| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Stresující vyšetření

 Celkem 596 názorů.
 Ivory 


souhlasím  

(30.11.2007 9:26:05)
Mám podobnou zkušensot jako vy a dnes mi tu běhá zdravý chlapeček, i my uvažujeme o dalším dítěti a já si říkám, opravdu musím absolvovat další stresující vyšetření v těhotenství? Děkuji za Váš příspěvek, nejen, že nemusím...ale já ani nechci.a vaše zkušenost mě jen utvrzuje v mém rozhodnutí.
 Bebíčko 
  • 

Re: souhlasím  

(30.11.2007 9:40:16)
Mě testy spíše uklidnili a jsem ráda, že jsem je podstoupila. Nedopadli vždy dobře, takže jsem podstoupila i odběr plodovky. Asi bych zbytek těhotenství nespala, kdybych nevěděla na čem.
 Sedmikráska* 


Re: souhlasím  

(30.11.2007 10:47:05)
Taky souhlasím,
mám vlastního syna a tři děti v pěstounské péči. Než jsem otěhotněla měla jsem jasno v tom, že kdybychom čekali postižené dítě šla bych na přerušení, kdyby se nám narodilo, dala bych ho do ústavu.
Když jsem otěhotněla a nosila svého syna, už jsem si nebyla tak jistá, spíše jsem věděla, že bych to neudělala. Když se narodil a po pěti týdnech jsem měla positivní testy na toxoplasmosu nebyla jsem si jistá tím ústavem. Naopak. Mého syna prošetřili ze všech možných stran a všichni se divili, jakto, že mi testy nedělali v těhotenství? Byl zdravý a já byla šťastná, že mi testy nějakým nedopatřením neudělali.
Pak jsme přijali 3 děti do pěstounské péče a já se naučila (alespoň myslím) přijímat děti takové jaké jsou a se vším všudy. Poznala jsem spousty rodičů, kteří postižené děti měli a najednou i viděla, že také jsou jistým směrem o něco bohatší.
Rozhodli jsme se mít další biologické dítě a já si byla jistá, že nepodstoupím žádná vyšetření, kt. nebudou nezbytně nutná.
Pan doktor mi při prvním vyšetření sdělil, že čekáme dvojčata a já mám tedy rizikové těhotenství.
Po prvním šoku a pocitu paniky jsem se rozhodla, že jsem zdravá, děti, které nosím jsou zdravé a pokud mají nějaký problém, tak je budu milovat takové jaké jsou.
Ano 8 měsíců jsem slýchala katastrofické scénáře, příběhy lidí, kterým se měli narodit postižené děti a narodili děti zdravé a naopak.
Byla jsem rozhodnuta odmítnout případnou amniocentézu. Naše děti byli naše děti.
Dvojčata se narodila v termínu, zdravá, donošená a já vím, že i kdyby nebyla milovali bychom je stejně.
Hodně štěstí
 Jana, 2 holčičky 
  • 

stresující vyšetření  

(3.12.2007 15:10:30)
Mám velice podobné zkušenosti, jen s horším koncem. U 1. holčičky měli pořád pocit, že má malou hlavičku. Byla jsem zoufalá, bála jsem se o ni, představovala si, že bude hloupoučká... Mám velice chytrou a šikovnou holčičku, jen byla droboučká a od narození nohatá. A co já se nabrečela... A co se asi nabrečelo se mnou to chuďátko v bříšku.

Druhé těhotenství proběhlo sice lehce komplikovaně, ale díky mě, s miminkem mě nestrašili.

 Petra K,Baruška 3měs 
  • 

Re: stresující vyšetření  

(18.12.2007 8:32:59)
Prožila jsem totéž. Mám 158cm a doktoři se divili,že má holčička je menší..nazývali ji "hypotrofem",vyhrožovali předčasným ukončením těhu a má holčička pro ně byla patologickým plodem, co je opožděný ve vývoji a hrozí rozvoje xx-vad! Nakonec při porodu měla 3000g a 49cm!!!! A já jsem byla od 28.tt ve stresu,že neroste! Zlaté časy bez ultrazvuku! Ikdyž nevím,strach by mi asi nedal na vyš. nejít,ale máš pravdu, ikdyby se narodila postižená, neměla bych ji o nic míň ráda! Smířila jsem se s tím. A ulevilo se mi.
 Sedmikráska* 


Re: souhlasím  

(30.11.2007 10:52:01)
souhlasím se zdenkou a ivory
 papinka 


Vyšetření 

(30.11.2007 11:58:10)
Nikdo V8s k vyšetření v těhotenství nutit nemůže , jde o Vaše miminko a Vaše zdraví, doktorům je to jedno. Proč ale asi máme j´3. nejnižší novorozeneckou úmrtnost na světě - asi právě pro velmi dobře vypracovanýa fungující systém kontrol těhotných a miminka a tak třeba na některé operace putuje dítěhned z porodního sálu , přepokládáse to a je vše připraveno. Když to bude nevyšetřené , pak následky si musí nést každá za sebe
 Bumbi&05,08,10 


Re: Vyšetření 

(30.11.2007 12:07:01)
Papinko.
Píšeš:
Proč ale asi máme j´3. nejnižší novorozeneckou úmrtnost na světě - asi právě pro velmi dobře vypracovanýa fungující systém kontrol těhotných a miminka a tak třeba na některé operace putuje dítěhned z porodního sálu , přepokládáse to a je vše připraveno. Když to bude nevyšetřené , pak následky si musí nést každá za sebe


No, když zabijeme nedokonalé děti ještě u matek v břiše, jasně, že se těch postižený, které by mohly po porodu umřít, narodí míň a pak máme nízkou úmrtnost :-( Ale je to tak správně?

Ukazatel úmrtnosti je jen číslo, nevypovídá vůbec nic o stavu zdravotnictví - je to prostě jen statistika. Teprve kvalitativní analýza by řekla, jak je možné, že se u nás rodí tak málo dětí, které by mohly umírat...
 suzann 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 12:58:10)
Bumbi, moje řeč.
Navíc já osobně si zásadně nedělám iluzi o těch různých testech "zda bude dítě zdravé nebo postižené" a popravdě řečeno nechápu, proč si ty iluze dělají lékaři. Četla jsem několik příběhů a je to i řeč lékařů, že test byl proveden s tím, že dítě bude mít DS a dítě se narodilo úplně zdravé. Ty testy prý ukazují GENETICKOU ZÁTĚŽ, ale nikoli už to, zda dítě bude opravdu postižené - to se prý dá 100% říct až V PŮL ROCE ŽIVOTA!!!
Myslím, že spousta dětí, které měly špatné výsledky, byly pak usmrceny přesto, že fyzicky byly zdravé. Jenom fakt nerozumím tomu, proč na tohle neupozorní lékaři. Asi je těší, že "nositel špatné genetické informace" nebude moci předávat tyto geny dál. To jsme jak v nacistickém Německu, že?!!
 Katka 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 22:28:42)
Nacistické německo??? Nepoužíváš trochu drsné výrazy??? Během těhotenství jsem poslouchala svého gynekologa ( dlouholetého kamaráda!!!) a podstoupila všechny testy i ultrazvuky. Nemyslím si, že bych byla jeho pokusný králík!!! Mám to štěstí , že mám krásnou zdravou dceru. Někdo to štěstí nemá, ale to je vůle přírody, ne lékařů. Každý má právo se svobodně rozhodnout, tak nekamenujte doktory!
 suzann 
  • 

Re: Vyšetření 

(1.12.2007 9:46:55)
Neřekla jsem o tom Německu proto, že člověk postupuje spoustu vyšetření, ale proto, že ty testy prý ukazují GENETICKOU ZÁTĚŽ, ale nikoli už to, zda dítě bude opravdu postižené - to se prý dá 100% říct až V PŮL ROCE ŽIVOTA!!! Takže bych se klidně vsadila, že spousta dětí, které měly špatné výsledky, byly pak usmrceny přesto, že fyzicky byly zdravé. Tzn. "nositel špatné genetické informace" nebude moci předávat tyto geny dál - přitom je to zdravý člověk. A na základě této věty (že bude usmrcen zdravý předavatel špatné genetické informace) jsem to přirovnala k Německu
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: Vyšetření 

(1.12.2007 16:17:32)
No, to, že má dítě DS se dá říct hned po narození (nikoli až v půl roce života). Dítě s DS má takové fyzické parametry, že je to naprosto zjevné.

Navíc aminocentéza by měla DS prokázat na 100%. To znamená, pokud některý z testů, jako tripltest nebo NT+ ukazují na to, že existuje významné riziko, že dítě má DS, lékaři vždy doporučí provést následně aminocentézu (tak, aby byly vyloučeny falešně pozitivní výsledky) a až na základě aminocentézy se rodiče rozhodují, jak budou postupovat.

To, že se rodiče na základě falešně pozitivních testů (tripltes a NT+) mnohdy zbytečně stresují je ale fakt a každý má právo se rozhodnout, jestli tyto testy postoupí nebo ne. Pokud mají rodiče jasno v tom, že přijmou dítě i když bude postižené, je asi zbytečné něco takového podstupovat :-)
 Bumbi&05,08,10 


Re: Vyšetření 

(1.12.2007 20:19:11)
Ajo,
já jsem po narození vykazovala fyzické znaky jako dítě s DS. Trvalo tehdy měsíc, než se to krevními testy vyloučilo. Moje matka mě přijala i jako downa...

Co kdyby tehdy byly ultrazvuky a krevní testy? Dostala bych šanci žít? Mohla bych vystudovat dvě vysoké školy, porodit dítě, mít báječného manžela, skvělou rodinu? Nebo by na mojí matku někdo přitlačil, ať se mě raději včas zbaví?
 Štěpánka 
  • 

Re: Vyšetření 

(2.12.2007 13:18:15)
Bumbi, to asi bude proto, že když ses narodila, nedělalay se genetické testy jako dnes. Lidé s D:S. mají v každé buňce (kromě červených krvinek a pohlavních buněk) o jeden chromozom víc. To se prostě neztratí a nevstřebá, takže dnes při amniocentéze to zjistí přesně a po narození taky přesně (nevím ale jak dlouho to trvá - možná je to ten měsíc, co Tvoje maminka čekala na výsledek). Tripple testy určují pravděpodobnost, v souvislosti s věkem matky. Ale krevní test a amniocentéza je jasná. Je ale pravsda, že i děti s D.S. jsou postižené různým stupněm a to už teda moc nevím, na čem to záleží.
 Bebíčko 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 13:25:18)
Ano, ale pro interupci se rozhodli maminky. Třeba by ty potraceny plody skončili v ústavech, to taky není řešení. Prostě jsou ženy co na takové dítě nemají, já mezi ně taky patřím, proto jsem šťastná, že mám možnost té volby.
 suzann 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 13:56:33)
"pro interupci se rozhodli maminky" na základě nic nevypovídajících testů, přičemž je přesto všichni přesvědčovali, že to je absolutně pravdivý ukazatel? O to mi šlo, proč to lékaři berou jako 100%, když to tak vůbec není.
 Mona 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 15:31:16)
Suzan, lékaři nejsou pitomci. Samozřejmě se ví a dá se to zjistit v literatuře pro laiky, že triple test má poměrně vysoké procento falešné pozitivity, tzn. že může v určitém procentu svědčit pro vrozenou vadu, která se poté neprokáže. Proto se při pozitivitě doporučuje amniocentéza, která je vpodstatě 100%. Navíc se teď poměrně nově zavádí i trochu jiné testování, a to v 10. týdnu, které je specifičtější než triple test, ale nedělá se zatím všude. Nidko tě na základě pozitivity triple testu nebude přesvědčovat o interrupci, to je nesmysl!
 suzann 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 15:45:08)
no, ne každý lékař je nakloněn tomu, že si i přes špatné výsledky nebudeš chtít nechat dítě vzít a ne vždy je schopen svůj názor nedávat nevhodným způsobem a narážkami najevo, bohužel.
 Bebíčko 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 15:50:44)
Suzan,doktor třeba není nakloněn postiženýmu miminku, nicméně maminka má 100% výsledky amnio. a podle nich se rozhodne.
 zuzini 


Re: Vyšetření 

(30.11.2007 16:07:46)
Jsou výsledky amnia skutečně 100%? Podle mne teda ne.
 Bebíčko 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 16:14:11)
S plodové vody se testují nejčastější vady. Pro testované vady to 100% je, může se vyskytnou postižení na které nebyl udělán test. Zamotala jsem se do toho, snad je to srozumitelný.
 jana38 


Re: Vyšetření 

(30.11.2007 17:07:09)
Bebíčko, ani na ty nejčastější vady to není 100%. Když odhlédnem od lidského faktoru (záměna vzorků v laborce či chyba laboranta při vyhodnocování), tak např. u DS (Downova syndromu) můžou nastat minimálně dvě situace, kdy ti amnio hodí špatný výsledek - pokud z plodovky místo DNA vyvíjejícího se plodu naberou DNA tzv. mizejícího dvojčete (tj. plodu, který se vyvíjel souběžně a v prvních týdnech odumřel - právě třeba kvůli těžkému postižení DS) a tím pádem jim vyjde výsledek pozitivní na vadu zmizelého dvojčete a doporučí k potratu naprosto zdravé mimi.

Druhý případ může být, kdy plod je postižený DS mozaikového typu, tj. špatný počet chromozomů mají jenom některé buňky a tam pak může vyjít výsledek negativní (tj. plod se jeví podle amnia v pořádku, nicméně má DS) nebo naopak vyjde pozitivní, ale už to nic neříká o tom, kolik procent buněk má špatný počet chromozomů. Někteří lidé s mozaikovým DS, které to jenom "lízlo" (jak naprosto trefně popsala holčina níž) můžou žít normální nebo skoro normální život.

Mmch které z vás víte přesně, že zrovna všechny vaše buňky mají správný počet chromozomů a nebyly byste v dnešní době kandidátky na potrat?

Uznávám, že výše popsaný situace jsou velmi velmi vzácný, tudíž amnio je přesná třeba na 99%, ale není stoprocentní. Žádný test není stoprocentní. Stoprocentní je akorát smrt.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 17:31:39)
přesně tak. a já se rozhoduji raději pro život.
 papinka 


Re: Vyšetření 

(30.11.2007 17:39:12)
nesprávné výsledky ,které popisuješ při amniocentéze jsou tak extremně vzácné, že jimi smaminkám spíše motáš hlavu
Navíc i výsledky amniocentézy se dávají do korelace s nepřímými známkami na UTZ. A teprve dohromady se to shrnea rozhodnutí skutečně je na rodičích.
Myslím , že se zde navíc směšují postižení např. typu Downův sydrom , tj. při kterém je dítě schopno fungovat samozřejmě s omezením a těžká postižení a deformace. U některých vad totiž nelze předpokládat přežití delší než několik hodin / anencephalus - bez mozku / . To si myslín , že je lépe takové těhotenství ukočitnež čekat u postýlky až ten chudák tvoreček umře. JInak si stále myslím , že můžeme být rádi jaký máme systém kontrol vč. prenatálníhio screeningu, zkus si něco takového žádat jinde bez kvalitního pojištění.
Jiná otázka je chování některých lékařů a sester při těchto těžkých okamžicích
STran UTZ - vrozené vady . vždy je si třeba vybrat kvalitního lékaře se zkušenostmi v této oblasti , zaráží mě , jak pisetalka v hlavním článku píše o asistence , která dělala UTZ. SPrávně hodnotit UTZ chce totiž kromě kvalitního přístroje mít i tisíce vyšeření za sebou právě se zaměřením na posuzováním vad
 jana38 


Re: Vyšetření 

(30.11.2007 19:10:30)
Papinko, i já jsem psala, že jsou případy nepřesnosti amnio velmi vzácné! Ale jsou MOŽNÉ, což sama připouštíš. A já nemám odvahu si vzít na triko, že budu zrovna jedna z milionu, u který se to stane:-((

A mmch mě zaráží tvůj názor, že pletu ostatním maminkám hlavu - čím? Tím že kromě A řeknu i B? Tím, že zde jenom napíšu další informace? Z takovýho postoje vidím vždycky rudě: nebudem sdělovat nějaký informace, abysme náhodou nepletli někomu hlavu, aby se náhodou nedozvěděl něco, co by v něm vyvolalo pochybnosti, že námi propagovaný postup není jedinej správnej.
Klasickej lékařskej přístup, kterej předpokládá, že ten druhej člověk je blb, co si nedokáže informace setřídit a zanalyzovat.:-((

Nikomu neberu právo podstoupit amnio, nikomu neberu právo jít na potrat.

Hele papinko a já bych i toho anencefala donosila, porodila, přivítala bych se s ním a rozloučila a nechala ho zemřít. Protože smrt k životu patří a tím, že ji přesuneme do 20. tt (nebo do eldéenek a nemocnic v případě starých lidí) ji rozhodně ze života nevytěsníme.
 papinka 


Amniocentéza 

(30.11.2007 19:27:52)
Tím pletením hlavy jsem myslela, že když pustíš do diskuze něco tak složitého , tak to musíš hodně rozvést tak ,aby nedošlo k mylnému vyložení. Tak jak jsi to napsala , tak by si to některá maminka mohla vyložit , že vlastně ta amiocentéza nemá smysl , když se analyzují nějaké nepravé buňky. Bylo by třeba uvést pravděpodobnost , s jakou k těmto nálezům dochází a hlavně taky uvést, že se nedělá analýza karyotypu plodu pouze z jedné buňky , ale z více atd...
Podané informace člověk musí upravit podle konkrétního příjemce, tak aby jim co nejlíp rozuměl , ne je zatajit.
JInak se mi s Tebou dobře diskutuje , odpovědi jsoou věcné a k věci, škoda , že to jde pouze po Netu.
STran toho anencephala , já si teĎ myslím , že bych si ho asi nechala vzít , ale vím , že dokud člověk tou situací sám neprošel , tak vlastně pouze teoretizuje , jak by se asi zachoval a až k té věci dojde, tak by jeho chování bylo jiné. Reakci v situacích , ve kterých jsme nebyly, podle mě nelze říct přesně dopředu.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 21:49:09)
Právě jsem dočetla celou diskuzi na pro mne velmi citlivé téma a nedá mi nereagovat! To, co tu, Markéto, píšete jsou silná slova. Mám sama dvě děti. Za normálních okolností bych podobná slova použila také: Ať má jakékoliv postižení, nechám si ho, je to přece mé dítě, zvládnu to....
Pokud to člověk nezažije, neví vůbec, o čem je vlastně řeč! Vyrůstala jsem s bratrem, kterému po narození diagnostikovali DMO / dětskou mozkovou obrnu/.
Nikomu bych nepřála zažít tu strašnou bolest, kterou jsme všichni prožívali, ve dne, v noci. Poškození bylo nejen fyzické, ale i mentální. Nikdy nemluvil, neseděl, nechodil. Nevíme , co si myslel, jak trpěl, co cítil. Pak se přidaly epileptické záchvaty, vyživován byl jen sondou. Takto " žil" do svých 13 let.
13 let bezmoci a beznaděje. NÉ, UŽ TO NECHCI NIKDY ZAŽÍT! Když jsem já sama otěhotněla, byla jsem vděčná za každé vyšetření, které mi lékaři udělali. Kdyby tehdy existovalo byť velmi malé riziko, že mé dítě bude nějak postižené, šla bych okamžitě na interupci. Asi nejsem dostatečně silná! Děkuji
současné medicině za jakýkoliv nový pokrok v prenatální diagnostice!
 jana38 


Re: Vyšetření 

(1.12.2007 7:15:33)
Diano, jenomže pokud vím, DMO Vám nikdo v těhotenství nediagnostikuje, vzniká třeba až jako následek přidušení při porodu nebo následek proběhlé infekce v těhotenství. S tím nic neuděláte, ledaže byste to dítě zabila po porodu.

Je mi líto, že pro Vás byla starost o bratra obtíž, rozumím tomu, že ne každý má na to nervy se starat o někoho, kdo vyžaduje péči, ať už je to postižené dítě nebo starý člověk ve finální fázi rakoviny.
A proto by mě nikdy nenapadlo zakazovat potraty nebo odsuzovat ty, které ho podstoupí. ALe stejně tak si myslím, že mám právo napsat, jak to vidím já.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Vyšetření 

(1.12.2007 10:10:35)
Markéto, ano. Tento případ se stal v roce 1979. Samozřejmě, že nikdo nemohl vědět, že se narodí dítě s DMO, ale že se narodí postižené bylo zřejmé pro nás všechny, jen né pro dotyčného lékaře. Maminka dostala ve druhém měsíci těhotenství do nohy růži a lékař, který místo aby jí doporučil interupci, jí začal léčit. Maminka byla na injekcích přes 1,5 měsíce. Nikomu se to samozřejmě v rodině nelíbilo, ale pan dr. byl jiného názoru. Já se tady nechci rozepisovat, jak to bylo, nebylo, co mohlo být atd. Dnes už je to naprosto nepodstatné. Chtěla jsem jen říct, že nechápu maminky, které odmítají vyšetření v těhotenství či si vědomě nechávají postížené dítě. Nechápu a nepochopím!!
 Bara 
  • 

Re: Vyšetření 

(1.12.2007 18:59:49)
Diano,
každý jsme jiný... takže já ty holky, které si chtějí nechat postižený děti, chápu. Když jsem byla těhotná, nechala bych si to dítě, i kdyby mělo být sebevíc postižené!! Prostě moje mateřské a ochranitelské city byly tak silné... možná, že potom, potom bych litovala, ale v době těhotenství bych nebyla schopná to udělat a VŽDYCKY bych si to vyčítala, do smrti bych neměla klid. Já měla postiženou tetu, babička s ní zůstala doma a ani by jí nikdy nedala do ústavu, i když jí to radili. To se prostě nedělá, pokud to není nutné z nějakých zvláště závažných nebo zdravotních důvodů. Je to jen naše pohodlnost. I teď, když je synovi 5, je mi zle z toho, že bych někdy měla jít na potrat nebo to zvažovat.... Moc doufám, že jestli budu někdy znova těhotná, nebudu mít žádné špatné výsledky a miminko bude zdravé.
 tyynka 
  • 

Re: Vyšetření 

(3.12.2007 15:51:47)
Markéto díky, mluvíš mi ze srdce
 acetom+Radek05/09+Matěj01/11 


Re: Vyšetření 

(9.12.2007 23:35:51)
Nedá mne nereagovat na markétin příspěvěk:
ele papinko a já bych i toho anencefala donosila, porodila, přivítala bych se s ním a rozloučila a nechala ho zemřít. Protože smrt k životu patří a tím, že ji přesuneme do 20. tt (nebo do eldéenek a nemocnic v případě starých lidí) ji rozhodně ze života nevytěsníme.
Když ti to dítě Markétko umře v náručí nebo zažiješ smrt miminka na vlastní kůži, tak mi napiš a můžeme si o tom pokecat!
Náš syn umřel 2 týdny před porodem - rodila jsme mrtvé zdravé dítě....
Můžeme si pokecat o pocitech bezmocnosti, beznaděje.....ta bolest s té ztráty je nesnesitelná! Jak chceš to miminko přivítat...vítej dítě mé, vím že zachvíli umřeš??? a pak, jak se s ním chceš rozloučit??? dívat se na to jak pomalu ten malý tvoreček umírá? jak trpí??? a že mu nemůžeš nijak pomoct????
Tak moc jsme si přála, aby náš syn začal plakat, když jsme ho držela v náručí!!!!! jAK MOC JSME SI PŘÁLA SE ŠTÍPNOUT, abych se vzbudila u toho HROZNÉHO SNA A MODLILA JSEM SE, AŤ TO JE VŠECHNO JENOM SEN!!!!

To stejné prožívají maminky, které se rozhodly, že po zjištění vrozené vady neslučitelné se životem u svého miminka, těhotenství ukončit. To rozhodnutí není lehké, ale v životě si nedovolím odsoudit ženu, která to udělala. Vážím si ji za to, že našla v sobě sílu, to vzájemné trápení ukončit.

Ještě to není ani rok! Já bohužel po špatné léčbě své vážné nemoci budu mít zvýšené riziko VVD a zatím nemáme dítě, ale v případě, že testy(amnio) bude pozit.... mám v tom jasno!

 Marketa 
  • 

Re: Vyšetření 

(10.12.2007 1:52:18)
Acetom, nevim, jestli jsi ten muj clanek cetla, ale u nas je celkem vysoka sance, ze nase miminko ma Edwardsuv syndrom a pokud ho opravdu ma, tak dlouho zit nebude. Presto jsem ochotna to podstoupit a dat mu veskerou moznou lasku dokud to pujde. To je to nejmensi co pro nej muzu udelat.
 petluše 


Re: Vyšetření 

(10.12.2007 6:23:21)
Acetom,
nechci se tu přít, jsem pro ponechání tohoto rozhodnutí matce. ALE...píšeš..koukat se jak umírá, jak trpí.

Když se dítě narodí předčasně kolem 23- 25 tt a projeví alespoň jednu životní funkci (dýchá, hýbe se, pláče) tak se zachraňuje. Mám kamarádku která je dr. na nedonošenecké JIP. Občas si s ní povídám o těchto dětech, oni už okolo 23 tt cítí bolest, reagují na podněty. Takže pokud se vyvolá porod ve zde zmiňovaném 23tt tak ho to bolí.... Ony ho vlastně zabijí ty silné stahy dělohy. Takže je to opravdu jen přesunutí smrti i s tou bolestí.


Takže bych neargumentovala umírajícícm novorozencem, pokud má VVV neslučitelnou se životem tak je to jen otázka času kdy zemře, samozřejmě, ale už v té půlce těhotenství je to smrt se vším všudy.
 PajaMM 


Re: Vyšetření 

(10.12.2007 9:02:49)
Petulo,

tady je ukazka z rozhovoru s profesorem Richardem Rokytou z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy:

* A jak jsme se tedy dozvěděli, že už v bříšku maminky máme svá trápení?
Dozvěděli jsme se to především při porodech nedonošených dětí. Děti, které se narodí v sedmém měsíci nebo i dříve, mají také znaky bolesti. O opravdové bolesti můžeme mluvit už od zhruba 26. až 28. týdne. To už dozrává aktivita mozkové kůry a můžeme snímat EEG, jehož průběh odpovídá projevům skutečné bolesti. Protože jsme opatrní, mluvíme u plodu raději o nocicepci, vnímání bolestivých stimulů. Není to stejná bolest jako v dospělém věku. K té totiž patří i mozková interpretace, individuální pociťování bolesti a tak dále.

Cely rozhovor je tady:
http://ktv.mff.cuni.cz/IFORUM-4115.html

A tady je jeste jeden:
http://www.rozhlas.cz/leonardo/clovek/_zprava/362130

To jen k tomu, jak "trpi" dite pri ukonceni tehotenstvi do 24tt.

 Bebíčko 
  • 

Re: Vyšetření 

(10.12.2007 9:34:15)
Danielo, obdivuji tě, že jsi shopná na některé příspěvky odpovědět, protože některé holky jsou k tobě nesmyslně kruté. Z některých příspěvků tady, hlavně těch proti tobě, se mi udělalo špatně. Přeji ti, aby tě v životě už nic špatného nepotkalo.
 PajaMM 


Re: Vyšetření 

(10.12.2007 9:45:24)
Bebicko,
dekuju ti. No nekdy me to taky dostane. Nejhorsi to bylo v patek, cekal me prvotrimestralni screening a rano jsem si precetla, jaka jsem zruda a ze bych nemela mit zadne deti. Ale uz je zase lip, dekuju.
I ja tobe preju jen to nej...hlavne zdravi, pak uz se da zvladnout uplne vsechno....
 terka78 


Danielko 

(10.12.2007 10:04:02)
I mě to tady momentálně připadá jako hon na čarodějnice :-( Máš mojí podporu, vím stoprocentně, že bych se zachovala úplně stejně být v tvojí situaci. Sleduji tě poměrně dost dlouho, moje dcera se narodila v červenci a podstupovala jsem amniocyntezu právě v době, kdy ty jsi prožívala svoje nejtěžší období. Vím, že to nemáš lehké, máš úžasného manžela, který je ti oporou, vykašli se tady na ty "vševědoucí" ..
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:06:47)
Terko,
moc dekuju, opravdu moc. Chodila jsi na cervencovky?
 petluše 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:08:19)
Tak já nevím, ale tady se neřeší to co Daniela udělala, ale to co by udělala s dítětem s DS,ne? A víceméně se tu neřeší to co by D. udělala ale to co by každá z přispěvatelek udělala /jsem se do toho zamotala/.

JInak Danielo, napsala jsem jen svůj názor, resp. to co mi napsala kamarádka která opravdu zachranuje malá miminka (letos se podařilo zachránit chlapečka s váhou 560g). Ta mi říkala že kolem 25tt je vidět, že to těm prckům minimálně není příjemné (nebudu psát její slova, ty jsou docela tvrdá) a to mluvila jen o ošetřování v inkubátoru.

Už to nebudu rozviřovat. Přeji pěkný den.
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:18:49)
Vsak ja netvrdila, ze nemuzes mit svuj nazor. Jen jsem sem vlozila rozhovor s lekarem, ktery se tim zabyva, to je cele.

A ano, odsouzena jsem zde predevsim za to, ze bych neprivedla na svet dite s DS. Ale i za to, ze jsem ukoncila utrpeni nasi cele rodiny vcetne naseho chlapecka ve 23tt, protoze nemel jedinou sanci na zivot - i to tu nektere odsuzuji, i kdyz ne tak primo. A jeste neco - muj chlapecek zemrel ve mne den pred vyvolanim porodu, odtekla mi plodovka. Takze ho nezabily zadne stahy delohy.
 petluše 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:22:10)
Danielo, to jsem třeba já nevěděla. Je mi to líto. Napsala jsem jen a jen svůj názor a svůj pohled na věc.
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:23:45)
To vi jen malokdo....ono se toho clovek hodne docte, zvlast na jednostranne zamerenych serverech. Ale realita byva jina...Taky je mi to lito, strasne moc...ale co nadelam, zit musime dal. Jen ten strach je mnohem a mnohem vetsi.
 petluše 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:23:56)
A pokud ti odtekla plodovka, tak za to nemůžeš a netuším za co tě soudí.
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:26:55)
Ale to uz jsem byla v nemocnici. Ja nevim, jestli by se to stalo i doma. Jen mi do cipku zavedli dilapanove tycinky(ty ho maji nasaknutim tekutiny otevrit na 1-2cm) a za chvilku odtekla plodovka, takze tycinky byly v tahu. Ovsem v planu to nebylo. Naopak, zmenilo ho to. Puvodne mi do plodovky meli druhy den rano pichnout prostaglandiny (tusim), ale protoze odtekla, dostala jsem do cipku normalne tabletu na vyvolani porodu a pri prvnich kontrakcich jsem dostala infuzi oxytocinu. Nastesti byla priroda milosrdna a vsechno to trvalo "jen" 5 hodin.
 Lili 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:26:03)
Danielko,už to tady nějakou dobu pročítám.....nechci se zapojovat do diskuze,nemělo by to cenu,jen Ti chci popřát pohodový zbytek těhotenství a krásné zdravé miminko :-)

a jen dodám,že v tém případě bych se rozhodla stejně...
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 10:27:13)
Lili,
dekuju...moc.
 Veru+2 


Re: Danielko 

(10.12.2007 16:32:56)
Moc,moc Ti držím palečky ať to dobře dopadne.Měla jsem upřímnou radost,když jsem u Tvého jména uviděla i datum porodu.
 PajaMM 


Re: Danielko 

(10.12.2007 16:43:27)
Veroniko,
moc diky!!!
Wendy me za to zase sjede, ale co :-))))
 Hubinka,Dáda a Denča 


pro autorku 

(2.12.2007 17:28:42)
Vidíš kdyby sis nechala udělat v 16 týdnu triple mohla jsi mít už jasno..Poslali by Tě na podrobnější vyšetření atd...Nevím pro mě by už od začátku bylo nejdůležitější vědět zda nosím zdravé miminko.Mám děti dvě.Vyšetření jsem si nechala udělat všechny co mi nabídli.A je lepší čekat týden na výsledek než být 9 měsíců ve stresu zda nená miminko nějakou vadu.Nedej bože neslučitelnou se životem:( Toť můj názor.A hlavně nejhorší věc je když jsou matky hrdinky,které ví že mají v bříšku těžce postižené dítě.Nechají ho narodit a za pár měsíců si řeknou to nezvládnu a končí někde......Já osobně bych měla jasnou volbu.Ale autorko ty máš jistě miminko úpplně v pořádku!!! Ale neblbni a nechej si prověřit co se dá ať máš jistotu!!! Budeš ve stresu a miminko to cítí..Koho jsem urazila,rozlobila promiňte.
 Markéta 
  • 

Re: pro autorku 

(2.12.2007 17:42:56)
Protože kdy vím, že nepodstoupím amnio, tak je tripple test k ničemu. Mimochodem, už ho dnes odmítá i spousta lékařů, protože je spolehlivý jen na 60 procent. V zahraničí se už neprovádí vůbec, právě kvůli falešné pozitivitě, která budoucí matky zbytečně stresuje. Nehledě na to, že v mém věku je téměř vyloučené, aby vyšel špatně, protože tam máte velmi zohledněný věk matky a já jsem v té skupině s rizikem nejnižším.
 jana 
  • 

Re: pro autorku 

(3.12.2007 0:02:09)
no ano někteří doktoři tripple test už nedělají ale dělá se místo něho NT biochemický screening . To se nabere krev + týden poté se dělá ultrazvuk kde se hledá nosní kůstka plus se měří šíjové projasnění a další věci. Tyto dvě věci tj. hodnoty z krve + hodnoty z ultrazvuku se dají dohromady v programu a ten vyplivně pravděpodobnosti. Toto by mělo upozornovat na možnot (opravdu možnost) nějaké vrozené vývojové vady. A musí to samozřejmě dělat pracoviště, tkeré s tím má zkušenost. V podolí se například dělají stále oba tyto testy.
 Kohnova 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 23:07:12)
Temer. Ve vsem muze byt chyba, ale pri amniocenteze se vysetruji primo chromozomy. Neni tam statisticka chyba, maximalne moznost selhani lidskeho faktoru, ale to by se nemelo stavat, nemeli by to delat zadni blbci.
 Kohnova 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 23:07:12)
Temer. Ve vsem muze byt chyba, ale pri amniocenteze se vysetruji primo chromozomy. Neni tam statisticka chyba, maximalne moznost selhani lidskeho faktoru, ale to by se nemelo stavat, nemeli by to delat zadni blbci.
 zuzini 


Re: Vyšetření 

(1.12.2007 9:28:36)
Blbci se bohužel najdou všude. Ale já měla hlavně na mysli to co psala Markéta, jen jsem přesně nevěděla jak to je. A tak jak píše, nic není 100%. (jen ta smrt)
 jana 
  • 

Re: Vyšetření 

(2.12.2007 23:43:35)
pokud vím tak se při amniu zkoumají chromozomy plodu. Takže tam vidí zda má miminko nějaký chromozom navíc 21 nebo 18. Na případný roštěp páteře pak ukazují vyšší hodnoty jedné látky v triple testu a to se pak ověřuje konsiliárním ultrazvukem kde je roštěp vidět. Moje kamarádka amnio absolvovala a podepisovala, že si je vědoma rizik a že na základě výsledků se sama rozhodne.
Na druhou stranu i když se maminka rozhodne nechat si postižené dítě možná není od věci o tom vědět dopředu a psychicky se na to připravit a taky si zjistit vše potřebné např. jak pečovat o takové miminko atd. Ze skušenosti kamarádky vím, že není moc příjemné mít takové překvapení na porodním sále.
Já sama jsem absolvovala za těhu asi 12 ultrazvuků. Měla jsem štěstí naše maličká je v pořádku a zdravá. Jedna mamina se stejným problémem (mimčo bylo menší než by mělo být ) o ně přišla asi 4 týdny před porodem protože nebylo dobře vyživované. A pro takovéhle případy jsou také ultrazvuky aby odhalovali, že miminko je v tísni a dalo se něco udělat dokud je čas.
takže rozhodně bych nezatracovala vyšetření.Některá mají opravdu svůj význam a díky nim se taky zachrání miminko, které by se jinak ani nenarodilo
 Jane 
  • 

Re: Vyšetření 

(1.12.2007 19:05:25)
Další věc, která není v pořádku, je, že vám klidně dělají testy a odběry, posaďte se, položte se, píchneme vás etc. a nikdo pořádně nevysvětlí PROČ se to které vyš. děje. Připadám si jako debil, když se na to musím ptát. Sakra, já vím, že se "dělají odběry", ale taky chci vědět co se tím zjišťuje, k čemu to je dobré a co se stane, když to nepodstoupím. A to jsem si myslela, že máme "vyspělé zdravotnictví" ha ha. Připadám si jak negramot.
 JSq 


Re: Vyšetření 

(1.12.2007 19:25:32)
To snad trochu záleží na vás, jestli dokážete otevřít pusu a zeptat se, nebo se třeba podívat na internet...
jana
 petra 
  • 

Re: Vyšetření 

(30.11.2007 14:22:01)
bebíčko,

patřím do stejné skupiny jako ty. Také mně vyšel špatně triple test a také jsem šla na amniocentézu. Potřebovala jsem vědět na čem jsem. A když už mě "bodali do břicha", tak jsem si nechala říct i pohlaví. (Aspoň jsem věděla, jestli věci po neteři třídit nebo ne...)
 papinka 


INterupce je jen na matce 

(30.11.2007 13:49:24)
Za prvé :
žádný krevní test není absolutní , je zatížen jistým procentem falešně negativních a falešně pozitivních výsledků - ale to jakákoliv přístoroj. metoda.
Test v těhotenství pouze poukáže na zvýšené riziko , že by se mohla určitá vada vyskytnout a je třeba další došetření
A abych si v těhotenství nenechala odebrat třeba toxoplazmozu a pak měla děcko s postiženým mozkem jenom kvůli hloupému rozhodnutí nedat pár ml krve - celý život bych si to vyčítala.
Za druhé:
Definitivní rozhodnutí je vždy na matce , potažmo na rodičích, žádný doktor za ně to rozhodnutí neudělá.
A screening v těhotenství u nás je na jedné z nejlepších úrovní , ale tobys musela mít možnost srovnání.
Ta třetí raději si prožiju něco strachua obav,. když tím , žejsem šla třeba na UTZ na vrozené vady, třeba zachráním dítěti život. A když budu vědět , že je těžce postižené / např. anencephalus - mnemá mozk. část hlavy/ tak raději půjdu na potrat, než abych se dívala jak ty 2-3dny na tomto světe trpí
 jana38 


Re: INterupce je jen na matce 

(30.11.2007 14:10:28)
Papinko, proč myslíš, že když nebude mít mimi mozek, že bude ty 2-3 dny po porodu než zemře trpět? Nebude to spíš tak, že bude trpět jeho maminka, pro kterou je jednodušší v tom případě jít na potrat než se dívat na postiženýho novorozence?
Fascinuje mě, jak spousta lidí dokáže říkat: šla jsem na potrat, aby to dítě netrpělo. To umí tomu nenarozenýmu dítěti číst myšlenky, že ví, že bude trpět?
Oceňuju, když má někdo odvahu říct, ano, neporodím postižený dítě, protože na to nemám. Ale schovávat se za virtuální pocity 20 týdnů starého mimina v břiše mi přijde absurdní...
 suzann 
  • 

Re: "Interupce je jen na matce" - kdo jí k tomu dal právo?? 

(30.11.2007 14:22:31)
Krásně napsáno. Mimochodem jsem četla o mamince, která porodila takové dítě, bez části hlavy. Hlavičku mu obvázali a bylo velmi citlivé, když na ní někdo sáhl. Zkoušelo pít a dokonce se na maminku usmálo. Zemřelo asi po 12 hodinách.
Mám snad schvalovat představu, že "dát" takové miminko pryč by bylo pro něj lepší? Že by bylo správnější nechat si ho vzít s pocitem "tebe nechceme"? Nebo snad někdo nesouhlasí s tím, když řeknu, že toto miminko bylo přijaté, očekávané s radostí, milované od prvního okamžiku na světě?
Právo vzít život, přerušit jej, nemá nikdo.
 bugatka 


Re: "Interupce je jen na matce" - kdo jí k tomu dal právo?? 

(30.11.2007 15:52:35)
Nechápu zdejší pisatelky z čeho vychází. Neustále se přitéto diskuzi opakuje, že pri spatných vysledcích amniocentézy, kdy se potvrdí nějaké závažné poškození a matka podstoupí potrat, se na konec zjistí že miminko bylo naprosto zdravé. O tomto se vedou nějaké statistiky ?? Docela ráda bych je viděla.
Každý doktor vám řekne ze zádné testy nejsou 100% a stejně jak mohou vyjít falešně pozitvně mohou být také falešně negativní. Je pouze na rodičích jak jeho výsledek přijmou. Rozhodně neodsuzuji maminky , jejih deti byly postižené a ony se rozhodly o ukončení těhotenství.
 alžbjeta 


Re:  

(30.11.2007 22:50:36)
statistiky se o tom nevedou. když o tom tady někdo píše, tak asi na základě zkušenosti své nebo někoho ve svém okolí (i já takovou mám), kdy doktoři řekli že mimi se narodí postižené, ale NARODÍ se v pořádku. u těch potracených se to totiž nezkoumá.
 VladimiraH 


Re:  

(2.12.2007 18:00:27)
Dobrý den, nedá mi to než reagvoat na tento příspěvek. Jsem jednou z těch, které potkalo to, že po odběru plodové vody v 17. týdnu byl výsledek velmi závažné postižení plodu (ta vada se vyskytuje velmi málo - triploidie 69 - varianty plod odemře ještě v těle matky nebo během porodu) - s partnerem jsme se rozhodli pro ukončení těhotenství.
A to, že se po potratu nevyšetřuje plod není pravda, protože z patologie přisly výsledky, které toto postižení potvrdily (plod se nevyvíjel).
Vím, že to možná bylo sobecké, ale nezvládla bych donosit mimino s vědomím, že se budu dívat na to jak umírá... a v době, kdy se mělo narodit jsem znovu těhotná a dítě je v pořádku (opět jsme se rozhodli s partnerem absolovovat všechny testy...)
 Diana, 2 děti 
  • 

Re:  

(4.12.2007 17:23:51)
Vladimíro, je mi to moc líto, rozhodně to od Vás nebylo sobecké. Udělala jste pro své miminko to nejlepší, věřte!!
 PajaMM 


Re:  

(4.12.2007 18:50:06)
Vladimiro,
preju jen to nej nej nej!

Jsme na tom s manzelem obdobne.

Jinak bugatko, zdravim!!!!! Tady se clovek docte, co?

A vazne neni pravda, ze u potracenych plodu se nic nezkouma - dela se normalni pitva pro zjisteni vad a pricin. Kdyz o tom nic nevite, tak alespon nesirte nesmysly.
 alžbjeta 


Re:  

(6.12.2007 18:29:48)
Omlouvám se, koukám že jsem se hodně špatně vyjádřila. Měla jsem na mysli, že se o tom nevedou statistiky, ne že se nedělá pitva.
 Pedeta 


Re:  

(6.12.2007 8:45:53)
Myslím, že správné rozhodnutí v takových případech je jen a jen to, když uděláte, co sama cítíte. Děsí vás představa, že přivedete na svět postižené dítě, pak je v pořádku, když podstoupíte interrupci. Jste mladá, podařilo se vám brzy otěhotnět, k tomu gratuluji. Já jsem v situaci jiné. Je mi 40, 2x jsem za poslední rok samovolně potratila v 10 tt a bez hormonální léčby asi ani příště neotěhotním. Už teď proto vím, že to dítě budu chtít, ať je jakékoliv a že nepůjdu na žádná vyšetření, která by dítě mohla ohrozit a když nechci inerrupci, tak jsou zbytečná. Existují přece postižení a zdravotní komplikace (starší, teď už dospělá dcera má alergii a astma a dcera kamarádky cukrovku a s tím se taky žije dost těžko a mnohými omezeními), která se v prenatálním stadiu odhalit nedají, tak proč bych měla zjišťovat to málo, co se zjistit dá a zbytečně se znepokojovat? Trochu jiná situace by byla, kdybych měla doma jiné malé zdravé dítě. To bych možná všechna vyšetření i případný potrat podstoupila, protože péče o nemocné dítě by mi zabralo i čas, který bych měla dát tomu staršímu zdravému a to bych mu nejspíš udělat nechtěla. Takže asi záleží na každé matce, pro co se rozhodne, co je v dané situaci pro ni a její nejbližší nejlepší.
 PajaMM 


Re:  

(6.12.2007 10:42:23)
Padeto,
dekuji za nazor. A preju ti jen to nej nej nej a hlavne zdrave miminko...Drzim palecky.
 Jana 
  • 

Re: "Interupce je jen na matce" - kdo jí k tomu dal právo?? 

(1.12.2007 14:07:32)
Moc hezký článek, plně souhlasím a vím, že děťátko daleko více trpí při potratu nebo vyvolávaném porodu po 20.týdnu, kdy je nutné ho prvně zabít a pak porodit. Nikdo nemá právo brát dítěti život, třebaže je nenarozené
 suzann 
  • 

jak postižení "trpí" 

(30.11.2007 14:31:15)
a ještě bych k tomu přidala: Markéta napsala "To umíte tomu nenarozenýmu dítěti číst myšlenky, že ví, že bude trpět?" Dnes je na stránkách www.idnes.cz rozhovor s postiženým Tomášem Cikrtem, mluvčím min. zdravotnictví. Z toho rozhovoru nevypadá, že by byl nešťastný. Kromě toho i ta jeho pozice dokazuje, že "zdraví" není na světě všechno - on se dokázal na takovou pozici vypracovat přes to své postižení. Oni si dítě adoptovali; viděla jsem ještě 13. komnatu s hercem nízkého vzrůstu, na jehož jméno si teď nevzpomenu - a ten se svou ženou se rozhodli, že budou mít dítě vlastní, i když určitě postižené stejně. Té holčině je teď kolem 17, je stejně postižená a taktéž nevypadala nešťastná a trpící. Naopak.
Zdraví je někdy taková modla, za které se dělá příliš. Ne, že by nebylo důležité, ale není to přece základní životní podmínka. To, co je pro život podle mě důležitější, je láska. Milující rodina. Kterou potřebuje jak postižené, tak zdravé dítě. A to, jestli si někdo "nechá vzít" dítě se špatnými výsledky, podle mě o jeho charakteru a lásce k nenarozenému dítěti hodně vypovídá.
 Bara 
  • 

Re: jak postižení "trpí" 

(1.12.2007 19:03:32)
Ano, Suzann, mluvíš mi z duše...
 Petra Neomi 
  • 

Re: jak postižení "trpí" 

(2.12.2007 0:03:52)
Je docela normální a přirozené, že samice odmítne (zabije) postižené novorozené mládě, to, co dělají lidé, je humálnější forma tohohle chování. Ad láska k nenarozenému dítěti... láska musí mít čas vyrůst, láska věnovaná určité osobě. Svou tříletou dceru miluju, ale pár dní po porodu jsem k ní rozhodně necítila lásku. Odpovědnost, povinnost, to jistě, ale láskou bych to nenazvala.
 Linda 
  • 

Díky za tvůj názor, 

(2.12.2007 23:00:11)
máš úplnou pravdu. Když se na to člověk podívá bez emocí a z logického hlediska, je naprosto nepřirozené investovat energii do těžce postižených dětí, které nikdy nepovedou plnohodnotný život, které vlastně žijí na úkor rodiny.
 Markéta 
  • 

Re: Díky za tvůj názor, 

(2.12.2007 23:09:05)
Ano, stejně tak nepřirozené je investovat energii do starých lidí. A co kdybyste měla autonehodu a zůstala na vozíčku? Skočíte z okna, abyste nebyla přítěží společnosti?
 Markéta 
  • 

Re: Díky za tvůj názor, 

(2.12.2007 23:13:21)
A mimochodem, znám mnoho ZDRAVÝCH, co jsou přítěží pro společnost, nikdy nepracovali, a živí se rozkrádáním všeho možného. Oni ti postižení alespoň neubližují. Nikdo vám nezaručí, že vaše ZDRAVÉ dítě nebude jednou třeba vrah, to se bohužel předvídat nedá.
 suzann 
  • 

Re: Díky za tvůj názor, 

(3.12.2007 7:20:53)
Markéto, přesně. Schvalovat zabijení postižených s tím, že to dělají i zvířata... Jsme snad zvířata???? Já pevně doufám, že lidé, bez zvířecích pudů.
 Linda 
  • 

Re: Díky za tvůj názor, 

(3.12.2007 20:32:00)
Ne, nejsme zvířata, a proto postižené nezabíjíme. Poskytujeme jim podporu ze sociálního systému. Na druhou stranu naše společnost unese jen určitý podíl lidí, kteří ničím nepřispívají a jenom berou. I tak mám obavy, že nás naše humánnost jednou může zahubit. S vylepšující se lékařskou péčí přežívají lidé, kteří by jinak nepřežili, rodí lidé, kteří by jinak nerodili a předávají vadné genetické informace dál. To, co příroda vymyslela - že přežít mají ti nejsilnější - to vymyslela pro dobro budoucích generací. Protože až budem všichni na světě nemocní a neplodní, kdo se o nás postará?
 petluše 


Re: Díky za tvůj názor, 

(4.12.2007 6:57:20)
Lindo a ty jsi zdravá a děti mít můžeš. JInak bys to nenapsala, a kdoví jak se budem rozmnožovat za pár let, třeba bude umělé oplodnění a "záchrana nekvalitních" lidí jediná šance na přežití.
 jana 
  • 

Re: jak postižení "trpí" 

(2.12.2007 23:50:09)
Úžasně silná slova, ale promiňte, já je osobně odsuzuji. Nám 5.července letošního roku na amnio vyšel 100% DS.Měla jsem i špatnou plodovou vodu a miminko bych stejně nedonosila.V těchto dnech se naše holčička měla narodit.Už jsem maminkou a své děti miluju, milovala jsem i tu maličkou a právě proto jsme se s manželem rozhodli o ukončení těhotenství. Povoláním jsem speciální pedagog a věřte mi, že vím co to je péče o postiženého tvorečka.Ani já, ale ani vy nemůžete "nalinkovat"pravou tvář lásky a tak trochu mi připadá, že kdo si to neprožil, nemůže přeci o podobách naší mateřské lásky kázat.Holky, proboha buďte rády, že máte zdravé děti, nechtějte poznat naše bezesné noci...protože i my milujeme, což ale asi některé z vás nechápete.
 Kočička 
  • 

Re: jak postižení "trpí" 

(4.12.2007 11:56:21)
Kdo poznal,ať hodí kamenem...děkovala bych současné době a možnosti vyšetření nenarozeného dítěte,a i možnosti volby,tak jako tak stejně s pocitem zůstanete žít,jak s narozeným,tak s tím ,co se nenarodil.Mám již 23 let velmi nemocné dítě,milují jej,je to statečné dítě...ale ,kdybych měla možnost volby,tenkrát,tak bych se rozhodla pro oplákávání nenarozeného...Ne kvůli sobě,ale kvůli dítěti.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: jak postižení "trpí" 

(4.12.2007 15:27:06)
Kočičko, a řekla bys to svému dítěti do očí? Vážně bys mu řekla: bylo by pro tebe lepší, kdybych tě potratila?
 papinka 


Re: INterupce je jen na matce 

(30.11.2007 17:59:31)
A ty si myslíš , že když bude mít třeba opakované těžké záchvaty křečí , tak je to pro něj přínosem. A jaký smysl bude mít jeho několikahodinová existence ? A jak těžké to bude pro maminku , potažmo rodiče? Je mnoho z nás , kteří to ani nejsou schopni psychicky zvládnout , i pro mě by to bylo extremně těžké. A proto bych asi volila potrat - pozor ale mluvím stále o extremně těžkých vadách s prognozou pár hodin života.
To není o schovávání se za pocity nenarozeného , to je o zkrávcení utrpení pro všechny , Ty si snad dovedeš představit , že třeba od 20. týdne budeš vědět , že se ti narodí neživotaschopné dítěa budeš se trápit do porodu a po porodu. I potrat v takovémhle případě strašně bolí ,ale utrpení se už neprotahuje.
 vlasta, 3 děti 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(30.11.2007 18:20:36)
Souhlasím, s tím, že řada vyšetření je v těhu nepříjemných a stresujících. Lepší je asi opravdu nevědomost...
Myslím, že je to spíše strach o to jestli to zvládnu, já, než to děťátko... Znám dvě rodiny, kterým se narodila děťátka s Edwardsovým syndromem. V jednom případě to věděli z genet. utz. a žilo 14 dní. Bylo to podle jejich slov náročné, ale hodně je to stmelilo. Věděli, a ví, že i těh 14 dní života, bylo pro ně darem,... Druzí se to dozvěděli až 14 dní před porodem, že děťátko není v pořádku a synek žil asi týden. Také pro ně to bylo těžké, ale i tento pár a rodinu to posílilo a dalo jim to nové přátele....
Oba dva páry (hlavně ženy) říkají, že jsou rády, že dali miminku šanci na život, že na vlastní oči viděli, že to nejde dál, a nemusejí si dělat výčitky, že co kdyby ....
Myslím, že dnešní doba nezná smysl a účel utrpení, že se ho bojí. Já se taky bojím, ale jsem zvyklá se poprat a někdy přijímat to co život dává a přináší... Nevím jak bych se k něčemu takovému postavila, ale chtěla jsem říci, že znám statečné a krásné lidi, kteří to zvládli ...
 suzann 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(1.12.2007 9:56:41)
byla jsi papinko někdy na interrupci? Jaký to pro tebe mělo přínos? Vraždu nepovažuju za "pomoc" trpícímu. To, co udělala maminka z mnou popsaného příběhu (že nechala dítě bez části hlavy narodit se, pocítit lásku a zemřít) považuju za větší důkaz lásky než říct "tebe nechceme - totiž, nemůžeš přece trpět, pár hodin nemá cenu"
 Pavlína&potomci 


Pro Suzann 

(2.12.2007 13:14:48)
Naprosto stoprocentně souhlasím, mluvíš mi z duše. Nevyjádřila bych to lépe...
 Aja, syn 16m 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(1.12.2007 16:39:30)
100% souhlas!
 Bara 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(1.12.2007 19:07:48)
Papinko,
a ty MÁŠ už mimi?? Já kdysi tvrdila co ty, mám navíc zdrávku a viděla jsem děti v ústavech, fotky z patologie... A jen co jsem byla těhotná, rvala bych se do krve za zachování těhotenství, i kdyby dítě třeba nemělo hlavu, chtěla bych, aby mi ho nevzali!!! Je mi jasné, že by mě přesvědčovali o tom, abych si ho nechala vzít, ale já bych to NEMOHLA udělat!!
 Masalák 


Re: INterupce je jen na matce 

(30.11.2007 22:45:18)
Kvůli chybnému testu na toxoplazmozu jsem se rozhodla pro potrat, jen souhrou náhod to tak nedopadlo a mám teď 8m miminko, které je teď poprvé nemocné - má rýmu. Kvůli chybně napsané délce těhotenství se nervovala celá rodina, protože vyšel špatně tripletest. Kolik miminek se nenarodí, protože se rodiče rozhodnou pro potrat na základě chybných informací?
Vždycky jsem si myslela, že vyšetření a testy jsou dobrá věc, ale kvůli chybám jsem málem šla na potrat. Jestli ještě někdy budu těhotná, nevím jak se k vyšetřením postavím.
 suzann 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(1.12.2007 10:00:14)
to se dostáváme k dalšímu problému. Správně udělaný test by měl být možná 100%, možná 99%. Ale co takovýto (a že jich nebude málo) špatně udělaný test - tedy ve špatném čase? Stáří děťátka se často určuje z tabulek nebo z UTZ, kdo řekne zda je odhad 100% správný?
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: INterupce je jen na matce 

(2.12.2007 17:56:40)
Papinko, 100% souhlasím.
 Lybicka + dva kluci 


Re: Vyšetření 

(2.12.2007 11:43:21)
Ja osobne jsem chronicky nemocna, beru leky, ktere muzou zpusobit postizeni plodu, navic uz nejsem nejmladsi a moznosti testu povazuji jako zazrak a dekuji za nej. Bez teto moznosti bych do druheho ditete vubec nesla. Ted jej cekam, jsem v 11. tydnu a za 2 tydny mne ceka geneticky UZ v Motole. moc se na nej tesim a doufam, ze vse bude OK a ja budu mit klidne vanoce! Pokud jsou maminky presvedcene, ze detatko prijmou i s nemoci, ktera muze znamenat treba 3 mesice oece v nemocnici a nakonec umrti, nebo s DS tak myslim ze opravdu toto absolvovat nemusi. ja chci ovsem "zdrave" dite, fyzicky bych nebyla schopna a ani osychicky silna se o jakkoli postizene dite starat, ja rozhodne za moznosti screeningu dekuji!
 DreaS 


Re: souhlasím  

(30.11.2007 16:27:15)
Vsimla jsem si,ze vetsinou resi otazku pripadneho preruseni tehotenstvi v pripade pozitivnich vysledku testu maminky,ktere cekaji prvni dite.Proto se tady setkavame s nazory,ze by na potrat sly,protoze by zivot s postizenym ditetem nezvladly atd.Ja jsem pred prvnim tehotenstvim mela stejne nazory,dite bych dala do ustavu,popripade bych si ho nechala vzit atd.V prvnim tehotenstvi vsechny testy dopadly dobre,proto jsem tuto otazku neresila a spokojene se tesila na holcicku.Ale u druheho tehotenstvi mi vysly spatne testy na ES a ja si rekla,ze s DS bychom mozna dokazala zit,ale s ES ne,proto jsem podstoupila amniocentezu a ostani zazitky s tim spojene-den,kdy probihala ,si doktor pochroumal ruku,vysetreni se posunulo o tyden,pak cekani 14 dni na vysledky,pro ktere si volate,a cekate u telefonu a z druhe strany telefonu Vam naprosto nezucastnena osoba sdeli pro Vas zivotne dulezitou informaci,jak kdyz se ptate ,jestli maji na krame banany-HRUZA).V techto otresnych dnech cekani se moje miminko zacalo jiz pohybovat a ja vedela,ze si jej nenecham vzit,at vyjdou testy jak vyjdou.Chtela jsem tim rict,ze i nacasovani testu je nekdy tak nestastne,ze probiha v dobe,kdy druhorodicka uz zacina mit pohyby,ktere vnima podstatne driv nez prvorodicka.Hlavne u druheho ditete uz maminka vi,co to je porodit dite, o jaky jde zazitek a ze by jej prijala jakekoli.Obe dve tehotenstvi porody jsem prozila v Cechach(i druhe dite-chlapecek se narodil naprosto zdravy),ted ziji v zahranici a opravdu vidim velike rozdily.Predevsim v chapani a pristupu cele spolecnosti-ziji v USA a prvni den,kdy jsem dceru vezla do skolky jsem se divila,kdyz prijel autobus s postizenymi detmi.Myslela jsem si,ze jde o vyjimku,ale nejde,tady deti chodi do skol dohromady,proto se nikdo nad nicim nepozastavuje a lide postizene deti berou naprosto normalne,protoze to vidi od detstvi a nepripada jim na tom neco divneho.Kdyz jsem si precetla z Vasich prispevku,jak reagovali lekari a jiny zdravotnicky personal,je to opravdu hrozne a cele to vypovida o stavu naseho zdravotnictvi.Kdyz jsem mistni gynekolozce vypravela o svych porodech v prazskem Podoli,nestacila se divit.Nechci vse jenom hanet,veda se vyviji a velka vetsina testu ma svoje opodstatneni a je opravdu kazdeho vec,jak se rozhodne.































 Bebíčko 
  • 

Re: souhlasím  

(30.11.2007 16:35:45)
Dítě mám a názor mi nezměnilo.
 Hanka 
  • 

Re: souhlasím  

(30.11.2007 20:50:12)
Chtěla bych něco připsat k vašemu názoru, že prvorodičky častěji uvažují o tom, nenechat si dítě, u kterého jsou nějaké předpovědi postižení, odložit ho do ústavu apod. (přitom nevím zda-li tomu, tak skutečně je, ale je to možné).

Podle mého názoru je mnohem snažší situace, když doma máte jedno zdravé dítě, jít do toho, že si necháte i druhé s rizikem toho, že bude postižené. Jedno zdravé prospívající dítě už doma máte. A narození postiženého dítěte vám život změní moc, ale kdybyste doposud doma žádné dítě neměla, a narodilo se vám postižené, tak je to mnohem mnohem větší změna.

Je to obrovská změna pro vás: za prvé máte dítě, za druhé máte postižené dítě. Okolí vás dosud nezná jako rodiče a teď vás má přijmout jako rodiče postiženého dítěte. I komunikace a spolupráce s nejbližšími je mnohem těžší podle mne, než když už doma jedno dítě máte.

A pak ta psychicky náročná situace, když máte postižené dítě a čekáte druhé. Které určitě budete chtít. O kolik méně je to stresu, když máte bezproblémové těhotesntví a zdravé dítě a pak event. postižené než naopak. Máte postižené, víte to dopředu a víte, že jednou budete určitě chtít druhé. A budou vás čekat obavy: co kdyby bylo opět postižené, a třeba se na to dopředu nepřišlo, jak zvládnu dvě postižené děti... Já prostě myslím, že mít zdravé a pak se rozhodovat, zda si nechat či nenechat postižné dítě je psychicky mnohem méně náročné než toto rozhodování u prvního dítěte. A je tu i ta věc, že interrupce s sebou nese riziko, že kvůli ní už třeba žádné dítě moci mít nebudete. Když doma ještě potomka nemáte, stresuje vás asi hrozně i toto.

Takže bych tam viděla i tenhle rozměr.
Nemluvím z vlastní zkušenosti, ale trochu z rodiny vím, jaké to je když se narodí jako nemocné třetí dítě. A od maminky vím, že kdyby to bylo u prvního dítěte bylo by to pro ni mnohem horší. Už třeba i proto, že má i jiné starosti se staršími dětmi a není tímto problémem tak zahlcená. Má už i jiný svět a v něčem jiném jistotu.

Takže já si myslím, že to není jen o tom, že si prvorodičky neumí představit jaké to je mít dítě, že to ještě nezažili. Já osobně jsem ještě nerodila, ale myslím si, že u mě by rozdíl v tom zda jsem prvorodička či ne při rozhodování o tom si dítě nechat v té vaší rovině (neberte to ironicky) nehrál roli.

Vím, že bych své dítě do ústavu dala v každém případě, jen u velice vážného postižení, které bych nemohla zvládat doma. A určitě bych s ním zůstávala v kontaktu. Umím si představit, že bych pro dítě využila ústav či zdrav. zařízení, ale brala bych si ho domů alespoň na víkendy apod. To vím dopředu.
Neodsuzuji, že někdo svěří dítě do ústavní nebo jiné péče, ale odsuzuji (samozřejmě s ohledem na celkovou situaci rodičů), když s ním není vůbec v kontaktu a nedělá co by se dělat dalo..
Amniocentézu v příp. podezření na DS bych absolvovala jen tehdy pokud by čísla pravděpodobnosti byla opravdu opravdu hodně vysoká. Jinak bych se připravovala na to, že dítě možná bude postižené, ale nechala bych si ho. A to i kdyby bylo postižené. Ale nejsem si jistá, jak bych se rozhodovala mít doma jedno dítě s DS a při druhém těhotenství by mi vyšli opět stejná čísla.
No nebudu předbíhat událostem, snad tohle musí řešit jen minimum rodičů.

Hezký den a autorce článku držím palce, at to všechno dobře dopadne

 Růžena Zralá - 3 děti 
  • 

žijeme ve 21. století 

(30.11.2007 21:10:01)
Dobrý večer,
všem odpůrcům testů v těhotenství. Má některá z vás doma výrazně postižené dítě?
Jak by se asi žilo vám samotným a vašim rodičům, kdybyste vy byly od narození postižené? Je vaše rodina ráda, že máte zdravé děti?
Růžena
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: žijeme ve 21. století 

(30.11.2007 21:55:09)
Souhlasím s Vámi. Odkazuji na můj příspěvek: R: Vyšetření
 Bara 
  • 

Re: žijeme ve 21. století 

(1.12.2007 19:23:38)
Růženo, moje teta byla postižená a umřela v cca 40 na rakovinu, ale nechápu, proč bysme jí měli někam dávat nebo se jí babička zbavovat....zeptám se babičky, co si o tom myslí ona zpětně a dám Ti vědět.

Ale nemám pocit, že by teta nebo někdo jiný byli výrazně nešťastní, asi záleží i na tom, jak jsi zvyklá žít.

 Katka, Petřík 6 let 
  • 

Re: souhlasím  

(3.12.2007 23:02:53)
ahoj holky,
taky přidám svoji nepříjemnou zkušenost...
V 18 letech jsem zjistila že jsem ve třetím měsíci těhotenství... všechno probíhalo v pořádku krev ok prostě všechno jak má být. Jenomže v 6. měsíci nám na ultrazvuku řekli že má miminko na mozku cystu a poškozené srdíčko!! Měla jsem z toho málem infarkt protože manželova maminka zemřela na mozkovou výduť.
Pak to šlo ráz na ráz... genetika a amniocentéza.
Riziko? Vysoké vzhledem k rodinné anamnéze... 3 týdny strachu a otázek jak dál jestli dokážeme zajistit potřebnou péči postiženému miminku a jak to vůbec všechno zvládneme.
Po třech týdnech mi můj gynekolog oznámil že čekám zdravého chlapečka:-))).
Dneska je mu šest let je to prostě čertík bertík.
Držím vám všem palečky aby vám to dopadlo jako tenkrát nám...
 Hanka 
  • 

Re: souhlasím  

(7.8.2008 11:08:00)
Souhlasím, že je to velmi stresující. Odmítla jsem jít na screening a dnes jsem od doktorky dostala vynadané, že na to chodí všichni a že mně musí teď dělat triple test...ale co s tím udělám když zjistím že je něco špatně..ja tomu stejně nevěřím.je to jen stresování a já bych se radši radovala.

hanka
 Lída,3 kluci a holka 


Re: souhlasím  

(7.8.2008 11:13:41)
Hanko, ale triple test můžeš odmítnout taky... to je problém sestry, že si MYSLÍ, že ti ho musí udělat.
 Mili+2 


Neboj se 

(30.11.2007 9:34:23)
Vlastni zkusenost mam sice skvelou,ale od kamaradek jsem slysela vselicos.Jedna sla na ultrazvuk,a doktorka pry kouka,kouka,a najednou zdesene povida:"Jee,jakou ma obrovskou hlavu."Samosebou,kamoska se uz na nic nezmohla(asi ta doktorka sama o sobe nebyla moc vstricna),vypotacela se z ordinace,stesti ze byla s manzelem,tak ji honem vzal k jine doktorce.Ta ji vysetrila a divila se ze ji nekdo neco takoveho rekl,dite je uplne v poradku.No a dneska je to krasna holcicka.
Pravda je ze doktori se snazi zabranit narozeni postizenych deti,ja jsem vsak zasadne proti.
Mozna trochu extremni se ti bude zdat pripad jine pritelkyne.Doktori tvrdili ze dite se narodi tezce postizene(uz ani nevim na zaklade kterych vysetreni),ale ona i muz jsou silne verici,tudiz proti potratu,tak to nechali "Panu Bohu poruceno",a ono se to dite narodilo uplne zdrave.
Jedna znama dokonce v dobe tehotenstvi dostala nestovice,a to mimino je taky zdrave,ovsem v tomto pripade to nelze trvdit tak jednoznacne,nektere vady se mohou objevit pozdeji.Ale zase pozdeji se v zivote objevuje vselicos tak jako tak.
Preji ti spokojeny zbytek tehotenstvi a zdrave dite.
 10.5Libik12 


Re: Neboj se 

(30.11.2007 11:40:57)
Je mi líto co prožíváš a já bych šla na amnio. Ultrazvuk je interpretace obrázku, amnio je matematika, tam lidský faktor selhává méně. Měla bys klid.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Neboj se 

(30.11.2007 17:35:51)
Libiku, ultrazvuky už teď existují velmi podrobné a přesný
 Zdenka 
  • 

Přesnost ultrazvuku 

(30.11.2007 22:02:42)
Dobrý přístroj je sice fajn věc, ale právě u ultrazvuku strašně záleží na lidském faktoru a ti, kdo jej provádějí, se musí hodně učit grif, jak získat dobrý obrázek a jak správně změřit hledané hodnoty. Stačí trošičku ujet a v tu ránu vyskáče spousta falešných podezření ...
Já si moc vážím své gynekoložky, ta sice UZ ve své ordinaci má, ale kam pošle své ovečky na genetické UZ, to si hodně vybírá. Mimochodem, při posledním genetickém UZ pan doktor prohlásil, že mimčo má hlavičku jak starosta :-) ale hned dodal, že to ti chlapečkové občas mívají a že má mozek naprosto v pořádku. No jo, je to (jak prohlásil jeden kamarád, který má děti podobných parametrů) kebulák :-) po tatínkovi.
Já jsem nabízené testy absolvovala, já bych postižené dítě nezvládla celkem určitě :-( A taky souhlasím, jak tu někdo psal, že je to asi horší u prvního dítěte, na které se moc těšíte. A ať si to uvědomujete nebo ne, tak do něj vkládáta svoje naděje a představy, a bojovat s postižením je asi náročnější, než když už máte nějakého zdravého čiperu vedle něj.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

vydrž 

(30.11.2007 9:49:00)
Markéto, vydrž, nenech se stresovat... mám také podobnou zkušenost a dcera je naprosto zdravá. Kdyby se však bývala narodila postižená, přesto bych svého rozhodnutí nejít na amniocentézu nelitovala. Musela jsem se v těhotenství obrnit a svým způsobem se smířit i s variantou, že dítě postižené bude. Pořád by to bylo moje dítě. Nerozumím dnešní snaze se postižených zbavit pokud možno dřív, než se narodí. myslím, že v tomto směru žijeme ve smutném světě...
 lap 
  • 

NESOUHLASIM 

(30.11.2007 11:31:00)
Mám 3 děti, 2AMC - 1. na Edwardsůw syndrom s rozhodnutím těhoteství ukončit, pokud se potvrdí, protože je to tak těžká diagnoza, že je to jen trápení dítětě po dobu , než stejně zemře. 2.AMC - na Downůw syndrom s rozhodnutím dítě si ponechat, pokud by byl pozitivní výsledek, ale mít čas sebe i okolí na to připravit, dovzdělat se, co se tohoto syndromu týče atd. Bezpečnost AMC je dána úrovní pracoviště, takže jr nutné hlavně pečlivě vybírat, kam jít.
Rozhodně nesouhlasím se zanedbáním dostupných vyšetření - odhalí často potíž či vadu, která je řešitelná, ale je třeba o ní předem vědět a počítat s ní - např. co se týče způsobu vedení prorodu, kde rodit, rychlý zásah lélkařů atd. - známá takto byla odeslána rodit do Prahy, rodila cícařem a chlapec šel okamžitě na operaci srdce, nyní je mu 5 a nic byste na něm nepoznali - a to vše díky UTZ prenatální diagnotice.
L.
 Hanka 
  • 

Re: NESOUHLASIM 

(30.11.2007 20:26:33)
Souhlasím s vámi v tom, že prenatální diagnostika může být velice užitečná, i zachránit život dítěte. Já osobně jsem prevenci nakloněná a tam, kde má diagnosticé vyšetření smysl bych ho osobně chtěla. Také jsem ráda o všem od lékařů informovaná, a to přesně a důsledně. Bohužel, ne často mi lékaři vše říkají. Někdy se jim prostě nechce, nemají čas a konečně také proto, že jsou i zcela jiné ženy pacinetky než jsem já. Tou protistranou je zřejmě i autorka článku. Já jí moc a moc rozumím, jak jí teď asi je, chápu jí. Ale já jsem zcela opačná. Ani po komplikovaném těhotenství bych se nerozhodla v zájmu svého klidu nikam nechodit. Mě by to klidu nepřidalo. Já raději na vyšetření půjdu a dozvím se i nepříjemnou eventualitu, abych se s ní mohla vypořádat. Pro mne je to lepší. No a pak je tu ten problém, že lékaři kolikrát neodhadnou koho mají před sebou. Mě osobně zneklidní plané uklidňování a plácání lékařů a zkreslování informací z jejich strany. Byla bych radši at mi všechno řeknou natvrdo, já se s tím pak vypořádám. Ale nemám ráda, když odhaluji, že mi neřekli vše. Takže už jim dopředu říkám, buďte ke mne upřímní, řekněte mi to. Na tohle by podle mne měli jasně reagovat, ale často stejně neřeknou. Takže to bude i o tom, že se jim prostě nechce. Je pro ně jednodušší plácat.

To, že bych nezůstala bez vyšetření ale neznamená, že chci všechny slepě absolvovat. Amniocentézu, na kterou lékaři často šmahem posílají bych hodně hodně zvažovala. Přesně jako autorka článku bych zvážila poměr rizika amniocentézy a riziko postižení. Vím, že bohužel testy bývají zkreslené, takže se člověk rozhoduje s měkkými daty, ale umím si představit situaci, kdybych na amniocentézu šla i kdybych jí odmítla. Zjistit si, že rizika potratu při amnioc. jsou různá na různých pracovištích je dobré, že jste napsala. Otázkou zůstávat jak tato čísla, kde jsou jak úspěšní zjisit, když nemáte známého doktora. Jsou tato čísla přístupná ? Kde bych je mohla zjistit ? Ani bych se nedivila, kdyby zjistit nešla.

A někdy jsou některá vyšetření opravdu zbytečná. Také jsem četla o zkušenosti maminky, které výsledky amnioc. přišly až někdy v 8. měsíci. Podstupovala jí a riskovala život dítěte asi opravdu zbytečně.

A také ultrazukové vyšetření, pokládám za užitečné, ale nikdy bych si nenechala dělat 20minutový 3-d ulatrazvuk. Přesné totiž je: "negativní účinky ulatraz. vyšetření nejsou známi" né, že zaručeně neškodí. Tak proč to pokoušet.




 bono 


kde to bylo? 

(30.11.2007 11:38:28)
Markéto, na kterém pracovišti ti dělali ten genetický ultrazvuk?
 Zdenka 
  • 

Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 9:49:05)
Naprosto podporuji Váš postoj k prenatální diagnostice. Falešně pozitivní i negativní výsledky nejsou až tak řídkou záležitostí, jak jste sama zjistila. Pro ženu, která nechce podstoupit interrupci, nemají tyto procedury žádný význam, s výjimkou určení polohy placenty, která hraje velkou roli u porodu. Ale určitě to lze zvládnout úplně bez ní, protože se tak dělo celá staletí. Byla jsem též "odpírač" a podepisovač negativních reverzů, až všichni kroutili hlavou, ale rozhodně ničeho nelituji a ani nemám proč. Pro uklidnění Vám doporučuji knihy Michela Odenta, který je lékař a ví tedy velmi přesně, o čem je řeč, a stránku Evy Labusove (www.evalabusova.cz), kde je problematika detailně rozebírána.
 Robin* 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 9:59:07)
Doporučila bych ti knížku Naja se smí narodit, autor M.Zuckoff, nakladatelství Portál.
Je o rodičích, kteří se dozvědí z ultrazvuku ve 20.týdnu, že čekají postižené dítě a rozhoudnou si je nechat. Po přečtení té knížky jsem dostala najednou takovou jistotu, klid, že dítě s postižením nemusí znamenat pro rodinu něco strašného. Myslím, že by ti hodně pomohla, aby jsi nebyla do konce těhotenství v takovém stresu.
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 10:40:01)
Myslím si, že pro ženu, která si chce postižený děťátko nechat je lepší, když to zjistí před porodem a má delší čas se s tím smířit a připravit na to rodinu. Alespoň já bych to vědět chtěla, a testy najdou většinu vad.
 jana38 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 10:52:41)
Bebičko, v čem je lepší, že to maminka ví před porodem? Že se může zbývající měsíce zvesela stresovat, jestli se rozhodla dobře, že si nechá postižený dítě? Že bude iks měsíců odrážet ironický poznámky doktorů a okolí? Na postižený dítě se připravit nedá.

Já jsem odmítala skoro všechna vyšetření v těhu právě proto, že jsem si říkala, až přijde mimi k nám, vezmu ho do náruče takový jaký je a nebudu ho dopředu stigmatizovat tím, že má o chromozom víc (třeba).

šla jsem akorát na UZV ve 20. tt, aby se zjistily vady přípdaně oparovatelné hned po porodu. Ale jak je vidět z článku, i při tomhle UZV nastává takový množství falešně katastrofickejch zpráv, že se nedivím lidem, který se na tohle vykašlou úplně:-(((
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 11:10:47)
Neznám doktory který by přikazovali potrat nebo na ženu koukali divně, že si chce nechat postižený dítě, takové jsem naštěstí nezažila. Já bych to chtěla vědět a podle toho se připravit a hlavně na to připravit rodinu, nájít informace o postižení a svobodně se rozhodnout co dál. Nedokážu si představit, že porodím a doktoři přijdou a řeknou- Ták maminko vaše dítě nikdy nebude ........... Anebo by řekli vaše miminko potřebuje operaci a kdybyste podstoupila testy, porodila na specializované klinice tak ho namusíme převážet a mělo by větší šanci.
 Lenka 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 11:42:23)
To já bohužel takový doktory znám - jako heslo mají, že jejich přesvědčením je, že pro ženu je menší stres podstoupit veškeré testy a následný potrat v případě, že se jim "plod" nezdá košer. A vůbec je nenapadá, že u mnohých žen je to úplně obráceně a taky nakolik přesné testy jsou, když i amniocentéza chybuje. A bohužel je jich dost :-(((((
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 11:54:10)
Ono to možná bude tím, že lekaři vidí vše nezúčastněně. Vidí špatně se vyvíjejcí se plod a také si dokáží představit budoucnost miminka. A to hodně maminek neumí, oni chtějí pro své dítě jen to nejlepší, ale neumí si představit starostnost o dospělého člověko chovajcí se jak malé dítě.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:35:15)
Máš pravdu, neumí si představit starost o dospělého chovajícího se jako dítě. Takže je lepší ho zabít? Já se taky občas chovám jako malé dítě. Občas mám návaly sebelítosti a jsem ubrečená jako malé dítě. Někdy vyžaduju stoprocentní pozornost okolí. Opravdu. Asi by ostatním v takových chvílích bylo lépe, kdybych nebyla.
Zní to podivně? Zní to krutě? A není trochu kruté považovat nový život, již žijící život, za něco, co se "dá dát pryč"?
Já s manželem teď nemůžeme mít děti. (Píšu "teď nemůžeme", protože věřím, že se to jednou povede.) I dřív jsem byla odpůrce potratů atd., teď mně zní ještě neuvěřitelněji tohle nakládání se zázrakem zvaným život. Zdá se, že něco bude špatně? OK, dáme TO pryč. Až další dítě bude zdravé, nedáme to pryč. Až se narodí a bude jiné, než jsme si představovali a vysnili, dáme to také pryč? Uff, trochu jsem se rozohnila. Ale fakt si myslím, že se životem takhle není možné zacházet. A že ani stoprocentně zdravé dítě nebude vždy takové, jaké bychom chtěli ještě navíc k tomu zdravému. Proč ho nepřijmout hned od začátku takové, jaké je. Někdy postižené, někdy zrzavé, někdy dyslektické, někdy hyperaktivní, někdy prostě takové, že se ptáme "po kom to dítě je"? Proč si tohle lidé vymysleli - že se dají na nějakou cestu, a místo aby po ní šli, se budou na každém kroku rozhodovat a ohlížet, zda není lepší řešení, zda je tato cesta dobrá atd.
Já si myslím, že v životě a zvlášť v těhotenství už nelze mít zadní vrátka, už není cesta zpět na začátek. Protože už jde o život.
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:41:32)
No dobře, ale pořád si ještě můžu dítě nechat, ale nemusím. Nikdo mě k tomu nenutí. Pouze dostanu informace na základě kterých se rozhodnu. A nikdo nemá právo mi říkat, že to co jsem udělala je špatné.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:54:12)
nojo, to je dneska bohužel běžné. Možná nemám právo ti říkat, že to či ono jsi udělala špatně, ale přesto - píšeš: "pořád si ještě můžu dítě nechat, ale nemusím" - proč jsi se teda o něj pokoušela? Chtělas ho nebo ne? ... Já takové vzorce přemýšlení prostě neschvaluju, klidně mě tady rozdupejte...
Život je zázrak a pokud se člověk už jednou pro dítě rozhodne a ono je na cestě, nevím kde lidi berou právo na to tento život přerušit. To se dostáváme k oblíbenému spornému "kdy začíná život, kdy je život životem" že? Můj názor: totožnost lidí se dá dobře určit podle DNA že? Dva různí lidé určitě nebudou mít DNA, lze tedy odlišit dva různé jedince, nemám pravdu? Jsem si stoprocentně jistá, že pokud by někdo odebral DNA právě spojeným vajíčku a spermii, DNA by bylo jedinečné a neshodovalo se s žádnou jinou DNA na světě. Takže: život podle mě začíná spojením vajíčka a spermie, protože v tom okamžiku má své charakteristické DNA. Že je zatím takový život neschopný přežít mimo tělo matky? No, někteří jedinci jsou zase neschopní přežít třeba bez dýchacího přístroje, a také se o nich neříká "shluk buněk, o kterém může rozhodovat dýchací přístroj, protože bez něj by buňky nepřežily"...
Ach jo. Kdyby některé páry měly tak nepohodlnou cestu k dítěti jako třeba my a spousta jiných, asi by přemýšlely trochu jinak. Mrzí mě to, jak se o novém životě přemýšlí. Spousta lidí mě za to, co jsem teď napsala, asi rozdupe, ale já nemůžu jinak. Když člověk najednou zjistí, že to nebude tak jednoduché jako "rozhodli jsme se a za dva měsíce jsem měla //", musí do ostatních trochu rejpat.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:01:22)
ehm, napsala jsem blbost, "Dva různí lidé určitě nebudou mít DNA" samozřejmě nebudou mít STEJNOU DNA...
 jana38 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:13:41)
Suzann naprosto s Tebou souhlasím. Rozdupat Tě budou muset jiní:-)))
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:17:38)
hehe. Jsem ráda, že tu nejsou jen lidi se smýšlením, jaké odsuzuju v mém příspěvku. Ani jsem to popravdě nečekala :-)
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 16:01:56)
Občas pracuji s postiženými lidmi a je to fajn, nicméně občas vídám i lidičky, kterých je mi opravdu líto a je mi líto i jejich rodiny. Občas si říkám: Kdyby maminka věděla co ji i její dítě čeká za 30 let, jednala by stejně?.
Susan, nemám stejný názor jako ty, myslím si že dítě nevzniká spojením vajíčka a spermie, ale někdy mnohem déle. Nevím, přesně kdy, ale prvních pár týdnů to určitě není ditě.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 18:04:15)
Bebíčko, a před tím je to jako co? shluk buněk?
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 10:04:44)
Pokud to není před tím dítě, pak nerozumím, proč se maminky tak radují když vidí //. Proč se vůbec takovýto test používá a neprokazuje se těhotenství až někde ve třech měsících jako před 20 lety. Co je tedy na těhotenském testu průkazného, když to "není dítě". Zajímalo by mě, co si myslíš o těchto otázkách Bebíčko
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 10:17:49)
No ťehotenskou průkazku taky dostaneš až ve 12 tydnu. Předtím, no přemýšlela sem nad tím celou noc, podle mne je to tkáň, pár buňek. Co by to bylo jiného? Radost, ze // jsem měla a velikou, ale bylo mi řečeno, že je to předčasná radost protože % potratů v prvních týdnu je veliké a popravdě řečeno jsem se ani jako těhotná necítila, nějak jsem to nevnímala. Ale žena, která se o miminko snaží to bude taky vnímat jinak.
 ........ 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 10:45:40)
řekla bych že nic neni 100%.
Mě dělali ve 20tt testy z krve AFP tam mi vyšla vysoká pravděpodobnost že plod má rozštěpovou vadu nevědělo se zda patra nebo páteře, ale já byla rozhodnutá, že miminko se narodí ať mu je cokoliv. Já se o něj postarám, ještě že jsem se nenechala zvyklat protože můj syn se narodil zcela zdraví!!!!!!!!
Za chvíly mu budou tři roky a je to skvělej šikovnej kluk.
Takže i já byla rozhodnutá se postarat o postižené dítě a nechat ho aby se narodilo. Cítila jsem, že to tak má být a v životě by mě nenapadlo říct "já ho nechci" Takže ani dnešní doktoři nedokážou říct že to tak je stoprocentně. Hlavně co se týče potratu tak si myslim já osobně že to dítě matka vyloženě zabije a nedá mu ani šanci na život.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 11:14:55)
Bebíčko... tkáň, která si vytváří orgány pro zcela samostatný život, zatím žijící v těle jiné tkáně s totožnými orgány... pokud vycházíme z toho, že člověk se nemnoží dělením, musíme dojít ke zcela nevyhnutelnému: to není jen tkáň, ale nový člověk
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 11:41:42)
Susan, asi se v tom nikdy neschodneme, já sem ráda, že mám možnot volby. Napadlo ťe někdy, že maminky,které podstoupí potrat z důvodu VV své děťátko natolik mulovali, že nechťeli aby trpělo, proto to podstoupili ne jen kvůli sobě.
 jana38 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 21:57:56)
bebíčko znova se ptám, jak víš, že postižený dítě trpí? Umíš číst myšlenky?
 Gedzitka, Renda *20.3.2005 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 14:52:07)
A co kdyz by vam po UZV rekli, ze je viditelny rozstep bricha - zadna pravdepodobnost, ale fakt, a ze streva plavou mimo telo v plodove vode? (diagnoza byla samozrejme jeste potvrzena odberem plodove vody) Ze pokud to dite vubec donosite, bude se muset hned operovat a i kdyby se operace povedla, strevni tkan vyvijejici se mimo oblast bricha nebude mit schopnost absorbce zivin a dite bude mit bolesti a zit na kapackach - myslite ze to neni utrpeni? Kamaradce tohle diagnostikovali uz na konci 1.trimestru. Ano, uz to byl clovicek, ale priroda nekde udelala chybu, kdyz sama nespustila potrat.

Nebo by zjistili, ze cekate siamska dvojcata a sance delsiho zivota je jen v pripade jejich oddeleni? Ale jaka je pravdepodobnost uspechu? Nejdriv vysetreni zavrhujete ale pak budete vyzadovat nakladnou operaci, ktera ubere finance z rozpoctu treba na lecbu desitky deti s leukemii nebo na porizeni nejakeho specialniho pristroje pro lidi, kteri vysetreni podstoupit chteji.

Ja nevim, jak to bylo s temi siamskymi dvojcaty na Slovensku, ale jak to dopadlo asi vime. Predpokladam ale, ze pokud neodmitli UZV, muselo to byt znamo dlouho predem. Ja bych urcite na potrat sla a doufala, ze zdraveho ditete se jeste dockam. A pokud ne, vlastni dite nebo cizi - adopce je prece taky sance na stastnou rodinu.

Mimochodem, dokazete se vzit do situace, ze uz nemuzete zit, ale abyste sve utrpeni ukoncili, musite se stat vrahem sveho siamskeho dvojcete? Myslim, ze v minulosti tohle musela resit vetsina takto postizenych, kteri se dozili dospelosti.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 22:12:53)
Matka slovenskych siamskych dvojcat vedela o postizeni podle medii uz od ultrazvuku ve dvanactem tydnu.Jeste jeden medializovany pripad siamskych dvojcat(holcicek), byl pred zhruba deseti lety. Tam to ale matka nevedela a operace byla v ramci moznosti uspesna. Operoval je tym profesora, ktery delal supervizi u operaci chlapecku.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 7:25:38)
Bebíčko, jistě se vždycky najde důvod proč to krásně zaobalit a "tkáně" se zbavit. A ani to, že se někdo snaží věci nazývat nepravými jmény, neudělá vraždu něčím jiným, méně závažným, a z děťátka neudělá "jen tkáň".
 Margot+1 


Příroda není hloupá 

(1.12.2007 12:15:04)
Také jsem nad tím přemýšlela. Nenarozené dítě i v raném stádiu vývoje, kdy by se dalo pojmenovat jako shluk buněk nebo tkáň, podle mě může cítit bolest a bát se o život. Ono totiž MÁ nervovou soustavu - nervovou soustavu své matky. Ta za něj pociťuje všechnu úzkost i bolest, a to je důvod, proč se tady o tom strachu tak hodně mluví a proč ženy při/po potratu tolik trpí (fyzicky i psychicky - kdo to nakonec rozliší...)
 suzann 
  • 

Re: Příroda není hloupá 

(3.12.2007 7:29:37)
Magdaléno, to je přesné. Ono se už ví, že když se interrupce provádí, tak miminko se chová stejně, jako když by vás někdo přepadl, bojí se, uhýbá, má strach, bolest bezesporu cítí. To jsme u toho, jak "vůbec netrpí a je to pro něj tedy mnohem lepší řešení", jak si někteří tady v diskuzi myslí. Je to vražda, za tím si stojím, a je tedy pochopitelné, že to vyvolává určité psychické potíže.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(2.12.2007 10:57:46)
no právě. Nikdo se nesnaží "počít shluk buněk, ze kterých se (kdoví, kdy přesně) stane dítě". samozřejmě, že jsou to buňky, ale celé naše tělo je přece z buněk. Jako jeden z argumentů se často říká, že člověk je to až tehdy, když vznikne vědomí. A kdo přesně pozná, kdy to je?
 petra 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:29:57)
suzann,

rozdupávat tě nebudu, ale patřím do stejné skupiny jako bebíčko. Prostě o sobě vím, že nejsem dostatečně silná na to, abych přijmula postižené dítě. A abych řekla pravdu, tak nevím, zda bych volila potrat nebo donošení dítěte s vědomím, že skončí v ústavu. Narození postiženého dítěte je totiž velkm zásahem pro celou rodinu a ne každý ho unese. Já osobně lidi, kteří vychovávají postižené děti velmi obdivuji právě proto, že já sama bych to nezvládla.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 21:02:23)
Ja si velice vazim lidi, kteri vychovavaji postizene dite, je to obdivuhodne a asi by to melo byt i samozrejme. Druha vec je, ze nastesti je prenatalni diagnostika a kazdy ma volbu. Myslim, ze je mensi zlo a mensi tragedie jit na interupci s vedomim, ze se postizene dite nedokazu postarat. Je to mensi zlo, nez to dite potom tyrat a zanedbavat, nebo odkopnout do ustavu at cely zivot zije s pocitem menecennosti a bez lasky a to myslim te opravdove od tech nejblizsich .... Neda se srovnavat dysleksie a treba jiz zminovany ES. Hyperaktivni dite, nebo proste trochu jine a tezce telesne i mentalne postizene s velmi spatnou prognozou do dalsiho zivota...Co kdyz se ta matka treba jen boji co jednou bude s jejim tezce postizenym ditetem, az ona tady nebude....Co kdyz ta matka jen proste nechce svoje dite videt trpet a v bolestech umirat, muzeme ju za to soudit, ze sla radsi na interupci??
Ono ovsem ta prenatalni diagnostika muze tomu miminku ve finale zivot zachranit, nebo aspon zkvalitnit a to bez ohledu na to, jestli jsme, nebo nejsme presvedceni dite vychovavat jakoli to uz dopadne. To myslim je aspon pro me duvod, proc podstupovat trochu i stresujici vysetreni v tehotenstvi.
Takze neberme nikomu pravo se rozhodnout, rozhodnout se dite si nechat, nebo podstoupit interupci a potom se s ni vyrovnat. Kazda zena ma stejne tak pravo vysetreni odmitnout a kazdy by mel jeji rozhodnuti respektovat.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 21:02:41)
Ja si velice vazim lidi, kteri vychovavaji postizene dite, je to obdivuhodne a asi by to melo byt i samozrejme. Druha vec je, ze nastesti je prenatalni diagnostika a kazdy ma volbu. Myslim, ze je mensi zlo a mensi tragedie jit na interupci s vedomim, ze se postizene dite nedokazu postarat. Je to mensi zlo, nez to dite potom tyrat a zanedbavat, nebo odkopnout do ustavu at cely zivot zije s pocitem menecennosti a bez lasky a to myslim te opravdove od tech nejblizsich .... Neda se srovnavat dysleksie a treba jiz zminovany ES. Hyperaktivni dite, nebo proste trochu jine a tezce telesne i mentalne postizene s velmi spatnou prognozou do dalsiho zivota...Co kdyz se ta matka treba jen boji co jednou bude s jejim tezce postizenym ditetem, az ona tady nebude....Co kdyz ta matka jen proste nechce svoje dite videt trpet a v bolestech umirat, muzeme ju za to soudit, ze sla radsi na interupci??
Ono ovsem ta prenatalni diagnostika muze tomu miminku ve finale zivot zachranit, nebo aspon zkvalitnit a to bez ohledu na to, jestli jsme, nebo nejsme presvedceni dite vychovavat jakoli to uz dopadne. To myslim je aspon pro me duvod, proc podstupovat trochu i stresujici vysetreni v tehotenstvi.
Takze neberme nikomu pravo se rozhodnout, rozhodnout se dite si nechat, nebo podstoupit interupci a potom se s ni vyrovnat. Kazda zena ma stejne tak pravo vysetreni odmitnout a kazdy by mel jeji rozhodnuti respektovat.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 10:07:28)
"Co kdyz se ta matka treba jen boji co jednou bude s jejim tezce postizenym ditetem, az ona tady nebude....Co kdyz ta matka jen proste nechce svoje dite videt trpet a v bolestech umirat, muzeme ju za to soudit, ze sla radsi na interupci??" Promiň že to řeknu trochu drsně, ale proč teda chtěla otěhotnět? To byla tak naivní, že si myslela, že vše bude absolutně ok? Pokud se pro interrupci rozhoduje z tebou popsaných důvodů, pak je podle mě sobec a myslí jen na sebe.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 15:09:23)
Ale vetsinou zena kdys chce otehotnet nemysli hned na to, ze by mohla mit tezce postizene dite, to jeste snad nemusi byt naivni. Proc by byla sobec, kdyz ma strach aby jednou bylo o jeji postizene dite postarano. To uz je pak mnohem vetsi sobec, kdyz ho jednoduse soupne do ustavu! Proc by byla sobec, kdyz nechce aby jeji dite zilo treba svuj kraticky zivot plny bolesti a trapeni? To prece nejde takhle tvrdit o vsech postizenich a prirovnavat je k dysleksii a hyperaktivite. Je strasny rozdil v tom, jake to postizeni je a i pro to treba ma diky prenatalnimu vysetreni ta matka volbu a trochu casu se s tim postizenim smirit a vyrovnat, informovat o nem. Je velky rozdil mit dite treba s DS, to dite muze mit postizeni minimalni a opravdu spolu s rodici zit krasny temer plnohodnotny zivot. Ale co kdyz je postizeni tak vazne ze dite bude zit dele nez jen par tydnu, nebo mesicu a opravdu muze navic moc trpet(kdo nam muze zarucene tvrdit co citi a jak moc?). Proc by byla matka sobec jen kvuli tomu, ze nechce aby trpelo jeji dite a koneckoncu i ona, jeji manzel....
Nemuzeme zadnou zenu nazvat sobcem a soudit ji, ze by toho nebyla schopna. Treba by pro ni bylo trauma si dite nechat vzit, ale treba mnohem mensi, nez ho pak videt trpet a umirat.
Opakuji, ze obdivuji lidi, co s laskou a peci postizene deti vychovavaji, nebo si je osvoji, ale nesudme nikoho predem aniz bychom vedeli, jake duvody ho k tomu rozhodnuti vedli.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 7:37:53)
zuzano a jiní, proč neustále volíte pouze mezi možnostmi: nechat postižené dítě zabít - dát ho do ústavu?????? Pokud tu píšu o tom, že je sobecké dítě zabít, tak automaticky nepředpokládám, že tedy půjde do ústavu, a ono se to tak neděje masově, takže tyhle poznámky jsou trochu vedle.
Proč je sobec kdyz nechce aby jeji dite zilo treba svuj kraticky zivot plny bolesti a trapeni? Protože na život má právo každý. Tys ho taky dostala. Proč ho odpíráš dítěti??? Jakým právem?? Ty jsi snad vždycky prožila život plný radosti a úspěchu? Ne vždy je katastrofou život nezdravého jedince - často je mnohem horší, je-li člověk sám, opuštěn, nemilován, nepřijat. Zdraví a absence bolesti není podmínkou k životu. Horší pro člověka je, je-li v jeho životě absence lásky. A já říkám, že pokud nenecháš dítěti právo na život, pak jsi jen zahleděná do sebe.
"Treba by pro ni bylo trauma si dite nechat vzit, ale treba mnohem mensi, nez ho pak videt trpet a umirat." Až se dítě narodí, co bude pro matku větší trauma - když bude mít nějaké trápení, nebo když ho zabije?? To, jestli se toto odehrává v 20tt nebo v 1 roce, není až takový rozdíl. Je strašně kruté s dítětem zacházet tímto způsobem. A opravdu nechápu, kde berete tohle právo nedat někomu život.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 11:05:44)
často je mnohem horší, je-li člověk sám, opuštěn, nemilován, nepřijat. Zdraví a absence bolesti není podmínkou k životu. Horší pro člověka je, je-li v jeho životě absence lásky
Tak si to tady sama napsala! Tak nad tim zapremyslej, protoze to vse se muze tomu nechtenemu diteti stat, to vse ty deti prozivaji v ustavech(je jich tam stale zbytecne moc)a konec-koncu mnohdy i doma. Nedala jsem jenom moznost ustavu, ano postizene deti vychovavaji take rodice doma, tak by to melo idealne byt a ustav volit jen jako variantu, prechodne, formou stacionaru ap...
A já říkám, že pokud nenecháš dítěti právo na život, pak jsi jen zahleděná do sebe.
Suzann, nejsem zahledena do sebe! Vychovavam tri deti a prectava inturupce mi je velice desiva, ale neodsuzuj vsechny zeny, bez toho aby si vedela co je k tomu cinu dohnalo. Tvoje nazory jsou az dogmaticke a vubec nejsi schopna vzit v uvahu, ze to neni jen interupce, ale okolnosti a situace....To neni jen cerne a bile...
Spousta tvych srovnani je absolutne neadekvatnich, protoze sizuace, kdy se narodi tezce, opakuji tezce telesne i mentalne postizene dite ze spatnou prognozou, snad nejde s nicim srovnavat.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 11:14:47)
Dodala bych jeste, ze uz jsme hodne odbocily od tematu. Puvodne jsem jen chtela vsem co zavrhuji prenatalni diagnostiku vzkazat, ze i prez to, ze se rozhodnete donosit detatko v kazdem pripade, maji vysetreni smysl! Kdyby u vysetreni zjistili problem a mohli ho nasledne ihned resit a tim detatku pomoct, tak uz jen to je duvod pro to, abychom podstoupily treba i stresujici vysetreni. Nekdy tomu diteti ten zivot muzeme vyslovene zachranit.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 11:37:13)
Horší pro člověka je, je-li v jeho životě absence lásky
To vse se muze tomu nechtenemu diteti stat, to vse ty deti prozivaji v ustavech - proč opět zvažuješ jako protiklad interrupce pouze a jenom ústavy? Na to jsem se ptala předtím a nedostala jsem odpověď ani teď.
Máš pravdu, můj názor je až dogmatický. Víš proč? "ze to neni jen interupce, ale okolnosti a situace....To neni jen cerne a bile..." Moje maminka měla pět dětí během pěti let. Docela drsné, nemyslíš? U posledních třech si prý říkala, že by už měli začít plánovat... nějak to ehm.. nevyšlo. Když např. čekala třetí dítě, taťka byl na vojně... když mi to vyprávěla, rozbrečela se, asi to nebyla vůbec jednoduchá doba. Krásně by si to "omluvila", situace atd. kdyby někoho z nás nechtěla nechat žít.

"neodsuzuj vsechny zeny, bez toho aby si vedela co je k tomu cinu dohnalo" je pravda, že u rozsudku vraha se přihlíží k situaci, ale vždy nějaký ten trest dostane. Dokonce i zabití v sebeobraně se soudí (přesto že někoho k vraždě dohnala jeho situace....) To, že "situace nebyla dítěti nakloněna" nebo "aby netrpělo" prostě nedává lidem právo zabít dítě. Kdo jim dal právo rozhodovat o jiném životě??
Ať to zní jakkoli dogmaticky, já nemůžu jinak. Každý (až na výjimky) věděl, do čeho jde. Ať se jednalo o situaci, kdy se 16letá vyspí se svým klukem, nebo to byl manželský pár který touží po dítěti... Žádný z těchto nemá právo soudit to nenarozené dítě podle zdravotního stavu, na nich je jen ho láskyplně přijmout do rodiny. S tím by měl podle mého počítat každý, když už jednou začne (pokoušet se o dítě)... Pokud nepočítá, nemůže za následky zabít druhé.
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 14:20:29)
Tak si to tady sama napsala! Tak nad tim zapremyslej, protoze to vse se muze tomu nechtenemu diteti stat, to vse ty deti prozivaji v ustavech(je jich tam stale zbytecne moc)a konec-koncu mnohdy i doma.

Takze neni to jen ustav, staci cist pozorneji. Bohuzel ani to byt doma nemusi byt zarukou aby dite netrpelo a melo dostatek lasky!!!! Ale to je porad dokola. Ja si nemyslim, ze tvoje maminka by si mela nektere z deti vzit ani si nemyslim, ze tohle je situace, kdy by se mela zvazovat interupce...MMCH taky mam tri deti docela kratce po sobe a hrdinkou se byt nepovazuji, prijde mi to celkem normalni. Takze tvoje maminka asi nemela zivot lehky, ale to je opravdu zase jina situace. Stale si myslim, ze neni spravne videt to jen cerne a bile proste a hotovo. Ty pripady muzou byt mnohem tragictejsi...
Snad me sali zrak, ale nemyslis to vazne, srovnavat zenu co jde na interupci k vrahovi?????? Tak jaky trest si zaslouzi? Upalme je jako carodejnice, nebo useknout ruku?
Ted trosku prezenu, ale stejne se tady zachazi do extremu tak podme do toho. Nemyslim, ze 16-ti leta co se vyspi s klukem ma jit na potrat ani maminka od 5,6-ti deti. To se da v dnesni dobe nastesti resit jinak a mene dramaticky, da se tomu predejit, kdyz dobrovolne nechceme nest nasledky. Ale proc mi tady davas takove priklady? Tak ten extrem, co kdyz nekdo(muze byt dokonce pribuzny)znasilni 13-ti letou holku, co kdyz ceka navic velice tezce poskozene dite, co kdyz nema kde bydlet, poradne co jest ani na sebe, co kdyz nema nikoho na tom svete aby ji pomohl, co kdyz je na tom tak spatne fyzicky i psychicky, ze ten porod by ji mohl definitivne odrovnat???? Tak to je extrem a ciste hypoteticky ale.... Tim mam na mysli, ze to nelze videt jen cerne a bile a jak to teda rozlisit, kdy na potrat ano a kdy ne? Zakazeme je, at tady propuknou nelegalni interupce, nebo komise, neskutecne ponizujici, nebo kde je to reseni? Co matka , ktera ceka sedme dite a ona je donosenim plodu ohrozena na zivote, je velice pravdepodobne, ze neprezije porod, dokonce ho ziva nedonosi. Doma ceka sest malych deticek, ale maminka bude vrahem, kdyz pro zachranu sveho zivota pujde na interupci, protoze ten shluk bunek je clovek stejne jak ona. No maminka neprezije, detatko ji umre v brise a doma sest sirotku, ale ta maminka udelala dobre a neni vrahem. Tak si to myslela? Tak si to predstavujes?
Hrde se hlasis k tomu, ze jsou tvoje nazory dogmaticke, tomu ja ovsem nerozumim, zrovna jako rozumne mi to neprijde. Nedavej mi tady uz priklady 16-ti letych tehotnych, ani dyslektiku ci hyperaktivnich... Ani ja nejsem za to resit potratem vsechny nechtene tehotenstvi, ale proste se na to neda divat jen s klapkami na ocich a nazyvat zeny vrazedkynema.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 14:54:14)
ty si přečti ještě jednou můj příspěvek. Moc jsem napřed nerozuměla tomu, co myslíš tím "Tak si to tady sama napsala!" Napadlo mě: mělo se to snad týkat toho, že pro mou mamku nebylo jednoduché, že měla pět dětí během pěti let? Pokud to tak je, pak tě musím upozornit, že jsme tím nijak netrpěli, měli jsme krásné dětství s největší možnou láskou od našich rodičů. Já jsem to o mamce psala proto, že jsem si vědoma toho, že k potratu matky "něco donutí" - ale já mám za to, že nemůžou svou situaci řešit zabitím nepohodlného!! S tím, zda jsme se doma "měli dobře", to nemá nic společného a z mého příspěvku nevyplývá, zda to tak bylo či ne.
Další z tvých náznaků "hrdinkou se byt nepovazuji" - opět mám za to, že z mého příspěvku nevyplývá, že se někdo cítí nebo necítí hrdinou.
Nerozumím tvému rozhorčení, když přirovnávám interrupci k zabití. Co je podle tebe to děťátko? Podle mě živý člověk. K tvým poznámkám o shluku buněk: kdy se tedy buňky stanou dítětem? Z lékařského hlediska nedochází v děloze k žádné přeměně z "ničeho" na bytost.
Věděla jsem, že se začne o znásilněné-těhotné. Proto jsem napsala: "Každý (až na výjimky) věděl, do čeho jde" - tuto situaci nehodlám soudit ani teoreticky. Přesto to nic nemění na tom, že pokud je teď v ČR provedeno denně kolem 70 potratů, jsem si jista že to nejsou pouze a jenom případy znásilněných. Myslím že v tom se nemýlím. Stejně tak tebou uvedený druhý příklad je dost mimo mísu, promiň.
 10.5Libik12 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 15:04:59)
Ano, každý kdo žije, na tom lpí, nemocní, chudí, umírající, čert ví proč, omluva za nepochopení:)
 zuzana 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 20:02:19)
Pro tvoji maminku to jiste nebylo jednoduche ale to jsem nemyslela, ani nevidim duvod, proc by ste nutne museli stradat, ale to uz nechme byt. Myslela jsem to jak si psala, ze je utrpenim zivot bez lasky atd...uz se my to nechce vyhledavat. A jak jsem uz psala ne jen v ustavu ten nedostatek mozna i absenci lasky , pochopeni, porozumeni muze to dite pocitovat. Ja opet opakuji, ze taky nesouhlasim s tim aby byla interupce povazovana za pohodlne reseni atd.... to snad uz jsem nekolikrat psala. Snazila jsem se jenom vysvetlit, ze to proste nejde vzdy soudit, proste nejde! Opravdu si mohla cekat kdo to kdy se znasilnenim vytahne, proste se i takove veci stavaji. A tim padem to nemuzes tak pausalne a striktne zavrhovat. A netvrdim, ze kazda znasilnena tehotna jde na interupci, ale to je to co tady dookola vysvetluji, ze nic neni jen cerne a bile je to uz snad mozne pochopit? To o shluku bunek jsem jenom obrazne psala, bylo to neco jako recnicka otazka... A proc je ten druhy pripad mimo misu? Myslis, ze se neco takoveho stat nemuze??? Ja jsem napsala, ze zajdu do extremu, takze je to potreba tak i brat, ale na faktu, ze to neni sci-fi to nic nemeni. Opet jen priklad toho, ze situace jsou ruzne a je potreba se nekdy vcitit i do te matky a okolnosti co ji k tomu muzou dohnat.
 Ivča, 2děti 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 13:07:10)
Myslím si, že nikdo nemůže nikoho odsuzovat za své činy, vím o čem mluvím. Prvního syna máme s DS a nedala bych ho za nic. Nicméně jsem nevěděla, že bude potižený a jsem za to moc ráda, protože nevím ( ani teď), jak bych se tehdy rozhodla. Tím, že jsem byla postavena před hotovou věc hned po porodu, musela jsem se s tím poprat i s rodinou. Druhá je 3-letá zcela zdravá holčička a na všechna vyšetření včetně AMC jsem šla. Kdyby se potvrdilo postižení u druhého dítěte, šla bych na přerušení těhotenství, protože to už bych nezvládla. Kdo to nezažil, asi nepochopí. A ty co píší, že by se o postižené dítě nedokázaly postarat? To ve většině případů není pravda. Já jsem s tím taky nepočítala a myslím si, že si vedeme docela slušně.
 máří 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(2.12.2007 18:42:23)
Takže když třeba tvůj muž bude mít autonehodu a skončí na vozíčku, ty budeš mít taky právo "si ho nechat" nebo "si ho dát vzít"? Nebo on tebe... Přijde mi, že v otázce interrupce se zkrátka nepoužívá zdravý selský rozum. Říkáme: "Čekám DÍTĚ." Ale jakmile se zjistí, že by mohlo být nemocné, říkáme: "Možná bych si TO měla nechat vzít."
 Markéta 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(2.12.2007 19:16:21)
Právě tohle mě taky zaráží. Teď je normální zbavovat se nepohodlných dětí, co bude dál? Střílení důchodců, lidí po autonehodách, lidí co v průběhu života neměli štěstí? Kdo se o nás postará, až budeme staří a nemohoucí, když naše děti budou vychovávany v prostředí, které nemohoucí jedince neakceptuje?
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(3.12.2007 7:40:58)
Máří, moje řeč. Jaktože jsme schopni si vybírat, zda někoho zabijeme či ne, podle jeho zdravotního stavu, když bychom to pak v životě už nikdy neudělali, ani nemohli udělat, protože to pak už je protizákonné?
 Míša 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 11:46:49)
bebíčko, souhlasím s Tebou. Taky bych to chtěla vědět raději dopředu, stres je nepříjemná věc, sladká nevědomost je opravdu sladší, ale pravdou je, že jsou prostě ženy, které se chtějí aspoň trochu připravit, které to chtějí vědět dopředu, případně podle toho si i zařídit svůj život, získat čas... rozloučit se s některými věcmi, leccos naplánovat nebo neplánovat atd. A samozřejmě.. pokud to lze, přizpůsobit tomu např. vedení porodu a následnou poporodní péči. Každá mince má dvě strany a je tím i neustále vyvíjející se věda, ačkoliv já osobně v prvním případě vždycky volím přirozenější či alternativní postup, dříve než sáhnu po vědě... přesto jsem ráda za předporodní vyšetření, ač uznávám, je jich mnohdy zbytečně mnoho
v každém případě pisatelce přeji mnoho, mnoho štěstí, podobný dotaz nedávno zněl na www.porodnice.cz v poradně dr. Kouckého
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:23:26)
Neznáš?? Neznáš doktory který by přikazovali potrat nebo na ženu koukali divně, že si chce nechat postižený dítě? Tak to by sis měla poslechnout pár příběhů žen, který měly "blbý" výsledky. To absolutně není výjimka, že doktoři "nutí" potrat nebo na ženu koukají divně, že si chce nechat postižený dítě.
 Bebíčko 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:29:47)
Ale pak se můžeš bránit, můžeš si stěžovat. Podle mne se takovy lekař pouze snažil ženě vysvětlit situaci a žena -překvapena, psychycky na dně a strašně sklamaná-to považovala za nátlak.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 13:37:01)
"lékař pouze snažil ženě vysvětlit situaci a žena -překvapena, psychicky na dně a strašně zklamaná-to považovala za nátlak" - ne, mluvím o situaci, kdy lékař má nevhodné poznámky na adresu dítěte, na adresu rodičů, dává najevo svou nelibost nad rozhodnutím rodičů. To není moc dobrá útěcha, že si můžu stěžovat, promiň.
 jana38 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:16:55)
Bebičko, já to zažila na vlastní kůži, při přihlašování do porodnice na mě vyjela sestra co se mnou sepisovala papíry:"Vy jste nebyla na triple testu? Šmarjá, to chcete porodit postižený dítě nebo co?!"

Radši si ani nepředstavuju, jak by se chovala, kdybych toho tripla nebo amnio měla s pozitivním výsledkem:-(
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 18:07:37)
brání se a stěžuje dost těžko, když jsi těhotná, mlátí s tebou hormony a někdo na tebe dělá bububu. opakuji, ti dotoři dokážou být HNUSNÍ. Měla jsem ovšem štěstí i na velmi laskavého starého pana doktora (hrozil ná ES), který se na mne poté, co jsem podepsala revers (nepodstoupila jsem amnio), laskavě podíval, potřásl mi rukou a řekl: "Myslím, že jste neudělala nemoudré rozhodnutí." to byl balzám. často na něj s vděčností vzpomínám
 Eva21546 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 14:04:38)
Ahoj,

znám případ, kdy žena přivedla na svět postižené dítě u Apolináře. Její muž si vyslechl od sester (bez jejich vědomí), že kdyby to nebyla rodina od pana doktora, bylo by lepší mimčo nezachraňovat...

Pro některé lékaře je dítě dítě, pro některé je to "jen" plod.. Ono je to třeba pro ně takhle jednodušší, setkávají se se smrtí a nemocí denně a musí tomu nějakým způsobem čelit.

EVA
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 18:02:03)
já takový doktory znám. dokážou bejt jedním slovem HNUSNÝ.
 Sedmikráska* 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 10:49:10)
chci upřesnit, že souhlasím se Zdenkou
 hana, adámek 3 roky 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 11:42:08)
Markétě přeji zdravé miminko a co nejméně stresů. Ale úplně s ní nesouhlasím. Různá vyšetření v průběhu i mimo těhotenství tě nikdo nenutí / ze zákona/ absolovovat, až na stanovené /opět zákonem/ vyjímky. Je to tvoje rozhodnutí a tvůj díl odpovědnosti. Ale je celá řada maminek, které toto vyšetření vítají - a nemusí jít nutně o ty, co mají nějakou genetickou zátěž, nebo např. vyšší věk. Já jsem jedna z nich. Prostě jsem to chtěla vědět. Automaticky každá z nás předpokládá, že se jí narodí zdravé, životaschopné miminko. Ale pokud takovým vyšetřením se odhalí nějaké riziko, mám jednak možnost volby a jednak možnost vše promyslet, včetně náročnosti péče o takové dítě.Kdyby se každé poškozené miminko narodilo do láskyplné, pečující rodiny asi by nebylo co řešit. Ale realita je taková, že dost velká část takových dětí "je odložená" a pečuje o ně stát. A možná ani ne proto, že rodina je taková a maková, ale jen a jen proto, že to zdravotní postižení je opravdu takového charakteru, že to doma nejde zvládnout. Nevím, jakou kvalitu života subjektivně ty děti prožívají, nechci si uzurpovat právo rozhodovat o jeich bytí, či nebytí. Ale jsem ráda, že rozhodnout za sebe a za svoje dítě můžu.
 Winky 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(30.11.2007 18:11:06)
Cítím to podobně..... proč - když tedy to dítě budete milovat ať bude jakékoli - proč je tolik dětí v různých ústavech?
A když se ho rozhodnu milovat já jako matka, ale vím, že tím nejspíš rozvrátím nejen svo původní rodinu, ale i svou novou rodinu (manžela a starší děti), že přijdu o ně....... to má smysl? Pro mě ne. Jsem vděčná za to co jsem v životě získala (prima rodiče a sestru, skvělého manžela a báječnou holčičku) a ty znám a ztratit nebo poškodit je rozhodně nechci. Proto třeba já konkrétně příští týden na amnio jdu. Kdybych nechtěla znát výsledek, pochopitelně nepůjdu. Ale já jsem viděla jaké to je žít s člověkdem postiženým DS - přitom ještě relativně samostatným - a jaké následky to v rodině mělo. Nechci hazardovat se životem svým a láskou svých blízkých. Tak si mě odsuďte a rozcupujte, já tvrdím že na to rozhodnutí o životě právo mám.
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 10:11:00)
tak tohle je fakt ještě drsnější. "A když se ho rozhodnu milovat já jako matka, ale vím, že tím nejspíš rozvrátím nejen svou původní rodinu, ale i svou novou rodinu (manžela a starší děti), že přijdu o ně....... to má smysl?" Takže je pro tebe důležitější aby rodinka byla spokojená ze zdravého dítěte? Radši kvůli jejich mínění zabiješ dítě, které se "nehodí"? To snad není normální, kde to žijeme?
 zuzini 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 11:19:00)
Já jsem popravdě příspěvek Winky vůbec nepochopila, proč by se měla rozpadnout rodina, ve které je postižené dítě?
 suzann 
  • 

Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 11:46:30)
netvrdím, že někdy to narození postiženého je pro rodinu tak těžké, že dojde třeba ke krizi vztahu, ale snad se o zabití nerozhoduje na základě názoru poněkud sobeckých lidí, kteří "debila nechtějí" - aspoň si nedokážu představit, že by takový člověk prezentoval svůj názor jiným způsobem.
Jinak mě dost v názoru Winky překvapilo, že by se rozhodovala podle názoru své rodiny. Jsou například rodiče, kteří svým "mladým" neschvalují touhu mít velkou rodinu. Nebo se jim třeba nelíbí, když by chtěli adoptovat cizí, třeba romské dítě. Fakt mi přijde uhozené řídit se dle jejich názoru. To jsem dělala v pěti letech.
 Katka, chlapeček a // 
  • 

suzann 

(5.12.2007 21:21:06)
suzann,
je mi z tebe zle...ne z toho, co píšeš, ale jakým způsobem prosazuješ svůj názor...brrr, běhá mi z tebe mráz po zádech...v tvém podání to není diskuze, ale fanatické prosazování "TVÉ PRAVDY"...hnus...chováš se jako totální fanatička (já mám pravdu a ostaní jsou debilové, že to nechápou)...ze začátku jsi se trochu krotila, ovšem teď jsi se rozjela a já se trochu bojím, kam až budeš schopná pokračovat...

K článku se raději vůbec vyjadřovat nebudu, nedokážu teď říct, jak bych se já v takové situaci zachovala...
 arsiela, 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 17:08:32)
Protože se velmi často rozpadá.Většinou manžel odejde jinam. Zajmalo by mě ,kdo z vás co tu píšete opravdu zkusil někdy starat se o postiženého člověka,zažil co to je.Nebo sám je postižený tak ,že to je okamžitě vidět.Já bohužel takhle postižená jsme a je to peklo.
 zuzini 


Re: Taktéž souhlasím a nejsem sama 

(1.12.2007 23:08:15)
Moc postižených osobně teda neznám, ale z těch co jsem měla tu čest poznat neznám ani jednu rozvrácenou rodinu. Jedné mamince říkali lékaři, že se její dítě nedožije 14 dnů života - dožila se 10 let. Jak je to možné?
Ještě jsem chtěla říct, že já bych také neměla na to starat se o postižené dítě, nezvládla bych to psychicky - alespoň nyní si to myslím. Ale plně chápu maminky,které se rozhodnou nepodstoupit riziko amnia nabo si nenechají dělat testy, když by dítě stejně donosily. Chápu je a vážím si jich. Myslím, že je dobře že máme možnost volby, ale proč je hanit, proč jim nutit své názory? Každý má na tuto situaci svůj náhled.
 JiBi* 


Mimo misu - pro Sedmikrasku 

(30.11.2007 12:40:49)
Ahoj,jsem rada, ze si se vsemi detmi zdrave zijete a tesim se, az je uvidim (na Mikulasi?).
 kveta19 


Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 11:30:41)
Marketo drzim palecky,at vsechno dobre dopadne.

Me by zajimalo,jestli jsou vysetreni povinna.Ja jsem u obvodniho lekare byla naposledy na ucnaku,kdyz jsem se potrebovala ulejt.Pri prvnim tehotenstvi mi doktor rekl,ze to je moje vec a ze je to v mem zajmu,nikoliv jeho,abych ho navstivila.
Ted jsme se s manzelem z Prahy prestehovali do maleho mesta v severnich Cechach a lekarka ted pri druhem tehotenstvi mi naridila,at si sezenu obvodaka.
Kdyz jsem odmitla,rekla mi,ze me muzou pripravit o penize v matersvi.O jake,to nerekla.Jsem z toho docela vykulena :-))
Nemate s tim nekdo zkusenost????
Diky
 Lenka 
  • 

Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 11:39:14)
Pořád se divím, jak nízké právní vědomí někteří doktoři mají. To je samozřejmě nesmysl, měli by si uvědomit, že zdravotnictví je služba, tudíž my ji využít můžeme, ale nemusíme a nidko nám nesmí přikazovat, jestli v průkazce musí být i razítko obvoďáka nebo zubaře. Na vyplacení mateřské to samozřejmě nemá žádný vliv, dokonce nemusíš na těhotenské kontroly vůbec - a pokud jsi účastna nejméně těch 270dnů pojištění, normálně ti to vyplatí. Hlavně se u doktorky nedej, pokud jsi zdravá, proč potřebuješ ještě lítat k obvoďákovi? Teď jsou chřipky, já bych si k obvodnímu do čekárny jako zdravá těhotná sednout nešla!
 Romana 
  • 

Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 11:41:49)
Já si myslím, že Vás ta doktorka jen děsí a vyhrožuje. Rodičovský příspěvek ani mateřská nikdy nebyly a ani nejsou vázány na předložené výsledky z absolvovaných vyšetření, ať již u obvodního lékaře, tak u specialisty. Dělá bububu.
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 11:44:59)
Ne, nejsou. Každý pacient má právo (nikoliv povinnost) na lékařské ošetření/vyšetření/testy, ale pacient musí souhlasit.
 Mery72 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 12:18:31)
Moje 2 doktorky mi vždycky vyšetření nabídly, že to musí říct, ale já se můžu rozhodnout vyšetření odmítnout. Bylo to před osmi lety, naposledy před dvěma. Tak nevím, proč tak straší lidi...
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 13:00:56)
Já doporučuji zeptat se přímo tvé gynekoložky. Jak vidíš, většina diskutujících o ničem takovém neví (já taky ne), paní doktorka, když ti něco takového říká, by to měla mít něčím podložené - ať vytasí paragrafy. Pokud já vím, doporučuje se nechat udělat si před porodem EKG a jít dvakrát k zubaři - to je snad na každém, jak si to vyhodnotí. K čemu je mít praktického lékaře v době těhotenství tedy nevím, když do poradny se chodí každý měsíc a ke konci ještě častěji, berou ti krev, zkoumají moč, měří tlak - co jako by ten praktik dělal nad to?
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 13:08:13)
"Praktik" by neměl dělat žádná vyšetření, ale měl by udělat "výpis z karty". Tzn. záznam, s čím se pacientka léčí (vysoký tlak, cukrovka apod.).
 Sylvie 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 13:40:23)
Insulo, tohle by snad měl mít gynekolog zanesené v kartě bez ohledu na to, jestli jsem nebo nejsem těhotná, ne? MMCH pokud jdu s nějakými problémy k nějakému lékaři, tak mu vždycky stačí, když mu své dlouhodobé problémy + užívané léky nahlásím sama, nikdy ode mne kvůli tomu nikdo nechtěl výpis z karty. U druhého děcka jsem u obvoďáka byla - změřil mi tlak, kouknul do karty a dal mi štempl do průkazky, že jsem u něj byla.

Jinak k původnímu dotazu - jasně, doktora tě může připravit o peníze - pokud ti je během vyšetření ukradne z peněženky ;o) Ani mateřská, ani rodičák, ani přídavky na děti, ani porodné není vázané na to, že máš v těhuprůkazce všechna požadovaná razítka. Ba dokonce ani porod si nebudeš hradit sama, když ta razítka nenasbíráš (i to někteří "experti" těhulím údajně tvrdí).



---------------
 kveta19 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 14:02:30)
Sylvie,diky :-)
Me tohle straseni moc nepridava,takze dik za info.Pred navstevou doktora mam srdce az v krku a pocit,ze me nejmin zavrazdi:-(( Pritom srab nejsem,bolest snazim v pohode.Jenze tohle psychicky vydirani mi teda moc nepridava.
 zuzini 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 16:04:28)
A ještě straší, že Vám pojišťovna neproplatí porod, pokud nebudou v průkazce razítka. :-D
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 17:04:01)
Sylvie, ne o všech tvých nemocech gynekolog přece ví. A maminka si nemusí uvědomit, že by mu je říct měla. Proto se asi chodí k obvoďákovi. Osobně v tom nevidím problém. Navíc lze se domluvit, aby tě obvodní vzala v době, kdy tam nemá příliš nemocných lidí (třeba na konci pracovní doby) nebo aby tě vzala přednostně. :-) Ale je pravda, že ne všichni gynekologové k obvodnímu posílají.
 Sylvie 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 17:19:52)
No, Insulo, já se opravdu nesetkala s tím, že by nějaký z mých lékařů chtěl od mého obvoďáka výpis z karty. Vždycky mně při zavádění do kartotéky vyzpovídali cílenými otázkami na můj zdravotní stav. Nemluvě už teda o tom, že při každém těhotenství se gynekolog znova ujistil, že v ničem zásadním nedošlo ke změně.
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 19:14:47)
U nás jak který doktor. Něktěrý posílá, některý ne. Ale mě zaujalo, že některý posílá ještě na plicní, ale já jsem nebyla ani jednou.
 zuzini 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 17:40:30)
Já třeba k obvodnímu jít odmítám, nebyla jsem tam v průběhu pěti let ani jednou, žádné zdravotní problémy, o kterých můj gynekolog neví, nemám a mezi nemocnými sedět odmítám. A spoléhat na to, že mě vezme přednostně nebudu. Tato návštěva je pro mě pouhou ztrátou času. Naštěstí je můj gynekolog rozumný a narozdíl od jiných razítka nevyžaduje a ani mě ničím nezastrašuje.
 Eva21546 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 14:00:21)
Ahoj, praktik mi dělal EKG a to je vše. Žádný výpis z karty.

Absolvovala jsem vyšetření, která mi lékaři doporučili. Že se mi postupně zvyšuje tlak si všimli až měsíc před porodem na vyšetření v porodnici. A fofrem vyvolávali... Takže souhlasím, ovšem i z druhé strany - i když vám něco je, nemusí si všimnout, až když je to fakt zlé a je nutné radikálně zasáhnout...

EVA
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 17:05:28)
U nás obvodní EKG nedělá (ani ho tam nemá). Dělají ho na interním. :-)
 Markéta, syn 5 l. 
  • 

Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 14:18:23)
Jestli Cheorchii gynekoložka "nařídila" sehnat si obvoďáka, tak asi kartu žádnou mít nebude. Navíc si myslím, že kdyby měla cukrovku, tak to gynekoložce řekne, ta by to navíc zjistila při odběrech, ne?
 Insula 


Re: Jsou vysetreni povinna???????? 

(30.11.2007 17:07:13)
Nařídit jí to nemůže. Jinak viz co jsem napsala výše.
 Insula 


"na vážkách" 

(30.11.2007 11:42:19)
Tak já jsem dost "na vážkách", co se týče vyšetření v těhotenství. Při prvním těhu jsem si ani neuvědomovala, co všechna ta vyšetření "mohou přinést". Také bylo všechno v pořádku. U druhého těhu mi vyšel pozitivní tripple test (DS 1:45), byla jsem samořejmě úplně mimo. Podstoupila jsem AMC a po velkých nervech (našli se nějaké zdvojené markery na 13. chromozomu, nakonec zděděné) bylo vše v pořádku a dítě zdravé. Teprve později jsem zjistila, jak je to s přesností tripple testu.
Také jsem si říkala, že by bylo lepší nepodstupovat tolik testů. Bavila jsem se o tom s tchýní a vyjádřila názor, že jí závidím, že nemusela podstupovat takové testy. Ale ona mi zase řekla, že závidí mě, protože máme takové možnosti. Že ona se prakticky stresovala celé těhotenství, jestli budou děti zdravé. A že je možné případně "řešit to" už během těhotenství.
Takže jsem fakt nerozhodnutá. Jsem spíše pro to, aby byli budoucí rodiče OPRAVDU KVALITNĚ informováni o možnostech a rizicích a mohli se sami rozhodnout, co chtějí a co nechtějí podstoupit.
Pro rodiče, kteří přijmou jakékoliv dítě, jsou testy "skoro" zbytečné.
 & 


Marketo,  

(30.11.2007 11:44:32)
nevim jestli te uklidnim. Bydlim v Holandsku tady se zadne plosne testy nedelaji. Pokud nejsi v rizikove skupine. Mohla jsem o ne pozadat sama, jednak jsem dost laxni a nechtela jsem se zbytecne stresovat. Akorat mi delali vysetreni ultrazvukem a nezjistili zadnou vadu neslucitelnou se zivotem.
Syn se narodil s vaznou genetickou vadou {Syndromem}. Priznaky jeho syndromu popsane na papire vypadaji naprosto hurzostransne. Vady srdce, traviciho traktu, smyslove vady, deformace moceveho ustroji, riziko rakoviny, spasticita a plno dalsich... V celem Holandsku je jenom sedm lidi se stejnym syndromem, protoze vetsina jich umre v prenatalnim veku nebo tesne po porodu.
Syna to nastesti jenom "lizlo". Ma nejake vrozene vady, je s nim hodne prace, do trilet byl osmkrat operovany. Motoricky je na urovni svych trech let. Mentalne je na urovni asi 1.5-2. Ikdyz dela pokroky tak asi na uroven svych "zdravych" vrtsevniku se asi nikdy nedostane.
On je krasnej, sikovnej, stastnej a moc citlivej chlapecek. Ted kdyz uz jsou zdravotni komplikace za nami, tak vlastne zadny problemy s jeho syndromem nemame. Chodi do spec. skolky, a chodime na plavani a na logopedii, na cviceni. Jsme s nim moc stastny. Jasne, ze se obavame co s nim bude az bude starsi. Ale tady existuje plno moznosti, najit misto kde by byl stasny a mohl se realizovat {chrane dilny, farmy, bydleni} a co vim v teto oblasti se hodne zmenilo i v CR.
Marketo, treba se te to vubec nebude tykat, jen jsem chtela napsat, ze narozenim postizeneho ditete zivot nekonci, ikdyz nekdy to tak vypada. I ty mas na vic vedle sebe bajecnyho partnera.
 petluše 


Re: Marketo,  

(30.11.2007 13:37:23)
H&M
děkuji za tvůj příspěvek.
 jana38 


Re: Marketo,  

(30.11.2007 14:21:38)
H&M, přeju celý vaší rodině hodně dobrého do života! Tvůj syn má úžasnou mámu...:-))
 kveta19 


Moc dekuju :-) 

(30.11.2007 12:10:21)
Jsem zdrava,chripku jsem mela naposledy pred deseti lety(tuk tuk)
Jen mi doktorka zveda tlak,takze se ji bojim:-( a tlak naleti.Ovsem doma jsem v pohode 120/80(mame digi meridlo).Ja si take myslim,ze je vec kazdeho,jestli jde,nebo nejde k doktorovi.Prvni tehotenstvi bez problemu,ted mi taky nic neni,takze DIKY za prispevky.Asi to vypada,ze je DOKTOR PORAD PANBUH.
 Veru+2 


vyšetření 

(30.11.2007 12:45:55)
V těhotenství jsem podstoupila tripple test,protože jsou v rodině genetické předpoklady pro možné postižení.Jeli jsme tam s manželem s obavou a s obavou také odjížděli protože výsledek nebyl příznivý.Proto jsem chtěla mít jistotu a podstoupila odběr plodové vody,abych se případně mohla rozhodnout.Naštěstí odběr vyvrátil možné postižení a nám se narodil úplně zdravý chlapeček.
Ale už jsme s manželem byli rozhodnutí,že jakmile by dítě bylo postižené,tak si jej nenecháme,protože vím,že bysme se o dítě nedokázali starat.
 Pavla, 4 děti 
  • 

Nic není povinné 

(30.11.2007 13:29:04)
ani žádné vyšetření ani nařízení lékaře. O svých dětech rozhodujeme ze zákona do okamžiku porodu samy, v okamžiku, kdy se dítě narodí, rozhodují stejným právem za dítě oba rodiče. Rozhodně nejsem pro testování všech matek, je to nesmysl, když se říznu do prstu, neběžím taky hned na rentgen, abych vyvrátila možnost zlomeniny. Testováním se často udělá více škody jak užitku, vystresovaná matka může dítěti v jeho vývoji více ublížit jak nějaká dispozice k určité chorobě v daném týdnu těhotenství. Je to výhodné akorát tak pro zdravotníky a jejich statistiky. I kdyby se narodilo dítě, které zemře v kojeneckém věku, je to sice bolestné, ale smrt dítěte v jakémkoli věku je stejně bolestná, měli bychom asi větší kojeneckou úmrtnost, ale také o hodně víc nezabitých zdravě narozených dětí. Pavla
 DreaS 


Re: Nic není povinné 

(30.11.2007 16:25:54)











































 Pavla, 4 děti 
  • 

Nic není povinné 

(30.11.2007 13:29:21)
ani žádné vyšetření ani nařízení lékaře. O svých dětech rozhodujeme ze zákona do okamžiku porodu samy, v okamžiku, kdy se dítě narodí, rozhodují stejným právem za dítě oba rodiče. Rozhodně nejsem pro testování všech matek, je to nesmysl, když se říznu do prstu, neběžím taky hned na rentgen, abych vyvrátila možnost zlomeniny. Testováním se často udělá více škody jak užitku, vystresovaná matka může dítěti v jeho vývoji více ublížit jak nějaká dispozice k určité chorobě v daném týdnu těhotenství. Je to výhodné akorát tak pro zdravotníky a jejich statistiky. I kdyby se narodilo dítě, které zemře v kojeneckém věku, je to sice bolestné, ale smrt dítěte v jakémkoli věku je stejně bolestná, měli bychom asi větší kojeneckou úmrtnost, ale také o hodně víc nezabitých zdravě narozených dětí. Pavla
 delfina7 


Zvláštní 

(30.11.2007 14:00:18)
Nevím, jak to autorka myslela - nejdřív píše, že šla na ultrazvuk brzy, aby věděla, jakou barvu výbavičky nakupovat, a s dalším dítětem nepůjde radši vůbec - i kdyby se třeba mohla zjistit nějaká vrozená vada, která by se dala po správně vedeném porodu dobře odstranit.
Koukám, zase jeden výkřik do tmy.
 mona 
  • 

Re: Zvláštní 

(30.11.2007 15:19:01)
Ano, taky v tom cítím trochu rozpor. Další cítím v některých příspěvcích, kdy autorky nechtějí vystavovat sami sebe " stresu z prenatálních vyšetření" , a proto na vyšetření raději nejdou. Ale zcela jistě vědí, že by se dokázaly se starat o postižené dítě. Myslíte si, že při péči o postižené dítě nebudete vystaveny stresu? že celé širé okolí přijme vaše dítě bez problémů? A co až s ním budete podstupovat operace, hospitalizace apod? Myslím,že péčovat o postižené dítě přináší změny pro celou rodinu a okolí , na které se nedá předem připravit, je to nepřenosná zkušenost a velmi náročná věc. Sama vím o případech, kdy se manželství rozpadlo, určitě se nesmí zapomínat i na rapidní zhoršení finanční situace, když se matka musí vzdát práce a zůstat s dítětem trvale doma, aby o něj mohla pečovat.Já sama obdivuji lidi, kteří toto zvládnou a dokážou, mám v okolí 2 rodiny s postiženými dětmi a vidím, že to rozhodně není jednoduché. Přestože rodiče postižených dětí říkají, že je tato zkušenost vnitřně velmi obohatila. Rozhodnout se, zda vyšetřovat či nevyšetřovat je každého věc,stejně jako následné rozhodnutí o interrupci - do toho přeci matku nikdo nenutí! Pro mě osobně je toto řešení přijatelnější než nechat narodit dítě s postižením a dát ho do ústavu. Já osobně vítám, že možnost prenatální diagnostiky existuje (i přes určitou míru stresu, kterou to přináší) a v případě autorky bych rozhodně šla na amniocentézu.
 zuzini 


Re: Zvláštní 

(30.11.2007 16:18:14)
Proč? Pokud je přesvědčená o tom, že by na interupci nešla, proč zbytečně podstupovat toto riziko? Napíšete, aby věděla na čem je a mohla se na to připravit? Ale takhle by jste to udělaly vy, někdo to riziko prostě podstoupit nechce. Copak je to tak těžké pochopit?
 Claire 
  • 

Re: Zvláštní 

(30.11.2007 17:23:02)
Mono, souhlasím. Navíc, přiznám se, cítím to naprosto opačně, než některé přispěvatelky. Osobně bych byla v daleko větším stresu, kdybych neměla možnost absolvovat právě ta vyšetření, která ony odmítají. Vůbec by mě nenapadlo odmítat testy a vyšetření, když tu možnost mám. Nerozumím tomu. Copak není mnohem lepší mít jistotu? Je to v pořádku - super. Není to v pořádku - je to horší nebo špatné, ale můžu se připravit, můžu připravit svoje okolí...A nevím, proč se tady píše o tom, že tato vyšetření vítají zejména matky, které, pokud se dozvědí, že jejich dítě není v pořádku, jdou automaticky na interrupci? Tak to přece nemusí být. Absolvovala jsem tripple test, paní doktorka říkala, že je to jen formalita, můžu se spolehnout na to, že to bude OK. Ten šok, když mi volali, že to není v pořádku, bych nikomu nepřála. Okamžitě jsem šla na amniocentézu. Neumím si představit, že bych nešla, že bych žila do konce těhotenství s tou nejistotou a představovala bych si možné hrůzy. Byly to, pravda, příšerné tři týdny života, asi nejhorší vůbec, kdy jsem čekala na výsledky - měly být hotové ve 23. týdnu. Hranice pro potrat je 24. týden. Mezitím jsem pravda absolvovala dětské kardio a genetický ultrazvuk, už tam mě doktoři uklidňovali, že nevidí nic, co by na Downa ukazovalo. Naši byli na mrtvici, manžel mě klidnil, seč mu síly stačily, v práci kolem mě chodili po špičkách. Malá v břiše už několik týdnu kopala a já jsem věděla, že i kdyby se Down potvrdil, na potrat bych nešla. Nedokázala bych to. Výsledky byly nakonec v pořádku. Toho strachu, že bude mimi postižené, jsem se při své povaze už do konce těhotenství nezbavila, i když jsem všude slyšela a četla, že plodová voda je neomylná. Představovala jsem si různé záměny vzorků, nezodpovědné laboranty atd. atd. Malá je zdravá, živá, úžasná. Ale pokud bych měla mít další dítě, budu opět vyžadovat všechny možné testy, kolik jich jen je. Tak takhle to mám já.
 papinka 


Vyšetření jsou i pro můj klid 

(30.11.2007 17:43:12)
Pod tento příspěvek se podepíšu naprosto souhlasím. Navíc případný špatný nález umožní mamince nejdřívve si zjistit informace, a zvážit si to a připravit se / i když to je relativní.
Nechápu , proč debatou hýbe názor , že testy jsou k ničemu , indikují postižení a hrdinka maminka porodila zdravé dítě , je to vytržené z kontextu, nikdy se nehodnotí jeden test , postupuje se od nejjednoduššího / tj. odběr krvr / ke složitějšímu .
 Kinga+3 


Re: Vyšetření jsou i pro můj klid 

(1.12.2007 14:18:53)
A to jste se vůbec nebála, že při amniocentéze riskujete život třeba zdravého dítěte? Že je važe dítě zdravé a vy kvůli amnio.můžete potratit jenom, proto abyste to dopředu věděla. Mě by to teda nestálo za to. Když už jste věděla, že si to dítě necháte i kdyby bylo postižené?
 pezule 


Re: Zvláštní 

(1.12.2007 14:30:23)
Tak s tímto názorem se také ztotožňuji. Nepostupovat vyšetření v těhotenství a tím se chránit sebe proti stresu je poněkud absurdní právě vůči nenarozenému dítku. Já osobně jsem vždycky byla rozhodnutá (i s mužem a rodinou), že pokud se zjistí nějaké možné poškození, tak se dítka vzdám raději hned, než bych později zkoušela, co zvládnu. Ono máte dost starostí i se zdravým dítětem natož pak s postiženým. Navíc jsem všechna vyšetření v těhotenství absolvovala bez problémů a rozhodně bych se jim úmyslně nevyhýbala. Autorce článku tedy určitě berličku nepodám, protože jít na ultrazvuk jen proto, aby zjistila pohlaví nenar.dítka a pak odsuzovat testy i varování lékařů a vinit je z neoprávněného stresování, pokud jí rozkryjí zdravotní rizika jejího miminka je vázně nerozumné.
Jinak jí ale přeji, ať vše dopadne, co nejlépe pro mimi i celou její rodinu!
 Zuzana+Terezka 


Re: Souhlasím 

(2.12.2007 9:41:08)
S názorem zcela souhlasím.
 bubinka 


Re: Souhlasím 

(2.12.2007 9:54:36)
ahoj maminky chtěla bych se vás zeptat na zkušenosti s ovulačním testem na bázy mikroskopu a slin LADY Q.pomohl vám některé otěhotnět,a co prstíčková metoda.dík
 Dita, těhotná 
  • 

Prstíčková metoda 

(9.1.2009 12:39:51)
Půl roku nic a minulý měsíc jsem zkusila pstíčkovou metodu a jsem 5. týden těhotná. Předchozí těhotenstvíbýla vždy hned po měsíci snažení. Tak jsem to tedˇ zkusila a na první pokus. Takže zahodit ostych a hodně zaru. Dita, těhotná a šťastná
 monta 


Re: Zvláštní 

(5.12.2007 22:14:44)
Nechápu to, chce vědět pohlaví, ale je jí jedno, jestli bude mimčo zdravé. většina se snaží využít všech dostupných možností a někdo ...........
 Míša, těhu 
  • 

Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 15:33:59)
Já jsem narozdíl od autorky článku ráda, že takováto vyšetření existují. Autorka i její manžel si chtějí ponechat děťátko i kdyby bylo postižené, já naopak postižené dítě nechci a pokud by se nějaká odchylka na ultrazvuku ukázala, jdu na potrat. V příbuzenstvu máme jednoho velmi handicapovaného kloučka a je to fakt záhul.
 dita.d 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 16:23:01)
Nevím, jestli bych to řekla takle jednoduše, ale než přivést na svět človíčka, který by znal jen bolest, jako slovenská dvojčátka, tak ať se raději nenarodí.
 suzann 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(3.12.2007 7:47:18)
"přivést na svět človíčka, který by znal jen bolest, jako slovenská dvojčátka" cože??? Znali jen bolest??? Já mám silný pocit, že poznali i lásku svých milujících rodičů, že poznali, že je nikdo neodsuzuje za to, jací jsou, že poznali, jaký je to dar dostat šanci a život.
 Jaana2 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 16:42:34)
Než se do Tebe opřou zastánkyně narození jakéhokoliv dítěte jakkoliv postiženého, tak Ti chci jen napsat, že Ti rozumím. Kamarádce se narodila ( před lety) nečekaně dcera s Dawn.syndromem. Nechali si ji, po dvou letech se jim narodila zdravá dcera. O tu první se musí pořád starat a s přibývajícími lety to není jednoduuší nýbrž daleko těžšší - třeba takový detail : ví tu někdo, jak probíhá taková "puberta" u takovýchto dětí? Nebo jaké mají problémy s botama? A co je nejsmutnější - zdravá sestra rodičům nemůže odpustit, že nemá normálního sourozence, většina programu rodiny se přizpůsobovala celou dobu té postižené, vyhlídky, že až se nebudou moci rodiče postarat a postižená sestra by mohla být svěřena do péče zdravé sestry je pro tuto nepřijatelná. Jasně i v rodinách, kde jsou všechny děti zdravé může dojít k e konfliktům. Ale proč zbytečně, když ta možnost svobodné volby je, napadat maminky za to, že se rozhodnou podstoupit přerušení těhotenství na základě odborných vyšetření.
 & 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 16:57:01)
Jaani,

Ja jsem si nevsimla, ze by tady nekdo nekoho napadal za to, ze by sel na potrat nebo, ze na nem pripadne byl. Spis si myslim, ze atmosfera v CR ma blizko k opacnemu extremu,"ze je v podstate nezodpovednost postizene dite donosit" viz nazory mudr. A. Bartaka. Z kterych je mne osobne velmi uzko. :o{

http://www.volny.cz/a.bartak/vrozvady.html

"Downův syndrom bývá někdy nazýván nesprávně mongolismem. Je to proto, že je pro něj charakteristická deformace oční štěrbiny, tzv. epikantus, která poněkud připomíná tvar očí u žlutého plemene, jinak onemocnění nemá s mongolskou národností samozřejmě nic společného. Především jsou ale takoví jedinci – kromě jiných vad – těžce a samozřejmě nenapravitelně mentálně postiženi. Příčinou je jeden nadbytečný chromozóm (konkrétně jednadvacátý) přítomný v každé tělesné buňce. I tyto plody se většinou samovolně potrácejí v průběhu těhotenství a porodu se jich dočká jen asi necelé jedno procento, ale i tak postihuje Downův syndrom asi jedno dítě z tisíce narozených, dokonce spíš o něco více. Kdybychom neprováděli vyšetření zaměřené na tyto vady, každoročně by se v naší republice narodilo asi 130 – 150 takto postižených dětí. Není třeba zdůrazňovat, jaká je to nevýslovná tragédie pro rodinu a ekonomická zátěž pro společnost."
 Jaana2 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 17:16:26)
V poho, znám (díky kamarádce) víc rodin, kde takové dítě mají. Některé jsou jako andílkové, hodné a i krásné. To je pak něco jiného a takové dítě opravdu svému okolí může hodně dát - a většinou i dává. Horší je, když je to jedinec s nezvladatelný. Samozřejmě toto je jeden druh postižení, nechtěla bych, aby se tu debata vedla jen o něm. V každém případě je dobře, že tu možnost volby je. Podívejte se třeba do Polska. Nevím, které ženě tady z ČR by se něco podobného líbilo.
 & 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 17:38:23)
Jaani, moznost volby urcite. Ja jsem taky pro legalni moznost potratu. Ikdyz bych ho sama "pravdepodobne" nepodstoupila. Moje blizka kamaradka byla na potratu zdrav. ditete z soc. duvodu. Taky ji za to nijak nehodnotim. Kamaradime se dal :o}}}

 jana38 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 17:17:12)
Ale fuj.
On pan doktor koukám na tý stránce vůbec perlí, potrat je pro něj bezúečnej zákrok a na ženský psychice nenechá žádný stopy:

http://www.volny.cz/a.bartak/upt.html

....
S plným vědomím, že je to tvrzení kacířské, za něž mě mnozí odsoudí, tedy prohlašuji: přerušení těhotenství je výkon velmi bezpečný a v drtivé většině případů naprosto neškodný. Zejména obavy z budoucí nemožnosti mít děti jsou neopodstatněné. Protože se současné zabývám léčbou ženské neplodnosti, mohu z vlastní zkušenosti prohlásit, že ty případy, kdy obtíže s otěhotněním byly v prokazatelné souvislosti s prodělaným potratem, mohu spočítat na prstech. Obávané protržení dělohy je velmi vzácné a i když k němu dojde, obvykle není třeba nic podnikat a poranění se bez následků zahojí samo. A fráze odpůrců potratů o “brutálním zásahu do ženina organismu” je opravdu bezobsažnou frází, za kterou si ani ten, kdo ji používá,není schopen nic konkrétního představit.

Dost se hovoří i o psychickém traumatu z potratu, o tom, jak se s ním žena celý život vyrovnává. Provedl jsem za svůj život tisíce interrupcí a zodpovědně prohlašuji, že naprostá většina žen z interrupce psychické potíže nemá. Není to jen můj názor; ani objektivně prováděné psychologické studie žádné duševní škody neprokázaly. A pokud žena psychická muka zažívá, tak především proto, že předtím byla její mysl zmasírována argumenty antipotratových aktivistů a ona přichází k zákroku přinejmenším se zbytečnou hrůzou ze zdravotních následků. Interrupce je tak klasickým případem jevu, kdy názory o věcech nám škodí více, než věci samé.

Žena, která se rozhoduje, zda přerušení těhotenství podstoupí či ne, má před sebou jistě těžké rozhodnutí. Ale měla by uvažovat jen o tom, zda chce být matkou, nebo nechce. Rozhodně ať se nedá dotlačit do nechtěného těhotenství jen obavou z možných zdravotních následků. Jsou tak málo pravděpodobné, že nestojí za to si jimi rozhodování komplikovat.


Jak říká můj švagr, když narazí na někoho podobnýho: ... a tohle má volební právo!!:-(
 & 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 17:53:46)
Hryzalko,

Tohle nema jenom volebni pravo. Bohuzel je to i zensky lekar a porodnik.;o{{

http://alexandr.bartak.cz/mainpage.html#A

Uz ho vidim, jak presvecuje nejakou vystrasenou tehulku s pozitivnim testem na DS. Aby nepusobila rodine tragedii a nezatezovala spolecnost, ze potrat na ni, podle dostupnych studii, nezanecha zadne psychicke ani zdravotni nasledky. ;o{

Ja jsem na jeho stranky prisla nahodou a bylo mi dost spatne.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 18:15:54)
zajímalo by mě, jestli by takovýhle kapitální békoviny pan dr. barták řekl do očí ženám, které se celoživotně vyrovnávají s traumatem souvisejícím s podstoupenou interrupcí... ale při míře arogance, která z článku čiší, asi ano :-(
 LENKA+K+K 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 22:07:21)
Po precteni prispevku o panu doktoru Bartakovi mi to neda abych nereagovala.
Pana doktora znam osobne uz skoro sedm let, porodil obe dve nase dcery a je to vyborny a predevsim profesional lekar a porodnik.
Je to pravda clovek sverazny, majici svuj vlastni nazor (coz ja osobne povazuji za velke plus), ale na druhou stranu je to doktor, ktery respektuje nazor pacientek a moc si nedovedu predstavit, ze by kohokoliv presvedcoval nebo nutil k cemukoliv (jak zaznelo vyse).
Takze jestli hledate obetniho beranka, tak hledejte dal ...
 & 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 22:14:28)
Lenko, jestli je to tak, tak se mu hluboce omlouvam, ze jsem sem zatahla jeho jmeno. No nazory ma opravdu jak pises "sverazne".
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(2.12.2007 10:59:28)
trvám na tom, že vyjádření v jeho článcích jsou arogantní a necitlivá. neznám ho osobně a doufám, že ani nepoznám.
 Míša 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(2.12.2007 15:28:44)
nejsem velká feministka, ale toto opravdu napsal chlap, který na potratě nikdy nebyl. potrat prostě zanechá své následky, ikdyž někdy v tak hodně skryté formě, že to žádná "seriozní" studie (a propo, jsou studie, které ty následky přece jen jmenují) nedokáže jednoznačně prokázat. Prostě se následky, které mohou být u každého jiné (psychicky), navíc v jiné časové posloupnosti a následnosti, těžce mohou statisticky přisoudit k uskutečněnému potratu. A pak třeba jen hlubší psychologický rozbor najde právě potrat jako stěžejní nebo startovací (apod.) příčinu.
ps. nemyslím si navíc, že by potrat byl jinak kdovíjak populární mezi lékaři... co jsem tak vypozorovala mezi zdravotníky. Pokud ho doporučí ze zdravotního hlediska, to neznamená, že je to populární zákrok.
 Pole levandulové 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 21:36:20)
Cele tehotenstvi jsem preventivne vyzadovala vsechna dostupna vysetreni, abych co nejvice eliminovala moznost, ze se mi narodi postizene dite. Myslim si, ze ty, co tady pisi o tom, jak by prijaly postizene dite, nezazily opravdu, mit ho doma a mit tim zmeneny cely zivot. Je velmi slechetne a dobre to zni, rikat, ze dite prijmu, at je jakekoli, ale realita je dost odlisna. Za sebe stoprocentne vim, ze i kdyz uz jedno dite mam, pri druhem bych v pripade pochybnosti, ze bude zdrave, na potrat urcite sla. Nebylo by to snadne, ale nez mit doma postizene dite, tak radeji zadne - to je muj nazor. Mam velmi postizeneho bratra, negeneticky, "jen " spatnym porodem a poporodni peci, ale diky tomu, ze vim, co to udelalo s nasi rodinou a zivoty vsech okolo, muzu s jistotou rict, ze postizene dite nikdy. Neco jineho je, kdyz je dite normalni a pak se treba urazem vsechno zmeni, ale to si clovek vybrat moc nemuze, kdezto pred porodem nastesti ano.
 Jaana2 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(30.11.2007 22:41:05)
Ano, to je přesně ta situace, kterou si člověk, který něco podobného nezažil , neumí představit. A ještě jednou opakuji - je rozdíl, když je miminko malé, trošičku větší děcko nebo dospívající či úplně dospělé. A co z doslechu znám, tak lékaři jaksi moc neříkají o tom, co rodič čeká v té daleké cestě péče o postižené děti. A rodiče si to pochopitelně představit nedokáží. Jen vědí, že si dítě ponechají, byť je jakékoliv. Často je to pak ale tak, že co si rodiče nezjistí ani neví. Ale to už je příspěvek na jinou diskuzi
 Linda 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(1.12.2007 9:55:09)
Mám také postiženého bratra, je mu 35 let, má fyzické i mentální postižení, je na úrovni 5 letého dítěte, takže naštěstí je soběstačný,.
Ale právě proto bych nikdy nenapsala ...než postižené dítě žádné dítě. Jsem mladší, ale v období puberty jsem samozřejmě byla do péče "zatažena". má to své stinné stránky, ale jsem RADA že ho mám. Opravdu a vím a jsem ztotožněna s tím,že až tu rodiče nebudou, postaráme se s manželem o něj mi, jezdí přes den na šest hodin do stacionáře, o víkendech je doma.Takže já přes všechno negativní (to nezapírám, jsem občas pociťovala taky, ale myslím že některé věci by mi vadili i na zdravém sourozenci) jsem proti "nucení" do potratu. Je to jen a jen volba maminky, ta která jde na potrat není lepší než ta co ho donosí.
Ale je to můj názor, respektuji názory ostatní.
 Linda 
  • 

Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(1.12.2007 9:55:49)
Soběstačný v tom smyslu že zvládne toaletu a oblékání se.
 Barča, M 07 a E 10 


Re: Jsem ráda, že prenatální vyšetření existují 

(1.12.2007 10:50:10)
Píšu pouze za sebe,
ano jsem ráda, že prenatální vyšetření existuje. 3.12. 07 mám termínek porodu. Jsem ráda, že jsem je podstoupila? Ano. Měla jsem možnost volby a zvolila. Hodně jsme s manželem diskutovali, jak by jsme se zachovali, kdyby testy vyšly špatně. Asi by záleželo na druhu postižení. Nemyslím si, že bych byla sobec, ale žila bych s postiženým dítětem stále ve strachu, že se se mnou něco stane a nebude nikdo kdo se o něj postará v nejhorším případě skončí v ústavu. Toto by pro mne bylo volbou pro interupci, v případě, že by dítě bylo plně závislé na mne. Ne obava, že bych to nezvládla.
 Ivka, dva kluci 
  • 

Holky, nebuďte PIPKY! 

(30.11.2007 16:27:00)
Mám taky děti a vím, co to je mít o ně strach. Právě proto je třeba přistupovat k tomu RACIONÁLNĚ. To, že o nějakém riziku nevím, přece neznamená, že neexistuje!!! To je, s prominutím, velmi dětinské jednání. A žádné testy se přece nedělají kvůli černobílému rozhodnutí chci dítě/půjdu na interrupci. Přestože jsem 100% proti interrupci, kdybych byla těhotná, na všechna vyšetření půjdu, aby se na případné potíže byl čas připravit (tedy myslím nejen duševně, ale i lékařsky). Mojí kamarádce například díky prenatálním vyšetřením již v průběhu těhotenství léčili miminko s vážnou srdeční vadou, dnes je z něj zdravý 5tiletý klučina. Kdyby se tenkrát "nenechala stresovat" a "užívala si sladké nevědomosti", tak jak tady o tom několik z vás píše, miminko by se zcela určitě nedožilo ani porodu!!! Tak prosím zkroťte emoce, které se snaží zvítězit nad zdravým rozumem, a važte si péče a možností, jaké se vám dostává.
 kveta19 


Re: Holky, nebuďte PIPKY! PECE VERSUS SIKANA? 

(30.11.2007 17:31:18)
Ja si vazim pece,ale ne pod natlakem doktora.Misto,aby me uklidnoval,strasi.Tak to mi klidu v tehotenstvi nepridava.Ored kazdou navstevou mam srdce az v krku.
 Simča 
  • 

Re: Holky, nebuďte PIPKY! PECE VERSUS SIKANA? 

(30.11.2007 20:15:56)
Možná je to tím, že TEN DOKTOR zná daleko lépe než laik(byť poučený, sečtělý atd.), jaká rizika žena podstupuje, když odmítá nabízená(pokud je k tomu důvod) vyšetření a jak potom v mnoha případech život s postiženým dítětem vypadá.Počínaje asi šíleným šokem při porodu.Já osobně jsem se během tří těhotenství nesetkala ani jednou, abych byla k něčemu nucena,postupovalo se od jednoduchých vyšetření z krve, která většinou stačila, ke složitějším ve třetím těhotenství(kdy jsem měla již 37 let).Amniocentéza, zátěžový test na cukrovku ani tripltest mě nijak NEZATÍŽILY ani mi NEVADILY.A abych pravdu řekla, ani nevím,čím by mi měly vadit.Měla jsem pocit,že všechno dělám pro sebe a své miminko a to byl moc fajn pocit.A ještě k těm slovenským dvojčatům-dle mého názoru to byla krajní nezodpovědnost matky připravit dětem tak obrovskou bolest s tak nejistým(nebo spíš jistým) koncem.O ekonomických dopadech tohoto případu nemluvě.
 terezie + tadeáš 05 + berta 08 


Re: Holky, nebuďte PIPKY! PECE VERSUS SIKANA? 

(30.11.2007 20:38:09)
tak ho změň, moje mudra taky říká :můžete to a to a to , co si vyberete?
 pezule 


Re: Holky, nebuďte PIPKY! PECE VERSUS SIKANA? 

(1.12.2007 14:47:45)
Pokud míte takový pocit ze svého doktora, ptám se jen na jediné: Proč k němu chodíte? Všichni máme asi zkušenost, že lékaři pohlížejí na nás - ostatní smrtelníky - trochu zhora, ale musí to být únosná míra a člověk se jich určitě nesmí bát! Vzpamatujte se, najděte lékaře ke kterému budete mít důvěru a když při každé jeho návštěvě pocítíte pohodu je vyhráno! Rozhodně se kvůli tomu nevyhýbejte vyšetřením a kontrolám!
 orac.blog.respekt.cz 
  • 

Re: Jak se dá léčit nenarozené miminko? 

(1.12.2007 7:51:21)
Ivko, jak se dá léčit nenarozené miminko v bříšku?
 Ivka(dva kluci) 
  • 

Re: Jak se dá léčit nenarozené miminko? 

(1.12.2007 20:38:43)
Jsem laik tak omluv mojí zjednodušenou interpretaci:miminko mělo vadu srdíčka, jakousi blanku v srdci navíc, která způsobovala arytmii, kdy děťátku bušilo srdíčko 450X za minutu. Tento stav ho ohrožoval na životě. Tuším že se nezjistilo, proč a kdy se do tohoto stavu dostává. Maminka ležela od 5. měsíce těhotenství v nemocnici, kde dostávala léky, které prochází placentou a dostanou se tak do oběhu miminka a působí na něj. Tyto léky zamezily opakování arytmie, mimčo se narodilo v termínu bez dalších potíží. Přestože byli připraveni ho hned operovat a blanku odstranit(také proto je dobré o problému vědět dopředu a neriskovat hned po porodu např. převozy vrtulníkem přes půl republiky na specializované pracoviště...), po porodu se podrobným vyšetřením ukázalo, že vydrží ještě "jen" s lékama a blanka může sama časem zmizet. Tak se tuším i po několika letech stalo.Klučina je dnes v pořádku. Pokud se tě tato problematika osobně týká, můžu se domluvit s kamarádkou, že by se ti ozvala a vysvětlila to lépe.
 DENISA 
  • 

Re: Holky, nebuďte PIPKY! 

(1.12.2007 16:39:50)
Naprosty souhlas, clanek je jen vyrazem strachu a strkani hlavy do pisku. Budme radi, ze mame ZDARMA takovy pristup ke vsem vysetrenim a svobodu rozhodovani. Nikdy zadny dr. zenu nenuti, to si to jen hormonama rozhozene zenske namlouvaji, kdyz jim vysvetluje ty smutne a tragicke stranky pece o postizene dite. Nedelejme z naseho statu Indii.
 Martinka 
  • 

Držím palce 

(30.11.2007 21:47:52)
Ahoj Markéto, chtěla jsem jen napsat, že Ti moc držím palce. Osobně jsem při prvním těhotenství stála před podobným rozhodnutím (DS 1:100), ale na amniocentézu jsem šla. Máme doma úžasnou zdravou holčičku, jak jsem ale četla tvůj příspěvek, úplně se mi vybavily ty probrečené dny a strašné nervy. Fuj. Tenkrát bych asi potrat postoupila, i když nevím. Když mám už toho jednoho drobečka doma, zase nevím. Myslím, že člověk to své miminko miluje, ať je jakékoliv. Testům bych se ale asi nebránila ani podruhé. Dělali mi je v Gennetu v Praze na Letné, byli skvělí a profesionální. Pan doktor si při odběru plodovky povídal s manželem, jednou rukou držel ultrazvuk a druhou nabíral vodu, a ani na okamžik jsem o jeho schopnostech nezapochybovala. A pak jsem měla až do konce klid. Úplně tě ale chápu, dokážu si představit, jak je takové rozhodování těžké. Netrap se, moc na tebe myslím, ať je vše v pořádku. Ono určitě bude. Jen - já osobně jsem za důkladný systém naší zdravotní péče o těhotné ráda. Myslím, že je to hodně i o lidech. Lékař by měl být trochu psycholog, sdělit informace pravdivě, ne zbytečně strašit nebo naopak uklidňovat a nechta volbu na budoucí mamince. Já jsem takové štěstí v těhotenství měla.
 Olina 
  • 

Srandovní článek 

(30.11.2007 23:28:13)
Autorka se hodlá vyhnout co nejvíce vyšetřením, aby se pokud možno nestresovala. To je opravdu pádný důvod k odmítání lékařské péče. Všechna čest.
Jinak je dost otřesné, že všechny umíte zapnout počítač a ani jedna nevíte, že triple testy jsou vyhledávací, t.j. že mají vyhledat jedince se zvýšeným rizikem postižení. To znamená, že ti nedají odpověď, ale vytipují, kdo by se měl nechat vyšetřit dál. (měl, ne musel).
Já jsem to věděla, a stejně mě rozhodilo, když mi nevyšly. :o) Na amnio bych šla, ale ne kamkoliv. Některé problémy nenarozeňátka se mohou řešit už před porodem. Nevím, jak bych se rozhodla, kdyby mi oznámili špatnou zprávu, ale to nevíte žádná, která jste to neprožila. Jenom si honíte triko. Ale je to opravdu krajní situace. Nelíbí se mi to vaše: "Já bych nikdy..." Život vás vezme za slovo.
Žádná volba není dobrá. Ať nenarozený život ukončit nebo prodlužovat trápení. Je to intimní a individuální, tak se tady neprste a nekasejte se tady. Ubližujete lidem, kteří tohle rozhodnutí museli udělat, ať bylo jakékoliv. Nic o tom nevíte a vaše rozhodnutí je jen vaše věc. Pardon že sem hustá, ale vy taky nejste žádný mazlíčkové. Jen si to po sobě přečtěte.
 Simča 
  • 

OLINO 

(1.12.2007 8:23:17)
Olino, dovol, abych tě citovala...."Jinak je dost otřesné, že všechny umíte zapnout počítač a ani jedna nevíte, že triple testy jsou vyhledávací, t.j. že mají vyhledat jedince se zvýšeným rizikem postižení....."

Musím říct, že se mě to dotklo.Jestli sis dobře pročetla celou diskusi, tak jsou tady i ženy,které vědí,o čem píší, mají nastudováno, co která vyšetření obnáší.To, jestli je podstoupí nebo ne, je čistě jejich věc.A jestli tě zajímá konkrétně můj názor na článek, tak si ho přečti o pár řádků výše.Ale s autorkou článku TAKÉ NESOUHLASÍM.
 Olina 
  • 

Re: OLINO 

(1.12.2007 15:22:57)
Já jsem neměla dojem, že by někdo, kdo kritizoval nespolehlivost triple testu, tuhle informaci znal.
Jinak je to hezký pocit, vědět, že kvůli mně někdo zmáčkl caps lock :o).
Tahle diskuse je hrozná. Je to jako diskutovat o tom, jestli spáchat sebevraždu, kdy, a jak a myslet to smrtelně vážně. To není jako hádanice o kojení nebo kdo je větší borec, pokud jde o nočník. Brr. Mám z toho tématu husí kůži.
Jinak se tedy omlouvám, vlastně máš pravdu, nepovažuju všechny účastnice diskuse za pohodlně ignorantské, ale potrefené husy tentokrát mlčí. Hezký den.
 Simča 
  • 

Re: OLINO 

(1.12.2007 16:46:28)
Dobře, Olino, žes to uvedla na pravou míru.Tím myslím specifikaci pisatelek, které neví, co triple test vlastně je a které kvůli vlastní pohodlnosti,kterou skrývají za pojmem sladká nevědomost šmahem ruky odmítají nabízená a odůvodněná vyšetření.Takže opravdu se nejedná o nás o všechny, které umíme "akorát tak zapnout počítač....".
 DENISA 
  • 

Re: Srandovní článek 

(1.12.2007 16:42:53)
Olino, 100pro souhlas. Vystihla jsi to.
 lizzie 
  • 

Re: Srandovní článek 

(1.12.2007 20:48:56)
Souhlasím. Taky nemám ráda řeči, kdy se ženské vytahují, jak odmítly různé testy po varování lékařů a přesto se jim narodily zdravé děti. Určitě je i pár žen, které odmítly vyšetření, narodily se jim nemocné děti a teď se trápí. Ty ale možná nemají sílu přispívat do internetových diskusí.
 Lizzie 


Podobný, prakticky totožný nick... 

(1.12.2007 21:19:01)
..nestačím se divit:-)
K diskusi jsem se vyjadřovat nechtěla a ani smysluplně nemůžu, tak snad jen..testy nejsou 100%, ale z velice blízkého okolí vím, že hned několika slečnám buď ulevily nebo je (v případě kamarádky) připravily na to, co je po porodu čeká (podezření na rozštěp páteře, nakonec ,,jen" rozštěp patra a rtu tuším - holčině se ulevilo, když už v těhotenství rozštěp páteře vyvrátily..)
Snad jen každý dle svého, no..
 Soňa-2 dospělé děti-2 vnuci 
  • 

Re: Srandovní článek 

(2.12.2007 8:56:25)
Nemůžu jinak,než souhlasit s autorkou článku,vím,že už dávno nežijeme na stromech,ale řekla bych,že spousta přístrojů a vyšetřeních jsou pro matky stresující.Nám dr.vždy říkal,maminko,hlavně klid pohodu ať máte spokojené miminko.Má dcera čekala své 1.vymodlené dítě,zpousta zákroků,um.oplodnění a nic.Pak se to povedlo a místo pocitu štěstí strach a obavy.Nejdřív nebylo srdíčko a pak jen nervy do další kontroly.Stresy celých 9 měsíců.Souhlasím s autorkou,nám poslechli srdíčko a ve sladké nevědomosti a hlavně v klidu jsme děti donosily.
 Andrea 
  • 

Re: Srandovní článek 

(9.12.2007 10:51:54)
kdyby ty testy nebyli tak je tady daleko vic nemocnych deti nebo dokonce mrtvich!jestlize matka nepodstoupi vysetreni prijde mi to sobecke protoze rozhoduje i za dite a ja bych si na triko nechtela vzit to ze se narodi nemocne bit nemuselo!radsi si odbydu stresy a pak budu vedet na cem sem a nac se mam pripravit!
navic vim ze ma babicka se stresovala celych 9 mesicu jestli bude miminko zdrave bo ty testy nebyli!takze je to asi u kazdeho jine!
kazdy at kona dle sveho svedomi
 sasanka+2 


Re: Nechápu....... 

(9.12.2007 12:44:18)
Při čtení téhle diskuze nechápu kolik je mezi náma netolerantních a zlých lidí co nemůžou pochopit že jestli si máma nechá postižené dítě nebo ne je jen a jen její věc kterou nemá právo nikdo co soudit????A co ty fotky tady mají znamenat?To fakt někomu dělá dobře jitřit ostatním rány....myslí si že potrat ve 24. týdnu není sám o sobě bolestivý?A jak by se dotyčná dívala na fotky narozených mrtvých dětí co neměly šanci přežít???Na děti bez mozků s hydrocephalem atd...?viděla jsi někdy děti např. na dětské JIPce?nebo těžce postižené lidi v ústavech?(kde stejně většina postižených co se o sebe nedovedou postarat skončí protože rodiče tu věčně nebudou a málokdo jiný by zvládl o takové lidi-těžce postižené- se postarat)Spoustu rodin se pak rozpadá protože nejsou schopni unést tak obrovskou zátěž....Vidím za tím spoustu neštěstí a bolesti...Já osobně bych si postižené dítě nenechala...a jsem ráda za všechny testy a i když by to bylo mooc těžké šla bych na potrat...neodsuzuju ty které se rozhodnou jinak..(spíš je obdivuju že to zvládnou)je to jejich volba a každý nese sám důsledky...souhlasím s tím že doktoři by neměly ženy do ničeho nutit..jen podat přesné informace...rozhodnutí je totiž na rodičích...Danielko nic si z toho nedělej-z těch příspěvků tady-moc ti fandim ať máš krásný mimčo které by tady jinak nebylo...
 Insula 


Soňo, 

(12.12.2007 8:49:24)
psala jsem to už výše v této diskuzi, ale moje tchýně žila v té době jako vy a sama mi řekla, že nám závidí, že máme takové možnosti vyšetření, že ona se celé těhotenství stresovala, zda je všechno v pořádku. Já zase záviděla jí, že byla v klidu, ale nebyla. A že to dobře dopadlo???? No, měla štěstí, ale bylo i hodně případů, kdy to dobře nedopadlo. :-(
 alžbjeta 


Re: Srandovní článek 

(5.12.2007 21:25:47)
"Některé problémy nenarozeňátka se mohou řešit už před porodem."
Tohle jsem si přečetla už v několika diskuzích. Ale nikde jsem nenašla co a jak se řeší. Můžete mi někdo k tomu podat info?
Nepočítám přípravu na operaci mimina hned po porodu (třeba u srdečních vad). Našla jsem sice nějakou operaci mimina v bříšku, ale to se v praxi u nás asi nedělá.. Jde mi hlavně o problémy zjistitelné jinak nez ultrazvukem. Dík.
 alžbjeta 


Re: Srandovní článek 

(5.12.2007 21:26:04)
"Některé problémy nenarozeňátka se mohou řešit už před porodem."
Tohle jsem si přečetla už v několika diskuzích. Ale nikde jsem nenašla co a jak se řeší. Můžete mi někdo k tomu podat info?
Nepočítám přípravu na operaci mimina hned po porodu (třeba u srdečních vad). Našla jsem sice nějakou operaci mimina v bříšku, ale to se v praxi u nás asi nedělá.. Jde mi hlavně o problémy zjistitelné jinak nez ultrazvukem. Dík.
 alžbjeta 


Re: Srandovní článek 

(5.12.2007 21:26:05)
"Některé problémy nenarozeňátka se mohou řešit už před porodem."
Tohle jsem si přečetla už v několika diskuzích. Ale nikde jsem nenašla co a jak se řeší. Můžete mi někdo k tomu podat info?
Nepočítám přípravu na operaci mimina hned po porodu (třeba u srdečních vad). Našla jsem sice nějakou operaci mimina v bříšku, ale to se v praxi u nás asi nedělá.. Jde mi hlavně o problémy zjistitelné jinak nez ultrazvukem. Dík.
 Petra 4 děti 
  • 

Chápu,  

(1.12.2007 0:52:13)
to, o čem píšeš.
Někdy těch vyšetření je opravdu hodně, zbytečně hodně. Často se najdou "zbytečně věci", které maminku příliš rozhodí. Zbytečné píšu proto, že se to tak podle vyšetření může zdát, ale nemusí to být pravda....
Důlěžité podle mne je, zda je maminka ochotna akceptovat různá postižení dítěte, anebo by se v případě potižení rozhodla radikálně pro potrat.
Při čtvrtém miminku (stejně toužebně očekávaném jako ta předchozí) mi také vyšel špatně krevní test...vyděsila mě sestřička, která mi volala domů, že něco není v pořádku, následovala AMc a další testy..a "genetický" pohovor, kde nám bylo vysvětleno, že sice Downův syndrom se nepotvrdil, ale že je to jen zlomek možných vad, které klidně naše miminko může mít..
Takže - uklidnění nepřišlo. Jen jsme už věděli, že se jedná o chlapečka.
Další šok byl, když dr. na UTZ zjitila, že nevidí dobře srdíčko a že se jí to zdá nějaké přeházené.....a to už jsem se málem zhroutila....naštěstí jsem ji uprosila, aby mne poslala na vybavenější pracoviště s lepším UTZ, kde uvidí víc. Viděli, uklidnili, že cévy jsou tak, jak mají být.
Bylo to 6 týdnů stresu, který se určitě přenesl na našeho malého, šílený strach, co bude a zda se narodí v pořádku....
Komplikace ještě nastaly při porodu, ale chlapeček je zdravý, letos nastoupil do 1. třídy....
Ale - pamatuji se na to, jak jsem přemýšlela, co bychom dělali, kdyby.....kdyby i další vyšetření potvrdila nějaké vážné postižení....Ty výčitky svědomí, že bych nechala dobrovolně zabít své dítě....ne, vím, že bych to neudělala...a vnitřně chápu už i rodiče ze Slovenska, kterým se narodila siamská dvojčátka....
Kdo to nezažil, může soudit a rozčilovat se.....
A spolehnout se jen na techniku a lékaře??? To také není cesta.
Pro autorku - rozhoduj se srdíčkem.....a až přejde ten největší strach a stres, budeš cítit, jak to všechno je.....a věřím, že to dobře dopadne!!! Moc vám to s miminkem přeju!

 Denisa (2 malé děti) 
  • 

Testy s těhotenství 

(1.12.2007 12:29:23)
Dobrý den Markéto, přečetla jsem si váš článek a trošku se mi nelíbi váš přístup, že raději budete 9 měsíců v klidu, žádné testy a jen ta nejnutnější vyšetření. Já jsem si prožila podobné, když jsem čekala první holčičku, tak bylo vše v pohodě, neměli jsme tenkrát přístup k internetu, ani jsem nějak zvlášť nehltala maminky a betynka a podobný časopisy, takže jsem žila ve sladné nevědomosti, čekala jsem dítě a prostě bude zdravé. Naštěstí bylo a je. Ovšem při druhém dítěti už jsem měla více informací a tak jsem ve 14. týdnu podstoupila speciální ultrazvukové vyšetření a testy na Downův syndrom. Opět můj pocit - čekám dítě a bude zdravé, my jsme taky s manželem OK a naše rodina, jak vy píšete: zdravě nudná :-). Do ordinace jsem vcházela veselá a těšila jsem se, že se konečně dozvím, jestli je to vytoužený kluk. Jenže: miminko má vývojové vady, protože mám srůsty na děloze a maličkej neměl kam růst, takže měl poškozenou hlavičku a neměl ručičku a jedna nožička byla taky zdeformovaná. Ani nevím, jak jsem se vypotácela z ordinace a brečela a brečela. Doktoři navrhli jednoznačně okamžitý potrat, operaci dělohy atd atd. Pláč pláč a jenom pláč. Vše bylo v takovým shonu, že jsem se psychicky zhroutila až dva měsíce po zákroku, kdy mi došlo, že mimi prostě nebude. Pořád jsem přemýšlela, kam ho pohodili, toho mýho prcka, jestli do popelnice, no prostě mi hrabalo. Abych to zkrátila, za tři měsíce jsem otěhotněla znovu a máme další zdravou holčičku. Myslím si, že v dnešní době je krajně nezodpovědné vyhýbat se různým vyšetřením. Teď možná chcete dítě, byť i postižené, ale věřte tomu, že zničíte život jemu a celé vaší rodině. Spousta lidí nebude vědět, jak se k vám má chovat, jestli vás litovat nebo pomáhat, nebude moct dělat, co teď, jezdit na výlety a stýkat se s přáteli. Je to smutné, ale musí žít jen zdraví jedinci. Myslete na to, že pokud byste přivedla na svět postižené dítě, že vy tady věčně nebudete, abyste se o něj starala a co pak chudáček maličký? Bude ležet někde v ústavu a koukat do zdi? Choďte na ta vyšetření, ať máte jistotu, že prcek je OK, ať se pak sám o sebe dokáže postarat. Já jsem si tenkrát taky říkala, že ho chci, moc chci, i když bude nemocný, ale teď s odstupem času děkuju, že to takhle dopadlo, že jsem ho "dala" pryč a mám zdravé holky, ale dopadlo to tak jen díky lékařům a různým testům a vyšetřením. Každý těhotenství je hrozně velký riziko (v dnešní době) Možná tomu tak bylo i dřív, jen jsme o tom nevěděli, nevím. Mějte se hezky a přeji zdravýho prcka!!! Denisa
 huhu, holky 4.5 a 2.5 
  • 

vysetreni a postizene deti 

(1.12.2007 13:47:03)
mozna by kazda mamina, ktera zvazuje nejit na testy a nechat si dete, mela navstivit nejaky stacionar pro deti s kombinovanym postizenim. Popovidejte si s jejich maminkama. Pak to mozna prehodnotite...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: vysetreni a postizene deti 

(2.12.2007 21:11:49)
Spousta maminek dětí s postižením testy absolvovala a šly rodit s tim, že mají zdravý dítě :-)

Takových postižení, která se dají zjistit před narozením je jen zlomek. Jen taková naivní hra, že si můžem o něčem rozhodovat :-)

Autismus se pozná až pár let po porodu, dětská mozková obrna, nebo svalová atrofie se diagnostikují před prvními narozeninami, poškození mozku v důsledku epilepsie v libovolném věku - to jen z mé nejbližší blízkosti. O úrazech nemluvě...
 suzann 
  • 

Re: vysetreni a postizene deti 

(3.12.2007 7:54:03)
Jeno, moje řeč. Pak už ale nikdo nepřemýšlí o tom, nechat si "to" nebo ne. Ani zákon to už nedovoluje. Proč si tedy bereme právo zabít či ne v prvních okamžicích života?
 ydney 


Dva uhly pohledu 

(1.12.2007 13:47:08)
Behem tehotenstvi memu detatku take zjistili odchylku ve vyvoji - omfalokelu - vyhrez briska, a musela jsem podstoupit dalsi vysetreni. Nastesti se to nepotvrdilo. Ale jsem rada, ze jsem vysetreni podstoupila. Sla bych na interupci, kdyby mi to lekar doporucil. Nastesti nas to tedy minulo. Clovek si musi sam rozhodnout, zda zvladne vychovavat nemocne dite, ci dite, ktere mu pred ocima umira.A je mnoho nemoci, ktere kdyz se vcas zjisti, mohou lekari dite zachranit. Proto si myslim, ze sladka nevedomost neni na miste.Neprijemne zjisteni boli a maminku trapi, ale muze pomoci. A na to by se nemelo zapominat. Preji hodne sil a verim, ze se miminko narodi zdrave.
 Svatik&Štěpánek 06/07 


triple test 

(1.12.2007 14:14:41)
musím říct, že jsem ráda za všechny testy co se dělají v těhotenství.Vyšel mi špatně test na vývojové vady, hrozil DS a rozštěp. S přítelem jsme si ujasnili, že pokud bude mít naše dítě "pouze" rozštěp v obličeji, který se dá operovat, tak si dítě necháme, jinak bych podstoupila interupci. Nedokázala bych ho nechat trápit. Byli jsme ještě na podrobném ultrazvuku v Praze kde se ukázalo, že by miminko mělo být zdravé a opravdu se nám narodil zdravý syn:)Myslím si, že je to každého rozhodnutí a je moc těžké.
 Verka, 2letý skřítek, bříško 19.týden 
  • 

Paní Markéto, úplně vám rozumím, 

(1.12.2007 15:26:07)
v prvním těhotenství mi vyšly hodně špatně tripple testy a všechny doktoři předpovídali, že budeme téměř s jistotou mít dítě s DS, byli na mně hodně zlí, když jsem odmítla amniocentézeu (taky jsme si chtěli nechat mimčo v každém případě), do každé zprávy mi psali červeně - pacientka opět odmítla. Dnes máme zdravého 2letého klučinu, který je taky strašně šikovný, naprosto zdravý a je to sluníčko celé rodiny.
Moc vám přeji, ať všechno dobře dopadne a radujete se z dalšího zdravého synka! V.
 Eva, syn Jonáš 
  • 

Prenatální vyšetření 

(1.12.2007 16:34:10)
Trošku mě zarazilo, že si lidé málo cení prenatální diagnostiky, která mimochodem patří u nás k nejlepší v Evropě. Statisticky to snížilo v posledních 10 letech počet srdečních operací, těžkých vrozených vývojových vad apod. Já jsem amniocentézu podstoupila (bylo mi totiž už 43). Toto vyšetření v mém věku předstatvovalo mnohem menší riziko než riziko Dawnova syndromu. Taky jsem se trochu bála, ale nebolí to víc než odběr krve.Tam, kde se tato vyšetření dělají často, je riziko téměř nulové. Já jsem byla v Motole. Dříve se lidé"nestresovali", ale bylo více komplikací při porodu a více dětí nepřežilo. Např.některé srdeční vady lze dnes dobře po porodu operovat, ale musí se o nich nejlépe předem vědět! Postižené dítě je velká zátěž pro celou rodinu, ale to se musí každý rozhodnout sám.
 Sylvie 


Prenatální diskriminace 

(1.12.2007 17:15:45)
Jak tak pročítám diskuzi k článku, tedy zejména podiv nad tím, že si některé ženy neváží vyšetření zdarma, díky nimž mají možnost včas nechat zabít své počaté dítě, pokud by se mělo narodit postižené, vzpomněla jsem si na jeden článek, který jsem před několika lety četla na slovenském Babetku. Byl od MUDr. Trizuljakové, která přednáší (v době vydání článku přednášela) bioetiku na Trnavské univerzitě. Cituji závěr článku:

Kde začína a končí prenatálna diskriminácia?
Akákoľvek diskriminácia, aj prenatálna, sa začína v konkrétnom ľudskom srdci. Žena – matka bola v celej histórii ľudstva príkladom obety a lásky. Matka, ak chce byť matkou od začiatku až do konca, musí byť pripravená aj na najťažšie skúšky, svoje dieťa musí prijímať bez výhrad. Prijať dieťa s hendikepom, nediskriminovať ho voči zdravému nenarodenému dieťaťu, je najväčším morálnym dobrom a prejavom vrcholu ľudskej lásky a sebaobetovania. Je prejavom dobra, ktoré cez konkrétne prijatie pozitívne ovplyvňuje ďalej celú spoločnosť a prináša kultúru života. Naopak, opačné rozhodnutia povedú k jej morálnej deštrukcii.

Celý článek je k přečtení tady:
http://www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=95788


Proč jsem ten link na článek a citaci vkládám? No, protože mi přijde k věci ;o)


--------------
 JSq 


Každý musí sám za sebe 

(1.12.2007 19:22:34)
Markéto, i já vám držím palce, přestože s vaším postupem v zásadě nesouhlasím.
I já čtu všechny "alternativní" články ohledně zbytečného zatěžování budoucích maminek testy, ohledně prenatální diskriminace apod. A v zásadě souhlasím. Nicméně stejně jsem si při obou svých těhotenstvích nechala udělat tripple test, který mně stál trochu té krve, ale naštěstí jsem pak měla pokoj. A dojde-li na třetí těhotenství, budu postupovat stejně. Každý zná případy takové i onaké, já mám zase v okolí spoustu kamarádek, které amnio podstoupily bez následků.

Váš příspěvek vnímám spíš jako výkřik zničeného člověka, který si chce potvrdit, že neudělal chybu a že s ním někdo souzní. Vzhledem k vysoké diskutabilnosti daného tématu nemůžete čekat, že vás tady všichni podpoří. Tohle si musí každý rozhodnout sám , sám s partnerem a žádná správná cesta tady není. Každý ví nejlépe, jestli zvládne obtíže, které ho možná čekají v důsledku jeho rozhodnutí.

Já osobně nechápu, že jste nešla na ten první tripple test, zvlášť po zkušenostech z prvního těhotenství. Ale jak říkám, doufám, že vám to dobře dopadne a že se s tím dokážete poprat.
Jana
 jana38 


Re: Prenatální diskriminace 

(1.12.2007 22:04:44)
Sylvie, jako vždy velmi trefné:-)) Jo kdybych pokaždý takhle dokázala místo nekonečnýho zabředávání do diskuze vypíchnout to podstatný....
 Petra, 4 děti 
  • 

Re: Prenatální diskriminace 

(2.12.2007 15:34:07)
Tento příspěvek mi mluví ze srdce...
Přesně tak - rodiče musí být připraveni i na ty nejtěžší zkoušky....které mohou přijít kdykoliv. Tím, že zabijeme svoje možná postižené dítě, se nic neřeší....je to útěk před životem. Pokud má "zkouška" přijít, přijde....třeba jinak, ale nelze se jí úplně vyhnout.
Já vím, je v tom obrovský strach...a sama jsem měla pár týdnů na uvážení, co by , kdyby.....
Bohužel jsme si zvykli příliš spoléhat se na lékažře, že za nás někdo něco rozhodne a vyřeší, že se něco prokáže, že budou všechny věci podle fyzikálních zákonů, podle tabulek...rozhodovat o životě a smrti.
Někdy to tak ale není....
 suzann 
  • 

Re: Prenatální diskriminace 

(3.12.2007 7:57:24)
Silvie, už jen ten úryvek je k věci!!
 Markéta, autorka 
  • 

Důvody 

(1.12.2007 17:55:16)
Tušila jsem, že většina lidí bude říkat, že by šla na amniocentézu a posléze na potrat. Pro mně je to nepřípustné - za prvé nehodlám jen kvůli SVÉ jistotě riskovat jeho život (jak jsem již psala, znám dve holky co po amnio potratily) a za druhé, na potrat bych nikdy nešla. Nikdy bych se nedokázala vyrovnat s tím, že jsem to byla já, kdo dal pokyn k tomu aby dítě, co žije, co kope, prostě zabili. U mně je mu dobře, nic ho nebolí, netrápí. I kdybych věděla se stoprocentní jistotou, že bude žít jen jeden den, stejně by mi stálo za to ho nosit dalších pár měsíců a porodit. Protože bych věděla, že umřelo u mámy, v bezpečí, že dostalo šanci a když už nemohlo dál, tak v klidu odešlo s pocitem, že bylo chtěné a milované. Nejsem věřící, a přesto si myslím, že se z dětí stávají andělíčci a ten můj by tam byl s pocitem, že ho máma s tátou poznali, věděli jak vypadá a nikdy na něj nezapomenou. Nedokážu pochopit matky, které se těší z těhotenství, hladí bříško, tváří se že mají miminko rádi a najednou přijde špatná zpráva, a najednou ho rádi mít přestanou a rozhodnou se ho zbavit, protože se jim nehodí?
 delfina7 


Re: Důvody 

(1.12.2007 18:58:33)
Já zase nedokážu pochopit matky, co jdou na nějaké vyšetření (např. na ultrazvuk) jen proto, aby zjistily barvu výbavičky a pak si stěžují, co se dozvěděly za výsledky.
Naopak velice dobře dovedu pochopit ženy, které vědí předem, že by se nedokázaly o postižené dítě postarat - a většinou je to tak, že po vyvolaném předčasném porodu postiženého dítěte (není třeba to dítě zabíjet předem, jak tu někdo tvrdil) znovu otěhotní a mají další zdravé děti - ty by se ovšem neměly jinak šanci narodit.
 Bellana 


Re: Důvody 

(1.12.2007 19:00:48)
Markéto, díky za příspěvek, napsala jsi to tak krásně, že mám slzy na krajíčku. Držím palce!
 Tequilkaja 


PRO AUTORKU 

(1.12.2007 19:15:22)
Markéto,nebudu se tady rozepisovat jestli s Tvým přístupem souhlasím nebo ne. Na to jsi se neptala. Ptáš se jestli někdo má stejnou zkušenost jako Ty s těma nálezama z UTZ. Já ano,našemu synovi našli ony cysty na mozečku.Byla jsem na podrobném ultrazvuku na genetickém pracovišti v ČB. Paní doktorka mě vyšetřila,pak mi šetrně sdělila co našla,jedních dechem mi i s nálezem sdělila,že se nemám rozhodně ničeho bát,že je to dost běžný nález a že hodně miminek to má a do 28 tt to samo zmizí bez následků. Uklidnila mě její jistota a naprosto profesionální přístup jak sdělit mamince,že její miminko má cysty na mozečku. Objednala mě na další UTZ a já jsem 7 týdnů (první UTZ byl 21tt) žila s klidným vědomím,že to zmizí. Je pravda,že občas mě napadlo,co když to nezmizí a co bude když bude,ale to mě vždy manžel uklidnil,že vždyť jsi slyšela paní doktorku...

Takže Ti jen chci říct,že to opravdu nemusí nic znamenat(netrvdím že nemůže),jen je podle mého názoru doktorka dost neohleduplná a neumí pacientce sdělit takovou zprávu. Jde to i lidsky.

Po narození našli něco na pánvičce jedné ledviny. NIKDO zdůrazňuji NIKDO se nezabýval,aby mi to řekl,až když se OMYLEM jedna sestřička na šestinedělí přede mnou prořekla,že Denis pojede na nefrologii na vyšetření. Okamžitě jsem na ní uhodila,že chci vědět o co jde a ona,že mi to říct nemůže,že jen dětská doktorka,tak jsem trvala na své přítomnosti na vyšetření na nefrologii,lékař který tam byl malýho vyšetřil a nenašel nic co by potvrzovalo vyšetření po porodu.

Takže to shrnu,vyšetření v těhu jsem prošla všemy kromě amnio ke které nebyl důvod. Náš syn je v naprostém pořádku a je to naše sluníčko. Mám syny dva a oba jsou v pořádku.

Nenech se nikým a ničím zdeptat:)))
 Markéta 
  • 

Re: PRO AUTORKU 

(1.12.2007 21:25:03)
Děkuji, jsem moc ráda, že jste napsala. Ten článek jsem psala hlavně proto, že jsem doufala, že se ozve někdo kdo měl stejné zkušenosti. Bylo mi řečeno, že ty cysty samo o sobě problém nejsou, ale v kombinaci s dalším ukazatelem už je to problém, a u nás je tím dalším problémem práve dilatace pánviček. Mohu se zeptat jak vám vyšel tripple test?
 bono 


Markéto 

(4.12.2007 10:25:03)
zkus se ještě zavčas objednat na nejvyšší pracoviště. Nevím odkud jsi, ale nech si udělat ještě ultrazvuk na Gennetu v Praze nebo v Centru prenatální diagnostiky v Brně. Jsou tam na ultrazvuku dost zkušení lékaři, prostě se jich zeptej na jejich názor. Mně vyšel tripple test na hranici, nicméně v Centru PD v Brně mi udělal jeden milý a zkušený lékař podrobný ultrazvuk a amniocentézu mi tak nějak lidsky vymluvil. (i když u nich je riziko komplikací při amnio daleko nižší, než se obecně uvádí) Je fakt, že u nás to byl opačný problém, než máš ty, protože UTZ byl ok, jen krevní testy nebyly v pořádku.
 Markéta 
  • 

Re: Markéto 

(4.12.2007 15:47:05)
Já jsem měla ultrazvuk na genetice a našli jen to, co už předtím normální ultrazvuk. Nicméně k amniocentéze mě taky nepředsvědčovali a popravdě mi řekli že riziko potratu po ní je 4x vyšší než riziko že bude opravdu mít DS nebo ES.
 Bebíčko 
  • 

Re: Markéto 

(4.12.2007 16:07:33)
No vidíš, sama říkáš, že tě k amnio. nikdo nenutil, nevidím jediný důvod, proč odmitat ostatní testy a ultrazvuky. Strkáš hlavu do písku, a to není řešení. Přeji ti zdravé miminko. To, že si chceš případně postižený miminko nechat, není argument- čím dříve se míra postižení zjístí, tím dříve se může začít léčit. Já jsi myslím, že je to od tebe nezodpovědný, nicméně je to tvoje volba. Mám pocit, že si článek napsala jen proto aby ses ujistila, že je to správná volba.
 Markéta 
  • 

Re: Markéto 

(4.12.2007 16:31:08)
článek jsem psala proto, že jsem chtěla vědět, jestli byl někdo v podobné situaci. Jinak jak už jsem tady psala, straší se víceméně vždy zbytečně. 18 žen ze sta má špatné výsledky, z toho jde 17 na odběr plodové vody a z těch, co jdou, čeká postižené dítě 1 z 1000. To znamená, že 10 jich zbytečně potratí a 999 se zbytečně stresuje. A máš pravdu, radši strkám hlavu do písku, protože stresů jsem si užila dost s prvním synem a nakonec se nepotvrdilo NIC z toho, čím mě strašili, a že toho bylo opravdu hodně.
 Olina 
  • 

No dobře autorko 

(1.12.2007 20:06:10)
Všechna čest. Tohle je konzistentní argumentace proti potratu. Na to nemám co dodat. Argument proti vyšetření to není.
Docela mně zaujaly tvoje dvě potrativší kamarádky. I statisticky je to hodně. Já žádnou takovou neznám, ani jsem o nikom ze širokého okolí neslyšela. Nevím, jak to opatrně napsat, ale riziko téhle tragédie se může výrazně zvětšit neopatrným chováním po odběru. Možná, ležely, ani se nehly, a stejně se jim to stalo, nevím, ale amnio nemusí být ve všech případech jediným důvodem takové tragédie. Domnívám se, že opakováním tohohle argumentu zbytečně šíříš obavy, které asi možná nejsou úplně oprávněné.
Vážím si toho, že jsi přišla do diskuse. Kdybych se někdy ještě musela rozhodovat, určitě si na tvůj argument o andělíčkách vzpomenu.Hodně štěstí.
 Markéta 
  • 

Re: No dobře autorko 

(1.12.2007 21:22:25)
Obě potratily v důsledku infekce po amniu, a bylo jim řečeno, že tomu se nedá nijak předejít. Jedna čekala dvojčátka, druhá jedno dítě. Risk se udává zhruba 1,5%, což je pro mně risk obrovský a naprosto zbytečný.
 halka 
  • 

Re: No dobře autorko 

(1.12.2007 22:45:58)
mohla bych se zeptat, jetli je amino a odber plodove vody jedno a to same?
 Veru+2 


Re: No dobře autorko 

(2.12.2007 12:59:02)
amniocentéza(,,amnio")=odběr plodové vody
 Olina 
  • 

Re: No dobře autorko 

(2.12.2007 9:13:59)
To je mi líto. Mě těch jeden a půl procenta nepřipadátak významné, ale ze subjektivního pohledu je to vždycky 100%, takže je to tak jako tak na osobním rozhodnutí. Ani mi nepiš, kde to amnio dělali.
Je tady ale ještě jeden pohled z hlediska statisky. Jestli bys třeba nezlepšila procento svého donošení, kdybys třeba celých 9 měsíců nesáhla na smeták a na nákupy, nebo kdybys nesedla do auta. Já vím, je to blbost, ale je to taky věc osobního rozhodnutí a je to stejně jen jeden z úhlů pohledu jako to amnio. Pro úplnost musím přiznat, že být teď já těhotná, nejsem schopná tímhle způsobem uvažovat.
 Linda 
  • 

Re: No dobře autorko 

(2.12.2007 23:04:58)
S tou statistikou máš pravdu, i v běžném životě určité riziko potratu existuje. Když jsem byla těhotná, taky jsem se dost stresovala a neustále se vyptávala doktorky, jakých činností bych se měla rozhodně vyvarovat. Řekla mi, že nezažila potrat po žádném ze sportů (ani po pádech na břicho - mimi je dostatečně chráněno), jenom při autohavárii. Přesto jsem autem jezdila.
 Insula 


Re: No dobře autorko 

(12.12.2007 9:04:45)
Lindo, u autohavárie je velké riziko, že dojde k poškození placenty (jejímu odloučení), proto to riziko potratu, zvláště pokud nebyla matka připoutána. Samotná rána při pádu "není tak nebezpečná", protože mimčo chrání voda. :-)
 Linda 
  • 

Re: No dobře autorko 

(12.12.2007 11:59:23)
Insulo, ale tady se mluvilo o tom,že můžeš při autonehodě přijít o život ty, anebo dítě zůstane postižené a kam pak s ním (odpovídala jsem na otázku co s dítětem postiženým, ve vyšším věku)
 Insula 


Re: No dobře autorko 

(12.12.2007 19:35:35)
Lindo, jen jsem chtěla vysvětlit, proč je autonehoda nebezpečnější než pád na břicho (třeba při sportu). Nic víc. :-)
 Linda 
  • 

Re: Důvody 

(1.12.2007 20:34:51)
Jasně, máš vyhraněný názor. Píšeš, že nechápeš matky, které nechají "zabít" své dítě, když se jim "nehodí". No já zase nechápu ženy, které si chtějí nechat dítě i za cenu vysokého rizika, že bude postižené. I zdravé dítě obrátí člověku život vzhůru nohama, a postižené jakbysmet. Nedokážu pochopit maminku, která si nechá siamská dvojčata, když toto ví od 2. měsíce těhotenství! Kolik trápení mohla sobě i svému okolí ušetřit, kdyby šla na potrat! Pokud tady někdo argumentuje, že matka je sobec, když jde na potrat (dítě se jí "nehodí"), tak pardon, ale podle mě je zase sobecké na potrat nejít - když předem vím, že to dítě nemá šanci na život (nebo na kvalitní život), tak proč ho nechat zbytečně trápit? Porodit dítě, jen aby zemřelo - co to má za cenu jiného, než ulehčit si vlastnímu svědomí, nemuset udělat to rozhodnutí a pak to svádět na vyšší síly, na Boha, na doktory...???
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Důvody 

(1.12.2007 21:05:56)
Lindo, naprosto s Vámi souhlasím, není co dodat. Vystihla jste to úplně přesně.
 Markéta 
  • 

Re: Důvody 

(1.12.2007 21:20:05)
Tak pokud jde o ta siamská dvojčata, tak NIKDO nemohl vědět, že to nepřežijí. Před 7 lety se na Slovensku narodila siamská dvojčata, holčičky, oddělili je a dnes jsou to krásné a chytré holky. Pokud je tam jen minimální šance, že to děti přežijí, stojí za to jí zkusit. Nehledě na to, že nijak netrpěli, protože po operaci byli až do smrti pod silnými sedativy. Jejich rodiče si zaslouží obdiv za to, že jim dali šanci a věřím, že toho nikdy nelitovali.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Důvody 

(1.12.2007 21:50:12)
Tak předně, Markéto, nevěřím, že ta dvojčátka netrpěla.Jsou to lidské bytosti a pokud jste jejich příběh sledovala od samého počátku, není možné, že by necítili žádnou bolest, ba naopak, museli trpět. Zdá se Vám normální, že byli 7 měsíců pod sedativy? Mně ne. I kdyby nakrásno přežili, tyto dávky sedativ by jistě na nich zanechaly stopu a ne malou. Zpočátku jsem rodiče velmi litovala, ale když jsem vyslechla projev matky na tiskové konferenci po úmrtí druhého z dvojčat, kde pronesla, že se stydí za to, že vůbec kdy zauvažovala o možnosti jít na potrat, vůbec jsem jí nelitovala. Totálně mě to zvedlo ze židle. Kdo chce kam, pomožme mu tam! Je mi líto těch dvou broučků, tak krátce byli na světě a tolik utrpení si prožili. Hlavně, že jim matka chtěla dát šanci. Chce se mi zvracet!!
 jana38 


Re: Důvody 

(1.12.2007 22:14:32)
Diano, Lindo, mám dvouletého synovce, který už rok bojuje s leukémií. Při chemoterapii určitě trpí bolestí, pod silnými sedativy včetně morfia byl po mnoho měsíců. Jeho nemoc se nedaří stále zastavit.

Proč moje švagrová, ta sobecká mrcha ho takhle nechá trápit a radši ho nezabije??? No řekněte? Určitě byste jí to schválily, skončila by tím jeho i svoje trápení, ne?

Mmch genetické testy v těhotenství měl synoveček naprosto v pořádku i to amnio...
 Simča 
  • 

Pro Markétu a Dianu 

(1.12.2007 22:22:39)
Markéto, je to strašně smutné, co píšeš, ale na druhé straně nemůžeš druhé napadat slovy..."to má to dítě zabít?" To, o čem píšeš ty, je úplně jiný případ než jsou slovenská siamská dvojčata.V tomto případě naprosto souhlasím s Dianou, je to nezodpovědnost a sobectví matky přivést na svět takto postižené děti.Kde je její svědomí, že je vědomě nechá takhle strašlivě trpět?Mám na tu slovenskou mámu strašný vztek, jak vůbec může říct, že lituje okamžiku, kdy zauvažovala o potratu.Pořád mám před sebou obrázek z médií těch několik měsíců umírajících dětí....A jaká byla jejich kvalita života před operací? Taky asi strašná...Je mi z takových lidí jako ta Sl. špatně.A tvůj příběh je sice dojemný, ale promiň, úplně mimo.O takových případech se tady nemluví.
 arsiela, 


Re: Důvody 

(1.12.2007 22:47:21)
Markéto ,ale srovnáváš nesrovnatelné.To co potkalo tvého synovce je strašně smutné.To je prostě "vyšší moc"nebo jak to nazvat.Nikdy ti nikdo nezaručí,že děcko,které bylo zdravé neonemocní nějakou zhoubnou,třeba i smrtelnou chorobou.
Já jsme se o nemoci Jindříška dozvěděla na ultrazvuku v 30 týdnu.Z čista jasná,se doktorovi nezdálo něco na srdíčku a hnal mě do Motola.To už jsem věděla,že je zle.Takže konečná diagnoza a potvrzení tušení,že je průšvih mě snad už ani nerozhodilo.Od začátku těhu jsem měla hnusný pocit,že je něco špatně,mooc špatně.Ale furt jsem nevěděla co.Jsem vděčná za ten ultrazvuk a za to,že jsem o nemoci syna věděla před porodem.Měla jsem náskok a šanci připravit se na to,co nás čeká.Alespoň nepatrně,pořádně se na to,že vaše dítě nebude zcela v pořádku totiž nepřipravíte.
Nakonec se Jindříšek anrodil v lepším stavu,než kdo vůbec doufal a je tomu bohudíky dodnes.Ale stejně máme řadu omezení,které nám život dost komplikují.Ale rozhodně jsme na tom líp,než rodiče a děti ,které mají trvalé postižení.
Společnost postiženým lidem nepřeje,staví je stále na okraj společnosti.Lékaři mají tendence nabízet potrat i v případech kdy je vada slučitelná se životem i za cenu sníženého životního komfortu dítěte a rodiny.Jindříšek má vadu odstranitelnou,pravděpodobně s minimálními následky,přesto od doby co onemocnění zjistili až do porodu mi v podstatě každý z gynekologů poukazoval na to,že zjistit to dřív,mohla jsem to řešit.A poměrně se divili,když jsme jim na to velmi rázně odsekla,že bych nic neřešila.
Řešila bych v 12 týdnu vadu,která by byla s životem neslučitelná,já nevím napadá mě hydrocefalus,absence končetin,mnohočetné defekty,prostě stavy u kterých je jasné z UZ,že prostě to dítě buď umře ještě v děloze,nebo krátce po porodu,že není šance.A i tak bych to asi konzultovala s více lékaři a nejsem si 100% jistá,že bych na potrat šla.Ale v tom 12 týdnu asi ano.Asi bych byla příliš zbabělá a neměla psychicky na to,prožít celé těhotenství s tím,že porodím dítě,které okamžitě zemře.
 jana38 


Re: Důvody 

(1.12.2007 23:27:25)
Leukémie je zásah vyšší moci a siamský dvojčata ne? Jak že se to nedá srovnat? Kde je rozdíl, jestli zjistím, že je dítě nemocný ve 20.tt nebo v 15ti měsících? Pokaždý je to moje dítě.

Leukémie je někdy léčitelná a někdy na ni člověk zemře.
Siamský dvojčata jsou někdy úspěšně oddělitelná a někdy při zákroku zemřou.

Kde je rozdíl?

Mmch - nechápu, proč by měla absence končetin být vadou neslučitelnou se životem??
 jana38 


Re: Důvody 

(1.12.2007 23:36:19)
A ještě jsem chtěla říct, kdyby bylo možný nějakým prenatálním vyšetřením v těhotenství možný zjistit, že to dítě určitě onemocní v prvním roce života leukémií, bylo by lepší, kdyby ho ta máma "dala pryč" už v těhotenství? Aby se zbytečně netrápilo?
Já myslím, že moje švagrová je šťastná, že svýho syna má, byť jim oboum momentálně není zrovna do zpěvu....
 Markéta 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 1:48:57)
Markéto, jsem moc ráda, že má alespoň někdo stejný názor a úctu k životu, protože většina lidí ho dnes nemá. Přeji tvému synovečkovi mnoho štěstí a doufám, že se uzdraví. Každý si zaslouží šanci a lidé by si neměli hrát na Bohy a tu šanci brát.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 11:11:57)
Markéto, souhlasím s tebou - děsím se chvíle, kdy budou tak podrobné prenatální testy, že bude možné takové věci zjistit a bude přibývat důvodů, pro které budou matky posuzovány jako "sobecké", když nepůjdou na potrat... a děsím se okamžiku, kdy budou k potratu nuceny, aby jejich děti nabyly "ekonomickou zátěží pro společnost"...
 delfina7 


Re: Důvody 

(2.12.2007 0:09:13)
Jasně že siamská dvojčata někdy mají šanci na oddělení a následný život bez bolestí - ty zmíněné holčičky byly srostlé pánví. Tak to je asi něco jiného než dvojčata srostlá hrudníkem a břichem, když mají společné nejdůležitější orgány. A to matka věděla už od začátku.
Chlapeček, který žil déle, měl nefunkční střeva a těžkou vadu páteře. Asi bych nechtěla připravit svému dítěti takové utrpení.
 Mrkficka 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 2:40:02)
Jenže Michal a Marek ty nejdůležitější orgány právě srostlé neměli. Doktoři jim dávali dobré šance. Bohužel to nezvládli, ale jejich máma může žít a umřít s vědomím, že udělala vše co mohla a že její děti mohli žít s milujícími rodiči, i když jen krátce, místo aby skončili roztrháni na kusy, v kýblu a posléze ve spalovně.
 Linda 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 17:58:47)
Ano, místo toho, aby děti skončily rozřezány v kýblu, skončily po 5ti měsících živoření rozřezány, sešity, napojeny na hadičky v rakvi. To je vážně ohromná výhra :-( Myslím, že milující rodiče by je toho utrpení ušetřili, čím dřív, tím líp. A v tom 2. měsíci těhotenství by se jistě tomu utrpení vyhli zcela.
 PROMISICKU 


Re: SOHLASÍM 

(4.12.2007 10:40:59)
Sohlasím s tímto příspěvkem do puntíku!!!!!!
 PROMISICKU 


Re: Re:OMLOUVÁM SE.... 

(4.12.2007 10:45:45)
MŮJ PÍZPĚVEK BYL REGCÍ NA TO CO PSALA IRENA78.
 PROMISICKU 


Re: SOHLASÍM 

(4.12.2007 10:49:04)
OMLOUVÁM SE,MŮJ PŘEDEŠLÍ PŘÍSPĚVEK PATŘIL IRENĚ78.
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 8:11:24)
Ireno, "Asi bych nechtěla připravit svému dítěti takové utrpení." - horší utrpení pro něj je, když se k němu chováš jako že si zaslouží tvou lásku a právo žít jen pokud bude zdravé. Jak už tu někdo zmínil, to je diskriminace, sobeckost, opravdu to nemá nic společného s láskou a na to, vzít někomu život, nemá právo ani matka.
 arsiela, 


Re: Důvody 

(2.12.2007 10:17:51)
markéto a můžeš mi prosím říct,jaký asi mají život lidi s takovým postižením jako je absence končetin.Myslíš ,že plnohodnotný,kvalitní,že jsou naprosto happy?Já si to moc dobře nedovedu představit jak můžou žít normálním životem.I když asi je otázka co ej pro koho normální život.
 petluše 


Re: Důvody 

(2.12.2007 10:48:21)
Mojí nejlepší kamarádce chybí na levé paži část od lokte, prostě jí levá paže končí loktem, narodila se tak. JInak je v pořádku. A je vážně happy, vyrovnaná, sebevědomá. Je to hlavně tím jak se k ní chovali rodiče. Nikdy nebyla braná za chudáka. Její slova jsou...ještě že tehdy nebyl UTZ, to bych tu nebyla. Mmch. má dvě zdravé holčičky.
 arsiela, 


Re: Důvody 

(2.12.2007 12:08:45)
Ale jo takhle jsem to nemyslela,já mám od narození v prčicích totálně kyčle,jsem po x operacích ,pajdám úděsně,ale v podstatě jsem v poho taky.
Já měla namysli naprostou absenci končetin,stane se to napříkald při požívání některých léků.Že prostě zjistěj v tom 12 týdnů,že tam nejsou zárodky rukou a nohou.Nebo nevím jak to napsat srozumitelněj.Většinou se k tomu váže ještě další poškození orgánů.Pokud by se to dítě narodilo,tak by většinou stejně nepřežilo víc jak pár dní.Stalo se to známé,byla nemocná,brala nějaké silné léky na bolest.Selhala ji antikoncepce,lékař včas nediagnostikoval těhu,aby to bylo na miniinterupci,tak šla na genetiku na testy.Byla rozhodnutá si dítě nechat i postižené,ale tohle bylo tak moc nemocné,že to vzdala a šla na potrat v tom 13 týdnu.Vyčítala si to,léčila se u psychiatra,ale každý z lékařů ji řekl to samé,že prostě buď potratí,nebo mimi umře hned po porodu.Pokud chybí část jedné končetiny tak to by mě ani nenapadlo,že by se to mimčo nemělo narodit.To je pitomina.
 petluše 


Re: Důvody 

(2.12.2007 12:12:47)
Arsielo v tom případě souhlasím.
 jana38 


Re: Důvody 

(2.12.2007 12:14:20)
Hm, jednou jsem viděla dokument o thalidomidových dětech (v šedesátých letech existovalo sedativum thalidomid, které bylo považované za naprosto bezpečné a předepisovalo se ženám v těhu. Pak se jim začaly rodit děti bez končetin, to sedativum mělo vysoce teratogenní účinek) a jedna z nich byla dneska už dospělá paní - neměla vůbec nohy a místo rukou měla takový pahýlky. A žila normálně, měla byt a asistentku k ruce a nakonec porodila i dítě, zdravý, dokázala ho kojit.... Nevypadala, že by jí ta absence končetin uvrhla do naprostý deprese a přivedla k spáchání sebevraždy.
 arsiela, 


Re: Důvody 

(2.12.2007 12:28:32)
Markéto,to nebylo tady v ČR .Vím co máš na mysli,jenže ty ženy tenkrát dostali poměrně slušné odškodné a asistentky jim řadu let platil stát.Dovedeš si představit jak by to dopadlo tady.Já ano a naprosto v živých barvách.
Ale to je jedno ,nemám čas se dohadovat.
Každý na to má svůj názor,ovlivněný životníma zkušenostma,vírou a dalšíma věcma.Jenom všem přeju aby tohle rozhodování nemuseli náikdy řešit a všem se rodili jen zdravé děti.
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 8:14:46)
arsielo, pro život je mnohem horší, pokud tě nikdo nemiluje, nepřijme takovou, jaká jsi. Zdraví není podmínkou pro život.
 Insula 


Markéto, o tom to je 

(12.12.2007 9:19:07)
Přesně tak Markéto, o tom to je. Je to o jakési "hranici". A tu máme každý jinde. :-)
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 11:10:04)
arsielo, co je na absenci končetin neslučitelného se životem?
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 10:28:23)
Markéto, já mám ale na mysli to, pokud se nějaká vada či postižení prokáže v prenatálním období, tzn. že dítě ještě není na světě. Takové dítě bych já na svět nikdy nepřivedla. Samozřejmě jsem také matka, kdyby se něco takového stalo mým dětem, které přišli na svět zdravé, určitě je nebudu zabíjet, co ke to za idiotský názor!! Nemoc získaná v průběhu života se nedá vůbec s tímto srovnávat!!! To teda pardon, to je naprosto jiná kapitola.
 zuzini 


Re: Důvody 

(2.12.2007 10:44:34)
Myslím, že člověk který bere nenarozené i narozené dítě stejně, srovnávat může. Opravdu nerozumím tomu, co je na tom tak težkého pochopit.
 jana38 


Re: Důvody 

(2.12.2007 10:47:06)
Diano, to pardon, ale to není jiná kapitola, to je akorát o nastavení hranic, do kdy jsme ochotný se nevyhovujících jedinců zbavovat. Pro někoho ta hranice, kterou nemůže překročit začíná početím, pro někoho narozením, pro někoho 20 týdnem těhotenství a takový Sparťani házeli živá novorozeňata ze skály, pokud se jim zdála nevyhovující.
A je v pořádku, že každej má tu hranici jinde, ale není v pořádku označovat matku za sobce, jenom pokud má tu hranici jinde a není schopná se zbavit svého nenarozeného, byť postiženého dítěte.
To že ty si nedovedeš představit, že by postižený dítě mohlo žít plnohodnotnej život, není důvod se navážet do někoho, kdo to vidí jinak.
Co je to vlastně plnohodnotnej život?
 Simča 
  • 

Velký rozdíl 

(2.12.2007 11:15:23)
Já vím, Markéto, že nechceš slyšet, že srovnáváš nesrovnatelné.Napsalo ti to tady mnoho žen, zkus se nad tím ještě zamyslet.Příběh tvého synovce je opravdu citlivý,dojemný,kdyby se něco takového stále některému z mých tří dětí, tak s ním bojuji ze všech sil, udělám pro něj všechno, co je v mých silách.Ale to, věřím,by udělala každá žena,která tady diskutuje.
My se tady bavíme ale na úplně jiné téma,jaké, ti snad nemusím vysvětlovat.Možná nás některé jen tak trochu citově vydíráš, ne...?
 jana38 


Re: Velký rozdíl 

(2.12.2007 11:27:44)
Ne Simčo, opravdu nevydírám. Jenom bych ráda zjistila, kde vidíte ten rozdíl:

Čekám dítě. Zjistí se v těhotenství, že mu chybí noha. Půjdu na potrat. Nebudu mít žádné dítě.

Čekám dítě. Zjistí se v těhotenství, že má obě nohy. Porodím ho. Po porodu dostane do jedné nohy infekci a uříznou mu ji. Budu mít dítě bez nohy nebo co s ním udělám? Na potrat už v tuhle chvíli jít nemůžu...

To samý s tou leukémií. Zatím se nedá zjistit v těhotenství, že dítě po porodu onemocní leukémií, takže se tu můžete vespolek dojímat, jak je to smutný, že existujou batolata s leukémií. Až to půjde v těhotenství zjistit, tak co? Bude se houfně chodit na potraty, abysme zabránily utrpení batolat s leukemií tím, že je neporodíme?
A budete pak označovat za sobce matky, který nebudou chtít vědět dopředu z testů, že jejich dítě onemocní leukemií? A budete označovat za sobce matky, který budou vědět, že se jim narodí dítě s leukemií a přesto ho porodí?

 ........ 


Re: Velký rozdíl 

(2.12.2007 12:03:03)
Já naprosto souhlasím s Markétou... já si myslím že i dítě s postižením má právo žít..není sobec matka která dá svýmu dítěti šanci na život ale ta která mu tu šanci ani nedá. Protože se jí prostě dítě nehodí tak ho dá pryč není nic lehčího než tohle udělat.
 Kashka 
  • 

Re: Velký rozdíl 

(2.12.2007 12:10:37)
A počkejte, za pár let budeme schopní otestovat i DNA dítěte. A kdo by si nechal dítě méně inteligentní,nebo se sklony k nemocem.
 Kashka 
  • 

Re: Velký rozdíl 

(2.12.2007 12:10:37)
A počkejte, za pár let budeme schopní otestovat i DNA dítěte. A kdo by si nechal dítě méně inteligentní,nebo se sklony k nemocem.
 suzann 
  • 

Re: Velký rozdíl 

(3.12.2007 8:17:53)
"Protože se jí prostě dítě nehodí tak ho dá pryč není nic lehčího než tohle udělat." to je přesné, ale je opravdu nehorázné tohle nazývat "aby dítě netrpělo" "protože ho miluju" atd.
 Linda 
  • 

Re: Velký rozdíl 

(2.12.2007 14:59:53)
Hele, já bych žádnou matku za sobce neoznačovala. Můj názor je ten, že ta žena, která čeká postižené dítě, je v ohromně těžké situaci, vlastně každé její rozhodnutí je špatné. Ale rozhodnout se nějak musí a je to výhradně na ní, jak se rozhodne. Fakt bych si netroufla někoho soudit za to, jak se v této situaci rozhodne. Jak bylo řečeno výše, každý má tu hranici jinde, jaké postižení už považuje za problém a jaké ne. Na druhou stranu za dítě a jeho výchovu zodpovídají rodiče, oni se musí rozhodnout. Proto mě dokáže namíchnout, když někdo tak strašně odsuzuje potrat jako sobecký čin a proto jsem napsala, že to lze postavit i opačně. Podle mě není sobecké jít na potrat, když vím, že se o dítě nebudu schopná postarat. Při představě, že jsem psychicky i finančně na dně, nejspíš mě opustí manžel, budu se muset přestěhovat do bezbariérového bytu, nejspíš už nikdy nebudu moct dělat svou práci, nikdy nepojedu na dovolenou a to vše s vidinou, že už to nikdy nebude lepší...ne, na to bych sílu neměla. To není sobectví, to je o tom, že v takovém stavu bych se o to dítě nemohla dobře starat, nemohla bych mu šťastný život zajistit, pokud by můj život byl v troskách.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 15:01:54)
nikdy plnohodnotný nebude!!!!!
 Diana, 2 děti 
  • 

Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 16:34:47)
Markéto, tak předně se do nikoho nenavážím. Píši jen svůj názor. Maminky, které si chtějí ponechat postižené dítě rozhodně neodsuzuji, ale nechápu je, což je rozdíl.Za další: jak zde může někdo říct, že není rozdíl mezi 20i týdenním plodem a narozeným dítětem! Ale honem do školy! Proč tedy v těhotenství říkáme např. BUDE to kluk, holka, hlavně aby to bylo zdravé ATD.
Je to plod, který se uvnitř vyvíji, aby se cca po 40 týdnech mohl stát životaschopným jedincem, na kterého všichni čekáme. Srovnávat zde vývojovou vadu či postižení v prenatálním období a vážnou nemoc u již narozeného dítěte, nota bene která může propuknout v jakémkoliv věku, nejen batolecím, je totální absurdita!! Nelze srovnávat! Fascinuje mne, jak tu padají silná slova: Dítě si nechám ať je jakkoliv postižené apod. Je tady někdo, kdo podobný případ zažil? Nemyslím chybějící končetinu, rozštěp rtu atd. Myslím postižení, kdy dítě jen leží, nikdy nesedělo, nechodilo, nemluvilo, nevnímalo, neřeklo máma, krom pláče z jeho úst nevzešla jediná hláska.A pak po 13 letech se dívat jak umírá... Já to zažila a proto budu o tom diskutovat jen s někým, kdo zažil něco podobného. Holky, neblbněte, choďte na všechna vyšetření, která vám v těhotenství nabídnou. A závěrem pro Markétu: Život s postiženým dítětem není a nemůže být plnohodnotný!!!
 Markéta 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 17:00:16)
To není pravda, starala jsem se o holčičku s Downovým syndromem, stejně tak můj manžel měl spolužáka s DS. Ta holčička byla moc fajn, chodila do školy, nebyla žádnou přítěží. Manželův spolužák vychodil základní školu, pak začal bydlet v domově pro postižené, kde měl práci (vyráběli vánoční a velikonoční ozdoby, které se pak prodávali), našel si tam přítelkyni, také s DS a bydlí spolu. Je rozdíl mezi postiženým dítětem, které vyrůstá v normálním prostředí a někdo se mu věnuje a dítětem, které je v ústavu kde na něj kašlou. Proto se ani já, ani manžel postižených dětí nebojíme. A abych pravdu řekla, děsí mě, kolik lidí je schopno téhle limitované lásky, kterou jste tady nastínila. Normální matka přece dítě miluje od první chvíle, kdy zjistila že v ní roste. Alespoň já to tak mám. Neumím si představit, že ho miluju, těším se na něj, a pak mi najednou někdo řekne, že není zdravé a já už ho ráda nemám? To přece nemá s mateřskou láskou nic společného, když jsem se rozhodla mít děti, tak jsem se tím zavázala, že je budu chránit za všech okolností a ať jsou jakékoliv. A rozhodně to nezměním jen proto, že vím, že nevystudují vysokou školu a nebudou nosit medaile z tenisových turnajů.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 17:12:48)
Prosím Vás, tady vůbec nejde o to, že by dotyčná matka své postižené dítě milovala míň nebo snad vůbec!!DS , alespoň ten případ, co zde vy uvádíte, se s postižením u nás v rodině vůbec srovnávat nedá!!
 Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 


Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 17:07:26)
Diano, naprosto s Vámi souhlasím. Napsala jste to velmi výstižně. Je mi moc líto, co Vás potkalo. Chci jen přispět svou troškou do mlýna. V 29 letech jsem otěhotněla, velmi jsme se s manželem na miminko těšili. Po amniocentéze jsem se dozvěděla, že to bude holčička, kterou jsem si strašně přála. Bohužel vyšetření prokázalo Downův syndrom. Můl lékař mně tehdy doporučil interupci, podotýkám doporučil, já samozřejmě ihned souhlasila. Nenapadlo by mě nikdy nad něčím takovým přemýšlet.Byla to ztráta, bolelo to ano. Po pár měsících jsme začali pracovat na dalším miminku, když ani po dvouletém snažení nepřicházelo, nechali jsme si udělat různá vyšetření. Výsledek strašný: Už nikdy nebudu mít vlastní dítě!!Ano trvalo dlouho, než jsem se s tím smířila, ale nikdy nelituji toho, že jsem šla tehy na potrat. Je to již téměř 10 let, nikdy jsem nezapochybovala o správnosti mého rozhodnutí, týká se to i mého manžela, a já říkám: Než život s postiženým dítětem, raději do konce života bezdětná!!
 Linda 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 17:45:29)
Marcelo, nechci se vás nijak dotknout ale DS nemá Dianou popisované příznaky, většina lidí s DS mluví, chodí, jsou částečně samostatní. Může to být DS jen v mozaice a to je pak člověk skoro normální, na první pohled to nepoznáte.
 Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 


Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(2.12.2007 18:07:20)
Lindo, já tu ale nenapsala, že mé dítě mělo stejné postižení jako Diany. U nich pokud vím, to byla DMO.
 Danny 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(3.12.2007 14:39:34)
Souhlasím, pokud to postižení je takové, že neumožní, alespoň částečné zařazení do života a do společnosti. Naše společnost je k postiženým hodně sobecká. Takže až jednou toto dítě vyroste a přijde třeba o rodiče, kdo se o něj postará? Bude muset do Ústavu,pokud tam nebylo zvyklé od malička, bude to pro něj stres.Úplně stačí jak se k mírně postiženým chovají naše sociální úřady,zdravotní pojišťovny a nemocnice.
 Danny 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(3.12.2007 14:39:41)
Souhlasím, pokud to postižení je takové, že neumožní, alespoň částečné zařazení do života a do společnosti. Naše společnost je k postiženým hodně sobecká. Takže až jednou toto dítě vyroste a přijde třeba o rodiče, kdo se o něj postará? Bude muset do Ústavu,pokud tam nebylo zvyklé od malička, bude to pro něj stres.Úplně stačí jak se k mírně postiženým chovají naše sociální úřady,zdravotní pojišťovny a nemocnice.
 bejbina 


Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(8.12.2007 1:15:01)
Diano, nedá mi než reagovat. Já nemám postižené děti, ale moje švagrová má postiženého kluka. Jen se plazí, projevuje se jen na neverbální úrovni, slovo máma od něj nikdy neslyšela. Je mu 12 let. A byla by určitě velice dotčena tvým názorem, že by vedla neplnohodnotný život!
 bejbina 


Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(8.12.2007 9:27:31)
Hm, bylo už ráno. Samozřejmě by byla švagrová velice dotčena názorem, že by nevedla plnohodnotný život.
Také jsem se ve vztahu k synovci postupně vyvíjela. Od pocitů, jak se mám proboha chovat, až k pochopení toho, že i bez řeči a pohybu se dá vést život plnohodnotný. Samozřejmě že je tam celodenní péče, nelze počítat s tím, že synovec bude jednou samostatný, ale dokáže se smát, radovat, plakat. A švagrová říká, že člověk, který v péči postižené dítě nemá, nikdy nepochopí co mu toto může dát.

Tohle bylo kdysi zkopírováno sem na diskuzi a já to dala přečíst švagrové. Řekla, ano, to vystihuje podstatu života s postiženým dítětem.


Téhle dáme postižené dítě.“ (…)
„Proč právě ji? Vždyť je tak šťastná.“
„Právě proto,“ odpoví Bůh s úsměvem.“Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté.“
„Ale je trpělivá?“
„Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v sebelítosti a bolesti.“
„Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“
„Na tom nesejde. Ta žena je dokonalá. Má správnou dávku egoismu.“ (…)

„Egoismu? Copak to je nějaká ctnost?“
Bůh přikývne: „Jestli se nedokáže od dítěte čas od času oddělit, nikdy to nedokáže přežít. (…) To je žena, které požehám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale budou jí mít co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až ji dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dám ji, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dám ji, aby se přes ně přenesla.“ (…)
„A kdo bude patronem?“ ptá se anděl připravený k zápisu do matriky.
„Bude ji stačit zrcadlo.“

Ermy Bombeckové
 bejbina 


Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(8.12.2007 9:32:07)
Výborně. Pokud ostatní čtou jako já, tak potěš...
Asi mi tu nějak mizí písmenka před očima. :o)) Raději jdu od pc.
 Linda 
  • 

neplnohodnotný život 

(8.12.2007 10:36:06)
Diano, jak můžeš říct neplnohodnotný život. Můžeš nanejvíš říci...Já vedu se svým synem neplnohodnotný život, nebo Můj syn vede neplnohodnotný život.
Jak jsem psala mému bratru je 35let, a ačkoli je hodně postižený, je určitě na světě rád.ˇA já vím že se o něj jednou postarám, ale nepláču kvůli tomu, je to moje povinost a udělám to ráda, on chodí přes den na pár hodin do stacionáře, je na úrovni pětiletého dítěte, takže někdy je s ním legrace...určitě to není NEPLNOHODNOTNÝ život.
 Máří 
  • 

Re: Plnohodnotný život s postiženým 

(8.12.2007 22:23:15)
Přidávám se k Lindě a Bejbině - starala jsem se o mentálně postižené jako dobrovolnice a hrozně moc mi to dalo. Nikdy bych neřekla, že vedou "neplnohodnotný život". Po pravdě řečeno tomuhle pojmu ani nerozumím, buď vedu šťastný, nebo nešťastný život. A "moji" postižení vedli myslím život šťastný, protože to bylo v komunitě rodinného typu. Takže záleží na nás, jaké podmínky jim vytvoříme. V žádném případě bych to nevzdávala už předem, i kdybych věděla, že já sama se o takovéto dítě nebudu moct postarat. Jestli budou mít handicapovaní lidé šanci na spokojený život závisí na tom, jaký přístup k nim bude mít naše společnost (obávám se, že v tomto směru máme co dohánět). Na západě fungují možnosti chráněného bydlení, komunity pro postižené atd. U nás by to bylo potřeba taky, ale především by se měl změnit přístup k postiženým lidem.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 11:02:47)
Diano, můžeš mi prosím tě vysvětlit ten rozdíl. Asi jsem mdlho rozumu, že ho jaksi nevidím.
 Linda 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 15:08:46)
Diano, souhlas!!! Pokud někdo nevidí rozdíl mezi 2 měsíčním plodem a 15 měsíčním batoletem, připadá mi to poněkud zvláštní. I když to možná tady na Rodině není populární a ani většinový názor, ve společnosti se naštěstí mezi plodem a dítětem rozdíl dělá, jinak by u nás byly potraty zakázány, tak jako třeba v Polsku.
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 8:28:59)
Lindo, pokud bys byla těhotná a bylo "to" v pořádku, budeš tomu říkat dítě a možná o něm mluvit jménem. Určitě o tom nebudeš do porodu mluvit jako o plodu. Nemám pravdu? Pokud by to v pořádku nebylo, budeš tomu říkat "to" a necháš ho zabít. Proč mezi tím děláš takovýto rozdíl?
 Linda 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 14:33:15)
Ale já už jsem těhotná byla, a rozhodně jsem o 2 měsíční tečce na ultrazvuku nemluvila jako o miminku. Ač jsem k rostoucímu životu uvnitř sebe cítila velkou odpovědnost od počátku, miminko to pro mě bylo mnohem později. Jo a jinak já teda pochybuju, že je to pro někoho jednoduchý jít na potrat. Jestli ty myslíš, že je to jednoduchý, tak to bys měla být první, kdo by měl být pro potraty.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 15:25:36)
Lindo, a když jsi cítila pohyby? To už to byo miminko? Takové děti se běžně potrácejí...
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 15:50:50)
Lindo, 2měsíční tečka na ultrazvuku, ty jsi vtipná. Opěvuješ tu vědu, díky které můžeš vědět (v uvozovkách) dopředu, jak je na tom tvé dítě, ale už zavíráš oči před tím, že tato věda je schopná tu tvojí tečku zvětšit přes stránku A5, a na té zvětšenině je dosti detailně vidět všechny zárodky orgánů, srdíčko, zárodek oka a "přípravu" pro ruce a nohy (odborně, zkopírováno: "Zřetelná hlava a kostrč. Patrné pupeny končetin. Zárodky mnoha vnitřních orgánů. Začíná pracovat krevní oběh. Náznaky vnitřního ucha, oka a jazyka. Plod má míchu."). A to nemluvím o 2měsíční tečce, ale o 4týdenním miminku. Je velké přibližně 6mm a je to doba, kdy se většina z nás o těhotenství teprve dozví. Pokud bys nechtěla zavírat oči před touto pravdou, najdeš takovou fotku jistě v každé knížce o těhotenství. Pokud víš, jak taková fotka vypadá, zajímalo by mě - to jak 4týdenní mimi vypadá, opravdu nepovažuješ ani omylem za nového človíčka?
 Bebíčko 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 16:18:15)
Nevím, jak Linda, ale já v té tečce nového člověka nevidím. Vidím pouze tečku, která se bude která se bude dál růst a pokud se něco nezamotá, jednou to člověk bude. A pokud se něco zamotá je pouze na mamince jak to bude řešit dál.
 Markéta 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 16:35:05)
Jestli ti tohle připadá jako tečka, tak máš vážné problémy se zrakem

 Bebíčko 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 17:10:07)
Markéto, co jsi měla třeba k obědu? Jestli jíš maso, tak by si se nad tím měla zamyslet, protože zvířata trpí daleko více než ta tečka. Nad tím se tady nikdo s těch velikých humanistů nezamyslel.
 Markéta 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 17:19:51)
Bebíčko, to je smůla, protože maso nejím ani já, ani manžel. A i kdyby, tak ona ta zvířata se narozdíl od "plodů" netrhají zaživa.
 Bebíčko 
  • 

Re: Důvody 

(4.12.2007 18:00:50)
Já maso také nejím a přesto bych interupci podstoupila, protože se mi to zdá lepší řešení než dát život dítěti na kterého by čekalo jen trápení. Mimochodem, už sen tu psala, že pro dobrý důvod k interupci považuji i to že žena dítě POUZE nechce, protože podle mne se má každé díte narodit očekávané a chtěné, a ne jako nechtěné a pohozené u popelnic.
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 11:12:04)
Bebíčko, ptala jsem se tě několikrát na různých místech diskuze KDO JÍ DAL K TOMU PRÁVO zabít.
Jinak jsi nakousla problém "nechtěnosti" - nechtěné děti (či kdokoliv) vznikají tím, že je NĚKDO JINÝ nechce - já opět nerozumím tomu, kde jsme přišli na to, že za naše problémy máme právo někoho jiného zabít. Můžeš mi to osvětlit?
 Bebíčko 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 11:37:28)
Ona nemá povinost díťe donosit, je to její tělo a její volba, její život. Kdo tobě dal právo takovou ženu odsuzovat. Odsouzení hodni jsou lidi který tyrájí a zabíjejí již narozený a ne ty, který nevídí jinou volbu než potrat. Kdo dal tobě pravo nařizovat ženě aby donosila nechtěné dítě. Kdyby jsi zakázala potraty, dopadlo by to jako v Polsku, kde jsou pokoutný anďelíčkářky, které ohrožují život ženy a po jejich zásahu se spíše narodí živý potrat než po odborném zásahu lékaře. Nikdo ti nebere právo dítě svobodně donosit, tak ty neber právo svobodný volby. Když už se dítě narodí, s postižením nebo bez, má právo narodit se do milujcí mamince.

Kdo jí dal právo brát život? Asi ten co jí strčil do břicha postiženy nebo nechtěný díťe. A tím nemyslím jakéhokoli boha a nechtěla jsem urazit věřící.
 Máří 
  • 

Ehm 

(5.12.2007 13:24:50)
Ehm, ehm, "strčil do břicha postiženy nebo nechtěný dítě". Já myslela, že děti vznikají trošku jinak než strčením do břicha? A že když s někým spím, tak předpokládám, že bych taky mohla otěhotnět?
Jinak bych opravdu nikdy nesoudila maminku, která šla na interrupci, protože její dítě bylo těžce postižené. Nesoudím ani ty, které to udělaly z jiného důvodu, a normálně se s nima bavím, jen je mi prostě líto, co se stalo. Můj postoj k interrupci jako takové je jednoznačně negativní, ale nikdy by mě nenapadlo kázat někomu, kdo se asi i tak trápí tím, co má za sebou.
 Bebíčko 
  • 

Re: Ehm 

(5.12.2007 13:36:49)
Promiň Máří, ale na chloupou otázku je chloupá odpověď.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 14:14:57)
Bebíčko, píšeš: Kdo jí dal právo brát život? Asi ten co jí strčil do břicha postiženy nebo nechtěný díťe. A tím nemyslím jakéhokoli boha a nechtěla jsem urazit věřící.
Můžeš mi prosím tedy říct, koho tím myslíš?
 Bebíčko 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 18:05:21)
Třeba přiroda nebo náhoda. Přece víš jak vznikají děti.
 Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 


Re: Důvody 

(5.12.2007 14:03:36)
Myslím, že žena- matka nepotřebuje dostat od nikoho právo k tomu, aby šla na interrupci. Souhlasím v tomto s Bebíčkem, je to její tělo, zárodek či plod, který se u ní vyvíjí vznikl z jejího vajíčka a mužské spermie, rozhodně se tu nejedná o zázrak, takže ona, jen ona samozřejmě po poradě s partnerem mají právo. Žádná vyšší moc rozhodně ne!!
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 14:21:55)
problém je v tom, že už to není jen její tělo. je to už i tělíčko někoho jiného. a jsme zase na začátku... Hodně to teď zjednoduším, ale vždycky tu prostě budou ty, pro které je život vzácný hned od prvopočátku a neosobují si právo do něj zasahovat, a ty, které si myslí, že je zde jakási vágní hranice, do které mají právo život přerušit...
 PajaMM 


Re: Důvody 

(5.12.2007 14:43:38)
Rachel,
ano, tak to vzdycky bylo, je a bude...to se nezmeni nikdy.
 ........ 


Re: Důvody 

(4.12.2007 21:28:04)
Bebíčko fascinuje mě jak může lidský zárodek přirovna k "tý tečce"..
Uplně zírám jak takhle se někdo může vyjádřit o plodu který už v 8 týdnu vypadá jako človíček!!
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(5.12.2007 9:47:47)
Markét dík za obrázek ;-)
 bono 


seš borec,Lindo 

(4.12.2007 10:35:34)
to je chvályhodné, že jsi věděla dopředu lépe, než všichni specialisti, co se kolem slovenských siamských dvojčátek motali, že nemají šanci. A já naivka myslela, že tam naděje na přežití rozdělených dětí byly. Slovenslé mamince se nedivím, vybrala svým synům naději na pozdější plnohodnotný život před okamžitou jistou smrtí v podobě potratu. To, že se naděje nenaplní, asi maminka ani lékaři předem nevěděli. (narozdíl od všech generálů po bitvě, co ji zde odsuzují)
 zuzana 
  • 

Re: seš borec,Lindo 

(5.12.2007 12:49:19)
Ja se ted nechci vyjadrovat k volbe maminky, ale od kud vis, ze by deti meli nadeji na plnohodnotny zivot? To jsou velice silna slova, protoze uz ti specialisti se vyjadrovali, ze plnohodnotny zivot jim asi nezajisti nikdo. Velice pravdepodobne by zili dost invalidni zivot, plny opakovanych operaci....
Myslim vsak, ze to byla volba maminky a soudid ji nema nikdo pravo, stejne tak i kdyby zvolila variantu druhou.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: seš borec,Lindo 

(5.12.2007 14:15:51)
zuzano, jaká je tvá definice plnohodnotného života?
 zuzana 
  • 

Re: seš borec,Lindo 

(5.12.2007 17:05:44)
To mas Rachel asi pravdu, tezko definovat plnohodnotny zivot. Asi je to pro kazdeho neco jineho, pro dvojcata by ten zivot asi nebyl moc jednoduchy a urcite by cely zivot bojovalí s tezkym handicapom. Pro nekoho to prekazkou k plnohodnotnemu zivotu je, pro nekoho nikoliv.
Ja opakuji, ze rozhodnuti bylo na rodicich ho vrahem!
 10.5Libik12 


Re: Důvody 

(1.12.2007 23:49:46)
Já jsem ti amnio doporučovala ve víře, že ti potvrdí dobrý zdravodní stav nikoliv jako argument pro přerušení. Seš těhotná, máš své dítě ráda, to je hezké a já to chápu. Ale tvrdě oduzuješ ženský, který si prošly drsným peklem, rodily v bolestech do prázdna. Nebyly to ty, kterým se něco nehodí, ale ty, které věřily, že dělají dobře, že chrání i své nemocné dítě před utrpením.
Můžeš to nechápat, ale něměla bys zjednodušovat.

Co se slovenských dětí týče, myslím, že matka musí v pudu sebezáchovy věřit, že udělala dobře. Já si tím jista nejsem a obávám se, že se nešťastným způsobem spojila věda i víra v tom, že jí společně poskytly nepřiměřenou naději.
 Linda 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 15:05:14)
Ano, tos napsala naprosto přesně. Souhlasím s tebou, že většina žen, které se dozvědí o postižení plodu a rozhodnou se proto pro potrat, tak nečiní pro své vlastní pohodlí, ale proto, že to považují za nejlepší řešení pro to dítě. Kdyby ženský řešily v první řadě své pohodlí, tak to by asi nerodily vůbec, no ne?
 & 


Re: Důvody 

(3.12.2007 6:33:01)
Libiku,

S prvni casti naprosty souhlas.

Slovneska dvojcata, nevim. Z toho mam jednine pocit, ze jsem rada, ze jsem nemusela nic takoveho resit.
 Čmeláčice, 1 čmelda 
  • 

Re: Důvody 

(2.12.2007 1:02:10)
Plně s Tebou souhlasím. Drž se a věřím, že vše dobře dopadne :-)
 zuzkasim 


Re: Důvody 

(2.12.2007 21:55:57)
Moc ti přeju zdravé miminko a nadále pohodové těhotenství. Protože máme v rodině postiženého člověka, dopředu jsme o tom s manželem mluvili. Oba jsme byli celkem rozhodlí nechat si téměř jakékoliv miminko. Při prvním těhotenství jsem krom úvodního ultr. absolvovala ty 3 velké ultrazvuky na speciálním pracovništi, vše bez potíží. Jen zátěžový test na cukrovku mi byl velmi nepříjemný. Při druhém těhotenství jsem odmítla aspoň tu cukrovku, doktorka se na to netvářila 2x potěšeně, ale řekla mi, že ona mě o tom informovat musí, rozhodnout se můžu sama. Při ultr. kolem toho 30. týdne mi u největšího specialisty v Brně vycházelo docela velké miminko, začala jsem mít obavy, jak takového obříka porodím. Trápila jsem se tím až do doby, kdy jsem začala chodit na kontorly do porodnice, kde mě uklidnili, že naopak vidí spíše drobnější miminko. Synek byl narozen v 38. týdnu a měl 2820g, takže žádný obřík se nekonal. Myslím si, že rozhodnutí je opravdu jen na tobě a nikdy bych nikomu neřekla, že ohrožuje svoje dítě tím, že na vyšetření nejde. Spíš naopak. Ten stres je kolikrát naprosto zbytečný. Už jsem slyšela hodně příběhů maminek o tom, že jim bylo doporučeno ukončit těhotenství pro velké vady plodu, maminky si děti nechaly a děti jsou naprosto zdravé. Tohle bych zase nedokázala riskovat já.
 suzann 
  • 

Re: Důvody 

(3.12.2007 8:01:57)
Markét, jsi moc statečná a odhodlaná děťátko přijmout jakékoliv, s největší láskou, jaká je jen možná, za to ti patří úcta (a moje sympatie :-) )!Držím ti palce, ať je vše v pořádku, a ať jsi silná.
 Insula 


Re: Důvody 

(12.12.2007 8:42:32)
Myslím, že na dítě nezapomenou ani ty, které podstoupí potrat ve vyšším stupni těhoteství. Sama si neumím vůbec ani trochu představit ten stres, kdybych věděla, že moje dítě má těžkou vadu a po porodu nebude žít dlouho. Nedokázala bych ho "nosit" až do porodu. Potkávala bych na ulici lidi, kteří by se mě ptali na miminko. Co bych jim měla říct???? Že porodím dítě, které brzy zemře???? Asi bych se z toho zbláznila.
Chápu, že jsou i vady se kterými se dá žít, ale já bych se o takové dítě postarat nedovedla (manžel vůbec ne). Je v tom asi i jistá dávka sobectví, ale vidím, jak na mě působí to, že jsem už skoro 6 let doma s dětmi a neumím si představit, že bych musela být doma celý život. Nebo že bych dítě dávala přes týden někam do stacionáře a brala si ho na víkend. Prostě na to nemám sílu.
 E-K-T 
  • 

možná jiný příběh 

(2.12.2007 9:40:41)
Přečetla jsem celou diskusi a bylo tu málo reakcí žen, které měly problém vůbec otěhotnět.
Začali jsme se s manželem snažit o děti asi před 6ti lety, nedařilo se, nejdřív je to normální, později vyšetření které zjistilo nižší činnost štítné žlázy, léčení. Po několika letech ukončení léčení že jsem tabulkově v normě, další rok neúspěšného snažení.
Doktorka že se nic neděje.
Říkala jsem si "opravdu?", změnila jsem lékařku. Té se to nezdálo tak jsem vyšetření absolvovala znovu. Tentokrát jsme byli s manželem posláni do centra asistované reprodukce, kde nás vyšetřili a manželovi udělali spermiogram. Celkový výsledek byl nemilý, je téměř nemožné aby se vám podařilo otěhotnět přirozenou cestou, ale na druhé straně je velice pravděpodobné, že pomocí IVI by problémy být neměly.
Domluvte se doma jak si přejete pokračovat a objednejte se na 12tý den od MS.
Jenže manžel dostal nějaký strach a jednoznačně nesouhlasil. Když to nejde přirozeně tak to prostě nejde. Žádný lékařský zákrok neschvaluji. Je nám to souzeno.
To byl šok, na druhou stranu prohlásil že se za čas můžeme zajímat o adopci.
Myslela jsem že jej zpracuji a bude to v pohodě. Ha Ha, smůla.
Tak jsem si našla jinou náplň dní, upnula jsem se na malé děti švagrové, sestřenice a kolegy. Myslím že mi to psychicky moc pomohlo. Manžel se taky nějak uklidnil a zapomenul se soustředit na strachy.
Mezi mé neduhy patří mimo jiné velice nepravidelná MS. takže pravidelmě po 40tém dni od poslední MS děláme test.
Jaké bylo naše překvapení že máme dvě čárky? No to se nedá ani popsat.

Vyšetřeními lékařka neplýtvá, vždy mi žekne co vidí UTZ má svůj, první odběry krve jsem absolvovala v 11tt, následovat bude TRIPL.
Jsem ráda že naše lékařství testy umožňuje.
Jsem rozhodnutá dítě nedat i kdyby mělo být nemocné nebo postižené, přes to vyšetření absolvuji, právě pro to abych mohla sebe i manžela připravit na to co u nás bude jiné než u ostatních.
Protože jsme byli odsouzeni k bezdětenství a stal se zázrak, proto jej přijmeme takový jaký bude.
Nedovedu si představit podstoupit riziko že po interupci už by třeba nemohlo být žádné dítě, třeba je toto jediné dítě které budeme mít a proto se jej nehodláme vzdát.

Ten kdo má k dětem cestu snažší (k početí) se na možnost volby pravděpodobně bude dívat jinak.
Na druhou stranu dělat vyšetření jen aby člověk zjistil jestli kupovat modré či růžové věcičky mi připadá jako nadstandart, za který by se mělo platit.

A teď hurá do mně!
 suzann 
  • 

Re: možná jiný příběh 

(3.12.2007 8:35:24)
e-k-t, jsem jedna z těch, které mají vůbec problém otěhotnět. Manželovi prokázal spermiogram nedobrý výsledek a taky nechceme umělé, chceme zkusit, zda to nemá nějakou léčitelnou příčinu. Pak se uvidí.
I před tímto zjištěním jsem bojovala proti potratům, teď se to ještě víc prohloubilo. Člověk nemůže být tak pohodlný a říkat "počkám na zdravé", když ví, že má štěstí, že vůbec něco má pod srdcem ;-)
Přeju ti krásné těhotenství a spousta radosti s tvým dítětem
 E-K-T 
  • 

Re: možná jiný příběh 

(3.12.2007 9:14:03)
Držím pěstí ať máš štěstí.
Čekání na zázrak hodně bolí, to ty jistě víš, ale upřímně, potom si ten zázrak hrozně moc užíváš.
Doktorka když potvrdila v 6tt UTZ těhotenství okamžitě vystavila neschopenku, což je finančně nevýhodné, ale je to pro miminko.
Ani mne neposílá na zbytečná vyšetření, a hlavně mám štěstí, vůbec nic mi nezakazuje ani nepřikazuje, říká ať si náš zázrak užívám tak, jak mi to vyhovuje a poslouchám své tělo.
Možná díky klidu doktorky, jsem v kidu také. Nepoznala jsem nevolnosti, zvracení nechutenství nic z toho.
Jediné co pociťuji je neskutečné štěstí a radost až kamarádi říkají abych chodila v azbestu abych nepodpálila své okolí.
Přeji tobě i ostatním které mají problém ať poznají zázrak těhotenství, nyní chápu i dřívější název požehnání. Je to tak. Eva
 suzann 
  • 

Re: možná jiný příběh 

(3.12.2007 10:28:46)
je to krásné požehnání:-) moc ti to přeju. Věřím že jednou to budu moct zažít i já. Užívej si to!!
 Jan 
  • 

vyborny clanek - vizitka techto stranek 

(2.12.2007 11:17:51)
Vyborny clanek.
Doporucuji i vynechani pravidelnych cytologickych vysetreni - je to hodne stresujici, to cekani na vysledek, nedejboze vyjde nejasny vysledek a vysetreni se musi opakovat. Mnohem lepsi je v tichosti chcipnout na rakovinu delozniho krcku.
Stejne tak je vhodne vynechat i krevni testovani v tehotenstvi - at se dite nakazi cimkoliv, vzdyt matka nejlepe citi jak se dite v deloze ma a jestli mu neco nehrozi.
Ultrazvuk taky vynechat, zadne overovani polohy plodu, velikosti plodu a lokalizaci placenty. To jde prece uplne presne overit pohmatem, zvlaste v soucasne dobe, kdy je kazda druha matka obezni.
Budeme rodit jako nase maminky, porodnici oprasi i zapomenute nastroje jako je kranioklast (vhodny na drceni hlavicky pri jejim zaseknuti pri nepoznanem nepomere a konci panevnim), dekapitacni hak (vyborny pomocnik pri nepoznane zanedbane pricne poloze, oddeli se hlavicka od trupu - nejprve se stahne za ruku trup a nasledne se porodi hlavicka), perforatorium na vypusteni hlavicky pri nepoznanem hydrocefalu plodu. Znovu se zavede Brackston Hicksuv hmat na stahnuti nozky plodu jako tamponada pri krvacejici nepoznane vcestne placente, dite se sice obetuje ale matku to zachrani pred smrti vykrvacenim.
 Olina 
  • 

Uklidni se 

(2.12.2007 12:18:14)
Máš sice v podstatě pravdu. Jsi znalý. Takže asi víš, že se ženy dost často nacházejí v delikátních duševních stavech, které mají vliv na jejich názory a chování. Tohle jsou takové speciální stránky zalité oxytocinem. Uděláš mi radost, když se ti podaří přizpůsobit tomu formulaci svých názorů, se kterými souhlasím.
 Jan 
  • 

Re: Uklidni se 

(2.12.2007 14:38:34)
sorry ale bezmezna lidska hloupost mne klidnym nenecha, krome toho i muzi maji sve dny :)
 Olina 
  • 

Re: Uklidni se 

(3.12.2007 16:21:00)
Když mi něco takového hlava nebere, snažím se to vnímat jako projev přírodního výběru. :o)
 Reya 
  • 

Re: Uklidni se 

(4.12.2007 10:03:03)
Musím souhlasit s Janem. Mému bratranci ultrazvuk zachránil život. A to bylo v roce 1986, kdy vůbec nebylo běžné na ultrazvuk chodit. Moji tetu na něj vůbec tehdy poslat nechtěli a ultrazvuk jí zařídila "protekčně" moje máma, když se tetě začalo zdát, že se dítě v břiše nehýbe a není všechno asi v naprostém pořádku.
Že se někdo nechce stresovat s vyšetřeními sice trochu chápu - žádné vyšetření není příjemné a často je z člověk z čekání na výsledky vynervovaný (zvlášť, pokud o něco jde). Ale odmítat testy a vyšetření en bloc mi připadá jako tmářství a strkání hlavy do písku.
 zuzini 


Re: Uklidni se 

(4.12.2007 11:12:28)
Mohla by jste prosím napsat, jak konkrétně zachránili miminko u Vaší tety v bříšku? Moc by mě to zajímalo
 Reya 
  • 

Re: Uklidni se 

(4.12.2007 17:10:10)
No, oni ho vlastně zachránili tím, že vyvolali porod. Neznám všechny podrobnosti ani nejsem lékař (takže tomu bude odpovídat i styl odpovědi), nicméně tenkrát ta situace byla taková, že tetu lékaři moc nebrali vážně, když tvrdila, že necítí pohyby a že se něco děje. Do porodu jí totiž ještě zbýval nějaký čas. Teprve až ten protekční ultrazvuk, resp. jeho výsledek, doktoři vzali v potaz a vyvolali porod, doslova za pět dvanáct, protože plodová voda byla už zkažená. Skončilo to "jen" infúzemi , nicméně určité problémy si můj bratranec bohužel nese dosud.

Na základě tohoto případu jsem právě spíš zastánce těch vyšetření. Ona to opravdu dřív nebyla samozřejmost ten ultrazvuk. Často během celého těhotenství nebyl vůbec žádný, pokud žena nespadala do určité rizikové skupiny (dáno věkem, obvykle). Dnes se ultrazvuk dělá i vícekrát, asi ani není problém ho udělat na požádání (za poplatek), protože dnes už hodně lékařů ho má přímo v ordinaci. Dřív byl pomalu jeden ultrazvuk na celou porodnici, jak jsem pochopila... A asi i proto si toho dřív lidi jinak vážili. Chápu, že přehnané zbytečné vyšetřování kolikrát klidu nepřidá, zvlášť, když je perzonál necitlivý. Ale nepříjemný doktor jde vyměnit...
 Markéta 
  • 

Re: Uklidni se 

(4.12.2007 17:22:50)
Reyo, já nemám nic proti ultrazvukům a vyšetřením, pokud je něco v nepořádku. A to matka cítí, nebo alespoň já tenhle šestý smysl mám. Když jsem s prvním krvácela, tak jsem tam taky šla a ráda. Ale přijde mi zbytečné podstupovat všechny testy PREVENTIVNĚ. Protože pokud vyjdou špatně, v 99 procentech se posléze podezření nepotvrdí a matka tím zažije mnoho krušných nocí a dnu. Zbytečně.
 Reya 
  • 

Re: Uklidni se 

(4.12.2007 17:26:00)
Markéto, však jsem to taky napsala. Přehršle vyšetření fakt asi člověka akorát znervózní. (Myslím si ale, že hodně z nich jde odmítnout, pokud si je pacient nepřeje - viz amniocentéza, apod.) Pořád mám ale pocit, že si dnes nevážíme možností, za které by naše maminky (a babičky) byly vděčné. Takové vylívání vaničky i s dítětem.
 Quox 


absolutně nesouhlasím 

(2.12.2007 11:19:36)
Ahoj všichni.
V žádné případě nesouhlasím s autorkou toho článku. Odmítat jakákoli vyšetření je podle mě stejně hloupé, jako odmítat očkování, nebo rodit doma bez přítomnosti odborníka. Nikdy nevíte v jaké se ocitnete situaci, proto bych nikdy neříkala "nikdy".. Naštěstí jsou některé věci povinné, takže zamezí některým "maminkám" ohrozit zdraví, nebo i život miminka a i jich samotných.
Pokud jsou vyšetření v pořádku, což je ve většině případů, není co řešit a máme jistotu. Není to mnohem sladší než nejistota a doufání? V případě, že není něco v pořádku jsou další vyštření jen návrhem možného řešení a výsledky vždy s uvedením pravděpodobnosti a zdůrazněním, že to tak být nemusí. Máte pak mnoho možností, jak to řešit a mnohdy i vyřešit, ještě před narozením "poškozeného", smrtelně nemocného, nebo nedej bože mrtvého dítěte. Teď nemluvím jen o potratu, který je někdy prostě jediným možným řešení a kdo ho odsuzuje prostě netuší, jaké to je milovat dítě které bude po celý svůj krátký život naprosto nesamostatné a třeba si ani nebude nic uvědomovat, podobně jako lidi v komatu. Mluvím například o operaci vrozené vady srdíčka, kdy se plod operuje ještě v matčitě bříšku. V TV šel dokument. V bříšku pak také dítě dál zůstává a vyvájí se až do porodu. Místo jisté smrti po porodu, nebo ještě před ním, tak dáte svému dítěti na startu do plnohodnotného života zdravé srdíčko. Můžete také zjistit, že se miminku omotala pupeční šňůra kolem krku dřív, než vás bolesti přinutí jít na prohlídku a zjistíte, že se vám miminko uškrtilo, nebo bude mít poškozený mozek, kvůli nedostatečnému prokrvování. Je toho spousta a s největší pravděpodobností se to právě vám nikdy nestane, ale co kdyby..?
Vědomí, že je vše v pořádku je podle mého mnohem sladší, než ona sladká nevědomost. Nikomu nepřeji zjistit nějaký zdrcující fakt až po porodu. Možná by pak pisatelka litovala, že se nedala vyšetři a zvažovala, zda těch několik měsíců sladké nevědomosti, stálo za dlouhé roky bezmoci, lítosti a beznaděje.
 e 
  • 

Nevěřím vlastním očím,  

(2.12.2007 13:18:00)
když čtu, že autorce článku se dítě narodilo modré a v těhotentství měla značné problémy.....při druhém těhotenství odmítala naprosto všechna vyšetření....co dodat ?? Nic...nevěřícně kroutím hlavou a musím konstatovat, že si všichni můžou za problémy sami, protože se naprosto vědomě do nich řítí.....pokud je někdo tak "blbý", že ohrožuje vlastní zdraví - prosím, je to jeho věc, ale je nehorázné vědomě ohrožovat zdraví dítěte....nezbývá než souhlasit s Janem - tak blbý článek je skutečně vizitka těchto stránek, neboť diskuse a názory zde uveřejněné poslední dobou skutečně zavání kurníkem....
 štěpánka 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(2.12.2007 14:27:04)
Taky nevěřím vlastním očím. Mě by zajímalo, jestli z těch historek o ženách, kterým řekli zlí doktoři, že dítě bude postižené a ony se nedaly a na potrat nešly a dítě bylo zdravé, byla aspoň jedna na amniocentéze a nebo všechny skončily jenu tripple testu, který pouze odhaluje RIZIKA nějakého postižení, nikoli s jistotou potvrzuje, že SKUTEČNĚ BUDOU. Obávám se, že ani jedna.
Zato ale tyto historky znejistí maminky, které se v tom ne úplně dobře orientují. Již to tady výše psala myslím Olina. Nevím, jakým je přínosem vynechat amniocentézu a zbytek těhotenství se klepat, jak to dopadne. Známá gynekoložka mi říkala, že potraty po amnio většinou následují poté, co maminka nedodrží doporučený klid po amnio, ale někdy prý potratí i "nezaviněně" - infekce nebo jiný důvod. Tak to je pravda, že malé riziko tu je.
Takže - když napíšete A, napište i B.
Jinak neodsuzuji ani maminky, které po zjištění, že je dítě postižené šly na potrat, ani tY, které je nechaly narodit. Neodsuzuji ani ty, ktzeré tu nakonec nezvládly a dítě daly do ústavu. Naopak obdivuji ty, které vše zvládly a o velmi postižené dítě se starají. Osobně znám 2. Jedné rodina vydržela, druhé ne, tatínek nevydržel tíhu toho, že "pokračovatel rodu" se nikdy nepostaví na své nohy a opustil rodinu. Kamarádka ale našla skvělého "druhého" muže, takže jí život přinesl kromě nemovného dítěte také výborného partnera a společně se starají celkem o 5 dětí (3 její, 2 jeho - v trvalé péči).
 papinka 


Já to přece jím nejlíp 

(2.12.2007 17:52:02)
Přijde mi absurdní , kdyxž se tady objevují vznešené věty typu , já bych těžce deformaované dítě nechala porodit , abych se s ním mohla rozloučit... Přijde mi to směšné , ale pokud by to někdo z Vás dokázal tak klobouk dolů. J8 bych s z toho složila hned při zjištění , natož v klidu vyčkat ještě několik měsíců do porodu , při kterém vím , že porodím neživotaschopnou zrůdičku. Myslím , že bych se na ni nedokázala ani podívat.¨A příběhy typu jedna paní povídala , že měla špatné testy a porodila zdraé dítě- spíše ústní lidová tvořivost. Nemluvím o tom , že někomu vyjde jedna hodnota odchylná , ale o tom , že patologické byly všechny testy a hle ono zdravé dítě.
Stran lidského faktoru .např., u UTZ velmi důležitý -vždy si vyberu , ke komu půjdu a kým se nechám vyšetřit a půjdu jenom k těm s nejlepšími referencemi a zkušenostmi.
A závěrem , kdyby byly tyto doporučované testy tak neslyslné , tyk by je nikdo neřadil do plošného screeningu , na to má pojišťovna své příliš ráda.
Nikdo mi ale nevyvrátí moje díky za velmi kvalitní prenatální a perinatální péči.Kdo nechce jeho problém- každému co jeho jest
 Líza 


Re: Já to přece jím nejlíp 

(2.12.2007 18:00:44)
"příběhy typu jedna paní povídala , že měla špatné testy a porodila zdraé dítě- spíše ústní lidová tvořivost"
Papinko, občas jen zírám. Ona by to přestala pro tebe být lidová tvořivost, kdyby ti po amniu jednoznačně doporučili potrat a ještě by si tě po jeho odmítnutí vychutnali výroky na téma nezodpovědná matka... a nakonec je z toho dítě bez postižení. I tyhle matky chodí na Rodinu.
 papinka 


jaká je skutečnost 

(2.12.2007 18:09:51)
Netvrdím , že se to stát nemůže , ale operovat s takovýmto tvrzením jako důvodem odmítání vyšetření v těhotenství ?? Z této diskuze vyplývalo, že se to dějě jak na běžícím pásu a vyšetření nám vlastně ublíží.
Tak zrušme gyndu a porodnice , roďme doma v komoře s porodní babkou , ať příroda rozhodne
A na okraj , proč vlastně chodit k doktorovi vůbec , když každá jeho metoda se může mýlit??
 článek z Reflexu 
  • 

Re: jaká je skutečnost 

(2.12.2007 18:39:38)
Na základě výsledků GENETICKÉHO SCREENINGU v šestnáctém týdnu těhotenství oznámili dvakrát lékaři Jitce Chalupové, že je nanejvýš pravděpodobné, že porodí postižené dítě, a doporučili jí podstoupit potrat. Jen v jednom případě, během druhého těhotenství, ji uklidnili, že je její dítě v pořádku. Jitka Chalupová má dnes dvě zdravé děti a jedno postižené – právě z onoho těhotenství, kdy ji lékaři udržovali klidnou …

Problém, který ilustruje tento příběh, není v tom, že by se lékaři zmýlili. Je to složitější. Výsledky takzvaného triple testu, který se provádí během těhotenství, jsou nejen přeceňované, ale často také špatně interpretované. Těhotné ženy podstupují v období mezi 16. a 20. týdnem těhotenství odběry krve, z níž se vyhodnocuje hladina tří hormonů. Z těchto údajů se určuje, jak vysoké je riziko, že dítě bude postiženo Downovým syndromem nebo rozštěpem páteře, což jsou nejčastější postižení novorozenců. Jiná než tato dvě onemocnění vyšetření nevyhledává. Ženám se zvýšeným rizikem pak lékaři nabízejí další vyšetření, amniocentézu neboli odběr plodové vody jehlou přes stěnu břišní. „Triple test ale není v žádném případě metoda, která určí, zda se ženě narodí postižené dítě, či nikoliv. Označí jen ženy s vyšším rizikem a jako každý vyhledávací test má samozřejmě falešnou negativitu i pozitivitu,“ říká doc. MUDr. Pavel Calda, CSc., gynekolog a porodník. „Mezi lékaři je bohužel běžná praxe, že i z testu, jejž počítač vyhodnotil jako negativní, vyberou jednu ze sledovaných hodnot, která vychází jinak, než je obvyklé, a celý test označí za pozitivní.“ Proto má dnes pozitivní výsledek až osmnáct procent žen a odběr plodové vody podstupuje sedmnáct procent těhotných, zatímco jinde ve světě je běžné číslo pět procent. VŠICHNI NA „ZÁKROK“ Triple test předpokládá informovaný souhlas pacienta, je dnes v České republice prováděn víceméně plošně. Výzkum zpracovaný Gender Studies mezi čtyřiceti sedmi ženami a čtyřiceti šesti zdravotníky ukázal, že přestože si většina zdravotníků myslí, že by měla mít žena právo svobodné
Screeningové vyšetření po prvních třech měsících těhotenství je velmi přesné

Foto: Milan Jaroš
volby, při odběru krve na genetický screening informovali o jeho účelu jen třicet sedm žen a pouze devět z nich požádali o souhlas s vyšetřením. I Jitka Chalupová přiznává, že by bývala byla ráda, kdyby si mohla během svých těhotenství vybrat, zda stojí o odběr krve a její genetické vyhodnocování. „Raději bych vyšetření nevolila. Pro mě nemá smysl,“ říká. Na souhlas se jí ale nikdo nikdy nezeptal a vybrat nedostala. Na obranu lékařů je třeba konstatovat, že pacienti netuší, jaká mají práva, a málokdy se na smysl vyšetření sami zeptají. Neinformovanost a odevzdanost pacientů, stejně jako přetrvávající direktivní přístup zdravotníků, jsou pozůstatky zažitých forem chování. MUDr. Pavel Calda tvrdí, že většina českých žen neodmítá odběry krve a při zjištění zvýšeného rizika Downova syndromu jsou ochotny podstoupit doporučený odběr plodové vody proto, že jako Češi jsme velmi racionální, a většina žen tak chce raději dopředu vědět, zda se jí nenarodí postižené dítě. Jitka Chalupová je však přesvědčena, že zdravotníci na ženy vyvíjejí neúměrný nátlak. Kromě toho jsou ženy v těhotenství velmi citlivé, obzvláště na informace týkající se jejich nenarozeného dítěte. „Poté, co mi při prvním těhotenství vyšly krevní testy pozitivní, gynekoložka mi doporučila amniocentézu. Zeptala jsem se jí, zda je zákrok rizikový. Odpověděla, že ne, ale nakonec přiznala, že až v jednom procentu případů žena potratí. To jsem nebyla ochotna riskovat. Doktorka a sestra se kvůli mému rozhodnutí cítily dotčené a přesvědčovaly mě, že se mi určitě narodí postižené dítě a rozhodně bych takto neměla riskovat. Do papírů mi pak červeně zapsaly, že jsem odmítla amniocentézu. Když se syn Jan narodil zdravý, obrečela jsem to.“ Během druhého těhotenství měla štěstí. Testy vyšly negativně, takže na ni nikdo netlačil, co by měla nebo neměla dělat. Těhotenství prožila spokojeně. I druhý syn se narodil v pořádku. Po čtyřech měsících ale začal zaostávat ve vývoji a projevilo se u něj genetické postižení, které test nemohl dopředu odhalit. „V té chvíli na mě začala tlačit neuroložka, ať dám Davida do ústavu. Sestra na mě křičela, že když si dítě nechám doma, manžel mě opustí. Ještě mnohokrát, když jsem se synem skončila v nemocnici, dávali mi zdravotníci najevo, že se diví, proč se o své dítě starám.“ Do třetího těhotenství šla Jitka Chalupová se stigmatem matky postiženého dítěte. Ačkoliv genetici z krve její a krve jejího manžela nic nezjistili, určili pravděpodobnost postižení jedna ku čtyřem. Navíc jako těhotná prodělala několik těžkých infekcí, takže jí opět doporučovali amniocentézu a potrat. Na ženského lékaře však měla tentokrát štěstí – akceptoval její rozhodnutí nepodstoupit ani jedno z vyšetření a dítě donosit. Narodila se jí zdravá dcera Maruška. „Lékaři za vás nikdy neponesou tíhu starostí o postižené dítě ani výčitky svědomí, tak by vás měli nechat samostatně se rozhodnout a podávat vám jen neutrální informace, a ne vás nutit do chování, které považují za standardní,“ je přesvědčena paní Chalupová. NOVÁ TESTOVÁNÍ Starší způsob genetického testování, triple test, jenž byl u nás zaveden v osmdesátých letech, v mnohém nevyhovuje. Označuje příliš mnoho žen jako pozitivních, a tím je vystavuje neúměrnému psychickému tlaku, negativnímu pro těhotenství. Po vyšetřeních se žena o případném potratu rozhoduje až po polovině těhotenství, kdy už vnímá pohyby dítěte. Přestože na základě výsledků testu podstupuje tolik žen odběr plodové vody, nezachytí zdravotníci více postižených dětí, jen je více žen ohroženo rizikem potratu, byť poměrně malým. Protože vyšetření zprostředkovává každý ženský lékař, je jeho posouzení výsledku testu víceméně sázkou do loterie. Většinu těchto problémů odstraňuje screeningové vyšetření po prvních třech měsících těhotenství. Tato nová metoda kombinuje vyšetření krve a ultrazvukové měření takzvaného šíjového projasnění, které je u dětí s Downovým syndromem častěji zesílené. Vyšetření je velmi přesné. Označí pouze tři ženy ze sta, u nichž je riziko postižení dítěte zvýšené. Kromě toho může zachytit až devět dětí postižených Downovým syndromem z deseti (triple test rozpoznal pouze šest postižených z deseti). Díky testování na počátku těhotenství lze hledat postižení velmi brzy, takže se o potratu mohou ženy rozhodnout v raném těhotenství. Ač tento postup znají lékaři v České republice již dlouho, zatím se příliš nerozšířil. Aby jej mohli používat, musí podstoupit certifikaci nadace Fetal Medicine Foundation v Londýně a každého půl roku i nezávislý audit. „Řada lékařů se tomuto systému brání a není ochotna systém kontrol podstupovat. Já jsem ale přesvědčen, že spolehlivost a kvalitu metody nelze jinak udržet,“ říká MUDr. Calda. Nyní má v České republice oprávnění k vyšetření třicet sedm lékařů. Není to mnoho a takové rozšíření počítá s tím, že budou ženy ochotny certifikované lékaře si vyhledat a také za nimi dojet. „Každý obvodní lékař nemůže být specialistou na všechno. A při velikosti naší země, kdy nejdelší vzdálenost je čtyři sta kilometrů, považuji za naprosto přirozené, že kvalitní a specializovaná vyšetření bude dělat pouze omezený počet zdravotníků,“ soudí doktor Calda. Pokud tedy chtějí nastávající rodiče zjistit, jaké je riziko postižení jejich dítěte, mají na výběr tyto metody: starý a problémy zatížený triple test, dostupný kdekoliv, a nový, méně dostupný screening v prvním trimestru. Otázkou zůstává, kolik žen podstupuje toto vyšetření jen proto, že je zdarma a dostupné. Které z nich opravdu přemýšlejí, zda i postižené dítě, přestože má svá omezení, není stejně hodnotný člověk jako kterýkoliv jiný, a kolik z nich ví, že žádné vyšetření, ani to nejspolehlivější, nedává stoprocentní jistotu.
Reflex 06/2007

 Líza 


Re: jaká je skutečnost 

(2.12.2007 18:49:52)
No, vzhledem k tomu, že 99% doktorů nepřipustí diskusi a dokonce ti nadpoloviční většina z nich bude tvrdit, že skríning genetických vad je povinný, vzhledem k tomu, že pokud ho někdo odmítne, obvykle se stane terčem nevybíravého nátlaku lékařů a často nejen jich, přestože třeba ví, že by stejně na potrat nešel, pak je jen dobře, že jsou diskuse jako je tato, kde zazní i menšinový názor a je tu chápán jako zcela legitimní. Proč s tím máš, papinko, takový problém, můžu jen hádat. Třeba proto, že o tom v učebnicích nepíšou? Že nikdo nesleduje dál ty matky, které odmítly potrat kvůli výsledku amnia, aby se přesně zjistilo, v jakém procentu se narodí dítě bez postižení? Že se automaticky nevyšetřují ty potracené plody po amniu, aby se zjistilo, jaká je korelace mezi výsledky amnia a realitou? Vyjádřená čísly?
A přestože je amnio relativně spolehlivá metoda, je tam furt to slovo relativně. BTW mozaik mezi náma chodí spousty... a dokud z nějakého úplně jiného důvodu nejdou na genetické vyšetření, nedozví se to - normálně žijou, jsou zdraví, maj děti... akorát sítem amniocentézy by dost možná neprošli...
 papinka 


Re: jaká je skutečnost 

(2.12.2007 19:24:11)
Já s tím problém nemám , jenom mi strašně vadí , jak v některých příspěvcích se celý systém screeningu zatracuje či představuje jako negativní.
Naštěstí jsme všechyn alespoň doufám svéprávné a vše závisí jenom na našem rozhodnutí. Jenomv tom těhotenství neseme ještě odpovednost za to malé. Vadí mi také , že doktoři jsou házeni prakticky do jednoho pytle , kteří maminky nutí do něčehosnad nesprávného či nevhodného.Odmítnout může vždy a vše každý a pokud se mi reakce či jednání lékaře nelíbí , tak k němu nemusím vůbec dále chodit.Je to jen o mojí volbě. Možná by lékaři měli více zdůrazňovat , že jim je to vlastně jedno , jak se žena rozhodne , je to jen na ní. Z reakcí také někdy vyplývá , že vlastně děláme doktorům milost , že se účastníme jejich prapodivných testů.
Pokud vím , tak u plodů potracených z důvodů genetické vady , se právě molekulárně genetick vyšetření a vyšetření karyotypu dělá standartně.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: jaká je skutečnost 

(2.12.2007 21:09:44)
aha, papinko, tak najednou to není lidová tvořivost, ale stát se to může? achjo... nějak se v těch argumentech ztrácíš.
Pro někoho tyto případy jsou důvodem, proč na testy nejít, logika v tom je. Proč si dělat test, pokud vím, že nechci podstoupit riziko amniocentézy, když je u ní (byť malé) riziko potratu? A když ani amnio není neomylná? nikdo ti nebrání testy podstupovat, ale osobně chápu ty, kdo se rozhodnou jinak.
 petluše 


Re: Já to přece jím nejlíp 

(2.12.2007 18:14:16)
Lízo, souhlas.

Marketo, pokud si se rozhodla takto, je to pro tebe takto dobré a jsi rozhodnutá si dítě v každém případě nechat, tak to udělej. Je to tvoje volba a nikoho jiného. A nikdo jiný nemá právo tě soudit.
 Markéta 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(2.12.2007 16:53:29)
Při prvním těhotenství jsem všechna vyšetření absolvovala a ZBYTEČNĚ tím přišla o to nejkrásnější období. Stresovala jsem se poslední tři měsíce těhotenství a dalších pár po jeho narození a nakonec se samozřejmě ŽÁDNÁ z lékařských předpovědí nevyplnila. Neměl dilataci pánviček, nenarodil se s váhou přes pět kilo, kvůli které mi chtěli dělat císaře, vážil pouhých 3, 18 kg, nemá šelesty na srdci a není opožděný ve vývoji, naopak trochu napřed. A to jsem absolvovala ultrazvuk v nemocnici, ne nejaký nekvalitní v ordinaci gynekologa. Lékaři se prostě často pletou a pokud mají sebemenší podezření, už straší. A tomu jsem se chtěla vyhnout a druhé těhotenství si užít, ne s obavami přežít.
 štěpánka 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(2.12.2007 17:34:34)
Pořád to nechápu - byla jsi na amniocentéze a řekli Ti, že dítě má nějakou vadu, nebo že je riziko, že tu vadu bude mít? To je rozdíl. Já také věděla, že moje dítě s největší pravd. bude mít vadu (naštěstí drobnou) a taky ji mělo - ne tak zásadní, jak jsme se obávali.
 Hubinka,Dáda a Denča 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(2.12.2007 17:41:54)
Vidíš kdyby sis nechala udělat v 16 týdnu triple mohla jsi mít už jasno..Poslali by Tě na podrobnější vyšetření atd...Nevím pro mě by už od začátku bylo nejdůležitější vědět zda nosím zdravé miminko.Mám děti dvě.Vyšetření jsem si nechala udělat všechny co mi nabídli.A je lepší čekat týden na výsledek než být 9 měsíců ve stresu zda nená miminko nějakou vadu.Nedej bože neslučitelnou se životem:( Toť můj názor.A hlavně nejhorší věc je když jsou matky hrdinky,které ví že mají v bříšku těžce postižené dítě.Nechají ho narodit a za pár měsíců si řeknou to nezvládnu a končí někde......Já osobně bych měla jasnou volbu.Ale autorko ty máš jistě miminko úpplně v pořádku!!! Ale neblbni a nechej si prověřit co se dá ať máš jistotu!!! Budeš ve stresu a miminko to cítí..Koho jsem urazila,rozlobila promiňte
 Katka + 3 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(4.12.2007 10:10:10)
Už chvíli se pročítám touhle diskusí a už nedokážu se neozvat. Nechci tady ventilovat svůj postoj, je to zbytečné. Jenom bych ráda upozornila ty, které kamenují autorku článku, a tvrdí, že je lepší podstoupit všechna vyšetření a užít si těhotenství s jistotou, že nosím zdravé miminko, že žijí v iluzi. I když podstoupíte tato vyšetření, získáte tím pouze vysokou pravděpodobnost, že dítě netrpí DS nebo rozštěpovými vadami, možná ještě něčím dalším. Ale bohužel je mnohem víc zdravotních problémů, na jejichž odhalení testy nejsou.
 Nelly 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 9:30:25)
Ženský opravdu nebuďte hloupé slepice. To snad ani neni možný kolik ženských souhlasí s autorkou článku. Jestli tohle čte alespoň jeden rozumný gynekolog či odborník na prenatální diagnostiku, výzkumníci v tomto oboru, tak z toho musí být nutně totálně frustrovaný a všechny by vás měl poslat někam.... a právem........Vždyť to je to samý jako by jste řikaly jděte k čertu se všemi novými diagnostickými metodami (CT, magnetická rezonence atd.) neposílejte lidi s podezřením na infarkt do specializovaných center ke katetrizaci a zavedení stentu atd., nechoďte na preventivní prohlídky, nediagnostikujte včas rakovinu, nevymýšlejte léky na rakovinu, aspoň v klidu bez stresu umřem sice ve 40 , ale v nevědomí, ale ymožná taky v děsných bolestech a trápení a často zbytečně....... vždyť co za dob našich maminek a babiček tohle taky nebývalo, lidé se průměrně dožívali 65 a spousta jich umřelo mladých na dnes již běžně léčené nomoci, ale hlavně že je nikdo nestresoval různými vyšetřeními...............u autorky článku je to čistá sobeckost - ať se dítě narodí jaké chce - hlavně abych si těhotenství patřičně užila - chudáci děti takových matek
 Sylvie 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 9:47:21)
Nelly, já myslím, že to, co píšeš, je o něčem poněkud jiném. Pokud třeba manžela s infarktem vezmeš na specializované pracoviště, tak ti lékaři neřeknou: "jo, jo, je to infarkt. Měli bychom si domluvit termín, kdy ho nějak šetrně usmrtíme, aby se zbytečně netrápil a aby péče o něj nerozvrátila rodinu. Je pravda, že někteří lidé i po infarktu mohou vést spokojený život, ale infarkt se taky může opakovat, může být smrtelný, bývá nutné podstupovat operace a další léčbu, doživotně člověka invalidizuje, člověk s omezenou pracovní schopností nemůže sehnat zaměstnání... Nemocný člověk je přítěží pro rodinu i společnost. Rozhodnutí je samozřejmě na vás jako na manželce, ale myslete taky na děti, určitě chtějí mít doma zdravého tatínka a ne nemocného chcípáčka. Konečně, jste ještě mladá, určitě si můžete pořídit dalšího manžela..." ;o)
 suzann 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 10:32:29)
Sylvi, to je trefné. I když teď dost lidí řekne "srovnáváš nesrovnatelné"... podle mě tvůj příklad je stejný jako když se "rozhoduje" žena, zda si dítě "nechá" či ne. Stejně hnusné uvažování. Rozhodovat, zda někoho jiného nechám žít - toto právo nepřísluší lidem!
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 11:11:17)
Suzann, mohu se zeptat, kolik je Vám let, zda jste věřící a máte děti?
 suzann 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 11:39:19)
nemůžeš. To nemá s tématem nic společného a jsou to věci, které nesděluju na potkání
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 15:39:27)
Naopak, s tématem to má mnoho společného. Buďto jsi velmi mladá nebo velmi věřící. Jsem si 100% jistá, že nemáš děti!!! Možná nemůžeš, tím se ten tvůj strašný postoj k potratům vysvětluje.
 Markéta 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 16:13:34)
Diano, já nejsem věřící a dítě mám, a přesto (respektive právě proto) mám postoj k potratům úplně stejný. Podle mně je potrat vražda od samého počátku, ale co absolutně nechápu je, že je dnes stále tolerováno děti předčasně narozené zachraňovat a jiné ve stejném stáří zabíjet (už se daří zachránit děti předčasně narozené ve 22. týdnu, ve 24. týdnu už přežije 70 procent předčasně narozených). To ti přijde normální? Nehledě na to, že je dokázané, že od 16. týdne dítě (nebo plod, říkej si tomu jak chceš) cítí bolest 10x intenzivněji než dospělý člověk.
 Sylvie 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 16:20:40)
Buďto jsi velmi mladá nebo velmi věřící. Jsem si 100% jistá, že nemáš děti!!! Možná nemůžeš, tím se ten tvůj strašný postoj k potratům vysvětluje.


Diano, nesouhlasím. Naopak, já, jako "velmi mladá a bezdětná" měla k potratům ten postoj, že vlastně o nic nejde, dítě "se nehodí", tak "se dá včas pryč". Ke změně tohoto postoje u mne došlo při prvním UZ v prvním těhotenství, protože výsledek nebyl zrovna ideální a já strávila dva týdny do kontroly úvahami nad tím, že mám v sobě dítě, které jsme s manželem chtěli a co když náhodou "bude potřeba" ho dát pryč... a čím dál tím víc se mi ta představa nelíbila. Ještě někdy u druhého dítěte jsem veřejně byla ochotna hájit právo žen na potrat. Teď už mám tři děti a do debaty za obhajobu práva na potrat se už zavléct nenechám. Sice stále uznávám, že ne každá v sobě nosíme od první chvíle "dítě", že pro někoho to "dítětem" začíná být až po narození nebo alespoň od chvíle, kdy je "to" za pomoci lékařů životaschopné i mimo matčino břicho, ale už v sobě nemám tolik přesvědčení tuhle myšlenku veřejně hájit - protože na argumenty odpůrců potratů celkem nemám co říct, v podstatě jejich důvody jsou těmi, proč mi přijde nepředstavitelné, že bych já měla jít na potrat. MMCH věřící nejsem, minimálně ne v tom smyslu, že bych se hlásila k nějaké církvi.

Když na to přijde, mohla tvrdit, že ty, co obhajují potraty, musí být velmi mladé a bezdětné, protože matky by takhle nemluvily ;o)


Ještě když tak přemýšlím nad argumentem, že postižené dítě může rozvrátit manželství. Může, já vím, že ne vždycky to otec dítěte unese. Na druhou stranu mám obavy, že kdybych třeba já šla na potrat kvůli manželovi a ne kvůli vlastnímu přesvědčení, že je to tak lepší, že i to by se v manželství odrazilo, dost pravděpodobně bych z toho měla špatné svědomí a dost pravděpodobně bych to obrátila proti manželovi :o(
 Markéta 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 17:21:51)
U mně manžel neskutečně stoupl v ceně, když mi řekl, že naše dítě přece bude mít rád, ať bude jakékoliv. Kdyby mě tlačil do Amniocentézy a posléze do potratu, tak bych s ním být NEMOHLA. Nedokázala bych mít ráda chlapa, který by se chtěl zbavit dítěte, na které jsme se tak těšili. Mimochodem znám spoustu rodin s postiženými dětmi a ani jedna není rozpadnutá. Pravda je, že někdy to otcové nesou hůře než matky, ale rodinu to podle mého názoru spíše stmelí.
 Vaclavka 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 11:11:01)
Sylvie, tvých příspěvků na Rodině si moc vážím, ale tady Ti budu poněkud oponovat. Já mám taky tři děti, třetí těhotenství se neobešlo bez komplikací... A musela jsem si ho především vybojovat. Přesto bych se nikdy nepřidala do tábora odpůrců potratů a zastánců života za každou cenu.
Znám holky, které nemohou mít děti. Jsou to mé blízké kamarádky, viděla jsem, jak těžce nesly, že mně jsou děti souzené a jim ne. Jak je znám, nikdy by ale nevypustily z úst něco podobného, co zaznělo v této diskuzi na adresu těch maminek, které si na postižené dítě netroufají. Umím se vžít do jejich situace. Ale jejich postoj nepochopím. Nepochopím to, že někomu vnucují svůj názor jako jediný správný. Na druhou stranu zastánkyně vyšetření mohou mít pochopení pro maminky, které ho odmítají. Že je to neodpovědné? Rodila jsem v roce 86 a 89. Poprvé jsem nebyla na žádném vyšetření (když nepočítám test na cukrovku – rodinná zátěž - a kontrola protilátek, protože jsem RH negativní), ani na ultrazvuku. S druhou dcerou jsem byla na ultrazvuku, řekli mi, že mám nízko placentu, byla jsem vyjevená, protože už mi nikdo neřekl, co by to mohlo znamenat. Teprve se synem v roce 94 jsem byla na AFP. A častěji na ultrazvuku, protože jsem měla podezření na zánět ledvin. Taky mi nikdo nebyl schopen říci, co znamená krev v moči a jaké by to mělo následky pro dítě. Nevím, tenkrát se žádná vyšetření nedělala, kromě plodovky indikované věkem po 35ti letech. Což ovšem taky netvrdím, že to bylo jediné správné. Prostě to byl FAKT.
Znám rodinu, která byla postižením dítěte těžce zasažena. Otec od rodiny odešel, maminka se pokusila o sebevraždu. Jestliže Vy někoho takového neznáte, neznamená to, že neexistuje.
A mrzí mne zlá slova na adresu maminek, které se rozhodly postoupit potrat v případě postižení miminka. Právě proto, že děti mám, bych nikdy nedokázala porodit těžce postižené dítě jen proto, abych se s ním mohla rozloučit... Prostě to tak vidím, vidím to jako horší alternativu, než jít na vyvolání předčasného porodu. Tohle je moje stanovisko, ale nenutím nikoho, aby s ním souhlasil. Suzann, k tvému příspěvku o dítěti bez půlky hlavičky, které se na maminku usmálo... U novorozence jde o reflex, o opravdovém úsměvu můžeme mluvit až tak od třech měsíců života...
Kéž byste si už jednou přestaly dokazovat, čí pravda je ta jediná a dokonalá. Ničí. Všechno jsou jen slova. Nejlepší by bylo, kdyby se rodily děti zdravé, bez postižení... Jenže to se bohužel nestane. Vždycky se najde někdo, na kterého vyjde Černý Petr. A je jen zcela na něm, jak se k tomu postaví. Dovedu si představit, že bych přijala postižené dítě, pokud by to bylo mé první, vytoužené... Ale nedovedu si představit, že bych se dovedla postarat o postižené dítě, které by se narodilo v době, kdy bych již děti měla. Protože k nim mám nějaké závazky. Které bych s příchodem jejich postiženého sourozence nemohla plnit. Moje stanovisko je – dát přednost těm narozeným. Nevidím žádné hrdinství v tom, nechat je na holičkách. Ovšem jak říkám, je to každého věc, každého rozhodnutí. Říkám jen, jak to vidím já... A Suzann, Markéta, Wendy... Neodsuzujte někoho, o jehož situaci nic nevíte.
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 11:23:00)
Vaclavko,
napsala jsi to moc pekne, dekuju ti za to....
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 12:57:56)
Václavko i když už jsem přispívat nechtěla protože mi to přijde zbytečné, ale na tebe reagovat musím.. Já jsem za prvé nikoho neodsoudila a nemluvila jsem k nikomu konkrétně.
Daniela je vztahovačná mluví se tu celkově ale ona má pocit, že se tu píše jen o ní. Já jsem mluvila o jiných postiženích než měla ona, k jejímu případu jsem se vůbec nevyjádřila....
Nevím co má Danielo za smysl tu furt někomu děkovat, máš pocit že tady seš hlavní hrdinkou a všichni se vyjadřujeme o tobě??!!!!!
 terka78 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:03:50)
Ale no tak Wendy, proč tak zhurta? :-)) Máš dneska špatný den? Danielka děkuje těm, kteří jí jmenovitě vyjádřili podporu, tak klíííd:-)
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:07:52)
Jak zhurta?? to neni zhurta jen prostě nechápu že si snad Daniela myslí že se bavíme o jejím postižení... o ní sem se slovem nezmínila a někdo napíše svůj názor a ona do toho plete furt sebe pokud vim tak její případ nebyl DS ani jiné, takže nechápu co to furt plácá!!
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:24:41)
Wendy,
jak je videt, vis o mne uplny prd, tak se uklidni, vydychej se a bude lip :-)
Nejsem stredem pozornosti, vyjadruje se tu hodne lidi a ja se vyjadruji k nim. Nikdo tu netvrdi, ze jit na potrat je hrdinstvi. Hrdinstvi neni ani jedno, to uz se tu psalo mnohokrat.
A prestan tak prskat okolo sebe, neni to nic prijemneho :-)

Jo a ja zadne postizeni nemam, to je pravda. Ovsem v preznu jsem byla na UPT kvuli velmi vaznym VVV naseho chlapecka, nemel sanci na zivot. A vyjadrila jsem se i k DS, takze si troufam tvrdit, ze vetsina prispevku se tu od tech mych odvijela, alespon v poslednich par dnech urcite...
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:31:53)
Wendy,
zalistovala jsem par stranek zpet a opravdu jsem dekovala jen tem, co me dokonce oslovovali a psali primo mne...a pak Vaclavce. Porad nechapu, co te tak nakoplo :-))))
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:38:14)
Danielo takže jsem si z toho usoudila, že ti to všechno vlastně dělá dobře.. že je o tebe takový zájem.
Václavka píše abych nesoudila někoho koho neznám...a koho tedy??? vyjádřila jsem se k tobě? nevyjádřila!!!!
A vůbec se nerozčiluju jenom mi vadí že si myslíš že se točí všechno jen kolem tebe, jak kdybychom všichni mluvily o tobě...
Já osobně některé tvoje přízpěvky přeskakuju protože už mě to ani nebaví..
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:43:33)
No jestli jsi Sylvie, pak se asi Vaclavka vyjadrovala k tobe. Ja to spis pochopila jako nazor, se kterym souhlasim a proto jsem ji podekovala, jak pekne to napsala.
Necti me a nevyjadruj se ke mne, bude ti lip a nebudes se vztekat :-)
Mam uplne stejne pravo sem psat, jako kdokoli jiny, tedy i ty...

Jen mi, prosim, ukaz jeden prispevek, ve kterem jsem vztahovacna a vyjadruju se k necemu, co se me netyka...bud tak hodna. At dokazes to, co tu tvrdis :-)
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:48:17)
takže ti asi nepřipadá že dole je napsaný moje jméno viď... no nic s tebou nemá cenu diskutovat..... asi moc nemáš podporu v rodině když jí hledáš na diskusi
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:50:14)
nic dokazovat nikomu nemusim... číst snad umíš
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:59:52)
No dokazovat nic nemusis, ale jen jsi me tim utvrdila, ze nemas pravdu...ja totiz at ctu, jak ctu, nikde nevidim prispevek, ke kteremu bych se nemohla vyjadrit...
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 16:34:14)
Danielo ty mě rozhodit nemůžeš, jsi primitivní.
To ty potřebuješ pořád tady dokazovat jak jsi udělala nejlépe.. já nikomu nic dokazovat nechci a nemusim.. napíšu jen svůj obecní názor ale ty tu furt musíš obhajovat sebe a svoje činny jako by to nebylo jedno.
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:57:08)
Wendy,
podle sebe soudim tebe, co?
Ale to je jedno...mysli si, co chces :-) A pak, kdo je tady vztahovacny :-)))) Proc mas pocit, ze Vaclavka ti psala, proto, zes odsoudila me?:-) Resis kraviny, protoze se te dotklo, co Vaclavka napsala....
Ale radsi uz sem nechod, kdyz te tak strasne rozciluju...kratis si tim zivot :-)
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:46:46)
Nakopáváš mě ty, protože nechápu jak to můžeš furt řešit .. většina holek se tu bavila o VV obecně o potratech obecně a ty tady furt rozebíráš sebe!!!!
Tvůj chlapeček neměl šanci na život ale bavilo se tu i o ds a jiných což tvůj případ není ale ty to sem furt podstrkuješ... Takže pokud sem se bavila o DS a rozštěpových vadách tak nevim kde vzala václavka že tě odsuzuju když tohle tvůj případ neni...
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:05:36)
taky se tady furt dokola mluví o tom , že není hrdinsví se starat o postižené dítě a že za to nebudete nikoho obdivovat, ale to že někdo jde na potrat to asi hrdinství je!!!! když to tu furt vyzdvyhujete jak je to dobře...
 PajaMM 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 13:21:53)
Wendy,
nech me byt, muzu dekovat, komu budu chtit, vetsina jich tu vyjadruje podporu mne. A Vaclavce jsem podekovala, jak pekne to napsala.
Ani ja se k tobe nijak nevyjadrovala a uprimne, cele to tu rozpoutal muj prispevek, to me odsoudila Kunhuta a dalsi...
 Linda 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(10.12.2007 11:27:47)
Václavko,
jsem mladší sourozenec, těžce postižený bratr má 35 let. Asi máme štěstí ale necítím ho jako přítěž a mimo puberty jsem to ani tak nikdy necítila. Až nebude maminka moci, pomůžu jí já, počítám s tím a neberu to jako něco strašného.
Jen chci napsat, z vlastní zkušenosti, že postižené dítě/sourozenec vás obohatí zase v jiném směru a pokud své děti dobře povedete, nebudou se cítit odstrčeni.
 Bebíčko 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 11:29:25)
Suzann , asi jsi fakt fanatik. Opravdu srovnáváš nesrovnatelné. Odmítáš taky antikoncepci? Tou přece taky beru miminku život. Myslím si, že už jenom to, že žena mimiko nechce, je pro ni dobrý důvod k interupci. Jsem skutečně ráda, že o zakonech nerozhodují lidi jako jsi ty. Asi jsem to napsala tvrdě, nicméně je to můj názor a za tím si stojím.
 suzann 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 11:46:34)
no, asi jsem fakt fanatik. Co se týče této neúcty k životu a zabíjení nenarozených, v tom jsem opravdu nepřesvědčitelná.
Tyto názory jsem měla i dříve, teď se to ve mně ještě více utvrdilo tím, že jsme neplodní. (Jak jsem napsala už výše, kdyby některé páry neměli k dítěti tak snadnou cestu jak často mají, asi by si své nakládání s miminkem rozmysleli.) Z toho, co vím o antikoncepci (řekla jsi to dobře o tom zabíjení) jsem usoudila, že se tento způsob zabránění početí neshoduje s mým životním postojem.
"Myslím si, že už jenom to, že žena mimiko nechce, je pro ni dobrý důvod k interupci." K tomu můžu říct jen mnohokrát opakované: kdo ti dal právo zabít druhé lidi, protože se ti nehodí do krámu? Kdo ti dal právo rozhodnout, jestli někdo jiný má nebo nemá žít?
 ........ 


Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 12:40:03)
Já jsem asi taky fanatik, protože souhlasím s názorama suzann.. Líp bych to ani nenapsala... počít dítě je dar ať je jaký chce, nemocný nebo zdraví.. a je sprostý se ho zbavit protože je nomocný!!
 ? 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(3.12.2007 13:06:48)
Škoda,že nejsi chlap.S tím tvým fanatismem by tě v Al-Kaidě brali všema deseti.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: Nevěřím vlastním očím,  

(4.12.2007 17:19:45)
Tak, Suzann, fakt nevim, máš dítě, jak už jsi tu psala nebo jste neplodní? Já v tom teda rozdíl vidím, ty asi ne, ale dle tvých názorů, mne to nepřekvapuje.
 Nona16 


Těhotenství není jen technická záležitost 

(6.12.2007 18:30:17)
Problém vidím v tom, že lékaři se běžně starají o ženinu fyzickou schránku, tj. o "technickou" stránku těhotenství a porodu - ale těhotenství má stránky dvě: Což si naši předkové dobře uvědomovali . Dřív se říkávalo, že by se těhotná neměla dívat na nic škaredého...u porodu bývaly ženy,které samy už ledaco zkusily, po porodu sousedky vypomáhaly a přinášely drobné dárky ve formě jídla, rodičky rodily v přirozeném prostředí.(Na porodní domy, s kvalitní lékařskou péčí, však stát peníze nemá...Taktéž duly, které by byly sto duším maminek účinně pomáhat, jsou jaksi opomíjeny...)Naši předkové zkrátka chápali, že duše ženy, stejně jako tělo, prochází v těhotenství obrovskými změnami a je přecitlivělá - a pro průběh těhotestnství i porodu podstatná. A ještě jedna věc: Pokud je žena zvyklá stonat, budiž, ale pokud byla do doby otěhotnění zdravá - ale najednou má být soustavně vyšetřovanou pacientkou - může to být pro ni šok. Každá žena je jiná a každá na své těhotenství reaguje jinak, dokonce i pokud jde o jednotlivá její těhotenství. To je možná také jeden z důvodů, proč v Čechách tolik žen trpí - většinou tajenou - poporodní depresí.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Těhotenství není jen technická záležitost 

(6.12.2007 19:53:26)
myslíš, že máš pravdu, Nono.
 Melánie, 2 děti 
  • 

Strach už dopředu 

(2.12.2007 14:54:33)
Souhlasím, že snadná dostupnost k informacím a navíc k velmi podrobným někdy napáchá víc škody než užitku.Zvláště v porodnictví.Co já se načetla o kojení-techniky,frekvence atd. a při prvním dítěti problémy nastaly a neustále se mi vtíraly všechny možné rady co jsem přečetla a byla jsem nešťastná, že mi to nejde tak, jak jsem si představovala.Někdy je ta nevědomost opravdu sladká, možná bychom daly víc na ženskou intuici.Dřív nic nečetly a zvládaly.S druhým dítětem jsme si taky prožili chvíle strachu.Na ultrazvuku ve 12.týdnu nám zjistili nucheální edém-prosáknutí v oblasti zadní části krku-ukazatel Downova syndromu a byla nám doporučena amniocentéza, i když jsme byly informováni,že výsledek může být falešně pozitivní.Zákrok jsme podstoupili(byl negativní), ikdyž dnes s odstupem času přemýšlím proč jsem tam šla.Kdyby byl pozitivní jsem přesvědčená, že bych dítě nedala pryč (výsledky se dozvíte ve 20.týdnu, to už dítě vesele kope a nemusím psát co to s maminou udělá, jak moc se prohloubí vztah k tomu drobečkovi) a pokud bych po amniocentéze potratila zdravé dítě tak bych si to nikdy neodpustila.Naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme se vlastně zbytečně strachovali.Doufám,že něco jako spravedlnost existuje a vy už máte vybráno na dlouho dopředu a vše dobře dopadne.Držím pěstě.
 zuzana 
  • 

Re: Strach už dopředu 

(3.12.2007 11:22:11)
Dřív nic nečetly a zvládaly
Muzu se zeptat na zaklade ceho je tohle tvrzeni????? Co drive zvladaly? Kdy drve? Treba v 18-19 stoleti? Kdy byla nesrovnatelne vyssi umrtnost novorozencu, kojencu i batolat? Nebo treba v 80-tych letech, kdy se pro zmenu nekojilo skoro vubec, protoze soudruzky mely jine ukoly???? Nebo kdy teda?
 Ifka 
  • 

Vyšetření 

(2.12.2007 15:05:35)
Mám dvě, naštěstí zdravé děti. Během obou těhotensví jsem chodila ke gynekologovi na pravidelné prohlídky, ultrazvuky jsem brala téměř jako rutinu, do výsledků zmiňovaného tripl testu jsem byla lehce nervózní, ale jinak jsem z ničeho nedělala žádnou vědu. Berte věci s nadhledem.
 Marila, 1 holčička 
  • 

Nikde jsem nebyla 

(2.12.2007 17:00:43)
Ahoj Markéto,
v mnohém s tebou souhlasím, že když se věci nemají dařit, tak tomu člověk stejně nezabrání. Já bych na potrat nešla ani při vědomí, že se dítě narodí postižené nebo že po narození zemře. Když jsem byla těhotná s naší beruškou, jenom jsem si nechala ověřit, že jsem v tom a pak jsem nikam už nešla, až do porodnice odrodit.
Příště to udělám taky tak, ať si říká kdo chce co chce.Je to moje dítě a určitě ničemu nepomůže, když bude máma po celé těhotenství z něčeho vystreslá. Přeji ti ze všeho nejvíc zdravé děťátko a aby tohle martýrium bylo co nejdřív za vámi:-)
M.
 Máří 
  • 

Markéto, mluvíš mi z duše 

(2.12.2007 17:58:09)
Markéto, mluvíš mi z duše. Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak se možná budu opakovat, ale chce se mi podpořit tě i za sebe. Mám zdravou holčičku a momentálně jsem asi 2 měsíce po samovolném potratu.
První těhotenství jsem si krásně užila a relativně jsem byla i v pohodě. Moje doktorka neměla ultrazvuk, takže jsem absolvovala jen tři ultrazvuky v jiné ordinaci, byly v pořádku. Ale triple test, o kterém jsem nevěděla, že ho můžu odmítnout, dopadl jak jinak než nestandardně (riziko rozštěpu). Nervovala jsem se (a jak!)úplně zbytečně, žádný rozštěp se nekonal. Takže při druhém těhotenství jsem hned na začátku podepsala prohlášení, že na triple nepůjdu.
Své druhé těhotenství jsem ke své smůle zjistila poměrně brzy, hned jsem letěla k doktorce (tentokrát měla UZ) a vše bylo OK. Další ultrazvuk už byl horší, nebylo vidět srdíčko, při dalším taky ne... Vždycky mi řekli, že už by být mělo, ale že to ještě nemusí nic znamenat, že uvidíme příště... Bylo mi samozřejmě úplně hrozně, nervy v kýblu, nemohla jsem myslet na nic jného. No a pak se srdíčko najednou objeviloÄ Nemusím říkat, že jsem byla v sedmém nebi. Bohužel jen asi na dva týdny, potom začalo krvácení a byl konec. Že jsem to pořádně obrečela taky nemusím vysvětlovat, ale nebýt UZ, mohla jsem si ušetřit aspoň to trápení, které tomu předcházelo. A ještě ty řeči mé doktorky, že pokud je dítě postižené, "musí" se jít na interrupci, že siamská dvojčata jsou ostudou slovenského národa atd. - brrr, běhal mi z toho mráz po zádech.
Spoustu mých kamarádek teď čeká miminko a snad všechny řeší špatné výsledky triple testu, UZ atd., žádná není takovou tou natěšenou budoucí maminou, která jen září... Moje maminka šla při prvním těhotenství k doktorovi, až když ucítila první pohyby miminka, žádný UZ nebyl, byla naprosto v pohodě. Hned bych s ní měnila.
Moc ti přeju, aby sis i přes to, co ti doktoři navykládali, užila co nejhezčí chvilky s kopajícím drobečkem, který ti určitě přinese spoustu štěstí a všechno to trápení ti vynahradí.
 Máří 
  • 

Re: Markéto, mluvíš mi z duše 

(3.12.2007 8:39:37)
Ještě dodatek - přehlédla jsem, že Markéta nechce jít příště na ŽÁDNÉ vyšetření. Tak to bych tedy rozhodně neriskovala. Chodila bych na vyšetření, která mají smysl - ne na tripple test, když bych stejně nešla na amniocentézu, na UZ bych šla až v době, kdy tam je opravdu něco pořádně vidět apod. Jsem ráda, že existuje prenatální diagnostika, ale nesnáším přístup "když něco není v pořádku, doporučuje se interrupce". Pro mě mají vyšetření smysl, pokud pomáhají dítě nebo matku zachránit nebo jim v něčem pomoct. Prostě všeho s mírou a s rozumem, narozené dítě taky pořád nikdy nerentgenuje apod.
 Káťa 
  • 

"Chvályhodné" 

(2.12.2007 20:09:53)
To ti, Marilo, fakt "schvaluji", to co píšeš je opravdu v dnešní době "HODNO OBDIVU".Možná tady najdeš příznivkyně, ale mám spíš pocit, že je to z tvé strany provokace k další diskusi, kerá už ted nikam nevede.Můžeš mi říct, proč jsi šla rodit do nemocnice,když jsi během těhotenství nikam nešla a vědomě tak ohrozila sebe(ale to je tvoje věc) , ale hlavně to nenarozené miminko?To ti najednou ta lékařská péče byla dobrá? A kdyby se nedejbože děťátko narodilo s nějakou těžkou vadou nebo jsi ty měla problémy, taky bys tu péči brala,že?Najednou by kolem tebe lítalo plno dr.,ale to by bylo v pořádku?
 arsiela, 


Re: Nikde jsem nebyla 

(3.12.2007 7:30:44)
Marilo,to je opravdu "chvályhodný a zodpovědný přístup".To je vidět jak moc jsi měla velké obavy o miminko a o sebe.Pochopím,že někdo nechce jít na testy,i když to mi taky přijde jako pěkný alibismus,ale budiž.Ale nejít ani na jednu kontrolu,to už je opravdu síla.Asi by ses pak pěkně divila,nebo tvoje rodina až by bylo na sále zle.A chudáci doktoři co by si to potom slízli.
 kveta19 


Re: Nikde jsem nebyla 

(3.12.2007 9:34:52)
Proc by to meli sliznout doktori? Pani byla presvedcena o spravnosti sveho jednani,je za sebe zodpovedna.Asi vedela,ze "kdyz se neco " stane,muze si za sve jednani jen a jen sama.
 Terka 
  • 

Re: Nikde jsem nebyla 

(3.12.2007 12:58:14)
Doporučuji Vaší pozornosti knížku od J. Prřůchové "Cudáci děti a jak je chránit" a vůbec všechny tituly této autorky. Výborný je též kurz paní V. Chasákové. Celé tajemství zdraví, a to trvalého, je totiž v životosprávě, zejména ve stravě. Pak si žena může skutečně dovolit celých 9 měsíců těhotenství prožít v klidu a bez jakýchkoli testů, dokonce i prohlídek, protože zdravé ženě se prostě postižené dítě nenarodí. (To prosím nemyslím jako odsudek, pouze jako fakt.)
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Jasně Teri 

(4.12.2007 23:10:49)
Se zdravou životosprávou tě prostě nějaká genetika nemůže zaskočit ! Svatá prostoto....
 Markéta 
  • 

Re: Jasně Teri 

(5.12.2007 2:45:00)
To je samozřejmě úplná volovina, já jsem vegetariánka, jíme z 90 procent jen biopotraviny, uklízím a peru v ekologických prostředcích,dům máme na louce u lesa, a stejně mám problémy.
 PajaMM 


Re: Nikde jsem nebyla 

(5.12.2007 7:26:55)
Prosila bych nesirit nesmysly!!!!!! Je to proste kravina.
 & 


Re: Nikde jsem nebyla 

(5.12.2007 9:42:17)
Hmmm, fakt by me zajimalo, jak muzu spravnou zivotospravou ovlvnit genetickou vadu, kterou si predavame po generace?
 arsiela, 


Re: Nikde jsem nebyla 

(5.12.2007 22:14:51)
Terka tak teď jsi to vystihla.Hurááá,zahodíme genetiku a najedem na zdravou životosprávu.Už teď můžem zrušit veškeré výzkumy,sakra to jsem netušila jak jsou vlastně všichni vědátoři tupí a hloupí.Oni se pachtěj,zkoumaj jak nejlíp zjistit genetické onemocnění a ono vlastně žádné není stačí zdravá životospráva.Tak jdu vrátit diplom a zapomenu na ty zkoušky z genetiky co mám.
 katka 
  • 

Re: Nikde jsem nebyla 

(3.12.2007 17:32:42)
Přeji ti ať se ti to příště také vydaří, ale vůbec to neschvaluji. Víš stačí málo a vše se může nepředstavitelně zkomplikovat a úplně zbytečně.
 katka 
  • 

Re: Nikde jsem nebyla 

(7.12.2007 17:48:36)
No to je výborné, tak se modli ať ti to vyjde jako poprvé. Nebudu tě strašit, nemám důvod, jen moc dobře pamatuji tragický konec jedné rodičky, která si myslela, že když rodí potřetí, tak ví vše nejlépe. Nemusí, vždy prostě vše vyjít, ale asi s tím počítáš.
 suzann 
  • 

interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 12:42:05)
http://svobodavolby.cz/
 suzann 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 12:48:35)
tohle jsem nemohla nevložit......
Co by asi říkaly potracené děti, kdyby mohly promluvit? Není to jen akademická otázka. Takové děti existují. Jednou z nich je Gianna Jessen, která přežila potrat. Dnes je bojovnicí za práva nenarozených dětí. http://www.abortionfacts.com/survivors/giannajessen.asp A český překlad tohoto článku: Jmenuji se Gianna Jessen. Je mi 19 let. Narodila jsem se v Kalifornii, ale nyní bydlím ve Franklin, Tennessee. Byla jsem adoptována. Mám ochrnutí mozku. Moje biologická matka byla v 17 letech v sedmém měsíci těhotenství, když se rozhodla pro potrat. Já jsem ta osoba, která byla potracena, a žiji místo toho, abych byla mrtvá. Naštěstí pro mne nebyl potratář na klinice, když jsem přišla na svět živá v šest hodin ráno 6. dubna 1977. Narodila jsem se brzy, mou smrt neočekávali dříve, než okolo devíti hodin, kdy doktor, který řídil potrat, již zpravidla byl v práci. Jsem si jistá, že bych zde dnes nebyla, pokud by byl doktor na klinice, protože jeho práce je život brát, nikoli jej zachraňovat. Někteří říkají, že jsem "zpackaný potrat", produkt mizerné práce. Při mém narození asistovalo mnoho svědků. Moje biologická matka a ještě jiné mladé matky, které také čekaly na smrt svých dětí, byly ty, které mne první přivítaly. Řekla bych, že to byl hysterický okamžik. Další byla sestřička, která zřejmě zavolala pohotovost a ti mne převezli do nemocnice. V nemocnici jsem strávila skoro tři měsíce. Zpočátku jsem neměla příliš mnoho naděje na záchranu. Vážila jsem pouze dvě libry. Dnes ale přežívají děti i s nižší porodní váhou. Lékař mi jednou řekl, že jsem měla ohromnou vůli žít, a proto jsem tak bojovala o svůj život. Byla mi diagnostikována mozková mrtvice jako následek potratu. Ještě dnes se nemohu pohybovat bez pomoci. Někdy upadnu, ale již jsem se za 19 let naučila jak padat co možná nejpůvabněji. Před pěti měsíci jsem se setkala s jinou obětí potratu. Jmenuje se Sarah. Jsou jí dva roky. Sarah má také mozkovou mrtvici, ale její diagnosa není dobrá - je slepá a již měla několik záchvatů. Potratář, který vstříknul matce solný roztok, jej také vstříknul do dítěte. Sarah dostala injekci do hlavy. Viděla jsem místo na její hlavě, kde se to stalo. Když mluvím, nemluvím jenom za sebe, ale i za ty, kteří ještě mluvit nemohou. To nejlepší, co vám mohu ukázat, je, jak jsem bránila svůj život. Život je ohromný dar. Zabití nevinného není nikdy odpovědí na jakoukoli situaci. Vyvraťte mi to. Další články o Gianně (v angličtině): http://www.marys-touch.com/testimonies/jessen.htm http://www.afajournal.org/2006/march/306abortion.asp http://members.tripod.com/~joseromia/gianna.html
 10.5Libik12 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 14:22:51)
Suzann, mnohé ženy sice mají vágnější vztah k 6 týdennímu zárodku, ačkoliv je nositelem neopakovatelné genetické informace, ovšem v našich podmínkách neznám nikoho, kdo by uvažoval o potracení dvoukilového dítěte v 7. měsíci těhotenství. Řikej si, co chceš, ale JE to jiné.
Jsem proti potratům, to jo, ale vydírání tohoto typu má alespoň na mě opačný účinek.
Příště bys mohla publikovat příběh spolknuté spermie. Promiň.
 suzann 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 14:40:00)
nevložila jsem to sem z důvodu, abych ukázala na dramatický příběh nepovedeného potratu v sedmém měsíci, ale proto, že se otevřela ta tolikrát zmíněná otázka, jak by si vybralo dítě. Chtělo by trpět v životě? nebo v matčině děloze? Zaujala mě na tom článku ta věta na začátku "Co by asi říkaly potracené děti, kdyby mohly promluvit? Není to jen akademická otázka. Takové děti existují."
Fakt jsem nechtěla poukázat na tragičnost potratů (v takovém stadiu je to dost kruté) ale spíš na to, kdo se zabývá těmi dětmi, sice o dost mladšími než z mnou vloženého příběhu, ale přesto živými bytostmi. Jejichž příběhy si z pochopitelných důvodů nepřečteme, protože oni nepřežili. To ale nemění fakt, že na život právo měli.
 hmr 
  • 

Příběh spolknuté spermie 

(3.12.2007 16:12:47)
Výborně, konečně zase trochu rozumu. Proč sem nejdou vkládat smajlíci? To je na stovku vysmátých!
 zuzini 


Re: Příběh spolknuté spermie 

(3.12.2007 19:27:07)
hmr, ale jdou, taky mě příspěvek Libika pobavil, i když tato diskuze je smutná.

 Linda 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 17:49:59)
Ale fakt, máš pravdu s tou spermií :-) Vždyť jsou to chudinky taky živé organismy, a kolik z nich denně zavraždíme?! Teď už vím, proč byla dříve onanie nepřípustná a pohlavní styk byl povolen pouze v manželství a pouze za účelem zplození potomků...
 Markéta 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 18:05:07)
Nepřehánějte. Člověk není samooploditelný a v hodinách biologie vás určitě učili, že lidský život začíná splynutím spermie a vajíčka.
 Linda 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 18:27:28)
Lidský život ano. Ale v hodinách biologie jsme se taky učili o tom, kdy vzniká zárodek, plod a kdy novorozenec. Mezi spermií a právě oplodněným vajíčkem mnoho rozdílů nevidím, alespoň co se "pocitů" týče. To už více cítí zvířátka, a ta v jejich vlastním zájmu dáváme utratit, když jsou nevyléčitelně nemocná - aby netrpěla.
 Markéta 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 1:15:12)
Jenže ve chvíli, kdy matka zjistí, že je těhotná, už má obvykle srdíčko, nohy, ruce a hlavičku... viděla jste někdy fotky zbytků dětí po potratu? Já ano a absolutně nechápu, že žena, která tohle udělá vlastnímu dítěti dokáže sama se sebou žít.
 Diana, 2 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 17:11:27)
Proboha, co pořád kravnete s nějakým osmitýdenním dítětem? To vůbec žádné dítě není, je to zárodek lidského jedince, který se musí vyvinout v životaschopného tvora.
 Markéta 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 1:15:16)
Jenže ve chvíli, kdy matka zjistí, že je těhotná, už má obvykle srdíčko, nohy, ruce a hlavičku... viděla jste někdy fotky zbytků dětí po potratu? Já ano a absolutně nechápu, že žena, která tohle udělá vlastnímu dítěti dokáže sama se sebou žít.
 Reya 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 10:08:50)
Myslím, že tohle je pořád dokola a nikdo to nikdy nevyřeší. Jasně, život je život a dost těžko nějaká věda zjistí, co cítí dva týdny starý plod, co cítí kočka, co cítí rostlina... a přitom nikdo asi nepochybuje, že taky mají svůj "duševní život", že nějak vnímají svět kolem sebe...

Interupce - pokud k ní někdo přistoupí z důvodů vývojové vady plodu, NIKDY není jednoduché rozhodnutí. V tu chvíli je každé rozhodnutí špatné a člověk proto volí mezi dvěma blbými variantami. Nelíbí se mi lidé, kteří ostatní hned odsuzují. Přitom narodí-li se někomu postižené dítě, ti, co kibicují o zachování života (ať jsou to konkrétní jednotlivci nebo církev), pomůžou vám v lepším případě trochu, ale stejně NA VŠECHNO ZŮSTANETE NAKONEC SAMI A SAMI SI PONESETE DŮSLEDKY SVÝCH ROZHODNUTÍ. Smekám kloubouk před všemi lidmi, kteří dokáží odhadnout, na co mají a na co ne. Ten, kdo shledá, že na něco nemá (výchova postiženého dítěte) je mi sympatičtější než ten, kdo do toho jde hlava nehlava a pak za něj jeho povinnosti plní stát, rodinní příslušníci a další.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 15:31:07)
Reyo, ty ale z každého, kdo se rozhodne nezabít své postižené dítě, děláš nezodpovědného blbce, který pak očekává "starejte se druzí". To prostě není realita. Kolik rodin, které mají postižené dítě, znáš osobně? Ano, taky znám ty story o otcích, kteří postižené dítě nevydejchali a odešli. Ale otcové mezi námi odcházejí i od zdravých dětí. I matky zdravých dětí se často chovají nezodpovědně a odkládají je. Prostě tohle není argumentace.
 Reya 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 17:21:23)
Ráchel - proč hned takhle útočíš? Přečti si to prosím po mě ještě jednou, ano, než takhle vystartuješ. Promiň, ale často reaguješ na mé příspěvky poněkud neadekvátně... Je v tom něco osobního, něco, čím ti apriori vadím? Asi ano, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Naopak, kdo se rozhodne vychovat postižené dítě, má můj obdiv. A věřím tomu, že hodně lidí (když se už rozhodnou) to opravdu zvládají, aniž by kohokoli otravovali. Jsou prostě ale i tací, co to nezvládnout (ze subjektivních nebo objektivních důvodů). Jestli to někdo takhle cítí, asi je lepší se rozhodnout pro přerušení těhotenství. Když pak z toho všeho, do čeho se pod tlakem moralistického okolí dostal, upadne do depresí a bude mít pocit zkaženého života, kdo mu pomůže? Nikdo.
Restrikce potratů k ničemu nevede - katolické Polsko je toho důkazem.
Jak jsem sama řekla, vždy je to velmi těžké rozhodnutí, viděla jsem lidi v mém nejbližším okolí, kteří ho podstupovali, a snažila jsem se jim být oporou. Co nejvíc ocenili bylo pochopení, ne odsuzování a moralizování. Oni sami moc dobře věděli, že potrat není správná věc, ale pořád se jim asi zdála správnější než přivést na svět těžce postižené dítě - jejich důvody jsem nezkoumala, protože bych taky nechtěla, aby někdo soudil mě (sic!). Kromě toho to rozhodování je o to těžší, že v tu chvíli nejde říci, jak těžké to postižení bude. Stát před takovou volbou, doteď nevím, co bych dělala a věř, že jsem o tom přemýšlela už víckrát.
Příště bych prosila, abys mi nepodsouvala něco, co jsem neřekla.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 18:09:21)
Reyo,
dekuju ti za tva slova. Ja sama podstoupila letos v breznu ukonceni tehotenstvi ve 23tt pro vazne VVV nelucitelne se zivotem po porodu. A presne jak pises, v tomto pripade neni zadne rozhodnuti spravne. Je to jen jedno ze dvou spatnych a my se rozhodovali tak, jak to uneseme. A je to strasne tezke. Nas chlapecek byl vytouzeny, kopal...tesili jsme se na nej. Az do te doby bylo vse ok. A jen proto, ze mi ma gyndr nerekla prvotrimestralnim screeningu, bohuzel, ja o nem nevedela. Pak jsme sli ve 22tt na 3D UTZ a tam nam to dr zjistila, hned dalsi den jsme sli do Prenatalu v Brne, kde MUDr. Vlasin potvrdil jeji slova, rozsiril podezreni a rekl nam, jake mame moznosti. Dalsi den jsme sli na konzultaci s genetickou a ta nam podespala souhlas s ukoncenim tehotenstvi. Nikdo, kdo to nezazije, si to neumi predtavit. Ja si neumela predstvit, ze bych toho broucka v sobe nosila jeste dalsi 4 mesice, pak ho porodila a divala se, jak v bolestech zemre. To pro nas proste nebylo pripustne. Takhle zemrel den pred vyvolanim porodu ve mne...vim to, citila jsem to...A bylo to strasne, ale netrpel...
Kdybych byvala vedela o vysetreni v prvnim trimestru, vse by se odhalilo driv a to trapeni mohlo byt driv ukonceno. A mozna mene bolestne...jenze se neda nic delat, stalo se. Ted jsem ve 12tt a v patek jdu na screening. Bojim se, to je pravda...ale muj strach by byl tisickrat vetsi, kdybych na zadne vysetreni nesla. Musim rict, ze ja jsem za vsechna vysetreni v tehu vdecna...I na AMC jsem byla, ale to byla pouze formalita. Z te se nakonec nic nezjistilo, ale vysledky nam prisli az po ukonceni. Na VVV naseho chlapecka se dalo prijit pouze na UTZ - kvalitnim a u specialisty.

A porad plati, ze zadne vysetreni neni povinne. Pokud je nekdo podstoupit nechce, nemusi. Tak nevim, proc si stezujete na mnoho "zbytecnych" vysetreni v tehotenstvi...

Jinak je pravda, ze my jsme s manzelem ohledne VVV a DS rozhodnuti uz dlouho...a odsouzeni uz jsme se dockali, verim, ze se ho dockame i tady. Ale at si kazdy odsuzuje, jak chce...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 20:03:52)
Danielo, myslím si osobně, že je rozdíl mezi tím, když čekáš dítě s vadami neslučitelnými se životem a když jde třeba o DS. Já osobně mám postoj blízký tomu, který má Markéta, ale zároveň ti myslím rozumím a vůbec si nemyslím, že tvé rozhodování bylo snadné. Nicméně si myslím, že to je podobné jako s euthanázií... V obou případech to je těžké téma, kde obě strany mají pocit, že jejich přístup je k tomu trpícímu ten správný...
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 20:14:06)
Rachel,
tak fajn, v tomto pripade me chapes...ale my jsme tak rozhodnuti i v pripade DS...a to uz si myslim, ze me odsoudis. A klidne muzes.
 ........ 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 21:20:09)
mě taky připadá že když jde někdo na potrat a jedná se o vadu neslučitelnou ze životem tak je to lepší ale pokud se jedná o DS tak to mi normální nepřipadá... až se budou dát dělat i testy na oční vady atd tak si to nedovedu představit... se narodí snad jedno dítě ze 100.. měly by se potraty nějak regulovat.
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 21:22:44)
Danielo, nikdo rozumný tě neodsoudí. A na některé výlevy výše se vyprdni.
 zuzini 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 8:26:48)
Danielo já Tě chápu, je mi líto čím sis musela projít. Zároveň ale chápu matku, která dítě donosí ať se děje co se děje. Já bych to nedokázala.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 8:34:41)
Zuzini,
diky. Ja bych taky neodsoudila nikoho, kdo takove miminko donosi a necha ho pak zemrit. Pro nekoho je to proste dulezite. Ale prave proto je tu ta volba - aby kazdy mohl udelat to, co mu pripada "spravne" a co unese...Nikdo si nezaslouzi odsouzeni, i kdyz mame ruzne nazory. Muzeme si myslet, ze my bychom tohle nikdy a nikdy...ale realita je pak uplne jina...

Preju vsem zdrava miminka!!!
 & 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 9:48:55)
Danielo,

Taky ti preji hodne stesti at se to tentokrat podari. :o}}
A pripojuji se k nazorum Zuzky. To jestli matka dite do nosi nebo ne je jenom jeji rozhodnuti {a partnera}. Okoli by je melo kdyz uz ne podporit, tak alespon respektovat.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 9:53:57)
H&M,
diky moc!!! My v okoli respekt nasli...a podporu a pochopeni taky. A to je v tu chvili hrozne dulezite, i kdyz to nejhorsi jsme si museli zvladnout sami, to je jasne...pomahalo nam o tom porad dokola mluvit a ne to drzet v sobe. A hrozne dulezite pro me bylo chovani personalu v nemocnici - vsichni byli profici, ohleduplni a soucitni...jsem jim za to vdecna.

A s tou vyzivou a genetikou - to bychom asi musely jit na tu prednasku, co tady slecna/pani propagovala :-) Ale je to pitomost jak blazen, to je jasny...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:13:06)
smutné je, Danielo, že s podobným soucitem, ohleduplností a pochopením se často nesetkávají rodiče, kteří se rozhodnou na potrat nejít...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:10:19)
Danielo, ač se to třeba nezdá, mně nikdy nejde o odsuzování člověka. To ale neznamená, že nemůžu odsoudit nějaké jednání jako špatné...
Můžu se zeptat, jaký je tvůj důvod, že by ses tak rozhodla i v případě DS?
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:19:41)
Rachel,
protoze to tak citime. Kdybychom ted meli dite s DS, bude vyzadovat vetsinu nasi pozornosti a lasky a na nasi holcicku by nezbylo tolik, kolik si i ona zaslouzi. To nechceme. Navic - az my tu nebudeme, nechteli bychom ji sourozence nechat na krku, jen proto, ze my jsme se tak rozhodli...Asi by to bylo jine, kdybychom zadne dite jeste nemeli, nevim...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:30:39)
Danielo, je mi líto, ale v tomhle se neshodneme... Zrovna mi nedávno říkala blízká kamarádka, která má švagrovou s DS: "Jsem tak ráda, že Janu máme, už kvůli mým dětem - mají ji moc rádi a je pro ně díky ní normální být s postiženými lidmi, nedívají se na ně skrz prsty." Vidí jasně, kolik toho její děti díky tomu dostaly do života, nevidí ji jako komplikaci. A to přesto, že je zřejmé, že se o ni časem budou muset jao rodina i postarat...
Kde je hranice, Danielo? Do kdy je možné se zbavit "nepohodlného" dítěte, které by komplikovalo život? Jak dalece se můžeme řídit tím, jako to "cítíme"? Pokud to, jak to "cítíme" bylo měřítkem, tak proč potom někoho odsuzovat, že někoho jiného zabil - on to tak přece "cítil" a ten člověk mu komplikoval život?
Když bude možné předem díky nějakým vyšetřením zjistit třeba to, že dítě bude mít nějakou závažnou nemoc nebo bude špatněš vidět, znamená to, že je v našem zájmu a v zájmu našich dalších dětí ho potratit? Kam až má vést snaha vyloučit z našeho života veškeré nepohodlí, veškeré trápení, veškerou oběť pro druhé?
Prosím, neber to v žádném případě jako útok, spíš pobídku k zamyšlení...
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:42:46)
Rachel,
ja to nerozsoudim, ale jsem vdecna, ze je v tomto pripade moznost volby. A vim, ze me hodne lidi za tento nazor odsoudi, s tim nic nenadelam.
Nikoho nenutim, aby se choval jako ja, kazdy si rozhodne podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi...
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(5.12.2007 14:52:01)
Rachel,
kde je hranice? V nasem state je ta hranice zakonem dana...kdyby melo dite ocni vadu, tak potrat nikdo nepovoli. Myslim, ze jsou v te hranici zohlednena vsechna rizika a moznosti. Mozna jsem naivni, ale vazne si to myslim. A taky si myslim, ze ta hranice se posunovat nebude.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 8:04:20)
Danielo, píšeš:
"kde je hranice? V nasem state je ta hranice zakonem dana...kdyby melo dite ocni vadu, tak potrat nikdo nepovoli. Myslim, ze jsou v te hranici zohlednena vsechna rizika a moznosti. Mozna jsem naivni, ale vazne si to myslim. A taky si myslim, ze ta hranice se posunovat nebude."
Obávám se, že to je opravdu naivní. Kde je ona vágní "hranice" je totiž natolik diskutabilní a vědci se na ní jaksi ne a ne shodnout, že je tato hranice v různých státech různá. Dovedeš si představit, že v některých státech USA je možn "potrat" i tuším v osmém měsíci těhotenství? Připadá ti to v pořádku? I tam přece "stát" zohlednil všechna rizika a možnosti... Tím vším chci jen říci, že ta hranice se prostě určit nedá. Vždycky to bude rozhodnutí, které nelze ničím až tak podložit. To, že něco určuje stát zákonem, pro moje svědomí není směrodatné. Stát má během historie zákony, nad kterými zůstává rozum stát...
Ale když jsem se ptala na to, kde je hranice, myslela jsem tím i to, že tu je vývoj - dřív potrat nebyl legální, pak ano, ale muselo být na něj povolení, teď je omezen už jen stupněm těhotenství. Už se bere jako normální potrácet děti s DS. Kdy se to rozšíří dál? To, že teď nikdo nepovolí potrat kvůli oční vadě - jsi si jistá, že to není jen otázkou času, kdy to klidně možné bude? Copak nevidomý člověk může žít "plnohodnotný život"? A když to přeženu, kdy začnou lidé "cítit", že na výchovu modrookého dítěte "nemají sílu"?
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 10:40:08)
Rachel,
o potratech v USA vim. Diskutujeme s manzelem na jinem serveru, tam se to zrovna probira. Na jednu stranu tam bojuji za prava embryi a na druhe strane delaji potraty do 7.mesice tehotenstvi. Ne, nelibi se mi to. Ale ja vazne spoleham spis na rozum lidi. Ja vim, tobe DS nepripada jako prekazka k zivotu. Mne ano, protoze to postizeni sice muze byt jen mirne, ale taky nemusi. S ocni vadou clovek muze zit, muze se o sebe starat sam, atd.. A jinak to zenes do krajnosti, ja spoleham na rozum lidi.
Potraty vzdy byly, jsou a budou. At uz legalni ci nikoli. Pri nelegalnich bude vzrustat umrtnost. Ale nikdy se jim nepodari zabranit.
K potratu neni nikdo nucen, je to jen a jen na nem. A svoje svedomi si s sebou ponese cely zivot, to mi ver.
Kdyz byly potraty v CR regulovane komisemi, bylo jich daleko vice nez ted. Chce to osvetu, vychovu a antikoncepci.
S temi postizenimi je to vazne tezke, ja vim a jak jsem rekla, spousta lidi me za to odsoudi. Co clovek, to nazor.
Vic nevim, co bych k tomu rekla...opravdu ne. I ja nad tim premyslim, nemysli si, ze ne. Ze jsme se jen tak z niceho nic rozhodli, ze dite s DS mit nebudeme. Kazdy den myslim i na naseho chlapecka a je mi z toho porad smutno. Nevbim, co vic bys ode me chtela slyset...proste to nevyresime. Kazda se snazime delat pro sve deti to nejlepsi...
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 14:00:36)
Danielo, vím, že o tom přemýšlíš, narozdíl od některých diskutujících mi nepřipadá, že to jen tak šmahem smeteš.
Říci o někom, kdo má DS, nebo i jiné postižení, že nemá plnohodnotný život, mi připadá absurdní. jak my můžeme vůbec posoudit, co plnohodnotné je a co ne? Znám lidi, kteří mají různá postižení, na základě kterého by je zvnějšku mohli posuzovat druzí tak, že tito lidé nežijí "plnohodnotně". Ale oni se tak necítí... dokáží být šťastní, jsou pro lidi kolem sebe velkým přínosem (křesťané by řekli požehnáním) a životy těch, kdo se s nimi setkali, jsou obohacené. A někteří z těch lidí by mohli říct "jsem ráda, že mě máma nepotratila..."
Píšeš, že k potratu nikdo nikoho nenutí. No, to by ses divila, co se občas v tomto směru stává...
Jinak já se na rozum lidí spoléhat neodvažuji. Stačí si přečíst učebnici dějepisu... Netvrdím, že existuje jednoduché řešení. Jen říkám, že určovat tu hranici je krajně pochybné.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 15:14:37)
Jenze, Rachel, jak to chces vyresit? Zakazat potraty? Nutit zeny, aby mely deti, ktere nechteji? Aby porodily deti postizene a pak se o ne staraly, kdyz ony vedi, ze to proste nedokazi? Nebo aby je vrzly do ustavu? Nutit zeny po znasilneni, aby dite mely? Nutit nezletile, aby rodily, kdyz otehotni? Tohle proste reseni nema, bohuzel. Vim, ze rozum je vec zvlastni a jeden clovek dokaze zmanipulovat masy lidi k hruznym vecem...Asi nejdulezitejsi je vychova, prevence, osveta a antikoncpece, aby tech "zbytecnych" potratu ubyvalo a ubyvalo...janerikam, ze muj nazor je ten nejlepsi. Ale jak jsem psala, snazime se kazda o to nejlepsi pro sve deti.
Netroufam si tvrdit, ze zivot postizeneho cloveka neni plnohodnotny, nevim to. Ale nejsem z tech, kteri to risknou. Asi jsem sobec, to nepopiram...ale kazdy to mame jinak.
A dekuju, ze jsi me smahem neodsoudila a porad se mnou diskutujes...odsouzeni jsem se uz dockala od mnohych diskutujicich - ne zde, to ne. Tady to byla zatim jen jedna:-)
 Kunhutkaa 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 17:40:53)
Dobrý den, nečetla jsem všechny příspěvky, ale musím říct, že z názorů Daniely a Vladimíry je mi velmi smutno. Nechápu jak někdo dokáže říct, že než život s postiženým dítětem, tak raději žádné. Mám tři holky, když jsem čekala nejmladší, tak starším bylo 5 a 3 roky. Těhotenství bylo bez problémů, ale porod se zkomplikoval. Malá šla špatně natočenou hlavičkou, uvízla v porodních cestách ve chvíli, kdy se už nedal udělat císařský řez a kleštěmi to trvalo strašně dlouho. Výsledkem toho je od narození slepá a na úrovni malého dítěte (je jí 8). Zřejmě má velké štěstí, že se narodila lidem, co nedělají rozdíli mezi svými dětmi a milují všechny stejně. Ano, je to těžké, ale nedali bychom jí za nic na světě. Věřte, že bych si přála, aby měla raději Downův syndrom, protože lidé s tímto postižením mohou žít daleko plnohodnotnější život než kdy bude naše dcera. Přesto jí její sestřičky mají moc rády, a nepřijde jim na tom nic divného. Zajímalo by mě, co byste udělali v takovémto případě (a ano, může se to stát komukoli), pohodili novorozeně u popelnic nebo ho dali do ústavu?
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 18:46:06)
Kunhuto,

ja teda ukoncila zivot naseho chlapecka, protoze by po porodu zemrel. Ale to je jedno, svuj nazor jsem zde psala.

Vis, ne vsichni vidime vsechno stejne. A neco jineho je, kdyz nastane komplikace pri porodu a neco jineho, kdyz se to dozvim v 17tt a muzu se rozhodnout. Neberu ti tvuj nazor,muzes me odsuzova, jak chces. Ale ver, ze kdyby se nam stalo to, co vam, milovali bychom sve dite taky. A starali se o nej. Ale to asi nepochopis a ja ti to nezazlivam. Ale nejsme vsichni stejni....
 Kunhutkaa 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 19:52:12)
Takže Danielo, jinými slovy, pokud by se šlo zbavit se dítěte včas, tak bys to udělala, pokud ne, tak bys ho přijala? Máš pravdu, takové jednání odsuzuji. Lidé by neměli mít děti, pokud je nejsou ochotni přijmout bez podmínek.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 20:59:10)
Kunhuto,
at napisu, co napisu, budete me vzdy odsuzovat. Budiz. Mate na to pravo. Ale to je tak vsechno, co muzete...
 Kunhutkaa 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 22:37:22)
Víte Danielo, já si myslím, že všechno co děláme se nám vrátí a je to tak dobře. Vy jste přisla o jedno dítě, člověk by řekl, že teď změníte názor a řeknete si, že už byste to znovu nepostoupila, ale vy radši prohlásíte že než postižené dítě, raději žádné. Věřte, že si na mně vzpomenete, až se vám zase stane nějaká tragedie a že se s největší pravděpodobností stane. Vladimíra byla potrestána tím, že už nemůže mít děti, vy budete jinak. A nemá to nic společného s vírou a náboženstvím, takový je princip světa.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 6:59:39)
A za co jste potrestana vy?

Ja nevim, ze muze byt nekdo tak zly. Co vam kdo udelal? To, co tu pisete, jsem nikdy neprala ani cloveku, ktereho hodne nenavicim. Jste zla.

S Rachel se neshodneme, ale jsme schopne spolu diskutovat a nenapadat se u toho. To vy nedokazete. Pro priste si sve soudy, prosim, nechte, nebo - jak vy pisete - se vam to vsechno jednou vrati...
 Ocicko 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 7:41:51)
to snad ne jake potrestani...... To je desny - jak takhle hnusnou vec nekdo muze rict - TO JE TREST..... A Danielky se zastavam - ja bych udelala to co ona.... a vubec nevis co je k tomu vedlo - treba jsou rozumne... ty by jsi se o postizene ditko umela starat ??????? ja ne... Clovek na tohle musi mit moc-moc sily - mame postizenou v rodine a reknu ti na rodicich to zanechalo dost velke nasledky - a staraj se o ni cely zivot a uz nikdy si neporidili druhe miminko..... a znam lidi kteri takove ditko zvladali ze zacatku a pak slo do ustavu...... Co je horsi??? v ustavu kde si to ditko vse uvedomuje - a nebo se nic nedozvedet???????? takze takovy ty kecy - to je trest tak to si nechte!!! Proc Danielka a zbytek maminek bylo tak desne potrestanejch ze se jim melo narodit takove ditko????????


a vsechny lidi kteri se o takove deti staraj cely zivot obdivuju a pak ty co umeli takove ditko porodit a strcit jej do ustavu tak ty teda moc neobdivuju.......
 Kunhutkaa 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 16:00:19)
Pokud si myslíte, že byste se o postižené dítě nedokázali starat, tak si děti raději nepořizujte. Protože ono se něco může stát kdykoli, a pak uděláte co? Stejně tak jako se něco může stát vám, a co když vaše děti nebudou připravené se o vás starat, protože nebyly vedeny k tomu, že to je normální?
 Kačky a // 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 7:52:00)
Kunhuto,
sice mi do Vašeho názoru celkem nic není...
ALE na druhou stranu - kdo Vám dává právo soudit ostatní a ještě je "strašit"? Jak jsem si četla Váš přízpěvek, přijde mi, že asi nemáte moc čisté svědomí, když si myslíte, že se člověku všechno vrátí!
 polenka 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 9:31:30)
Kunhuto,

doufam, ze kdyz se tak ohanite "bozimy mlyny", budete prvni na koho to bude platit a dostanete trest za svou bezohlednost a krutost. Netusite cim si Danielka musela projit a to co vypoustite z ust je na zvraceni! Neprala bych vam zazit to co ona, ale zaslouzila byste si to! Nejvic maji plnou pusu reci a odsuzovani ty, ktere v zivote nic moc zleho nepotkalo a tudiz nemuseli nic takoveho resit a srovnavat si v hlave myslenky a nazory. Az teprve clovek ktery si neco strasneho prozije, dokaze s odstupem casu posoudit co je podle nej lepsi. To jak jste Danielku napadla je hnusota!
 polenka 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 9:33:45)
Taky jste si prozila sve, ale vy jste nemusela volit! Mozna kdyby byl cas abyste se rozhodla, bylo by to jinak, ale byla jste postavena pred hotovou vec a ted delate chytrou.
 Kunhutkaa 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 15:10:39)
Bezohlednost? A podle vás není bezohledné tvrdit, že postižení lidé nemají právo žít? Ano, to je bezohlednost a člověk, který by raději zabil takové dítě před příchodem na svět není dobrým člověkem. Nemluvím o tom, co se Daniele stalo, ale o tom, že by dokázala zabít i dítě, které žít může, jen má jeden hloupý chromozom navíc. Nám se narodila dcera postižená PODSTATNĚ víc než jsou lidé s DS, jenže jsme to nebrali jako tragédii a jiný člen rodiny se ve stejnou dobu vyléčil z rakoviny, přestože mu lékaři dávali pouze pětiprocentní šanci na přežití. Po všem čím jsem v životě prošla prostě vím, že to nebyla náhoda. Oni ty boží mlýny opravdu melou, ať se vám to líbí nebo ne.
 AlenaM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 10:12:07)
Jsem po IVF+ICSI,3 krat potrat z neznamých pricin,takže miminko,ktere ted cekame je vymodlene.Ve 12tt jsem byla na TN +biochem.screeningu s vysledkem rizika postižení 1:9 ! A i když to bylo vymodlene miminko,na potrat bych sla,měla jsme pochybnosti,ale šla bych,byla jsem rozhodnuta okamžite to tehotenstvi ukoncit a udelala bych to i kdyby to bylo v pozdejsim stadiu těhotenství.Nikdy jsem za tutu myslenku nemela vyčitky,proste to vím,že bych si postižene dite nenechala a je me tááák šumak co si o me kdo myslí a co napíšete,protože je to každeho rozhodnuti!
 Ocicko 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 9:49:48)
Konhuto a myslis ze tohle neni rozdil??? tobe nikdo ve 20tydnu nerekl ze tvoje miminko bude takove a makove - takze ty jsi rozhodnuti nemela - je to hnusny ale je to tak.... a verim ze kdyby se Danielce a komukoliv z nas - kterym se nelibi tvuj nazor - neco podobneho stalo tak by si detatko taky nechala.....


ted se nezlob ale prijde me z tveho pocinani jako : proc ja proc ne oni!!!!!! asi tak......
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 20:02:42)
"Jenze, Rachel, jak to chces vyresit?" Já nevím, jak to "vyřešit" globálně. Moje názory a jednání není určeno v první řadě nějakými státními zákony. Myslím, že v jádru je tahle debata hlavně o tom, zda existuje nějaká absolutní pravda, nebo zda "to má každý jinak". Pokud bych to vzala tak, že záleží na tom, "jak to kdo cítí", tak nevím, jak touto logikou obhájit, že jsou trestné loupeže, vraždy... že i ty posuzuješ nějaké chování druhých lidí jako správné (morální) nebo naopak špatné (nemorální)... vždyť oni to mají přece jinak, ne?
Myslím, že je moc smutné, že tolik lidí v dnešní době podlehlo pocitu, že hlavní je "být šťastný" a to štěstí podmiňují tím, že se v jejich životě nemůže objevit žádná bolest, utrpení, oběť. Myslím si, že to je prostě nedozrálé. V životě jsem si prošla lecčíms - a přesto jsem za to vděčná. Vím, že bez toho bych nebyla tím, kdo jsem. Nevím, jak bych se vyrovnala s tím, kdyby moje dítě bylo vážně postižené. Ale asi je to pro mne jednodušší představit si, že bych tím nějak prošla, protože vím, že na světě nejsem sama.
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(6.12.2007 20:58:38)
Ja vim, Rachel, ze to nemuzeme vyresit...ale i ja s manzelem uz jsme si prosli hodne spatnymi zkusenostmi a nevim, jak mnoho toho jeste sneseme...zrovna kdyz se nam to stalo s nasim chlapeckem, byl manzel jeste na operaci mozku a porad se z toho dostavame vsichni tri...je to hodne narocne. Ale ne pro kazdeho, to je pravda. Mam za sebou i rozvod atd. Az ted se vse stabilizuje a zaciname normalne zit...
Ja se nechci nijak omlouvat, je to moje svedomi, se kterym musim zit a vyrovnat se...Ale ani se nechci nijak obhajovat recem typu Kunhuty...to nejak nemam zapotrebi.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 16:33:09)
když to tak čtu, Danielo... říkám si, jak těžko by se mi bez Boha žilo. TO neber nějak špatně, prosím - napadá mě to relativně často. Před časem jsme zrovna s kamarádkou, která prošla rakovinou (má 4 děti) ve stejné době, kdy my přišli o miminko a prožívali do toho i jiné smutky a trápení, říkaly, že bez Boha a Jeho milosti bychom to prostě neměly šanci zvládnout... a jak asi lidi bez Boha ten život přežijou...
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 17:43:26)
Rachel,
ja vim, ze jsi verici...
Ja ani moje rodina nejsme. A nemuzu rict, jestli je to tezsi nebo lehci...proste je to jine, clovek se spoleha na neco jineho a obraci se k nekomu jinemu. Vsechno ma sva pro a proti...
Ale preju ti jen to nej, to mi ver...A jeste jednou dekuju, ze se chovas, jak se chovas...
 Ocicko 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 19:36:55)
o cem furt mluvis???? jak neporizujte si deti - vubec nic nechapes..... kdyz mym detem se nedej boze ted neco stat tak je neodhodim - a budu se o ne starat - ale pokud bych mela volbu tak to je jine.....


proste si v ty situaci nebyla - mas postizene dite ale ty jses to dozvedela az po porodu - myslis ze bych ja nebo danielka nebo jina mama se dozvedela po porodu ze ma "jine" dite tak ho da pryc??? jsou takove mami ale nemuzes to rict o nas - a to tvoje bozi mlyny - treba melou ale treba u Danielky spatne... Co udelala spatnyho - ma dcerku ktera je hodna, slusna - ma muze kteremu stala po boku v jeho nejhorsi dobe - ale mlyny melo ze Konhuto......
 Ocicko 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 19:41:09)
proste to schrnu - ty a nikdo jinej nema pravo odsuzovat jine lidi.... tak se toho drzu, protoze az te nekdo za neco odsoudi - co jsi nechtela udelat a musela budes z toho dost spatna.....


A Dannielko - prosimte nebav se uz o takovych vecech - vidis jsou lidi kteri nepochopi nic .... a ja ti preju a ostatnim tehulkam aby se setkavaly se samymi dobrymi lidmi a aby jejich miminka byla zdrava...


takze tfuj tfuj tfuj......

a nam maminkam preji stastne deticky - stastne mamicky :)
 Ocicko 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 19:44:59)
a kdyz melou tak at spravnym smerem.....
 Kačky a // 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(7.12.2007 19:51:05)
Kunhuto,
mně přijde nezodpovědné a i trochu sobecké přivézt na svět HODNĚ postižené dítě, které třeba ani nemá šanci na přežití...Nemáš právo někoho soudit, když o podstatě věci houby víš...
Já byla tedy na začátku těhotenství taky přesvědčená, že podstoupím (kromě amniocentézy, pokud by nebyla nutná) všechny testy, a kdyby se potvrdila nějaká neoperovatelná apod. vada, na interupci bych šla. Ani ne proto, že bych se o miminko nechtěla postarat, ale proto, že mi to přijde pro něj zbytečné trápení (a teď nemluvím o trápení sebe a blízkých!). Proč by se malý človíček měl narodit a trávit možná jen kraťoulinký život napojený na přístrojích, prožil operace apod? Jen kvůli sobeckosti matky? že nevěřila medicíně? Že se spolehla, že to dobře dopadne? To se mi zdá dost hloupé...A to malé stvoření za nic nemůže, přichází na svět s čistým štítem, tak proč ho trestat...
No, ten tvůj přízpěvek mě pěkně nadzdvihl, jen co je pravda... NO, každý je strůjcem svého osudu, že...jen to někdo nedokáže pochopit...
 Kateřina 
  • 

Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:07:41)
Mám dítě s Downovým syndromem, věděla jsem to, a přesto mě nikdy nenapadlo jít na potrat. A nemůžu uvěřit tomu, co tady čtu. Vy, kterým přijde normální zabíjet tyhle děti před narozením, nejste nic než lidské zrůdy a doufám, že si na tenhle krásný a nevinný obličejík vzpomenete pokaždé, když budete tyhle neskutečné vraždy obhajovat nebo o nich same rozhodovat. A pokud tvrdíte, že byste se nedokázali postarat o dítě s DS, tak jste jen líné, protože to není o nic těžší než se starat o zdravé dítě. Fuj, občas je mi na zvracení z toho, že patřím ke stejné lidské rase co tohle zvěrstvo dovoluje a podporuje.


 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:16:43)
Ahojky Kateřino,
máš kráásný děťátko uplně mi ukápla slza a jsem ráda, že nás je víc takových co by jsme děti z VV nedali. Jak jsem tu již psala u mého syna bylo podezření na DS
nebo rozštěp páteře ...byla jsem ale už ve 26tt a tak mi udělaly jen ultrazvuk kde vyvrátily rozštěp páteře.. ale DS již vyvrátit nešel.
Ale já byla rozhodnutá, že miminko nedám ani když se potvrdí druhá varianta..
Když se kouknu na tvojeho mimíska jak je krásnej ani bych nepoznala že DS má..
Můj syn se narodil nakonec zdraví ale milovala bych ho i kdyby nebyl..
Moc ti fandím a tvůj názor je mi velmi nebo spíš téměř blýzkej.
Taky štvou lidi co tvrděj že by se o děti nedokázaly postarat vžyť je to blbost,
ani to neskusily a tu šanci miminku nedali!!!!!!!!
Přeju ti hodně štěstí!!!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:20:45)
Kato nemas prilis silna slova????? Jsi dobra ze jsis miminko nechala - ale lidske zrudy - no tak tady je to cim dal horsi opravdu...... Proste nemate ani jedna pravo nekoho odsuzovat - jste sobecke.. kazdy ma svuj nazor a kazdy se umi rozhodnout sam... Takze ze jsme zrudy si nechte...... a pro me s vasim nazorem koncite - jste dobre ze se dokazete postarat o takove dite - ale jinak nejste nic... jen odsuzujete a urazite........ Nikdo va s za vas osud neodsoudil a vy jen hnusne oduzujete - fuj..... takze mlyny melou a budou i u vas - nezapomente.....!!!!!!

jen me je z vas zle - takze doufam ze Vas osobne nikdy nepotkam........

jinak miminko je krasny.....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:29:39)
očičko miminko je krásný ale vy by jste přeci tomu miminku šanci nedaly kdyby mělo DS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:33:03)
popravde - kdyby me to rekli hrozne bych se rozmyslela - a ja bych sanci nejspis nedala - ale to neznamena ze nikomu z vas nedava pravo o me rict ze jsem zruda... a odsoudit me...... A nikdy bych ve vasi kuzi nikoho neodsoudila... takze se nad sebou zamyslete - ublizujete dost lidem - a nejste buh a nic podobneho.......




 Baba Jaga 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:33:19)
To je zajimave, jak kdyz nekdo zabije novorozene, tak ho hned vsichni odsoudi a kdyz prerusi (= popravi) dite s DS jeste pred narozenim, tak ho vsichni jeste lituji.

Katko, drzim palce, chlapecek je moc krasny a urcite vam prinese mnoho radosti. Udelala jste spravne. Treba nekomu otevrete oci, podle vseho si vetsina lidi predstavuje, ze novorozenata s Downovym syndromem vypadaji jako nejake zrudy a o to lehci je pro ne se takoveho ditete vzdat. Alespon uvidi, ze kazde dite je nadherne a zaslouzi sanci.
 Kačky a // 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:35:30)
Tak mi to nedá a musím ještě napsat...
Mám dojem, že jste některé dost - slušně řečeno - natvrdlé... nebo neumíte číst?
Psalo (mluvilo) se tu hlavně o miminku (zárodku), který by neměl šanci na přežití...(DS je podle vás miminko bez šance na přežití, že to sem podstrkujete?)
A kde jste vzali to, že tu někdo tvrdil, že by se nedokázal postarat (nebo nechtěl postarat) o postižené miminko? Ať tu listuju jak listuju, nějak to tedy nemůžu najít...
Tahle diskuse nějak pozbývá smyslu...nebo by se možná mohla přejmenovat na "napiš názor a urazíme tě"?
No doposud jsem si myslela, že na Rodině jsou samé užitečné a dobré siskuse...Skoro lituju, že jsem sem vůbec kdy nakoukla...
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:41:36)
Modráčku tak jsi listovala blbě!!!!!!!!!!!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:44:40)
tak dobrou tady to ne,ma cenu... jen urazite tak hodne sily....
 Kačky a // 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:47:11)
No jasně...já PŘIPOUŠTÍM, že možná blbě... Ale taky by to chtělo se zamyslwet a číst pořádně...což jste tu některé neudělaly a rovnou osočujete. vybrat si, co se komu hodí, to je celkem jednoduchý. A jak se říká, nejlepší obrana je útok, že jo...
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:51:09)
Nejsme Bůh ale milujeme svoje nenarozené děti stůj co stůj....
 Kačky a // 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:53:58)
ono dost často milovat znamená trpět...

Takže pro co se jeden rozhodne z lásky, může jiný odsoudit...
 Baba Jaga 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:12:47)
Modracku, predpokladam ze mas deti, tak si zkus predstavit, jak se nekde doctes, ze si lide mysli, ze deti jako je to tvoje by radeji potratily. Nenastvalo by te to? Mne teda ano a poradne. A taky bych ty dotycne nazvala zrudami, prinejmensim.
 Kačky a // 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:29:03)
Markéto,
tady jde ale o to, že žijeme v 21. století, máme možnost volby, svobodného myšlení, medicína pokročila... Já vím, že spousta vyšetření není 100%, ale přeci jen se dost věcí dá určit dopředu. A někdy i vyřešit(tím nemyslím interupci). A nikdo nepsal, že by ty děti "raději" potratil. Psalo se, že by to bylo těžký rozhodování a že je to na každé z nás. A já si myslím, že těžké je jak postižené děti vychovávat, tak i rozhodnout se pro potrat. A opravdu sjem přesvděčená, že v některých případehc je top pro budoucí miminko "lepší" - kldině si o mně myslete co chcete, ale podle mě prostě není fér přivést na svět človíčka, co nemá skoro žádné šance...
A taky se tu psalo o variant, kdy budeme o VV apod. vědět dopředu! To bych měla možnost volby! A jak psala bebíčko - pokud v¨by se něco stalo po porodu, prostě bych to přijala a neřešila.
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 21:54:21)
Tady nikdo neútočí, pro mě je zarážející že děti z VV by jste nepřijaly a šly na potrat ale pokud by jste to nevěděli a narodily se tak by jste je přijaly...
To je zarážející opravdu.. proč by jste ho teda najednou nedaly do ústavu?? vždyť se přece o děti s VV nedokážete postarat (nepsaly to všichni ale většina jo) ale najednou by jste to uměli!!!
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:03:58)
No ale když matka zavraždí pět dětí tak to taky udělala z lásky protože byla s nima sama a neměli na jídlo ne?
 Bebíčko 
  • 

Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:06:54)
Maminka přece chce pro své dítě jen to nejlepší. Kdyby se mi takové miminko nerodilo, tak bych se mu věnovala jak nejlépe bych uměla. To je přece logické, nicméně pokud bych to věděla již v těhotenství, potrat bych podstoupila.
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:08:15)
Wendy jak muzes tohle srovnat - promin ale napada me jestli uvazujes normalne.....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:14:02)
Pro mě to je to samí očíčko...nevím co tady povídáš furt o nějakých mlýnech..já se vůbec nerozčiluju píšu naprosto klidně a vyrovnaně ne hystericky jako ty!!!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:15:38)
Wendy si precti zpet co se psalo... a hystericky - jen pisu jak to je... ale hold kdyz se to ostatnim nelibi tak druhy je hystericky-co......
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:18:57)
Já vim co se psalo o mlýnech ...taky jste za to odsuzovaly a ty ses toho chytla a povídáš to furt dokola..na nás dojde že necháme svoje děti žít a na vás teda potom dojde co???
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:20:12)
ne to nikdo nerekl - to jsi pochopila blbe... precti si to znova a poradne
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:19:06)
jo a nevkladej me tva slova - nepsala jsem ze se rozcilujes...


a az budes tehotna atvj blizky bude u tebe sedet a plakat a rikat takova slova - poznas co to je.... ja to nikomu nepreju, protoze me to v tu chvili ublizovalo a neublizilo by to jen kamenu.....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:39:07)
očičko a já jsem nepsala že ty jsi řekla že se rozčiluju!!!
Byla to pouze konstatování o mě psala jsem o sobě!!! Já se nerozčiluju ale ty jsi hystericka takže si to nepochopila ty ale to je jedno.. nikdo ti nic do úst nevkládá!!!!!!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:45:00)
endy ty me vidis????? ze jsem hystericka..... ja jsem v klidu - jen vzdy zakroutim hlavou nad par prispevky..... a svuj nazor jsem rekla.....


a zadalsi - holky se navazely do Danielky... vubec nemaj proc - no ale to jsi asi nepostrehla
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:51:07)
Wendy proste nevis ani jak tohle dnesni tema nastalo - takze ...............
 Kačky a // 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:20:29)
Nejdou mi vkládát přízpěvky...

Wendy, pokud chceš diskutovat, měla by sis ujasnit pojmy... slovo "vraždy" tady používáte vy...pak tedy jednoduše můžeš směšovat různá fakta... ale to tu asi máte v oblibě a nejsem na to vážně zvědavá. Nikomu svůj názor nevnucuju, nikomu nenadávám, ale taky nebudu obdivovta někoho, kdo vychovává dítě s VV. Je to na každé z nás a já už jednou psala, že by konkrétně v mém případě záleželo na tom, zda by to miminko mělo šanci na přežití a na alespoň trošku normální život bez přístrojů apod. A to, jak tady Kunhuta (pokud se nepletu) odsoudila Danielu, bylo dost "hnusný" a nevkusný...Skoro nic o ní neví a ani si asi neuvědomuje, jak může člověka zranit.Zřejmě vám to nevadí, mně ano.

Bebíčko,
logika mám dojem není téhle didkusi zrovna vlastní, bohužel...Ale napsala jsi to přesně!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:22:47)
modracku taky me to blbne.......
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:24:46)
Já jsem se do diskuse víceméně zapojila dnes ale čtu již dýl... že vy tady celou dobu povídáte a obhajujete se to je dobrý ale když víc lidí napíše názor jiný, tak to najednou diskuse nemá smysl!!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:30:12)
no pokud vim tak diskuze nema smysl kdyz se tu objevi lide ktery mluvi o vrazdach atd..... jo je blby ze pokud reknes svuj nazor druhy z teba udela vraha..... pak nevim o cem uz mluvit.... svuj nazor jsme rekly - vy hned jste udelaly z nas vrahy..... takze co myslis ma to smysl?????
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:30:16)
Já nevidim rozdíl mezi zabitím v těhu a mezi již narozeným...dítě je to pořád!!!
a pokud vy to máte jinak tak dobře neberu vám to..
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:42:50)
Aha wendy tak tak..... no jak vidim pro tebe budem "vrazi" furt..... ono v tomhle zivote nejde jen o tebe vis - co chces ty.... ale jde i o to ostatni...... a ja si myslim ze pokud zjistis v brisku ze miminko je postizene hodne - ne treba rostepy, ktere jdou operovat- tak neni hezke ho privest sem na ten svet..... Ono zezacatku na to miminko bude kazdy hodny - ale potom az bude vetsi - nebo spis velke tak se s pochopenim nesetka..... Bude bojovat aby vubec sem zapadlo..... a bude mit velky trapeni......


proste pokud bych mela vedet ze se me ma narodit miminko s velkou vadou (postizene) chtela bych ukoncit tehotenstvi..... a nikdo z vas me nepresvedcil proc dat takovemu miminku zivot..... je to hnusne ale je to tak..... ja citim ze sebe ze driv nebo pozdeji by bylo nestastne.... takze ted do me.....


a pokud by se me narodilo miminko a ja po porodu zjistila ze je postizene tak bych udelala vse pro to aby do konce sveho zivota bylo stastne a starala bych se.... Ale jde udelat cloveka na cely zivot stastny????? no u "normalniho " to nelze a jak to pujde u postizeneho?????
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:52:23)
očičko jestli nevíš tak rozštěp páteře může být taky dost vážný..no ale too je jedno moje rozhodnutí je takový a vaše takový..stejně píšeš že dítě by sis nenechala ani z DS akorát se schováváš za vady neslučitelné se životem!!
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:57:35)
vis - ja kdyz sla s detma na vysetreni tak jsem mluvila s lekarem - vysvetlil me jaky je hrozny mit rostep - jake desne operace dite prozije - ale nezustane hodne postizene...

ja si myslim ze rostep nejde srovnavat s postizenim ditete vetsim.....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:58:26)
ted jsem myslela kdyz jsem byla tehu........


a ja nastesti - tuk, tuk - mam obe deti zdrave.....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:57:36)
očičko urážky a debilní poznámky vynech....
Ty blekotáš něco o mlýnech , to přijde zase nenormální mě!!!! navíc sis to tady jenom propůjčila a mlela v každym příspěvku jako .....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:59:54)
jaka urazka????????? kde???????


a poznaku promin - jestli te urazila....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:01:42)
jestli myslis - takze ............. tak sorry ale nic sprosteho jsem nemyslela a urazejiciho.... ty jsis domyslela co jsis domyslela.....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:05:20)
jo ale tu debilni poznamku bych taky rada vedela - prosim...

a urazis ty me poznamky.... pokud ctu dobre - debilni - hmhmhm....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:07:41)
očičko spolu jsme taky dodiskutovaly,nemáme dál o čem... názory jsme si řekly a nemám ráda stupidní rozhovory...
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:08:49)
aspon v necem si rozumime :)
 terka78 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 22:58:43)
Wendy, můžu se tě zeptat, co si myslíš o té situaci na Slovensku, kde matka siamských dvojčat dopustila - záměrně píšu DOPUSTILA, to, že se chlapečci srostlí k sobě narodili, ačkoli to věděla od velmi brzkého těhotenství?
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:05:55)
terka78 - nebudu to komentovat.. mě to nepřísluší nebudu se tady dohadovat o něčem aby jste se tu zas do mě pustily!! Fandila jsem jí aby přežily toť vše
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:08:00)
v tom pripade fandil kazdy - i ja fandila miminkum....
 terka78 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:08:27)
Vidíš, nepřísluší.
 Bebíčko 
  • 

Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:08:32)
Wendy, ono je moc krásny říci - je to moje dítě a nechám si ať je jaké je. Ale já bych měla strach co s ním bude za 20 let nebo třeba až já nebudu. Dokud je to dítě tak se to nějak jde, ale dál. Asi by skončilo v ústavu nebo by se o něj starali sourozenci. Nebo by třeba nakonec bylo nezvladatelný a skončilo by na sedativech. Prostě je to volba mezi dvěma zli. Víš takový človíček se nemusí trápit hned, ale až za pár let.
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:09:47)
Bebicko to jsem presne psala - souhlasim s tebou.....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:15:47)
terka78 a co do toho pleteš mě??? nebavim se o nikom konkrétnim to ti tu uniklo
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:17:57)
Bebíčko chápu to ale víš může ti nebo nám onemocnět i zdraví dítě pak by se o něj taky musel někdo postarat... a to je furt dokola.
Taky bych asi přemýšlela jak to bude a snažila se ho zabezpečit do budoucna ..ale nikdo nemáme jistotu že zdraví dítě bude pořád zdraví.
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:21:09)
a nemyslis ze k postizenemucloveku se lidi chovaj jinak nez treba k nemocnemu (na voziku)?????
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:24:42)
a jak víš že když se něco stane v pozdějšim věku je to jen o vozíku??? příklad filip který se málem utopil když byl ve školce nebo škole už nevim, ale jak to s nim je??? je na tom 1000 krát hůř jak dítě s DS!!!!!! a k němu se budou chovat jak??? neni schopnej nic jen leží...
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:26:39)
vidis - ale ten dopadne tak ze az rodice nebudou tak pujde do ustavu a nekteri postizeny v ustavu neziji.... je to hnusny ale je to tak... nebo bude mit chuvu ktera se o nej bude starat...

a vidis tenhle pripad me nenapadl......
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:30:27)
no takže vidíš že nikdo neví jak to bude za rok.. takže podle toho já žiju a rozhoduju o věcech. Nemám k tomu dál co dodat...
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:33:16)
dobra zijes z ted - a co potom????? to neni????? nemas sny???? nemas prani?????


vim ze pak neco muze nastat co te treba zaskoci a nevis dal - ale pokud jsi zajistena atd - tak se z toho vyhrabes - ale musis byt silna.....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:22:00)
a neni to jen o zabezpeceni vis....
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:25:53)
očičko hledáš vždy jen tu horší variantu jak si odůvodnit že prostě žít nemá....
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:28:07)
ne jen myslim na vse co muze byt... a mam to na ocich casto co lidi dokazou..

proste nemuzes brat ze vsichni jsou hodny to nejde - tobe nikdo nikdy neublizil?????

 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:33:14)
No nevim jak myslíš ublížil tim že se děti ve škole popichujou a urážej neberu jako ublížení.. a mam kolem sebe naopak hodně lidí co mi pomáhaj a nebo se spíš držíme navzájem.. Jen tchýně byla dost zaražená že bych si nechala dítě s DS nebo rozštěpem páteře, ale co řekne ona neni pro mě rozhodující byla se mnou i na tom ultrazvuku ale pak chápala moje rozhodnutí no nic jinýho jí ani nezbylo..
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:34:46)
wendy nejsou tady na svete jen deti..... to tak neber - nebavim se o ted nebo za 5 let - ale co takhle 20-30 co pak?????
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:37:14)
a dite s rostepem bych si taky nechala to jsem psala to neberu jako velke postizeni..... ale ty jine o tech se bavim.......
 ........ 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:43:15)
no mě zase přijde stejný dítě s DS nebo rozštěpem.. no někdy je lepší nepřemýšlet co bude za 30 let. Sny samozřejmě mám ale kvuli dětem bych se jich teda některých i vzdala..
 Ocicko 


Re: Moje dítě má Downův syndrom 

(7.12.2007 23:48:55)
tak sny - to nejsou jen me sny , ale mam sny jake budou me deti - co by mohli delat atd... vis nejde jen o me.....


a za dalsi znam chlapecka s rostepen na pindourkovi a kdyby jsi ho videla ani nevis ze mu neco je..... sice podstupuje urcite operace a neni to jedna - ale bude mit plnohodnotny zivot.... tak treba tak..... je to zdravi kluk - a ani nevis jak chytrej a sikovnej.. takze rostepy bych s DS nesrovnavala......
 Jana 
  • 

Pro autorku Markétu - podobná diagnoza 

(3.12.2007 14:02:57)
Milá Markéto,

držím Tobě i Tvému mimču palce, aby bylo vše dobré.

Mému třetímu miminku jsou dnes 4 měsíce a je zdravé, při UZ v 20. týdnu to ale vypadalo podobně jako u vás: Cysty na mozku a podezření na vrozenou vývojovou vadu srdce, 2 markery pro Edwardsův syndrom.

Tripple testy i UZ ve 12. týdni byly přitom v pořádku, předchozí miminka taky, rodina zdráva. Hned mne poslali na genetiku a vřele doporučovali amniocentézu. Amnio jsem po diskuzi s genetičkou odmítla, mimčo se narodilo zdravé, na srdíčku nakonec malý šelest má, půjdeme ještě na kontrolu za půl roku, co to dělá, zatím bez potřeby jakýchkoliv léčebných opatření. Mně nejvíce pomohly ve chvílích nejistoty starší děti - nedaly mi čas příliš moc přemýšlet :).

Hodně štěstí, Jana
 Markéta 
  • 

Re: Pro autorku Markétu - podobná diagnoza 

(3.12.2007 16:19:16)
Jani, díky moc. Povzbudilo :)
 suzann 
  • 

Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(3.12.2007 12:53:51)
a jsou tam i fotky "výsledků" potratu. To že není vražda??
 PajaMM 


Re: interrupce - nedělejte si iluze 

(4.12.2007 18:38:57)
Tak presne na tomto serveru se s manzelem snazime argumentovat a je to k nicemu, k nicemu, k nicemu....
 Veronika, 2 děti 
  • 

Markéto, držím palce! 

(4.12.2007 12:26:07)
Markéto, přeju Ti pevné nervy a přeju Ti do zbytku těhotenství hodně síly. Nenech se znechutit nevlídnými vzkazy a odsudky, mnoho lidí Tvou averzi k neustálému strašení v těhotenství chápe, včetně mě. Já mám kolem sebe spoustu dětí, včetně svých, které měly při prenat. vyšetření malé hlavy, velké nohy, divné srdce, neměly žloutkový vak, měly se do druhého dne narodit v osmém měsíci a co já vím co ještě. Nic z toho se nevyplnilo. To neznamená, že se nikdy nic zlého nemůže stát, ale ten strach statisíců těhotných (a samozřejmě stres jejich nenarozených miminek) je daleko horší než občasná reálná událost, které stejně jde málokdy zabránit jinak než potratem. Věř, že vše je tak, jak má být, a Tvému miminku i Tobě přeju hodně štěstí!
 Markéta 
  • 

Re: Markéto, držím palce! 

(4.12.2007 15:43:52)
Díky, Veroniko. Jen trošku statistiky - v ČR vyjdou 18 ženám ze sta špatné výsledky testů. 17 z nich jde na amniocentézu. Z 1000 těch, co jdou na Amniocentézu čeká jedna jediná postižené dítě, zbylých 999 je strašeno zbytečně a 10 jich potratí v důsledku odběru plodové vody. Stojí to za to? V zahraničí chodí na amniocentézu 5 žen ze sta.
 Matys2 


hrůza děs běs 

(3.12.2007 14:24:55)
Netušila jsem, že se někdo může stresovat kvůli vyšetření v těhotenství. Autorka článku by nejraději žila 100 let za opicema! A kdo jí nutí na ty vyšetření chodit? Může otěhotnět a porodit doma, tak jak to asi bylo dřív.... Až by nastaly nějaké komplikace při porodu, nebo se narodilo dítě mrtvé ap., možná by ještě ráda šla příště na nějaká ta vyšetření...
Myslím, že je super, že se dá dneska odhalit různá postižení. Já osobně bych šla na interrupci. Nechtěla bych se starat o postižené dítě, které by nevnímalo svět... A možná spoustu maminek řekne, že jsem sobec nebo něco podobného, ale myslím si, že takové dítě jen upírá pozornosti druhému sourozenci, které "nepotřebuje tolik péče" a to pak strádá, z otce se stane alkoholik, protože žena se věnuje pouze postiženému dítěti... nakonec skončí dítě v ústavu, prot. rodiče zemřou a už není kdo by se o ně staral a tyto děti pak živíme my všichni z našich daní.
 kveta19 


Re: hrůza děs běs 

(3.12.2007 15:38:37)
Me treba jakakoliv vysetreni STRESUJI.Jak vydim nekoho v bilem plasti,mam srdce az v krku.Trauma z detstvi-bohuzel,ovladnout to neumim.
Takze kdyz je doktor spis spoustec stresu,nez prinosem pro matku,troufam si rici,ze i mimco citi uzkost maminky a asi se mu to moc nelibi.
Jsem stastna,ze mam zdravou dcerku.Ale pece o postizene dite mozna nekoho obohati,da zivotu novy rozmer.Mozna se toho hodne naucite,nejen sama o sobe,ale i o okoli.To,ze mate problem,ze pece jde z Vasich dani je usmevne.
Tak se podle meho pozna spolecnost,ze se stara o slabe a nemohouci.Nejsme prece ve fasistickem Nemecku.
 katka 
  • 

Re: hrůza děs běs 

(3.12.2007 17:26:20)
No to je výborné, tebe stresují vyšetření, ale péče o nemocné dítě, které bude potřebovat zvýšenou péči
tím pádem bude stesované by tě asi nestresovala. No hlavně, že máš ty klid.
 kveta19 


Re: hrůza děs běs :-)) tos me pobavila  

(3.12.2007 19:27:14)
Je velmi nepravdepodobne,ze budu mit nemocne dite :-))
A psychicka pohoda matky v tehotenstvi je velmi dulezita,to mi potvrdil i muj gynekolog.Takze pokud me neco stve-vyhybam se tomu.
:-)
Taky nechapu,proc si tehotenstvi neuzit?To prece neni o stresu.
A dneska si za zdravi kazdy ruci sam.S dcerou jezdim 100km k lekari,protoze v nasem kraji s peci nejsem spokojena.Vyplati se to-je ZDRAVA,rymu za tri roky mela jednou.Mozna to neni o doktorech,ale celkovem zpusobu zivota.:oD

 katka 
  • 

Re: hrůza děs běs :-)) tos me pobavila  

(4.12.2007 15:03:58)
Jenže každý takové štěstí jako ty nemá. Víš porodnictví a gynekologie je v současnosti obor, který se snaží předcházet situacím, které mohou i samozřejmě nemusí nastat. Je věcí každého jak se rozhodne, když si za své zdraví ručí sám. Ale nepřej si pak vidět situaci z druhého konce. Kdy úplně zbytečně vidíš smrtelné komplikace, kterým se dalo předejít, jen tím, že by ta co si myslí, že když se v tehotenství nestresuje zbytečnýma prohlídkama, protože se dobře cítí a už 2x rodila přišla na jeden pro ní úplně zbytečný UZV. To máš pak pocit, že je lepší udělat tisíce "zbytečných " vyšetření než pak vidět následky , které si jedna hrdinka přivodí.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: hrůza děs běs 

(4.12.2007 16:55:21)
"Netušila jsem, že se někdo může stresovat kvůli vyšetření v těhotenství" no, Matys, tak teď už to tušíš :) To tě ještě nikdy nenapadlo, že každou z nás stresuje něco jiného, protože jsme každá jiná? :)))
 Jana Pondělíčková 
  • 

triple test 

(3.12.2007 15:28:54)
S velkým zájmem jsem si přečetla Váš článek a chci Vás ujistit, že vím čím procházíte. Můj triple test ukázal riziko 1:4 Downova syndromu u naší holčičky, pan doktor mne okamžitě kontaktoval - bylo to v pátek, na amnio jsem byla objednána na pondělí, a výsledky odběru plodové vody byly za 14 dní. Bylo to před vánocemi a bylo to mých 16 nejhorších dní v životě. Nakonec se ukázalo, že vše je v pořádku, jen mám hematom na děloze. V květnu se narodila zdravá čiperka Anička. I když musím říct, že od doby odběru plodové vody jsem pořád jen běhala po doktorech a komplikace se jen hrnuly. Chci Vám jen dodat odvahu a věřte, vše bude v pořádku, znám několik maminek, které byly na amnio a nakonec se u všech ukázalo, že je vše v pořádku. A tak to bude jistě i u vás. S pozdravem a přáním krásného zbytku těhotenství Jana
 HankaP 
  • 

URČENO MARTINĚ  

(3.12.2007 16:03:38)
Martino, tvůj článek mě vrátil o 3-4 měsíce nazpět. I já jsem tenkrát stála před volbou, co bude dál s miminkem.

V krátkosti Ti jenom převyprávím náš příběh..
Otěhotnět se mi povedlo až po roce a půl. Ta radost byla obrovská. Bohužel od začátku to bylo rizikové těhotenství, stále se mi dělaly hematomy a krvácela jsem. Ale miminko bylo stále v pořádku a tak jsme se dostali až k odběru krve v 17 tt a následnému telefonátu zdravotní sestřičky, že výsledky jsou velice špatné a já ať počítám s tím, že půjdu na speciální UZ do Gennetu a následně půjdu i na odběr plodové vody. Ať s tím prostě počítám.
NIKDO, žádná z výše uvedených maminek nemůže přispívat do této diskuze, pokud to samy nezažily !!!!!! Deset dní jsem neustále brečela a stále jsem přemýšlela nad tím, pokud budou výsledky špatné, co bude dál. A byla jsem smířená s tím, že na odběr plodové vody půjdu..ale nestalo se již. Plodová voda mi sama odtekla 3 dny před odběrem a já jsem o miminko bohužel přišla přírodní cestou. Tím chci říct, že příroda si s tím vším poradila sama a tak to má být. Takže já být na Tvém místě, tak tomu prostě nechám volný průběh.Aspoň já bych to tak teď URČITĚ UDĚLALA!!!
A doporučuji Ti přečíst si knížku Hovory s porodní bábou ( s pí. Königsmarkovou), potvrdí Ti Tvoje rozhodnutí!! A dále Ti doporučuju int. stránky www.anjeliky.sk i tam jsem našla spoustu informací.Pokud budeš mít chuť mi napsat, můj mail je hanelem@seznam.cz.

A ještě jedna poznámka..ta prázdnota po návratu z nemocnice byla šílená a smutek také...dva měsíce mi to trvalo, než jsem poprvé usnula bez pláče. Chci tím říct, že ještě k tomu vědět, že jsem zabila snad i zdravé dítě, NIKDY bych se s tím nesrovnala. To už vím!!!!

Hanka
 Klenoflejn+4 


Pro mě jsou vyšetření nestresující.... 

(4.12.2007 0:11:01)
Jsem potřetí těhotná, ve všech třech případech jsem ráda podstoupila všechna možná vyšetření včetně amniocentézy a jsem za to vděčná, jsem ráda, že mám tu možnost...
Osobně mi nepřijde, že je hrdinstvím přivést vědomě na svět těžce zdravotně postižené dítě. Především kvůli němu, ale i celé rodině, kvůli sourozencům, kterým ho tu pak nechám v péči, a nakonec i kvůli celé společnosti...
 Lena (ve 31 tt) 
  • 

odběr plodové vody 

(4.12.2007 7:49:48)
Dobrý den,odebíraly mi vzorek plodové vody a já s tím souhlasila. Máme v rodině Dawnův syndrom,tak jsem chtěla mít jistotu. Riziko potratu je 1 procento,ale to jsem si vůbec nepřipouštěla, že by k něčemu takovému mohlo dojít a také proč, když vše bylo v pořádku. Doktor byl velice vstřícný a milý, vysvětlil mi celý proces do detailu, že se nemusím bát, oba jsme při tom sledovali mimíska na ultrazvuku. Vybral volné místo, kde mimísek zrovna nebyl. Mimískovi to vůbec nevadilo, ani si toho nevšiml. Výsledky jsou stoprocentní, dítě je zdravé a výsledky potvrdily chlapečka. Tento stejný proces podstoupila i má sestra o pár týdnů později. Ani jedna z nás si během čekání na vysledky nepřipouštěla, že by to mělo špatně dopadnout. Myslím, že takováto vyšetření jsou v zájmu dítěte a matky. Kdybych si chtěla ponechat postižené dítě s DS, tak tento odběr samozřejmě nepodstupuji.
 Helena 
  • 

Nebojte se, bude to v pořádku 

(4.12.2007 10:56:41)
Nejvíce nám vždy uškodí to, čeho se bojíme. Buďte optimistická, nebojte se vyšetření, ta jsou tady proto, abychom měly jistotu, že bude všechno v pořádku a ne proto, abychom se zbytečně bály. Zkuste si více věřit.
 Zuzi 
  • 

Hlavně se neboj 

(4.12.2007 11:13:50)
Jak vidím, tvůj článek vyvolal velkou odezvu.
Takže, zde je můj příběh. Utěšovat a povzbuzovat obvykle nepomáhá a na mě působí víc skutěčné příběhy.
První těhotenství proběhlo bez jakýchkoliv problémů. Druhé bylo od samého začátku kompikované. Nejdřív "prý" mimoděložní, pak příliš malé, na konci cukrovka. Z genetiky vyšel Down 1:40! Upozorňuju, že mi bylo 27. O odběru plodové vody jsem nepochybovala. Proběhl naprosto v pohodě. Výsledek? Mám zdravého těď už školáka!
Myslela jsem spíš na to, že když už mám doma jedno zdravé dítě, já i manžel jsme zdraví, nevím, proč bych nemohla mít další zdravé dítě. A pokud to nevyjde tentokrát, bude to příště. Nejsem natolik silná, abych zvládla dítě mentálně postižené.
Nemyslíš, že ať už je tvé dítě 100% zdravé nebo ne, komplikuješ mu ten start svými nervy, pláčem a stresem? Možná, že ještě zhoršuješ to, co je už stejně dané. A pokud ne, jdeš do rizika, že budeš mít doma sice fyzicky zdravé, ale neurotické dítě.
 smržová dagmar 
  • 

prosba 

(6.12.2007 22:50:38)
Dobrý den Markéto
Přečetla jsme si Váš příspěvek a protože připravuji právě v této době dokumentární film s podobnou tematikou, prosím Vás, ozvěte se mi zcela nezávazně na mail adresu dasasmrzova@post.cz
děkuji smrž.
 dr. 
  • 

Koukám, 

(7.12.2007 10:38:24)
že jste tu všechny odbornice:o))))

Je to velice zajimavé čtení pro člověka, který stráví na UZ většinu pracovní doby:o)))

Takže trochu z druhé strany:
-žádné vyšetření v těhotenství není povinné a jeho nesplnění nijak neomezuje další péči či nemá případné finanční dopady

-žádné vyšetření v těhotenství vám nezaručí 100%, že se vám narodí zdravé dítě

- za sebe- diagn. vady rozděluji do několika skupin: vady operovatelné, vady neoperovatelné,vady neomezující kvalitu života, vady více či méně omezující kvalitu života a nasledně vady znemožňující alespoň určitou kvalitu života či vady neslučitelné se životem. Přerušení těhotenství doporučuji u posledních dvou kategorií,u ostatních se spíš snažím povzbudit, odkázat kontakt na specialisty či skupiny rodičů dětí s podobným postižením, na jejich webovky. Lékař není od toho aby soudil rozhodnutí rodičů, horší je, že v osobním kontaktu poté poznáte, že rodiče nemají představu do čeho vlastně jdou a nebo naopak chtějí razantně řešit stavy, které mají dobrou prognozu. Sedačka u UZ je, to mi věřte, někdy pěkně frustrující lokalita:o((((( a objevení VVV je i pro mě stále dost stresující záležitost:o((
 Ocicko 


Re: Koukám, 

(7.12.2007 12:39:48)
dr.
nic proti tobe ale neni to jine z pohledu doktora a matky?????? ja si myslim ze jo.... a Danielky miminko nemelo zadnou operovatelnou vadu - bohuzel.....
 Ocicko 


Re: Koukám, 

(7.12.2007 12:41:27)
no a Danielka nemela zadny operovatelny vady ani nic podobnejsiho (s cim by se dalo zit) - tak se me nelibi ze se do ni nekdo navazi a nema ani paru jak co bylo......
 Šárka, první dítě 
  • 

Čekáme dítě s Edwardsovým syndromem 

(7.12.2007 16:34:29)
Čekáme první dítě, tripple test vyšel zle a tudíž nás poslali na genetiku. Šla jsem v tam v klidu (o nespolehlivosti tohoto testu bylo napsáno hodně), rozhodnutá nepodstoupit amniocentézu. Na ultrazvuku se ovšem odchylky ukázaly, bylo mi řečeno, že dítě je ještě malé, tak se těžko vidí a já vyděšená v podstatě pod nátlakem lékaře jsem si odběr plodové vody nechala udělat. (Taky jsem mohla počkat, až bude mimčo větší). Výsledek byl telefonicky za tři dny - bohužel pozitivní. Jednoznačná reakce lékaře do telefonu - přijďte se domluvit na potrat. To pro nás s manželem, který mě mimochodem velmi podržel, nebylo přijatelné.
A teď se dostávám k tomu, proč vlastně píšu. Souhlasím s tím, že dnešní lékařské "vymoženosti" jsou velmi nedostatečné, často plaší ženy zbytečně a neřeší základní otázku - etickou. My dva jsme rodiče, a co můžeme pro své dítě udělat nejlepší, než se o něj postarat? Zabít ho jen proto, že je nemocné? Teď v bříšku je mu dobře, je živé, kope,spokojené. Až se narodí, stane se to, co je mu předurčeno. Doporučí mi snad lékař smrt např. dvouletého dítěte, které těžce ochrne po zánětu mozkových blan?
Mám pár dní do porodu a musím říci, že po počátečním šoku a vyrovnávání se situací jsem prožila klidné, bezproblémové a v rámci možností spokojené těhotenství. A na miminko se těším, ať bude jakékoliv.
Šárka
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Čekáme dítě s Edwardsovým syndromem 

(7.12.2007 16:41:48)
milá Šárko, modlím se za Tebe, abys měla sílu a odvahu do příštích dnů, týdnů i dále. Ať svému děťátku dáte lásku a přijetí, které potřebuje. Je v Jeho ruce.
 Baba Jaga 


Re: Čekáme dítě s Edwardsovým syndromem 

(7.12.2007 16:51:41)
Šárko, děkuji za váš příspěvek, dodal mi sílu. Jsem ráda, že existují stále lidé, co mají stejný přístup jako já a nenechají se zlomit nátlakem lékařů a okolí. Přeji moc síly a věřte, že jste udělali správně - každá chvilka, kterou s miminkem prožijete, se vám bude připomínat po celý život a budete vědět, že jste měli příležitost ho poznat a udělali pro něj všechno co jste mohli. Pokud budete mít chuť, napište mi, emailová adresa je pod mojí přezdívkou u příspěvku.
 Anna 
  • 

Amniocentéza 

(11.12.2007 9:19:54)
Moje dcera pracuje s chemoterapeutiky a proto při každém těhotenství podstoupila amniocentézu. Byla sama velmi překvapená že je to nebolestivý výkon a hlavně potom už měla zbylé měsíce klid v hlavě. Riziko je 1 procentní. Je možné, že ty vaše kamarádky by potratily i tak, spousta žen potratí samovolně a nedělá se z toho žádný rozruch. Aminocentéza je velká vymoženost a pokud to lékař těhotné ženě doporučí je to pro dobro jejího dítěte.
 Linda 
  • 

; 

(11.12.2007 9:35:12)
Modráčku a o tom diskuze je ne.o)?

K původní diskuzi, na vyšetřeních jsem byla a to z důvodu abych věděla. Abych mohla případně promyslet a připravit se na všechny varianty. Jsem pro to aby mamína prošla alespoň těmi základními vyšetřenímy.


Jinak je tu někdo kdo vidí do "genetiky"? Poznají z amnia mozaiku nebo ne?
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: ; 

(11.12.2007 11:08:01)
já osobně jsem na triple test šla s tím, že když něco nevyjde ok, podstoupím podrobné UZ, amnio vzhledem k riziku potratu nikoliv. Přistupovala jsem k tomu tak, že pokud mohu něco vědět předem, tak to vědět chci - abych se na to mohla připravit. samozřejmě vím, že z UZ nelze 100% zjistit vše.
Když je tady řeč o vlivu postiženého na sourozence - děsí mě, že si tady většina diskutujících neumí představit, že ten postižený může být přínosem pro rodinu natož pro společnost vůbec. K délce života - 45 - 50 let snad neznamená, že ten život nebyl plnohodnotný. Jsou lidé, co žijí mnohem déle, ale rozsévají kolem sebe tolik smutku... ale jejich žiovt byste označili za "plnohodnotný", protože jsou zdraví. A člověka, který je postižený, ale přinese do života druhým lidem radost, považujete za neplnohodnotného... Plnohodnotnost života není dána zdravím, dokonalostí apod., ale tím, co do života přineseme lidem kolem sebe.
 Rebeka, Karolínka - 8měsíců  
  • 

zbytečný stres 

(12.12.2007 1:44:08)
Souhlasím s Vámi, že vyšetření jsou velmi stresující. Prožila jsem prvních pár měsíců pohodového těhotenství až do té doby, než mi dělali tzv. triple test, který vyšel pozitivní. Navíc jsem se o tom dozvěděla telefonicky od sestry a byla jsem v kanceláři v práci. No nemusím vám vykládat, jak jsem se cítila, to odpoledne jsem nebyla schopná pracovat. Začala jsem okamžitě vyhledávat informace na internetu, což mě vůbec neuklidnilo, jen jsem zjistila, co všechno naše miminko může čekat. Paradoxní bylo to, že pracuji s postiženými lidmi...Vždycky jsem si říkala, že kdybych čekala postižené dítě, určitě bych si ho nenechala vzít. Na tom jsem sice trvala, ale na tento fakt člověk připravený není nikdy. Každý chce zdravé dítě! Byla jsem přesvědčená o tom, že bych na amniocentézu nešla, ale ten zatracený triple test mě rozhodil natolik, že jsem po několikadenním přemýšlení dospěla k závěru, že chci buď "jistotu", že je dítě zdravé nebo se připravit na to, že bude mít určité postižení. Mluvila jsem o tom se svým gynekologem a ten mě přesvědčoval o tom, že to riziko potratu při amniocentéze je minimální, což mě sice úplně neuklidnilo, ale přesto jsem do toho šla. Těch čtrnáct dní čekání na výsledky bylo nekonečných, ale pak už bylo vše v pořádku a narodila se nám zdravá holčička. Myslím, že člověk předem nikdy nemůže říct, zda na nějaký test půjde či ne. Záleží na situaci a jak se v té chvíli člověk cítí. Teď si myslím, že by bylo lepší na ten tripple test nejít, ale pokud by byly nějaké pochybnosti při ultrazvuku...asi bych na něj šla. Člověk chce slyšet pozitivní zprávu....jo jo ty naše maminky a babičky to v tomhle směru měly opravdu jednodušší.
 ivysek 


Úplně jinak - stresující vyšetření 

(10.1.2008 9:08:02)
Jela jsem na UZV s předstihem, abych byla první na řadě, také mne jako první zavolali do kabinky, svlékla jsem se, a pak jsem tam HODINU čekala polonahá, protože jim pořád vozili "akutní" případy. Ve skutečnosti nebyly akutní, jen to byly pacientky z nemocnice, které mají v nemocniční ordinaci přednost. Doufám, že to byla výjimka, že to celé trvalo hodinu. Vyšetření jsem ještě absolvovala, ale po něm jsem se nervově zhroutila. Na začátku těhotenství mi totiž vysadili léky na nervy a celé těhotenství je pro mně jeden velký nervák. V kabince táhnul studený průvan, nestihla jsem kvůli tomu dojet pro kluka do školky, doktorka ani sestra se mi neomluvily...
Snad se to nebude opakovat.
 Jitka 2 děti + bříško 26 tt 
  • 

Mám dítě nerozené s genetickou vadou, kterou by ale AMC neodhalilo 

(18.6.2008 12:49:30)
Vzhledem k mým dřívějším 3 potratům, marným pokusům otěhotnět na klinice asist. reprodukce a faktu že se naše 2 dítě narodilo s gen. vadou (zjistili jsme až na porodním sále) mi nyní bylo nabídnuto od počátku těh. chodit i na kontroly na genetiku. Nikam nechodím. Největší problém je sehnat na internetu apod. skutečně odborné informace a sehnat skutečné odborníky mezi lékaři, který mají chut vás pravdivě informovat. (často skutečně nejsou schopni naši průměrní lékaři na výsledky vyšetření přemýšlet, jindy jde i o byznys-na soukromé klinice asis. reprodkukce jsem zažila kdysi neuvěřitelné jednání, oblbování... díky tomu jsem se začala pídit po informacích a také proto jsem později díky inf. ani v 1 těhotenství nešla např. na odběry krve - TT). Ve všech třech těhotenstvích jsem si ve 20. tt platila sama speciální UZ (dr. Marka- nejdřív Klimenské, nyní Praha 7). Od lékařů - dle mne odborníků se dovídám že např.: AMC mnoho vrozených vad neodhalí, (ale odhalí některé poměrně časté). Můj lékař ví už o 2 případech kdy šly holky na potrat kvůli měření šíje v 13 tt. a poté u něj brečely protože u dítěte DS nezjistili. (prý jednu dobu bylo toto vyšetření velkým hitem a tehdy se u něj mylně téměř nepřipouštěl omyl.) Ani na klinice Klimenská na UZ neodhalili všechny vady srdce apod.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.