Názory k článku Jsem podruhé vdaná…

prostě to CINKLO!!!!!
Moji rodiče se brali taky po 4 měsíční známosti, a bylo to super manželtsví, tatínek byl o 13 let starší, brát se nemuseli, bohužel po skoro 25 letech mamince zemřel, všichni jim prorokovali krátké trvání

Vidis ja se vdavala dokonce po 7 tydnech,po 3 tydnech me pozadal o ruku,ted je to necelych 7 let a rozvadime se,myslela jsem taky ze je to na cely zivot a ejhle prisla nova prace,tam kamaradka a je konec

Myslím si, že je jedno jak dloho s přítelem chodíš. Vdávala jsem se po 3 měsísících známosti, jsme spolu přes 16 let, doma to klape v pohodě a svého manžela miluji stále.

Blázen nejsi.Je to tvoje rozhodnutí.Já ti závidím.Jsem vdaná 15 let a poslední dobou to nestojí za nic.Jsem nešťastná.Proto ti radím užívej si štěstí a lásky.Neposlouchej sudičky kolem sebe.

Též gratuluji.
Myslím, že leccos je v životě náhoda, někdo může vybírat, srovnávat, přemýšlet, neukvapit se - a pak to nakonec krachuje. A jiný nic nezkoumá - a vyjde to na poprvé a doživotně...
Moji rodiče jsou spolu 57let. Nepamatuji si, že by se někdy vážně pohádali. Až nyní, na stará kolena, kdy nastává skleróza, se občas hádají - třeba proto, že dědovi babička něco říká podesáté a on si to nepamatuje...tak takové manželství bohužel se mi nepodařilo ani na potřetí...
Asi jsem měla představu, že je naprosto normální, když je doma hodný chápavý otec rodiny, tak jsem se v 19 letech vdala, po dvou a půl leté známosti, což mi připadalo dost. Maminka říkala - no nevím, zdá se mi, že se k sobě nehodíte, počkej ještě...Jenže já měla svoji hlavu, jako většina náctiletých..dnes je ovšem jiná doba, vše je zhruba o téměř deset let posunuté. Dřív bylo nepředstavitelné, abych se k němu nastěhovala a žili spolu a ještě nedej bože měli děti - bez svatby. Tudíž - svatba, dvě děti, pak hádky - ne že bychom se neměli rádi, to ne, ale měli jsme naprosto odlišné názory na spoustu věcí. Např. volný čas - on byl z venkova a něco jako dovolená, to byla ztráta času a peněz. Kino - jeho maminka pravila, ať ho nechám doma raději ležet na gauči. A měli jsme dvě děti, už když byly malé, uvažovala jsem o rozvodu, vydržela jsem to přesně 13 let - a pak jsem to podala. Nastalo peklo, soužití v jeho rodinném domě, naschvály...utekla jsem k rodičům a pak po dvou letech dostala 1+1 od Obvodního národního výboru, studený, severní, ale byla jsem šťastná!!
Tam jsem začala bydlet s přítelem, se kterým jsem se seznámila rok po rozvodu. Byl mladší, děti neměl a na moje děti byl hodný, bral je jako mladší sourozence..čili jsem je nakonec vychovávala všechny tři. Možná bychom spolu byli dodnes, jenže on asi 4 roky po seznámení naléhal, abych si ho vzala. A to jsem neměla dělat...jak mě měl jistou, začal čím dál víc chodit po restauracích, pokud jsem přišla z práce za kanceláře až večer, už byl opilý. Agresivní nebyl, mezitím děti již dospěly, nějaké velké scény nebyly, obvykle jsem se ani nehádali, jen jsem mu říkala - pokud nepřestaneš pít, rozvedu se s tebou. A on nevěřil, protože byl mladší... I rozvedla jsem se s ním tři roky poté, kdy jsem mu to prvně řekla.
Mezitím děti již byly zcela samostatné, takže jsem v původně malém bytě zůstala sama - a najednou tam bylo moc místa. Dva roky po druhém rozvodu jsem se seznámila s mým třetím mužem. Rozhodnuta, že se už nikdy v životě nevdám... a rok a čtvrt na to jsem si ho vzala. Tentokrát pro to byl rozumový důvod. Milovali jsme se a myslím, že to trvá dodnes, i když se občas pohádáme, jsme spolu 10 let. Muž je ve své podstatě velmi hodný, ale někdy značně netrpělivý a výbušný. A já jsem bývala taky prudká, i když s lety se to zmírnilo (možná za to mohou italští předkové, i když mám i předky německé, kteří by měli být spíš disciplinovaní - taky u mužů upřednostňuji spolehlivost, kterou druhý muž postrádal). Takže - třetího muže jsem si vzala z toho důvodu, že byl cizinec a neměl ani zdravontí pojištění, pokud bych si ho nebyla vzala, platil by hrozně vysokou částku, takhle získal trvalý pobyt a možnost platit si sociální a zdravotní pojištění. Takže to dopadlo tak, že já, která jsem se v 19 letech vdávala v bílém se závojem a byla přesvědčena, že s prvním mužem budu samozřejmě celý život, jsem vdaná potřetí... to by mě ani ve snu nebylo napadlo, měla jsem jako příklad manželství mých rodičů - bez hádek a trvalé...
Ale život dělá jiné věci, než které si člověk naplánuje...