| Markéta, autorka | •
 |
(1.12.2007 17:55:16)
Tušila jsem, že většina lidí bude říkat, že by šla na amniocentézu a posléze na potrat. Pro mně je to nepřípustné - za prvé nehodlám jen kvůli SVÉ jistotě riskovat jeho život (jak jsem již psala, znám dve holky co po amnio potratily) a za druhé, na potrat bych nikdy nešla. Nikdy bych se nedokázala vyrovnat s tím, že jsem to byla já, kdo dal pokyn k tomu aby dítě, co žije, co kope, prostě zabili. U mně je mu dobře, nic ho nebolí, netrápí. I kdybych věděla se stoprocentní jistotou, že bude žít jen jeden den, stejně by mi stálo za to ho nosit dalších pár měsíců a porodit. Protože bych věděla, že umřelo u mámy, v bezpečí, že dostalo šanci a když už nemohlo dál, tak v klidu odešlo s pocitem, že bylo chtěné a milované. Nejsem věřící, a přesto si myslím, že se z dětí stávají andělíčci a ten můj by tam byl s pocitem, že ho máma s tátou poznali, věděli jak vypadá a nikdy na něj nezapomenou. Nedokážu pochopit matky, které se těší z těhotenství, hladí bříško, tváří se že mají miminko rádi a najednou přijde špatná zpráva, a najednou ho rádi mít přestanou a rozhodnou se ho zbavit, protože se jim nehodí?
|
| delfina7 | 
|
(1.12.2007 18:58:33)
Já zase nedokážu pochopit matky, co jdou na nějaké vyšetření (např. na ultrazvuk) jen proto, aby zjistily barvu výbavičky a pak si stěžují, co se dozvěděly za výsledky.
Naopak velice dobře dovedu pochopit ženy, které vědí předem, že by se nedokázaly o postižené dítě postarat - a většinou je to tak, že po vyvolaném předčasném porodu postiženého dítěte (není třeba to dítě zabíjet předem, jak tu někdo tvrdil) znovu otěhotní a mají další zdravé děti - ty by se ovšem neměly jinak šanci narodit.
|
|
| Bellana |
|
(1.12.2007 19:00:48)
Markéto, díky za příspěvek, napsala jsi to tak krásně, že mám slzy na krajíčku. Držím palce!
|
|
| Tequilkaja | 
|
(1.12.2007 19:15:22)
Markéto,nebudu se tady rozepisovat jestli s Tvým přístupem souhlasím nebo ne. Na to jsi se neptala. Ptáš se jestli někdo má stejnou zkušenost jako Ty s těma nálezama z UTZ. Já ano,našemu synovi našli ony cysty na mozečku.Byla jsem na podrobném ultrazvuku na genetickém pracovišti v ČB. Paní doktorka mě vyšetřila,pak mi šetrně sdělila co našla,jedních dechem mi i s nálezem sdělila,že se nemám rozhodně ničeho bát,že je to dost běžný nález a že hodně miminek to má a do 28 tt to samo zmizí bez následků. Uklidnila mě její jistota a naprosto profesionální přístup jak sdělit mamince,že její miminko má cysty na mozečku. Objednala mě na další UTZ a já jsem 7 týdnů (první UTZ byl 21tt) žila s klidným vědomím,že to zmizí. Je pravda,že občas mě napadlo,co když to nezmizí a co bude když bude,ale to mě vždy manžel uklidnil,že vždyť jsi slyšela paní doktorku...
Takže Ti jen chci říct,že to opravdu nemusí nic znamenat(netrvdím že nemůže),jen je podle mého názoru doktorka dost neohleduplná a neumí pacientce sdělit takovou zprávu. Jde to i lidsky.
Po narození našli něco na pánvičce jedné ledviny. NIKDO zdůrazňuji NIKDO se nezabýval,aby mi to řekl,až když se OMYLEM jedna sestřička na šestinedělí přede mnou prořekla,že Denis pojede na nefrologii na vyšetření. Okamžitě jsem na ní uhodila,že chci vědět o co jde a ona,že mi to říct nemůže,že jen dětská doktorka,tak jsem trvala na své přítomnosti na vyšetření na nefrologii,lékař který tam byl malýho vyšetřil a nenašel nic co by potvrzovalo vyšetření po porodu.
Takže to shrnu,vyšetření v těhu jsem prošla všemy kromě amnio ke které nebyl důvod. Náš syn je v naprostém pořádku a je to naše sluníčko. Mám syny dva a oba jsou v pořádku.
Nenech se nikým a ničím zdeptat:)))
|
| Markéta | •
|
(1.12.2007 21:25:03)
Děkuji, jsem moc ráda, že jste napsala. Ten článek jsem psala hlavně proto, že jsem doufala, že se ozve někdo kdo měl stejné zkušenosti. Bylo mi řečeno, že ty cysty samo o sobě problém nejsou, ale v kombinaci s dalším ukazatelem už je to problém, a u nás je tím dalším problémem práve dilatace pánviček. Mohu se zeptat jak vám vyšel tripple test?
|
| bono | 
|
(4.12.2007 10:25:03)
zkus se ještě zavčas objednat na nejvyšší pracoviště. Nevím odkud jsi, ale nech si udělat ještě ultrazvuk na Gennetu v Praze nebo v Centru prenatální diagnostiky v Brně. Jsou tam na ultrazvuku dost zkušení lékaři, prostě se jich zeptej na jejich názor. Mně vyšel tripple test na hranici, nicméně v Centru PD v Brně mi udělal jeden milý a zkušený lékař podrobný ultrazvuk a amniocentézu mi tak nějak lidsky vymluvil. (i když u nich je riziko komplikací při amnio daleko nižší, než se obecně uvádí) Je fakt, že u nás to byl opačný problém, než máš ty, protože UTZ byl ok, jen krevní testy nebyly v pořádku.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2007 15:47:05)
Já jsem měla ultrazvuk na genetice a našli jen to, co už předtím normální ultrazvuk. Nicméně k amniocentéze mě taky nepředsvědčovali a popravdě mi řekli že riziko potratu po ní je 4x vyšší než riziko že bude opravdu mít DS nebo ES.
|
| Bebíčko | •
|
(4.12.2007 16:07:33)
No vidíš, sama říkáš, že tě k amnio. nikdo nenutil, nevidím jediný důvod, proč odmitat ostatní testy a ultrazvuky. Strkáš hlavu do písku, a to není řešení. Přeji ti zdravé miminko. To, že si chceš případně postižený miminko nechat, není argument- čím dříve se míra postižení zjístí, tím dříve se může začít léčit. Já jsi myslím, že je to od tebe nezodpovědný, nicméně je to tvoje volba. Mám pocit, že si článek napsala jen proto aby ses ujistila, že je to správná volba.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2007 16:31:08)
článek jsem psala proto, že jsem chtěla vědět, jestli byl někdo v podobné situaci. Jinak jak už jsem tady psala, straší se víceméně vždy zbytečně. 18 žen ze sta má špatné výsledky, z toho jde 17 na odběr plodové vody a z těch, co jdou, čeká postižené dítě 1 z 1000. To znamená, že 10 jich zbytečně potratí a 999 se zbytečně stresuje. A máš pravdu, radši strkám hlavu do písku, protože stresů jsem si užila dost s prvním synem a nakonec se nepotvrdilo NIC z toho, čím mě strašili, a že toho bylo opravdu hodně.
|
|
|
|
|
|
|
| Olina | •
|
(1.12.2007 20:06:10)
Všechna čest. Tohle je konzistentní argumentace proti potratu. Na to nemám co dodat. Argument proti vyšetření to není.
Docela mně zaujaly tvoje dvě potrativší kamarádky. I statisticky je to hodně. Já žádnou takovou neznám, ani jsem o nikom ze širokého okolí neslyšela. Nevím, jak to opatrně napsat, ale riziko téhle tragédie se může výrazně zvětšit neopatrným chováním po odběru. Možná, ležely, ani se nehly, a stejně se jim to stalo, nevím, ale amnio nemusí být ve všech případech jediným důvodem takové tragédie. Domnívám se, že opakováním tohohle argumentu zbytečně šíříš obavy, které asi možná nejsou úplně oprávněné.
Vážím si toho, že jsi přišla do diskuse. Kdybych se někdy ještě musela rozhodovat, určitě si na tvůj argument o andělíčkách vzpomenu.Hodně štěstí.
|
| Markéta | •
|
(1.12.2007 21:22:25)
Obě potratily v důsledku infekce po amniu, a bylo jim řečeno, že tomu se nedá nijak předejít. Jedna čekala dvojčátka, druhá jedno dítě. Risk se udává zhruba 1,5%, což je pro mně risk obrovský a naprosto zbytečný.
|
| halka | •
|
(1.12.2007 22:45:58)
mohla bych se zeptat, jetli je amino a odber plodove vody jedno a to same?
|
| Veru+2 | 
|
(2.12.2007 12:59:02)
amniocentéza(,,amnio")=odběr plodové vody
|
|
|
| Olina | •
|
(2.12.2007 9:13:59)
To je mi líto. Mě těch jeden a půl procenta nepřipadátak významné, ale ze subjektivního pohledu je to vždycky 100%, takže je to tak jako tak na osobním rozhodnutí. Ani mi nepiš, kde to amnio dělali.
Je tady ale ještě jeden pohled z hlediska statisky. Jestli bys třeba nezlepšila procento svého donošení, kdybys třeba celých 9 měsíců nesáhla na smeták a na nákupy, nebo kdybys nesedla do auta. Já vím, je to blbost, ale je to taky věc osobního rozhodnutí a je to stejně jen jeden z úhlů pohledu jako to amnio. Pro úplnost musím přiznat, že být teď já těhotná, nejsem schopná tímhle způsobem uvažovat.
|
| Linda | •
|
(2.12.2007 23:04:58)
S tou statistikou máš pravdu, i v běžném životě určité riziko potratu existuje. Když jsem byla těhotná, taky jsem se dost stresovala a neustále se vyptávala doktorky, jakých činností bych se měla rozhodně vyvarovat. Řekla mi, že nezažila potrat po žádném ze sportů (ani po pádech na břicho - mimi je dostatečně chráněno), jenom při autohavárii. Přesto jsem autem jezdila.
|
| Insula | 
|
(12.12.2007 9:04:45)
Lindo, u autohavárie je velké riziko, že dojde k poškození placenty (jejímu odloučení), proto to riziko potratu, zvláště pokud nebyla matka připoutána. Samotná rána při pádu "není tak nebezpečná", protože mimčo chrání voda. :-)
|
| Linda | •
|
(12.12.2007 11:59:23)
Insulo, ale tady se mluvilo o tom,že můžeš při autonehodě přijít o život ty, anebo dítě zůstane postižené a kam pak s ním (odpovídala jsem na otázku co s dítětem postiženým, ve vyšším věku)
|
| Insula |
|
(12.12.2007 19:35:35)
Lindo, jen jsem chtěla vysvětlit, proč je autonehoda nebezpečnější než pád na břicho (třeba při sportu). Nic víc. :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(1.12.2007 20:34:51)
Jasně, máš vyhraněný názor. Píšeš, že nechápeš matky, které nechají "zabít" své dítě, když se jim "nehodí". No já zase nechápu ženy, které si chtějí nechat dítě i za cenu vysokého rizika, že bude postižené. I zdravé dítě obrátí člověku život vzhůru nohama, a postižené jakbysmet. Nedokážu pochopit maminku, která si nechá siamská dvojčata, když toto ví od 2. měsíce těhotenství! Kolik trápení mohla sobě i svému okolí ušetřit, kdyby šla na potrat! Pokud tady někdo argumentuje, že matka je sobec, když jde na potrat (dítě se jí "nehodí"), tak pardon, ale podle mě je zase sobecké na potrat nejít - když předem vím, že to dítě nemá šanci na život (nebo na kvalitní život), tak proč ho nechat zbytečně trápit? Porodit dítě, jen aby zemřelo - co to má za cenu jiného, než ulehčit si vlastnímu svědomí, nemuset udělat to rozhodnutí a pak to svádět na vyšší síly, na Boha, na doktory...???
|
| Diana, 2 děti | •
|
(1.12.2007 21:05:56)
Lindo, naprosto s Vámi souhlasím, není co dodat. Vystihla jste to úplně přesně.
|
|
| Markéta | •
|
(1.12.2007 21:20:05)
Tak pokud jde o ta siamská dvojčata, tak NIKDO nemohl vědět, že to nepřežijí. Před 7 lety se na Slovensku narodila siamská dvojčata, holčičky, oddělili je a dnes jsou to krásné a chytré holky. Pokud je tam jen minimální šance, že to děti přežijí, stojí za to jí zkusit. Nehledě na to, že nijak netrpěli, protože po operaci byli až do smrti pod silnými sedativy. Jejich rodiče si zaslouží obdiv za to, že jim dali šanci a věřím, že toho nikdy nelitovali.
|
| Diana, 2 děti | •
|
(1.12.2007 21:50:12)
Tak předně, Markéto, nevěřím, že ta dvojčátka netrpěla.Jsou to lidské bytosti a pokud jste jejich příběh sledovala od samého počátku, není možné, že by necítili žádnou bolest, ba naopak, museli trpět. Zdá se Vám normální, že byli 7 měsíců pod sedativy? Mně ne. I kdyby nakrásno přežili, tyto dávky sedativ by jistě na nich zanechaly stopu a ne malou. Zpočátku jsem rodiče velmi litovala, ale když jsem vyslechla projev matky na tiskové konferenci po úmrtí druhého z dvojčat, kde pronesla, že se stydí za to, že vůbec kdy zauvažovala o možnosti jít na potrat, vůbec jsem jí nelitovala. Totálně mě to zvedlo ze židle. Kdo chce kam, pomožme mu tam! Je mi líto těch dvou broučků, tak krátce byli na světě a tolik utrpení si prožili. Hlavně, že jim matka chtěla dát šanci. Chce se mi zvracet!!
|
| jana38 |
|
(1.12.2007 22:14:32)
Diano, Lindo, mám dvouletého synovce, který už rok bojuje s leukémií. Při chemoterapii určitě trpí bolestí, pod silnými sedativy včetně morfia byl po mnoho měsíců. Jeho nemoc se nedaří stále zastavit.
Proč moje švagrová, ta sobecká mrcha ho takhle nechá trápit a radši ho nezabije??? No řekněte? Určitě byste jí to schválily, skončila by tím jeho i svoje trápení, ne?
Mmch genetické testy v těhotenství měl synoveček naprosto v pořádku i to amnio...
|
| Simča | •
|
(1.12.2007 22:22:39)
Markéto, je to strašně smutné, co píšeš, ale na druhé straně nemůžeš druhé napadat slovy..."to má to dítě zabít?" To, o čem píšeš ty, je úplně jiný případ než jsou slovenská siamská dvojčata.V tomto případě naprosto souhlasím s Dianou, je to nezodpovědnost a sobectví matky přivést na svět takto postižené děti.Kde je její svědomí, že je vědomě nechá takhle strašlivě trpět?Mám na tu slovenskou mámu strašný vztek, jak vůbec může říct, že lituje okamžiku, kdy zauvažovala o potratu.Pořád mám před sebou obrázek z médií těch několik měsíců umírajících dětí....A jaká byla jejich kvalita života před operací? Taky asi strašná...Je mi z takových lidí jako ta Sl. špatně.A tvůj příběh je sice dojemný, ale promiň, úplně mimo.O takových případech se tady nemluví.
|
|
| arsiela, | 
|
(1.12.2007 22:47:21)
Markéto ,ale srovnáváš nesrovnatelné.To co potkalo tvého synovce je strašně smutné.To je prostě "vyšší moc"nebo jak to nazvat.Nikdy ti nikdo nezaručí,že děcko,které bylo zdravé neonemocní nějakou zhoubnou,třeba i smrtelnou chorobou.
Já jsme se o nemoci Jindříška dozvěděla na ultrazvuku v 30 týdnu.Z čista jasná,se doktorovi nezdálo něco na srdíčku a hnal mě do Motola.To už jsem věděla,že je zle.Takže konečná diagnoza a potvrzení tušení,že je průšvih mě snad už ani nerozhodilo.Od začátku těhu jsem měla hnusný pocit,že je něco špatně,mooc špatně.Ale furt jsem nevěděla co.Jsem vděčná za ten ultrazvuk a za to,že jsem o nemoci syna věděla před porodem.Měla jsem náskok a šanci připravit se na to,co nás čeká.Alespoň nepatrně,pořádně se na to,že vaše dítě nebude zcela v pořádku totiž nepřipravíte.
Nakonec se Jindříšek anrodil v lepším stavu,než kdo vůbec doufal a je tomu bohudíky dodnes.Ale stejně máme řadu omezení,které nám život dost komplikují.Ale rozhodně jsme na tom líp,než rodiče a děti ,které mají trvalé postižení.
Společnost postiženým lidem nepřeje,staví je stále na okraj společnosti.Lékaři mají tendence nabízet potrat i v případech kdy je vada slučitelná se životem i za cenu sníženého životního komfortu dítěte a rodiny.Jindříšek má vadu odstranitelnou,pravděpodobně s minimálními následky,přesto od doby co onemocnění zjistili až do porodu mi v podstatě každý z gynekologů poukazoval na to,že zjistit to dřív,mohla jsem to řešit.A poměrně se divili,když jsme jim na to velmi rázně odsekla,že bych nic neřešila.
Řešila bych v 12 týdnu vadu,která by byla s životem neslučitelná,já nevím napadá mě hydrocefalus,absence končetin,mnohočetné defekty,prostě stavy u kterých je jasné z UZ,že prostě to dítě buď umře ještě v děloze,nebo krátce po porodu,že není šance.A i tak bych to asi konzultovala s více lékaři a nejsem si 100% jistá,že bych na potrat šla.Ale v tom 12 týdnu asi ano.Asi bych byla příliš zbabělá a neměla psychicky na to,prožít celé těhotenství s tím,že porodím dítě,které okamžitě zemře.
|
| jana38 |
|
(1.12.2007 23:27:25)
Leukémie je zásah vyšší moci a siamský dvojčata ne? Jak že se to nedá srovnat? Kde je rozdíl, jestli zjistím, že je dítě nemocný ve 20.tt nebo v 15ti měsících? Pokaždý je to moje dítě.
Leukémie je někdy léčitelná a někdy na ni člověk zemře.
Siamský dvojčata jsou někdy úspěšně oddělitelná a někdy při zákroku zemřou.
Kde je rozdíl?
Mmch - nechápu, proč by měla absence končetin být vadou neslučitelnou se životem??
|
| jana38 |
|
(1.12.2007 23:36:19)
A ještě jsem chtěla říct, kdyby bylo možný nějakým prenatálním vyšetřením v těhotenství možný zjistit, že to dítě určitě onemocní v prvním roce života leukémií, bylo by lepší, kdyby ho ta máma "dala pryč" už v těhotenství? Aby se zbytečně netrápilo?
Já myslím, že moje švagrová je šťastná, že svýho syna má, byť jim oboum momentálně není zrovna do zpěvu....
|
| Markéta | •
|
(2.12.2007 1:48:57)
Markéto, jsem moc ráda, že má alespoň někdo stejný názor a úctu k životu, protože většina lidí ho dnes nemá. Přeji tvému synovečkovi mnoho štěstí a doufám, že se uzdraví. Každý si zaslouží šanci a lidé by si neměli hrát na Bohy a tu šanci brát.
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(2.12.2007 11:11:57)
Markéto, souhlasím s tebou - děsím se chvíle, kdy budou tak podrobné prenatální testy, že bude možné takové věci zjistit a bude přibývat důvodů, pro které budou matky posuzovány jako "sobecké", když nepůjdou na potrat... a děsím se okamžiku, kdy budou k potratu nuceny, aby jejich děti nabyly "ekonomickou zátěží pro společnost"...
|
|
|
| delfina7 |
|
(2.12.2007 0:09:13)
Jasně že siamská dvojčata někdy mají šanci na oddělení a následný život bez bolestí - ty zmíněné holčičky byly srostlé pánví. Tak to je asi něco jiného než dvojčata srostlá hrudníkem a břichem, když mají společné nejdůležitější orgány. A to matka věděla už od začátku.
Chlapeček, který žil déle, měl nefunkční střeva a těžkou vadu páteře. Asi bych nechtěla připravit svému dítěti takové utrpení.
|
| Mrkficka | •
|
(2.12.2007 2:40:02)
Jenže Michal a Marek ty nejdůležitější orgány právě srostlé neměli. Doktoři jim dávali dobré šance. Bohužel to nezvládli, ale jejich máma může žít a umřít s vědomím, že udělala vše co mohla a že její děti mohli žít s milujícími rodiči, i když jen krátce, místo aby skončili roztrháni na kusy, v kýblu a posléze ve spalovně.
|
| Linda | •
|
(3.12.2007 17:58:47)
Ano, místo toho, aby děti skončily rozřezány v kýblu, skončily po 5ti měsících živoření rozřezány, sešity, napojeny na hadičky v rakvi. To je vážně ohromná výhra :-( Myslím, že milující rodiče by je toho utrpení ušetřili, čím dřív, tím líp. A v tom 2. měsíci těhotenství by se jistě tomu utrpení vyhli zcela.
|
|
| PROMISICKU | 
|
(4.12.2007 10:40:59)
Sohlasím s tímto příspěvkem do puntíku!!!!!!
|
| PROMISICKU |
|
(4.12.2007 10:45:45)
MŮJ PÍZPĚVEK BYL REGCÍ NA TO CO PSALA IRENA78.
|
|
| PROMISICKU |
|
(4.12.2007 10:49:04)
OMLOUVÁM SE,MŮJ PŘEDEŠLÍ PŘÍSPĚVEK PATŘIL IRENĚ78.
|
|
|
|
| suzann | •
|
(3.12.2007 8:11:24)
Ireno, "Asi bych nechtěla připravit svému dítěti takové utrpení." - horší utrpení pro něj je, když se k němu chováš jako že si zaslouží tvou lásku a právo žít jen pokud bude zdravé. Jak už tu někdo zmínil, to je diskriminace, sobeckost, opravdu to nemá nic společného s láskou a na to, vzít někomu život, nemá právo ani matka.
|
|
|
| arsiela, |
|
(2.12.2007 10:17:51)
markéto a můžeš mi prosím říct,jaký asi mají život lidi s takovým postižením jako je absence končetin.Myslíš ,že plnohodnotný,kvalitní,že jsou naprosto happy?Já si to moc dobře nedovedu představit jak můžou žít normálním životem.I když asi je otázka co ej pro koho normální život.
|
| petluše | 
|
(2.12.2007 10:48:21)
Mojí nejlepší kamarádce chybí na levé paži část od lokte, prostě jí levá paže končí loktem, narodila se tak. JInak je v pořádku. A je vážně happy, vyrovnaná, sebevědomá. Je to hlavně tím jak se k ní chovali rodiče. Nikdy nebyla braná za chudáka. Její slova jsou...ještě že tehdy nebyl UTZ, to bych tu nebyla. Mmch. má dvě zdravé holčičky.
|
| arsiela, |
|
(2.12.2007 12:08:45)
Ale jo takhle jsem to nemyslela,já mám od narození v prčicích totálně kyčle,jsem po x operacích ,pajdám úděsně,ale v podstatě jsem v poho taky.
Já měla namysli naprostou absenci končetin,stane se to napříkald při požívání některých léků.Že prostě zjistěj v tom 12 týdnů,že tam nejsou zárodky rukou a nohou.Nebo nevím jak to napsat srozumitelněj.Většinou se k tomu váže ještě další poškození orgánů.Pokud by se to dítě narodilo,tak by většinou stejně nepřežilo víc jak pár dní.Stalo se to známé,byla nemocná,brala nějaké silné léky na bolest.Selhala ji antikoncepce,lékař včas nediagnostikoval těhu,aby to bylo na miniinterupci,tak šla na genetiku na testy.Byla rozhodnutá si dítě nechat i postižené,ale tohle bylo tak moc nemocné,že to vzdala a šla na potrat v tom 13 týdnu.Vyčítala si to,léčila se u psychiatra,ale každý z lékařů ji řekl to samé,že prostě buď potratí,nebo mimi umře hned po porodu.Pokud chybí část jedné končetiny tak to by mě ani nenapadlo,že by se to mimčo nemělo narodit.To je pitomina.
|
| petluše |
|
(2.12.2007 12:12:47)
Arsielo v tom případě souhlasím.
|
|
| jana38 |
|
(2.12.2007 12:14:20)
Hm, jednou jsem viděla dokument o thalidomidových dětech (v šedesátých letech existovalo sedativum thalidomid, které bylo považované za naprosto bezpečné a předepisovalo se ženám v těhu. Pak se jim začaly rodit děti bez končetin, to sedativum mělo vysoce teratogenní účinek) a jedna z nich byla dneska už dospělá paní - neměla vůbec nohy a místo rukou měla takový pahýlky. A žila normálně, měla byt a asistentku k ruce a nakonec porodila i dítě, zdravý, dokázala ho kojit.... Nevypadala, že by jí ta absence končetin uvrhla do naprostý deprese a přivedla k spáchání sebevraždy.
|
| arsiela, |
|
(2.12.2007 12:28:32)
Markéto,to nebylo tady v ČR .Vím co máš na mysli,jenže ty ženy tenkrát dostali poměrně slušné odškodné a asistentky jim řadu let platil stát.Dovedeš si představit jak by to dopadlo tady.Já ano a naprosto v živých barvách.
Ale to je jedno ,nemám čas se dohadovat.
Každý na to má svůj názor,ovlivněný životníma zkušenostma,vírou a dalšíma věcma.Jenom všem přeju aby tohle rozhodování nemuseli náikdy řešit a všem se rodili jen zdravé děti.
|
| suzann | •
|
(3.12.2007 8:14:46)
arsielo, pro život je mnohem horší, pokud tě nikdo nemiluje, nepřijme takovou, jaká jsi. Zdraví není podmínkou pro život.
|
|
|
| Insula |
|
(12.12.2007 9:19:07)
Přesně tak Markéto, o tom to je. Je to o jakési "hranici". A tu máme každý jinde. :-)
|
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(2.12.2007 11:10:04)
arsielo, co je na absenci končetin neslučitelného se životem?
|
|
|
| Diana, 2 děti | •
|
(2.12.2007 10:28:23)
Markéto, já mám ale na mysli to, pokud se nějaká vada či postižení prokáže v prenatálním období, tzn. že dítě ještě není na světě. Takové dítě bych já na svět nikdy nepřivedla. Samozřejmě jsem také matka, kdyby se něco takového stalo mým dětem, které přišli na svět zdravé, určitě je nebudu zabíjet, co ke to za idiotský názor!! Nemoc získaná v průběhu života se nedá vůbec s tímto srovnávat!!! To teda pardon, to je naprosto jiná kapitola.
|
| zuzini | 
|
(2.12.2007 10:44:34)
Myslím, že člověk který bere nenarozené i narozené dítě stejně, srovnávat může. Opravdu nerozumím tomu, co je na tom tak težkého pochopit.
|
|
| jana38 |
|
(2.12.2007 10:47:06)
Diano, to pardon, ale to není jiná kapitola, to je akorát o nastavení hranic, do kdy jsme ochotný se nevyhovujících jedinců zbavovat. Pro někoho ta hranice, kterou nemůže překročit začíná početím, pro někoho narozením, pro někoho 20 týdnem těhotenství a takový Sparťani házeli živá novorozeňata ze skály, pokud se jim zdála nevyhovující.
A je v pořádku, že každej má tu hranici jinde, ale není v pořádku označovat matku za sobce, jenom pokud má tu hranici jinde a není schopná se zbavit svého nenarozeného, byť postiženého dítěte.
To že ty si nedovedeš představit, že by postižený dítě mohlo žít plnohodnotnej život, není důvod se navážet do někoho, kdo to vidí jinak.
Co je to vlastně plnohodnotnej život?
|
| Simča | •
|
(2.12.2007 11:15:23)
Já vím, Markéto, že nechceš slyšet, že srovnáváš nesrovnatelné.Napsalo ti to tady mnoho žen, zkus se nad tím ještě zamyslet.Příběh tvého synovce je opravdu citlivý,dojemný,kdyby se něco takového stále některému z mých tří dětí, tak s ním bojuji ze všech sil, udělám pro něj všechno, co je v mých silách.Ale to, věřím,by udělala každá žena,která tady diskutuje.
My se tady bavíme ale na úplně jiné téma,jaké, ti snad nemusím vysvětlovat.Možná nás některé jen tak trochu citově vydíráš, ne...?
|
| jana38 |
|
(2.12.2007 11:27:44)
Ne Simčo, opravdu nevydírám. Jenom bych ráda zjistila, kde vidíte ten rozdíl:
Čekám dítě. Zjistí se v těhotenství, že mu chybí noha. Půjdu na potrat. Nebudu mít žádné dítě.
Čekám dítě. Zjistí se v těhotenství, že má obě nohy. Porodím ho. Po porodu dostane do jedné nohy infekci a uříznou mu ji. Budu mít dítě bez nohy nebo co s ním udělám? Na potrat už v tuhle chvíli jít nemůžu...
To samý s tou leukémií. Zatím se nedá zjistit v těhotenství, že dítě po porodu onemocní leukémií, takže se tu můžete vespolek dojímat, jak je to smutný, že existujou batolata s leukémií. Až to půjde v těhotenství zjistit, tak co? Bude se houfně chodit na potraty, abysme zabránily utrpení batolat s leukemií tím, že je neporodíme?
A budete pak označovat za sobce matky, který nebudou chtít vědět dopředu z testů, že jejich dítě onemocní leukemií? A budete označovat za sobce matky, který budou vědět, že se jim narodí dítě s leukemií a přesto ho porodí?
|
| ........ | 
|
(2.12.2007 12:03:03)
Já naprosto souhlasím s Markétou... já si myslím že i dítě s postižením má právo žít..není sobec matka která dá svýmu dítěti šanci na život ale ta která mu tu šanci ani nedá. Protože se jí prostě dítě nehodí tak ho dá pryč není nic lehčího než tohle udělat.
|
| Kashka | •
|
(2.12.2007 12:10:37)
A počkejte, za pár let budeme schopní otestovat i DNA dítěte. A kdo by si nechal dítě méně inteligentní,nebo se sklony k nemocem.
|
|
| Kashka | •
|
(2.12.2007 12:10:37)
A počkejte, za pár let budeme schopní otestovat i DNA dítěte. A kdo by si nechal dítě méně inteligentní,nebo se sklony k nemocem.
|
|
| suzann | •
|
(3.12.2007 8:17:53)
"Protože se jí prostě dítě nehodí tak ho dá pryč není nic lehčího než tohle udělat." to je přesné, ale je opravdu nehorázné tohle nazývat "aby dítě netrpělo" "protože ho miluju" atd.
|
|
|
| Linda | •
|
(2.12.2007 14:59:53)
Hele, já bych žádnou matku za sobce neoznačovala. Můj názor je ten, že ta žena, která čeká postižené dítě, je v ohromně těžké situaci, vlastně každé její rozhodnutí je špatné. Ale rozhodnout se nějak musí a je to výhradně na ní, jak se rozhodne. Fakt bych si netroufla někoho soudit za to, jak se v této situaci rozhodne. Jak bylo řečeno výše, každý má tu hranici jinde, jaké postižení už považuje za problém a jaké ne. Na druhou stranu za dítě a jeho výchovu zodpovídají rodiče, oni se musí rozhodnout. Proto mě dokáže namíchnout, když někdo tak strašně odsuzuje potrat jako sobecký čin a proto jsem napsala, že to lze postavit i opačně. Podle mě není sobecké jít na potrat, když vím, že se o dítě nebudu schopná postarat. Při představě, že jsem psychicky i finančně na dně, nejspíš mě opustí manžel, budu se muset přestěhovat do bezbariérového bytu, nejspíš už nikdy nebudu moct dělat svou práci, nikdy nepojedu na dovolenou a to vše s vidinou, že už to nikdy nebude lepší...ne, na to bych sílu neměla. To není sobectví, to je o tom, že v takovém stavu bych se o to dítě nemohla dobře starat, nemohla bych mu šťastný život zajistit, pokud by můj život byl v troskách.
|
|
|
|
| Diana, 2 děti | •
|
(2.12.2007 15:01:54)
nikdy plnohodnotný nebude!!!!!
|
|
| Diana, 2 děti | •
|
(2.12.2007 16:34:47)
Markéto, tak předně se do nikoho nenavážím. Píši jen svůj názor. Maminky, které si chtějí ponechat postižené dítě rozhodně neodsuzuji, ale nechápu je, což je rozdíl.Za další: jak zde může někdo říct, že není rozdíl mezi 20i týdenním plodem a narozeným dítětem! Ale honem do školy! Proč tedy v těhotenství říkáme např. BUDE to kluk, holka, hlavně aby to bylo zdravé ATD.
Je to plod, který se uvnitř vyvíji, aby se cca po 40 týdnech mohl stát životaschopným jedincem, na kterého všichni čekáme. Srovnávat zde vývojovou vadu či postižení v prenatálním období a vážnou nemoc u již narozeného dítěte, nota bene která může propuknout v jakémkoliv věku, nejen batolecím, je totální absurdita!! Nelze srovnávat! Fascinuje mne, jak tu padají silná slova: Dítě si nechám ať je jakkoliv postižené apod. Je tady někdo, kdo podobný případ zažil? Nemyslím chybějící končetinu, rozštěp rtu atd. Myslím postižení, kdy dítě jen leží, nikdy nesedělo, nechodilo, nemluvilo, nevnímalo, neřeklo máma, krom pláče z jeho úst nevzešla jediná hláska.A pak po 13 letech se dívat jak umírá... Já to zažila a proto budu o tom diskutovat jen s někým, kdo zažil něco podobného. Holky, neblbněte, choďte na všechna vyšetření, která vám v těhotenství nabídnou. A závěrem pro Markétu: Život s postiženým dítětem není a nemůže být plnohodnotný!!!
|
| Markéta | •
|
(2.12.2007 17:00:16)
To není pravda, starala jsem se o holčičku s Downovým syndromem, stejně tak můj manžel měl spolužáka s DS. Ta holčička byla moc fajn, chodila do školy, nebyla žádnou přítěží. Manželův spolužák vychodil základní školu, pak začal bydlet v domově pro postižené, kde měl práci (vyráběli vánoční a velikonoční ozdoby, které se pak prodávali), našel si tam přítelkyni, také s DS a bydlí spolu. Je rozdíl mezi postiženým dítětem, které vyrůstá v normálním prostředí a někdo se mu věnuje a dítětem, které je v ústavu kde na něj kašlou. Proto se ani já, ani manžel postižených dětí nebojíme. A abych pravdu řekla, děsí mě, kolik lidí je schopno téhle limitované lásky, kterou jste tady nastínila. Normální matka přece dítě miluje od první chvíle, kdy zjistila že v ní roste. Alespoň já to tak mám. Neumím si představit, že ho miluju, těším se na něj, a pak mi najednou někdo řekne, že není zdravé a já už ho ráda nemám? To přece nemá s mateřskou láskou nic společného, když jsem se rozhodla mít děti, tak jsem se tím zavázala, že je budu chránit za všech okolností a ať jsou jakékoliv. A rozhodně to nezměním jen proto, že vím, že nevystudují vysokou školu a nebudou nosit medaile z tenisových turnajů.
|
| Diana, 2 děti | •
|
(2.12.2007 17:12:48)
Prosím Vás, tady vůbec nejde o to, že by dotyčná matka své postižené dítě milovala míň nebo snad vůbec!!DS , alespoň ten případ, co zde vy uvádíte, se s postižením u nás v rodině vůbec srovnávat nedá!!
|
|
|
| Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 | 
|
(2.12.2007 17:07:26)
Diano, naprosto s Vámi souhlasím. Napsala jste to velmi výstižně. Je mi moc líto, co Vás potkalo. Chci jen přispět svou troškou do mlýna. V 29 letech jsem otěhotněla, velmi jsme se s manželem na miminko těšili. Po amniocentéze jsem se dozvěděla, že to bude holčička, kterou jsem si strašně přála. Bohužel vyšetření prokázalo Downův syndrom. Můl lékař mně tehdy doporučil interupci, podotýkám doporučil, já samozřejmě ihned souhlasila. Nenapadlo by mě nikdy nad něčím takovým přemýšlet.Byla to ztráta, bolelo to ano. Po pár měsících jsme začali pracovat na dalším miminku, když ani po dvouletém snažení nepřicházelo, nechali jsme si udělat různá vyšetření. Výsledek strašný: Už nikdy nebudu mít vlastní dítě!!Ano trvalo dlouho, než jsem se s tím smířila, ale nikdy nelituji toho, že jsem šla tehy na potrat. Je to již téměř 10 let, nikdy jsem nezapochybovala o správnosti mého rozhodnutí, týká se to i mého manžela, a já říkám: Než život s postiženým dítětem, raději do konce života bezdětná!!
|
| Linda | •
|
(2.12.2007 17:45:29)
Marcelo, nechci se vás nijak dotknout ale DS nemá Dianou popisované příznaky, většina lidí s DS mluví, chodí, jsou částečně samostatní. Může to být DS jen v mozaice a to je pak člověk skoro normální, na první pohled to nepoznáte.
|
| Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 |
|
(2.12.2007 18:07:20)
Lindo, já tu ale nenapsala, že mé dítě mělo stejné postižení jako Diany. U nich pokud vím, to byla DMO.
|
|
|
|
| Danny | •
|
(3.12.2007 14:39:34)
Souhlasím, pokud to postižení je takové, že neumožní, alespoň částečné zařazení do života a do společnosti. Naše společnost je k postiženým hodně sobecká. Takže až jednou toto dítě vyroste a přijde třeba o rodiče, kdo se o něj postará? Bude muset do Ústavu,pokud tam nebylo zvyklé od malička, bude to pro něj stres.Úplně stačí jak se k mírně postiženým chovají naše sociální úřady,zdravotní pojišťovny a nemocnice.
|
|
| Danny | •
|
(3.12.2007 14:39:41)
Souhlasím, pokud to postižení je takové, že neumožní, alespoň částečné zařazení do života a do společnosti. Naše společnost je k postiženým hodně sobecká. Takže až jednou toto dítě vyroste a přijde třeba o rodiče, kdo se o něj postará? Bude muset do Ústavu,pokud tam nebylo zvyklé od malička, bude to pro něj stres.Úplně stačí jak se k mírně postiženým chovají naše sociální úřady,zdravotní pojišťovny a nemocnice.
|
|
| bejbina | 
|
(8.12.2007 1:15:01)
Diano, nedá mi než reagovat. Já nemám postižené děti, ale moje švagrová má postiženého kluka. Jen se plazí, projevuje se jen na neverbální úrovni, slovo máma od něj nikdy neslyšela. Je mu 12 let. A byla by určitě velice dotčena tvým názorem, že by vedla neplnohodnotný život!
|
| bejbina |
|
(8.12.2007 9:27:31)
Hm, bylo už ráno. Samozřejmě by byla švagrová velice dotčena názorem, že by nevedla plnohodnotný život.
Také jsem se ve vztahu k synovci postupně vyvíjela. Od pocitů, jak se mám proboha chovat, až k pochopení toho, že i bez řeči a pohybu se dá vést život plnohodnotný. Samozřejmě že je tam celodenní péče, nelze počítat s tím, že synovec bude jednou samostatný, ale dokáže se smát, radovat, plakat. A švagrová říká, že člověk, který v péči postižené dítě nemá, nikdy nepochopí co mu toto může dát.
Tohle bylo kdysi zkopírováno sem na diskuzi a já to dala přečíst švagrové. Řekla, ano, to vystihuje podstatu života s postiženým dítětem.
Téhle dáme postižené dítě.“ (…)
„Proč právě ji? Vždyť je tak šťastná.“
„Právě proto,“ odpoví Bůh s úsměvem.“Copak bych mohl svěřit postižené dítě ženě, která nezná radost? To by bylo kruté.“
„Ale je trpělivá?“
„Nechci, aby byla příliš trpělivá, jinak se utopí v sebelítosti a bolesti.“
„Ale Pane, myslím, že ta žena v tebe ani nevěří.“
„Na tom nesejde. Ta žena je dokonalá. Má správnou dávku egoismu.“ (…)
„Egoismu? Copak to je nějaká ctnost?“
Bůh přikývne: „Jestli se nedokáže od dítěte čas od času oddělit, nikdy to nedokáže přežít. (…) To je žena, které požehám ne zcela dokonalým dítětem. Ještě to neví, ale budou jí mít co závidět. Nikdy nic nebude brát jako samozřejmost. Žádný krůček pro ni nebude něčím obyčejným. Až ji dítě řekne poprvé máma, bude svědkem zázraku a bude to vědět. Dám ji, aby viděla jasně věci, které vidím já – lhostejnost, krutost, předsudky – a dám ji, aby se přes ně přenesla.“ (…)
„A kdo bude patronem?“ ptá se anděl připravený k zápisu do matriky.
„Bude ji stačit zrcadlo.“
Ermy Bombeckové
|
| bejbina |
|
(8.12.2007 9:32:07)
Výborně. Pokud ostatní čtou jako já, tak potěš...
Asi mi tu nějak mizí písmenka před očima. :o)) Raději jdu od pc.
|
| Linda | •
|
(8.12.2007 10:36:06)
Diano, jak můžeš říct neplnohodnotný život. Můžeš nanejvíš říci...Já vedu se svým synem neplnohodnotný život, nebo Můj syn vede neplnohodnotný život.
Jak jsem psala mému bratru je 35let, a ačkoli je hodně postižený, je určitě na světě rád.ˇA já vím že se o něj jednou postarám, ale nepláču kvůli tomu, je to moje povinost a udělám to ráda, on chodí přes den na pár hodin do stacionáře, je na úrovni pětiletého dítěte, takže někdy je s ním legrace...určitě to není NEPLNOHODNOTNÝ život.
|
|
|
| Máří | •
|
(8.12.2007 22:23:15)
Přidávám se k Lindě a Bejbině - starala jsem se o mentálně postižené jako dobrovolnice a hrozně moc mi to dalo. Nikdy bych neřekla, že vedou "neplnohodnotný život". Po pravdě řečeno tomuhle pojmu ani nerozumím, buď vedu šťastný, nebo nešťastný život. A "moji" postižení vedli myslím život šťastný, protože to bylo v komunitě rodinného typu. Takže záleží na nás, jaké podmínky jim vytvoříme. V žádném případě bych to nevzdávala už předem, i kdybych věděla, že já sama se o takovéto dítě nebudu moct postarat. Jestli budou mít handicapovaní lidé šanci na spokojený život závisí na tom, jaký přístup k nim bude mít naše společnost (obávám se, že v tomto směru máme co dohánět). Na západě fungují možnosti chráněného bydlení, komunity pro postižené atd. U nás by to bylo potřeba taky, ale především by se měl změnit přístup k postiženým lidem.
|
|
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(2.12.2007 11:02:47)
Diano, můžeš mi prosím tě vysvětlit ten rozdíl. Asi jsem mdlho rozumu, že ho jaksi nevidím.
|
|
| Linda | •
|
(2.12.2007 15:08:46)
Diano, souhlas!!! Pokud někdo nevidí rozdíl mezi 2 měsíčním plodem a 15 měsíčním batoletem, připadá mi to poněkud zvláštní. I když to možná tady na Rodině není populární a ani většinový názor, ve společnosti se naštěstí mezi plodem a dítětem rozdíl dělá, jinak by u nás byly potraty zakázány, tak jako třeba v Polsku.
|
| suzann | •
|
(3.12.2007 8:28:59)
Lindo, pokud bys byla těhotná a bylo "to" v pořádku, budeš tomu říkat dítě a možná o něm mluvit jménem. Určitě o tom nebudeš do porodu mluvit jako o plodu. Nemám pravdu? Pokud by to v pořádku nebylo, budeš tomu říkat "to" a necháš ho zabít. Proč mezi tím děláš takovýto rozdíl?
|
| Linda | •
|
(3.12.2007 14:33:15)
Ale já už jsem těhotná byla, a rozhodně jsem o 2 měsíční tečce na ultrazvuku nemluvila jako o miminku. Ač jsem k rostoucímu životu uvnitř sebe cítila velkou odpovědnost od počátku, miminko to pro mě bylo mnohem později. Jo a jinak já teda pochybuju, že je to pro někoho jednoduchý jít na potrat. Jestli ty myslíš, že je to jednoduchý, tak to bys měla být první, kdo by měl být pro potraty.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(4.12.2007 15:25:36)
Lindo, a když jsi cítila pohyby? To už to byo miminko? Takové děti se běžně potrácejí...
|
|
| suzann | •
|
(4.12.2007 15:50:50)
Lindo, 2měsíční tečka na ultrazvuku, ty jsi vtipná. Opěvuješ tu vědu, díky které můžeš vědět (v uvozovkách) dopředu, jak je na tom tvé dítě, ale už zavíráš oči před tím, že tato věda je schopná tu tvojí tečku zvětšit přes stránku A5, a na té zvětšenině je dosti detailně vidět všechny zárodky orgánů, srdíčko, zárodek oka a "přípravu" pro ruce a nohy (odborně, zkopírováno: "Zřetelná hlava a kostrč. Patrné pupeny končetin. Zárodky mnoha vnitřních orgánů. Začíná pracovat krevní oběh. Náznaky vnitřního ucha, oka a jazyka. Plod má míchu."). A to nemluvím o 2měsíční tečce, ale o 4týdenním miminku. Je velké přibližně 6mm a je to doba, kdy se většina z nás o těhotenství teprve dozví. Pokud bys nechtěla zavírat oči před touto pravdou, najdeš takovou fotku jistě v každé knížce o těhotenství. Pokud víš, jak taková fotka vypadá, zajímalo by mě - to jak 4týdenní mimi vypadá, opravdu nepovažuješ ani omylem za nového človíčka?
|
| Bebíčko | •
|
(4.12.2007 16:18:15)
Nevím, jak Linda, ale já v té tečce nového člověka nevidím. Vidím pouze tečku, která se bude která se bude dál růst a pokud se něco nezamotá, jednou to člověk bude. A pokud se něco zamotá je pouze na mamince jak to bude řešit dál.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2007 16:35:05)
Jestli ti tohle připadá jako tečka, tak máš vážné problémy se zrakem
|
| Bebíčko | •
|
(4.12.2007 17:10:07)
Markéto, co jsi měla třeba k obědu? Jestli jíš maso, tak by si se nad tím měla zamyslet, protože zvířata trpí daleko více než ta tečka. Nad tím se tady nikdo s těch velikých humanistů nezamyslel.
|
| Markéta | •
|
(4.12.2007 17:19:51)
Bebíčko, to je smůla, protože maso nejím ani já, ani manžel. A i kdyby, tak ona ta zvířata se narozdíl od "plodů" netrhají zaživa.
|
| Bebíčko | •
|
(4.12.2007 18:00:50)
Já maso také nejím a přesto bych interupci podstoupila, protože se mi to zdá lepší řešení než dát život dítěti na kterého by čekalo jen trápení. Mimochodem, už sen tu psala, že pro dobrý důvod k interupci považuji i to že žena dítě POUZE nechce, protože podle mne se má každé díte narodit očekávané a chtěné, a ne jako nechtěné a pohozené u popelnic.
|
| suzann | •
|
(5.12.2007 11:12:04)
Bebíčko, ptala jsem se tě několikrát na různých místech diskuze KDO JÍ DAL K TOMU PRÁVO zabít.
Jinak jsi nakousla problém "nechtěnosti" - nechtěné děti (či kdokoliv) vznikají tím, že je NĚKDO JINÝ nechce - já opět nerozumím tomu, kde jsme přišli na to, že za naše problémy máme právo někoho jiného zabít. Můžeš mi to osvětlit?
|
| Bebíčko | •
|
(5.12.2007 11:37:28)
Ona nemá povinost díťe donosit, je to její tělo a její volba, její život. Kdo tobě dal právo takovou ženu odsuzovat. Odsouzení hodni jsou lidi který tyrájí a zabíjejí již narozený a ne ty, který nevídí jinou volbu než potrat. Kdo dal tobě pravo nařizovat ženě aby donosila nechtěné dítě. Kdyby jsi zakázala potraty, dopadlo by to jako v Polsku, kde jsou pokoutný anďelíčkářky, které ohrožují život ženy a po jejich zásahu se spíše narodí živý potrat než po odborném zásahu lékaře. Nikdo ti nebere právo dítě svobodně donosit, tak ty neber právo svobodný volby. Když už se dítě narodí, s postižením nebo bez, má právo narodit se do milujcí mamince.
Kdo jí dal právo brát život? Asi ten co jí strčil do břicha postiženy nebo nechtěný díťe. A tím nemyslím jakéhokoli boha a nechtěla jsem urazit věřící.
|
| Máří | •
|
(5.12.2007 13:24:50)
Ehm, ehm, "strčil do břicha postiženy nebo nechtěný dítě". Já myslela, že děti vznikají trošku jinak než strčením do břicha? A že když s někým spím, tak předpokládám, že bych taky mohla otěhotnět?
Jinak bych opravdu nikdy nesoudila maminku, která šla na interrupci, protože její dítě bylo těžce postižené. Nesoudím ani ty, které to udělaly z jiného důvodu, a normálně se s nima bavím, jen je mi prostě líto, co se stalo. Můj postoj k interrupci jako takové je jednoznačně negativní, ale nikdy by mě nenapadlo kázat někomu, kdo se asi i tak trápí tím, co má za sebou.
|
| Bebíčko | •
|
(5.12.2007 13:36:49)
Promiň Máří, ale na chloupou otázku je chloupá odpověď.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.12.2007 14:14:57)
Bebíčko, píšeš: Kdo jí dal právo brát život? Asi ten co jí strčil do břicha postiženy nebo nechtěný díťe. A tím nemyslím jakéhokoli boha a nechtěla jsem urazit věřící.
Můžeš mi prosím tedy říct, koho tím myslíš?
|
| Bebíčko | •
|
(5.12.2007 18:05:21)
Třeba přiroda nebo náhoda. Přece víš jak vznikají děti.
|
|
|
|
| Jeanine+Filípek 01, Adámek 06 |
|
(5.12.2007 14:03:36)
Myslím, že žena- matka nepotřebuje dostat od nikoho právo k tomu, aby šla na interrupci. Souhlasím v tomto s Bebíčkem, je to její tělo, zárodek či plod, který se u ní vyvíjí vznikl z jejího vajíčka a mužské spermie, rozhodně se tu nejedná o zázrak, takže ona, jen ona samozřejmě po poradě s partnerem mají právo. Žádná vyšší moc rozhodně ne!!
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.12.2007 14:21:55)
problém je v tom, že už to není jen její tělo. je to už i tělíčko někoho jiného. a jsme zase na začátku... Hodně to teď zjednoduším, ale vždycky tu prostě budou ty, pro které je život vzácný hned od prvopočátku a neosobují si právo do něj zasahovat, a ty, které si myslí, že je zde jakási vágní hranice, do které mají právo život přerušit...
|
| PajaMM | 
|
(5.12.2007 14:43:38)
Rachel,
ano, tak to vzdycky bylo, je a bude...to se nezmeni nikdy.
|
|
|
|
|
|
|
| ........ |
|
(4.12.2007 21:28:04)
Bebíčko fascinuje mě jak může lidský zárodek přirovna k "tý tečce"..
Uplně zírám jak takhle se někdo může vyjádřit o plodu který už v 8 týdnu vypadá jako človíček!!
|
|
|
| suzann | •
|
(5.12.2007 9:47:47)
Markét dík za obrázek ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| bono |
|
(4.12.2007 10:35:34)
to je chvályhodné, že jsi věděla dopředu lépe, než všichni specialisti, co se kolem slovenských siamských dvojčátek motali, že nemají šanci. A já naivka myslela, že tam naděje na přežití rozdělených dětí byly. Slovenslé mamince se nedivím, vybrala svým synům naději na pozdější plnohodnotný život před okamžitou jistou smrtí v podobě potratu. To, že se naděje nenaplní, asi maminka ani lékaři předem nevěděli. (narozdíl od všech generálů po bitvě, co ji zde odsuzují)
|
| zuzana | •
|
(5.12.2007 12:49:19)
Ja se ted nechci vyjadrovat k volbe maminky, ale od kud vis, ze by deti meli nadeji na plnohodnotny zivot? To jsou velice silna slova, protoze uz ti specialisti se vyjadrovali, ze plnohodnotny zivot jim asi nezajisti nikdo. Velice pravdepodobne by zili dost invalidni zivot, plny opakovanych operaci....
Myslim vsak, ze to byla volba maminky a soudid ji nema nikdo pravo, stejne tak i kdyby zvolila variantu druhou.
|
| Ráchel, 3 děti | •
|
(5.12.2007 14:15:51)
zuzano, jaká je tvá definice plnohodnotného života?
|
| zuzana | •
|
(5.12.2007 17:05:44)
To mas Rachel asi pravdu, tezko definovat plnohodnotny zivot. Asi je to pro kazdeho neco jineho, pro dvojcata by ten zivot asi nebyl moc jednoduchy a urcite by cely zivot bojovalí s tezkym handicapom. Pro nekoho to prekazkou k plnohodnotnemu zivotu je, pro nekoho nikoliv.
Ja opakuji, ze rozhodnuti bylo na rodicich ho vrahem!
|
|
|
|
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(1.12.2007 23:49:46)
Já jsem ti amnio doporučovala ve víře, že ti potvrdí dobrý zdravodní stav nikoliv jako argument pro přerušení. Seš těhotná, máš své dítě ráda, to je hezké a já to chápu. Ale tvrdě oduzuješ ženský, který si prošly drsným peklem, rodily v bolestech do prázdna. Nebyly to ty, kterým se něco nehodí, ale ty, které věřily, že dělají dobře, že chrání i své nemocné dítě před utrpením.
Můžeš to nechápat, ale něměla bys zjednodušovat.
Co se slovenských dětí týče, myslím, že matka musí v pudu sebezáchovy věřit, že udělala dobře. Já si tím jista nejsem a obávám se, že se nešťastným způsobem spojila věda i víra v tom, že jí společně poskytly nepřiměřenou naději.
|
| Linda | •
|
(2.12.2007 15:05:14)
Ano, tos napsala naprosto přesně. Souhlasím s tebou, že většina žen, které se dozvědí o postižení plodu a rozhodnou se proto pro potrat, tak nečiní pro své vlastní pohodlí, ale proto, že to považují za nejlepší řešení pro to dítě. Kdyby ženský řešily v první řadě své pohodlí, tak to by asi nerodily vůbec, no ne?
|
|
| & |
|
(3.12.2007 6:33:01)
Libiku,
S prvni casti naprosty souhlas.
Slovneska dvojcata, nevim. Z toho mam jednine pocit, ze jsem rada, ze jsem nemusela nic takoveho resit.
|
|
|
| Čmeláčice, 1 čmelda | •
|
(2.12.2007 1:02:10)
Plně s Tebou souhlasím. Drž se a věřím, že vše dobře dopadne :-)
|
|
| zuzkasim | 
|
(2.12.2007 21:55:57)
Moc ti přeju zdravé miminko a nadále pohodové těhotenství. Protože máme v rodině postiženého člověka, dopředu jsme o tom s manželem mluvili. Oba jsme byli celkem rozhodlí nechat si téměř jakékoliv miminko. Při prvním těhotenství jsem krom úvodního ultr. absolvovala ty 3 velké ultrazvuky na speciálním pracovništi, vše bez potíží. Jen zátěžový test na cukrovku mi byl velmi nepříjemný. Při druhém těhotenství jsem odmítla aspoň tu cukrovku, doktorka se na to netvářila 2x potěšeně, ale řekla mi, že ona mě o tom informovat musí, rozhodnout se můžu sama. Při ultr. kolem toho 30. týdne mi u největšího specialisty v Brně vycházelo docela velké miminko, začala jsem mít obavy, jak takového obříka porodím. Trápila jsem se tím až do doby, kdy jsem začala chodit na kontorly do porodnice, kde mě uklidnili, že naopak vidí spíše drobnější miminko. Synek byl narozen v 38. týdnu a měl 2820g, takže žádný obřík se nekonal. Myslím si, že rozhodnutí je opravdu jen na tobě a nikdy bych nikomu neřekla, že ohrožuje svoje dítě tím, že na vyšetření nejde. Spíš naopak. Ten stres je kolikrát naprosto zbytečný. Už jsem slyšela hodně příběhů maminek o tom, že jim bylo doporučeno ukončit těhotenství pro velké vady plodu, maminky si děti nechaly a děti jsou naprosto zdravé. Tohle bych zase nedokázala riskovat já.
|
|
| suzann | •
|
(3.12.2007 8:01:57)
Markét, jsi moc statečná a odhodlaná děťátko přijmout jakékoliv, s největší láskou, jaká je jen možná, za to ti patří úcta (a moje sympatie :-) )!Držím ti palce, ať je vše v pořádku, a ať jsi silná.
|
|
| Insula |
|
(12.12.2007 8:42:32)
Myslím, že na dítě nezapomenou ani ty, které podstoupí potrat ve vyšším stupni těhoteství. Sama si neumím vůbec ani trochu představit ten stres, kdybych věděla, že moje dítě má těžkou vadu a po porodu nebude žít dlouho. Nedokázala bych ho "nosit" až do porodu. Potkávala bych na ulici lidi, kteří by se mě ptali na miminko. Co bych jim měla říct???? Že porodím dítě, které brzy zemře???? Asi bych se z toho zbláznila.
Chápu, že jsou i vady se kterými se dá žít, ale já bych se o takové dítě postarat nedovedla (manžel vůbec ne). Je v tom asi i jistá dávka sobectví, ale vidím, jak na mě působí to, že jsem už skoro 6 let doma s dětmi a neumím si představit, že bych musela být doma celý život. Nebo že bych dítě dávala přes týden někam do stacionáře a brala si ho na víkend. Prostě na to nemám sílu.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)