| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Odjíždím na internát

 Celkem 23 názorů.
 Katoun 


Poprvé na internátě 

(24.9.2007 12:56:56)
Souhlasím s tím, že první adaptace na internát může být docela komplikovanou záležitostí. Zažila jsem to také, já doposud introvertní dítě jsem byla najednou přijata ke studiu na církevní škole (ani tak kvůli vyznání, jako kvůli studijnímu oboru), nastěhována na internát, který vedly řádové sestry, což by mi ani tak nevadilo jako společnost na pokoji. Bohužel jsem se dostala do kolektivu poměrně vyžilých dívek, což pro mě byl doslova šok. Měsíc jsem to zvládala se sevřenou dušičkou, možná tomu napomohlo to, že má matka mi tam nastěhovala téměř celý šatník s tím, že budu domů vozit jen špinavé věci na oprání (já pak přijela na víkend domů a málem neměla v čem chodit). Během jedné vycházky jsem vychovatelce oznámila, že jedu domů k rodičům, vrátím se na druhý den ráno než začne vyučování. Během cesty domů jsem si vyřídila všechny potřebné průkazky na slevy vlaku a autobusu, zjistila si jízdní řády. Když jsem se objevila doma ve dveřích, rodiče byli poněkud překvapeni, zvlášť, když jsem jim hodila na stůl všechny ty průkazky a jízdní řády a sdělila svoje rozhodnutí denně dojíždět. Když jsem si pak vlakem stěhovala všechny věci z internátu - vzpomínám si dodnes zcela jasně, že to byly snad 4 velké kufry a nějaké igelitové tašky, ... pomáhalo mi s tím ještě několik děvčat, rodiče mě pak čekali u vlaku. Dojíždění jsem nikdy nelitovala, přečetla jsem díky tomu spoustu knih, pak mi nedělalo ani dojíždět na vysokou do Ostravy, ... Tím nechci říct, že by byl internát špatný, ale opravdu záleží na prvním kontaktu, na složení osazenstva pokoje, režimu, ... později jsem přišla na to, že být introvert se nevyplácí a potvrzuji "že líná huba, holé neštěstí".
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Na mě by to nebylo... 

(24.9.2007 13:12:07)
Tak to by na mě taky nebylo.Introvert rozhodně nejsem,ale byla jsem zvyklá na vysokou míru svobody - neumím si představit ten režim.Na VŠ už to bylo jiné,tam nikdo neřeší,co si děláš ve volném čase. A i tak, když si člověk se spolubydlícími na koleji "nesedne",stojí to za prd.
 jana38 


Re: Na mě by to nebylo... 

(24.9.2007 13:54:40)
Haha, já si pamatuju, jak na VŠ kolejích moje spolubydlící na pokoji, která prošla internátem, první večer čekala, až nám přijdou zhasnout na pokoj světlo:-)))
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Re: Na mě by to nebylo... 

(24.9.2007 14:00:18)
Jééžiši. No vždyť říkám,to by na mě nebylo...
 jana38 


Re: Na mě by to nebylo... 

(24.9.2007 21:45:09)
A jak pak byla happy, když zjistila, že si může svítit klidně do půlnoci:-)))
Zase byla z intru vycvičená (na rozdíl ode mě), že se prostě každý odpoledne učí. Já z domova byla zvyklá se učit už na gymplu na poslední chvíli a zásadně v noci:-) Musím uznat, že její internátní systém učení byl o něco efektivnější a méně stresující. Ale když po roce spolubydlící odešla za lepší VŠ, tak jsem upadla do starého a prověřeného systému: dva dny do zkoušek? ...to je spoooousta času.... a pak to honila po nocích s hektolitrama kafí:-))))
 veve 
  • 

Re: Poprvé na internátě 

(14.10.2007 18:56:52)
Nas intrak je celkom v pohode. Do 18 rokov sa ludia musia povinne vratit na intrak do 17 00 a my 18-rocni do 1900. Vychadzky mozme mat do 21:30, a kolkokrat-to zalezi od poriadku na izbe, ktorý sa každý den boduje. Krúzky existuju, ale skoro nikto na ne nechodi a vychu sme mali celkom dobru. Teraz si vymysleli tzv koedukaciu a tak mame my baby vychosa chlapa a sme vo vychovnej skupine s o 2 roky mladsimi chalanmi. Nastastie s nimi nemusime podnikat ziadne aktivity a ani sa nestretavame lebo byvaju v inej casti budovy. Vychovavatelia sa o nas nezaujimaju, iba pridu a spytaju sa "potrebujete odomna nieco?" my odpovieme ze nie a oni odidu. Vecierka je o 2200. Chodia kontrolovat ci je zhasnute ale hned potom ako odidu si este kludne zazneme svetlo a pozerame film na notebooku. Hygienik vyhlsil, ze na nasich izbach mozu byvat max 2 ludia, ale aj tak sme tam po 4, co je dost blbe ale nastastie sme skvela partia takze to nie je taky problem. Len potom sa vsetci cuduju ze co sme taki chori... Sprchy a zachody mame spolocne na celu chodbu. Vymysleli sme si ale system objednavania sa na sprchu ktory celkom funguje a ak sa ludia zacnu sprchovat okolo 6-7 tak do vecierky sa stihnu vystriedat vsetky izby. Nikto nekontroluje ci sa ucime, iba vycha chodi vzdy pred vysvedcenim zapisovat ake znamky ideme mat. Potom z toho nie su ziadne postihy, robi sa to len kvoli statistike. No a taky prezitok zo socializmu-na konci kazdeho roka dostavame tzv pedagogicku diagnostiku co je vlastne cosi ako kadrovy posudok "studentka je dobre vychovana, ma vytvorene zakladne navyky. rada pozera TV, cita, je priatelska a oblubena" daju nam to precitat a my to musime podpisat. aky to ma zmysel, to fakt netusim. takze asi tak to u nas vyzera.
 Toranoko 
  • 

Tak nevim... 

(24.9.2007 14:05:10)
ja jsem s internatem nikdy zadne extra problemy nemela - kazdodenni kontakt s rodici je pro me utopii - v dobe, kdy jsem odjizdela na internat, jsem uz tak byla samostatna - sama jsem jela na prijimacky na stredni skolu, sama i na zacatek roku a internat - zadne kufry od maminky apod. Od 15 jsem takhle bydlela, v 17 jsem jela do zahranici, kde jsem byla tri roky, domu jsem jezdila tak jednou za dva mesice, taky na internatnim ubytovani - ale je fakt, ze jsme vzdycky meli pomerne volny rezim - jinam bych bydlet proste ani nesla :-) A temer nikdy jsem nemela potrebu toho rezimu zneuzivat, protoze jsem mela svobodu i doma - ale znam spoustu lidi, kteri se doma citili svazani, a kdyz konecne mohli na intr, rozjizdeli to ve velkem stylu {vcetne mejdanu, drog apod.}.
 Ivana Procházková 


Re: Tak nevim... 

(24.9.2007 14:42:48)
Taky jsem nezažila nic z těch popisovaných komplikací s intrem. Na intru jsem byla spokojená docela dost, (více než před tím na ZŠ v "domácí" péči - a to jsem introvert), a omezená svoboda mi v té době až tak nevadila, protože jako 14-letý harant jsem byla ještě jakž takž určitému řádu uvyklá. Připadá mi to s intrem podobné jako s kolejemi: kdo nebydlel na kolejích, nikdy nezažil ta přátelství, která vznikají v těchto podmínkách. A stejně tak na intru: holky, co jsme byly "dojíždějící", jsme si mezi sebou vytvořily mnohem silnější přátelská pouta než ty, co bydlely u rodičů. U jenom těch večerů a nocí, co jsme spolu prokecaly. A že v 16-ti letech máte problémů k řešení!!! :))))))))))))
 Katka,kluci 5 a 8 
  • 

Ono záleží ... 

(24.9.2007 15:28:03)
Ona záleží na tom, jak to na intru vypadalo - já jsem starší ročník a moji spolužáci ze SŠ,kteří bydleli na intru, s námi mohli jít ven nebo do kina jen když měli "vycházku". Možná,že teď už to je trochu volnější...
 Ivana Procházková 


Re: Ono záleží ... 

(24.9.2007 20:52:41)
Ne, ne, já jsem taky už asi starší ročník :). (Intr jsem zažila za totáče.) Když jsme chtěli ven, museli jsme požádat o vycházku (což znamenalo nahlásit vychně, že chceme ven, sdělit kam a nechat si to zapsat do průkazky - víceméně admin úkol). "Ven" ovšem znamenalo, že jsme chtěli ven po večeři. Do večeře žádné vycházky neplatily (večeře byla tuším do sedmi), to jsme mohly chodit kam jsme chtěly a kdy jsme chtěly.. Což mi ve 14 jako velké omezení nepřipadalo, doma bych taky musela hlásit, že chci večer někam jít. Neříkám, že tam nebyla buzerace - byla. Ale to jsem si v těch 14 tak nebrala..
 10.5Libik12 


Re: Ono záleží ... 

(24.9.2007 21:47:57)
Já jsem intr v roce 1979 nezvládla. No tedy vydržela jsem rok a půl, ale jakmile se rodiče opustili Šumavu, kde žádné střední školy nebyly, raději jsem změnila lokál a začala chodit do jiné školy. Nesedlo mi to kolektivní soukromí.
 valdina 


Internat ne 

(24.9.2007 14:26:44)
Taky jsem zazila internat na vlastni kuzi a musim rict, ze zacatky byly hooodne tezke. Prvni rok nas bylo na pokoji dokonce 5. Nejhorsi pro me byl asi prvni mesic, prvni dva tydny jsem brecela do polstare kazdy vecer a jeste mesic jsem kazdy patek jezdila domu s placem. Myslim si, ze ve 14 odjet na internat je dost brzo. Potom jsem si zvykla, a nakonec byla i legrace, i kdyz rezim byl prisny a ven jsme se temer nedostali, jenom do skoly a zpatky. Tehdy jeste mobily a jine vymozenosti nebyly, myslim, ze dnes uz to pro deti je snadnejsi. Mnohem pozdeji mi mamka rekla, ze s tatou i uvazovali, me ze skoly vzit, jak jsem to tezko nesla. Myslim, ze bych asi sve deti na internat nedala, ale zalezi hodne na osobnosti ditete. Ja si tehdy tu skolu vybrala, takze jsem mela, co jsem chtela, dnes uz bych to nejspis udelala jinak. Na kolejich uz to potom bylo o necem uplne jinem, to jsem si maximalne uzivala, ve 14 je ale podle meho nazoru moc brzo.
 Ivana Procházková 


Re: Internat ne 

(24.9.2007 14:47:05)
Vidíš valdino, a já s v těch 14 letech vybrala školu schválně takovou, abych mohla být na intru (předesílám, že jsem žádné komplikace doma s rodiči neměla, jakože bych od těchto problémů utíkala na intr), a spokojená jsem byla opravdu dost, i přes všechny ty buzerace od vychošek (stejně jsme z nich měly prču... :)).
 valdina 


Re: Internat ne 

(24.9.2007 15:14:01)
Ahoj Ivule, ja kdyz si vybirala skolu, tak jsem bohuzel nehledela na to, jestli je internatni nebo ne. Proste mi slo o skolu jako takovou a jak rikam, mela jsem, co jsem chtela. Dneska uz bych to udelala jinak. Co se tyka pratelstvi, byli jsme tehdy docela dobra parta, my intraci, ale dokoncili jsme skolu, seslo z oci, seslo z mysli, jak se rika. Prave proto, ze jsme byli vsichni prespolni a nekteri hodne zdaleka, nejak nam to pratelstvi nevydrzelo.
 Berunice 


kdeže ty krásný časy jsou.....? 

(25.9.2007 13:30:18)
Na internát mám krásný vzpomínky i přes tu děsnou buzeraci, která tam vládla. Zažila jsem rok a kus totalitního intru a 2 a kus posttotalitního. A žádný výrazný rozdíl jsem nepocítila, snad jen, že se zrušily rozcvičky, což jsem ale tenkrát brala jako velký porevoluční úspěch a přestaly se konat povinné internátní schůze a zrušilo se učení pod dozorem vychovatelky pro studenty s horším průměrem (matně vzpomínám, že limit byl 2,5). Ale takovou srandu, kterou jsme si užily tam, už nikdy nezažiju, s holkama se vídáme dodnes a pořád si máme co říct. V prváku nás bylo na pokoji 7, to je síla, co? Pak nám to teda stáhli na 5, sprchování jeden čas probíhalo pod dozorem vychovatelky, která měla stopky a udávala tempo mytí, aby se šetřila voda. Dodnes když vzpomínáme, tak se válíme smíchy, ale je fakt, že jsem měla štěstí na dobrý kolektiv a o tom to celé je! Buzerace může být pořádná, vychovatelka může být sebevětší kravka, ale dá se to přežít, když je dobrá parta.
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Internát z druhé strany 

(25.9.2007 14:20:18)
Tak já dělám "vychnu" na intru od ledna a musím říct, že ta buzrace, která tam panuje je na mně dost. Budíček v 6:15, v 6:30 předání pokojů vychovatelce (sprchy, WC a 2 umyvadla jsou pro každé dva pokoje společné. Ale když jsou na každém pokoji 4 dívky, jak mají za 15 minut zvládnout umytí + "vyzáchodování" ?????)
Vychovytelka musí projít každý pokoj, aby bylo zhasnuto, zavřená okna, netekla voda v koupelce a zamklo se. Takže těch 30 pokojů mám co dělat, abych za cca 12 minut okontrolovala (někde leží mikina na posteli, někde ohryzek na stole, jidce ručník na topení.... musím vždy počkat, až patřičný žák vše uklidí, abych šla z pokoje poslední a vše překontrolovala....)
V 6:45 musíme být na snídani, ta je do 7:15, pak mi služba končí. V poledne nastupuje vchovatelka ve 12 hodin, aby si žáci mohli vyzvednout klíček od pokoje, když jsou po škole a po obědě. Do 16:00 hodin je volno, v 16:00 nástup - kontrola přítomnosti a po + st opět volno (nabídka kroužků - zpěv, počítače, plaváni, florbal, břišní tance a tak). V út + čt je úklid - žáci musí vytřít/vysát pokoje, utřít prach, poklidit si osobní věci a opět to vych. chodí kontrolovat. Připadalo mi to jako buzerce, dokud jsem nezjistila, že máme i takové experty, kteří veškeré prádlo nahází na jednu hromadu pod postel a při úklidu tuto kouli přesunou do skříně... Takže dnes už také "lezu dětem do soukromí".....
V 18.00 se jde na večeři a pak je možné se buď učit, nebo koukat na telku, nebo jít ještě ven. Kdo se neučí 18:30 - 20:00, učí se po 20. hodině (to se na chodbě u služby napíší do sešitu, kdy si berou "učebku" a my je chodíme kontrolovat, zda se doopravdy učí....) Vycházky mají do 18 let do 20:00, ti starší do 21:00, večerka je v 22:00. "Dětem" starším 18 let už ale nekontrolujeme, zda se učí - už jsou plnoletí a za sebe odpovědní...
Problém je s kouřením, hulením (tráva) a pitím. Máme třeba podezření, že dítě kouřilo či přišlo "pod vlivem", ale nemáme to jak dokázet. Detekční trubičky nesmíme používat, osobní věci (příruční tašku a kapsy) prohlížet nesmíme. Letos už vyletěl jeden kluk z intru, ale ten chodil veřejně po chodbách intru s jointem - tedy evidentně provokoval... Ale jinak nemáme, jak v této věci zasáhnout....
Minulý rok od nás odvezli dívku, která se předávkovala prášky na spaní (byla hysterická, rozešel se s ní kluk a tak se pokusila o jasně demonstrativní sebevraždu). Kamarádka, která dělá sestru v nemocnici tam, kde ji přijali, mi potvrdila, že měla pozitivní testy na drogy, ale oficiálně nám to nesmí nikdo říct.....
Myslím si, že slušně vedené děti, ktré jsou zvyklé z domova na nějaký řád a podřízení se autoritě, nemusejí mít na intru potíže (i když mne by likvidoval nedostatek soukromí). Na druhou stranu - když vidím některé moje kolegy(ně), které děti VŮBEC nezajímají, ale zajímá je jen to, že chtějí mít klid na klepy, připadně buzerují děti kvůli maličkostem, tak jsem ráda, že jsem nikdy na intru bydlet nemusela....
Simča
 Berunice 


Re: Internát z druhé strany 

(25.9.2007 19:20:18)
Ježiš, tak ono se nic nezměnilo ani po těch letech! Úplně jasně se mi vybavilo cos tu popsala a mohla bych přidat spoustu dalších drobnůstek, které nás tenkrát deptaly. Ale když se na to dnes dívám s odstupem a jako rodič, tak uznávám, že spousta té buzerace je potřeba. Páni, já jsem už fakt stará, když dokážu tohle napsat!
 Šárka 
  • 

Re: Internát z druhé strany 

(26.9.2007 11:57:22)
Já začínala na intru před 10 lety a končila před pěti. Taky jsem vybírala školu mimo jiné i podle toho, že jsem prostě na intr chtěla a nešlo o nějaké problémy doma. Pokoje jsme měli stylem buňka = čtyřlůžák a dvojlůžák se společnou koupelnou a záchodem, později se čtyřlůžáky změnili na třílůžáky. Na každém patře cca 10 buňěk, jedna vychovatelna a jedna klubovna. Intr měl 6 pater. Odpoledne byla vychovatelka na každém patře, v noci každé druhé patro. K dennímu režimu: ráno nás chodila budit noční vychovatelka, vstávali jsme každý jindy, protože každému jinak začínala škola a praxe. Budíček se psal předchozí večer, budilo se po půlhodinách, ale budit jsme se nemuseli nechat, kdo chtěl vstával bez vychovatelky. Snídaně, dřív nebyla povinná, pak už ano, ale kdo nesnídal, mohl si ji zabalit a vzít na sváču. Odjezd do školy. Jezdily nějaké školní autobusy, ale záleželo na každém, jak se dopravil a jestli místo školy nešel do města. Poslední kdo odešel z pokoje, odevzdal klíč na vychovatelně. Dopoledne chodila vychovatelka kontrolovat úklid a bodovala to. Musela mít ale svědka, takže s sebou vzala některého ze studentů, kteří měli odpolední a byli na pokoji. Odpoledne byla naše věc, jak jsme strávili, ale do 18:00 jsme museli být na intru. V 18:00 tzv. nástup, čili všichni přítomní se shromáždili na každém patře v klubovně, vychovatelka zkontrolovala, zda nikdo nechybí a napsali jsme si budíčky. Večeře. Jak snídaně, tak večeře se vydávaly asi 3 hodiny, takže jsme si mohli jít kdykoliv. Ve středu byly vycházky do 21:00. Delší vycházku, či vycházku v jiný den museli písemě schválit rodičové. Nad 18 let stačilo vycházku kdykoliv pouze nahlásit vychovatelce. Ve čtvrtek byl úklid, to chodila večer vychovatelka a kontrolovala pořádek, případně nařizovala, co ještě doladit (tam máš ještě smítko, podívej se na ten prach na poličce...). Kdo byl načapán při drobném přestupku (nepřišel na nástup, byl načapán nepřezut, málo bodů za úklid...) musel za trest organizovaně uklízet okolí intru. Na každé klubovně bylo centrum nějakého zájmu. Na jedné počítače, jinde psací stroje, šicí stroje, knihovna, klavír a tak, na každém patře televize a každé druhé video. A každý byl nucen se do nějakého kroužku přihlásit. Ale dalo se to obejít přihlášením do čtenářského, a četbu nikdo nekontroloval. Kdy a jestli se učíme nikdo nekontroloval, ale pokud bychom měli pocit, že na pokoji nemáme dost klidu, vychovatelka nás nechala třeba na vychovatelně... Jo a na patře se po týdnu střídali služby u telefonu, neboť mobily tehdy teprve začínali, když už já pomalu končila. Za zmíňku ještě stojí příjezdový deníček, kde nám rodiče vždycky museli podepisovat, kdy jsme přijížděli a odjížděli z domu. Nějaký řád mi na intru problém nedělal, volnosti jsme měli dost. Pravda je, že na spolubydlících záleželo hodně. Já byla v 15 letech ještě docela děcko a když jsem na pokoji našla holky mnohem vyspělejší s obarvenými vlasy a pěti naušnicemi v každém uchu, byl to pro mě docela šok. Navíc holky byly docela společenské, takže jsme měly pořád plný pokoj návštěv, což mi nesedlo a moc jsem se tam opravdu netěšila. To bylo naštěstí jen první rok. Druhý rok jsem měla spolubydlící normálnější. Jedna se nám strašně chtěla svěřovat se svými sexuálními zážitky a na dvojáku jsme měli jednu feťačku. Ale zbylé tři roky jsem bydlela s opravdu fajn holkama. Člověk jak se trochu seznámil, otrkal a zvykl si, vybral si s kým chce bydlet, tak už to bylo mnohem veselejší.
 valdina 


Re: Internát z druhé strany 

(26.9.2007 13:00:26)
Ahoj, presne jak, pises, zacatky hrozne, ale pak ty dalsi roky uz to slo, clovek poznal lidi a na pokojich uz nas taky bylo min. Ale co se tyka radu, tak teda tvuj intr byl mnohem volnejsi. My meli vychazky kazdy den do 4. Z toho vyucovani trikrat tydne do pul 4, ta pulhodina nam vysla tak na to, abychom ze skoly dosli na intr a bylo po vychazkach. Navic nam vychazky delali podle prospechu ve skole, kdo mel prospech horsi nez 2, nemel vychazky vubec. Na snidane a vecere se prechazelo do vedlejsi budovy, vzdy ve stejnou dobu a kolektivne, takze jsme chodili pres dvur jak stado, museli jsme se prezouvat, takze papuce v rukach. Kdyz jsme se neprezuli, nepustili nas do jidelny. At uz to bylo jakekoli, musim rict, ze s vychovatelkama jsme vzdycky vychazeli, nevzpominam si, ze by byly nejake problemy. Byla s nima sranda, nekdy jsme si i chodili na vychovatelnu pokecat a nebo ony prisly za nama na pokoj a zvanilo se. Vzdyt vychovatele jenom plni narizeni, at s nimi vnitrne souhlasi nebo ne.
 Jana Z. 


Re: Internát z druhé strany 

(26.9.2007 13:05:40)
Koukam, ze jsem zazila fakt luxusni internat.. pokoje po 2 s vlastnim socialnim zarizenim.., navrat na intr do vecere (cca do 19hod?), jednou tydne vychazka - do kolika hodin zalezelo v jakem rocniku clovek byl..

Nikdo nekontroloval vecerku, i kdyz oficialne nejaka byla.. ani zadne davove uceni a pod..

Nejake to obcasne prudeni tam bylo, ale nic sileneho..

Ja byla na intru spokojena..

J.
 valdina 


Re: Internát z druhé strany 

(26.9.2007 14:14:16)
Ahoj Jani, tos mela fakt luxusni. Nas bylo v prvaku 5, a to kvuli tomu, ze na me jaksi zapomneli, i kdyz mi rodice zadali o internat hned po prijimackach. Kdyz jsem pak prvni den skoly sama prijela na intr, zjistila jsem, ze pro me nemaji misto a nouzove nastehovali do nejvetsiho pokoje jeste jednu postel. Jako 14ti letemu diteti mi z toho nebylo moc dobre. Pak uz jsme byly jen 4 a nakonec ve ctvrtaku 2. Uz si ani moc nevzpominam, nekolikrat se to menilo i v prubehu roku. O nejakem soukromi se nedalo mluvit, nejenze nas bylo 5, ale jeste k nam chodily travit cas do odjezdu autobusu dojizdejici spoluzacky, takze nas na pokoji bylo klidne 8-10. Sprchy jsme mely 2 asi na 12 holek. Bylo to dost provizorium.
 Lizzie 


Re: Internát z druhé strany 

(27.9.2007 10:55:26)
Jo, Simčo s vychnami býval boj, v prváku - ač slušné dívky - problémistky, neboť jsme v půl desáté neležely v posteli (doma se to neřešilo a já spím dost málo), snažily se nás kontrolovat na můj vkus až moc..
Teď sice vím, že měly zodpovědnost, ale my s nimi mluvily jen o nejnutnějším, v druháku a výš, už jsme byly stále častěji mimo objekt zájmu, neboť prváci jim dali (a dávají) zabrat, to je běs..
Já vychny brala jen jako paní, co se přijdou podívat na pokoj, vedou kroužky na které jsem nechodila a vydají nám čisté povlečení..Z intru jsem chodila pozdě, na snídani též na poslední chvíli..no jo, lehce nedisciplinovaná, ale myslím, že v podstatě mě měli rádi:-))..a nejvíc, když jsem ukončila střední a zapadly za mnou dveře.
 Lizzie 


Intr byl moc fajn.. 

(27.9.2007 10:31:38)
toť má zkušenost. Znala jsem holky, co tam byly nešťastné, nadávali jsme na vychovatelky apod.,ale v podstatě tu zkušenost hodnotím kladně. Osamostatnila jsem se, což je do života mladého člověka - zvlášť v dnešní době - ohromné plus, a potkala dost nových lidí..naučila jsem se s někým ,,sdílet" buňku, i když přiznávám, že na spolubydlící jsem měla štěstí a staly se mými kamarádkami..i když na rejpalky, byť ne v nejtěsnější blízkosti také došlo.¨
Šikana..ta je všude. Studentíkovi bych radila bránit se a okamžitě..na většině středních škol si už na podobné vejlupárny dávají bacha, no já sice nebivakovala v kdovíjakém komplexu, ovšem už počátkem prváku pár agresorek vyletělo z intru a málem i ze školy jen to zafičelo..:-)

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.