Špatně pochopená důslednost

Z článku se mi zdá, že autorka spojuje rodičovskou důslednost především s důsledným vykonáváním trestů. Troufám si však říci, že o tom rodičovská důslednost není. Jak už se píše ve výše zmiňované knížce "Respektovat a být respektován", kterou také velice doporučuji, řešením není důsledně dodržet vyrčený trest, nýbrž trestem vůbec nehrozit. Autorka píše, že stejně nakonec dítě raději "nějak" přesvědčí, aby k trestu nakonec nedošlo, takže jeho vyrčení je beztak naprosto zbytečné. Spíš bych to řešila, jak už tu někdo psal - přirozenými důsledky, což opravdu může znít jako slovíčkaření, ale souhlasím, že to tak opravdu není.
Také pokud dáme svým dětem na výběr z nějakých možností, máme následně bez výhrad přijmout jakoukoliv vybranou možnost, tedy nedávat na výběr z něčeho a očekávat, že dítě si vybere to co chceme a pokud ne, tak je zle. To pak není výběr, ale manipulace a je jasné, že po čase taky přestane fungovat.
Tohle vše zbytečně snižuje autoritu a je proto lepší nejdříve přemýšlet než vyřknu nějaký nesmyslný trest či možnost ve výběru, o které moc dobře vím, že je stejně nesmyslná a neuskutečnitelná. Protože po čase to moc dobře ví i naše dítě a začne to ignorovat.

Já za rodičovskou důslednost považuji spíše dodržovaní určitých zásad, toho co se smí a nesmí. Neměnit pravidla podle momentální nálady a rozpoložení, což je pro děti matoucí. Být zkrátka pro své děti předvídatelným.

MMCH hezký pohled na tresty má prof. Matějček. Ani on neradí nějaké důsledné a nemilosrdné dodržovaní trestů. Jak naznačuje i jeho velice oblíbená historka o dětských domovech, kterou najdeme snad v každé jeho knize. O tom jak byly dva dětské domovy, jeden materiálně velice dobře zabezpečený, se skvělým vybavením a druhý menší, chudší, se dvěma vychovateli - manželským párem. Vzhledem k tomu, že mezi těmito dětskými domovi děti různě přecházeli, všiml si že v tom druhém špatně vybaveném se jim líbí daleko víc. Že i ty náročnější děti jsou tam nějaké hodnější. A tak se jednou jednoho chlapce zeptal, jak je to možné. A on odpověděl něco ve smyslu: "Víte to máte tak, když něco provedeme, tak se na nás paní vychovatelka rozlobí, ale pan vychovatel se za nás pak vždycky přimluví." Možná je to nedůsledné (dle autorčiny interpretace o tom, co je důslednost), ale jde to od srdce.

Takže podle mě, pokud psychologové říkají, že máme být důslední, nemyslí tím důslednost ve vykonávání trestů.