| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jedna smutná rodina a dvě špatné možnosti volby

 Celkem 117 názorů.
 Tinuviel 07/07+09/09+02/16 


není řešení číslo 3 

(22.3.2007 8:35:33)
je jen řešení číslo jedna...
každý jsme tu jen sám za sebe a já bych nechtěla být dítětem, kterému matka obětovala své štěstí a svůj úsměv a pohodu... a možná se objeví někdo jiný, kdo bude mít rád vás všechny...
toť můj názor
 Kamila 
  • 

Re: není řešení číslo 3 

(22.3.2007 8:43:55)
Myslím si totéž. Vy musíte žít i svůj vlastní život a máte na něj právo. Potkáte muže, který si Vás bude vážit a bude Vás mít všechny tři rád. Jaký si zařídil Váš manžel život je jen jeho věc. Bohužel budou asi chvíli trpět Vaše děti odchodem od otce, ale časem určitě vše pochopí.
 Linn 
  • 

myslete také na sebe, vždy je třetí možnost 

(23.3.2007 8:21:22)
Začněte myslet také na sebe, najděte si hodného muže. Třeba i na Moravě a najděte si i svoje kamarádky. Děti stejně vyletí z hnízda, nemusíte jim obětovat svoje štěstí a celý svůj život. Někdy žijí úplné rodiny v jedné domácnosti spolu, i manželé spolu, ale žijí jen vedle sebe, nekomunikují. Tvrdit, že je to kvůli dětem, je nesmysl. Děti by kolikrát uvítaly vidět své rodiče v dobré náladě a v pohodě, což je možné i u rozvedených rodičů. To už je lepší žít odděleně-rozvést se,pak se děti těší na tatínka i na maminku mnohem víc. Děcka v pubertě začnou mít stejně jiné zájmy, budou chtít být spíše bez rodičů. A v dospělosti pochopí, co to znamená, když dva dospělí spolu už nechtějí žít, když si nerozumí. Děti by ale měli vždycky mít možnost stýkat se se svým otcem. Váš muž má patrně jinou ženu, nečekejte, že se k vám vrátí. Řekla bych, že chytil druhou pubertu, chce si najednou užívat, nechce zodpovědnost. A vy máte svou hrdost. Myslete také na své štěstí. Držím palce.
 Zuzana+Terezka 


Re: řešení č. 1 

(22.3.2007 9:10:33)
Souhlasím. A rodina, která vám nabízí pomoc je k nezaplacení. Dětem přibude babička, děda, tety či strejdové ? A vám staří přátelé. K životu je opravdu nutné, aby maminka měla i čas na sebe a na přátele. A v tom by vám opět mohla pomoci rodina. Nebuďte sama. Rodinu i přátele a známé prostě potřebujete k normálnímu životu. A holčička chodí do školky ? Mohla by do školy nastoupit už přestěhovaná? A tatínek je tak ohromně soběstačný a nezávislý, že si cesty za dětmi + potřebné ubytování snad zařídí sám (pokud bude mít opravdu zájem). A jestli tam máte i možnost zaměstnání... Já bych neváhala. Možnost práce je v této době velmi důležitým rozhodujícím faktorem. Alespoň u mne by byla.
Tak, tohle jsem si spíš napsala pro sebe, abych si celou vaši situaci shrnula (nikdy člověk neví, kdy se to může stát i jemu) a jednoznačně mi z toho vyplývá možnost č. 1. Moc vám držím palce !!!
 HANKA TŘI DĚTI 
  • 

Re: Re: řešení č. 1 

(22.3.2007 9:41:35)
Rozhodně řešení č.1.I Vy máte právo žít. Dědi budou štastné když budete štastná Vy.
 Gréta 


Re: Re: Re: řešení č. 1 

(22.3.2007 11:35:33)
Ahoj,
žiju v Brně a bývalý muž v Praze. Jednou za tři týdny si v pohodě přijede pro dceru a pak ji zase přiveze. Teď už je celkem velká, tak občas jezdí autobusem.
Taky jsem se rozhodovala, jestli se přestěhovat do svého prostředí a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Teď už mám svou novou velkou rodinu, spoustu přátel, z nichž některé znám od dětství. Babičky bydlí blízko a stýkáme se kdykoli chceme.
Prober ale s dětmi, jak moc se jim tatínek věnuje - třeba zjistíš, že o nic nepřijdou. Potřebují, aby se jim někdo věnoval, učil se s nimi a staral se - třeba tatínek zrovna řeší své vztahy s někým jiným a na děti už nemá moc pomyšlení.
 Soňa + 2 děti 
  • 

tatínkova péče? 

(25.3.2007 18:37:45)
souhlasím, taky mě hned napadlo, jestli dětem opravdu vyhovuje, když musí samy čekat, než tatínek přijde domů. Jak u něho asi jí? Nevadí náhodou, že se u něho neučí? Nenechá je dívat do noci na tv? Atd. Atd. Určitě ho mají (zatím?) rády, ale pokud bude snaha, rozhodně se jejich vztah odstěhováním nepřeruší. Já bych taky odjela. Nebo si aspoň začala budovat nové zázemí na Moravě a hlavně: opravdu začala myslet i na sebe, spokojená maminka = spokojené děti!!!!!
 Bosorka2 


vážně není řešení číslo 3? 

(22.3.2007 9:52:13)
Řešení číslo jedna nejvíc ublíží dětem, které přijdou o spolužáky, známou školu a prostředí, o prarodiče a otce- a ony nepochybně nevnímají to, že se nestará o jejich oblečení jako zase až tak velké negativum.
Jednou se na Moravu odstěhovala a tohle prostředí pro své děti vybrala- neměla by to měnit jen proto, že jí to tam nevyhovuje, přestože dětem ano.

Řešení číslo dvě- obětování se a čekání až se otec umoudří- je hloupost- nebylo by to dobré ani pro děti, ani pro matku.

Další možnosti- záleží mimo jiné na věku dětí, velikosti města, možnostech, které tam matka má....
Těžko odhadnout, jak moc je adekvátní nechat večer děti samotné, když není jasné, kolik jim je....
Nicméně- myslím, že v době, kdy matka nemá děti ve své péči- ten týden- by se neměla zaobírat tím, jak jsou oblečené- a neměla by do toho otci zasahovat, pokud nedochází vyloženě k týrání dětí, nebo děti samy si jí neřeknou, že mají problém. Péči mají rozdělenou, i když samozřejmě jsou rodiče oba, v určitém období má odpovědnost prostě jen jeden.
Mohla by se snažit najít si jiného partnera a zařídit si svůj vlastní život a zázemí ve městě, kde má děti a kde má práci- aspoň do doby, než půjdou děti třeba na intr, nebo na vysokou- a stejně budou jinde.Obnovit vztahy s kamarády z dob společného vztahu- pokud o ní otec nevykládal vyloženě nějaké hrůzy- ona se snažila, nemá se za co stydět.
Trávit víc volný čas v Praze, u své rodiny, ve které má oporu a načerpávat tam energii, nebo je zvát na víkendy k sobě na Moravu...
Zkusit řešit situaci oficiálně- rozvodem- protože na situaci má velkou vinu i bývalý, který měl problém se vzrůstající nechutí ke své ženě-- a tenhle problém nijak neřešil--a měl by si to uvědomit a nést zodpovědnost.
 Tinuviel 07/07+09/09+02/16 


Re: vážně není řešení číslo 3? 

(22.3.2007 10:57:09)
řešit to, až budou děti na intru??? tak to je asi ta nejhorší varianta... v pubertě...
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Řešení je víc 

(22.3.2007 15:17:33)
Milá Lucie,
je mi líto co ty i tvá rodina zažíváte. Ve tvém článku nebyly některé základní info, jako věk dětí nebo to jak konkrétně ony celou situaci prožívají, co o ní ví atd...
Myslím, že ve většině vztahů (rodin) dochází k problémům i proto, že tu nefunguje dobře komunikace. Existují různé malé problémy o kterých se nemluví, protože přeci nejsou tak hrozné...jenže ono se to nabaluje... a pak už je toho moc a dvojice vlastně ani není zvyklá cokoliv řešit, promluvit si atd...
Pokud jste ovšem něco zanedbali, to už teď nezměníte. Nedělala bych ale znovu stejnou chybu a zkusila si s mužem promluvit na rovinu. Co mu vadí, vadilo, jak by to chtěl dál, jak se chce starta o děti, kolik s nimy strávit času a jestli chce váš vztah definitivně ukončit. Před tím bych ale na tvém místě utřídila svoje myšlenky. Můžeš možná odjet za rodinou, možná ale ještě lépe někam, kde by si byla sama a mohla přemýšlet o sobě a o tom, co vlastně ty by si chtěla.
Uvidíš jestli rozhovor s manželem přinese třeba nějaká další řešení.
Rozhodně bych ale nakonec volila takové řešení, které bude prospěšné dětem i tobě. Sebeobětování nikomu nic nepřinese a jednou by si litovala. Vytrhnout děti z jejich prostředí není možná ale taky to pravé ořechové. Musíš zvážit menší zlo. Můžeš přeci zůstat na Moravě, rozvedená, manžel děti na víkend? Konkrétních variant je jistě více.
Rozhodně si všichni zasloužíte plnohodnotný pěkný život a to teď, ne až jednou, náhodou. A i když jsou rozvody smutné, dají se zvládnout bez velké újmy. Zamysli se nad přítomností a nad budoucností a uvidíš. A hlavu vzhůru ze smutné rodiny může být zase veselá, ať už budete spolu s manželem nebo nebudete.
Hodně štěstí.
Dáša
 UNUMI 


Re: vážně není řešení číslo 3? 

(23.3.2007 11:16:17)
jsem pro řešení č. 3, oba manželé jsou dospělí a mají ke svým dětem jistě dobrý vztah, a pokud mamina má v současném místě práci a práci dobrou, proč ji opouštět? At se pokusí dohodnout na pravidlech co se týče péče o děti a trvat na tom, aby se tyto pravidla dodržovala. Najít si nové přátelé a ozvat se i těm starým, ikdyž to někdy může být trochu problém, ale nevzdávat to. A hlavně, myslet i na sebe, dopřát si (v době kdy má manžel děti u sebe ) nějakou radost, i kdyby to mělo být jen strávit celý den v posteli.
A co se týče rozvodu, nejsem zastáncem držet manželství jen proto, že tu jsou děti. Děti napětí v rodině cítí velmi silně a pokud to jsou malé děti mají ve svých hlavinkách zmatek.

 Lenka, 2 holky 3+11 
  • 

Re: vážně není řešení číslo 3? 

(24.3.2007 21:13:20)
To myslíte vážně, že se nějaká mamina namá starat o to, co se děje s jejími dětmi, když jsou v péči svého otce zjevně prožívajícího druhou pubertu?
Já bych po vlastních zkušenostech sbalila děti a pokud by na mě čekalo takové zázemí + pracovní příležitost, utíkala bych co nejrychleji. Však on už si milující tatínek najde čas a způsob, jak s dětmi trávit čas, tím spíš když mu v tom maminka nebrání. A ona se dá alespoň do pohody a děti budou mít z obou rodičů víc než teď. To, že budou muset měnit prostředí, školu, kamarády apod. děti většinou stráví mnohem lépe, než matku hrající rodinnou pohodu a spokojenost.
A třeba se ten "vzorný" otec zalekne možnosti o Vás definitivně přijít a přijde k rozumu.
Moc Vám držím pěsti a věřte, bude líp.
 Anna + Honzík6 + Verunka2,5 
  • 

Re: Re: vážně není řešení číslo 3? 

(25.3.2007 9:55:56)
Souhlasím, řešení číslo 1, je prozatím nejlepší a než ohrozit děti, je lepší se odstěhovat k milujícím příbuzným. Tatínek aspoň bude mít čas přemýšlet a třeba i přehodnotit svůj žebříček hodnot. A když ne, vy, jako maminka na tom nenesete vinu. Kdyby mi chlap nechal doma děti samotné a do školy a školky posílal špinavé a nepřipravené, vyrazila bych s ním dveře. Někdy chlapi potřebují trochu otřes, aby se vzpamatovali.
Takže neváhejte a jednejte, jde o zdraví Vašich dětí i o to Vaše.
Anna
 Kris 


Re: vážně není řešení číslo 3? 

(25.3.2007 19:07:19)
Naprosto souhlasím.
 Jana+2 
  • 

Re: není řešení číslo 3 

(22.3.2007 16:09:20)
Jedine reseni je cislo 1, ani omylem bych nebyla s takovym chlapem a divala bych se na to, ze deti nebudou samy doma - v noci, chodit spinave, ............to by pro me bylo dulezitejsi,na chlapa bych se vykaslala - ostatne, on si to preje.
 L+2 
  • 

Re: Re: není řešení číslo 3 

(22.3.2007 17:15:05)
Jano +2,

Ja si nemyslim, ze reseni c 1 je dobre. Je mozna dobre rpo matku, ale pro deti? Takze tvuj komentar by vyhovoal tobe a bylo by to reseni pro tebe, ale ne to nejlepsi pro deti. Zivot neni jenom o tom, aby deti byly ciste. Citova stranka je daleko dulezitejsi.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: citová stránka 

(22.3.2007 18:28:14)
No, jenže jak vidno z článku, právě tu citovou stránku má tatínek dost na salámu.... Děti stěhování zvládnou. Pokud to bude stěhování za "novou a spokojenější" maminkou, bude to určitě ku prospěchu věci. A tatínek ? Nevím, možná jsem příliš radikální, ale pokud má děti U SEBE DOMA a přesto NENÍ s nimi, ale někde paří v klubu, tak je to prostě ještě nedospělý blbeček. (Pisatelce příspěvku se omlouvám). A jestli má jinou slečnu či paní, myslím, že na děti bude mít času čím dál méně. A aby maminka žila někde blízko, kdyby si taťka náhodou vzpoměl...? Až děti vyrostou, určitě mámu nepochválí, že se obětovala.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: citová stránka 

(22.3.2007 18:36:27)
Zuzano,

samozrejme mas v necem pravdu, ale deti se na to obvykle tak nedivaji. Ty maji tatinka radi, je to jejich tatinek a to i za cenu toho, ze vecer neni doma, nebo je necha spinave.
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: Re: Re: citová stránka 

(23.3.2007 7:26:43)
Ano, to samozřejmě, děti mají tatínka rády. Táta je prostě táta. Ale zde se hledá nejméně bolestivé řešení pro všechny. Tím, že by se děti přestěhovaly (a děti by to určitě s pomocí maminčiny rodiny zvládly), přeci nepřichází o svého otce. Tatínek bude muset jen vyvíjet o dost větší aktivitu, aby se viděli. Ale pro samotného chlapa je o hodně jednodušší nasednout do auta a jet do Prahy na víkend, než pro maminku žití na Moravě bez rodiny a bez přátel.
 Jana+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: citová stránka 

(23.3.2007 15:37:28)
Jenze tatinka to uz ted moc nezajima a nemyslim si, ze se to nejak zmeni. Ja myslim, ze je dulezitejsi mit jednoho milujicho a starostliveho rodice s kterym deti budou, nez mit jednoho co miluje, ale je mimo a jednoho, ktery tam jako je, ale je mu to uprimne jedno.
 ivuška22 


Není snadné se vrátit.................. 

(13.5.2008 13:24:15)
Myslím, že vím, jak se cítíte. Jsem také holka z Čech, která se přestěhovala za klukem z Moravy.......a příliš to neklape. Já mám ale malou holčičku a ještě doufám.
Párkrát jsem už také uvažovala, co bych dělala kdyby... Vy už máte velké děti a budete je trhat z jejich prostředí, kde vyrůstaly, měly kamarády.... Na druhou stranu byste se přestěhovali do prostředí, kde jste byla šťastná vy a kde mají šanci být šťastné i Vaše děti...Zkoušela jste si o tom promluvit s Vaší rodinou v Čechách? Podpoří Vás v tom? Je snadné začínat sama (a mladá) někde jinde. Jak stárneme - zrajeme, začínáme vidět rizika a máme tíhu odpovědnosti za druhé. Budete muset převzít na sebe zodpovědnost i za manžela - otce (no, myslím, že už stejně máte).
Já se přiznám, já jsem srab. Já bych to nedokázala. Vám přeji hodně síli a pevné nervy, abyste to zvládla. Moc Vám fandím. Není to snadné sbalit svůj život do pár tašek,kufrů a vrátit se domů. Čas ale letí.Máte šanci na další lásku, Váš muž si také může najít jinou. Dejte si ale šanci nebýt již sama. Mít kolem sebe svoji rodinu... Děti budou šťastné, když budete šťastná vy... Nikde není záruka... Udělejte to, na co se cítíte... pak si nebudete nic vyčítat. Držím Vám palce...
 Milly36 


Re: Re: Re: není řešení číslo 3 

(22.3.2007 23:37:06)
Tady ale prece nejde jen o ciste hadry, propana! Mam dceru, z prvniho manzelstvi, a kdybych vedela, ze v prubehu jejiho pobytu u otce zustava v noci sama doma, a on si pari s kamosema... kdepak.
 Pavlína 
  • 

Určitě ne řešení č. 2 

(22.3.2007 16:10:11)
... nejde jen o to, jak na tom budeš ty. Ale prospěje Tvým (a potažmo Tvého muže) dětem, že budou v noci sami? Že jejich táta se zapovídá s kamarády v hospodě? Že budou nosit domů pětky? Budou chodit špinavé? Nedopusť tento stav. Nechci být škarohlíd, ale stát se toho může tolik. Musíš být silná a myslet především na své děti. Kdyby byl tvůj manžel jiný, lepší, silnější, pečlivější k dětem, tak bych přemýšlela... Ale pokud se jaksi nestará a roli tatínka nezvládá, je to bolestné, ale šla bych... Šla. Možná jim bude věnovat víc péče když je uvidí jednou za tři týdny...
No. Rozhodnutí je nelehké a držím ti palečky, vám všem. Život je složitý.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


? 

(22.3.2007 8:41:18)
Poradna?
 dita 
  • 

Re: pro Henri - srpňátka 

(25.3.2007 10:25:37)
Jejda, Henri,

Vy čekáte třetí srpňátko? A všecko to jsou (budou) lvíčci nebo je mezi nimi i nějaká panna? :-) Já mám lvíčka jednoho (2003) a už teď vím, že je to fajn znamení, ale mít ještě dalšího, nevím, jak bychom to já i on zvládali :-))

Držím palce a přeju další šťastné miminko!
 Axela 


Odpověděla sis sama 

(22.3.2007 8:42:03)
Sama jsi napsala, že otec svou roli nezvládá. Řekla bych, že pokud bude děti vídat např. jednou za měsíc, bude se na ně víc těšit a tím pádem i více věnovat. Vidím v tém příběhu ale jiný problém. Co řeknou děti na tak radikální změnu. Budou muset změnit školu a hledat si nové kamarády. Být Tebou, zaměřím se hlavně na tohle, abys je co nejlépe připravila. To ony jsou na prvním místě, ne jejich otec. Mohla bys napsat, kolik jim je let?
 Rózinka 


... myslim, ze reseni je jen jedno 

(22.3.2007 9:21:17)
Ahoj Lucie,
myslim, ze moje manzelstvi speje do podobne situace jakou mas ted ty. Vim, ze jestli prijde ten zlom a manzel se vyjadri, ze je pro nej predenjsi vse nez ja a ze si ke mne vypestoval averzi, tak vim, ze budu muset z toho vztahu odejit. Jsem presvedcena, ze nema smysl hrat si na fungujici rodinku kvuli detem. Deti nejsou hloupe a velmi citlive vnimaji energii mezi rodici, takze pretvarka jim stejne rozhodne neprospiva... Tvuj manzel mel moznost volby a vybral si svobodne sam co chce. Byt tebou tak bych se na nej uz neohlizela. Pokud bude mit zajem, tak za vami bude jezdit a urcite je natolik schopen, ze si tam sezene i ubytovani. A pokud mu za to deti stat nebudou, tak je to jeho vec a on se s tim pozdeji v zivote bude vyrovnavat. Je super, ze ti tvoje rodina nabizi pomoc. Urcite to s jejich pomoci nakonec s detmi vsechno zvladnete :o) Drzim palce!!! Jana
 martina,nezletilý syn  
  • 

Re: ... myslim, ze reseni je jen jedno 

(23.3.2007 14:39:51)
Souhlasím s Janou (Janutská-Ela)jsem už v rozvodovém řízení a zažila jsem něco podobného proto bych se neohlížela nikdy na otce těch dětí,ale jen na ně.Odešla bych zpátky do Čech kde máte rodinu,ta je základem pro pohodu dětí naštěstí jsem a mám rodinu,která mě podržela a za to jsem jim moc vděčná.Střídavá péče se doporučuje jen tehdy,kdy jsou rodiče schopni se domluvit a bydlí ve stejném městě,proto bych nic neodkládala a udělala rázný konec.Vím je to moc těžké,ale na vše to chce jen čas:-) Jelikož děti jsou velice chytré a citlivé Přeji hodně sil a klid do srdíček Martina:-))
 Hela 
  • 

Bude za tím nejspíš jiná žena, 

(22.3.2007 10:15:26)
i když to není uvedeno. Neznám ze svého okolí jediný případ kdy by muž najednou začal vidět na manželce samá negativa a nebyl zamilovaný někde jinde. Je to i má osobní zkušenost. U nás něco podobného trvalo víc než dva roky. Sice jsem to ustála, ale jestli to bylo dobře říct nedokážu.
 hela2 
  • 

Re: Bude za tím nejspíš jiná žena, 

(28.3.2007 21:13:17)
souhlasím, záležitosti dvou nemůžou řešit tři, a proto myslím, že je v tom nějaká "milá holka, která ho konečně chápe a je úplně jiná". Jenže tohle nikdo nepřizná rád. Jinak je to hodně smutné a žádné zcela dobré řešení nevidím.
 Lucie 
  • 

info ke článku 

(22.3.2007 11:48:49)
Díky všem za reakce.
Dětem je 5 a 7 let, tatínek o ně měl zájem vždy a pořád ho má. Pokud se budu chtít odstěhovat do Čech, nebude mi bránit. Sám uznává, že kdyby situace byla obrácená, už dávno by byl zpátky u svých blízkých. O děti žádat nebude, protože víc ublížit už mi nechce. Komunikovat spolu dokážeme bez problémů, nehádáme se a ani jsme se nikdy zásadně nehádali. Předpokládám, že i na dalším postupu při případném rozvodu, dělení majetku atd. bychom se bez problémů dohodli.
V malém (a někdy i špinavém) oblečení nevidím takový problém, sám říkal, že některé věci se teprve učí, protože se o ně dřív starat nemusel. Vadí mi to, že když si je po týdnu vyzvedávám ze školky/školy (máme je vždy od pondělí do pondělí), musím je hned převléknout a oblečení vyprat sama. On dostává děti vždy čisté....pro mě je toto práce navíc a dělat ji nechci.
Přítelkyně do toho vstoupila až teď, strávil s ní minulý víkend v našem bytě (bydlím od ledna jinde). Pro mě už to byla poslední kapka, řekla jsem mu následující:
Chci za nás všechny bojovat, chci tu zůstat s ním a s dětmi a hledat cestu, jak spolu spokojeně žít, navrhla jsem poradnu. Podmínkou je, že ukončí svůj vztah s přítelkyní, začneme postupně zase bydlet společně, budeme hledat společné aktivity a hlavně budeme se snažit VŠICHNI. Pokud je mu jeho nově získaná svoboda milejší než rodina, budu to respektovat, ale potom trvám na rozvodu a s dětmi se odstěhuji tam, kde o nás budou stát, za mojí rodinou.
 Zdislava a kluci 


Re: info ke článku 

(22.3.2007 13:00:26)
Lucie mas moji podporu,protoze tohle reseni je asi to nejlepsi, zkusit udelat maximum a kdyz to nepomuze,tak udelat za manzelstvim tlustou caru......jenom me napada asi by jsem si jeste dala nejaky casovy horizont do kdy se to musi zlepsit (ne urovnat,ale zlepsit) tak treba,kdyz nebude souhlasit do 14 dni s poradnou,tak tam asi jit nechce,nebo neco podobneho....
preju at se vse brzo uklidni a vyresi aby jste vsichni byli spokojeny (zamerne nepisu jak vyresi)
zdislava
 Albeka 
  • 

hmm 

(22.3.2007 13:08:16)
Taky jsem stála před podobnou situací a taky jsem jí vyřešila jako ty,prostě jsem dala manželovi druhou šanci.
Je to cca 6 let a po tu dobu byla pěknější i horší období.Faktem ovšem zůstává,že nic není jako dříve. Troufám si říci,že mne manželovo selhání velmi hluboce ranilo/šlo o dost blbou nevěru s průpovídkami typu,špatná matka,milenka a tak vůbec,prostě tě už nemiluji.../,ale kvůli dětem/a tohle bych nebrala jako laciné a sprofanované/jsem to všechno nějak překousla.Manžel se po půl roce/když ho přestala bavit milenka/vrátil domů k rodině. Faktem je,že jsem mu nevěru odpustila,ale to co jsem si od něj v onu dobu vyslechla na to se dá zapomenout jen velmi těžko.Rozvod vidím jako velmi krajní řešení a já sama bych ho asi nikdy neiniciovala /ale chápu ho v případech alkoholismu,nebo v případě,kdy muž nechce pracovat,nebo má násilnické sklony atd../Vždycky jsem si říkala,že musí být hlavně dobře dětem/já jako dospělá osoba si poradím/,protože ty jsou odkázány na nás rodiče a nemyslím si,že dětem je bez otce lépe.Jsou chvíle,kdy pochybuji,jestli jsem tenkrát udělala dobře a to zejména v těch horších obdobích,kdy s mužem moc nekomunikujeme a tak nějak se vzájemně nemusíme.Zkrátka nic není ideální a každý dlouhotrvající vztah určité větší či menší krize prodělává a tak to i beru,teď je hůř ,bude zase líp.
Rčení jen spokojená matka má spokojené děti je blbost. Poopravila bych ho na - spokojená matka je ta,která má spokojené děti..a je dobré,když děti vidí,že soužití přináší problémy a ty se musí řešit a dát tomu čas a úsilí,manželství není permanentní zamilovanost,ale láska k dětem a majetku + obří dávka tolerance. Pevné nervy a hodně sil přeje Albeka
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Spokojené děti? 

(22.3.2007 15:31:01)
Toto není negativní rekace na tebe Albeko, protože tvoji situaci přesně neznám a ani nemohu. jen bych chtěla říct, že si myslím, že člověk musí najít určitou míru, mez. Myslím, že není dobré se rozvádět při prvním škobrtnutí, protože na vztahu se musí pracovat celý život a patří do něj to lepší i horší.
Na druhou stranu nesouhlasím s tím pokud se manželství udržuje jen kvůli dětěm, kvůli úplné rodině. To opravdu nestačí a myslím si, že děti vycítí, že to není vpořádku. Navíc rozvod, který přijde hned potom co děti odejdou z domu je může ranit o to víc.(iluze o šťastné rodině po letech vytvářená je najednou pryč a hlavně to zjištění, že to byla iluze) Mluvím nejen ze své zkušenosti, ale i ze zkušenosti některých svých kamarádů. Spoustu z nich by bylo mnohem raději, kdyby se rodiče rozvedli než poslouchat jejich věčné hádky a v jejich důchodovém věku řešit problémy, že spolu nechtějí být (což už vlastně dlouho něchtěli), že jediné co je pojilo byli děti (no taky ten majetek), ale na samostatný život už je taky pozdě atd... Hrozné!
Samozřejmě vždy záleží na konrétní rodině, konkrétních problémech a způsobech řešení!!!
Myslím si ale, že rodinu by měla v každém případě pohromadě držet hlavně láska, vzájemná úcta, respekt a tolerance.
pěkný den
Dáša
 Toranoko 
  • 

Re: Spokojené děti? 

(22.3.2007 16:00:29)
Ja bych k tomu jen dodala...kazdy ma tu miru zabudovanou jinak. Znam lidi, kteri kvuli detem vydrzeli spolu [patri k nim i moje mamka], a dokazali manzelstvi ustat bez vetsich hadek a problemu....tim nerikam, ze jsme jako deti netusili, ze neni vsechno uplne nej nej, ale zakladni jistotu nam to dalo..a hlavne mamka vedela, ze pokud se rozvede, tata se nam venovat nebude...stejne jsme si tim castecne prosly, kdyz jsme dospivaly a chtely po nem neco samy...
Takze pokud ti lide dokazi zit vedle sebe, aniz by to atmosferu doma dusilo, je to podle me dobre.
Tata potom umrel driv, nez se nasi stihli rozvest, ale i tak to zjisteni bylo tak trochu sok..zjisteni, ze ta roztrzka byla opravdu tak hluboka...
No, kazdopadne to chce hodne sily - at uz se rozhodneme jakkoli.
 Albeka 
  • 

Re: Spokojené děti?hmm 

(23.3.2007 11:23:39)
Milá Dášo,řekla bych,že vesměs máš pravdu,rozdíl je právě jen v té které konkrétní situaci a lidech. Ano,stálé nikdy nekončící hádky vedené nevybíravými výrazy,plačící matka,hulákající otec ano,takové prostředí dětem asi neprospívá. Ale pisatelka o ničem takovém nehovoří a ani v mé rodině to takhle nevypadalo a nevypadá. Vyslovení nespokojenosti,nebo svého názoru není přeci hádka i když třeba někdy řečeno zvýšeným hlasem. Myslím si,že na světe neexistuje vztah,kdy se tatínek a maminka milují celý život,láskyplně na sebe hledí a ve všem si rozumí a pak bok po boku zestárnou . ...tohle je pohádka,která v reálném životě nefunguje. Nemyslím si,že vhodným modelem pro děti je to,že když si maminka s tatínkem nerozumí,je třeba zbalit kufry a hledat štěstí jinde - protože takhle se problémy řeší-prostě já už ho nemiluju/či on mne/ tak je lépe se nijak netrápit a hledat si jiného partnera,který bude určitě ideální..ha,ha,ha-není lepší jaksi posečkat a volit jiná řešení,aby děti viděly,že tatínek/maminka/prostě jsou také jenom lidi,že je mají rádi a vynasnaží se nastálou situaci řešit jako dospělí zodpovědní nejen za sebe...hmm
 Zuzana+Terezka 


Re: hmm - hlavně to ne 

(23.3.2007 8:28:54)
Prosím vás, hlavně ne "lásku k dětem, majetku + obří dávku tolerance". My jsme s bratrem vyrůstali přesně v této rodinné atmosféře a byl to jeden velký stres. Strašně jsme si přáli, ať už se ty naši konečně rozvedou. Ale protože jsem si mysleli, že přetvářka je normální a všichni musíme dělat rodinu, tak jsme na sobě také nedali nic znát. No, poznamenalo nás to velmi, na vztahu k rodičům více než velmi a co se týká našich partnerských vztahů..... Mějte prosím takové manželství, jaké jednou přejete svým dětem ! Protože až vyprchá ta počáteční zamilovanost, vaše děti se budou chovat v dlouhodobém vztahu stejně jako vy. Já dělám ty samé chyby, které jsem nenáviděla na svých rodičích. Naštěstí mám skvělého manžela. ALE : neumím mu dát najevo, natož říct mu, že ho miluju, že si ho vážím, že byl dnes skvělý den, že jsem šťasná, že jsem nešťastná, teprve se těžce učím s ním komunikovat o normálních manželských a rodinných věcech. A strašně mě to štve a dávám za vinu svým rodičům, že mi neukázali, jak mít někoho rád. Žili jsem sice "normálně", každý den společná večeře, rodiče jeden na druhého nikdy neřekli nic špatného, vystupovali prostě jednotně, jako správní rodiče, ale ten citový CHLAD. Ježiš, já byla tak šťasná, když jsem od nich vypadla. A dnes mám vlastní rodinu, s našima se normálně stýkáme, ale ten stres a chlad je tam pořád a už pořád bude.
 Albeka 
  • 

Re: Re: hmm - hlavně to ne 

(23.3.2007 11:41:01)
Milá Zuzano,myslím,že jste ve zcela jiné životní/manželské/fázi,než byli tehdy vaši rodiče,když jste začala vnímat ten,jak píšete chlad.V tuhle chvíli jistě věříte/a je to hezké a má to tak být/,že svého muže milujete láskou silnou,pevnou a neutuchající a stejně tak on Vás,že neexistuje na světě nic,co by mohle vaši lásku narušit a takové to bude až do konce vašich dnů..slyšíte,jak to zní neskutečně..asi proto,že to neskutečné je.
Příjdou i partnerské neshody,nevěry,finanční krize,problémy s dětmi a věřte,že tohle vše ustojí málokdo/asi proto se dnes každé druhé manželství rozvádí/. Je totiž dost složité potlačit to své já a přeonačit ho na my,nebo oni.Je lehké říci si,tohle já nechci řešit,nemilujem se,tak se rozejdeme a děti? Hmm,ty přece určitě chtějí abych byla šťastná tak to pochopí....nemyslím si.Přectavila jste si někdy,že by se rodiče rozvedli? Co by se dělo? Kde by jste bydleli,mněla by maminka dost peněz,co kdyby navázala nový vztah s partnerem,který by se vám nezamlouval?Co by se dělo s vaším otcem?Kde by bydlel,jak by se mu vedlo,kdo by se o něj v době nemoci staral?..hmm,není to tak jednoduché jak to vypadá....
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

Re: Re: Re: hmm - hlavně to ne 

(23.3.2007 19:18:40)
Albeko,hmmm.... - ne není to jednoduché a život je plný co kdyby, co kdyby...Asi každý ví, že vztah není jen o lásce a ta se mění v manželství v něco víc. A že jsou nejrůznější problémy a od těch se neutíká musí se řešit.Ale s udržením vztahu jen opravdu jen kvůli dětem a majetku nesouhlasím. Ale myslím, že vlastně ani vy ne.
pěkný večer.
Dáša
 Zuzana+Terezka 


Re: Re: Re: hmm - hlavně to ne 

(24.3.2007 14:46:42)
No, co na to říct. Já se především nacházím v úplně jiné fázi vztahu, než jste napsala. Za sebou toho máme s manželem za ty roky už dost a dost. A stále s vašimi názory nemohu a nechci souhlasit. Já jsem schopna pro dlouhodobý fungující vztah potlačit hodně svých potřeb a udělat spoustu ústupků. Ale mám svou mez. A za tu prostě už ustoupit nehodlám, protože by to ničilo mne, mé děti a nakonec i toho manžela, kterému bych se tím protivila stále víc a víc a víc.
 Lenka, 4d 


NADĚJE 

(26.3.2007 9:51:37)
Ahoj, Luci, podle toho, co píšeš, se máte stále rádi, jen jste se cestou někde ztratili. Ten nápad s poradnou je moudrý. Pokud bude Tvůj manžel ochoten ukončit momentální mimomanželský vztah a pokusit se o obnovu vašeho, zvažte ještě jinou možnost rekonstrukce vztahu, nový začátek. Mluvím o manželských setkáních. Slyšela jsem o nich mnoho, ale pak jsme tam s manželem jeli a zažila jsem to na vlastní kůži. Obnova vztahu je běh na dlouhou trať, ale stojí to za to. Je podstatné chtít pracovat na sobě oba. Jde sice o akci křesťanskou, ale není to podmínkou. na podání přihlášky je zrovna čas. Pokud chceš více ionformací, kontaktuj mě na věřilkách. Měj se
 rampepurda 
  • 

Re: info ke článku 

(27.3.2007 23:07:13)
Lucie, myslím, že vaše řešení je správné - řešila jsem něco podobného, manželovi najednou doma vše vadilo, neměl zájem setrvávat v manželství, ale do rozvodu se taky nehnal, byla v tom jiná žena, řešení z jeho strany se nekonalo- Dlouho jsem se přemáhala, také jsme přemýšlela o dítěti, nechtěla jsme mu brát otce atd atd. ale nakonec jsem pochopila, že sebeobětování nemá smysl a že mi to nakonec to dítě může jednou vyčíst, že mohlo žít se spokojenou mamkou, kdybych se rozhoupala... došlo pak na závažnou rozmluvu, tak jak to píšete vy. Ďruhá šance manželovi, buď se začne snažit on a bude chtít být s námi, nebo žádám o rozvod. U nás se ta nakonec vyvrbilo tak, že jsme stále spolu, nebylo to jednoduché, chtělo to velkou snahu, ale dařit se začalo, až začal doopravdy chtít i manžel. a myslím si, že toto mé rozhodnutí mělo přijít dřív. No aspoň že přišlo a věci se pak vyřešily. Držím vám moc palce a buďte silná!
 majdaleenka +07+11 


řešení číslo jedna 

(22.3.2007 12:25:20)
Milá Lucie, já sama jsem kdysi zažila matku svého tehdejšího přítele, kterak ječela na své dvě děti, že jim obětovala život. Scéna to byla strašná, kromě toho jsem horší matku v životě nepotkala, ale ono se to soudí ... Nemá smysl čekat, že mu to dojde, že se vrátí, tím jen zjistí, že Váš servis a trpělivost jsou bezmezné. Využijte pomoci své rodiny, když Vám ji nabízí, je to lepší, než se trápit v cizím prostředí. Můj vlastní příběh je dost podobný, i když v jiné fázi průběhu, já se odstěhovala a teď tomu nechávám volný průběh, věřím, že všechno dopadne tak, jak má ...
držím Vám palce, abyste sama našla to nejlepší řešení;-) m.
 Johanka + Helenka 5 mesicu 
  • 

Reseni c. 3... 

(22.3.2007 12:57:15)
...je jednoduche, odstehujete se do Cech oba :) Nerikam, ze je to varianta realna, ale je to ta, ktera jeste nezaznela. Ty budes tam, kde chces byt, a pokud otec o deti stoji, tak udela vsechno proto, aby vam byl nablizku.

Hlavne bych to ale vse probrala s detmi, o ne se jedna predevsim. Nejsou zase tak male, no a kdyz resim, zda se "obetuju", ci nikoli, je hloupost to delat, aniz bych znala jejich nazor.

Rekla bych jim to normalne jak je to napsane tady, ze si s tatou nerozumite a ze bys rada zila jinde, ale ze zase vidis, ze tady jsou zvykle a nerada bys je pripravila o tatku. No a zeptala by ses jich, co navrhuji. Treba budes prekvapena, co vymysli :)

A jinak myslim, ze tvrzeni o obetovani zivota je prehnane. Deset, dvanact let uplyne jako voda, pak uz z nich budou samostatni pubertaci az dospelaci, a Ty se budes moci, s nimi nebo bez nich (treba ze by tech par let do uplneho osamostatneni zustaly s otcem) odstehovat kamkoli. A budes mit pred sebou jeste cely zbytek zivota. Pro dite je stehovani daleko vetsi zmena nez pro dospeleho. Timhle nehlasuju pro reseni c. 2, spise vysvetluju, ze pokud u nej zustanete, tak tim zivot nekonci :)
 Fyfy 


Reseni c. 3... 

(22.3.2007 13:59:32)
Přesně to bylo první co mě napadlo, řešení č.3:
holka z Čech se odstěhuje zpět do Čech a kluk z Moravy se přestěhuje taky a najde si tam bydlení...
 Jajka 
  • 

Re: Reseni c. 3... 

(22.3.2007 14:08:00)
Johanko,
s tím probíráním s dětmi bych byla skeptik. Děti v tomto věku nepoplácají rodiče po rameni, neřeknou "však my to chápem", ale budou maximálně chtít zachovat status quo... který se teď možná zdá být bezbolestný, faktem ale je, že dlouhodobě je to z bláta do louže.
Těch pouhých deset dvanáct let mi přijde jako dost dlouhá doba na to, aby se člověk užíral nefunkčním vztahem a obětoval vlastní život.
Kdyby moje máma měla po rozchodu s tátou deset let držet basu a hrát si na "nic se neděje", pravděpodobně zůstane sama, frustrovaná, fixovaná na mne jako důvod proč to všechno podstoupila. Ona ale udělala tu tlustou čáru, od táty jsme se odstěhovaly (i když jsme zůstali v jednom městě)... a našla si muže, který nás chtěl obě, se kterým v 29 letech založila novou rodinu (mají i dvě další děti, tedy moje sourozence, které já mám moc ráda), která je funkční a jejich manželství trvá 22 let.
No a taky si myslím, že menší dítě (mně bylo 6, čili přibližně jako Lucčiným dětem) se s případným novým partnerem své mámy nebo táty líp sžívá a smiřuje, než patnáctiletý puberťák, který má dost práce s vlastními hormony, a do toho "jej ještě matka zradí tím že si přivede nějakýho cizího chlapa".

Tedy tím rozhodně neprohlašuju, že při prvním mráčku je nutné a vhodné prchat ze vztahu... ale pokud všechny snahy a naděje skutečně selžou, tak je podle mne lepší jít dál.
 koa 


Re: Re: Reseni c. 3... 

(22.3.2007 17:13:16)
Mám poznámku k probírání problému s dětmi:
byla jsem se tento týden poradit s psycholožkou, jak a kdy říct dětem o tom, že se to neklape a že se budemë stěhovat.
Moje děti mají 8, 6 a 3 roky.
Říkala, že jim už teď, oba!, můžeme říct, že si maminka s tatínkem moc nerozumějí, ale že je oba máme rádi a že to řešíme.
Rozhodně se na děti nemá klást tíha sdílení problému rodičů nebo dokonce rozhodování. To není starost dětí, ale rodičů.


A k tomu, jak někdo psal, že manžel Lucie by jim měl vyklidit byt: jo, ale když manžel nebude chtít, tak ho odtamtud ona prostě nedostane. Můj manžel taky odmítl návrh, aby se odstěhoval a mě s dětmi nechal žít v našem domě (SJM). A co můžu dělat? Hledám byt v okolí, ale podnákmy jsou tady strašně drahé, já mám jen rodičák, soudy o výživné teprve probíhají a můžu vzít jed na to, že dobrovolně mi manžel na bydlení přispívat nebude.
 Lucie 
  • 

Re: Re: Re: Reseni c. 3... 

(22.3.2007 17:50:23)
Mám výhodu v tom, že můj manžel si uvědomuje, že celý problém vznikl prakticky u něj, už minimálně proto, že nezačal včas mluvit o tom, že mu něco nevyhovuje. Potom to všechno vysypal najednou a tím mně i dětem hrozně ublížil.
Takže zatím musím říct, že nemám žádný problém s bydlením, penězi atd., po této stránce je vstřícný. Sama mám poměrně slušný příjem, takže na něm v této věci závislá nejsem a můžu se rozhodovat podle sebe. Děti uživím i bez něj, když nebude vyhnutí. Kdybychse chtěla do bytu vrátit a zůstat tam s dětmi, nejspíš by mě nechal a náhradní bydlení by si šel hledat sám. Ovšem myslím si, že po právní stránce to pro mě není žádná výhra, protože byt není součástí SJM a po rozvodu bych ho stejně musela dříve nebo později vyklidit.
 Terka, Jakub 9m. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Reseni c. 3... 

(22.3.2007 21:33:23)
Lucie, když jsem si dnes dopoledne přečetla váš článek, udělalo se mi až špatně. Dovědět se od manžela po několika letech, že jsem mu odporná, že má ke mně averzi, to je tedy síla. Neumím si představit, jak bych se cítila, snad ještě mnohem hůř, než kdyby to byl třeba alkoholik a podobně. Vy se snad nemyjete, nenavštěvujete zubaře...? Se svým mužem jsme prošli taky několika docela vážnými krizemi, při jedné z nich jsem to přestávala zvládat i fyzicky, ale všechno se spravilo a je to báječné. To vše se dělo ještě dávno před svatbou a narozením dítěte, a dává mi to naději, že nás snad už jen tak něco nerozdělí. Proto vám držím pěsti a myslím, že je fajn, že to hned nevzdáváte. Ale jak už tu bylo několikrát zmíněno, je nutné mít nějakou hranici, za kterou už nepůjdete. A obětovat život nebo jen jeho část bych se já osobně bála. Myslím, že se nemáme svým dětem obětovat, ale pomoci jim na jejich cestě a být příkladem v tom, jak život prožít. Držím vám palce. Terka
 caira (Vojta1/03,Mates11/04) 


a cislo 4 

(22.3.2007 13:25:31)
Proletla jsem rychle diskusi, ale clanek jsem precetla poctive.
Ja jsem v necem podobnem vyrustala. Moje matka nedokazala od otce nikdy odejit a mne a me sestre dodnes vycita, jak nam obetovala zivot..
Zkusila si premyslet o naprosto oddelenem bydleni, treba si sehnat bydleni kousek od Brna. Podle popisu, uz mas odrostlejsi deti, prece existuji ruzne krouzky a pomoc rodiny v Cechach by jsi mozna tak nepotrebovala - nevim.
Tohle je tezke soudit. Ale je mi velmi lito deti, ze timhle musi projit. Vzhledem k nim bych resila situaci razne: rozvod. Proste vysvetlit, pokusit se vysvetlit - a rychle pryc - klidne na druhy konec planety. Pravda je, ze pokud manzel bude chti, opravdu bude chti, tak si vas najde..
Mozna by stacilo se odstehovat jeste pred rozvodem, treba mu docvakne, o co prichazi...
 Monika, 4 děti 


Rozvod - krajní řešení 

(22.3.2007 14:39:00)
Po přečtení článku a dosavadní diskuse mi vytanulo na mysli několik mých kamarádek, které řešily podobnou situaci - tedy ne přímo nevěru, ale: 1.jednalo se o finanční problémy (manžel nedával ženě peníze na domácnost ani na děti a ještě dělal dluhy u příbuzných, kteří to pak chtěli po ní), navíc s ní manžel nechtěl komunikovat; 2. nespolehlivost manžela a určitá lehkomyslnost ve vztahu (v tomto vztahu je kamarádku z východního Slovenska a její manžel z Moravy), také tady šlo o určité finanční problémy. V obou manželstvích jsou dvě děti v mladším školním věku.

V prvním případě kamarádka už asi dvakrát podávala žádost o rozvod, manžel jí to vždy vymluvil a slíbil, že se polepší. Nějaký čas to bylo opravdu lepší, pak to zase sklouzlo do stejných kolejí, proto ta druhá žádost, která opět byla stažená. Nyní spolu komunikují, vyříkali si oba, co jim vadí na druhém partnerovi a řekli si KONKRÉTNĚ, co oba zlepší a o co se budou snažit. Musí to být postupnými kroky, protože nikdo se nezmění ze dne na den o 180 stupňů. Zatím to funguje.

Ve druhém případě se kamarádka s dětmi odstěhovala v rámci města do pronajatého bytu i s dětmi, s manželem se dohodli na jakémsi systému péče o děti (nebylo to striktně týden a týden, ale tak nějak klouzavě, děti vetšinou bydlely u mámy). Také už byly sepsané papíry se žádostí o rozvod (opět iniciované ženou), k soudu se to ovšem nedostalo, manžel to pozdržel, snažil se více komunikovat a být více zodpovědný, také své ženě přispíval na nájem bytu, kde bydlela (sám je majitelem nájemního domu), trvalo to tak rok a nakonec se kamarádka nastěhovala zpět k manželovi. Loni v létě společně absolvovali týdenní kurz pro manžele zaměřený zelména na komunikaci mezi manželi a vztah se jim podstatně zlepšil.

Proč to píšu sem? Protože v obou případech nechybělo mnoho a byli rozvedení a nejvíce by trpěly děti. V obou případech to trvalo více než rok než se to vše jakž takž urovnalo a vyřešilo. K rozvodu nakonec nedošlo (ale znovu podotýkám, že se nejednalo o nevěru), vše se vyřešilo časem, snahou obou partnerů to řešit (tedy muži měli snahu až pod hrozbou rozvodu :-) a hlavně spolu začali KOMUNIKOVAT, protože o to jde především...

Není to přímo návod pro Lucii, spíše povzbuzení v jejím záměru, který naznačila v jednom z diskuzních příspěvků. Držím pěstičky!!!!
 Toranoko 
  • 

Reseni c3  

(22.3.2007 15:52:42)
Necetla jsem diskuzi, tak se omlouvam, pokud tu napisu neco, co uz psal nekdo vys. pro me je reseni c3 asi takove: maminka se s tatinkem rozvede, ale nebude se stheovat zpatky do Cech, prave kvuli detem. Misto stridave pece ale bude mit deti v peci ona, s tim, ze tatinek se jim bude moci venovat vice, nez kdyby za nimi musel dojizdet. maminka je urcite silna oswobnost, schopna najit si svoje vlastni kamarady i zname, svoje misto v zivote. A treba potka i nejakeho kamarada pro deti, ktery se jim bude venovat tak jako se jim driv venoval tatinek.
Ale myslim, ze se tezko radi - a hlavne je asi nesnadne dosahnout soudniho rozhodnuti presne tak, jak si predstavujeme.
A nakonec mala poznamka pro maminku - i kdyz ma deti, nemela by zapominat na svuj vlastni zivot - oboji se da skloubit. Deti vyrostou, odejdou, budou mit svoje zajmy - a znam i pripady, kdy obet matky neoceni, protoze na situaci nahlizi jinak. No, preju vsem hodne sily a pekny den. Kac
 Lucie 
  • 

Ještě něco k dětem 

(22.3.2007 16:03:59)
Děti o celé situaci ví téměř od začátku, což je květen loňského roku. Vždycky jsme se k nim chovali otevřeně, takže jsme se jim od začátku snažili vysvětlit, co se děje. Těžko ovšem můžeme chtít po takto malých dětech rozhodnutí, kde a s kým chtějí bydlet, protože děti si logicky vyberou oba rodiče a společný život. Starší syn žije ve svém vlastním světě a příliš se tím netrápí, mladší dcerka špatně snáši jakoukoliv návštěvu i loučení s jedním z rodičů po nějaké společné aktivitě. Nabídka vzdělání i mimoškolních aktivit je v obou městech (jedno cca 20 tisíc lidí, druhé 10 - okresní město + turistické centrum) zhruba srovnatelná. Babičku i dědu mají tady i tam.
Ještě bych chtěla dodat, že manžel se rozvádět nechce, protože jemu tato situace vyhovuje - děti jsou nablízku, ode mě má pokoj, přítelkyně ho může nerušeně navštěvovat, nemusí přemýšlet nad majetkovým vyrovnáním a běháním po úřadech atd. Je to pro něj velice pohodlné. Já bydlím v podnájmu, který končí na konci roku. Manžel mi na bydlení přispívá, přesto ten provizorní pocit je velice silný. V tuto chvíli není v mém životě prakticky žádná jistota, cítím se už dost unavená.
 Aura+holčička(8/03)+bříško 


Re: Ještě něco k dětem 

(22.3.2007 16:42:22)
Milá Lucie,
ve svém příspěvku jsi vůbec nezmínila, jestli chceš bojovat o svého manžela, jestli Ti za to těch deset let společného života stojí nebo jestli už máš pocit, že se Váš vztah nemůže dát dohromady. Ať je to jak chce, určitě by si měl sehnat podnájem Tvůj muž (on byl nespokojený), Ty se můžeš vrátit s dětmi do Vašeho bytu (proč by ses stresovala kvůli bydlení, když jsi nic špatného neudělala). Ono je možné, že si Tvůj muž najednou uvědomil, že mu "ujíždí" vlak a že ho vlastně jako rodina brzdíte (nemá náhodou krizi středního věku?). Tak jestli chce "užívat mládí", tak se vším všudy - nejistota bydlení, nepříliš úspor a méně peněz:-). Ono ho to možná během půl roku přejde a rád se vrátí se sklopenýma ušima domu a bude moc rád, že má krásnou a fungující rodinu. Třeba mu to časem dojde, o co se chtěl připravit. Pokud máš pocit, že už Váš vztah za to nestojí, tak je asi lepší se opravdu odstěhovat domů za rodinou, která je ochotna Ti pomáhat. Jestli máš trochu času na čtení, určitě Ti doporučuju knížku od N. Tanské - Vyznáte se v tlačenici?, tam je tahle situace moc krásně popsaná...Mám několik kamarádek, které si tímhle prošly a teď mají zase fungující vztah, možná ještě o něco lepší, než před krizí... Ale samozřejmě to nemusí fungovat vždy a všude.
Držím palce, ať se rozhodneš správně
 Lucie 
  • 

Re: Re: Ještě něco k dětem 

(22.3.2007 16:58:12)
Těch deset let mi za to stojí a o svého muže chci bojovat. Nebudu to dělat ovšem za cenu popírání sama sebe, svoji cenu znám. Myslím, že nepřišel čas ten boj vzdát, ale nevím, kolik toho ještě snesu. Spíš než na krizi středního věku jsem myslela na druhou pubertu:-) Je to přesně ono - má pocit, že mu ujíždí vlak a že s rodinou nemá šanci už nic nového poznat. Prostě ho v tuto chvíli brzdíme v rozletu.
 Lucie 
  • 

Re: Re: Ještě něco k dětem 

(22.3.2007 17:04:23)
A ještě maličkost k bydlení - byt, ve kterém zůstal muž, jsme kupovali před svatbou....byt je psaný pouze na něj, protože já jsem se v té době stěhovala a hledala práci, tudíž jsem pro banku při vyřizování hypotéky nebyla zajímavý klient. Navíc manžel se pokoušel odstěhovat už pár měsíců, akorát se mu nějak nedařilo...chvíli nebyl žádný vhodný byt, potom zase neměl čas atd. Dle mého utíkal před problémem jako obvykle. Já jsem zavolala na první inzerát a bydlela jsem. S tou finanční nejistotou to u manžela taky nebude příliš aktuální, má dobře fungující firmu s několika zaměstnanci, v žádné nouzi není. Prostě pohodlný život....
 Aura+holčička(8/03)+bříško 


Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(22.3.2007 18:44:33)
Kruciš - jak by řekla kukačka :-) Myslíš, že by bylo možné se tedy s mužem domluvit na výměně podnájmu za byt a pak taky na určité měsíční rentě, kterou by Ti jako úspěšný podnikatel vyplácel? Tím mu pomůžeš odčerpat část finančních fondů - pak si můžeš zkusit najít nějaké kurzy (jazyky, tai-chi, aerobic), jít ke kadeřnici, na solárko, začít fungovat i bez něj... Třeba najdeš kamarádky v místě a ještě budeš mít chvíli čas udržet ten stav (a nebudeš sedět smutná v koutě:-). V podstatě jde o to, abys neztratila sebeúctu, aby děti zase měli veselou a krásnou maminku a aby Tys neměla pocit, že se zahazuješ pro nic v cizím městě... Asi už jdu moc do detailů, nejsem psycholog, ani jsem neprošla takhle závažnou krizí, ale mám hodně kamarádek s podobnou situací. Kdyby sis chtěla víc popovídat, tak mám ICQ 440-208-958.
Hlavu vzhůru...
 Albeka 
  • 

Re: Ještě něco k dětem 

(23.3.2007 11:55:40)
..já jsem tuto situaci/velmi,velmi podobnou/řešila,po půl roce co byl manžel u milenky a já s dětmi/tehdy 6 a 1,5 roku/v jeho bytě jsem se ho zeptala,co vlastně chce-odpověděl,že neví. Navrhla jsem mu,že tedy ať podá návrh k rozvodu,protože s námi nežije už půl roku a jestli to vidí takhle,tak já bych ráda znala nějaké řešení. Já se rozvádět nechci a nikdy jsem nechtěla,je to na něm,ale ať to rozetne on a to v dohledné době,neboť tohle je situace,kterou spůsobil on a pro mne už trvá moc dlouho - za dva dny byl doma,ale ani potom to nebylo jednoduché,hledali jsme k sobě znovu cestu. Náš vztah je dnes po 6 letech od té doby jiný,možná se dá říci lepší-místo představ o nikdy nekončící lásce si asi /tedy doufám/uvědomil,že síla vztahu je v něčem úúúplně jiném..
 Ivana Procházková 


Re: Ještě něco k dětem 

(23.3.2007 22:13:35)
Lucie,
přečetla jsem článek i reakce pod ním.
Jestli jsem to správně pochopila, tak řešíš jak skloubit dva vzájmeně trochu protichůdné zájmy, tedy nedělat takové kroky, kterými bys rozbila vztah svých děti vůči jejich otci, a zároveň začít žít nový život ve městě, kde jsi vyrostla, kde to znáš, máš přátele a rodinu..
Píšeš, že v současném městě, kam jsi přišla z Čech, žiješ nyní téměř 10 let. Prožila jsi zde tedy roky se svými dětmi, když byly malé, zkoušela trochu podnikat, máš zde dobrou práci, máš kde i bydlet, i když jde jen o pronájem. Po takové době, co tam jsi, a poté, co jsi tam již zažila, přeci už nějaké kořeny (kořínky) máš i v tomto městě.. Je to skutečně tak cizí město, ve kterém nemáš žádné přátele a ve kterém nechceš žít? Přátele z dětství a mládí máš v městě svých rodičů, ale ti už jsou teď (svými zájmy, životním stylem) zase trochu jinde než tehdy a než jsi nyní ty.. Není to trochu tak, že si maluješ život ve svém rodném městě mírně jinak a růžověji, než by to ve skutečnosti bylo?

Svými otázkami mířím k tomu, že mi jako řešení č. 3 vychází toto:
- zůstat na Moravě, v městě svého manžela,
- v tomto městě si zařídit život tak, jak by sis ho přála zařídit, kdyby ses odstěhovala zpátky do Čech, (bude to složitější, bez rodičů, kteří mohou pomoci, ale není to bez nich snad neřešitelné), tj. věnovat se sobě, svým koníčkům a zálibám, zaměstnání, které tě bude těšit, chovat se zkrátka tak, abys to necítila jako "oběť" kvůli dětem,
- dát pár měsíců manželovi ještě "šanci", zda se mu nerozbřeskne, a pokud ne, nechat se rozvést a zažádat o svěření dětí do své péče. Nerozvést se by za takových okolností znamenalo rezignovat na vlastní štěstí a na to, mít někdy v budoucnu opět vlastní rodinu a životního partnera.

Děti by mohly vidět tatínka, jak často by všichni chtěli, a ty by sis zařídila svůj život na Moravě, jak nejlépe by ti vyhovovalo.. Opravdu je tak nutnou podmínkou pro to, abys mohla být šťastná, vracet se k rodičům?

 Lucie 
  • 

Re: Re: Ještě něco k dětem 

(24.3.2007 9:02:02)
Proto jsem celý článek napsala....nevím, jestli tu dokážu být šťastná, protože tu NECHCI zůstat. Ty negativní pocity jsou už příliš silné. Podporu od rodiny tu nemám, manželova rodina mi žádnou pomocnou ruku nenabídla a na mou přímou žádost reagovala negativně. Podnájem mám pouze do konce roku a stojí mě spoustu peněz. Nechci se stěhovat z místa na místo podle toho, jak a kdy mi vyprší nájemní smlouva. Celá tato rodinná situace trvá už skoro rok a začínám toužit aspoň po malé jistotě. Mám tady samozřejmě pár kamarádek, jenže ty žijou spokojeným rodinným životem a se svými dětmi a partnery tráví svůj volný čas. Situaci musím řešit teď nebo ji musím o rok odložit, nemůžu děti stěhovat v průběhu školního roku. Když to o rok odložím, nebudeme mít po Vánocích kde bydlet a hledat zase další podnájem na pár měsíců?
Možná to vypadá, že hledám, proč to nejde. Jenže já už celý rok přesvědčuju okolí i sebe, že to půjde atd. a teď mi došly argumenty. Vím, že chci zůstat tady s manželem jako kompletní rodina. A nebo půjdu zpátky k rodině do Čech.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(24.3.2007 20:05:36)
Jo jo, z toho plyne, že máš opravdu jen 2 možnosti..
Pochopila jsem, že stojíš o to, aby se manžel vrátil zpátky. Pak by asi bylo dobré, abyste spolu zkusili navštívit poradnu, případně abys tomu ještě pár měsíců obětovala a počkala, jestli ho to samotného nepřejde a vrátí se.
Na mě to tedy působí tak trochu, že manžel neví, co vlastně chce, kromě toho, že ví, že nechce to, co má teď. Mám trochu strach, že aby "dostal rozum", musí si to nejdřív celé "odžít", to znamená, že se musí tak trochu "sebezrealizovat", aby následně poznal, že to nejlepší co měl, byla vaše rodina.. Jenže to může bohužel trvat roky.
Na tvém místě bych tak dlouho nečekala.
A jen k tomu stěhování dětí.. Sice nejsem dítě z rozvedeného manželství, ale stěhování jsem zažila, když mi bylo 10 roků a mojí ségře 8. Stěhovali jsme se asi 200 km uprostřed školního roku, protože to jinak nešlo. Měla jsem z toho trochu bobky, ale zvládla jsem to já i ségra úplně v poho, začlenily jsme se do nového kolektivu i prostředí hladce. My 2 se ségrou jsme si zvykly na nové prostřední mnohem lépe a snadněji než naši rodiče :). Zpětně na to období po přestěhování vzpomínám moc ráda.
Rozumím, že ty řešíš něco jiného, než jen změnu prostředí, v kterém žijí děti. Na tvém místě bych ale ten zásadní krok udělala a šla tam, kde bych mohla žít spokojeně.
 Kombucha 
  • 

Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(25.3.2007 12:50:16)
Blbě se říká nějaký názor, když člověk zná vyjádření jen jedné strany. V Lucčině podání to vypadá, že veškerou vinu nese manžel/otec. Ve skutečnosti to může být i maličko jinak.

Podle věku dětí soudím, že jste spolu takových nějakých 10 let. No, to je celkem obvyklá doba, kdy ve vztahu dochází ke krizím. To je celkem normální. Taková krize se dá ovšem řešit různě.

Pokud je ale pravda, že si manžel hodnotu rodiny neuvědomuje a navíc si už našel milenku, tak je asi lepší zvolit variantu č. 1. Třeba si pak teprve uvědomí, o co přišel.

Ale jak už jsem nadhodil, třeba je to všechno úplně jinak. Z vlastní zkušenosti vím, jak naprosto rozdílně dokáže jednu a tutéž situaci vnímat žena a jak muž. Mně žena "vyhodila z baráku" v době, kdy jsem trpěl těžkými depresemi a právě mi naprosto nečekaně zemřel otec. Měla pocit, že se to se mnou nedá vydržet. Zpočátku jsem byl natolik zdeptaný tím vším, že jsem se prostě sbalil a odešel. Ale už po několika dnech jsem se sebral a řekl si, že chci svou rodinu zpátky. No, a šlo to celkem snadno. Uvádím to zde proto, že žena si to dodnes pamatuje tak, že ona hrozně strádala a neměla jinou možnost. Já si to pamatuji tak, že jsem byl na pokraji totálního psychického zhroucení a žena mi dala ještě tu poslední ránu. No ale, tak nějak už se k tomu raději moc nevracíme, protože to k ničemu není. Já to chápu tak, že žena prostě nerozuměla mým psychickým problémům a nedokázala se vcítit do toho, co pro mě smrt táty znamená. Navíc byla samozřejmě taky dost unavená. Jak to chápe ona, to nevím. Ale máme se rádi a vycházíme spolu.
Takže ono to vždycky jde, ale musí být vůle a chuť na obou stranách. Pokud na jedné straně opravdu chybí, není možné se jednostranně přizpůsobovat.
 Lucie 
  • 

Re: Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(25.3.2007 18:36:09)
Ano, toto je vyjádření pouze jedné strany. Manžel si můj příspěvek překvapivě přečetl a sám mi řekl, že by mohl doplňovat mezi řádky svoje poznámky.
Přesto, že nesouhlasí stoprocentně s tím, co jsem napsala, uvědomuje si svůj zásadní podíl viny na celé situaci.
Pravda je nejspíš taková, že opravdu prožívá druhou pubertu, sám to přiznává, chce si užívat života, ale zároveň nechce přijít o rodinu, tedy spíš pouze o děti. Jistě chápete, že já nebudu časově neomezenou dobu sedět na zadku, čekat, až se vyřádí ve všech směrech včetně sexu s cizí ženou a doufat, že možná jednou dostane rozum. A nebo taky nedostane. A po tuto dobu bude dělat v případě potřeby servis, bydlet v drahém podnájmu a dětem vyprávět, že je tatínek úžasný a že takto má rodinný život vypadat. Pravda je dokonce taková, že původně jsem chtěla čekat a nic nedělat, ale to jsem nepočítala s tím, že nechá děti v noci samotné a půjde do hospody a nová partnerka mi do toho taky nezapadla.
Dala jsem manželovi před týdnem na vybranou dvě možnosti:
1. rodina (rozejde se s přítelkyní a my dva začneme chodit do poradny, protože nám za to rodina stojí, víme totiž, že vlastními silami už to nejsme schopni napravit, zkusíme společně všichni čtyři trávit víc času atd.)
2. svoboda (rozvedeme se dohodou, na majetku jsme schopni se také dohodnout, děti budou v mé péči, já se odstěhuju do příjemnějšího prostředí a on bude mít možnost kdykoliv děti navštívit, styk dětí s otcem nebude soudně upraven, vše budeme řešit po domluvě)
Včera si manžel vybral první možnost.
Zatím nevím, jestli z toho mám mít radost, pocity mám velice smíšené, protože vím, že nás čeká hrozně dlouhá a náročná cesta s nejistým cílem.
Udělám všechno proto, aby to vyšlo. Své děti miluju a manželovi snad dokážu odpustit.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(25.3.2007 22:16:39)
Lucko, gratuluji :)))))))))))))))
 Kombucha 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(25.3.2007 22:19:59)
No vidíš, vypadá to, že mu na rodině záleží. Klidně vám to ještě může všechno dobře klapat, ale musíte se oba snažit. Hlavně si nic nevyčítat. Co bylo bylo. Zkus se manžela zeptat, co mu chybí, co mu na Tobě vadí, v klidu ho vyslechni a přemýšlej.
Že se po deseti nebo kolika letech nastřádají nejrůznější drobnosti a lidi si začnou lézt na nervy, je úplně normální.
Mě třeba žena dokáže někdy tak strašně vytočit a otrávit, že bych z fleku práskl dveřmi. A vzápětí udělá zas něco milého, že ji mám zase rád jako dřív.

Ty to vidíš tak, že jsi byla vždy trpělivá, tolerantní a obětavá - ale jak už jsem napsal, on to může vidět jinak. Může mít třeba pocit, že nedostatečně oceňuješ a chápeš jeho práci.

Věř mi, že ženská dokáže někdy neobyčejně "prudit" a přitom je přesvědčená (a nic na světě jí to nevymluví), jak dělá a myslí všechno dobře.

Základ dobrého vztahu je mimo jiné také umět se někdy podívat na věci z pohledu toho druhého.

To přítelkyní to sice trošku zvoral, ale zase - jestli to mezi vámi neklapalo, tak to není až tak nepochopitelné.
 aya,3deti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Ještě něco k dětem 

(26.3.2007 16:04:01)
vyborne Lucko...nekdy je potreba dat nuz na krk a vyzadovat rozhodnuti.jinak by to trvalo vecne a stale bys nevedela na cem jsi..
 Jitka+BB 
  • 

nezůstavat jen kvůli dětem 

(22.3.2007 18:35:00)
Chtěla bych jen doplnit, že neuznávám názor udržovat rodinu pouze kvůli dětem. Pokud vztah rodičů nefunguje, děti to stejně vycítí a nežije se jim v tom dobře(mluvím z vlastní zkušenosti se svými rodiči).
Jinak autorce článku přeju, aby to vyřešila co nejlépe pro sebe i děti, na druhou stranu ale vztah,ze kterého už jednou zmizela důvěra, úcta, empatie...se slepuje jen horko-těžko. Bohužel.
 L+2 
  • 

Re: nezůstavat jen kvůli dětem 

(22.3.2007 18:40:21)
Jitko BB,

ja mam zase opacne zkusenosti. Moji rodice spolu zustali jenom kvuli detem., Rozvedli se az kdyz ja jsem byla pryc z domova (jsem nejmladsi). Prestoze jim to neklapalo a casto se hadali, ja si nedovedu predstavit, ze by se rozvedli. Myslim, ze by to pro mne bylo horsi. Hlavne proto, ze moje mama je Slovenka a casto se zminovala, ze pokud by se rozvedli, tak se mnou odejde na Slovensko - no a to ja bych naprosto neprenesla pres srdce, skoncit nekde jinde, pryc od mych kamaradu a jeste na Slovensku.
 Jajka 
  • 

Re: Re: nezůstavat jen kvůli dětem 

(22.3.2007 20:26:49)
Každý jsme z jiného prostředí, máme jiné zkušenosti, stejně si člověk musí vždycky sám rozhodnout co udělá.
Prarodiče mého manžela spolu zůstali jen kvůli dětem (třem)... no oni se i brali kvůli neplánovanému těhotenství. Problém byl v tom, že v době, kdy děti byly velké, byli i oni už ve věku kolem padesátkou, a již se neodhodlali udělat ten krok, rozseknout léta mrtvý vztah a jít každý svou cestou, začínat nový život (láska ke společnému majetku?). Manželovy vzpomínky z dětství jsou rozdělené na vzpomínky s mámou, která s dětmi podnikala výlety a starala se o ně a na tátu, který s nimi bydlel, ale byl jak cizí spolubydlící... sice si v poledne přišel sednout k nalité polívce a ve skříni měl oblečení, které mu máma prala, ale jinak se do chodu rodiny moc nezapojoval (a už vůbec neparticipoval na domácích pracích). Vztah rodičů chladný, hladina vířena občasnými hádkami. Děti dospěly, rodiče zůstali spolu... protože již nebyli omezováni ohledem k dětem, jejich válka roseových propukla naplno. Hádky na denním pořádku, naschvály, osočování, urážky i před dětmi a vnoučaty (neustálé demonstrace toho, "jak s ním maminka celý život trpěla" atd.), zapšklost, neschopnost dialogu. Noční můra pro všechny zúčastněné. Muž onemocněl a ochrnul na nohy, žena se o něj odmítla postarat, jakkoli mu pomoct (ačkoli byli stále manželé a žili v jedné domácnosti) atd atd. Jedno velké zoufalství. Je to extrém, ale je to taky další zkušenost, která může být varováním.
 miradka 
  • 

Pět jazyků lásky 

(22.3.2007 20:50:21)
četl někdo tuhle zajímavou knihu? já ji mám před sebou...dostali jsme ji ke svadbě a moc jsem za ni vděčná. zaujala mne téměř poslední kapitola s názvem "Milovat nepřítele". Je tady příběh Anny. Manželství se začalo rozpadat po deseti letech. Rozhodla se, že i když ji manžel nemiluje, bude bojovat. Vyhledala psychologa. Zajímá vás jak řešila svou situaci?
Něco o Anně: Prosila manžela, aby s ní zašel do poradny; prosila ho, aby si přečetl alespoň nějakou knížku nebo poslechl kazetu na toto téma. Všechny její prosby ale odmítl. Jeho postoj byl asi takový: "Já žádný problém nemám. Problém máš jenom ty." Byl přesvědčen, že má pravdu; zatímco ona ne - bylo to přece tak jasné. Její láska k němu byla díky jeho neustálé kritice a zavrhování pryč. Její duševná energie byla po deseti letech manželství zcela vyčerpaná a její sebevědomí téměř zničeno. Byla pro toto manželství vůbec nějaká naděje? Mohla milovat manžela, na kterém nic k milování nebylo? Přiměje ho svou láskou k tomu, aby ji začal mít rád? Anna je hluboce věřící a pravidelně navštěvuje církevní shromáždění.
 Jitka+BB 
  • 

Re: Pět jazyků lásky 

(22.3.2007 23:08:56)
Nechápu...a jak to tedy řešila? To jsme se z vašeho příspěvku nedozvěděli. Nebo jste to psala, abychom si přečetli tu knihu? Nevíme, jestli ta paní, která psala článek s žádostí o radu, je nebo není věřící, jasně, že lidi, co věřej v Boha, řeší životní situace jinak než my ateisté. Jenže nejde v každé situaci radit, aby se člověk řídil Biblí atp.
Jistě, pokud lidé zůstanou spolu jen kvůli dětem a dokáží přesto vytvořit v rodině tak dobrou atmosféru, že to děti nepocítí, pak je to v pořádku. Ale nemyslím, že by to bylo až tak časté, protože nikdo se nedokáže věčně přetvařovat a ta chybějící láska a vzájemná úcta se těžko zakrývá. Nejsem zastáncem rozvodů, ale někdy je to lepší řešení než žít- nežít.
 Vlasta, 3 robátka 
  • 

Re: Re: Pět jazyků lásky 

(23.3.2007 0:11:03)
Pět jazyků lásky je úžasná knížka. Je nejen pro lidi v partnerské krizi. Není určena pouze pro věřící. Jsou tu praktické rady jak zlepšit vztah.
Asi to tam nedopsala aby podnítila k četbě. Opravdu stojí za to. Vydalo to nakladatelství Návrat domů a mají to i u nás v městské knihovně.
D O P O R U Č U J I
 miradka 


Re: Re: Pět jazyků lásky 

(23.3.2007 9:26:49)
Je velice jednoduché odcitovat Bibli, Bible říka...Bůh nenávidí rozvodu,...atd. Je to síce tak, ale to Lucke moc nepomůže. Moji rodiče jsou věřící a taky se rozvedli. Je to velice složité a nelze je odsoudit, to nikomu nenáleží, jenom Bohu. Jako dítě jsem trpěla. Otce i matka nás (já a můj o 8 let mladší brácha) velice milovali, milují. Bydleli jsme ve velkém městě na Slovensku a každý druhý den jsme navštěvovali otce. Když jsme přišli domů, k mamině, byl výslech...co jste dělali, kdo tam byl, byla tam tá čarodějnice,...No prostě hrůza a děs. Jsem ráda, že už jsem mimo domov. Nechci to tady rozebírat, je to příliš složité. Chci jenom říct, že záleží vždy na každém člověku, jak se rozhodne že se bude chovat. Moji rodiče se chovali příšerně. Měla jsem strach, že když půjdeme s maminou po městě, potkáme otce a začne s dešnikem vyhrožovat a křičet po ulici..Dnes je mamina už jiná, v té době její víra nebyla tak silná, byla na začátku. Téměř po 10 letech odděleného žití se rozvedli a teď je na tom mamina psychicky mnohem lépe.
Každá rodinná situace je jiná. Nedá se jednoduše říct toto a tamto. Ale pokud máš Lucko zájem a chceš vědět neco blíže o Anne, o které jsem psala výše, ráda napíšu všechno co jí Dr. Gary Chapman poradil. (prosím omluvte mou češtinu, teprv se učím...)
 miradka 
  • 

Něco k přiblížení pěti jazykům lásky... 

(23.3.2007 10:38:58)
...budu citovat Garyho Chapmana.
Z lingvistického hlediska máme různé jazykové skupiny - japonskou, slovenskou, českou, anglickou...apod. Většina z nás vyrůstá a učí se jazyku rodičů, který se tak stane naším prvním, rodným jazykem. Později, ovšem s poněkud většími obtížemi a úsilím můžeme zvládnou jazyky další. Nejlépe však mluvíme a rozumíme našemu rodnému jazyku. Je to nejpohodlnější...
S láskou je to podobné. Emocionální, výrazová řeč naší lásky a řeč našeho partnera se může lišit, stejně jako se liší angličtina od čínštiny. Potom vůbec nezáleží na tom, jak moc se snažíte svou lásku dát najevo, protože jestli mluvíte anglicky a partner rozumí pouze čínsky, nikdy se nedomluvíte. Pro příklad: můj známý z letadla mluvil řečí "ujišťování",když své třetí ženě říkal, jak je krásná, jak moc ji miluje, jak je hrdý na to, že je jejím manželem. Vyjádřoval jí lásku a myslel to úpřimně, ale jeho žena tomuto jazyku nerozuměla. Možná jeho lásku hledala v jeho chování a neviděla ji tam. Být upřímný nestačí. Musíme být ochotni učit se partnerově přirozeném jazyku lásky, jestliže chceme být v milostné komunikaci úspěšní.
Můj závěr po dvaceti letech manželského poradenství je, že existuje zhruba pět řečí lásky, pět způsobů, jak lidé mluví a rozumí emocionální lásce. Na poli ligvistickém může mít jazyk bezpočet dialektů nebo variací a stejné je to také s pěti základními, emocionálními jazyky lásky. I ony mají mnoho dialektů....
Víme, že už od raného dětství si každé dítě vytváří svůj vlastní, unikátní emocionální styl...
Jen zřídkakdy se stane, že partneři mluví stejným jazykem lásky. Obecně máme tendenci mluvit naším primárním jazykem a jsme zmateni, když nám partner nerozumí, co se mu snažíme říci. Sdělujeme svou lásku, ale její poselství nikdy nedorazí do cíle, protože pro náš protějšek je nesrozumitelné....
Až rozpoznáte primární jazyk vašeho partnera a naučíte se jím mluvit, věřím, že tím najdete klíč k dlouho trvajícímu, láskyplnému manželství....
Pět jazyků lásky podle G.Ch.
1. Slova ujištění
2. Pozornost
3. Přijímání darů
4. Skutky služby
5. Fyzický kontakt

Tuto knihu lze zakoupit taky přes internet...vřele doporučuji
 BellaDonna 
  • 

Jazykové skupiny 

(25.3.2007 23:47:29)
Proboha, co mají znamenat ty jazykové skupiny - to je citát?! To pak tedy doufám, že autor je lepší psycholog než lingvista...
 Milly36 


Re: Re: nezůstavat jen kvůli dětem 

(23.3.2007 0:39:32)
Kazdy se samozrejme na vsechno divame jinak, kazdy z nas je formovan svym prostredim, zazitky, zkusenostmi...

Pred sesti lety jsem nasledovala sveho druheho manzela do zahranici. Me dceri z prvniho manzelstvi tenkrat bylo 10.
Tobe prijde hrozne stehovani na Slovensko, my jsme od domova tisice kilometru... Zvlastni, jak je nekdo vystraseny z neceho, co druzi zvladajibezne. Ale tak uz to na svete chodi. Ono je to tak, ze kdyz to zazijes jednou, tak priste uz je to mene hrozive a lepe to zvladas. Proste skola zivota.

Zacatek nebyl samozrejme lehky (jazykova bariera na Slovensku moc nehrozi, ze?:-) Mela jsem o ni strach, jak to zvladne. Mela jsem strach, ze ji ublizuji. A vis co? Ukazalo se, ze je to presne naopak!!! Z uslapnuteho a ticheho devcatka vyrostla moc prima vesela holka.
Nevim, proc porad pretrvava nazor, ze stehovanim deti trpi. (Teda - vim. V Cesku jeste porad neni tak bezne se stehovat.) Ano, "trpi" - ale jen chvili. Nez si zvyknou na nove prostredi. Nez si najdou nove kamarady.

Z dlouhodobeho hlediska jsem presvedcena, ze jim to da mnohem vice nez "ztratily". Je to "prekazka", kterou musi prekonat a musi na jeji prekonani prijit samy (jedno, jak moc se rodice snazi pomoci)- nauci se jak se srovnat s vecmi, ktere nemohou ovlivnit (a ktere zivot prinasi, to vime vsichni), nauci se byt flexibilni, skamaradit se s neznamymi... a podobne.
Zalezi na uhlu pohledu. Zivot tim rozhodne nekonci. Ani to neni buhvijaka tragedie, jak se na prvni pohled muze zdat.

 L+2 
  • 

Re: Re: Re: nezůstavat jen kvůli dětem 

(23.3.2007 11:46:07)
Mili 36,

Ja jsem popisovala, co jsem tenkrat pocitovala jako dite. Proste hruza z toho, ze bych se stehovala na Slovensko ve me tenkrat byla. Ostatne, Na Slovensko bych se nestehovala ani dnes, proste jsem mela velmi nemile vzpominky z nekolika navstev pribuznych.

Ted ziji take v zahranici tisice km od sve rodne hroudy, a jsem velmi spokojena. To jsem si ale rozhodla jako dospela.

Mozna tenkrat jako dite jsem to brala jako naproste "vytrzeni" ze znameho. S matkou jsem zas tak "skvely" vztah nemela, abych pocitovala naprostou duveru, ze na Slovensku bude skvele. Jsem rada, ze jsem nakonec vyrostla s obouma rodicema.I kdyz samozrejme pro ne to asi nebylo to nejlepsi reseni, ale urcite to bylo asi to nejlepsi reseni pro nas deti.
 aya,3deti 
  • 

zahranici... 

(26.3.2007 16:17:27)
take ziji v zahranici a jsem tu velmi spokojena...
 Katka, dcera 1 rok 
  • 

řešení z pohledu dítěte 

(23.3.2007 1:12:15)
Neznám odpověd na vaši otázku...jen chci naspat co jsem zažila já... velice podobný příběh. Poprvé když se maminka chtěla rozvádět mi bylo šest... pak nasledovalo večné domlouvání, usmiřování, řešení ale nikdy žádný výsledek. Nakonec to přeroslo v nenávist k jednomu z rodičů a boj o toho druhého... Maminka taky nechtěla aby jsme přišli (mám i mladšího bratra) o tátu. Ale bohužel společné soužití našich rodičů bylo nesnesitelné!!! Nakonec to dopadlo tak že když mě bylo 19 a bratrovi 14 tak jsme je skoro prosili at jdou od sebe. Chtělo to nějaký čas ale nakonec jsme zjistili že jsme skvělá rodina když každý z rozdičů žije sám... oba dva se respektují pomáhají si a každý má nového parnera.... Mě už je dnes 28 a mám vlastní rodinu ale nikdy bych nedopusitila aby moje děti zazily rodinu jen na "oko"... je to ta nejhorší varianta!!!!
Udělej to co ti radí srdce ... ať uděláš cokoliv tvé děti to jednou pochopí!!!!!
 Kajda 
  • 

Nedej se! 

(23.3.2007 6:18:56)
I já jsem rozhodně pro variantu č. 1. Znám to a nejenom já, ale i moje kamarádka. Obě jsme už někde jinde, žijeme nové životy a máme nové přátele. Děti netrpí. Čím dřív odejdeš, tím líp pro ně. Zvyknou si. Jednou Ti obě vylétnou z hnízda a Ty budeš hořce litovat, žes neodešla. Neboj, není to tak hrozné jak si myslíš. Já se z toho dostala tak za čvrt roku, kamarádka obdobně. A co zažíváme teď je naprostý opak toho co jsme zažívaly do doby rozchodu. Děti jsou totálně v pohodě a za tátou rády jezdí. Už ani nechtějí jezdit po výletech, stačí jim víkend u něj doma a jsou spokojené. Takže vzhůru do boje! Držím palce...
 Zuzana+Terezka 


Re: řešení z pohledu dítěte 

(23.3.2007 8:42:30)
Díky, viz. můj příspěvek "hlavně to ne" výše
 Petra 
  • 

Řešení 

(23.3.2007 8:20:09)
Milá Lucie,
já Vám chci vyjádřit podporu a odbiv, jak se snažíte vše zvládat. Řešit tuto neveselou situaci musíte ovšem co nejdřív. Osobně bych se přikláněla k "špatnému" řešení č.1, ale nejprve bych to vše důkladně probrala s dětmi, popř. i spolu s odborníkem přes dětskou psychologii. O děti by všem rodičům mělo jít především. Pokud tuto situaci děti zvládnout a pochopí, že o tatínka i o maminku nepřicházejí, že je máte oba stále stejně rádi a že za tuto situaci vůbec nemůžou, máte vyhráno. Dejte jim prostor a čas se s tím vyrovnat a nezranit je, řešení č.1 v této bolestivé a těžké životní situaci bude cestou nejmenšího zla, hlavně pro Vás. I vy jste lidská bytost s potřebami a máte právo na vlastní život. Bohužel jako ve všem v životě jen čas a Vaše děti až dospějí Vám ukáží, jestli toto rozhodnutí bylo správné. Držte se.
 Lenka, syn 4 roky 
  • 

řešení je přece jasné 

(23.3.2007 8:27:52)
myslím, že řešení jste sama již napsala. je to řešení č. 1. Jak by mohly děti šťastně růst, prospívat ve škole a vůbec prožívat šťastné dětství bez šťastné maminky, když pro tatínka už nejsou prioritou č. 1, když se jde raději bavit s kamarády? Nemyslete jen na manžela, který všechny ty roky hodil za hlavu, věřím, že děti to pochopí a raději budou, když budou mít veselou a klidnou maminku. Časem se určitě najde i "náhradní" tatínek, se kterým budete šťastná. Myslím, že ty roky, kdy ženy bývaly se svými manžely jen kvůli dětem jsou už dávno pryč.
Přeji hodně štěstí a klid v rozhodování. Vaše rodina Vám pomůže.
 Petra 
  • 

Jedna smutná rodina a dvě špatné možnosti volby 

(23.3.2007 10:04:41)
Dobrý den, souhlasím s Dášou. Nejprve bych si v hlavě setřídila, jak to chci vlastně v životě, promluvila bych si s mužem, jak to vidí on a co mu vadí a pak bych to definitivně vyřešila. Pro muže jste se obětovala podle článku dost, teď je řada na Vás, Vy máte přece taky právo žít a to podle sebe, ne jak to diktují jiní. Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale každopádně Vám moc držím palce, ať Vám to všechno dobře dopadne.
 Helois+Hela03/06+Dia07/09 


MEDIÁTOR 

(23.3.2007 11:27:37)
Dobrý den,
je to těžká situace a rozhodnutí které uděláte by mělo být tím nejlepším pro vás a pro vaše děti. Jak to dopadne s vaším manželem by mělo být naopak jeho rozhodnutím. Každopádně si myslím, že nejlepší bude rozvod, protože zůstat v tomto vztahu by pro vás bylo nezdravé a navíc pro děti velmi deprimující. Děti musí vidět své rodiče spokojené a je pro ně přijatelnější mít rozvedené šťastné rodiče než nerozvedené a věčně rozhádané. Pro ně by váš vztah zůstal na dlouho nepochopený a mohly by se s tím velice trápit. Navíc pro ně není dobrým příkladem do dalšího života, že láska a mezilidské vztahy se musí "vytrpět"!
Nejlepším řešením by určitě měla být mediace, je to způsob řešení konfliktů a bohužel bývá velmi málo využívaným, ikdyž velice účinným, prostředkem rozvodů a především porozvodového uspořádání. Spočívá v tom, že si manželé pod vedením mediátora vyříkají co potřebují a hlavně se domluví na tom, jak to bude dál. Nejlepší na tom je, že pak to bude vaše společné rozhodnutí, vaše domluva, a nemusíte mít pocit, že jste se rozhodla špatně, ale že jste pro svou rodinu udělala to nejlepší, co jste mohla. Ve vašem případě to doporučuji předvším z důvodu, že s vámi manžel není schopen rozumně se na něčem domluvit nebo něco řešit. Uspořádáte si vztahy, sepíšete dohodu, jak to bude s dětmi, a třeba nakonec se domluvíte právě tou třetí možností a nebo tou první, ale trochu jinak.
Přeji vám správné rozhodnutí a brzké vyřešení situace. Hlavně neztrácejte naději, dívejte se na svět s optimismem, buďtě silná a určete si sama pro sebe životní priority. Taky hodně štěstí při hledání dobrého mediátora, kdyby jste se divila odkud tahám ty moudra, tak studuji sociální pedagogiku a letos končím. Držím vám pěsti! Helena
 Albeka 
  • 

Re: MEDIÁTOR 

(23.3.2007 12:09:27)
..proč přetrpět vztah? Proč radit rozvod? První krize/tipicky po 7 letech manželství/a tak se hned rozvádět-to je blbost. Trpí jen ten,kdo si to připustí,záleží na úhlu pohledu.Myslím,že manžel paní Lucie má pocit/to píše i Lucie sama/že mu ujel vlak,že chce skusit něco jiného,že mu rodina brání v rozletu...troufám si říci,že je to stav dočasný..a mluvit o rozvodu je předčasné. Spíš bych doporučila opravdu důvěrný rozhovor mezi partnery,aby si vyjasnili co chtějí a co je přijatelné pro obě strany a to tak aby vše směřovalo jaksi logicky k záchraně manželství a né k jeho rozkolu. Z popisu paní Lucie cítím,že ona by byla ochotná manžela přijmout spět,možná by stálo za to mu tuhle možnost nabídnout-nebude-li o ni stát,pak se nedá nic dělat,ale nejdříve bych skusila podat ruku ke smíru. Muži jsou ješitní a svou chybu málokdy přiznají i když je všem okolo jasné jak se věci mají..vztahy jsou holt složité...a pokud vás zajímá odkud čerpám,tak je to vlastní zkušenost :-)
 Lucie 
  • 

Re: Re: MEDIÁTOR 

(23.3.2007 13:51:30)
Manželovi jsem samozřejmě nabídla, aby se vrátil zpátky. V tuto chvíli řeší, jestli o to stojí nebo ne. Předpokládám, že nakonec zvolí svobodu, protože mu za to odříkání a námahu budovat vztah znovu nebudeme stát. Moc bych si přála, abych se ve svém odhadu pletla, protože pro mě je rodina na prvním místě.
 Kadana 
  • 

Re: Re: MEDIÁTOR 

(23.3.2007 16:56:54)
Blbost. Nemáte osobní zkušenost. Já jo a řikám, že jí radíte blbě. Nic už nebude jako dřív. Nikdy se to nespraví... Ať jde. Najde někoho, kdo o ní bude stát a 1000x jí vrátí všechnu bolest co teď zažívá...
 Dáša a Maruška (2005) 
  • 

nabídka k smíru? 

(23.3.2007 19:29:23)
Nevím, nějak se mi to nezdá.Ano muži jsou ješitní a vztahy složité. Souhlasím s tím, že si mají partneři promluvit, že ten který se provinil (zde muž) má dostat druhou šanci, že stojí za to o vztah bojovat.
Ale všeho s mírou. Ten druhý musí taky chtít bojovat a taky musí být ještě za co bojovat. Ne bojovat za iluzy, za minulost, ale za budoucnost. A myslím, že cesta rozhodně nevede tím směrem ...no jo tak on si těď ulítl, já mu tu odpustím, on se trochu vydivočí a pak se vrátí do hnízda zpátky. Ano tak to samozřejmě může dopadnout. Ale co a jak dál? Žít s vidinou, že si mě muž vybral kvůli teplým večeřím, s tím, že za dalších deset let chytne další mízu, s tím, že v hádkách mi v afektu znovu a znovu bude vyčítat, že se tenkrát neměl vracet, vždyť už mi tenkrát řekl, jaká jsem špatná milenka, manželka, matka atd...(mimochodem neumím si představit, že by mi po desetileté starosti o domácnost tohle můj muž řekl) - no je to prostě o těch hranicích a ty máme asi každý jinde.
D
 Marka 2děti 
  • 

Re: MEDIÁTOR 

(23.3.2007 15:04:30)
Mediator ano, ale je drahý a jedna návštěva nestačí. Marka
 Liné 
  • 

Mediační centrum v Ostravě 

(23.3.2007 21:53:50)
pokud jste blíže Ostravy - Mediační centrum pro rodinné spory je v Ostravě. Protože je orientováno jednoznačně na rodinné spory, jednání jsou zdarma nebo jen za nějaký pakatel (cca 50 Kč) při uzavření smlouvy.
Pokud se oba chtějí domluvit a nevědí jak, je mediace úžasná věc.
 kokoska 
  • 

Řešení č.3 

(24.3.2007 20:24:33)
Navrhovala bych manželskou poradnu. Tatínek ze začátku fungoval, není možné, aby byl zgruntu špatný. Myslím, že si jen potřebuje rozmyslet co v životě chce a co je pro něj důležité.
Asi tě zranilo to co ti řekl, ale jádro pudla bude někde jinde.(Je nějak frustrovaný). Pokud to nevyřešíš sama, jdi za odborníky. Ale neničte dětem rodinu, vžij se do nich, jak se asi cítí. Nesmíte být sebečtí a vidět jen sebe a své pokořené ego. Máte oba zodpovědnost vůči těm dvěma křehkým stvořením.
A důležité je, abys zapracovala na sobě,a to hodně hooodně moc, -
být milá, hezká, v pohodě. Je to těžké, ale výsledek stojí za to!!!
DRŽÍM PALCE, POKUD TI NA TOM ZÁLEŽÍ UDĚLEJ PRO TO MAXIMUM.
 Ivana Procházková 


Re: Řešení č.3 

(24.3.2007 21:38:14)
No kokosko, já mám poctim, že tu zodpovědnost cítí jen maminka, tatínek moc ne. A mmch, proč by měla maminka hlavně pracovat na sobě ve smyslu být milá, hezká, v pohodě? Já si myslím, že by si měla především zachovat sebeúctu, což znamená, že na věky se manželovi podbízet nemůže..
 kokoska 
  • 

Řešení č.3 

(24.3.2007 20:26:10)
Navrhovala bych manželskou poradnu. Tatínek ze začátku fungoval, není možné, aby byl zgruntu špatný. Myslím, že si jen potřebuje rozmyslet co v životě chce a co je pro něj důležité.
Asi tě zranilo to co ti řekl, ale jádro pudla bude někde jinde.(Je nějak frustrovaný). Pokud to nevyřešíš sama, jdi za odborníky. Ale neničte dětem rodinu, vžij se do nich, jak se asi cítí. Nesmíte být sobečtí a vidět jen sebe a své pokořené ego. Máte oba zodpovědnost vůči těm dvěma křehkým stvořením.
A důležité je, abys zapracovala na sobě,a to hodně hooodně moc, -
být milá, hezká, v pohodě. Je to těžké, ale výsledek stojí za to!!!
DRŽÍM PALCE, POKUD TI NA TOM ZÁLEŽÍ UDĚLEJ PRO TO MAXIMUM.
 Líza 


Re: Řešení č.3 

(25.3.2007 7:19:21)
kokosko, myslíš, že děti nepoznají přetvářku? Že je pro ně tím správným vzorem rodinného života vztah, kde se rodiče jeden druhém vyhýbají a jsou spolu tzv. "kvůli dětem"? Zajímavé je, že ty děti, kvůli nimž rodiče spolu zůstávali, obvykle v dospělosti říkají, že by se asi cítily lépe, kdyby šli rodiče od sebe.
K autorce: Manželská poradna není špatnej nápad, šel by tam manžel?
Ale pokud jde o děti ponechané samy doma, zatímco se manžel potlouká po barech: stopla bych střídání se o děti. Ať je chodí navštěvovat nebo bere o víkendech na výlety, ale všední dny ať tráví u tebe, a u tebe ať taky spí - každý den. (Pokud dobře chápu, soudem určený styk zatím nemáte.) Rozhodně je nutné, aby děti měly dospělý dohled, pořádné oblečení, myly se a připravovaly se do školy, takhle mi přijde, že táta s nimi není... že jsou jen v jeho bytě.
Pokud manžel nebude do poradny chtít jít a ani to, že si netroufneš mu svěřovat děti, ho neprobere, klidně bych za rodiči jela. Než být obden u tatínka, kterej se opíjí v baru a kašle na mě, je lepší mít jednou za dva nebo tři týdny na víkend tátu, kterej se mi věnuje. Tedy podle mě.
 Petra, (syn 3 roky+dalsi na ceste) 
  • 

Kazdy sveho stesti strujcem? 

(24.3.2007 22:28:44)
Mraz mi beha po zadech, mne holce z Moravy, ktera se odstehovala za svym hochem z Cech - 400km. Srdce by me bolelo kvuli detem,ale ja bych se sbalila i s detma a jela "domu". Ziji tady uz 6 let, mam tady spoustu znamych, ale kamarady zadne. Cela ma rodina,od ktere mohu cekat podporu zije na Morave. Muj manzel je take podnikatel a na rodinu obcas zapomina - dokazu si predstavit, ze tato situace nam nemusi byt v budoucnu tak vzdalena-bohuzel.Zatim se snazime oba ale...
Deti si zvyknou, jsou jeste relativne male, nenechte aby Vas situace ovladala, zacnete situaci a dej ridit VY;)Tatinek muze sednout do auta a kdykoliv se zastavit, navic je mnoho volnych dnu, kdy se muze aktivne zapojit - kdyz bude chtit, pujde to Drzim pesti!!!!Petra
 kokoska 
  • 

Pro negativistky 

(25.3.2007 10:50:04)
Ivule právě proto to musí řešit odborník, přečti si můj příspěvek pořádně a zamysli se než napíšeš nějaký podobný názor. A pro Lízu, myslím si, že děti jsou velmi chytré, ale nikomu neberme jeho iluzi, každý musí něčemu věřit a pokud to nejde ani v rodině v okruhu těch nejbližších, pak ty děti ničíme. Pro jejich sebevědomí, pro jejich budoucí vztahy, děláme z nich duševní mrzáky.
A to aby byla ženská hezká v pohodě a milá je důležité hlavně pro ni. Nevím jak jsi na tom ty, ale věčně naštvané negativní šmudly nemá nikdo rád ani ony samy.
Lucko ber se za svou rodinu, makej na sobě a dokaž sama sobě, že to dokážeš.
Pokud zklameš, pak budeš mít v sobě navždycky červíka, který tě bude hlodat. Je to jednoduché sebrat se a utéct, ale poprat se za sebe, svoje děti a rodinu, to je riziko a dřina, ale věř mi STOJÍ ZA TO!!!!!
 Líza 


Re: Pro negativistky 

(25.3.2007 11:14:04)
Věřit lži a poskytovat lež v nejbližší rodině považuješ za správné? Děti si z rodiny berou modely soužití. Není výjimkou, že děti z těch formálně udržovaných manželství mají potom problém ve svých vlastních v dospělosti a narážejí na to (a musí se s tím složitě vyrovnávat), co ve vztahu rodičů chybělo nebo bylo falešné.
Být milá a upravená, zatímco mi manžel courá po barech a nechává děti doma bez péče svému osudu... přijde mi to jak z jiného světa...
 kokoska 
  • 

Re: Re: Pro negativistky 

(25.3.2007 12:09:59)
Prosím tě přečti si, opravdu pozorně, co jsi napsala. Myslíš to vážně? To že dám dětem rodinu a vzor, že jsem opora a dokážu bojovat i v co nejtěžších podmínkách za sebe a za ně je přece strašně důležité a oni pochopí, že to dělám pro ně - HLAVNĚ PRO NĚ!!! A co ty chápeš jako lež? Vůbec ti nerozumím.
Lucka přece je a bude modelem jak se k celé věci postaví. Jestli to vzdá a tím i je odsoudí k neúplné rodině anebo přivede svého manžela k rozumu. On přece musí zatoužit, přijít a snažit se! Ale to je na tebe asi moc složitá psychologie.
A to aby se a ní každý se zalíbením otočil, je přece důležité jak pro děti, tak pro ni a je to neúčinější zbraň.
Píšeš nesmysly, iluze o šťastném manželství před dětmi není lež. Jsi asi mladší, takže to ještě nedokážeš moc posoudit. Ale pro děti je to důležité. To je jako bys jim vzala Ježíška.
Tvoje zkušenosti o manželství jen naoko jsou možná z rodin,kde to asi moc nebrali vážně.
A tvoje věta, cituji: "Být milá a upravená, zatímco mi manžel courá po barech a nechává děti doma bez péče svému osudu... přijde mi to jak z jiného světa..."
To snad ani nemusím komentovat, tu si přečti víckrát a popřemýšlej nad tím cos vypotila.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Pro negativistky 

(25.3.2007 22:36:05)
Kokosko, fakt nevím, proč tak furt dokola vyvyšuješ nade vše tu skořápku "být milá a upravená". Copak to, jaká ženská je, stojí a padá na tom, jestli je zrovna milá a upravená?
Milá a upravená jsem hlavně tehdy, když jdu řešit obchodní záležitosti s obchodními partnery. Když jsem se svou rodinou, jsem téměř vždy neupravená (je to praktičtější) a chovám se, jak mi zrovna nálada přijde.
Z toho být cíleně v rodinném životě "milá a upravená" mám osypky. Normální člověk nedokáže dlouhodobě žít pod stresem, sebekontrolou a sebekázní, jestli je vždy milý a upravený. Vsadím se, že ani ty ne.
Autorka článku nemá žádné povinnosti vůči sobě ani svým dětem něco takového podnikat. Navíc si nemyslím, že by zrovna takové pozlátko mělo přivést zpět chlapa, který touží evidentně po vlastním rozletu. Lepší než být milý, je být spontání.
 koa 


Re: Re: Re: Re: Pro negativistky 

(26.3.2007 2:00:50)
Jaká náhoda (?), že manžel, od něhož odcházím, po mě vyžadoval, abych byla vždy milá a upravená. A s tím jde ruku v ruce také: poslušná, vždy souhlasící, oddaná... jedním slovem nesvobodná.
 koa 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro negativistky 

(26.3.2007 2:04:27)
Lucie,
tak to snad vypadá na vítězství? :-)
Přeju ti, ať to vyjde, přinejmenším ať návštěvy poradny vyjasní, co je reálné a co ne.
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Pro negativistky 

(26.3.2007 7:36:44)
No já jsem dítě z rozvedeného manželství. Mému otci byli vždy přednější kamarádi a pivo než rodina. Moje matka se s ním rozvedla (a mimochodem, i když nebyly peníze tak si šila, pletla atd. - byla to krásná ženská). My jsme pravidelně chodili se starším bratrem každých 14dní k otci a tam poslouchali výpady proti matce, každé toto odpoledne se trávilo v kině a potom v hospodě. Vždy jsme byli na straně otce, ale jak jsme rostli, pochopili jsme, že matčinou chybou bylo to, že si ho vůbec kdy vzala. Maminka se znovu vdala a věřte mi nebo ne, ale nevlastní otec byl mnohem lepší než ten vlastní, protože se o nás staral, zajímal se. A ještě poznámka o šmudlách - pokud se trápím, mám bolest na srdci tak se zajímám o jiné věci než o to jestli mám správně červenou hubu (pardón za výraz).
 dahu 
  • 

A co na to děti? 

(25.3.2007 11:03:35)
A jak se k situaci staví děti? Kolik jim je? Mluvila jste s nimi o obou variantách řešení? Než se definitivně rozhodnu, zkusila bych s nimi promluvit...
 Kris 
  • 

Taky možné řešení... 

(25.3.2007 19:03:53)
... které je podobné variantě 2, ovšem za použití veškerých právních kroků - tj. nečekat na zázrak, rozvést se a mít oficiální střídavou péči. A zůstat tam, kde teď bydlíte, aby byla možnost styku dětí s otcem. Především bude poté váš muž zodpovědný za to, jak se o děti stará ve "svém" čase a možná by hrozba odebrání dětí úřední cestou pro něho motivující byla. Teď má nejspíš dojem, že vás má jisté.
Vždyť vy byste mohla také začít nový život a nečekat na něco, co možná nepřijde. Pokud jsem pochopila, tak práci máte, kde bydlet taky...
ale rozhodnutí a výběr cesty je VŽDY jen na vás!!!
A odvahu máte taky, jinak byste nenapsala svůj článek :-)

DRŽÍM PALCE, ať vás vyřešení (jakékoli) bolí co nejméně!
 Jaroslav - tři děti  
  • 

Jedna rodina dvě špatné možnosti volby  

(26.3.2007 11:08:44)
Oba dva jsou slaboši a sobci, kteří neumí vyřešit jeden problematický vztah a vymlouvají se na děti. Ani jednoho nenapadlo zda toto jejich řešení je pro děti výhodné. O výšce jejich IQ to také nic nenasvědčuje.
 Lucie 
  • 

Re: Jedna rodina dvě špatné možnosti volby  

(26.3.2007 11:58:58)
Milý Jaroslave, netuším, na jaký příspěvek reagujete, jestli na celý článek nebo na nějakou část diskuze.
Myslím si, že kdybych byla slabošský sobec, který nemyslí na děti, nesnažila bych se ke svému problému získat co nejvíce názorů a zkušeností jiných lidí, nehrnula bych se do poradny a nesnažila bych se svého muže vidět jako nezávislou osobu s nárokem na vlastní názor a potřeby. Asi bych se rozhodla podle momentální nálady, nechala bych svoje pošramocené sebevědomí a skrytou sebelítost pracovat naplno a s dětmi bych odešla už před rokem, kdy celá situace začala. Naopak mám pocit, že se snažím bojovat za rodinu, která mi za to stojí a před problémem neutíkám při prvních náznacích komplikací. Předpokládám, že výše IQ nikomu nezaručuje šťastný život, nemyslím, že by členové mensy byli jakkoliv chráněni před manželskými a partnerskými neshodami. A už vůbec si nemyslím, že vysoké IQ jde ruku v ruce s vysokými morálními kvalitami.
 rampepurda 
  • 

Re: Re: Jedna rodina dvě špatné možnosti volby  

(1.4.2007 23:26:23)
Lucie, bravo! Velmi trefná odpověď "starostovu synovi Chytrolínovi" Jaroslavovi. Jarda se tentokrát nějak upsal, protože zmotal IQ s úplně jinými záležitostmi a ukázal, že vlastně vůbec neví, co to IQ je a jak a v čem může nebo nemůže IQ ovlivňovat náš život. Partnerské neshody a jejich řešení s tím opravdu nesouvisí...
A taky se domnívám, že slaboch není ten, který se snaží nepříjemnou situaci vyřešit co nejlépe a shání názory i jiných lidí, aby se mohl dobře (v rámci možností) rozhodnout. V unáhlenosti a ukvapenosti nebo v nedomyšleném útěku odvahu a statečnost nehledejme.
 Irena 
  • 

Re: Jedna rodina dvě špatné možnosti volby  

(26.3.2007 12:23:52)
Asi jste se přepsal a reagujete na úplně jiný článek, nebo máte hodně špatnou náladu. Dejte si oběd, třeba Vám to pomůže najít ztracenou rovnováhu a dívat se na svět pozitivněji. Co se týče IQ, opravdu nevím proč ho sem pletete.
 Allmighty 


„Formální“ manželství 

(26.3.2007 14:45:05)
Já si myslím, že něco takového může fungovat, ovšem není to vůbec jednoduché. Myslím tím manželství, kde se oba dohodnou na tom, že už k sobě necítí dost či si dostatečně rozumí na to, aby byli skutečně muž a žena. Tudíž si žijí každý svým vlastním životem, navzájem se nijak neomezují, ale pro své děti nadále fungují jako rodičovský pár.
Předpokládá to ovšem vzájemnou úctu, toleranci a přátelský vztah.
Přiznám se, že neznám ze svého okolí jediný příklad, kde by to takto fungovalo. Ale v ryze teoretické rovině si to dokážu představit. Prakticky je to samozřejmě horší, protože tam, kde se začne hroutit vztah, vznikají všelijaké negativní emoce, které další společné soužití dost komplikují.

Slyšel jsem ovšem o případu (možná to bylo dokonce v TV, ale já to neviděl, slyšel jsem to jenom vyprávět), kde rozvedení manželé vyřešili střídavou péči tak, že měli tři byty - v jednom bydlely děti a rodiče měli každý svůj (nebo bydleli u svého přítele/přítelkyně). No a v tom třetím bytě se pravidelně střídali a zřejmě se tam i tu a tam potkali, takže děti nemusely pendlovat od jednoho k druhému a navíc měly pořád jakous takous iluzi kompletní rodiny.
Je to ovšem řešení poněkud finančně náročnější, to je pravda...
 Lucie 
  • 

Re: „Formální“ manželství 

(26.3.2007 19:40:05)
Strašně moc doufám, že to, o co se teď budeme snažit, není pouze formální manželství. Já bych totiž chtěla svoji rodinu se vším všudy, to znamená včetně manželů, kteří se mají aspoň průměrně rádi, můžou se na sebe spolehnout, podpoří se a pohladí...
Nevím, jak dalece je toto v našem případě reálné, protože manželovi prostě do hlavy nevidím, ale říkám si, že snad nemáme co ztratit. Pokud by mělo zůstat pouze u manželství formálního, předpokládám, že bychom to asi odpískali. Takový vztah by dobrým příkladem pro děti nebyl.
 Veronika, Rozárka 3. měsíce 
  • 

Jednička 

(26.3.2007 21:04:20)
Řešení vidím v jedničce. Něco podobného jsem řešila, jenže jsem to měla jednodušší v tom, že můj bývalý pil, takže o syna by se nedokázal starat jeden den. Ten byl rád že se postaral o sebe.
 EvčaBenča 


MOžná bych to udělala takto 

(27.3.2007 19:15:40)
Ahojky, Tvůj příběh jsem přečetla bez dechu. Věř nebo ne, ale ve svém okolí mám obdobný případ. Sice ON nebyl tak super táta, ale jen žárlivec, ignorant a hrubián který dokáže malému miminku říct"řveš jak debil a ani dudlíka neumíš dudlat....." a starání žádné. Maželka, je pro něj jen husa, které udělal dvě děti, a to kdy on uznal za vhodné. Peníze není třeba dávat, protože "sakara bereš mateřskou ne?!" A ONA se trápí, pláče a najednou vidí, že dcerka je stresovaná tak silně, že se bojí. Synáček, maličký batolátko se při tatínkovích výpadech plných řevu a nadávek osype atopickým exémem.... A ONA stojí před rozhodnutím jít či zůstat. I její matka jí doporučuje zůstat, ale konečně myslí na své děti a na to, že úplná rodina není vždy štěstím pro děti.A tak jsme našli podnájem a ona půjde i s dětmi. Byl to boj a poslední týdny neskutečný teror z JEHO strany.Ona však drží a těší se až bude klid.
A má varianta 3? Co si něco najít na půl cesty?
Ovšem pokud mohu říci,co já bych volila.....Odjela bych domů. Tam by se ukázalo jak moc stojí o děti a o jejich péči. Pokud by za něco stál našel by si podnájem a za dětma jezdil. 100% bych se rozvedla, protože štěstí dětí je i mé štěstí a má volnost mi otevře dvěře nebýt na vždy sama. Myslím, že by se rozvody už neměly brát jako příběh ze špatným koncem. Vždyť se před vámi otvírá nový začátek a mnohem krásnější.....A jednou, uvidíš jakou sílu jsi svou silou a vůlí odejít,dala dětem. Nebudou se bát a nikoho odsuzovat, neboj se.Vždyť život je krátký a plný starostí a stresů...... proč se trápit něčím na víc?
Moc moc držím pěsti ke správnému rozhodnutí. Nezapomeň na sebe i děti, máš právo být šťastná a děti také. Jeho nelituj, je jen jeho vinoa a rozhodnutí jak se svým životem naložit. On se rozhodl.....Teď je řada na tobě.Hodně štěstí
Eva
 jamoona 
  • 

Je více variant než dvě. 

(28.3.2007 23:31:04)
Ahoj Lucie. Já bych viděla ještě dvě varianty (pokud ti už někdo něco podobného neradil, nečetla jsem celou diskusi).
3)Aby děti netrpěli a mohli se vídat s otcem častěji, a pokud manžel opravdu o děti stojí, mohl by se do Prahy také přestěhovat i on. Vím, že chlapi jsou málo přizpůsobivý, ale nic zato nedáš, pokud to navrhneš.
4) Další varianta: zůstat na Moravě, ale ne jako manželka, rozhodně se rozvést a žít odděleně. To myslím v obou variantách.

Jako hodně rozumná mi ale připadá varianta od jedné z předchozích příspěvků, tj. odstěhovat se do Prahy a vidět jak hodně otec k dětem tíhne a jak se k situaci postaví.

Přeju Ti pevné nervy a sílu k rozhodnutí.
 Ludmila 
  • 

Vraťme se od Bible zpět k problému pisatelky!!!! 

(1.4.2007 14:24:53)
Držím ti hodně palce!!! Možná bych viděla řešení číslo 3. Domluv se s manželem a zajděte do manželské poradny, či k psychologovi. Neočekávej předem, že se vše vyřeší jedním sezením. Neočekávej, že to na sto procent pomůže. Ale kvůli dětem i vám dvou, je myslím tohle řešení zodpovědné, než uděláte ten poslední krok - a tím je rozvod.
Možná se mi to zdá, ale z tvého příspěvku tak nějak cítím stále jistou náklonost ke svému muži a také to, že bys byla ochotná, vše vrátit zpět? Nechci shazovat tvé pocity, ale kdyby tady napsal tvůj muž, byl by to z jeho pohledu jistě jiný příběh. Znáš ten příběh? V tom by vám mohla pomoci ta poradna. Možná nakonec zjistíš, že třeba necítil tvou oporu, cítil se do něčeho tlačen, nechápán a tak došlo k odcizení... Možností je spousta. Pokud nejste schopni si sednout a vše bez emocí vyříkat sami, zajděte do poradny. Kvůli dětem to za to stojí. Zkuste ještě naposled dát do toho všechno, co jste schopni! Jsou tady děti, které vás milují oba dva!!!
Je tady také možnost, že se rozvedete. Pokud tvůj návrat do Čech není "útěkem",ale vyváženým rozhodnutím, proč ne? Ale také ti tam hned nebude "do zpěvu" a projdeš si těžkým obdobím! Jak ty, tak hlavně tvé děti! Nebude hned z tebe maminka vyrovnaná a usměvavá.
Oba máte naději, že si najdete dalšího partnera - další zkouška pro děti. Ty budeš usměvavá, milující, tvůj muž bude vysílat děti do školy připravené a čisté, protože bude mít oporu ve své další ženě. Všichni dohromady budete mít seriózní, pohodový vztah - vždyť jde o štěstí a pohodu vašich dětí,že? Ale to teprve může přijít. Nejprve zkuste manželství ZACHRÁNIT. Ať později nelitujete, že jste to vzdali tak rychle!
Já sama jsem rozvedená, mám dcerku z manželství a teď mám přítele se kterým mám chlapečka. Bývalý manžel zatím nemá další ženu, vždy to byly jen pokusy, které nějak nevyšly. A všichni tři dospělí máme pěkný, kamarádský vztah - občas si někam s dětmi zajdeme, něco spolu oslavíme atd.
Co se týče Bible. Ač jsem v sobě asi před rokem našla víru v Boha, Bibli ještě úplně nerozumím. Nechodím do kostela, modlím se doma. A nestydím se za to, neboť je podle mne důležitější víra, která je v srdci, a ne ta která se dává na odiv a není třeba upřímná. Můj spolužák na školním srazu řekl, že se stal věřící, chodí do kostela a věří, že vše co provede mu bude odpuštěno!!!!
Podle mne, ať už je nebo není člověk věřící, ať už věří v cokoliv, ať už chodí do kostela, či ne... měl by mít hlavně čisté a otevřené srdce!!! Ne se řídit dogmaty, ale svým srdcem a myslet na dobro všech zúčastněných. Jistě odpuštěno ti bude, ale raději se řídím tí,to: co nechceš, aby ostatní činili tobě, nečiň sama druhým. Jistěže chybu člověk udělat může, ikdyž se snažil sebevíc ji neudělat. Ale důležitý je čistý úmysl a uvědomění si své chyby a poučení se z ní.
Ať už tedy bude tvé rozhodnutí jakékoliv, věřím že ho uděláš uvědoměle, s čistým svědomím. A pokud se rozhodneš se rozvést, a najdeš si jiného přítele, přeji ti, aby ses poučila z chyb předchozích a čekalo tebe i tvé děti mnoho štěstí!!!
Promulivt na rovinu by sis však se svým manželem měla tak i tak, abys pochopila, kdeže vlastně ta chyba nastala.
Hodně štěstí!!!
 Ludmila 
  • 

Vraťme se od Bible zpět k problému pisatelky!!!! 

(1.4.2007 14:25:10)
Držím ti hodně palce!!! Možná bych viděla řešení číslo 3. Domluv se s manželem a zajděte do manželské poradny, či k psychologovi. Neočekávej předem, že se vše vyřeší jedním sezením. Neočekávej, že to na sto procent pomůže. Ale kvůli dětem i vám dvou, je myslím tohle řešení zodpovědné, než uděláte ten poslední krok - a tím je rozvod.
Možná se mi to zdá, ale z tvého příspěvku tak nějak cítím stále jistou náklonost ke svému muži a také to, že bys byla ochotná, vše vrátit zpět? Nechci shazovat tvé pocity, ale kdyby tady napsal tvůj muž, byl by to z jeho pohledu jistě jiný příběh. Znáš ten příběh? V tom by vám mohla pomoci ta poradna. Možná nakonec zjistíš, že třeba necítil tvou oporu, cítil se do něčeho tlačen, nechápán a tak došlo k odcizení... Možností je spousta. Pokud nejste schopni si sednout a vše bez emocí vyříkat sami, zajděte do poradny. Kvůli dětem to za to stojí. Zkuste ještě naposled dát do toho všechno, co jste schopni! Jsou tady děti, které vás milují oba dva!!!
Je tady také možnost, že se rozvedete. Pokud tvůj návrat do Čech není "útěkem",ale vyváženým rozhodnutím, proč ne? Ale také ti tam hned nebude "do zpěvu" a projdeš si těžkým obdobím! Jak ty, tak hlavně tvé děti! Nebude hned z tebe maminka vyrovnaná a usměvavá.
Oba máte naději, že si najdete dalšího partnera - další zkouška pro děti. Ty budeš usměvavá, milující, tvůj muž bude vysílat děti do školy připravené a čisté, protože bude mít oporu ve své další ženě. Všichni dohromady budete mít seriózní, pohodový vztah - vždyť jde o štěstí a pohodu vašich dětí,že? Ale to teprve může přijít. Nejprve zkuste manželství ZACHRÁNIT. Ať později nelitujete, že jste to vzdali tak rychle!
Já sama jsem rozvedená, mám dcerku z manželství a teď mám přítele se kterým mám chlapečka. Bývalý manžel zatím nemá další ženu, vždy to byly jen pokusy, které nějak nevyšly. A všichni tři dospělí máme pěkný, kamarádský vztah - občas si někam s dětmi zajdeme, něco spolu oslavíme atd.
Co se týče Bible. Ač jsem v sobě asi před rokem našla víru v Boha, Bibli ještě úplně nerozumím. Nechodím do kostela, modlím se doma. A nestydím se za to, neboť je podle mne důležitější víra, která je v srdci, a ne ta která se dává na odiv a není třeba upřímná. Můj spolužák na školním srazu řekl, že se stal věřící, chodí do kostela a věří, že vše co provede mu bude odpuštěno!!!!
Podle mne, ať už je nebo není člověk věřící, ať už věří v cokoliv, ať už chodí do kostela, či ne... měl by mít hlavně čisté a otevřené srdce!!! Ne se řídit dogmaty, ale svým srdcem a myslet na dobro všech zúčastněných. Jistě odpuštěno ti bude, ale raději se řídím tí,to: co nechceš, aby ostatní činili tobě, nečiň sama druhým. Jistěže chybu člověk udělat může, ikdyž se snažil sebevíc ji neudělat. Ale důležitý je čistý úmysl a uvědomění si své chyby a poučení se z ní.
Ať už tedy bude tvé rozhodnutí jakékoliv, věřím že ho uděláš uvědoměle, s čistým svědomím. A pokud se rozhodneš se rozvést, a najdeš si jiného přítele, přeji ti, aby ses poučila z chyb předchozích a čekalo tebe i tvé děti mnoho štěstí!!!
Promulivt na rovinu by sis však se svým manželem měla tak i tak, abys pochopila, kdeže vlastně ta chyba nastala.
Hodně štěstí!!!
 katka 
  • 

pokud jsi v pohodě ty, budou i děti 

(11.9.2007 16:58:05)
můj názor z vlastní zkušenosti, pokud jsou rodiče v pohodě jsou iděti. takže doporučuji variantu vrátit se ke své bývalé rodině a je jen na manželovi jak často bude vídat děti. Všichni chlapi jsou egocentičtí a blbci. To je můj názor a přeji hodně štěstí.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.