| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Muka důslednosti

 Celkem 36 názorů.
 Boudicca 


Sloh 

(21.5.2007 9:09:47)
Vlaďko, nevím, jestli jsem po ránu nějak méně chápavá, nebo čím to je, ale buď tak hodná a pro příští své články zvol trochu srozumitelnější sloh..... Už 2. větu tvé "úvahy" jsem vůbec nepochopila.... Jinak ať si každý vychovává své dítě, jak umí...
 sarmi 


Re: Sloh 

(21.5.2007 10:35:46)
me nejen ta druha veta docela pochopitelna prijde a sloh se mi jevi celkove jako velmi dobry :-))
a mmch - mam taky dvoulete dite, takze autorku chapu...
 10.5Libik12 


Re: Sloh 

(21.5.2007 11:23:40)
"Slohů je fajn.
Jinak jako maminka hošíka, co dnes maturuje, se trochu usmívám tomu, jak matky batolat prožívají své děti stylem "kdo z koho" viz. diskuse o vztekání.
 Apple + 2 


Re: Re: Sloh 

(21.5.2007 19:08:26)
jako maminka dcery , která dnes maturuje, se usmívám, a jako maminka druhé dcery, které jsou 2 roky chápu a potěšilo mne...
 Petrajda 


Re: Sloh 

(21.5.2007 22:31:06)
Boudicco, asi to nepochopení bylo spíš tím ránem, tak strašný mi teda ten sloh nepřipadá. Není už to teď lepší? - někdy je večer moudřejší rána:-)
 Mammita 


Doporučuji 

(21.5.2007 9:38:03)
kurz Respektovat a být respektován. Absolvovala jsem ho a ač dělám stále chyby, jsem si jich alespoň vědomá a snažím se jich vyvarovat. Mám, řekla bych, velmi "hodné" děti. Matýskovi jsou 3 roky a samozřejmě si prošel svým a já s ním, s Bětuškou nás vše teprve čeká :).
Důslednost je nutná, ale autoritativní výchova velmi zrádná a nebezpečná. Existují způsoby, jak udržet dítě v mantinelech a přitom se k němu stavět jako partner, dávat mu možnost se rozvíjet.
Podívejte se na www.zkola.cz , kde je info o kurzu. Jinak autoři vydali také knihu, kterou lze zakoupit v nakladatelství Portál.

Hezký den všem.
 Staňka 
  • 

Já s tebou souhlasím 

(21.5.2007 9:38:06)
Mě se ten článek líbil moc. Mám 3- letého ukňučeného vztekajícího se chlapečka....Taky se snažím odlákávat pozornost od věcí které zakazuju,vysvětlovat,vyhrožovat a i občas plesknu...Úplně vím o čem mluvíš. Přeju hodně pevné nervy (já už je moc nemám :-) a jedno povzbuzení - s věkem se nám to trochu lepší.
 due soli 


laskavá a šetrná důslednost 

(21.5.2007 9:47:51)
Asi to bude to, jak píšeš: "nejsem úplně důsledná". Dítě je zmatené, když mu to jednou projde, jindy zas ne. Pokud se někdo rozhodne, že bude na svém dítěti "praktikovat" důslednost, tak si myslím, že by měl vytrvat vždy.
Já mám také dvouleté dítko, které umí dát řádně najevo svůj případný nesouhlas, ale důslednost u nás funguje bez problémů. Není to o tom, že by se nevztekalo, ale prostor na to musí dostat doma. Zmiňovaná muka rozhodně nepociťuji, protože vidím že na dítě důslednost působí klidně.
 Markéta 
  • 

doporucuji: Harvey Karp 

(21.5.2007 11:11:28)
vsem rodicum batolat doporucuji tuto knihu. Harvey Karp: Nejstastnejsi batole v okoli. Ikar 2005, take pracuje na zaklade respektovani. autor ma sam deti a je detskym lekarem,tak vi o cem mluvi. nepsal to v zaprasene univerzitni knihovne.
sama jsem si ji koupila diky doporuceni holek tady na rodine.
 Vážný 
  • 

Opatrně 

(21.5.2007 12:52:38)
Důslednost a pravidelnost. A pak zkjistíte, že jedno děcko je LMD a nezastaví se ani na sekundu, druhé je věčně nemocné, takže s tím prvním nejde jít ven. K tomu žijete v bytečku 1+1, kde mnohé věci nemají a ani nemohou mít svoje místa (neustálé přendavání, hromady po bytě,...).

A zjistíte, že se ani jedno z nich výprasku nebojí. Tedy bojí, ale nemá to pozitivní vliv: To živé před ním uteklo na skříň, zamklo se na záchodě (starý systém neotevíratelný z venku), dostalo hysterák na 2 hodiny, prošlo vztekle sklem, když jsme ho zavřeli na chvilku do pokoje...

To druhé se urazí, brečí ale postoj si zachová. ALe možná s námi nebude půl dne mluvit.

K tomu žádný den a týden není stejný, školní akce (co týden to jeden mimořádný den - velmi kreativní škola), doktoři, kroužky, skaut atd.

ALE CO VIDÍM ZA KLÍČOVÉ: Můžeme si občas dovolit být nedůslední, protože i my jsme často nedůslední v životě a není to na škodu, pokud nevzdáváme naše velké cíle. Nejde nám vychovat automat na poslušnost, ale člověka ochotného a schopného se rozhodnout pro dobré věci a dokončit je. (Zde si myslím, že jde daleko víc o důslednost než u trestů; aby dítě dodělalo co začlo, aby neutíkalo od kroužků dřív než v nějakém bodu nového rozhodnutí.)

A můžeme být milosrdní, tj. odpouštět trest druhému (i s tím, že to řeknu), protože kolikrát nám bylo odpuštěno v poměru k reálným důsledkům. (Započtěte si i to kolikrát to nám "naštěstí prošlo".)
 DasaT 
  • 

Re: Opatrně 

(21.5.2007 14:25:08)
Naprosto souhlasím s Vážným...
 Martina, 2 kluci 


Re: Opatrně 

(21.5.2007 16:30:16)
Teda, klobouk dolů, tohle přesně vyjadřuje, co si myslím, jen bych to nikdy nedala dohromady na papír :-))
 štěpánka 
  • 

Re: Opatrně 

(21.5.2007 18:32:04)
Milý Vážný,
to je úplně jako z naší rodiny, až na to, že máme dvojčata, dva kluky a LMD oba. Důslednost je hezká věc, a možná se na některé děti dá vždy uplatnit, ale děti s LMD dovedou rodiče snažící se o důslednost akorát do blázince. Těžko být důsledný např. na uklizení ze stolu, jestliže je dítě v afektu a za pět minut musí vyrazit do školy a není umyté ani oblečené. To bylo naše několikaleté téměř každodenní ráno. Nebyl-li v afektu jeden, pak v něm byl druhý. Rady babiček a maminek poslušných a hodných dětí - jako třeba ať si to uklidí až přijdou ze školy mě dojímaly. Budou-li v rozmezí 16-18 hodin řvát nad neuklizeným stolem, kdy se budou dělat úkoly, hrát, číst,.... Vždy jsme museli použít fígle, které ale nefungovaly vždy. Třeba - ano, bude počítač, ale až si splníš...... Tak v 50% to mělo úspěch, ve druhých 50% někdo z nich zuřil až se zajíkal a bylo po důslednosti. Nevěřila jsem tomu, ale někdy to zuření trvalo i 2 hodiny čistého času (změřili jsme si ten čas). Hodný bratr už seděl u pohádky (nebo počítače) a ten v amoku měl amok. Pak si za 5 minut udělal co se po něm chtělo a bylo to. Nikdy nikdo se ale nepoučil a dělat to přestali až s věkem. I dnes někdy nahodí toto schema chování, ale výjímečně (10 let). Ne vždy jsme měli nervy poslouchat ten řev.... Důslednost je jistě dobrá věc, ale ne za cenu vlastního duševního zdraví. 100% důslední mohou být jen rodiče v zásadě hodných dětí, které si dají říci a nebo mimořádně odolní jedinci.
 Jarka V. , dvě děti 
  • 

Re: Re: Opatrně 

(26.5.2007 21:05:23)
tak já se musím k vašemu názoru na 100% přidat. Jelikož mé děti jasou oba hyperaktivní a mám podezření na Lmd, vím jak těžké je prosadit důslednost. a zvláštˇ, když žijete v jedné domácnosti s tchyní, která by vše řešila vařečkou. Podle mého, v určitých situacích má a musí být rodič důsledný, ale pokaždé to nejde.
Hlavně si rodiče musí uvědomit, kdy je to důslednost a kdy omezování. I dítě má právo, právo se vyvztekat, vybrečet. Samozřejmě do určitých mezí, že.
Ajak píšete, rodiče těchto dětí nemají daleko kdo blázince. Důslednost u našich dětí je nemožná.
 Adelka 
  • 

Re: Opatrně 

(21.5.2007 21:02:22)
Jasně, právě u dětí s LMD se musí moc dobře zvážit, na čem vlastně budu trvat (a na tom fakt trvat). Aspoň ve škole mi to tak u dětí fungovalo (zkrátka nechtít toho až tak moc). Doma mám obyčejné téměř dvouleté dítko a jsem na něj možná důsledná až moc, zato manžel to vynahrazuje, jeho výchova (jestli se tomu tak dá vůbec říct) je naprosto bez hranic. Syn u něj vůbec netuší, co už je myšleno vážně a moc ho neposlouchá, myslím, že u mě to má trochu jednodušší, i když přísnější. Třeba se časem něco naučím já od manžela a on zas ode mě, aby to bylo vyrovnanější a vyhnuli bychom se takovému systému: Ale tatínek mi to dovolí!
 štěpánka 
  • 

Re: Re: Opatrně 

(21.5.2007 22:14:40)
Moje bývalá paní učitelka mi říkala, že po těch mých dvou dracích bych měla chtít jen jednu věc denně, více nezvládnou. Jenže to bychom skončili u toho, že vstanou z postele,.... Ale měla svatou pravdu. Pochopila jsem, že po nicgh hlavně nesmím chtít 2 věci najednou a pokyny jim říkat po jednom v potřebném sledu. Oni už odmalička uměli odříkat: Večerníček, koupačka, večeře, nadejchat (sprej proti astmatu), zoubky vyčistit, spinkat. Ale bez problémů to večer udělat jeden krok po druhém, na nic nezapomenout a bez scén, tak to zvládli až v 8mi letech. A to měli tenhle rituál v podstatě odjakživa (jen dejchání přibylo ve 4 letech a zoubky po půl roce) a při narušení, jako třeba že se koupali před Večerníškem, nebo večeřeli před koupáním měli problém.
 *Kate*+ dve holky 05+08 


jsem rada, ze v tom nejsem sama 

(21.5.2007 22:16:14)
diky za clanek, potesilo me, ze v tom nejsem sama...ac slohove to neni zadna hvezda, tak me presvedcil uz jen ten nazev....mam doma za tyden dvouletou dceru a muka to opravdu nekdy jsou. ale bojuju :-) a verim, ze do maturity se to zlomi....:-) az rodicovstvi me naucilo, ze rodic casto nevi a tape a je zmateny a moc chce sve vyhruzky nedodrzet, ale dite by to asi nemelo poznat...aspon ja to jako dite nevedela, protoze moje mama byla proste skvela !
 Peta77 


Zamyšlení nad článkem 

(22.5.2007 6:49:48)
Já nevím, asi jsem divná, ale mne spíše než styl a sloh, můj také nevalný, mne zarazilo vyhrožování 2 letému dítěti, že večer nedostane mlíko...
Někdo tu zmínil kurzy "Respektovat a být respektován". Také jsem je v zaměstnání "povinně" absolvovala. Některé myšlenky těchto dvou dam (obě mmch teoretičky) jsou použitelné i v praxi, nad některými jsme se s kolegy usmívali...Jedna z myšlenek, která se mi líbila a snažím se ji praktikovat se týká odměn a trestů...Už tato dvě slova autorky "zakazují" používat. Nahrazují "přirozeným důsledkem". Zpočátku se mi to zdálo jako velké slovíčkaření...ale není!
Bavíme-li se o zákazech a slovíčku NE v kontextu s naší důsledností, většina psychologů doporučuje neplítvat tímto slovem zbytečně, ale pakliže ho již použiji, trvat na svém! Je prokázáno, že děti vyžadují řád, cítí se v něm bezpečně...
Moc pěkná kniha věnovaná vývojové psychologii je od Říčána, Cesta životem.
Teorie je však jedna věc a převést ji do praxe se samozřejmě nedaří vždy:-) Sama jsem zdárným příkladem! Ale už to, že VÍME JAK A CO je myslím velký pokrok! A teď už nám všem zbývá se jen snažit...
 Lucie 
  • 

Re: Zamyšlení nad článkem 

(22.5.2007 14:09:36)
Autoři knihy Respektovat a být respektován naprosto nejsou jen teoretiky, manželé Kopřivovi mají 5 !! dětí, takže to denně v praxi ověřovali a ověřují, že to funguje. Moc doporučuji tuto knihu, hodně mi dala a objasnila.
 Peta77 


Re: Re: Zamyšlení nad článkem 

(23.5.2007 7:34:53)
Lucko,
já mluvila o seminářích, ne knize. Semináře vedly dvě dámy, bohužel si nepamatuji příjmení, ale dle cedulek se jmény to byla Jana a Dina, pravděpodobně tedy spoluautorky tebou zmiňované knihy. Když jsme se jich ptali na praxi ve školství, obě prozradili, že pracovali snad někde ve výzkumáku či kde, prostě ne PŘÍMO s dětmi. Oproti jiným seminářům, které vedli lidi z praxe, mi tento nepřišel nijak zvlášť úžasný...Ale každý máme jiné názory:-)))
 kenza 


Re: Re: Zamyšlení nad článkem 

(23.5.2007 13:55:34)
Ahoj taky mám 2,5 letou dceru a musím říct, že ve chvíli, kdy jsem se začala snažit uplatnovat zásady z knížky Respektovat a být respektován, se u nás něco zlomilo -neříkám, že je vždy ideálno, ale hysterické záchvaty téměř vymizely a je víc pohoda. Jinak musím říct, že ani já nejsem vždy důsledná a pokud mi nějaká uplně blbá hrozba (i když ted už se snažím nehrozit) ujede, to snad známe všechny, snažím se ji vyhnout, jak jen to jde. A s pocitem toho, že nejsem důsledná, se snažím vyrovnávat snad od začátku mateřství, nedá se nic dělat, dokonalá nejsem.
 MirkaV 
  • 

hold nedůslednosti 

(22.5.2007 6:58:25)
Ahoj Vlaďko, dobrý článek se pozná podle toho, že závistiví rýpalové se navezou alespoň do gramatiky nebo do slohu a snaží se ho tak,nejlépe hned prvním příspěvkem, devalvovat. Takže to se v této diskusi povedlo! Jak je vidět žádné výzvy směrem k pitomcům, kteří chtějí bourat, nejsou účinné.
Moc dobrá úvaha - taky nejsem důsledná a považuji to za přednost. Smutný by byl život v důsledném a dokonalém světě.
 kiri 
  • 

Vzpomínám si ... 

(22.5.2007 7:53:13)
... na sebe jako malou holku. Kolikrát jsem byla moc ráda, když moji rodiče byli nedůslední a trest za prohřešek nepřišel. Prohřešek jsem si pamatovala, ale spíš způsobem, udělala jsem to a to, ale teď jsem ráda že to naši přehlédli/odpustili. Vlasně když se nad tím tak zamyslím, mělo to občasné přehlédnutí stejný účinek jako trest.
Naopak příliš důsledné uplatnění prohřešek - trest způsoboval u mne pocit, že trestem se prohřešek smaže. Takže se někdy i uvažovalo obchodně, stojí mi to za to, nepřijít včas domů, když je venku tak hezky a riskovat hubování/povinnost navíc? Většinou ne, ale občas ... :-)
Děti zkrátka myslí a jednají jinak.
 Gebule 


Špatně pochopená důslednost 

(22.5.2007 15:44:32)
Z článku se mi zdá, že autorka spojuje rodičovskou důslednost především s důsledným vykonáváním trestů. Troufám si však říci, že o tom rodičovská důslednost není. Jak už se píše ve výše zmiňované knížce "Respektovat a být respektován", kterou také velice doporučuji, řešením není důsledně dodržet vyrčený trest, nýbrž trestem vůbec nehrozit. Autorka píše, že stejně nakonec dítě raději "nějak" přesvědčí, aby k trestu nakonec nedošlo, takže jeho vyrčení je beztak naprosto zbytečné. Spíš bych to řešila, jak už tu někdo psal - přirozenými důsledky, což opravdu může znít jako slovíčkaření, ale souhlasím, že to tak opravdu není.
Také pokud dáme svým dětem na výběr z nějakých možností, máme následně bez výhrad přijmout jakoukoliv vybranou možnost, tedy nedávat na výběr z něčeho a očekávat, že dítě si vybere to co chceme a pokud ne, tak je zle. To pak není výběr, ale manipulace a je jasné, že po čase taky přestane fungovat.
Tohle vše zbytečně snižuje autoritu a je proto lepší nejdříve přemýšlet než vyřknu nějaký nesmyslný trest či možnost ve výběru, o které moc dobře vím, že je stejně nesmyslná a neuskutečnitelná. Protože po čase to moc dobře ví i naše dítě a začne to ignorovat.

Já za rodičovskou důslednost považuji spíše dodržovaní určitých zásad, toho co se smí a nesmí. Neměnit pravidla podle momentální nálady a rozpoložení, což je pro děti matoucí. Být zkrátka pro své děti předvídatelným.

MMCH hezký pohled na tresty má prof. Matějček. Ani on neradí nějaké důsledné a nemilosrdné dodržovaní trestů. Jak naznačuje i jeho velice oblíbená historka o dětských domovech, kterou najdeme snad v každé jeho knize. O tom jak byly dva dětské domovy, jeden materiálně velice dobře zabezpečený, se skvělým vybavením a druhý menší, chudší, se dvěma vychovateli - manželským párem. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dětskými domovi děti různě přecházeli, všiml si že v tom druhém špatně vybaveném se jim líbí daleko víc. Že i ty náročnější děti jsou tam nějaké hodnější. A tak se jednou jednoho chlapce zeptal, jak je to možné. A on odpověděl něco ve smyslu: "Víte to máte tak, když něco provedeme, tak se na nás paní vychovatelka rozlobí, ale pan vychovatel se za nás pak vždycky přimluví." Možná je to nedůsledné (dle autorčiny interpretace o tom, co je důslednost), ale jde to od srdce.

Takže podle mě, pokud psychologové říkají, že máme být důslední, nemyslí tím důslednost ve vykonávání trestů.
 Gebule 


Re: Špatně pochopená důslednost 

(22.5.2007 15:48:28)
Omlouvám se a pro všechny případné rýpaly opravuji - mezi dětskými domovy
Vůbec nechápu, jak jsem to dokázala napsat, teď mě to při čtení úplně praštilo do očí:-)
 Zuzana+Terezka 


Re: Špatně pochopená důslednost 

(22.5.2007 16:19:22)
Tak s tím bych tedy souhlasila. I já si nějak pod pojmem důslednost představuji něco jiného než autorka článku. A když už jsem u článku, tak musím říct, že se mi vůbec nelíbil tón, v jakém byl psán. I mně se ve výchově spousta věcí nedaří tak, jak bych chtěla, ale nevím, proč bych kvůli tomu měla snižovat věrohodnost knih a rad o výchově dětí a vydávat to za selský rozum. Na mne to tak zapůsobilo. Zdravím, Zuzana
 Stázi 2 


Re: Re:díky za článek 

(22.5.2007 17:12:54)
Díky za článek,moc mě potěšilo, že v tom nejsem sama, taky bojuju a také je mi vytýkána příbuznými nedůslednost.Díky.:-))
 Stázi 2 


Re: Re:díky za článek 

(22.5.2007 17:25:42)
Díky za článek,moc mě potěšilo, že v tom nejsem sama, taky bojuju a také je mi vytýkána příbuznými nedůslednost.Díky.:-))
 Insula 


Chápu to naprosto 

(22.5.2007 17:25:04)
Vlaďko, chápu o čem píšeš. Mám skoro čtyř letou dceru a je dost svéhlavá. Takže v důležitých věcech jsem tvrdě důsledná, ale když jde o maličkost, tak raději neřeším a mávnu rukou, protože mi to za ten "hysterák" nestojí. :-)
 huhu, holky 4 a 2 
  • 

klasika 

(23.5.2007 15:15:49)
to je klasika, ne?
Maminy andilku se divi, jakto, ze to maminy certiku nezvladaji :-)

Rozdilnost deti jsem plne pochopila az s druhou dcerou, v okamziku, kdyz jsem ji zacala ucit na nocnik. S prvni dcerkou jsme meli genialni domluvu - za vycurani na nocnik dostane kousek mlecneho rezu (tehdy je milovala :-) a odmeny se postupne snizovaly az zmizely uplne). Naprosto presne vedela, ze na ni ceka dobrutka za to ci ono a proste to byla nase dohoda. Ani nevite jak jsem byla pysna, ze jsem vymyslela reseni, ktere se dle meho nazoru hodilo pro vsechny. Pak ale prisla druha dcera a ja ji zacala vysvetlovat, ze tady je dobrutka a ze ji dostane, az se vycura na nocnik, ze zatim tady pocka. jenze moje druha dcera dostala hystericky zachvat a behem silenych vzlyku ze sebe vyrazela "curat - neci, kakat - neci, doblutku - CIII!!!!".

Ja s uzasem musela akceptovat, ze je proste jina a metody osvedcene na prvni dceri na te druhe proste nemusi platit. A tak je to se vsema detma. Uz se neodvazuju radit, protoze vlastne neni co. Muzu tak maximalne rikat svoje zkusenosti s tim, ze mozna u jinych zafunguji, ale mozna ne.

Mimochodem na nocnik se naucila, protoze ji to pak prislo pohodlnesi nez pleny :-).

mejte se hezky
huhu

 Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 


Re: klasika 

(23.5.2007 21:32:18)
Taky jsem nechápala, že si ty rodiče nedokážou ty svoje děti nějak zpacifikovat, když to moje dítko poslechne ani moc se nevzteká, nechá si vysvětlit atd. Až Matěj mě z toho vyléčil.
Byli jsme na besídce ke dni matek. Všechny děti byly u svých rodičů jenom Matěj běhal tam a zpátky. Říkala jsem si, vyběhá se, při besídce bude klid. Začala besídka, Matěj vydržel rekordních 15 minut u mě na klíně a celou dobu zpíval s dětmi, bohužel svoje texty a melodie a dost nahlas. Všechny ty malé (stejně staré) děti byly stále klidné a pořád u svých rodičů. Opět jsem v situaci, kdy nechápu jak to ty rodiče dělají...
 Ivana,syn 10 let +23.tt 
  • 

důslednost a jak na ni 

(23.5.2007 20:19:00)
Myslím,že není špatné si pro inspiraci přečíst knížku Jak žít a nezbláznit se od dr.psychologie L.Pekařové,je tam dost hezkých rad s konkrétními příběhy,jak docílit toho,co od dětí očekáváme,ale tak,aby neměly pocit,že jsou do toho nuceni,nebo že snad dělají něco za nás.Tato kniha zachycuje období od narození až po pubertu.Osobně jsem díky této knize dokázala zvládnout svého syna,aby on i já jsme byli spokojeni.
 DitaB 


Re: důslednost a jak na ni 

(26.5.2007 12:06:42)
Ano, tahle knížka je opravdu výborná. Sice jsem do ní zatím jen nahlížela u kamarádky, ale do čehokoliv jsem se začetla, to mě hned pohltilo a hlavně: našla jsem tam spoustu věcí, které jinde nejsou. Např. ohledně té důslednosti. Už dlouho vím, že důslednost je nejúčinnější, nejlepší, ale současně i nejobtížnější výchovnou metodou (teda hned po vlastním příkladu). Ale až zde jsem se dočetla, že nestačí být důsledný sám za sebe, pokud se stejně důsledně nechová i druhý rodič, potažmo prarodiče. V tom pak podle mě tkví domnělá neúčinnost důslednosti.

Další důležitou poučkou, jíž se snažím při výchově (nejen svého syna) řídit, je věta:
"Neslibuj, co nemůžeš dodržet."
- vztahuji to jak na sliby něčeho lákavého, tak na případné tresty. Tzn. pokud něčím dítě nechci potrestat, tak tím ani nehrozím. Tj. domyslím důsledky pro ně i pro sebe, např. zjistím, že nehodlám nebo z nějakého důvodu nemůžu nést následek trestu. (Např. kdybych hypoteticky chtěla hrozit tím, že nedostane mlíko, a přitom mi vadilo, že bude dlouho nepřetržitě řvát, já nic neudělám a ještě mě to vytočí a přivede do afektu, tak takovou hrozbu vůbec nevyslovím a raději si promyslím další postup. Podle mě dobrý rodič nemusí pohotově sypat z rukávu, "co se stane když..." a mít hned ten správný nápad na podmínky odměny, trestu apod. Svého syna jsem naučila, že někdy potřebuju čas, abych si věci mohla promyslet. Mnohdy už během toho mého přemýšlení pominou důvody pro to, proč bych se zlobila.

A ještě k tomu osobnímu příkladu - ten se mi osvědčuje maximálně. Horší je to s mojí schopností být vždy svému dítěti tím správným příkladem. Ale chápu to tak, že důležité je být si toho vědom a usilovat o maximum možného.

Držím všem palce při zvládání více či méně paličatých potomků :-)

 Vlaďka+Daniel 3/05 


od autorky 

(23.5.2007 20:48:15)
Děkuju za všechny reakce, myslím, že se mi podařilo to, co jsem chtěla a co na rodině sama hledám, to jest povzbudit maminky s podobnými dětmi:) Nepochybuju, že knížky psychologů jsou v drtivé případě ověřené v praxi a nemám potřebu snižovat jejich hodnotu. Na druhou stranu na každé dítě platí rady z jiné knížky, takže se docela vymezuju proti přístupu "je to v příručce, takže to je pravda pro všechny bez výjimky". Myslím, že všechny máme s tímhle přístupem značné zkušenosti:) Každopádně vítám každé doporučení na dobrou knihu. Pokud nepomůže zrovna mně, někomu v téhle diskusi určitě:) Přeju všem příjemný večer a pevné duševní zdraví;)
 rantaf 
  • 

Moje metoda duslednosti 

(28.5.2007 10:07:30)
Mam temet dvouleteho chlapecka, ktery je pomerne klidne a poslusne ditko. Ma to v sobe, nemyslim si, ze bych na tom krome geneticke vybavy, kterou jsem mu predala, mela nejaky vyrazny podil. Nedokazu byt prilis prisna a nekdy ani dusledna. Protoze to o sobe vim, stanovila jsem si pravidlo. Bud to povolit hned, ale kdyz uz neco zakazu nebo si neco preji,tak si na tom trvam. Takovych veci neni moc, ale trvam na nich za kazdych okolnosti. Kdyz neco zacne brat jako samozrejmost pridavam dalsi. Nechtela bych se citit jako semetrika, ktera rika jen NE. A takhle se to potrebne uci postupne. A kupodivu to jde vetsinou v klidu, po dobrem.
Renata
 JudinkaMaru 


Důslednost a pohoda 

(12.4.2008 15:37:57)
Nečetla jsem ostatní příspěvky, ale protože se výchovou dětí hodně zabývám a mám sama dvouletého kluka jsem nucena se k názoru vyjádřit.

Úplně chápu Vaši situaci...v níž se sama taky ocitám...a snažím se být důsledná...
Jen takové dvě tři okrajové rady, které zabraly u nás:
1. Snažím se co nejméně dávat ultimáta (viz. to mlíko), které bych pak musela splnit.
2. Vysvětlím klučinovi co se prostě podle mě bude dál dít, obejmu ho a řeknu mu že ho mám ráda...
a pak protože vedle nás bydlí malé miminko ho nechám vybrečet, brečí max. 10 minut do polštáře, aby ji nerušil.
3. Znovu k němu přijdu až začne jen kňourat, řeknu mu, že mám radost, že to zvládl a jdeme na další činnosti.
Tohle u nás funguje. Nevím jak by to mohlo fungovat někdy jinde, ale třeba vyzkoušíte a zabere to. :-)

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.