Není na tom nic nenormálního
Ahoj! Nevím, proč by si měla být blázen ať už v prvním, nebo druhém případě. Já jsem vdaná teprve poprvé, v září tomu budou 2 roky a máme 19 měsíčního Davídka a v srpnu čekáme druhé miminko. Koncem července to budou 3 roky, co jsme se seznámili a hned jsme věděli, že prostě chceme být spolu. Nevzali jsme se hned v září jen ze tří důvodů a to: měli jsme objednanou dovolenou v Egyptě a oboje by se dalo jen těžko finančně zvládnout, pak z ohledu na rodiče, jak moje tak jeho, neboť manžel se teprve v srpnu po našem seznámení rozváděl a za třetí září je jen jednou za rok, takže jsme holt rok počkali, v den svatby jsem už ovšem byla v 7 měsíci těhotenství. Znám lidi, kteří spolu před svatbou žili spoustu let a pak i po svatbě a stejně se rozvedli a také znám spoustu lidí, kteří se vzali po ještě kratší známosti než vy a jsou spolu šťastní dodneška i po spoustě let. Je to o štěstí a o tom, jak si to kdo umí vychutnávat. Já jsem čekala na "toho pravého" hodně dlouho, až do 33 let, a do té doby jsem si prožila několik vztahů ať na krátkou nebo dlouhou dobu, ale taky spoustu zklamání a bolesti. Proto si dnes mnohem víc dovedu vážit a cenit toho, jakého muže jsem potkala a vzala si ho. On je na tom podobně a proto je nám spolu fajn. Rozumíme si spolu po všech stránkách, což je nejen starost o domácnost, ale i to ostatní. Prostě je nám spolu krásně a věříme, že nám to vydrží i přes všechny starosti a životní nástrahy.
Moc ti držím všechny palce, aby to tak bylo i u vás!!!!!!
Za nás všechny Dana, David, Davídek a Lukášek v bříšku!
Odpovědět