Re: Internát z druhé strany

Já začínala na intru před 10 lety a končila před pěti. Taky jsem vybírala školu mimo jiné i podle toho, že jsem prostě na intr chtěla a nešlo o nějaké problémy doma. Pokoje jsme měli stylem buňka = čtyřlůžák a dvojlůžák se společnou koupelnou a záchodem, později se čtyřlůžáky změnili na třílůžáky. Na každém patře cca 10 buňěk, jedna vychovatelna a jedna klubovna. Intr měl 6 pater. Odpoledne byla vychovatelka na každém patře, v noci každé druhé patro. K dennímu režimu: ráno nás chodila budit noční vychovatelka, vstávali jsme každý jindy, protože každému jinak začínala škola a praxe. Budíček se psal předchozí večer, budilo se po půlhodinách, ale budit jsme se nemuseli nechat, kdo chtěl vstával bez vychovatelky. Snídaně, dřív nebyla povinná, pak už ano, ale kdo nesnídal, mohl si ji zabalit a vzít na sváču. Odjezd do školy. Jezdily nějaké školní autobusy, ale záleželo na každém, jak se dopravil a jestli místo školy nešel do města. Poslední kdo odešel z pokoje, odevzdal klíč na vychovatelně. Dopoledne chodila vychovatelka kontrolovat úklid a bodovala to. Musela mít ale svědka, takže s sebou vzala některého ze studentů, kteří měli odpolední a byli na pokoji. Odpoledne byla naše věc, jak jsme strávili, ale do 18:00 jsme museli být na intru. V 18:00 tzv. nástup, čili všichni přítomní se shromáždili na každém patře v klubovně, vychovatelka zkontrolovala, zda nikdo nechybí a napsali jsme si budíčky. Večeře. Jak snídaně, tak večeře se vydávaly asi 3 hodiny, takže jsme si mohli jít kdykoliv. Ve středu byly vycházky do 21:00. Delší vycházku, či vycházku v jiný den museli písemě schválit rodičové. Nad 18 let stačilo vycházku kdykoliv pouze nahlásit vychovatelce. Ve čtvrtek byl úklid, to chodila večer vychovatelka a kontrolovala pořádek, případně nařizovala, co ještě doladit (tam máš ještě smítko, podívej se na ten prach na poličce...). Kdo byl načapán při drobném přestupku (nepřišel na nástup, byl načapán nepřezut, málo bodů za úklid...) musel za trest organizovaně uklízet okolí intru. Na každé klubovně bylo centrum nějakého zájmu. Na jedné počítače, jinde psací stroje, šicí stroje, knihovna, klavír a tak, na každém patře televize a každé druhé video. A každý byl nucen se do nějakého kroužku přihlásit. Ale dalo se to obejít přihlášením do čtenářského, a četbu nikdo nekontroloval. Kdy a jestli se učíme nikdo nekontroloval, ale pokud bychom měli pocit, že na pokoji nemáme dost klidu, vychovatelka nás nechala třeba na vychovatelně... Jo a na patře se po týdnu střídali služby u telefonu, neboť mobily tehdy teprve začínali, když už já pomalu končila. Za zmíňku ještě stojí příjezdový deníček, kde nám rodiče vždycky museli podepisovat, kdy jsme přijížděli a odjížděli z domu. Nějaký řád mi na intru problém nedělal, volnosti jsme měli dost. Pravda je, že na spolubydlících záleželo hodně. Já byla v 15 letech ještě docela děcko a když jsem na pokoji našla holky mnohem vyspělejší s obarvenými vlasy a pěti naušnicemi v každém uchu, byl to pro mě docela šok. Navíc holky byly docela společenské, takže jsme měly pořád plný pokoj návštěv, což mi nesedlo a moc jsem se tam opravdu netěšila. To bylo naštěstí jen první rok. Druhý rok jsem měla spolubydlící normálnější. Jedna se nám strašně chtěla svěřovat se svými sexuálními zážitky a na dvojáku jsme měli jednu feťačku. Ale zbylé tři roky jsem bydlela s opravdu fajn holkama. Člověk jak se trochu seznámil, otrkal a zvykl si, vybral si s kým chce bydlet, tak už to bylo mnohem veselejší.