| Vážný | •
 |
(21.5.2007 12:52:38)
Důslednost a pravidelnost. A pak zkjistíte, že jedno děcko je LMD a nezastaví se ani na sekundu, druhé je věčně nemocné, takže s tím prvním nejde jít ven. K tomu žijete v bytečku 1+1, kde mnohé věci nemají a ani nemohou mít svoje místa (neustálé přendavání, hromady po bytě,...).
A zjistíte, že se ani jedno z nich výprasku nebojí. Tedy bojí, ale nemá to pozitivní vliv: To živé před ním uteklo na skříň, zamklo se na záchodě (starý systém neotevíratelný z venku), dostalo hysterák na 2 hodiny, prošlo vztekle sklem, když jsme ho zavřeli na chvilku do pokoje...
To druhé se urazí, brečí ale postoj si zachová. ALe možná s námi nebude půl dne mluvit.
K tomu žádný den a týden není stejný, školní akce (co týden to jeden mimořádný den - velmi kreativní škola), doktoři, kroužky, skaut atd.
ALE CO VIDÍM ZA KLÍČOVÉ: Můžeme si občas dovolit být nedůslední, protože i my jsme často nedůslední v životě a není to na škodu, pokud nevzdáváme naše velké cíle. Nejde nám vychovat automat na poslušnost, ale člověka ochotného a schopného se rozhodnout pro dobré věci a dokončit je. (Zde si myslím, že jde daleko víc o důslednost než u trestů; aby dítě dodělalo co začlo, aby neutíkalo od kroužků dřív než v nějakém bodu nového rozhodnutí.)
A můžeme být milosrdní, tj. odpouštět trest druhému (i s tím, že to řeknu), protože kolikrát nám bylo odpuštěno v poměru k reálným důsledkům. (Započtěte si i to kolikrát to nám "naštěstí prošlo".)
|
| DasaT | •
|
(21.5.2007 14:25:08)
Naprosto souhlasím s Vážným...
|
|
| Martina, 2 kluci | 
|
(21.5.2007 16:30:16)
Teda, klobouk dolů, tohle přesně vyjadřuje, co si myslím, jen bych to nikdy nedala dohromady na papír :-))
|
|
| štěpánka | •
|
(21.5.2007 18:32:04)
Milý Vážný,
to je úplně jako z naší rodiny, až na to, že máme dvojčata, dva kluky a LMD oba. Důslednost je hezká věc, a možná se na některé děti dá vždy uplatnit, ale děti s LMD dovedou rodiče snažící se o důslednost akorát do blázince. Těžko být důsledný např. na uklizení ze stolu, jestliže je dítě v afektu a za pět minut musí vyrazit do školy a není umyté ani oblečené. To bylo naše několikaleté téměř každodenní ráno. Nebyl-li v afektu jeden, pak v něm byl druhý. Rady babiček a maminek poslušných a hodných dětí - jako třeba ať si to uklidí až přijdou ze školy mě dojímaly. Budou-li v rozmezí 16-18 hodin řvát nad neuklizeným stolem, kdy se budou dělat úkoly, hrát, číst,.... Vždy jsme museli použít fígle, které ale nefungovaly vždy. Třeba - ano, bude počítač, ale až si splníš...... Tak v 50% to mělo úspěch, ve druhých 50% někdo z nich zuřil až se zajíkal a bylo po důslednosti. Nevěřila jsem tomu, ale někdy to zuření trvalo i 2 hodiny čistého času (změřili jsme si ten čas). Hodný bratr už seděl u pohádky (nebo počítače) a ten v amoku měl amok. Pak si za 5 minut udělal co se po něm chtělo a bylo to. Nikdy nikdo se ale nepoučil a dělat to přestali až s věkem. I dnes někdy nahodí toto schema chování, ale výjímečně (10 let). Ne vždy jsme měli nervy poslouchat ten řev.... Důslednost je jistě dobrá věc, ale ne za cenu vlastního duševního zdraví. 100% důslední mohou být jen rodiče v zásadě hodných dětí, které si dají říci a nebo mimořádně odolní jedinci.
|
| Jarka V. , dvě děti | •
|
(26.5.2007 21:05:23)
tak já se musím k vašemu názoru na 100% přidat. Jelikož mé děti jasou oba hyperaktivní a mám podezření na Lmd, vím jak těžké je prosadit důslednost. a zvláštˇ, když žijete v jedné domácnosti s tchyní, která by vše řešila vařečkou. Podle mého, v určitých situacích má a musí být rodič důsledný, ale pokaždé to nejde.
Hlavně si rodiče musí uvědomit, kdy je to důslednost a kdy omezování. I dítě má právo, právo se vyvztekat, vybrečet. Samozřejmě do určitých mezí, že.
Ajak píšete, rodiče těchto dětí nemají daleko kdo blázince. Důslednost u našich dětí je nemožná.
|
|
|
| Adelka | •
|
(21.5.2007 21:02:22)
Jasně, právě u dětí s LMD se musí moc dobře zvážit, na čem vlastně budu trvat (a na tom fakt trvat). Aspoň ve škole mi to tak u dětí fungovalo (zkrátka nechtít toho až tak moc). Doma mám obyčejné téměř dvouleté dítko a jsem na něj možná důsledná až moc, zato manžel to vynahrazuje, jeho výchova (jestli se tomu tak dá vůbec říct) je naprosto bez hranic. Syn u něj vůbec netuší, co už je myšleno vážně a moc ho neposlouchá, myslím, že u mě to má trochu jednodušší, i když přísnější. Třeba se časem něco naučím já od manžela a on zas ode mě, aby to bylo vyrovnanější a vyhnuli bychom se takovému systému: Ale tatínek mi to dovolí!
|
| štěpánka | •
|
(21.5.2007 22:14:40)
Moje bývalá paní učitelka mi říkala, že po těch mých dvou dracích bych měla chtít jen jednu věc denně, více nezvládnou. Jenže to bychom skončili u toho, že vstanou z postele,.... Ale měla svatou pravdu. Pochopila jsem, že po nicgh hlavně nesmím chtít 2 věci najednou a pokyny jim říkat po jednom v potřebném sledu. Oni už odmalička uměli odříkat: Večerníček, koupačka, večeře, nadejchat (sprej proti astmatu), zoubky vyčistit, spinkat. Ale bez problémů to večer udělat jeden krok po druhém, na nic nezapomenout a bez scén, tak to zvládli až v 8mi letech. A to měli tenhle rituál v podstatě odjakživa (jen dejchání přibylo ve 4 letech a zoubky po půl roce) a při narušení, jako třeba že se koupali před Večerníškem, nebo večeřeli před koupáním měli problém.
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)