Úděl nás žen? Toužit po dětech a starat se o chlapa!
Chtěla bych jen autorce poděkovat, že se mě zastala (samozřejmě nejen ona v diskusi pod mým článkem)
Tomu co prožívá rozumím velmi dobře.Já se rozváděla nejen kvůli neschodám s manželem, ale hlavně proto, že manžel toužil po miminku a se mnou se mu to ani po 2 letech nedařilo, a tak si našel slečnu už s dítětem. Rozhodla jsem se zůstat sama a sama jsem i byla. Odešla jsem do Prahy, kde jsem si našla novou práci, začala znova studovat, začala nový život. A pak jsem potkala JEHO!!! Naprosto ve všem mi rozuměl, shodovali se naše koníčky, naše názory, naše touhy! To, že on je zvyklý žít u rodičů není sice ideální, ale každý sme jednou začínal a učil se žít na vlastní pěst. Každému občas něco nedochází, nebo nepřipadá ideální. A to co jsem o něm do článku napsala, nebylo nijak hanlivé! Bylo to spíš poukázání na smutnou skutečnost, že dnes mladí lidě (přiznávám, nejen muži) nemají potřebu se osamostatňovat, dokud si někoho nenajdou a i tak je spousta párů s dětmi, žíjících u jedněch, nebo druhých rodičů. Ať už z finančních důvodů, nebo z pohodlnosti.
Pustila jsem svůj pronájem, bydlíme v bytě jeho rodičů oba. Alespoň tady v Praze. Je to levnější a hlavně klidnější. Dokud nemáme dítě, nemusíme se o spoustu věcí starat. A až to dítě příjde, máme přeci NÁŠ dům!
Nerozešla jsem se s ním, podle vašich reakcí, rozhodla jsem se bojovat za vztah z čistého nebe! A DÁMY, KTERÁ Z VÁS SI NA SVÉHO CHLAPA NEPONADÁVÁ, AŤ HODÍ KAMENEM!!!
Odpovědět