| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Rizika známkování a rizika slovního hodnocení

 Celkem 39 názorů.
 L+2 
  • 

Velmi rozumne 

(19.3.2007 15:38:42)
Clanek se mi moc libil.
Myslim, ze problem znamkovani je take v tom, ze vubec nebere v uvahu schopnosti zaka.
Priklad, jednickar muze mit jednicku jenom proto, ze je proste chytry, to ale neodrazi jeho snahu ucit se vice. Na druhou stranu, pomalejsi zak obecne bude mit stale znalosti na ctyrku, ale na rozdil od toho jednickare se opravdu snazi, aktivne pracuje a dela maximum, co je v jeho silach.
 modry vtak 
  • 

Re: Velmi rozumne 

(19.3.2007 17:07:01)
ano, niekedy stvorkar moze byt skutocne usilovnejsi ako jednickar, ktoremu to jednoducho rychlejsie mysli, a tak sa nepotrebuje tolko snazit. A na prvom stupni sa to celkom dobre da zohladnit slovnym hodnotenim, kedze nejde o znamku. Ale co potom, ked uz o tie znamky pojde? Nemyslim, ze by co ako usilovny stvorkar mal mat na vysvedceni jednotku len preto, ze sa snazi a ze by sa mala dobremu ziakovi vycapit stvorka len preto, ze sa snazit nemusi. Jedno je vsak iste - usilovny slabsi ziak bude mat po prechode na druhy stupen sok z toho, ze uz sa nestaci len snazit, ze uz treba aj vediet. Tak v konecnom neviem, ci to za to stoji, uchranit ho par rokov pred nevyhnutnym faktom, ze je pomaly, aj ked snazivy.
 Bára, 2 kluci  
  • 

Re: Re: Jsem pro slovní hodnocení 

(19.3.2007 20:08:09)
No, myslím, že pro správné nastartování a vztah k učení je první stupeň velmi důležitý. Co se v mládí naučíš... Neumožnit dítěti pohodový a nestresující start do učení jen proto, že na druhém stupni je stejně známkovat budou, mi přijde nesprávné. Ono nejde tak úplně jen o to, zda známkovat, nebo slovně hodnotit. To, jestli se ve škole používává první nebo druhý způsob hodnocení, svědčí taky o stylu školy. Známkování většinou vyjadřuje porovnávání dětí mezi sebou. Slovní hodnocení vyjadřuje posouzení pokroků žáka - nesrovnává.
Já jsem pro děti vybrala školu jinou než klasickou, kde berou v úvahu individualitu každého a nechtějí rovnat děti do průměru, ať už "vyčuhují" z kterékoli strany (a to naše děti "vyčuhují" fest). K tomu patří i slovní hodnocení, které rozhodně na naše děti působí kladně. Učí se proto, že je to baví a do školy chodí rády. Jsem přesvědčená, že to by přesně měl být cíl každé školy.
Samozřejmě, mám strach z přechodu na případné osmileté gymnázium, doufám a věřím, že najdeme vhodnou školu, i když známkování se nevyhneme.
 Vendy, dvě dcery  
  • 

Re: Re: Re: Jsem pro slovní hodnocení 

(20.3.2007 12:47:57)
Tak s touhle naivitou se připravte na pěkný masakr na tom gymmnáziu. Pokud ovšem nezvolíte nějaké soukromé, tam by se dětem mohlo "dařit" :-)))))
 Petr (dcery 9,3 roky) 
  • 

Známkování 

(20.3.2007 9:25:19)
Myslím si, že známky mají ve školním hodnocení své místo. A čím jsou děti starší, tím je známkování důležitější. Všechny subjektivní vlivy (nálada učitele, úroveň spolužíků, snaha,...), které mají vliv na známku, mají vliv i na slovní ohodnocení. Slovní ohodnocení je přesnější, ale ve svém důsledku nic neřekne o tom, na jaké úrovni dítě je. Podle čeho pak například chcete děti srovnávat, např. při přijímání na další školu? Ono i v zaměstnání nás zajímá spíše číselné ohodnocení zaměstnavatelem, než plácání po ramenou. Rovněž ve sportu nás zajímá spíše konečné skóre, než že se naši opravdu snažili. Nechci říci, že slovní ohodnocení je zbytečné, chci jen říci, že známky mají ve školní hodnocení významné místo.
 Vanda1 
  • 

Re: Známkování 

(20.3.2007 9:43:01)
No při přijímání na další školu hodnocení dle známek nijak objektivní není. Každá škola má jiné nároky, jednička u dítěte z jedné školy může být úplně něco jiného než jednička u dítka z jiné. Jako nejobjektivnější se stále jeví nějaké ty přijímací zkoušky, ať už na gymnázium nebo potom na vysokou, kde dítě má ukázat co opravdu umí a ne jak ho hodnotí nějaká učitelka.
Ono i v tom zaměstnání se vás zaměstnavatel nezeptá na to, jaké jste měli známky ve škole (na to se vás po maturitě už nezeptá nikdo), jde o to, co opravdu umíte, příp. jak jste kreativní, dokážete řešit problémy atd. Pokud se hlásím na místo, které je podmíněno znalostí angličtiny, tak tuto nebudu prokazovat tím, že jsem z ní ve škole vždycky měla jedničku, ale nějakými státnicemi, mezinárodními certifikáty, složenými zkouškami, praxí v cizině apod.
No a je důležité mluvit i o tom, že samé jedničky nebo vyznamenání na vysvědčení ještě nejsou podmínkou úspěchu ani objektivním znakem chytrého a v budoucnu úspěšného člověka. Znám člověka, který na gymplu propadl a dělal reparát... a pak vystudoval dvě VŠ naráz, profesně je velmi úspěšný. Můj spolužák měl ze všech jazyků a humanitních předmětů trojky, v matice a fyzice exceloval na celostátní úrovni a jeho matematický mozek jej dnes slušně živí. Myslíte, že se jej zaměstnavatel ptá, jaké měl na střední známky z němčiny? Nebo že toto mělo být nějakým důležitým měřítkem u jeho přijímaček na vysokou?
 Barča, 2kluci 
  • 

Re: Re: Známkování 

(20.3.2007 13:14:31)
Já mám zase zkušennosti, že základní škola vylepšuje známky. Můj starší syn chodil na zákl.školu klasickou a potom přešel na víceleté gymnázium. Jeho přechod byl bez problémů (dle učitelky se na základní škole nudil - potřeboval něco víc). S ním přešlo na toto gymnázium ješt 5 jedničkářů, ale bohužel měli jedničky nevím z jakého důvodu, protože kromě mého syna a ještě jednoho prolézají jen tak, tak (na gymplu jsou už pátým rokem). Na toto gymnázium se dostává asi tak 4-7 dětí z naší základní školy a to jsou "jedničkáři", ale zajímavé je, že z města (bydlíme kousek od Brna) se tam z přehledem dostávají děti i s průměrem 2,00. To samé děti, které opouští naši základní školu a přechází na střední školy. Na gympl nemají se svými znalostmi šanci (dostala se jen 1žákyně a to na odvolání, ostatní šli tam, kde přijímačky nebyly).
Já si myslím, že záleží také na škole a pak je jedno jestli nosí známky nebo slovní hodnocení.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Známkování 

(20.3.2007 14:57:39)
Mám podobnou zkušenost.

Nicméně co tím chci hlavně říct je, že je dle mého názoru mylné považovat známku za jakési objektivní kritérium srovnávání dětí z různých škol (a přijímat děti na střední/vysokou školu dle průměru známek je podle mne úchylné). Dokonce to nemusí být ani objentivní kritérium srovnávání jednotlivých dětí v jedné třídě (i trojkař může být v budoucnu úspěšnější než třídní premiant). Známka (nebo hodnocení) by měla sloužit žákovi pouze jako zpětná vazba v tom, jak zvládnul danou látku. Neříká to o něm jestli je chytrej nebo schopnej nebo "z něj něco jednou bude".
Pokud si vzpomenu na svá školní léta a spolužáky, tak je fakt, že jsem nikdy neslyšela nebo nezažila, že by se někdo učil proto, že CHCE něco vědět. Všichni se učili proto, aby měli jedničku/dobrou známku (v případě těch slabších to bylo aby měli aspoň trojku a nepropadali... ale stejně to bylo pořád jen o té známce), za kterou je třeba rodiče pochválí nebo tak... všichni byli strašně upnutí na tu známku... význam vědění samotného jakoby byl úplně zatlačený do pozadí, na to se nehrálo (no řekni, kdo by se něco učil JENOM proto, že by chtěl něco vědět nebo umět). Pak poslední rok na střední se to tedy trochu změnilo, to se lidi učili "aby se dostali na tu vejšku"... ale opět ne proto, že by je to bavilo nebo se chtěli nějak rozvíjet.
V tom vidím tu chybu... starý školský systém člověka "semele", pokroutí a přesvědčí ho, že se neučíme pro sebe, ale pro JEDNIČKY. Že učení je strašná dřina, že je to nepříjemná povinnost, kterou si musímě nějak odkroutit, nám samotným to nic nepřinese, akorát lze se snažit, aby z toho byla aspoň nějaká ta dobrá známka, za kterou mne rodiče nebo učitel s větší pravděpodobností pochválí (což je jediné pozitivum, které mi škola může dát)... je to škoda.
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Známkování 

(20.3.2007 15:08:21)
No a vidíš, Vando1, já jsem se už na tom prvním stupni plno věcí učila prostě proto, že jsem je CHTĚLA vědět. Vydrželo mi to dodneška, a moje děti to dělají podobně.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Známkování 

(20.3.2007 15:14:24)
Jo, Lído, já to tak taky měla a mám (a dodnes se průběžně dovzdělávám, učím se z nových oborů, dělám si dobrovolně jazykové zkoušky a kvalifikace atd).
Ale vzpomeň si na své spolužáky. Byli taky tak nadšení z informačního přílivu? U nás byla významná menšina lidí, co by se učili pro něco jiného než pro známky. Spíš vládla atmosféra "jsem vděčný za každou informaci, kterou se nemusím učit/nemusím zapsat do sešitu/nebude po mně nikdo chtít".

Podle mne v tomto výjimka potvrzuje pravidlo. Není to jenom o škole, samozřejmě velký vliv na toto má určitě též výchova a rodiče a jiné faktory... takže se nedivím, že když Ty ses vzdělávala ráda, tak o Tvých dětech to platí taky.
 L+2 
  • 

Re: Re: Známkování 

(20.3.2007 16:55:22)
Vando 1,
naprosto souhlasim.
Znamkuje se na ruznych skolach uplne jinak. Napriklad 1 z matematiky na prestiznim gymnaziu je uplne neco jineho, nez 1 z matematiky v ucebnim oboru s maturitou. Navic, cozpak se lidske schopnosti a vedomosti daji rozlozit pouze do 5ti znamek? Cozpak vsichni pujdou na VS? Na stejnou VS se stejnymi pozadavky?

Myslim si, ze by se zaci mely hodnotit podle stanovenych cilu odpovidajicim jejich schopnostem a stupni vyvoje - ne vsechny deti se uci stejne ve stejnem veku. Pokud svuj cil docili, maji jednicku, pokud ho nedocili, maji jinou znamku. Cile samozrejme mohou byt odstupnovane - Cil 1 - prijimacky na VS ci Gymnazium, cil 2 - prijimacky na odbornou skolu, cil 3 - prijimacky na ucnak atd..atd... U [prijimacek se pak pozna, kdo prosel a kdo ne? Proc se potrebuji lidi neustale srvonavat mezi sebou nejakyma znamkama, kter jsou stejne nic nerikajici, subjektivini a uz vubec nic nerikaji o tom, jak je ten clovek obecne schopny.

Prikla, koho byste hodnotili lepe:

Evicka - ma vybornou pamet, vsechnu latku si zapamatuje a je to chodici encyklopedie. Je snaziva, je vzdy vsude vcas. Na druhou stranu, Evicka neni schopna nic vymyslet sama. Nedokaze nic aplikovat.Nedokaze se divat na veci souvisle a souvislosti propojit.


Vasek - nic moc si nepamatuje, nebavi ho sedet hodiny memorovat informace. Na druhou stranu, Vasek se diva na veci holisticky, a to malo co si pamatuje, dokaze velmi dobre aplikovat na ruzne udalosti. Dokaze videt souvislosti mezi vecmi. Pokud si nevi rady, je schopen prijit s kreativnim resenim. Vi, kde veci, ktere potrebuje muze nalezt. Je prakticky a pouziva skvele selsky rozum.
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 10:40:39)
L + 2,
já bych s tím rozhodováním mezi těmi dvěma dětmi zas nebyla tak jednoznačná. Nikdo není lepší nebo horší, jsou to jiné děti s jinými schopnostmi, které jsou do jisté míry dané a do jisté míry se dají ovlivňovat, rozvíjet nebo aspoň brát v úvahu při volbě povolání.

Tak třeba Evičku bych všema deseti brala jako svoji účetní. Zapamatuje si všechny předpisy (má fotografickou paměť), pečlivě si doplňuje povinné novelizace (které NEJSOU vždycky logické a účelné, ale účetní o nich nemusí přemýšlet, protože je nezmění, může je pouze co nejpřesněji plnit), je přesná v počítání (jasně, napíše si nějaký blbůvzdorný vzoreček a naklape do kalkulačky... hlavně že to bere vážně a staví se k tomu zodpovědně). Je dochvilná (a já nemám moc v lásce lidi, kteří chodí chronicky na schůzku o půl hodiny později, ukazuje to, jak "moc" si váží MÉHO času), já se nemusím stresovat, jestli mi to nepokazí nebo nezašantročí. Jsou profese, kde se její vlastnosti skvěle využijí. V některých profesích je kreativita na obtíž a skutečně nejdůležitější je pečlivost a přesnost...

Vašek taky není ideální. Člověk nemůže všechno jenom vymyslet skvělým selským rozumem. Je nutné mít i nějaké ty pevné základy z vědomostí (kreativní architekt je fajn, ale pokud by musel pokaždé znovu tím svým selským rozumem odvozovat vzorec na sklon střechy, tak by toho asi moc nestihnul). Vašek se skvěle uplatní v některých kreativních profesích, ale měl by vědět, že kreativita není všechno, že nejde se jenom v životě odvolávat na "já si nic nezapamatuju a tak nemá cenu, abych se něco učil, ale všechno vymyslím, protože se na problémy dívám holisticky". Je možné (a potřebné) pracovat se sebou, hledat nové způsoby učení (efektivní učení není o memorování - sezení nad knihou a opakování textu do té doby než jej znám nazpaměť), existují různé užitečné metody, mnemotechnické pomůcky, systémy pro pamatování si informací apod. Možností je spousta a výsledky mohou být velmi dobré, bohužel ve školách se děti neučí, jak se efektivně učit. Prostě se řekne jen "uč se, musíš se víc učit", ale neřekne se jak, nenastíní se víc způsobů, ze kterých by si dítko mohlo vybrat ten který mu bude vyhovovat a pak tu máme hromadu lidí, kteří řeknou "a já na to prostě nemám paměť"... no tím chci jen říct, že ani Vaškův případ není samospasitelný, a že se s tím dá něco dělat a je co rozvíjet.

Ale to jsme odběhly od tématu.
 L+2 
  • 

Re: Re: Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 14:38:44)
Vando 1,

mas naprostou pravdu, ani Evicka ani Vasek nejsou lepsi nebo horsi, jsou jini a hodi se na neco jineho, proto je prave tak strasne slozite jim dat znamku, jakou? Na zaklade ceho?
 Vanda1 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 15:57:04)
Já jsem se do debat o známkování/slovním hodnocení atd. původně nechtěla pouštět, měla jsem potřebu pouze zareagovat na to známkování coby prostředek srovnání dětí při přijímačkách.

Já nechci psát jak si to já představuju nebo jak že by to mělo být, jaké jsou klady a zápory známkování.

No ale k tomu, na základě čeho tu známku dát, když jsou přece ty děti úplně rozdílné... je přece nutné si uvědomit, že já tou známkou nehodnotím DĚTI a nesrovnávám děti mezi sebou, ale říkám tomu dítěti (a jenom jemu samému), jak zvládlo danou LÁTKU. Pokud se ony mezi sebou srovnávají nebo se jich ptají doma rodiče, jakou známku dostal sousedovic Jarda, tak to já teď nechci brát v úvahu a řešit (vím, že se to děje). Já známku prostě většinou beru prostě jako procentuální vyjádření toho, kolik kdo z dané látky zvládnul. Jako třeba uvedu příklad, že jedničku dostane ten, kdo má alespoň 85%, dvojku min. 70%, trojku min. 55%, čtyřku min. 40% a pod 40% je to za pět. U nás to tak třeba bylo...většina písemek bodovaných, jasně dané procentuální sazby požadované pro dosažení té které známky. To samé na VŠ. Takže by mi přišlo stejné, kdybych místo známky dostala prostě číslo... třeba zvládnuto na 69%, 92% nebo tak. (Jasně, že jsou disciplíny, které se procentuálně nedají hodnotit... jako výtvarka, sloh nebo zpěv... někdy si říkám, že by mi na základní nebo střední škole u některých předmětů a požadavků vyhovoval zápočtový systém z VŠ: Splnil-nesplnil a hotovo.)
Teď prostě mluvím jen jako neučitel a člověk, který a priori nemá potřebu srovnávat děti mezi sebou podle toho, jakou kdo dostal známku z odmocnin. Já nechci vědět, jak kdo ze třídy napsal písemku, na kolik procent a jakou má tím pádem známku. Mne jako žáka by mělo zajímat jenom to, jak jsem to napsala já, kolik toho bylo dobře, co se mám doučit. No a to zjistím třeba podle té známky nebo procent nebo slovního hodnocení a podle toho, že tu svoji písemku dostanu opravenou zpět a budu moct analyzovat chyby které jsem udělala.

Jak říkám, známky či slovní hodnocení výkonu v matematice nevypovídají nic o inteligenci či osobnosti dítěte. Mají říct jen tomu dítěti, nakolik zvládlo tuto konkrétní látku. Jasně, některé děti si pamatují vše samy od sebe (úmyslně neříkám "mají nezasloužené jedničky") a některé se pro dosažení požadovaných znalostí musí víc snažit (úmyslně neříkám "mají vydřené dvojky")... ale to je právě to co nechci... srovnávat kdo se pro jedničku (nebo pro 95% úspěšnost v písemce, nebo pro slovní hodnocení "z matematiky jsi zvládnul vše, ještě ale chybuješ v odmocňování") víc nadřel. To už jsem zde skutečně nechtěla rozpitvávat.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Známkování 

(20.3.2007 22:28:59)
píšeš, že ze slovního hodnocení člověk nepozná, na jaké úrovni dítě je. já mám opačnou zkušenost. když totiž učitelka napíše slovní hodnocení dobře, tak tam není jen "čeština ti docela jde, ale trochu přidej" nebo podobný blábol (neboli v řeči čísel dvojka), ale dozvíte se z něj třeba mimo jiné, že dítě velmi dobře čte, píše nápadité slohy, má kolísavé výsledky co se týče vyjmenovaných slov a přes prázdniny má procvičovat předpony vy-, vý-...atd. To vše v číslo 2 skryto rozhodně není. Ze slovního hodnocení se dozvím mnohem více a z naší zkušenosti si ho mnohem více cení i dítě.
Myslím si také, že když má učitelka napsat slovní hodnocení, může jí to pomoci k větší objektivitě. Musí se více nad dítětem zamýšlet, hledat, v čem ho může ocenit, co mu konkrétně nejde apod.
 Siddhártha 


Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 0:29:40)
Ráchel, to co píšeš je samozřejmost, proto jsem to nezminovala. Já jsem konkrétně mluvila jen o tom slovíčkaření, kdy se pak formulují krkolomné věty a pro příklad jsem zmínila výraz "ne zcela zvládáš vyjmenovaná slova". Prostě co to je "ne zcela". Se slovním hodnocením mám zkušenost, jsem proškolená, ale bohužel s tímto jsem se setkala a také jsem jich hodně kontrolovala před odevzdáním a tak vím, že hodně záleží na vyjadřovacích schopnostech. Jinak jsem mě asi špatně pochopila. Já jsem totiž výhradně pro slovní hodnocení. Pro mě je velmi obtížné nacpat dítě do jedné číslovky.
 Ráchel, 3 děti 
  • 

Re: Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 16:03:30)
myslím, že jsem tě pochopila správně...ale asi sis jaksi nevšimla, že jsem reagovala na příspěvek někoho jiného (nějakého Petra), nikoliv ten tvůj :)
 Siddhártha 


Re: Re: Re: Re: Známkování 

(21.3.2007 18:17:45)
Ráchel, napiš příště oslovení. Uznej, že na Tvou první větu jsem se mohla chytnou i já :-)
 učitelka 5.B 
  • 

Pololetní hodnocení 

(19.3.2007 17:04:33)
Milá Janinko, celé pololetí mi děláš velkou radost.Jen v českém jazyce máš ještě rezervy, např. při používání tvarů zvratných sloves (hlásila jsi se místo hlásila ses).Větnou interpunkci také ještě nezvládáš, ale tu si jistě osvojíš ve vyšších třídách (ve významu slučovacím se před spojkou nebo čárka nepíše).Doporučila bych Ti věnovat se více četbě kvalitní literatury, aby sis vytříbila slohovou stránku svých písemných projevů.(Rýsovat rysy je nelibozvučné , máš omezený výběr jazykových prostředků.)Janinko, přeji Ti, abys úspěšně ukončila pátou třídu a dostala se na ptestižní gymnázium.Tvoje třídní učitelka D.Nováčková
 Boďka 


Re: Pololetní hodnocení 

(19.3.2007 17:14:43)
Milá pani učiteľka D.Nováčková, slovné hodnotenie celkom ujde, jeho vetnú a gramatickú úroveň mi ako rodnej Slovenke neprísluší hodnotiť, ale tá prvá veta o tom, ako ti Janinka urobila radosť, tá predsa do hodnotenia nepatrí. "Žiačke" Janinke môže byť šumafuk, či ti urobila alebo neurobila radosť, článok asi píše z iných dôvodov.
 znovu učitelka 5.B 
  • 

Re: Pololetní hodnocení 

(19.3.2007 17:16:10)
Janinko, promiň mi záměnu hlásek ve slově prestižní.To se stává, když je někdo roztěkaný, jako jsi Ty.Ještě jednou se moc omlouvám. Tvoje D.N.
 Boďka 


Nejde len o školu, 

(19.3.2007 17:06:02)
Myslím si, že podobné chyby robíme často aj my rodičia pri výchove detí - chválime, karháme - takže vlastne "známkujeme" a "nálepkujeme" vlastné deti, a potom sa čudujeme, že naša výchova akosi nezaberá.

Snažím sa to robiť čo najmenej, hovorím deťom o ich konkrétnych dobrých a zlých činoch a pomáham im hľadať riešenie, ako niečo zlepšiť - ale zlozvyky a návyky sú vo mne veľmi zakorenené a niekedy je veľmi ťažké tomu nepodľahnúť a vyklznu mi výchovné perly typu "si šikovné dievčatko" či "si roztržitá" a podobne.
 Siddhártha 


Bohužel 

(19.3.2007 17:16:30)
Bohužel jsem se ve školství setkala se slovním hodnocením, která obsahovala právě ty věty, které dítě "nálepkují", říkají mu, jaké je.

Uvědomila jsem si to až při čtení R+R a tento článek mi touto knihou také zavání.

Učitelko 5.B, nechápu, co jsi tímto slovním hodnocením chtěla říct. Je to dost chladné a divně zformulované.
 kiri 
  • 

Re: Bohužel 

(20.3.2007 7:40:41)
Prosím Niobe, napiš mi svou představu slovního hodnocení. Jak by sis je jako rodič představovala? Díky
 Vanda1 
  • 

Re: Nejde len o školu, 

(19.3.2007 17:43:50)
Skutečně je taková chyba občas říct dítěti "pěkně jsi ten obrázek namalovala, jsi šikovná holka"?
Myslím, že to, aby se dítě začalo snažit "jen kvůli té pochvale", nevzniká jenom pokud rodiče pochvaly typu "seš šikovná" používají... může to nastat i při naprostém opaku... když nikdy neřeknou "jsi šikovná, jsem na tebe pyšný/á".
Když si vzpomenu na své dětství, tak vidím obrovskou snahu zavděčit se rodičům, kteří na mně nikdy pochvalami neplýtvali, i když mi to ve škole šlo, vynikala jsem v mimoškolních činnostech a po střední jsem se dostala na 3 vysoké školy. Jak já jsem tehdy toužila, aby mi moji rodiče aspoň jednou řekli "ano, jsi opravdu dobrá"... vždycky považovali za výchovnější zpražit mne při jakémkoli mém úspěchu poznámkami typu "hm, no ale ten tvůj pokoj, tam je teda stejně furt binec" nebo "No ale nehty si koušeš beztak pořád".
Co já bych tenkrát byla dala za jediné "Jsi šikovná", za takovou "demotivující a hrozně nevýchovnou pochvalu".

Kolem sebe jsem nepozorovala, že by lidi/děti, které při úspěchu pochválím slovy "jsi dobrý/šikovný", ztratili původní motivaci proč to dělali a začali se snažit jenom pro tato hezká slůvka.
 Boďka 


Re: Re: Nejde len o školu, 

(19.3.2007 17:55:49)
Vanda, ja si tiež myslím, že je lepšia "zlá" pochvala než žiadna. Tvojim pocitom rozumiem, takýmto spôsobom asi v tých časoch vychovávalo veľa rodičov, tiež poznám tiež pocit z detstva, že nech robím čo robím, rodičom sa nezavďačím.

Minule som čítala veľmi dobrý článok v Mame a Ja o pochvalách - ako správne chváliť, ako formulovať pochvalu musím ho neskôr pohľadať a dať naňho odkaz.

Čo sa týka mňa, myslím si že deti chválim dosť, len sa už snažím dostať do ďalšieho "levelu" :-) a nielen chváliť, ale chváliť dobre.
 marTINA, jedne synovec, spousta nevlastních dětí 
  • 

Re: Nejde len o školu, 

(20.3.2007 12:24:21)
Ahoj Bodko, myslim, ze jako rodic mas pravo rict svemu diteti Ty jsi sikovny nebo Udelala jsi mi radost, protoze jako matka mas s detmi velmi silny citovy vztah. To ucitelky nemaji. Krom toho ucitelky motivuji deti predevsim k dane latce. Ty jim davas mravni kodex, pocit jistoty a spoustu lasky (mimo jine dulezite veci). Proto mas pravo vychovavat svoje deti, aby se jim libilo delat ti radost. Neomezujme lidske vztahy na pouhou ucelnost, vzdyt silna osobnost, kterou chces jiste ze svych deti vychovat, muze a dokonce musi mit citove vazby. Chces pro ne byt pani ucitelkou nebo maminkou?
 Jakub Horálek 
  • 

Pravdivá zpětná vazba, ne slohovka 

(19.3.2007 19:32:15)
Se slovním hodnocením je jedna potíž- stále se to moc neumí. Pro mnohé učitele se stává noční můrou,a bohužel se ona hodnocení nevyhnou šablonovitosti a frázovitosti. Přetrvává trend hodnotit pozitivně (což je relativně snadné), ale negativní hodnocení je velice často obaleno do nejrůznějších eufemismů a nicneříkajících vět.
Důkazem jsou tzv. výstupní slovní hodnocení, která měla sloužit jako doplňující parametr pro přijetí na střední školy. Nestalo se tak. Podle ředitelů středních škol měla minimální vypovídající hodnotu právě kvůli nemožnosti pojmenovat naplno negativní rysy žákovy osobnosti.
Čili: slovní hodnocení ano, ale průkazné, jednoduché, srozumitelné a parametrizující. Rozhodně se nejedná o samospasitelný nástroj.
Hodnocení bude vždy komplikovanou záležitostí a je třeba, aby mělo co největší vypovídací hodnotu a nejednalo se o přehlídku slohových schopností učitelů (které mohou někdy být dost diskutabilní).
V zásadě jde o to vybrat věci, které je třeba hodnotit, které jsou důležité, a můžeme si třeba vystačit slovy: zvládáš-nezvládáš (+ přesné pojmenování toho, co žák nezvládá).
Jinou věcí je první stupeň, obzvláště 1. a 2. třída, kde by určitě nemělo být hodnocení demotivující. Znám školy, kde hraje roli tradice a prvňáčci a jejich maminky se těší na tradiční jedničku. Znám školy, které zde přísahají na hodnocení slovní.
Ve spoustě škol se chybuje v tom, že se žáci a jejich rodiče na 1. stupni namlsají pozitiv a jedniček,ovšem pravdivá zpětná vazba zde nefunguje. O to větší může být překvapení na stupni druhém. Dozvědět se, že Pepíček, který měl pár dvojek nebo kterého ,,v páté třídě ještě číslíčka moc neposlouchala, ale jinak ho měli všichni rádi", v šesté třídě neumí základní věci, může být velice nepříjemné- ať už jde o jakýkoli typ hodnocení.
 Lucka 
  • 

Re: Pravdivá zpětná vazba, ne slohovka 

(19.3.2007 20:35:40)
Můj syn chodí do školy druhým rokem a slovní hodnocení dostává od začátku ze dvou předmětů - z matematiky a prvouky, protože tyto dva předměty absolvuje s dětmi z vyššího ročníku. Máme tedy na vysvědčení u některých předmětů klasickou známku a u některých napsáno "hodnocen slovně". Potom následuje poměrně podrobný popis toho, co syn zvládl i nezvládl.
Rozhodně z toho nemám dojem, že by převládaly nicneříkající fráze, hodnocení je výstižné a podle mě docela věrně popisuje realitu. V naší škole se ovšem dětem na prvním stupni nedávají pouze dobré známky. Přestože šel syn do školy jako pětiletý z důvodu mimořádného nadání, nikdo se s ním (ani s jeho spolužáky) nemazlí. Učitelky jsou důsledné a nemají žádný problém rozdávat trojky, čtyřky a pětky. Každému dle zásluh. A tak můj syn, věkem prvňák, žák druhé a třetí třídy, má na vysvědčení pravidelně dvojku z českého jazyka, protože to, co nabízí v sešitech, je naprosto nepředstavitelné a i otrlou paní učitelku přivádí v úžas. Básničky nemá rád, takže má v žákovské knížce zasloužené pětky za recitaci. Syn ví naprosto přesně, že známky ani slovní hodnocení nekopírují jeho mimořádné nadání, ale jsou především odrazem toho, co škole dává a jak zodpovědně se připravuje. Škola využívá slovní hodnocení u všech integrovaných žáků, na žádost rodičů připraví slovní hodnocení pro kohokoliv.
 Siddhártha 


Re: Pravdivá zpětná vazba, ne slohovka 

(20.3.2007 21:18:47)
Pane Horálku, souhlasím s Vámi, bohužel já mám zkušenost, kdy je slovní otázkou slovíčkaření. Byli jsme upozornováni, že se nesmí používat slova s předponou ne, čili napsat, že něco žák NEzvládá, bylo nemyslitelné. Slovní hodnocení pak působila hodně krkolomně: např. "ne zcela zvládáš...". Já jako rodič si pod tímto neumím představit, nakolik moje dítě danou věc ovládá.
 zuzkasim 


Hodnocení učitelky 

(19.3.2007 22:02:01)
Moc pěkný článek, ve kterém jsem i já jako učitelka našla podnětné informace (o slovním hodnocení toho totiž moc napsáno není a ani škola nás v tomto ohledu zrovna prakticky nevybavila).
Podle mého názoru je slovní hodnocení výborná věc, já sama jsem ho kromě klasické známky používala u velkých čtvrtletních a pololetních písemek u třěťáků (ano, i ve 3. třídě jsme psali tyto velké písemky, aby bylo vidět, jestli děti dané učivo zvládly, jakým způsobem, aby se cvičili v delším soustředění a aby se potom nedivili ve vyšším ročníku. Hodnotu pro mě i pro rodiče měli informativní, v žádném případě ne rozhodující.) Na vysvědčení se psalo jen žákům, kteří o to požádali (respektive žádali rodiče). Jen by si rodiče mohli uvědomit, kolik práce je to navíc a aspoň za to být trochu vděční, nebrat to jako samozřejmost.
Bohužel jsem se ve škole často setkala s tím, že žáci nebyli téměř ochotni něco dělat, když za to nebyla známka (typická otázka: A bude to na jedničky nebo na známky?). Svou třídu si člověk jakž takž vychová (např. za slohová cvičení nazvaná volná psaní děti dostávaly místo známek do sešitu samolepku. Časem už sami dokázali ohodnotit, co se jim povedlo, na co se vykašlali a co se třeba jen prostě nepovedlo, známka nebyla to nejdůležitější.), což je výhoda prvního stupně.
Dodnes nechápu, jakým způsobem mám hodnotit výchovy, když tam jde obvykle hlavně o prožitky.
A ještě poznámka k pochvalám, podle mě jsou důležité. Děti potřebují uričité hodnocení, kladné hodnocení je pro ně velmi motivující a z mého hlediska je nezastupitelné v utváření osobnosti. Sama jsem ač dobrá žačka a vcelku bezproblémové dítě nikdy od rodičů pořádnou pochvalu neslyšela a dodnes je mi to líto, řekla bych, že to hodně ovlivnilo moje sebehodnocení. U svého dítěte pochvalu používám často i za snahu, která je pro mě důležitější než samotný výsledek.
 Yuki 00,03,07 


Re: Hodnocení učitelky 

(20.3.2007 0:26:10)
Nesouhlasím s tím, aby se nedávaly pochvaly. Můj syn za pochvalu udělá cokoliv. Mladší se mě občas zeptá po nějaké práci, třeba když namaluje obrázek, jestli mi udělal radost. A školáci jsou stejní, prvňáčci dělají rádi radost paní učitelce a je to pro ně motivace. Jistěže musí vědět, že to není ten jediný důvod, proč se učit, ale to přece nevylučuje pochvaly typu "udělalas mi radost".
Mám pocit, že se občas snaží naše školství všechno měnit, hlavně nenechat nic z toho, co bylo před 20 lety. Ne že by všechno bylo tenkrát správně, ale i tehdejší hodnocení mnoha lidem vyhovovalo, žákům i rodičům, stejně tak i teď.
Myslím si, že by prospělo víc než slovíčkaření ve slovním hodnocení, kdyby měl rodič možnost se podívat občas do hodiny a té možnosti využil, kdyby se s učitelem setkal častěji než jednou za půl roku na třídních schůzkách. A kdyby měl i učitel možnost promluvit si s dítětem třeba i za přítomnosti rodičů o jeho práci ve škole.
 zuzkasim 


Re: Re: Hodnocení učitelky 

(20.3.2007 14:54:51)
Ano, naprosto souhlasím. Ale na většině škol (tedy neznám naštěstí žádnou, kde by to nešlo) je možnost podívat se kdykoliv do výuky, třídního učitele (popř. jiné učitele) navštívit v konzultačních hodinách či kdykoliv po předchozí domluvě (je docela nanic přijít v 7.45, kdy má učitelka např. dozor, chce si ještě odskočit na WC a přijdou za ní rodiče, že by rádi něco probrali) a taky sledovat sešity, pracovní listy a nejen žákovskou knížku (jak se bohužel občas děje).
 sněhulka 
  • 

Re: Re: Re: Hodnocení učitelky 

(21.3.2007 0:00:41)
Taky souhlasím s tím, že by se měly udělovat pochvaly. Upřímně - dovedu si představit, že kdyby mně někdo ve věku základní školy napsal takové opatrné hodnocení, kde by se hlavně dávalo pozor na to, aby mě paní učitelka nehodnotila, tak by mě to dost demotivovalo. I když mi doma vždycky rodiče zdůrazňovali, že se učím hlavně pro sebe a pro svůj další život, přece jen jsem potřebovala slyšet od nich pochvalu a stejně tak mě potěšilo, když mě za něco pochválila učitelka. Pro mě to bylo znamení, že si někdo z těch pro mě důležitých dospělých všiml toho, že se snažím, že jsem se něčemu věnovala a že jsem něco ovládla a že z toho má takovou radost jako já. Kdyby mě nikdo nepochválil, dost by mě to mrzelo. Takže já bych ty věty se slovesem "chválím" tak nazatracovala.
 Mada, 1 dcera 
  • 

Pochvala od p.uč.  

(27.3.2007 14:32:16)
S velkou chutí jsem si přečetla článek na mně velmi dobře známé téma a s radostí i reakce čtenářů. Učila jsem téměř 9 let na škole, kde známky neexistovaly a hodnotilo se pouze slovně ve všech předmětech, protože vtip celého slovního hodnocení je i podle mého názoru v tom, že se dítě skutečně neučí pro známky. Musím však souhlasit s tím, že vše má svoje pro a proti. Dokonalé hodnocení, objektivní a hlavně pozitivní podle mého názoru neexistuje. Za nejpřijatelnější variantu bych považovala hodnocení kombinované. A to z důvodů: slovní hodn. je skutečně lepší pro děti, je-li však psáno srozumitelným "jazykem", se spoustou rad a doporučení, mohu říci, že všechny děti si hodně dlouho pamatovaly, co jsem jim do toho jejich vysvědčení napsala, případně se mě ještě potom ptaly, jak by co měly dělat. Známky jsou pro rodiče, protože mají stále potřebu přesně vědět, kde jejich dítě je, na kterém místě se umístilo (podobnost se sportem v jednom z reakcí na příspěvek je skutečně "pěkná") - to, že některé děti nejsou soutěžní typy už některým rodičům nedochází.
ad přechod na gymnázium se známkami: děti, které od nás nastupovaly na gymn. neměly problém. Naopak bych řekla, že měly potřebný nadhled, aby se nehroutily při pohledu na známky (např. 3, i když nevím, proč jsem ji dostala, paní učitelko, naše učitelka mi nebyla schopna říct, proč mi nemůže dát dvojku, řekla mi, že na dvojku prostě neumím. A co mám tedy dělat, abych tu dvojku dostala?.........)
Nebudu psát další slova, bylo by to zbytečné, diskuse na toto téma by mohla trvat hodiny. Snad jen na závěr bych poznamenala, že je to celkem fuška psát slovní hodnocení (představte si třídu se 30 žáky!). Ale určitě to stojí zato. A nemá pravdu ten, kdo tvrdí, že známky budou potřeba všude, že na vyšších stupních sl. hodnocení nenajdete. Proč ho tedy zavádějí i vysoké školy?
 Renata, 4 děti 
  • 

Re: Pochvala od p.uč.  

(29.3.2007 12:43:51)
Dobrý den, i já se chci přidat do diskuse. Jsem matkou 4 dětí. Dva dospělí studují na vysokých školách, 3. dcera - 17 let studuje obor cukrář. Její start do života byl poněkud dramatický a to zanechalo následky na jejím intelektuálním vývoji. Paměťově je schopná se cokoliv naučit, logické myšlení je horší. Celou základní školní docházku jsme bojovali, abychom se udrželi alespoň na trojkách. Bylo to utrpení, pořád dokola vysvětlovat, proč zrovna ona dostala špatnou známku, když jsme se celé odpoledne učili. Podotýkám, že jsem se sní denně poctivě připravovala. Trpí i v učilišti. Je to citlivé děvče
se silným sociálním cítěním. Nemůže pochopit, proč má z praxe pořád čtverku, když i doma pečeme věnečky, špičky ....Nikdo nebere ohled na její obrovskou snahu. Bolí nás to. Měly by to být nejkrásnější roky života a pro moje dítě je to každodenní stres a ponížení, které zažívá od svých mistrových.
Abych byla pozitivní alespoň na konec, nejmladší syn - 9 let, má skvělou paní učitelku, která neuznává soupeřivost mezi dětmi, ani známkování, je velmi taktní vůči dětem a děti ji milují. I já se po dlouhé době na konzultace s touto p. učitelkou těším.
 amamInwarve 
  • 

Subject1 

(4.3.2008 3:09:25)
Hi all!

proactol
proactol weight loss pills
proactol austral ia
proactol vs. all i
buy proactol
cheap proactol
proactol cheap
proactol online
buy proactol online
cheap proactol online
G""night
 amamInwarve 
  • 

Subject2 

(14.3.2008 1:46:20)
Hello

google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
G""night
 amamInwarve 
  • 

Subject2 

(17.3.2008 1:37:32)
Hi

google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
google
Bye

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.