten můj mi nechce dát na tohle, nechce tam na dovolenou, ale tam..." Netvrdím, že jsem dokonalá, ani že můj přítel je dokonalý. Bohužel, jsem neměla tolik štěstí jako vy, a nemám doma Pana Dokonalého, ale nehodlám to měnit. A pokud se mnou nesouhlasíš, nebo se ti nelíbí co jsem napsala, jednoduchá rada: nečti to! Je spousta žen, která smysl článku pochopila.
 Žžena 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:09:44)
No stejná stížnost to právě není, o to jde. V té první nadáváš na všechny chlapy obecně (což někteří lidé považují za nepřípustné), v této druhé jen na toho jednoho. Na svého si frflej jak chceš, jen to nezobecňuj :o))
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:11:08)
ale já to chci číst, když už jsi to veřejně napsala a měla bys počítat s tím, že ne každý bude mít na věc stejný názor a přikyvovat ti. ještě abych ti vysvětlila-z tvého původního článku vyznělo, že jsi s muži (které jsi potkala) nespokojená a i ten současný ti příliš nevyhovuje-ted´píšeš, že jsi s ním spokojená, máte se rádi...tak to je přece dobře:-) vdyt´já vám fandím!
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:22:50)
"Můj součastný přítel se na první dojem jeví jako úžasný muž.~k~ Pozorný, milý a něžný. Dokonce i pracuje, vydělává a stará se. Nesmí však vstát z postele levou nohou. Naše hádky se točí neustále okolo dvou věcí…co dělám já a peníze. ~k~Chápu, že dluhy, které platím, nejsou jeho, ale když jsme se dali dohromady, věděl o nich. Neustále má pocit, že svět se točí okolo něj. Je mu 30 a stále žije v bytě rodičů. Odpadají mu tudíž starosti s placením režie. Nemá ponětí, jak se platí elektřina, voda, poplatky za odpad nebo za TV. Nemá ponětí, kolik stojí plyn, nebo nákup potravin. Má sice zájem založit rodinu, ale obávám se, že nemá tušení, kolik stojí rodina, ať už o dvou, či o více lidech. Vyčítá mi, že ho soužití stojí moc peněz, ale nedokáže se vzdát společných víkendů s kamarády. Nedokáže pochopit, jak můžu za nákup potravin utratit 1000 Kč a za týden je prázdná lednička. Líbí se mu, když se o něj starám, ale nedokážu mu vysvětlit, že mi nestačí peníze z mojí výplaty, když mám ještě platit barák, kam bychom se chtěli jednou nastěhovat." To je vše, co jsem na něj napsala! Nevidím nic zlého na tom, říci, že prostě člověk nemá přehled o tom, o co se nestará! Dřív bylo normální, že chlapy šli do světa, že chlapy stavěli barák a že chlapy se starali o finance! Dnes už to tak není a beru, že muži se cítí ohrožení ženami, vydělávajícími více! Ale my matky a budoucí matky s tím můžeme něco udělat! asi se pohybuji ve špatné společnosti, ale muže, o kterých vy píšete bych okolo sebe spočítala na prstech jedné ruky. A nejsou to žádní povaleči! Prostě jen berou automaticky, že se o domácnost a o ně stará žena! A mužů neznám málo...pracuji a studuji mezi němi!
 Žžena 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:31:07)
No ale Míšo mluvíme teď každá o něčem jiném, jestli sis nevšimla.

Mně u Tebe vadí toto zobecnění směrem na muže: "Proč by žena měla být ten, kdo má touhu po rodinném krbu a muž ten, kdo si tento krb jen užívá? Copak muži, starající se o rodinu, skutečně vymřeli nebo už jsou všichni zadaní? Proč muži nedokáží ocenit ženu, která se stará o domácnost, chodí do práce a snaží se být perfektní společnicí? Je snad údělem ženy přetrpět na cestě za vytouženým dítětem mužovy rozmary?"... velká část mužů takových není, že je nevidíš, není jejich problém, ale je vůči nim velmi nespravedlivé a nefér to co píšeš.
a toto na ženy "Úděl NÁS ŽEN? Toužit po dětech a starat se o chlapa!"... považuji se za ženu, ale tento úděl s Tebou prostě nesdílím. Tak co jsem?

To, jak to máš nebo nemáš doma s tím svým, je mi fuk a přeju Ti ať je to ke Tvé spokojenosti. R^
Mimochodem, bereš to tu myslím příliš vážně ~k~
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:41:13)
Nemůžu za to, že se pohybuji ve společnosti, kde je prostě 99% mužů zvyklích odevzdat doma výplatu a tím pro ně končí domácí práce! Nikdy jsem neviděla mého otce, ani bratra mýt nádobí nebo věšet prádlo. V kanceláři jsme 2 ženy (obor elektrotechnika) a já denně poslouchám, jak bylo na fotbale a jak ta jejich vyváděla s vysavačem. Vidím okolo sebe muže, kteří sice pracují, ale domácí práce jsou "pod jejich úrověň" Občas někdo z nich jede na nákup, ale nemá ponětí, co je doma a nakoupí jen podle seznamu. Myslíš, že bys v takovéhle společnosti měla na muže jiný názor? A já jen článkem jen chtěla poukázat na životy žen, které se většinou ani k internetu nedostanou. A proč to beru vážně? Protože v reakcích na článek se objevili i urážky, ne jen názory. Jsem dospělý člověk a když už se na stránkách, kam pravidelně chodím a o kterých si myslím, že jsou seriozní, rozhodnu přispět do diskuze, nebo naopak nějakou diskuzi rozpoutat, jsem odbyta "šoupej nohama huso pitomá" jak malé dítě!
 Žžena 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 13:10:35)
Varanko,
hodně dělá i náš vlastní přístup. Taky znám muže, kteří doma nehnou prstem, ale nebaštím jim to a nepodporuji tento přístup. Naopak je v pozitivním duchu motivuji k tomu, aby se do příslušné práce zapojili a oni se většinou i zapojí. Hlášky typu "to je ženská práce" přecházím naprosto bez povšimnutí, zároveň je nestraším tím, jaká je to doma "fuška". Jistě že mám kolem sebe i dost mužů, o kterých vím, že doma nedělají, ale čím to je, v mé přítomnosti se normálně zapojí, přestanou vypiskovat něco o podřadné práci a nemají problém :o)
Alternativu "muž se válí na pohovce zatímco žena běhá s hadrem" jim totiž nenabízím R^
No většinou se prostě slušně dohodnem, bez ohledu na rodinné stereotypy ;)
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:38:21)
to je dobře! jak říkám mně to vyznělo, že nejsi šťastná. špatně jsem tě pochopila. takže pointa článku nebylo stěžování na konkrétního muže, ale spíš povzdech, že obecně potkáváš takové ty "mamánky". sice máš jednoho doma, ale ve skutečnosti ti to nevadí, protože jsou skoro všichni takoví. uf. možná, že já jsem nechápavá, ale možná se i ty špatně vyjadřuješ. neber si to špatně. už do toho nebudu vrtat.hlavně, že to dobře dopadlo;)
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:51:10)
Abych pravdu řekla, jsem na muže trochu vysazená, i když si život bz nich nedokážu představit. Důvod je jednoduchý: moje zaměření! Od malička vyrůstám mezu kluky, potom škola (elprum) a teď práce (elektrotechnika). Muži okolo mě už ani nevnímají, že mají mezi sebou ženu a baví se naprosto otevřeně. Možná by spoustu žen, které právě reagovali "ten můj dokonalý je!" překvapilo, jak mluví mezi sebou. Věř mi, že není zrovna příjemné sejít se na firemním večírku s jejich manželkami! Tenhle vypráví, jaká je v posteli, tenhle ji podvádí, támhleten tohle...A oni ti potom u vína vypráví, jak mají perfektní muže ?! co jim řekneš...možná, že už mi jako ženě trochu povolili nervy a potřebovala jsem to vylít...na všechny muže...beztrestně a nekonkrétně! tak jsem to raději stáhla na ty své...Všechno dobré, měj se hezky
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:55:49)
teprve ted´tě opravdu chápu. díky. hodně štěstíR^
 brzobohatka 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 13:56:23)
ještě jsem trochu přemýšlela...nechci ti radit (ale budu-tfujtabl), ale možná kdybys to takhle upřímně popsala ve svém článku, reakce by byly jiné. a ted´mi můžeš říkat idealistko!:-D
 jak 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:41:57)
VARANKO, jak pises, ze my matky a budouci matky to muzeme zmenit. proboha, delas si z nas legraci. To, ze chlap pracuje a stara se je normal. Pokud ti to normal neprijde, jdi divna, z divneho prostredi. Normalni je i to, ze se stara i zena. Proboha, kde zijes.
 katka+katka 
  • 

Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:42:41)
Varanko, promiň, ale časově mi to moc nesedí - v pondělí nebo úterý se objevil tvůj článek na rodině a do pátku si pustila podnájem a jsi přestěhovaná k rodičům svého přítele?
Jinak je to pořád to samé - pokud se tě někdo zastane poděkuješ, pokud ne jsi agresivní:-)
 jak 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:47:56)
A jeste Varanko. Pokud bydlite u rodicu, jsi taky mamanek. Hypo a najem jsem platila 4 roky, vim, ze to neni easy, ale takovy je zivot.
Jinak, ono je to lehke. Doma reknes priteli, ze bys chtela , aby delal to a to. Treba vytrel a vynesl smeti.
A btw, sama delam ve vylozene muzskem oboru, ale o vysavaci a stare nikdo nemluvi.
Prestan rikat, jak ostatni maji Dokonale zivoty .
Neni to tak, ale z tebe trpitelstvi jen cisi:)) Chudinka Varanka,co ji pritel doma nepomuze.
 katka+katka 
  • 

Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:56:23)
jo, my platili hypo a nájem asi 3 měsíce dohromady. Pán, který nám prodával dům, nám dovolil nastěhovat se téměř ihned, ačkoli smlouva a ostatní papíry nebyly hotové. Takže ačkoli jsme nájem pustili, stejně jsme další 2 měsíce platili - výpovědní doba ve smlouvě. Navíc paní, která nám byt pronajímala, ho nejdřív chtěla vidět než ho od nás převzala. Udělala si na nás čas hned druhý den, po tom co jsme jí volali. A přestěhovaní jsme byli během 10 dní (moc jsme toho neměli). Právě proto se mi nechce věřit, že Varanka by to zvládla takovým fofrem:-)
Jinak a Jak naprosto souhlasím, chudinka Varanka
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 12:58:31)
:-) najivky
 katka+katka 
  • 

Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 13:00:23)
když už tak naivky (od slova naivní)
 Varanka + Kateřinka(9/09) 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 13:02:35)
promiň, tomu já nerozumím
 katka+katka 
  • 

Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 13:03:54)
to nic mi se to učili ve škole, ale ty si asi zrovinka chyběla. Jinak já si to samé myslím o tobě.
 jak 


Re: Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa! 

(13.6.2008 14:04:36)
Varanko, proc naivky? My ti taky nerikame slepice hloupa:))
Prestan se litovat. Ja pracuji v uplne muzskem svete a takto ,jak popisujes, se nikdo nechova. Ale holt nehlasame tvoji pravdu, co.
 Jíťa 
  • 

nedá mi to :-D 

(14.6.2008 16:20:01)
když už rejpeš do pravopisu: MY JSME se to učili... - to JSME ti odpustím, ale MI néééé.
 . 
  • 

Autorko 

(13.6.2008 13:03:31)
nic proti, ale jaký si to uděláš, takový to máš. Jak vidíš, většina s tebou nesouhlasí a já se k nim připojuju. Asi žiju v jiným světě než ty, ale chlapi kolem fakt vesměs dělaj doma co můžou, děti milujou a starají se o ně. To co popisuješ, opravdu není normální a běžný a já bych s takovým mužským prostě nebyla. Taky jsem neměla štěstí - tak jsem si počkala celých pět let, než jsem narazila na toho nej. .-))
 katka+katka 
  • 

Re: Autorko 

(13.6.2008 13:06:43)
já taky kolem sebe mám muže, kteří se normálně na chodu domácnosti i výchově dětí podílejí stejným dílem jako jejich ženy. Jak říká ten můj - doma jsme si udělali bordel společně, tak si ho taky společně uklidíme. Vlastně tenhle víkend budu po x-letech uklízet dům sama, protože manžel je i s Katkou nemocný
 *Niki* 


Re: Autorko 

(13.6.2008 14:58:53)
No, oni by ti muži, jako píše autorka, i byli... jen třeba já mám kolem sebe ženy, které by takové chování netolerovaly. Nenadávaly, ale sjednaly pořádek. Takže to není jen ve vzorku mužů, ale i v chování žen. Varanka prostě není dostatečně asertivní, ale to je dáno taky věkem (nezapomeň, že je o spoustu let mladší než ty nebo já - já byla ve 24 ještě na vysoké a byla dítě, jako 99 % vysokoškoláků :-)
Já, byť máme děti, muže akutně k životu nepotřebuju, takže chlapa jako má ona bych pustila k vodě, jen by se po něm zaprášilo. Ale každý máme jiný práh tolerance (ten můj vůči můžum je docela nízko) a v pohodě jsem si žila sama a necítila být stále s někým, jako to spousta žen (ke své škodě) má.
Varanku bych neodsuzovala, má taky snahu situace řešit, jen někdy nevyvozuje správné závěry ze svých osobních zkušeností. Ale kdo vždy ano? :-)
 Jíťa 
  • 

Tahle diskuze je o ničem 

(13.6.2008 16:28:35)
Na vztah nemá příliš vlivu délka známosti nebo chození, ani to jestli spolu ti dva zkusili žít nebo nezkusili, dokonce ani předmanželský sex nebo ne-sex.

Když se rozhlédnete kolem, zjistíte, že každý známe ve svém okolí několik šťastných párů, které se vzali po delší známosti, stejně jako několik párů - hazardérů, co se vzali po pár měsících (patřím mezi ně). A přesto jsou všichni spokojení.
A stejně tak určitě každý zná několik rozvedených párů, kteří spolu před svatbou několik let žili i těch druhých, kteří se brali narychlo.
Možná, kdybyste si to spočítali jen ve svém okolí, došli byste k závru, že těch párů je přibližně stejný počet ve všech 4 kategoriích.

Vztah se totiž během let mění a vyvíjí. To co nás uspokojovalo ve 20 letech není to samé, co chceme ve 30, 40 a později. Taky přijdou (a později zase odejdou) děti. Přátelé se odstěhují a my si najdeme jiné přátele. Ze zdravotních či rodiných důvodů opustíme své koníčky a začneme se věnovat něčemu jinému. A po letech soužití zjistíme, že jsme každý úplně jiný než když jsme se poznali. Někteří to ustojí, jiní ne a rozejdou se.

A to, že tu z obou táborů zaznívá, že už jste spolu X let a klape vám to, ještě neznamená, že to tak bude pořád. Já vám to přeju.
Ale vím o jednom manželství, kde měli 9 dětí a rozvedli se krátce před zlatou svatbou!
 katka+katka 
  • 

Re: Tahle diskuze je o ničem 

(13.6.2008 17:01:12)
My jsme spolu s manželem zatím šťastni, důležité je to slovíčko ZATÍM, doufáme, že to tak bude i nadále a o náš vztah se staráme, ale jestli spolu budeme až do smrti těžko říct. Jednou jsme se na tohle téma bavili s kamarády (manželi) a manžel té kamarádky říká - Já už to s tebou nějak doklepu - samozřejmě to myslel z legrace. Občas mě až děsí statistiky rozvodů, jedna byla před pár dny inovinkach.cz (zdroj ČSÚ) - hrůza
 DENISA 
  • 

Shrnuto a podtrzeno 

(14.6.2008 5:57:40)
Ze statistickeho hlediska, po dlouhych uvahah a zvazeni vsech kriterii s prihlednutim k delce vztahu, intenzite vztahu, veku zeny, veku muze, vekoveho rozdulu, fyzicke a psychicke vyspelosti, vzdelani dotycnych, genetickych predispozic, zivotnich zkusenosti, pristupu tchanovcu, okoli, zamestnavatele a bytneho, my vychazi - ze vsechno toho zasadne ovlivnuje kvalitu a uspesnost vztahu a to tim zpusobem, ze to nekdy to dopadne dobre a nekdy ne :-)
 Cindule - 1 ještěrka (18 m) 
  • 

Hezký 

(14.6.2008 21:37:03)
:-)
 Veverka1206 
  • 

Vím o čem mluvíš 

(15.6.2008 15:44:55)
Ahojki,rozhodně nejsi blázen,moje první manželství s bohémem mě vyškolilo,vydělat peníze,starat se o barak,na mateřské nás živili všichni ostatní,jen ne on-protože duchovní strava a hodnoty byly přednější,no,ale ty jsem do hrnce nedala a nic neuvařila,šla jsem do práce,vyhrabala se z dluhů a všichni si klepali na čelo proč s ním jsem..jak říká kamarádka Věra-vše má svůj okamžik zlomu..ten nastal a já věděla,že s ním už nebudu...povedlo se...byla jsem se synem,odpoči¨ívala,jen tak oddychové známosti..pohoda...ON přišel ke mě po internetu...trvalo 3 roky než jsme byly spolu..ale není problém chodit do práce,posadit dítě na nočník..je mi 40 a jsem opravdu šťastná..a nebyla to lehká cesta...vážím si jeho pracovitosti,ochoty přemýšlet o všem co mu říkám,schopnost dohodnout se....držím Ti palečky..někdy to klapne až na podruhé...L
 Mitzi 


Nejsi blázen! :-) 

(15.6.2008 18:38:31)
Mám to podobné. Taky jsem podruhé vdaná.
S prvním manželem jsem se znala od 10 let, v 18 jsem s ním začala chodit a v necelých 20 jsem si ho vzala. Po 11 letech jsme se rozvedli. Důvod? Vůbec jsme se k sobě nehodili... Žena má jiné představy o životě v devatenácti a jiné v pětadvaceti, třiceti. Manžel se taky hodně změnil, bohužel v ničem k lepšímu. Dcera ho moc nezajímala, já vůbec, zato pivo nabývalo na důležitosti...
Půl roku po rozvodu jsem poznala svého druhého manžela, za 4 a půl měsíce jsme se vzali. Nepochybovala jsem, že ho znám líp než exmanžela za 11 let! Po dvou letech se nám narodil syn, kterému teď budou 4 roky... takže už i tu první krizi, která se obvykle po pár letech dostavuje, jsme nějak bez úhony přečkali. :)
Nemyslím si, že délka vztahu před manželstvím je přímo úměrná tomu, jak se partneři SKUTEČNĚ poznají. Někdy stačí týden, kdy je Vám opravdu zle a víte, s kým máte tu čest (nebo tu smůlu).
 Myss 


Re: Nejsi blázen! :-) 

(15.6.2008 19:10:48)
mluvis mi z duse,naprosto s Tebou souhlasim.
 Myss 


laska pres internet 

(15.6.2008 19:09:14)
taky jsem podruhe vdana,z prvniho manzelstvi mam 21-leteho syna,nyni s druhym manzelem 5-leteho.
Rozvedla jsem se dost pozde-po 15-ti letech,takze hledani partnera bylo o to obtiznejsi,ze clovek uz nebeha po diskotekach,nechodi do skoly ani na trenink.Moznosti k seznameni nejsou,v praci jsem nikoho nechtela.Potkali jsme se na internetu,po mesici chozeni jsme vedeli,ze se chceme vzit,do roka byla svatba a dite.Jsme spolu uz 6let,velmi stastni,kazde rano dekuji osudu,ze mi ho prihral do cesty.
 Anna 
  • 

Podobná zkušenost 

(15.6.2008 20:14:36)
Já mám podobnou zkušenost a rozhodně souhlasím s tím, že to člověk prostě ví - já chodila s prvním manželem 5 let, pak jsme se vzali a 5 let jsme spolu žili, ale šlo to od deseti k pěti. Po rozvodu jsem poznala mého druhého manžela a po týdnu jsem k němu cítila tak neuvěřitelně vřelou náklonost a pocit, který rozhodně nemohu porovnat s bláznivou zamilovaností nějaké šestnáctky, věděla jsem, že tenhle muž mě baví a baví mě s ním být neustále. Dnes , když se po cca 3 letech našeho vztahu ohlednu, mám pocit, že se je to mezi námi čím dál lepší, zdá se to až neuvěřitelné. Přála bych to všem, hodně štěstí ....
 angellic 


jsem na tom stejně 

(15.6.2008 21:09:14)
milá mandelinko! I já svého (zatím prvního a doufám, že tomu tak zůstane) manžela potkala v den jeho narozenin v lednu a v květnu - což je 4. měsíc od seznámení jsme se zasnoubili - svatba byla v září,hosté z jeho strany mě poznali až v náš den a jeho matka byla dokonce proti sňatku, jelikož můj muž je o 12let starší a bála se abych ho neopustila, přeci jenom mi bylo 21 :o)
Zrovinka včera jsme se bavili s mým mužem o tom, jak někteří lidé se berou po pěti letech a do roka se rozvádí a někdo se bere v po pár měsíční známosti a jsou spolu celý život....
 janickaj 
  • 

Ahoj 

(15.6.2008 21:45:43)
Mandelinko,
já si vůbec nemyslím,jsi blázen,právě naopak.Já jsem se vdávala po 6 měsících známosti, protože jsme čekali syna.Sice nám to nevydrželo,ale nemyslím si,že to bylo tím,že jsme se brali brzo. držím palce at vám to vydrzí
 Dana, Davídek a ještě nenarozený Lukášek? 
  • 

Není na tom nic nenormálního 

(16.6.2008 15:16:09)
Ahoj! Nevím, proč by si měla být blázen ať už v prvním, nebo druhém případě. Já jsem vdaná teprve poprvé, v září tomu budou 2 roky a máme 19 měsíčního Davídka a v srpnu čekáme druhé miminko. Koncem července to budou 3 roky, co jsme se seznámili a hned jsme věděli, že prostě chceme být spolu. Nevzali jsme se hned v září jen ze tří důvodů a to: měli jsme objednanou dovolenou v Egyptě a oboje by se dalo jen těžko finančně zvládnout, pak z ohledu na rodiče, jak moje tak jeho, neboť manžel se teprve v srpnu po našem seznámení rozváděl a za třetí září je jen jednou za rok, takže jsme holt rok počkali, v den svatby jsem už ovšem byla v 7 měsíci těhotenství. Znám lidi, kteří spolu před svatbou žili spoustu let a pak i po svatbě a stejně se rozvedli a také znám spoustu lidí, kteří se vzali po ještě kratší známosti než vy a jsou spolu šťastní dodneška i po spoustě let. Je to o štěstí a o tom, jak si to kdo umí vychutnávat. Já jsem čekala na "toho pravého" hodně dlouho, až do 33 let, a do té doby jsem si prožila několik vztahů ať na krátkou nebo dlouhou dobu, ale taky spoustu zklamání a bolesti. Proto si dnes mnohem víc dovedu vážit a cenit toho, jakého muže jsem potkala a vzala si ho. On je na tom podobně a proto je nám spolu fajn. Rozumíme si spolu po všech stránkách, což je nejen starost o domácnost, ale i to ostatní. Prostě je nám spolu krásně a věříme, že nám to vydrží i přes všechny starosti a životní nástrahy.
Moc ti držím všechny palce, aby to tak bylo i u vás!!!!!!
Za nás všechny Dana, David, Davídek a Lukášek v bříšku!
 Jana 
  • 

Jsem podruhé vdaná 

(19.6.2008 7:32:01)
Blázen nejsi.Je to tvoje rozhodnutí.Já ti závidím.Jsem vdaná 15 let a poslední dobou to nestojí za nic.Jsem nešťastná.Proto ti radím užívej si štěstí a lásky.Neposlouchej sudičky kolem sebe.
 týna 
  • 

pro mandelinku 

(19.6.2008 14:27:56)
Komentáře k článkům už ze zásady nečtu. Pokaždé mě rozčílily nepatřičné glosy vševědů, vševědek a rejpalů všeho druhu natolik, že jsem si to v zájmu zachování pozitivního přístupu ke společnosti jako takové zakázala :-) Vám osobně držím palce na vaší cestě. Niterně to znám a mockrát jsem si musela říct: "moje kalhoty nikdo nenosí" a "za svá rozhodnutí jsem zcela zodpovědná". Nikdo nemá právo soudit druhého a v diskuzích, které probíhají na (jakémkoliv) webu, velmi často postrádám schopnost empatie. Mandelinko, nenechte se otrávit.... smajlíky vám sluší.
 Veronika XXX 
  • 

Naprosto souhlasím  

(11.8.2008 19:01:44)
Milá Mandelinko naprosto ale naprosto s tebou souhlasím, je to právě pár měsíců co jsme se s mužem domluvili na rozvodu a já během té doby potkala někoho jiného. Znám ho teprve měsíc ale cítím že je to ten praví,rozumíme si naprosto ve všem a i přesto že je mezi námi 15. let věkoví rozdíl.chceme se vzít 9.9.2009(prý krásné datum),rozhodně nebudu váhat i kdyby to nemělo vydržet a užiju si ten vztah naplno dokavadˇ to půjde.A je mi jedno co si o mě myslí ostatní ty se mnou nežijou.Hodně štěstí všem
 lenka 
  • 

snad budu podruhe vdana,nebo radeji ne? 

(25.8.2008 21:34:21)
Vidis ja se vdavala dokonce po 7 tydnech,po 3 tydnech me pozadal o ruku,ted je to necelych 7 let a rozvadime se,myslela jsem taky ze je to na cely zivot a ejhle prisla nova prace,tam kamaradka a je konec
 margaritah 


Intuice 

(31.5.2009 11:31:55)
Zeny, dejte na svou intuici, ale zaroven trosku s rozumem :) Ja hledala a tapala asi 10 let, poznala jsem spoustu muzu, mela za sebou par dlouhodobych, nekolikaletych vztahu ,ale i rychlovek. Pak jsem si pres Seznamku nasla nekoho, koho jsem mohla potkat uz driv (bydleli jsme na stejne koleji, chodili do stejne vysoke skoly, klubu, meli stejny okruh znamych,ale presto nebyl asi jeste ten pravy cas se potkat). Behem tydne a neco od odepsani na inzerat jsme se sestehovali do pronajmu - neco takoveho bych si nikdy predtim nelajzla. A mame uz 7 let krasny vztah, manzelstvi,supr deti...A to mi vsichni rikali,ze takoveho chlapa,jakeho hledam, pry nikdy nenajdu....
 novi 
  • 

nejste blázen 

(2.6.2009 22:22:22)
prostě to CINKLO!!!!!
Moji rodiče se brali taky po 4 měsíční známosti, a bylo to super manželtsví, tatínek byl o 13 let starší, brát se nemuseli, bohužel po skoro 25 letech mamince zemřel, všichni jim prorokovali krátké trvání
 petmic 


To se musí vycítit..... 

(7.10.2009 12:26:26)
Naprosto stejné to bylo u mne. 3 roky chození, 3 roky manželství, rozvod. Nešlo to. Nechápala jsem, jak jsem si mohla někoho takového vzít.
Pak na dovolené v zahraničí jsem poznala někoho, s kým jsem hned první večer mluvila o dětech, rodině....párkrát jsme se navštívili a po 6 měsících (výpověď v práci, odhlášení se z úřadů, balení věcí to všechno prodloužilo) jsem se natrvalo přestěhovala o 800km jižně. Vzali jsme se až letos v květnu (měla jsem obavy z možného rozvodu, viz.první manželství)Máme téměř 4letou Anetku a v bříšku nosím druhé. A jsem šťastná.
A co na to okolí, když jsem jim to tehdy oznámila po 2 měsících známosti??? řekli mi, že nejsem normální. A já si myslím, že jsem naprosto nejnormálnější :-)

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.